52012JC0039

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) obsahuje nové ustanovení, tzv. „doložku solidarity“. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity. O způsobu provádění doložky solidarity rozhoduje podle čl. 222 odst. 3 věty první Rada na základě společného návrhu, jejž předkládají Komise a vysoký představitel Unie. Evropský parlament musí být informován.

Vzhledem k široké oblasti působnosti tohoto článku Smlouvy se způsoby provádění doložky solidarity týkají celé řady politických oblastí a nástrojů, k nimž patří i) strategie vnitřní bezpečnosti EU[1], mechanismus civilní ochrany Unie a finanční nástroj pro civilní ochranu[2], jakož i Fond solidarity EU[3], ii) iniciativa na poli zdravotní bezpečnosti, jež se týká ochrany proti vážným přeshraničním zdravotním hrozbám[4], a struktury ESVČ odpovědné za odezvu na krizové situace a za související analýzy, a iii) koordinační opatření pro případ krize, jež přijímá Rada. Uvedená opatření jsou též v souladu s vytvářením evropského prostoru práva v Unii.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI

Při přípravě návrhu poskytly členské státy cenné písemné příspěvky, a to na základě dotazníku, jejž společně připravily Komise a ESVČ. Zástupci členských států vedli též jednání v několika grémiích na půdě Rady, k nimž patří Politický a bezpečnostní výbor, Stálý výbor pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti, Koordinační výbor v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a Vojenský výbor.

Velmi užitečný příspěvek poskytl rovněž Evropský parlament, a to v podobě usnesení „Doložky EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr“[5].

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Cílem návrhu je nastolit soulad s čl. 222 odst. 3, podle nějž Komise a vysoký představitel předkládají Radě návrh ke způsobu provádění doložky. Tento návrh vymezuje územní působnost, aktivační mechanismus a opatření v rámci odezvy na úrovni Unie.

Návrh přihlíží ke koordinačním opatřením v Radě (na základě koordinačních opatření pro případ krize) přijímaným v souladu s čl. 222 odst. 2 a je s těmito opatřeními v souladu.

Návrh stanoví s ohledem na čl. 222 odst. 4 opatření k i) integrovanému vyhodnocování hrozeb a rizik na úrovni Unie, na jehož základě bude probíhat pravidelné vyhodnocování na půdě Evropské rady, a ii) opatření připravenosti přijímaná Unií a členskými státy na základě směrů, jež Evropská rada vytyčí.

Doložka solidarity se použije na pohromy a teroristické útoky na území EU, ať již k nim dojde na pevnině, na moři či ve vzduchu. Uplatňována je bez ohledu na to, má-li krizová situace svůj původ na území EU, či mimo něj. Použije se též na lodě (nacházejí-li se v mezinárodních vodách), letadla (v mezinárodním vzdušném prostoru) a kritickou infrastrukturu (např. ropná a plynová zařízení na moři) v jurisdikci některého členského státu.

Doložka se týká veškerých struktur, jež jsou zapojeny při reakcích na krizové situace na úrovni EU. Vzhledem k tomu, že se doložka dotýká vnitřní dimenze EU, působí většina příslušných struktur při Komisi (GŘ ECHO, HOME, SANCO, TAXUD atd.) či decentralizovaných agenturách EU (FRONTEX, ECDC, Europol, EMSA, EFSA, EMA atd.). Evropská služba pro vnější činnost má k dispozici struktury, jež jsou vybaveny know-how v oblasti vytváření situačního povědomí, bezpečnostního zpravodajství a vojenství[6], jakož i síť delegací, jež mohou přispět k odezvě na hrozby či pohromy na území členských států či na krize s vnějším rozměrem. Koordinace a výměna informací mezi Komisí, ESVČ a příslušnými agenturami bude probíhat v rámci setkání, jež bude za účelem přípravy navržených opatření v rámci odezvy na krizové situace svolávat Komise.

