52012DC0791

OBSAH

1........... CELNÍ UNIE EU.. 3

1.1........ Úvod. 3

1.2........ Acquis celní unie: více než čtyřicetiletý vývoj 4

1.2.1..... Právní předpisy. 4

1.2.2..... Politiky a strategické cíle. 5

1.3........ Celní unie v roce 2012: ve službách EU.. 5

1.3.1..... Služby podnikům a společnosti 5

1.3.2..... Celní unie v číslech. 7

1.3.3..... Úspěšný evropský projekt 8

1.4........ Správa a fungování 8

1.4.1..... Činnosti a postupy. 8

1.4.2..... Vstupy. 9

1.4.3..... Správa. 10

2........... HODNOCENÍ CELNÍ UNIE. 10

2.1........ Vnější tlaky. 10

2.2........ Vnitřní tlaky. 11

3........... CELNÍ UNIE 2020 – CESTA VPŘED.. 12

3.1........ Dokončení modernizace. 12

3.2........ Hodnocení nedostatků, stanovování priorit 13

3.3........ Zvýšení účinnosti a efektivnosti reformou správy celní unie. 15

4........... ZÁVĚR.. 15

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

o stavu celní unie

1.           CELNÍ UNIE EU

1.1.        Úvod

Celní unie Evropské unie (EU)[1] je jedním z nejúspěšnějších příkladů evropské integrace a evropských politik. Již více než čtyři desetiletí slouží jako pevný základ hospodářské integrace a růstu v Evropě. Její právní základ prokázal svoji pevnost a pružnost, pokud jde o rozšiřující se teritoriální působnost i rozsah úkolů. Celní unie byla ve veřejném sektoru jedním z průkopníků komplexní modernizace směřující k celoevropským službám elektronické správy (eGovernment). V mezinárodním srovnání se některé celní úřady EU pravidelně řadí mezi nejlepší na světě[2].

Srovnání však také ukazují, že ne všechny články řetězce fungují stejně dobře. Kromě toho, zatímco platné právní předpisy jsou totožné, výsledek jejich provádění je různorodý. Objevily se náznaky, že se celní unie potýká s vážnými problémy při svém fungování. Tyto problémy mohou potenciálně zhoršit celkovou efektivitu celní unie při její ochraně a službě EU. Projevují se neefektivností, plýtváním a nesouladem mezi potřebami a dostupnými zdroji. Jejich výsledkem je nestejná úroveň služeb a neoptimální celková ochrana hranic EU.

Celní unie spadá do výlučné pravomoci EU[3] a odpovědnost za provádění celních předpisů je v první řadě na členských státech[4]. Nicméně některé z problémů, jimž celní unie čelí, jsou jasným důsledkem rostoucí globalizace obchodu, obchodních modelů a logistiky, jakož i globalizace trestné činnosti a jiných hrozeb. Kromě toho, zatímco přínosy celní unie jsou sdílené společně, náklady na její provádění nejsou rozloženy rovnoměrně: z historických a zeměpisných důvodů a v důsledku obchodních tras nesou některé členské státy neúměrnou zátěž.

Skutečností je, že v takto vzájemně propojeném světě členské státy již nejsou schopny samostatně a odděleně od zbytku EU účinně reagovat na globalizaci. Obecné poznámky k situaci v EU[5] rovněž dobře popisují problémy a potřebu reakce ve prospěch celní unie: globalizace vyžaduje větší evropskou jednotu, větší jednota vyžaduje větší integraci a uvědomění si toho, že jsme všichni „na jedné lodi“.

Cílem tohoto sdělení je: – zdůraznit přidanou hodnotu a zásadní význam služeb, které celní unie poskytuje, jako základ růstu, konkurenceschopnosti a zabezpečení jednotného trhu a Evropské unie, – přiznání toho, že celní unie čelí problémům, které vyžadují celoevropskou reakci, – nastínění postupného řešení těchto problémů a vytvoření výkonnější, silnější a jednotnější celní unie do roku 2020.

1.2.        Acquis celní unie: více než čtyřicetiletý vývoj

1.2.1.     Právní předpisy

V roce 1968 celní unie především zrušila cla na vnitrostátních hranicích a zavedla jednotný systém proclívání dovozů ze zemí mimo EHS. Počáteční zavedení společného celního sazebníku a společných pravidel o původu a stanovování celní hodnoty bylo nakonec doplněno směrnicemi a nařízeními týkajícími se různých oblastí celních předpisů, jako jsou celní procedury, celní formality a kontroly, jakož i celní dluh a celní záruky. Nejvýznamnější změnou v acquis byla, v souvislosti se zřízením jednotného trhu v roce 1993 a nad rámec pouhého odstranění vnitřních hranic pro zboží, kodifikace těchto různých právních předpisů do jediného, přímo použitelného právního základu. Přestože veřejnost vnímala vznik Evropy bez hranic jako zánik cel, ve skutečnosti se tak zdůraznil zásadní význam účinného celního dohledu na společné vnější hranici.

