52012SC0211

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ

Průvodní dokument k

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

Posílené partnerství Evropského výzkumného prostoru pro excelenci a růst (Text s významem pro EHP)

1.           Úvod

Evropský výzkumný prostor (EVP) je jednotný, světu otevřený výzkumný prostor založený na vnitřním trhu, ve kterém se volně pohybují výzkumní pracovníci, vědecké poznatky i technologie a jehož prostřednictvím Unie a její členské státy posílí své vědecké a technologické základny, jakož i svou konkurenceschopnost a schopnost společně řešit zásadní výzvy.

EVP byl založen v březnu roku 2000 a od vstupu Lisabonské smlouvy[1] v platnost se stal jedním z hlavních cílů Unie. V roce 2010 byly v rámci stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020[2], Unie inovací[3], oznámeny rámec EVP a podpůrná opatření. Evropská rada již dvakrát (v únoru 2011 a v březnu 2012) vyzvala, aby byl EVP dokončen do roku 2014.

V kontextu hospodářské krize je nezbytně nutná podpora hospodářského růstu výzkumem a řešeními založenými na výzkumu, jakož i podporováním vědecké excelence v jednotlivých regionech a zemích. Dokončení EVP napomůže překonat negativní vlivy roztříštěnosti v navrhování a provádění výzkumných politik a činností na výkonnost evropského výzkumu.

2.           Vymezení problému

2.1.        Hlavní překážky brzdící výkonnost výzkumu v EVP

Evropská unie je v oblasti výzkumu a vývoje na mezinárodní úrovni stále klíčovým hráčem, čelí však řadě kritických problémů, které si žádají okamžité řešení, jako je např. finanční krize, malá hospodářský růst a stárnutí populace.

Stěžejní iniciativa EU Unie inovací, podpora růstu a pracovních příležitostí, představuje komplexní program, jehož cílem je realizace inovativních myšlenek v podobě výrobků a služeb a jehož význačnou složkou je právě výzkum. Skutečnost je taková, že ve srovnání s svými hlavními konkurenty investuje Evropa do výzkumu příliš málo (v roce 2008 to bylo v Evropě 1,9 % HDP oproti 2,5 % v USA). Tvorba znalostí je soustředěna do poměrně malého počtu členských států. Evropský výzkum se dostatečně nezabývá špičkovými obory (např. informační a komunikační technologie, nanotechnologie, biotechnologie, molekulární biologie, genetika), v nichž je možno dosáhnout průlomových technologických objevů..Tím nedochází k podpoře inovací, které jsou zásadní pro větší konkurenceschopnost a atraktivitu evropského hospodářství.

Struktura evropského výzkumu je velice nerovnoměrná a roztříštěná. Evropský výzkumný prostor se pokouší tuto roztříštěnost překonat a vytvořit co nejlepší podmínky pro provádění výzkumu v Evropě. Evropská unie a členské státy již od roku 2000 společně postupují ke konečné realizaci EVP, stále však zůstávají některé překážky.

Nedostatečná konkurence ve vnitrostátních výzkumných systémech: Omezená konkurence mezi výzkumnými institucemi a vysokými školami vede k nedostatečné specializaci. Tím se nevytváří příhodné podmínky pro zlepšování vědecké úrovně. Podíl veřejných prostředků přidělovaných prostřednictvím otevřených výzev k předkládání návrhů se pohybuje mezi 20 a 80 % a v průměru dosahuje 40 %. Hodnocení výzkumných pracovníků a návrhů se v jednotlivých zemích nezakládá na srovnatelných standardech.

Přetrvávající překážky celoevropské spolupráce a konkurence: Tyto překážky představuje malá kompatibilita a interoperabilita vnitrostátních výzkumných programů. Chybí dostatečná pružnost, která by umožnila přeshraniční spolupráci vnitrostátních programů a poskytování přístupu k velkým vnitrostátním výzkumným infrastrukturám v evropském zájmu i k výzkumným infrastrukturám celoevropským. Z toho plyne, že Evropa nevyužívá příležitostí pro zlepšení kvality a dopadu svého výzkumu.