Prováděcí opatření k doložce solidarity nenahrazují stávající nástroje ani politiky, ani specifické postupy jejich aktivace. Vytvářejí jakýsi zastřešující rámec pro případ situací, které představují mimořádnou hrozbu či v nichž dochází k mimořádným škodám a které vyžadují odezvu, jejíž rozsah překračuje příslušné kapacity zasaženého členského státu či států. V zájmu zefektivnění a eliminace zdvojování struktur a funkcí bude použit síťový přístup. Hlavní středisko EU pro odezvu na veškeré krizové situace bude představovat centrum a rozhraní s členskými státy („hlavní centrum“) a budou jej podporovat veškeré specializované útvary.

Podle návrhu by měla EU jednat pouze za výjimečných okolností a na žádost politických orgánů členského státu, jehož vlastní kapacity nepostačují k tomu, aby mohl reagovat na spáchaný nebo bezprostředně hrozící teroristický útok či přírodní nebo člověkem způsobenou pohromu.

Dotčený členský stát je oprávněn se odvolat na doložku solidarity, v kterémžto případě musí zaslat Komisi žádost a současně vyrozumět předsednictví Rady.

Příslušné orgány dotčeného členského státu se musí neprodleně spojit se střediskem reakce na mimořádné situace (ERC) při Komisi, které bude na straně Unie fungovat v nepřetržitém provozu jako prvotní jediné kontaktní místo na úrovni útvarů.

Jakmile se některý stát na doložku solidarity odvolá, musí Komise a vysoká představitelka v souladu s ustanoveními tohoto rozhodnutí:

· za prvé určit a zmobilizovat všechny nástroje, jež má Unie k dispozici a jež mohou pomoci na danou krizovou situaci reagovat. Patří k nim všechny odvětvové, operativní a politické nástroje, jež spadají do jejich vlastní kompetence. Komise a vysoká představitelka musí dále určit a navrhnout využití nástrojů a zdrojů, jež spadají do působnosti unijních agentur;

· následně v těsném kontaktu s dotčeným členským státem vyhodnotit, zdali stávající nástroje postačují, nebo je-li zapotřebí další podpory, kterou by případně mohla doprovázet finanční pomoc z Fondu solidarity EU;

· v případě potřeby předložit Radě návrhy na operativní rozhodnutí, jež by měla posílit stávající mechanismy, a na rozhodnutí o mimořádných opatřeních na úrovni členských států, s nimiž nepočítají stávající nástroje; další návrhy by se měly týkat politické koordinace a výměny informací a dále operativních či podpůrných opatření rychlé reakce na úrovni členských států.

Bude-li zapotřebí vojenské podpory, která překračuje rámec mechanismu civilní ochrany, předloží vysoká představitelka v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy samostatný návrh.

Komise a Evropská služba pro vnější činnost budou předkládat společné zprávy o integrovaném vyhodnocení situace. Tyto zprávy bude sestavovat ERC nebo určené operační středisko, a to ve spolupráci se situačním střediskem EU a na základě příspěvků, jež dodají jednotlivá situační a řídící krizová centra v členských státech, Komise, ESVČ, agentury EU a příslušné mezinárodní organizace. Tyto zprávy budou postupovány členským státům, aby jim poskytly informace a podporu při koordinaci a rozhodování na politické úrovni v Radě.

ERC bude zprvu jediným operativním centrem na úrovni Unie. Komise po konzultaci s vysokou představitelkou může následně určit další centrum, jež bude schopno tuto funkci vzhledem k povaze dané krizové situace plnit lépe. Toto určené operativní centrum bude primárním kontaktním místem pro členské státy. Bude sehrávat aktivní úlohu při koordinaci operativní odezvy a při předkládání společných situačních hodnotících zpráv.

Jakmile se některý stát na doložku odvolá, může předsednictví rozhodnout o aktivaci koordinačních opatření pro případ krize a určit nejvhodnější způsob urychlené konzultace a přijetí rozhodnutí v Radě, a to v souladu s povinností členských států podle čl. 222 odst. 2 poskytnout dotčenému státu pomoc. Při provádění koordinačních opatření pro případ krize budou poskytovat podporu Generální sekretariát Rady, Komise a ESVČ.