Ústředními body acquis celní unie od roku 1993 byl poté komplexní a přímo použitelný celní kodex Společenství[6] a společný celní sazebník[7], a jejich postupné změny. Kromě toho, řada odvětvových právních nástrojů, včetně nařízení týkajících se prosazování práv duševního vlastnictví[8], prekursorů drog[9], kulturních statků[10], kontroly peněžní hotovosti[11], dozoru nad trhem[12] nebo právních předpisů, jejichž cílem je ochrana občanů a životního prostředí[13], poskytuje významný a přímo použitelný právní základ pro prosazování pravidel platných v těchto oblastech prostřednictvím cel v EU.

1.2.2.     Politiky a strategické cíle

V roce 2008 stanovila Strategie dalšího vývoje celní unie[14] za strategické cíle celní unie 1) ochranu EU a 2) podporu konkurenceschopnosti EU. Tyto cíle zůstávají v platnosti dnes i do budoucna. Těchto cílů by mělo být dosaženo jednotným a účinným způsobem, uplatňováním účinné a efektivní kontroly a užší spoluprací mezi celními správami a dalšími orgány, s podnikatelskými subjekty[15], jakož i s mezinárodními partnery.

Mezinárodní spolupráce je klíčovým strategickým prvkem celní politiky EU. Na mnohostranné úrovni, například v rámci Světové celní organizace a Světové obchodní organizace, podporuje EU vypracování a provádění mezinárodních norem, zejména v oblasti bezpečnosti, usnadnění obchodu a celních zjednodušení. Na dvoustranné úrovni je cílem EU aktivní spolupráce s hlavními obchodními partnery na řešení problémů souvisejících s celní oblastí, například usnadnění obchodu, pravidel původu, práva duševního vlastnictví, bezpečnosti dodavatelského řetězce a boje proti podvodům.

1.3.        Celní unie v roce 2012: ve službách EU

1.3.1.     Služby podnikům a společnosti

Celní orgány jsou jediným orgánem veřejné moci, které mají úplný přehled a odpovědnost za kontrolu veškerého zboží překračujícího vnější hranice EU, které se po propuštění do volného oběhu těmito orgány kdekoliv v EU může volně pohybovat po celém celním území EU. Částečně v důsledku tohoto jedinečného postavení se úloha celní unie značně vyvíjela a její úkoly od roku 1968 mnohonásobně narostly. Stala se významným poskytovatelem služeb pro podnikatelské subjekty a společnost a celní orgány EU v současné době slouží celé řadě operativních cílů. Zatímco jsou i nadále orgány odpovědnými vůči EU a členským státům za výběr poplatků, musí celní orgány stále častěji plnit svoji úlohu donucovacího orgánu, aby zajistily bezpečnost a ochranu EU. Stále více působí jako strážci integrity vnitřního trhu zboží, jakož i donucovací orgány pro mnoho jiných veřejných zájmů na vnějších hranicích.

Celní unie je operativním nástrojem velké části opatření v oblasti obchodní politiky EU a provádí četné mezinárodní dohody týkající se obchodních toků EU. Kromě toho, v návaznosti na účinnost zadržení nežádoucího nebo nebezpečného zboží ze třetích zemí dříve než je uvedeno na trh v EU, velká a stále narůstají řada vládních orgánů očekává, že celní orgány budou na hranicích prosazovat jejich politiku. Očekávají, že uplatňování formalit a kontrol na vnějších hranicích, stanovených v celních předpisech, bude sloužit rovněž ke kontrole požadavků jiných právních předpisů[16]. Celní orgány proto ve stále větší míře slouží jako komplexní „strážci vnitřního trhu“, včetně prosazování právních předpisů vztahujících se například k veřejnému zdraví, ochraně spotřebitelů, životnímu prostředí a zemědělství. Celní unie rovněž přímo přispívá k cílům vnitřní bezpečnosti[17]. Tabulka 1 uvádí škálu služeb, které celní orgány plní pro EU v roce 2012.

