52012DC0571

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících

1.           Úvod

Momentálně je v EU v provozu 132 jaderných reaktorů na 58 místech. Jejich historie ohledně bezpečnosti vypovídá o tom, že ačkoli došlo a dochází k nehodám, nikdy nedošlo k větší havárii. Ačkoli je tudíž celková bezpečnostní historie dobrá, důvěra občanů EU v evropské jaderné odvětví si žádá soustavné zlepšování právního rámce EU pro jadernou bezpečnost a jaderné zabezpečení, aby se zajistilo, že zůstane nejúčinnějším na světě a bude nadále spočívat na nejpřísnějších bezpečnostních standardech.

Úkoly, před nimiž v oblasti jaderné bezpečnosti a jejího řízení stojíme, se dostaly do popředí po havárii v reaktorech centrály ve Fukušimě v Japonsku, k níž došlo v důsledku zemětřesení a tsunami v březnu 2011. Tato událost prokázala, že jaderné reaktory musí být chráněny proti haváriím, jež byly vyhodnoceny jako vysoce nepravděpodobné. Události ve Fukušimě ilustrovaly dobře známé a opakující se problémy: chybnou koncepci, nedostatečné záložní systémy, selhání lidského faktoru, neadekvátní pohotovostní plány a špatná komunikace. EU se musí z událostí ve Fukušimě poučit, aby dále snížila riziko jaderných nehod v Evropě.

Havárie ve Fukušimě dala podnět k bezprecedentnímu úsilí o revizi bezpečnosti jaderných zařízení v Evropě i ve světě. Byly přijaty iniciativy na státní, regionální a mezinárodní úrovni.

V EU dospěla Evropská rada v březnu 2011[1] k závěru, že „je třeba prověřit bezpečnost všech jaderných elektráren v EU na základě komplexního a transparentního vyhodnocení rizika a bezpečnosti („zátěžové testy“); Skupina evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG) a Komise se vyzývají, aby se co nejdříve koordinovaným způsobem zabývaly rozsahem a podmínkami těchto testů s ohledem na ponaučení z havárie v Japonsku, s plným zapojením členských států, a plně při tom využily dostupné odborné poznatky (zejména poznatky Asociace západoevropských jaderných dozorů); tyto testy budou prováděny nezávislými vnitrostátními orgány a prostřednictvím vzájemného hodnocení; jejich výsledky a veškerá nezbytná následná opatření, která budou přijata, by měly být sděleny Komisi a ENSREG a měly by být zveřejněny.“ Evropská rada navíc požádala Komisi, ať vyzve země sousedící s EU k účasti na procesu zátěžových testů, ať „přezkoumá stávající právní a regulační rámec pro bezpečnost jaderných zařízení“ a ať „do konce roku 2011 navrhne veškerá zlepšení, která se budou jevit jako nezbytná“.

Těsná spolupráce mezi provozovateli elektráren, jadernými dozornými orgány a Komisí umožnila v letech 2011 a 2012 provést zátěžové testy. Komise může nyní touto zprávou, jež obsahuje závěry a doporučení Komise na základě zátěžových testů a činností souvisejících, reagovat na pověření od Evropské rady. Zvažuje také mezinárodní rozměr jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení a nastiňuje, jak lze v EU zlepšit právní rámec pro jadernou bezpečnost, přičemž podtrhuje dynamickou povahu jaderné bezpečnosti: posílení jaderné bezpečnosti není jednorázovou záležitostí, jadernou bezpečnost je třeba prověřovat a aktualizovat soustavně. Toto sdělení však především slučuje veškeré prvky procesu prověrky s cílem vypracovat legislativní i nelegislativní návrhy, jakož i projekty. Účelem veškerých těchto opatření je zlepšit bezpečnost elektráren a související správy na úrovni EU i na úrovni členských států a prosazovat hodnoty EU v oblasti jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení v mezinárodním kontextu.

Podrobné údaje o technických zjištěních a metodologii zátěžových testů podává přiložený pracovní dokument útvarů Komise.

2.           Proces, klíčová zjištění a bezprostřední následná opatření v souvislosti s posouzeními rizika a bezpečnosti

2.1.        Bezprecedentní prověrka jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení

V reakci na fukušimskou havárii a následný mandát, který dala Komisi Evropská rada, probíhaly souběžně činnosti na mnoha úrovních. Jsou stručně představeny níže.