Od roku 2015 budou Komise a vysoká představitelka pravidelně předkládat společnou integrovanou hodnotící zprávu o hrozbách a rizicích na úrovni Unie. Tato zpráva se bude opírat o hodnocení hrozeb, nebezpečí a rizik, jež jsou v současnosti zpracovávána pro různé oblasti (např. terorismus, organizovaný zločin, civilní ochranu, zdraví, změnu klimatu a životní prostředí). Založena bude zejména na monitorování, výkladu a sdílení informací, jež poskytnou členské státy (prostřednictvím stávajících odvětvových sítí či z krizových center), agentury EU a příslušné mezinárodní organizace. Od integrovaných hodnotících zpráv o hrozbách a rizicích se bude odvíjet pravidelné vyhodnocování na půdě Evropské rady.

Právní základ

Právním základem tohoto návrhu je článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Zásada subsidiarity

Návrh předpokládá, že by EU měla přijímat opatření pouze za výjimečných okolností a na žádost politických orgánů členského státu, jehož vlastní kapacity nepostačují k účinné odezvě na danou hrozbu.

Zásada proporcionality

Tento návrh nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů doložky. Za tímto účelem předpokládá řádné využití všech stávajících řádných nástrojů pomoci, jež má EU k dispozici.

2012/0370 (NLE)

Společný návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o způsobu provádění doložky solidarity Unií

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 222 odst. 3 větu první této smlouvy,

s ohledem na společný návrh Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Toto rozhodnutí se týká provádění doložky solidarity Unií. Je však třeba usilovat o soulad a komplementaritu opatření Unie s další pomocí, kterou mají členské státy poskytovat podle čl. 222 odst. 2 Smlouvy a podle prohlášení 37 připojeného ke Smlouvě, jež stanoví, že má členský stát právo na volbu nejvhodnějšího prostředku ke splnění svého závazku solidarity vůči jinému členskému státu.

(2)       Provádění doložky solidarity Unií musí co nejvíce vycházet ze stávajících nástrojů, zvyšovat efektivnost tím, že bude posilovat koordinaci a předcházet duplikaci, fungovat bez využívání dodatečných zdrojů, vytvářet jednoduché a přehledné rozhraní s členskými státy na úrovni Unie a respektovat institucionální kompetence jednotlivých orgánů a útvarů.

(3)       Toto rozhodnutí se týká řady politických nástrojů, zejména strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie, mechanismu civilní ochrany Evropské unie, Fondu solidarity Evropské unie, rozhodnutí o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a struktur vytvořených v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky.

(4)       Opatření ke koordinaci členských států v Radě by měla vycházet z koordinačních opatření EU pro případ krize (Crisis Coordination Arrangements, „CCA“) ve znění revidovaném na základě pověření Rady a jejích následných závěrů[7], podle nichž by měla být zajištěna provázanost s uplatňováním doložky solidarity, opatření by se měla opírat o známé obvyklé postupy Rady namísto toho, aby byly používány předem ustavené skupiny ad hoc, a měl by být uznán význam integrované kapacity EU vytvářet situační povědomí.

(5)       U způsobů provádění je nutno jednoznačně vymezit zeměpisnou oblast jejich působnosti.

(6)       Pokud jde o boj proti terorismu[8], je ustavena řada nástrojů, jež jednak posilují ochranu kritické infrastruktury v oblasti energetiky a dopravy[9], spolupráci mezi donucovacími orgány a předcházení projevům radikalizace, jednak omezují přístup teroristů k finančním prostředkům, výbušninám a chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným materiálům[10].

(7)       Na úrovni Unie je nutno vymezit mechanismus, jímž budou způsoby provádění aktivovány, jenž bude spouštěn na základě žádosti na vysoké politické úrovni, kterou předloží dotčený členský stát či státy, a jejž bude na úrovni Unie podporovat jediné kontaktní místo.

(8)       Opatření v rámci odezvy na úrovni Unie by měla zvyšovat efektivitu, a to prostřednictvím posílené koordinace, jež se bude opírat o stávající nástroje.

(9)       Posílená spolupráce mezi členskými státy a Unií na poli civilní ochrany probíhá snáze díky mechanismu civilní ochrany[11]. Návrh Komise ohledně mechanismu civilní ochrany Unie[12] předpokládá ustavení střediska reakce na mimořádné situace (dále jen „ERC“), které zajišťuje provozní kapacitu 24 hodin denně a sedm dní v týdnu a slouží členským státům a Komisi.