Tabulka č. 1: Služby poskytované celní unií EU v roce 2012

Služby poskytované orgánům výkonné moci (EU a vnitrostátním) || Služby poskytované společnosti || Služby poskytované podnikatelským subjektům

Výběr příjmů pro EU a vlády členských států || Ochrana před terorismem a zločineckými organizacemi (omezení praní peněz, bezpečnost dodavatelského řetězce) || Ochrana rovných podmínek pro společnosti a zboží ve stejných situacích v celé EU

Provádění celní a obchodní politiky a právních předpisů (na zemi, na moři a ve vzduchu) || Ochrana zdraví (osob i zvířat, např. drogy, bezpečnost výrobků atd.) || Minimalizace nutného fyzického a procedurálního narušení obchodních toků, např. zjednodušené postupy, jednotný portál, jednotné kontaktní místo

Provádění (části) mimocelních politik a právních předpisů (např. v oblasti zdraví nebo bezpečnosti) celními orgány || Prosazování právního státu || Podpora konkurenceschopnosti společností z EU, např. pozastavení cel

Informace o obchodních tocích a zúčastněných stranách pro účely tvorby politik (zejména statistiky obchodu se zbožím) || Ochrana zájmů daňových poplatníků v EU || Ochrana duševního vlastnictví

|| Zvýšení hospodářské prosperity || Transparentní, rychlé a jednotné informace a pokyny týkající se postupů, opatření v oblasti obchodu, standardů a norem, právních předpisů a judikatury

|| Provádění zahraniční politiky EU, např. prosazování obchodních embarg, nešíření zbraní atd. ||

|| Ochrana kulturního dědictví ||

|| Ochrana životního prostředí ||

1.3.2.     Celní unie v číslech

Při poskytování těchto služeb řídí celní orgány EU 17 % světového obchodu (více než 2 miliardy tun zboží ročně[18] v hodnotě 3,3 bilionu EUR). Mezi roky 2004 a 2010 vzrostla hodnota zahraničního obchodu EU navzdory dopadům finanční krize téměř o 50 %[19]. EU je v centru světového obchodu a logistiky dodavatelského řetězce a je největším obchodním partnerem Spojených států, Číny a Ruska. Více než 90 % (8,4 miliardy tun zboží) obchodu se uskutečňuje po moři, z čehož je více než 20 % vyloženo v Evropě. EU má více než 250 mezinárodních letišť. Východní pozemní hranice má téměř 10 000 km se 133 obchodními silničními a železničními vstupy. Pokud zohledníme veškeré vnější hranice EU (pozemní, vzdušné, námořní), existuje celkem více než 1 000 vstupních celních úřadů.

V roce 2011 celní orgány EU zpracovaly 36 milionů předběžných prohlášení o nákladu, 140 milionů dovozních prohlášení, 96 milionů EUR vývozních prohlášení a 9 miliónů tranzitních prohlášení. Tyto údaje představují v průměru 8,9 prohlášení za sekundu zpracovávaných celními správami členských států. Vybraly cla, kterými přispěly odhadem 16,6 miliardami EUR do rozpočtu EU, tj. přibližně 13 % rozpočtu EU[20].

1.3.3.     Úspěšný evropský projekt

Úspěch EU jako největšího světového obchodního bloku a subjektu globální hospodářské soutěže a zvyšující se objemy a rychlost obchodu mohou být bezpochyby považovány za ukazatele trvalé úspěšnosti celní unie EU. Tato unie podporuje obchod a hospodářský růst a zajišťuje bezpečnost, ochranu, zdraví a životní prostředí 500 milionů občanů EU. V posledních čtyřech desetiletích celní unie úspěšně plnila své povinnosti, přičemž se neustále přizpůsobovala novým úkolům, novým zeměpisným rozměrům a měnícím se celosvětovým podmínkám.

V posledních deseti letech rovněž úspěšně zavedla propojené IT systémy a postupy, jež vyžadují spolupráci a koordinaci v rámci celé EU. V současnosti zúčastněné strany očekávají, že 27 vnitrostátních správ, které sdílejí zátěž, budou řídit celní unii a provádět její pravidla tak, jako kdyby byly skutečným „jediným subjektem“.

1.4.        Správa a fungování

Operativní činnost celní unie založené na společných předpisech a politikách, nyní prováděných 27 správami po celé EU, je komplexní. Vyvinula se do souboru činností a postupů využívajících kombinace lidských, technických a finančních zdrojů z EU a z členských států.

1.4.1.     Činnosti a postupy

Z ptačí perspektivy lze shrnout, že celní unie při plnění svých úkolů stanovených právními předpisy uplatňuje hlavní postupy zahrnující tyto činnosti:

1)           správa odbavování zboží, zahrnující:

· dohled nad vstupem a výstupem zboží prostřednictvím zpracovávání prohlášení před vstupem/odesláním,

· zpracování celních prohlášení a řízení celních postupů,

· uplatňování obchodních opatření a omezení,

· stanovení a vybírání cel a dalších poplatků a správa záruk,

· uplatňování dalších relevantních pravidel;

2)           kontrola, zahrnující:

· stanovování rizikových profilů a zaměření kontrol,

· dokumentární a fyzické kontroly,

· kontroly po proclení zboží,

· provádění úředních šetření,

· předchozí a následné kontroly obchodníků v souvislosti s různými typy povolení;