Přetrvávající deformace na vnitrostátních trzích práce pro výzkumné pracovníky: Překážky zde vytvářejí zejména odlišné přístupy k přijímání pracovníků založenému na zásluhách, nedostatečné používání osvědčených postupů při tvorbě strategií lidských zdrojů pro výzkumné pracovníky a při podpoře mobility výzkumných pracovníků, a rovněž neatraktivní pracovní podmínky pro mladé a pro zahraniční výzkumné pracovníky. Uplatňují se také různé podmínky přenositelnosti grantů a přístupu k nim. To vede ke snížené mobilitě výzkumných pracovníků a menšímu rozsahu pracovních příležitostí.

Malý pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů a zahrnutí této dimenze do obsahu výzkumu: Ne všechny členské státy provádějí politiky, jejichž cílem je využít talentu vědeckých pracovnic a zahrnutí dimenze rovnosti žen a mužů do obsahu výzkumu, a stejně tak ne všechny organizace zúčastněných stran provádějí akční plány pro zajištění rovného postavení žen a mužů. To poškozuje kvalitu a význam evropského výzkumu, protože plně nevyužívá různorodý potenciál lidských zdrojů v oblasti vědy, což má nepříznivé společenské a hospodářské dopady.

Omezený pohyb vědeckých poznatků a nerovný přístup k nim: Všechny členské státy nepostoupily stejně daleko v podpoře politik otevřeného přístupu, které by mohly pomoci zmírnit informační asymetrie. Výzkumným pracovníkům brání v bezproblémovém přístupu k elektronickým výzkumným službám řada překážek, včetně odlišných vnitrostátních politik „užívání služby“ týkajících se výzkumných elektronických infrastruktur financovaných z veřejných prostředků. Ve srovnání s USA je stále nedostatečné předávání znalostí mezi veřejnými výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem. To má dopad na kvalitu vědy a rovněž na hospodářské výsledky plynoucí z výzkumu a vývoje, a to ve veřejném i soukromém sektoru.

2.2.        Právo EU jednat, subsidiarita a přidaná hodnota EU

Smlouva uvádí, že výzkumná politika je ve společné pravomoci členských států a Unie. Článek 179 Smlouvy o fungování Evropské unie zakládá právo Unie vytvořit nezbytné podmínky pro realizaci Evropského výzkumného prostoru. Ustanovení čl. 182 odst. 5 Smlouvy stanoví použití legislativního postupu pro přijetí nezbytných opatření k uskutečnění evropského výzkumného prostoru.

Dokončení EVP nezpochybňuje svrchovanost členských států. Vnitrostátní výzkumné systémy v EVP nezmizí, ale otevřeným způsobem spolupracují. Vybrané možnosti politiky respektují zásadu subsidiarity v tom rozsahu, že Unie má nejlepší pozici, aby vymezila členským státům oblasti pro přijímání opatření vzhledem k přetrvávajícím překážkám a omezenému pokroku, jehož bylo 12 let po zahájení EVP dosaženo. Přidanou hodnotu EU ukazuje několik argumentů. Za prvé, kde je to nezbytné, bude dosaženo optimálního rozdělení činností pomocí koordinovaného přístupu, čímž se zlepší účinnost výzkumných systémů a omezí zbytečné zdvojování úsilí. Za druhé, od uskutečnění EVP se očekává dosažení rovných podmínek a kritického množství, takže bude možné vytvořit podmínky k tomu, aby nejproduktivnější výzkumné týmy pracovaly společně a byly konkurenceschopné v mezinárodním měřítku. Za třetí, vzhledem k přetrvávajícím překážkám uvedeným výše podnět ze strany Unie maximalizuje možnost, že EVP bude v krátkodobém horizontu dokončen. Za čtvrté, úroveň Evropské unie je nejvhodnější pro objektivní hodnocení toho, zda došlo k pokroku, zda byl přiměřený, a zda je třeba dalších opatření ke zlepšení situace.

3.           Cíle politiky

Hlavním politickým cílem Evropského výzkumného prostoru je zvýšit výkonnost, excelenci a dopad evropského systému výzkumu a vývoje. Napomůže tak EU znovu nastoupit cestu hospodářského růstu tím, že bude podporovat vědeckou excelenci a výzkum, tvořit základ pro inovace a zvyšovat atraktivitu EU jakožto centra výzkumu.

Cílem sdělení je vymezit a podporovat akce, díky nimž budou do roku 2014 vytvořeny odpovídající podmínky pro zlepšení účinnosti evropských výzkumných systémů.