(10)     Evropská služba pro vnější činnost má k dispozici struktury, jež jsou vybaveny know-how v oblasti bezpečnostního zpravodajství a vojenství (např. Středisko EU pro analýzu zpravodajských informací, Vojenský štáb EU a situační středisko EU), jakož i síť delegací, jež rovněž mohou přispět k odezvě na hrozby či pohromy na území členských států či na krize s vnějším rozměrem.

(11)     Útvar pro strategickou analýzu a reakci zřízený v roce 2011 v rámci Komise při Generálním ředitelství pro vnitřní věci zajišťuje vyhodnocování a řízení rizik a krizí, jež ohrožují vnitřní bezpečnost Unie, včetně rizik a krizí souvisejících s terorismem.

(12)     Je-li to s ohledem na naléhavost situace nezbytné a schůdné, měla by být opatření v rámci odezvy na úrovni Unie doprovázena přijímáním právních aktů či změnou stávajících aktů v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.

(13)     Toto rozhodnutí nemá žádné důsledky v oblasti obrany. Je-li v případě krizové situace zapotřebí přijmout opatření v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), které jde nad rámec použití vojenských zdrojů podle stávajících pravidel civilní ochrany, měla by Rada přijmout rozhodnutí v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.

(14)     Sdělení Komise pod názvem „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“[13] vytyčilo cíl zlepšit odolnost Evropy vůči krizím a pohromám, a to prostřednictvím řady opatření, mj. plným využitím doložky solidarity a přístupem k hodnocení hrozeb a rizik, jenž zohledňuje všechna rizika. V souladu s tím by měl být připravován a pravidelně aktualizován rovněž víceodvětvový přehled o rizicích přírodních a člověkem způsobených pohrom.

(15)     Na úrovni Unie by měl být zaveden postup integrovaného vyhodnocování hrozeb a rizik, jenž by měl Evropské radě umožnit vyhodnocovat hrozby, jimž Unie čelí, tak aby mohla Unie a její členské státy přijímat účinná opatření.

(16)     Evropský parlament přijal dne 22. listopadu 2012 usnesení 2012/2223 pod názvem „Doložky EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr“.

(17)     Jeho ustanoveními není dotčen další vývoj zvláštních opatření k řešení krizových situací, jež vyvstávají mimo území členských států.

(18)                 Toto rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie, a musí být v souladu s těmito právy a zásadami uplatňováno.

(19)     Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, jmenovitě provádění doložky solidarity Unií, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Obecný cíl a předmět

1.           Toto rozhodnutí stanoví pravidla a postupy pro účely provádění ustanovení čl. 222 odst. 3 věty první Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „doložka solidarity“).

2.           Opatření na úrovni Unie, jejichž účelem je poskytovat informace a podporu, vycházejí z mechanismů, jež fungují v rámci Komise a agentur Unie, a tyto mechanismy doplňují. V případě krizových situací, jež mají vnější rozměr nebo k jejichž řešení je zapotřebí zpravodajských informací, vojenských zdrojů či opatření v rámci SZBP, přispívají vysoká představitelka a ESVČ tím, že v oblasti působnosti vysoké představitelky přijímají náležité iniciativy a poskytují relevantní informace a podporu.

3.           V zájmu vyšší efektivity tato opatření zajišťují těsnější koordinaci mezi odezvou na úrovni Unie a na úrovni členských států.

4.           Koordinace na politické úrovni v Radě vychází z koordinačních opatření pro případ krize a zajišťuje rovněž soulad a komplementaritu s opatřeními Unie.