3)           vymáhání, zahrnující:

· trestní/správní vyšetřování a stíhání,

· ukládání sankcí;

Hlavní horizontální procesy podporující všechny výše uvedené zahrnují:

1)           správu dat, včetně spravování a zpracovávání obrovského objemu údajů o obchodu a obchodnících;

2)           správu obchodníků, představujících více než 3 miliony „zákazníků“ zapojených do obchodu[21], skládající se z:

1.      identifikace a registrace,

2.      poskytování informací,

3.      poskytování různých povolení;

3)           řízení rizik, včetně identifikace, posuzování, analýzy a zmírňování nespočetných různých druhů a úrovní rizik spojených s mezinárodním obchodem se zbožím.

1.4.2.     Vstupy

Hlavními vstupy pro celní unii při plnění jejích funkcí a provádění těchto vzájemně provázaných postupů jsou pravidla (např. právní předpisy), jež mají být použita, praktické pokyny a postupy, jak je použít v praxi, a zdroje umožňující jejich fyzické plnění a provádění (finanční, lidské, výpočetní technologie, vybavení).

I velmi zběžný výčet těchto vstupů[22] ukazuje, že se ve skutečnosti jedná o komplexní mix mezinárodních dohod[23], jako jsou pravidla GATT a právní předpisy, pokyny a zdroje EU (např. podpůrná infrastruktura informačních technologií a aplikací) a vnitrostátních předpisů[24], pokynů, postupů a zdrojů. I když celní předpisy a pokyny EU jsou společné a například některé podpůrné databáze sdílené, vnitrostátní vstupy a zejména lidské a finanční zdroje, jež jsou k dispozici jednotlivým celním správám, se mezi členskými státy značně liší, stejně jako vnitrostátní postupy a oblasti, pokud jde o infrastrukturu informačních technologií a aplikace.

1.4.3.     Správa

Správa celní unie se organicky vyvíjela v čase. Formální zákonodárná struktura zahrnuje Radu, Evropský parlament a v případě prováděcích právních předpisů řadu komitologických výborů. Provádění celní unie je dále podporováno méně formální strukturou koordinace politiky, jejímž jádrem je skupina pro celní politiku, jíž předsedá Komise a skládá se z generálních ředitelů 27 vnitrostátních správ. Zkoumá otázky, které zasluhují její pozornost, a definuje směry pro další rozvoj politik celní unie. Skupina pro celní politiku představuje od podpisu Římské smlouvy (1958) společnou platformu pro správní orgány. Dnes je skupinou pro koordinaci celkové politiky s širokou řadou řídících skupin, projektových skupin a akčních plánů, přičemž fungování mnoha z nich je řízeno Komisí a financované v rámci programu Clo 2013[25].

2.           HODNOCENÍ CELNÍ UNIE

Navzdory úspěšné 40leté historii byly poslední roky pro celní unii stále náročnější. V roce 2005 v návaznosti na sdělení z roku 2003 o bezpapírovém prostředí pro celnictví[26] Komise navrhla legislativní balíček, který má modernizovat celní orgány EU, zejména prostřednictvím širšího použití technik elektronického zpracování dat. Balíček byl přijat v roce 2008[27] a zahájil úplnou modernizaci celních předpisů a postupů EU.

V roce 2010 Komise a členské státy zahájily hodnocení fungování celní unie. Je zřejmé, že vnější tlaky přispěly k potřebě změny, avšak klíčovým zjištěním je, že některé základní aspekty starého operativního modelu a toho, jak účastníci celní unie spolupracují, které nebyly reformovány, musí být nyní rovněž revidovány.

2.1.        Vnější tlaky

Vnější prostředí klade v posledních desetiletích na provádění celní unie stále větší nároky. Stále rostoucí obchodní toky, nové a stále složitější dodavatelské řetězce a obchodní modely (jako je elektronický obchod), jakož i nové logistické a konkurenční tlaky s sebou přinášejí větší objemy, vyšší tempo a stále složitější prostředí. Rizika spojená s mezinárodními dodavatelskými řetězci se zvýšila rovněž v důsledku globalizace trestné činnosti a terorismu. Kromě toho tlak vyplývající z rychle rostoucího počtu úkolů a očekávání zúčastněných stran zvětšily rozsah celních činností a zesílily potřebu dalších dovedností, nástrojů a zdrojů. Na celní orgány je v současnosti přenášena odpovědnost v oblasti kontroly ve více než 60 právních aktech[28]. Dopady hospodářské krize na druhé straně zvýšily tlaky na zdroje – je třeba dělat čím dál více se stále méně. Načasování krize bylo pro celní správy palčivé, neboť musely provádět významné právní reformy vyvolávající potřebu investic do zásadních projektů v oblasti výpočetních technologií v době extrémních škrtů v rozpočtech i zdrojích.