Zatímco ENSREG a Komise vypracovaly rozsah a podmínky těchto testů, posouzení bezpečnosti jaderných elektráren spadá do působnosti jejich provozovatelů a národních dozorných orgánů, kteří se zúčastnili zátěžových testů dobrovolně. Komise nemůže zaručit jadernou bezpečnost a jaderné zabezpečení jaderných zařízení, neboť právní příslušnost zůstává na rovině dotyčných států. Veškeré závěry v tomto sdělení je třeba vykládat ve výše zmíněné souvislosti.

Posouzení bezpečnosti vedená ENSREG

Zátěžové testy byly definovány jako cílené opětovné vyhodnocení bezpečnostních rezerv jaderných elektráren na základě poučení z událostí ve Fukušimě v souvislosti s mezními přírodními událostmi, jež ohrožují bezpečnostní funkce elektráren. Při jejich organizaci bylo řádně zohledněno rozdělení kompetencí mezi různé zúčastněné strany v oblasti jaderné bezpečnosti[2]. Všech čtrnáct členských států, které provozují jaderné elektrárny[3], a Litva[4] se dobrovolně zúčastnily těchto posouzení. 132 jaderných reaktorů[5], jež jsou v EU v provozu, je založeno na různých technologiích a typech, hlavně však jde o tlakovodní reaktory (PWR), lehkovodní varné jaderné reaktory (BWR) nebo plynem chlazené reaktory. Zátěžové testy byly zahájeny sebehodnoceními, jež provádějí provozovatelé jaderných elektráren, a vypracováním národních zpráv národními dozornými orgány v souladu s povinnostmi v oblasti bezpečnosti jaderných elektráren. Týmy pro vzájemné partnerské hodnocení. složené hlavně z odborníků z členských států, navštívily za podpory Evropské komise 23 lokalit, přičemž zohlednily typ reaktoru, jakož i jeho zeměpisnou polohu. Návštěvy týmů ve vybraných lokalitách v každé zemi byly organizovány tak, aby se zaručilo provádění zátěžových testů, aniž by došlo k zásahům do příslušnosti národních orgánů v oblasti inspekcí jaderné bezpečnosti, jež organizovaly inspekce každé provozované jaderné elektrárny v EU po fukušimské havárii. Informace o každé jaderné elektrárně lze nalézt v přiloženém pracovním dokumentu útvarů Komise spolu s odkazy na informace poskytnuté provozovateli elektráren, vnitrostátními regulačními orgány nebo celou ENSREG.

V návaznosti na předložení průběžné zprávy Komise[6] byl od ledna do dubna 2012 prováděn rozsáhlý proces vzájemného partnerského hodnocení v měřítku celé EU. Výsledkem byla přehledná zpráva panelu ENSREG pro vzájemné partnerské hodnocení, kterou ENSREG schválila, a sedmnáct jednotlivých národních zpráv[7] s podrobnými doporučeními. V červenci se ENSREG dohodla na akčním plánu pro doprovodná opatření k provádění doporučení ze vzájemného partnerského hodnocení. Bezpečnostní zjištění a doporučení popsaná v tomto sdělení byla rovněž formulována na základě těchto týmových inspekcí.

Práce Rady v oblasti jaderného zabezpečení (Ad hoc skupina pro jaderné zabezpečení, AHGNS)

V Radě byla založena nová skupina ad hoc, jejímž úkolem je zabývat se záležitostmi souvisejícími se zabezpečením jaderných elektráren. Tato skupina se od září 2011 pravidelně scházela za vedení polského a dánského předsednictví. Zahrnovala odborníky na zabezpečení z členských států, Komise do ní byla zapojena. Oproti posouzením bezpečnosti od ENSREG se AHGNS nevěnovala jednotlivým zařízením, ale posuzovala stav jaderného zabezpečení v celé EU, přičemž se věnovala metodologii pro hodnocení a ochranu jaderných elektráren včetně preventivních opatření.

AHGNS podněcovala k výměně stávajících postupů a stanovila možná metodologická zlepšení, přičemž využívala hlavně osvědčené postupy ve stávajících pokynech Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Završila svou práci v květnu 2012.

Zapojení zemí sousedících s EU do procesu

Švýcarsko, Ukrajina a Chorvatsko se plně zúčastnily zátěžových testů EU a procesu vzájemného partnerského hodnocení, zatímco další sousedící země (např. Turecko[8], Bělorusko a Arménie[9]), které svolily k práci na základě stejné metodologie, pracují v rámci odlišných časových harmonogramů. Ruská federace rovněž provedla opětovná posouzení a určila opatření ke zlepšení svých jaderných elektráren, a to za použití své vlastní metodologie. Švýcarsko se plně zavázalo řídit se doporučeními vyplývajícími ze zátěžových testů, zatímco Ukrajina začlenila zjištění ze zátěžových testů do programu modernizace svých jaderných elektráren. Komise oceňuje tato úsilí o konvergenci s přístupem EU v této oblasti.