Článek 2

Oblast působnosti

Toto rozhodnutí se použije v případě teroristických útoků či přírodních nebo člověkem způsobených pohrom, a to bez ohledu na to, zdali mají svůj původ na území členských států, či mimo ně:

(a) na území členských států, na něž se použije Smlouva, včetně pevniny, teritoriálních vod a vzdušného prostoru;

(b) v případě, že jsou zasaženy lodě (nacházejí-li se v mezinárodních vodách), letadla (v mezinárodním vzdušném prostoru) nebo kritická infrastruktura (např. ropná a plynová zařízení na moři) v jurisdikci některého členského státu.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se použijí tyto definice:

(a) krizová situace: vážná, neočekávaná a často nebezpečná situace, jež vyžaduje neodkladná opatření; situace, která může mít vliv na životy, životní prostředí, kritickou infrastrukturu nebo základní funkce života společnosti nebo je může ohrozit a která může být vyvolána přírodní nebo člověkem způsobenou pohromou či teroristickými útoky;

(b) pohroma: situace, která má či může mít nepříznivý dopad na obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek;

(c) teroristický útok: teroristický trestný čin ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2008/919/SVV ze dne 28. listopadu 2008;

(d) připravenost: stav pohotovosti a schopnosti lidských a materiálních prostředků, dosažený v důsledku předem přijaté akce, umožňující zajistit účinnou a rychlou odezvu na mimořádnou událost;

(e) odezva: akce přijatá během pohromy či spáchaného nebo bezprostředně hrozícího teroristického útoku anebo v návaznosti na ně s cílem řešit jejich přímé nepříznivé následky.

Článek 4

Aktivace

1.           Členský stát, jenž je cílem spáchaného nebo bezprostředně hrozícího teroristického útoku nebo je obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, je oprávněn se odvolat na doložku solidarity, pokud poté, co vyčerpá možnosti stávajících prostředků a nástrojů na vnitrostátní a unijní úrovni, dospěje k závěru, že jeho schopnost odezvy nepostačuje k řešení dané situace.

2.           Prostřednictvím střediska reakce na mimořádné situace zašle dotčený členský stát žádost předsedovi Evropské komise a současně vyrozumí předsednictví Rady.

3.           Středisko reakce na mimořádné situace je pro příslušné orgány dotčeného členského státu prvotním jediným kontaktním místem, jež funguje v nepřetržitém provozu.

Článek 5

Opatření v rámci odezvy na úrovni Unie

1.           Jakmile se některý členský stát odvolá na doložku solidarity, jsou Komise a vysoká představitelka v souladu s čl. 1 odst. 2 povinny:

(a) určit a použít všechny relevantní nástroje, jež má Unie k dispozici a jež mohou nejlépe přispět k odezvě na krizovou situaci, včetně odvětvových, operativních, politických či finančních rozhodnutí (např. mechanismu civilní ochrany, útvaru pro strategickou analýzu a reakci, nástroje pro činnosti při mimořádných situacích v oblasti zdraví či zpravodajských zdrojů Střediska EU pro analýzu zpravodajských informací), jež spadají do působnosti Komise a vysoké představitelky, a dále včetně vojenských zdrojů zmobilizovaných prostřednictvím Vojenského štábu EU; dále určit a navrhnout použití nástrojů a zdrojů, jež spadají do působnosti agentur Unie;

(b) vyhodnotit, jsou-li stávající nástroje postačující;

(c) předkládat pravidelné integrované hodnotící a analytické zprávy o situaci, jejichž účelem je poskytnout informace a podporu při koordinaci a rozhodování na politické úrovni v Radě;

(d) v případě potřeby předkládat Radě návrhy, zejména pokud jde o operativní rozhodnutí k posílení stávajících mechanismů a o rozhodnutí k mimořádným opatřením členských států, s nimiž stávající nástroje nepočítají, dále pokud jde o politickou koordinaci a výměnu informací s cílem vytvořit potřebné regulatorní podmínky a o operativní či podpůrná opatření rychlé reakce na úrovni členských států.

Pro účely přípravy navržených opatření v rámci odezvy na krizové situace svolává Komise jednání, k nimž zve ESVČ a příslušné agentury EU.

2.           Středisko reakce na mimořádné situace (ERC) bude zprvu jediným operativním centrem pro členské státy na úrovni Unie. Po konzultaci s vysokou představitelkou může Komise následně určit další centrum, jež bude schopno tuto funkci vzhledem k povaze dané krizové situace plnit lépe. Toto určené operativní centrum bude primárním kontaktním místem pro členské státy. Bude řídit operativní koordinaci odezvy a předkládat situační hodnotící zprávy.