2.2.        Vnitřní tlaky

Komise a členské státy také uznaly, že model fungování celní unie jako takový má vnitřní nedostatky. Modernizace směrem k celoevropskému elektronickému celnímu prostředí s výměnou informací mezi všemi 27 členskými státy v reálném čase přináší potřebu nových, celoevropských postupů, větších investice do informačních technologií a nových dovedností zaměstnanců. To zvýraznilo mnoho současných slabých míst, jako jsou náklady neefektivnosti v důsledku zdvojování úsilí.

V roce 2010 bylo zahájeno introspektivní posouzení, které mělo odhalit vnitřní bolesti celní unie. „Sebehodnotící“ studie[29] identifikovala řadu problémových oblastí, které vyžadovaly potřebu řešení. Rovněž z ní vzešla řada nápadů pro budoucí řešení.

Na základě této studie Komise ve své zprávě Radě v roce 2011[30] identifikovala řadu oblastí, v nichž je třeba zlepšit fungování celní unie.

Ve zprávě Komise se uvádí, že: – Širší strategický přístup ke spolupráci s jinými agenturami a mezinárodními partnery v oblasti bezpečnosti, zdraví, ochrany a životního prostředí je nezbytný. – Správu provádění celní unie je třeba aktualizovat a zlepšit, a to z hlediska struktury a pracovních metod, aby bylo možné rovněž lépe stanovovat prioritní iniciativy a efektivněji využívat omezené zdroje. – Ke zvýšení efektivity, účinnosti a jednotnosti a dosažení úspor z rozsahu je třeba větší sdílení a sdružování kapacit a schopností mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí. – Mechanismus měření a hodnocení výkonnosti celní unie je nejdůležitějším předpokladem dalšího vývoje této unie.

Nedávno proběhla další podrobná posouzení kritických oblastí, jakými jsou řízení rizik[31], vymáhání práv duševního vlastnictví[32] a kontroly peněžní hotovosti. Kromě toho Komise v roce 2012 zahájila rozsáhlé externí hodnocení, které mělo doplnit posouzení z pohledu zúčastněných stran.

Výsledky těchto studií mají v roce 2013 poskytnout základ pro širší úvahy o konkrétních prioritách dalšího vývoje celní unie.

3.           CELNÍ UNIE 2020 – CESTA VPŘED

Operativním cílem tohoto sdělení je nastínit opatření, která by měla čelit výzvám a zajistit do roku 2020 výkonnější, silnější a jednotnou celní unii, poskytující stejně vysokou kvalitu služeb v celé EU. V reakci na zprávu Komise z roku 2011 Rada ve svých závěrech ze dne 10. prosince 2012 zdůraznila, že „celní unie by se měla i nadále vyvíjet, a tedy měla být schopna dále plnit své úkoly při podpoře konkurenceschopnosti EU tím, že bude podporovat podnikatelské prostředí, usnadňovat obchod a nabízet zúčastněným stranám vysoce kvalitní služby“[33].

K zajištění tohoto vývoje je nanejvýš naléhavé dokončit právní a procesní modernizaci. Navíc již byly realizovány zásadní procesy identifikace těchto výzev a analýzy nedostatků rovněž probíhají, přičemž některé jednotlivé nedostatky se již řeší. A konečně, výslovně musí být řešeny strukturální problémy.

Pro konzistentní a komplexní vývoj celní unie je proto třeba tří hlavních prvků:

1)           dokončení modernizace zahájené v roce 2003;

2)           dokončení analýz nedostatků a určení priorit, kterými je třeba se zabývat, a

3)           přezkumu a reformy správních a řídících struktur celní unie.

Tyto prvky musí být samozřejmě plněny konzistentně a plánovaně, aby nedošlo k narušení každodenního řízení toků mezinárodního obchodu v EU.

3.1.        Dokončení modernizace

V roce 2003 byla zahájena rozsáhlá modernizace celních předpisů a postupů, které se vztahují k zesílené úloze celních orgánů při zabezpečení vnějších hranic, racionalizaci právního rámce, větší standardizaci celních pravidel a jejich provádění, zjednodušení celních postupů a virtualizaci všech celních prohlášení a výměny dat.

První významným krokem v rámci této modernizace bylo přijetí dodatku o spolehlivosti a bezpečnosti k celnímu kodexu Společenství v roce 2005[34], který připravil cestu pro zavedení systematické automatické rizikové analýzy na základě elektronicky předkládaných údajů o obchodu před vstupem a odesláním zboží v roce 2011.