Tyto podmínky umožní: 1. zvýšenou účinnost vnitrostátních systémů; 2. optimální úroveň nadnárodní spolupráce a konkurence; 3. otevřenější trh práce pro výzkumné pracovníky; 4. rovnost žen a mužů a zohlednění této zásady v oblasti výzkumu; a 5. optimální pohyb a předávání vědeckých poznatků, mimo jiné i prostřednictvím digitálního EVP.

4.           Možnosti politiky

Možnost 1: Scénář bez opatření. Tato možnost by měla za následek pokračování současných politik, bez dalšího vnitrostátního a evropského úsilí o odstranění překážek. Hlavním krokem by bylo v roce 2014 přijetí a provádění programu Horizont 2020, s možností navýšeného rozpočtu na podporu přeshraničních výzkumných a inovačních činností.

Možnost 2: Posílené partnerství EVP. Členské státy by byly vyzvány, aby provedly dobrovolné strukturální reformy. Organizace zúčastněných stran v oblasti výzkumu by se rovněž zavázaly, že přijmou opatření k provádění EVP. Komise by navrhla různé druhy opatření (například doporučení) pro dokončení EVP a pomoc partnerům v dosažení jejich cílů. Komise by každoročně hodnotila pokrok a vymezila by oblasti, kde by byly třeba další změny.

Možnost 3: Odvětvová právní opatření pro EVP. Tato možnost politiky by zahrnovala větší množství závazných právních opatření, který by Komise podle potřeby navrhla v několika oblastech (tj. tematicky specifických odvětvích). Tato právní opatření by navíc provázela dobrovolná opatření členských států týkající se těch odvětví, kde jsou členské státy a zúčastněné strany v nejlepší situaci pro řešení hlavních překážek.

Možnost 4: Rámcová směrnice o EVP. Tato možnost politiky by spočívala v obecném právním přístupu v podobě komplexního balíčku (rámcové směrnice) obsahujícího právně závazná opatření, přičemž členské státy by si zvolily vhodné prostředky, aby dosáhly výsledků požadovaných touto směrnicí.

5.           Analýza dopadů a porovnání možností politiky

Uvedené možnosti politiky představují různé mechanismy odstranění překážek a podpory účinnějších výzkumných systémů. Po dokončení EVP se předpokládá, že by tyto možnosti dosáhly podobných dopadů (např. ekonomických a sociálních dopadů, dopadů na životní prostředí, excelenci a výkonnost výzkumu). Hlavní rozdíly mezi možnostmi v oblasti dopadů spočívají v termínech dosažení očekávaných výsledků, v souvisejících realizačních nákladech a v míře přijatelnosti pro členské státy a zúčastněné strany.

Box č. 1: Celkové dopady odstranění překážek pro dokončení EVP

Ekonomický dopad: Veřejný i soukromý sektor budou těžit ze zvýšené účinnosti vyvolané: přidělováním větších finančních prostředků nejlepším výzkumným pracovníkům; větší spoluprací mezi členskými státy; lepšími řešeními společenských výzev; zvýšenou kvalitou a významem výzkumu dosaženými pomocí lepšího zohlednění rovnosti žen a mužů v průběhu celého výzkumného procesu; lepším využitím dostupných odborně připravených výzkumných pracovníků a zejména pracovnic; a zlepšeným přístupem ke znalostem ve veřejném i soukromém sektoru, obzvláště v méně rozvinutých regionech. Jestliže dokončení EVP znamená přerozdělení vnitrostátních prostředků na nadnárodně koordinovaný výzkum, mohlo by to přinést prospěch evropskému hospodářství (zvýšení růstu HDP o dodatečných 0,25 %) a trhu práce (323 000 dalších pracovních míst). Správním orgánům členských zemí i podnikům však vzniknou náklady v závislosti na druhu překážek, které je třeba odstranit.

EVP povede k většímu zaměření na finanční udržitelnost vědecky silných oborů a rovněž ke koordinované poptávce po poskytování interoperabilních a účinných digitálních výzkumných služeb, což by podpořilo odvětví informačních a komunikačních technologií a inovace v tomto odvětví uvnitř EU. Otevřený přístup by přinesl výrazné výhody většině zúčastněných subjektů, jakož i možné úspory pro mnohé instituce.