Článek 6

Koordinační opatření v Radě

V případě aktivace doložky je předsednictví Rady oprávněno přijmout rozhodnutí, jímž budou aktivována koordinační opatření pro případ krize, a – v souvislosti s povinností poskytnout pomoc – určit nejvhodnější způsob přípravy rychlých konzultací a rozhodnutí v Radě. Při provádění koordinačních opatření pro případ krize budou poskytovat podporu Generální sekretariát Rady, Komise a ESVČ.

Článek 7

Situační hodnotící zprávy

Situační hodnotící zprávy bude sestavovat ERC nebo určené operační středisko ve spolupráci se situačním střediskem EU. Příprava těchto zpráv bude čerpat z příspěvků, jež dodají jednotlivá situační a řídící krizová centra v členských státech, při Komisi, ESVČ, příslušných agenturách EU a příslušných mezinárodních organizacích.

Článek 8

Integrované vyhodnocování hrozeb a rizik na úrovni Unie

1.           Od roku 2015 budou Komise a vysoká představitelka pravidelně předkládat společnou integrovanou hodnotící zprávu o hrozbách a rizicích na úrovni Unie.

2.           Tato zpráva se bude opírat o hodnocení hrozeb, nebezpečí a rizik, jež jsou v současnosti zpracovávána pro různé oblasti (např. terorismus, organizovaný zločin, civilní ochranu, zdraví, změnu klimatu, životní prostředí atd.) a založena bude zejména na monitorování, výkladu a sdílení informací, jež poskytnou členské státy (prostřednictvím stávajících odvětvových sítí či z krizových center), agentury Unie a příslušné mezinárodní organizace.

3.           Od integrovaných hodnotících zpráv o hrozbách a rizicích se bude odvíjet pravidelné vyhodnocování na půdě Evropské rady.

Článek 9

Připravenost

Členské státy, Komise a vysoká představitelka mohou do hodnocení zahrnout prostředky, jež jsou k dispozici v Unii a v členských státech a jež lze použít při potírání významných hrozeb; přitom určí případné nedostatky a věcně a nákladově nejefektivnější způsoby, jak tyto nedostatky řešit a jak vybudovat prostředky účinné solidarity.

Článek 10

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda / předsedkyně

[1]               Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. listopadu 2010 s názvem „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“, KOM(2010) 673 v konečném znění.

[2]               Rozhodnutí Rady o vytvoření mechanizmu civilní ochrany Společenství (přepracovaná verze) (2007/779/ES, Euratom); rozhodnutí Rady o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu (2007/162/ES, Euratom).

[3]               NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie.

[4]               Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, KOM(2011) 866 v konečném znění.

[5]               2012/2223 ze dne 22. listopadu 2012.

[6]               Např. Středisko EU pro analýzu zpravodajských informací, Vojenský štáb EU a situační středisko.

[7]               Závěry Rady SVV ze dne 1. června 2006, dokument č. 9409/06, závěry COREPER ze dne 10. prosince 2010, závěry COREPER ze dne 23. listopadu 2011 a 30. května 2012.

[8]               Terorismus ve smyslu definice v rámcových rozhodnutích Rady o boji proti terorismu z roku 2002 a 2008 (Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3, Úř. věst. L 330, 9.12.2008, s. 21).

[9]               Vymezených ve směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o evropských kritických infrastrukturách (Úř. věst. L 345, 23.12.2008).

[10]             Sdělení Komise „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“ (COM(2010) 386 v konečném znění, 20. července 2010). Následně byla přijata další opatření, např. bylo navrženo nařízení o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a jejich používání (KOM(2010) 473 v konečném znění), byla ustavena síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci a bylo zvýšeno úsilí na poli ochrany proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám a na poli bezpečnosti a detekce výbušnin.

[11]             Rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euratom o vytvoření mechanizmu civilní ochrany Společenství (přepracovaná verze) a rozhodnutí Rady o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu (2007/162/ES, Euratom).

[12]             KOM(2011) 934 v konečném znění.

[13]             KOM(2010) 673 v konečném znění.