Jako obecný trend na základě nových příležitostí nabízených rozvojem informačních technologií dnes všechny vnitrostátní celní orgány nabízejí možnost předkládat celní prohlášení v elektronické podobě. V současnosti je více než 90 % všech celních prohlášení v EU předkládáno v této podobě. Modernizace je na dobré cestě. Informační technologie přinášejí celní unii značné zvýšení produktivity.

Klíčovými okamžiky dalšího a komplexnějšího vývoje postupu modernizace bylo přijetí Modernizovaného celního kodexu a rozhodnutí o bezpapírovém prostředí pro clo a obchod v roce 2008. Modernizovaný celní kodex však dosud není použitelný a v souvislosti s ním byl předložen návrh na jeho přepracování[35]. Rozhodnutí o bezpapírovém prostředí je také třeba revidovat.

Hlavními prioritami dalšího postupu je dokončení a přijetí právních předpisů Evropským parlamentem a Radou, přijetí příslušných aktů Komise a účelné provádění členskými státy.

3.2.        Hodnocení nedostatků, stanovování priorit

V poslední době bylo vypracováno nebo je vypracováváno několik analýz nedostatků, zejména v oblasti řízení rizik a bezpečnosti dodavatelských řetězců, práv duševního vlastnictví, dozoru nad trhem, zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a krizového řízení.

V oblasti prosazování práv duševního vlastnictví určila Komise problémy a učinila příslušná opatření předložením návrhu revidovaného nařízení pro celní politiku v oblasti práv duševního vlastnictví[36] v roce 2011. Kromě toho Rada dne 10. prosince 2012 přijala nový akční plán pro období 2013–2017 a je posilována spolupráce s mezinárodními partnery k zesílení ochrany práv duševního vlastnictví v rámci celého dodavatelského řetězce.

V oblasti zdraví, bezpečnosti a životního prostředí se jasně projevuje potřeba usnadnit prosazování celních předpisů ukládajících zákazy a omezení při dovozu a vývozu zboží. Aby požadavky obsažené v těchto právních předpisech byly v souladu s celními postupy a procesy, vypracuje Komise modelové postupy, které budou zahrnuty do budoucí právní úpravy. Omezení a zákazy budou nadále včleněny do TARIC a je připravován návrh na jednotný portál pro celní odbavení. Další pokyny, školení a nástroje pro posilování kapacit, které mají podpořit celní orgány při prosazování nefiskálních právních předpisů, jsou nyní připravovány, stejně jako společné kontrolní přístupy založené na analýze rizik. Navíc je třeba řešit nedostatečné znalosti výsledků vymáhání právních předpisů ze strany celních orgánů a posílit tak tvorbu politik a hodnocení těchto právních předpisů. Vývoj nástrojů měření a statistik výsledků kontrol celních orgánů v oblastech, jakými jsou bezpečnost výrobků a dodržování právních předpisů, je nesmírně důležitý. Všechny tyto kroky by měly být včleněny do strategie společného úsilí Komise a členských států o usnadnění práce celních orgánů při vymáhání nefiskálních právních předpisů. Komise již vytvořila skupinu odborníků s celními orgány a orgány pověřenými oblastí nefiskálních právních předpisů, která se má zaměřit na rozvoj výše uvedených činností.

Na základě objevení výbušnin v nákladním letadle („jemenský incident“) a v souvislosti se zprávou pracovní skupiny na vysoké úrovni o posílení bezpečnosti nákladní letecké dopravy Komise v úzké spolupráci s různými zúčastněnými stranami, podnikatelskými subjekty a mezinárodními partnery zkoumala způsoby, jak zlepšit bezpečnost dodavatelského řetězce a přispět k rozvoji mezinárodních norem. Úplné posouzení nedostatků a potřeb v oblasti řízení rizik a bezpečnosti dodavatelského řetězce bude předloženo ve sdělení Komise o řízení rizik a bezpečnosti dodavatelského řetězce[37]. Výzkum a mezinárodní projekty v této oblasti jsou rovněž prováděné v souvislosti s rámcovým programem EU (7. RP).

Měla by být rovněž navržena budoucí opatření pro zlepšení celního řízení rizik a kontrolních opatření na úrovni EU pro lepší ochranu finančních zájmů EU a jejích členských států[38].

Komise rovněž zjistila vážné problémy vyplývající z různých přístupů k porušení celních předpisů EU a uplatňování sankcí, které by měl řešit návrh předložený v roce 2013. Kromě toho v důsledku jaderné havárie ve Fukušimě byl přijat akční plán[39] za účelem zlepšení krizového řízení ze strany celních orgánů. Pravidla pro pozastavení cel/kvóty jsou rovněž předmětem přezkoumávání v rámci studie, která bude zahájena v roce 2013 a která může poukázat na potřebu revize těchto pravidel.