Sociální dopady: Zkvalitnění a zefektivnění práce výzkumných pracovníků a zlepšená spolupráce na výzkumu a vývoji by měly mít kladné dopady, a to přímé i nepřímé. Opatření ve prospěch digitálního EVP by přinesla prospěch menším a méně rozvinutým členským státům a regionům. EVP by rovněž měl kladný dopad na základní práva, zejména co se týče dodržování rovnosti žen a mužů, svobody projevu a svobody umění a věd.

Dopady na životní prostředí: Problémy životního prostředí by se řešily společně a výzkum by byl lépe koordinován. Tím by se zamezilo zbytečnému zdvojování a zvýšila by se efektivita.

5.1.        Posouzení možností

Možnost 1: Stávající překážky by přetrvaly a nadále bránily tomu, aby bylo ve vnitrostátních systémech dosaženo větší efektivity. Výhody by přineslo provádění programu Horizont 2020. Tato možnost by neodpovídala výzvám Evropské rady a očekáváním zúčastněných stran ohledně dokončení EVP.

Možnost 2: Do roku 2014 by bylo lze očekávat značný, avšak možná nevyrovnaný pokrok. Členské státy by odstranily překážky v oblastech, kde je nejvíce třeba jednat, a to při nízké administrativní zátěži. Mobilizovaly by zúčastněné strany – organizace financující a provádějící výzkum, aby přispěly k dokončení EVP. V této fázi panuje zejména mezi členskými státy shoda v tom, že by se k dokončení EVP měla použít dobrovolná opatření. Tato možnost by odpovídala očekáváním členských států.

Možnost 3: Tato možnost by znamenala pomalý a nerovnoměrný pokrok, co se týče dokončení EVP do roku 2014, ale z dlouhodobého hlediska výrazný pokrok v oblastech, kde by se přijala právní opatření, ovšem až po jejich přijetí. Provádění by se zdrželo přinejmenším do roku 2017 a představovalo by pro jednotlivé státní správy i Komisi velkou zátěž. Většina členských států neprojevila legislativě v této oblasti výraznou podporu, takže by bylo velice obtížné tuto možnost v Radě prosadit.

Možnost 4: Tato možnost by přinesla nejlepší výsledky, avšak pouze v dlouhodobém horizontu po přijetí právních předpisů. Vyžadovala by čas na provedení podrobného hodnocení stávající situace, aby bylo možné vytvořit zásady a mechanismy a začlenit je do celkového rámce, který by byl předložen v letech 2013/14. Jednání o úplném souboru opatření by byla obtížná a zdlouhavá a praktické provádění opatření by se odsunulo nejdříve na rok 2017. Pro orgány veřejné správy a Komisi by to představovalo extrémně velkou zátěž. Stejně jako u předchozí možnosti by bylo velice obtížné tuto možnost v Radě prosadit.

5.2.        Volba upřednostňované možnosti politiky

Možnost politiky 2 „Posílené partnerství EVP“ je jedinou možností, která umožní podstatný pokrok v dokončování EVP do roku 2014, a vyžadovala by nejnižší náklady. Tato možnost navíc zahrnuje vyvinutí systému hodnocení, který napomůže vymezit budoucí akce. Upřednostňovanou možností politiky je proto „Posílené partnerství EVP“.

6.           Sledování a hodnocení

Ustanoví se kontrolní mechanismus EVP pro hodnocení pokroku členských států a organizací zúčastněných stran s ohledem na řadu ukazatelů souvisejících s akcemi zahrnutými ve zvolené možnosti politiky. Na základě zpráv členských států o opatřeních vedoucích k EVP předloží Komise v září každého roku zprávu o pokroku EVP.

Tato zpráva zhodnotí učiněné kroky a může obsahovat možná doporučení. Má sloužit jako základ pro politické řízení, které Komise navrhne Radě pro konkurenceschopnost, a rovněž pro diskuse v rámci fóra zúčastněných stran EVP. Mohla by také přispět k roční analýze růstu, která představuje návod pro vnitrostátní reformy členských států v rámci evropského semestru, nebo k vymezení právních opatření.

[1]               Ustanovení čl. 179 odst. 1 Smlouvy o fungování EU uvádí: „Unie má za cíl posilovat své vědecké a technologické základy vytvořením evropského výzkumného prostoru, ve kterém se vědci, vědecké poznatky a technologie volně pohybují (…)“.

[2]               KOM(2010) 2020 v konečném znění.

[3]               KOM(2010) 546 v konečném znění.