Pokud jde o mezinárodní rozměr celní unie, je třeba i nadále pokračovat ve dvoustranné práci s obchodními partnery a práci v mnohostranných fórech, směřující k vytvoření nástrojů a podmínek pro bezpečnost dodavatelského řetězce a usnadnění obchodu, se zaměřením se na podporu zjednodušení cel, vzájemné uznávání oprávněných hospodářských subjektů, jakož i sdílení informací o uceleném řízení dodavatelského řetězce s třetími zeměmi. Opatřením v boji proti pašování nelegálního zboží, porušování práv duševního vlastnictví a podvodům bude i nadále věnována velká pozornost v mezinárodních dohodách, jakými jsou dvoustranné obchodní dohody, a měl by být kladen důraz na modernizaci pravidel původu obsažených v těchto dohodách.

Priority určené pro rok 2013 zahrnují: – sdělení Komise o řízení rizik a bezpečnosti dodavatelského řetězce, – strategii společného úsilí Komise a členských států směřující k usnadnění práce celních orgánů při vymáhání nefiskálních právních předpisů, – návrh na řešení různosti přístupů k porušení celních předpisů EU a uplatňování sankcí, – provádění akčního plánu na zlepšení krizového řízení ze strany celních orgánů, – zkoumání a případnou (následnou) revizi pravidel pro pozastavení cel a pro kvóty, – nástroje stanovení priorit a podmínky pro usnadnění obchodu, bezpečnost dodavatelského řetězce a vymáhání práv duševního vlastnictví ve dvoustranných a vícestranných mezinárodních dohodách, – dokončení analýz nedostatků a určování priorit, zejména dalším hodnocením celní unie v roce 2013.

3.3.        Zvýšení účinnosti a efektivnosti reformou správy celní unie

Současný decentralizovaný systém provádění a řízení společného souboru odpovědností, úkolů a stále více společných postupů a systémů informačních technologií na vnitrostátní úrovni dosáhl z mnoha důvodů mezí účinnosti a efektivity. Tyto důvody zahrnují zdvojování, nekonzistentnost, problémy s interoperabilitou a nesoulad zdrojů a potřeb napříč EU. Nedávné zkušenosti s uplatňováním celoevropských postupů a informačních technologií při provádění bezpečnostní změny celního kodexu Společenství a při uplatňování některých celounijních povolení tyto problémy potvrzují. Kromě toho hospodářské subjekty informovaly o různém zacházení napříč EU a stěžovaly si na nejistotu a náklady vyplývající z odlišných úrovní služeb a praktických požadavků, se kterými se setkávají v celé EU.

Jelikož právní základ je společný, je zřejmé, že v tomto ohledu nesplňuje očekávání operativní provádění. Dlouhodobě neměnný systém provádění a řízení na vnitrostátní úrovni je třeba nasměrovat k užší formě vzájemné spolupráce a společné odpovědnosti správ provádějících celní unii. K tomu přispěje reforma právních předpisů a pracovních metod a vyřešení specifických otázek. Vysoce decentralizovaná a stále složitější správa provádění celní unie však i nadále představuje průřezový problém.

Reformu správy celní unie je třeba provést především proto, aby bylo dosaženo vyšší efektivity (jako jsou úspory z rozsahu vyplývající ze sdílení zdrojů) a účinnosti (např. řízení rizik na základě sdílených informací o rizicích). Reforma správy by měla směřovat především k zajištění poskytování trvale vysoké kvality služeb v celé EU.

K zajištění účinného a efektivního poskytování vysoce kvalitních služeb v celé EU by reforma správy měla zahrnovat tato zlepšení: – definování operativních cílů a kvality služeb pro EU a společný systém jejich sledování, – posílení operativní koordinace a společných akcí tam, kde je to potřebné, – mechanismus pro určování potřeb, priorit a přesun/podpora kapacit tam, kde jsou potřebné.

4.           ZÁVĚR

Celní unie poskytuje společnosti a podnikatelským subjektům z EU jasnou a nespornou přidanou hodnotu. I nadále zajišťuje pro EU a členské státy značné příjmy a v mnoha ohledech je strážkyní vnitřního trhu, nepostradatelnou podporou bezproblémového toku obchodu EU a zároveň poskytuje cennou ochranu podnikatelským subjektům, společnosti a životnímu prostředí v EU před různými hrozbami vyplývajícími z mezinárodního obchodu se zbožím.

V posledních letech prošla celní unie rozsáhlou reformou a modernizací právních předpisů, postupů a pracovních metod. Tyto reformy je však třeba v plném rozsahu provést. Kromě toho se reforma musí týkat i jejích vnitřních struktur a řízení jejích operativních činností.

Komise vyzývá Radu a Evropský parlament, aby: – bezodkladně dokončily modernizaci, – pro stanovení priorit zahájily dialog s příslušnými zúčastněnými stranami se zohledněním výsledků nedávných hodnocení a analýz nedostatků, včetně hodnocení celní unie z roku 2012, – provedly reformu správy a role a povinností členských států a Komise, pokud jde o celkové operativní řízení celní unie. Další kroky by měly zahrnovat návrh na reformu předložený do roku 2014.

[1]               „Celní unií EU“ má toto sdělení na mysli celní unii a území EU, jak jsou vymezeny v článku 30 a násl. SFEU, s výjimkou celní unie mezi EU a Tureckem, Andorou a San Marinem.

[2]               Světová banka – Podnikání v roce 2012: Podnikání v transparentnějším světě (http://www.doingbusiness.org/rankings); Světové hospodářské fórum – Index globální konkurenceschopnosti (http://www.weforum.org/issues/competitiveness-0/gci2012-data-platform/).

[3]               Článek 3 SFEU.

[4]               Článek 291 SFEU.

[5]               Předseda Evropské komise Barroso, SPEECH/12/596, 12.9.2012.

[6]               Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

[7]               Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.

[8]               Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo.

[9]               http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/chemicals/documents/specific-chemicals/precursors/.

[10]             Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 o vývozu kulturních statků.

[11]             Nařízení č. 1889/2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící.

[12]             Nařízení (ES) č. 765/2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.

[13]             Např. nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi.

[14]             KOM(2008) 169 v konečném znění.

[15]             K podpoře spolupráce s podnikatelskými subjekty zřídila většina orgánů členských států na vnitrostátní úrovni výbory složené ze zástupců podnikatelské sféry a celních orgánů a na úrovni EU konzultační mechanismus v rámci kontaktní skupiny pro obchod aktivně přispívá v souvislosti s přípravnými pracemi u velké většiny nových iniciativ.

[16]             Například víceletý plán dozoru nad trhem. Další podrobnosti v příloze 2 pracovního dokumentu útvarů Komise „Posouzení dopadů akčního programu pro oblast cel a daní v Evropské unii na období let 2014–2020 (FISCUS) [SEK(2011) 1317 v konečném znění].

[17]             Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. listopadu 2010 „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě [KOM(2010) 673 v konečném znění, nezveřejněno v Úředním věstníku].

[18]             Internetové stránky EU – Oblast celní politiky.

[19]             Vnější a vnitřní obchod EU, statistická ročenka, 1958–2010, s. 16.

[20]             Rozpočet na rok 2011 v číslech.

[21]             Databáze EORI.

[22]             Návrh závěrečné zprávy, rámcová smlouva DIGIT/R2/PO/2009/027 ABC II – studie proveditelnosti vyhodnocení stavu celní unie EU.

[23]             Mnoho mezinárodních dohod a úmluv, jako je revidovaná Kjótská úmluva (Světová celní unie), je ve skutečnosti kodifikováno v právu EU.

[24]             Celní předpisy EU jsou společné, ale stále existuje prostor pro vnitrostátní předpisy.

[25]             Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 624/2007/ES ze dne 23. května 2007, kterým se zavádí akční program pro oblast cel ve Společenství.

[26]             KOM(2003) 452 v konečném znění, 24.7.2003.

[27]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), Úř. věst. L 145, 4.6.2008, s. 1, a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008 o bezpapírovém prostředí pro clo a obchod (Úř. věst. L 23, 26.1.2008, s. 21.

[28]             Příloha 2 pracovního dokumentu útvarů Komise „Posouzení dopadů akčního programu pro oblast cel a daní v Evropské unii na období let 2014 – 2020 (FISCUS), SEK(2011) 1317 v konečném znění.

[29]             Budoucí obchodní struktura pro celní unii a model spolupráce v oblasti daní v Evropě, TAXUD/R3/VDL D(2010) 433216, rámcová smlouva DIGIT/R2/PO/2009/027 ABC II.

[30]             KOM(2011) 922.

[31]             Studie o možnostech posílení kapacit na úrovni EU pro analýzu rizik a cílení, PricewaterhouseCoopers, 31. května 2012.

[32]             Pracovní dokument útvarů Komise „Posouzení dopadů nařízení Evropského parlamentu a Rady o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány“ [SEK(2011) 597 a SEK(2011) 598] a pracovní dokument útvarů Komise „Zpráva o provádění akčního plánu EU v celní oblasti pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví pro období let 2009 až 2012 [SWD(2012) 356].

[33]             Odkaz

[34]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

[35]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství [COM(2012) 64, 20.2.2012].

[36]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány [COM(2011) 285].

[37]             Má být zveřejněno na začátku roku 2013.

[38]             Účetní dvůr, zvláštní zpráva č. 1/2010, „Je kontrola zjednodušených celních postupů pro dovozy účelná?“.

[39]             TAXUD/B2/061/2011.