Posouzení institucionálního a právního rámce ze strany Komise

Nad rámec prověrky bezpečnosti elektráren posoudila Komise institucionální strukturu a právní rámec pro jadernou bezpečnost v Evropě, přičemž vzala v úvahu akční plán MAAE[10] a výsledek mezinárodních debat o Úmluvě o jaderné bezpečnosti. Identifikovala mezery a osvědčené postupy, jež lze na základě stávajícího rozložení kompetencí řešit nebo zahrnout v rámci právních předpisů EU, rozšířené spolupráce mezi členskými státy nebo v rámci provádění stávajících programů EU.

Účinky zřícení letadel

Události, jimiž by mohla být dotčena bezpečnost i zabezpečení jaderných elektráren, jako zřícení letadel, byly v rámci této prověrky vzaty v úvahu. Účinky zřícení letadel na bezpečnost jaderných elektráren byly zahrnuty do specifikace zátěžových testů ENSREG. Pokud jde o jaderné zabezpečení, zpráva AHGNS označuje osvědčené postupy, jimiž se mají členské státy řídit, aby se předešlo zlovolným zřícením letadel.

Dne 25. září 2012 zorganizovala Komise seminář Bezpečnost jaderných elektráren vůči dopadům letadel zaměřený na zvýšení bezpečnosti elektráren a zkoumání alternativních metod ochrany. Účastnily se dozorné orgány členských států pro bezpečnost, příspěvky přednesli také odborníci z USA a Japonska. Pozvaní odborníci se věnovali samostatně vlastnostem stávajících elektráren na jedné straně a vlastnostem nových koncepcí na straně druhé.

Havarijní připravenost mimo areál jaderného zařízení

Během fáze zátěžových testů bezpečnosti, kdy probíhají vzájemná partnerská hodnocení, požadovaly některé nevládní organizace, aby se rozsah zátěžových testů rozšířil na havarijní připravenost mimo areál. Situace, že v okruhu 30 km od jaderného zařízení žije více než 100 000 obyvatel, existuje v EU u 47 jaderných elektráren se 111 reaktory. To ukazuje, že preventivní opatření mimo jaderné zařízení mají prvořadý význam. Příslušnost pro taková opatření sdílí několik celostátních, regionálních a místních orgánů. Komise za podpory ENSREG zahajuje studii s cílem získat přehled o stávajícím režimu, se zaměřením na přeshraniční regiony v EU, a učinit případná doporučení. Výsledky se očekávají do konce roku 2013.

Spolupráce v rámci mezinárodních organizací

Smluvní strany Úmluvy o jaderné bezpečnosti se sešly na mimořádné schůzi v srpnu 2012 s cílem prověřit efektivitu této úmluvy a to, zda je tato úmluva i nadále vhodná. Komise vypracovala zprávu jménem Euratomu[11] a byla pověřena členskými státy v Radě, aby sjednala lepší provádění této úmluvy, jakož i návrhy změn předložené dalšími smluvními stranami.

2.2.        Zjištění z posouzení bezpečnosti a z prověrky institucionálního a právního rámce

Zjištění jsou podrobně popsána v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je přiložen k tomuto sdělení. Klíčové úvahy u každého tématu jsou shrnuty v následujících odstavcích.

2.2.1.     Zjištění o bezpečnostních opatřeních ve stávajících jaderných elektrárnách

Na základě zátěžových testů dospěly národní dozorné orgány k závěru, že neexistují technické důvody vyžadující uzavření nějaké jaderné elektrárny v Evropě a identifikovaly řadu osvědčených postupů. Komise není zmocněna provádět posouzení této povahy. Prakticky všechny jaderné elektrárny však musí prodělat zdokonalení v oblasti bezpečnosti, neboť byly určeny stovky opatření k technickému zdokonalení. Po haváriích v reaktorech na Three Mile Island a v Černobylu byla celosvětově dohodnuta opatření k ochraně jaderných elektráren. Zátěžové testy však prokázaly, že v mnoha případech není stále zavádění uvedených opatření dokončeno.

V příloze jsou ozřejmena hlavní doporučení identifikovaná v průběhu zátěžových testů. Další informace o nutných zlepšeních a o osvědčených postupech jsou v rozpise podle jaderných elektráren podány v pracovním dokumentu útvarů Komise.

Příklady význačných zjištění:

Ve 4 reaktorech (umístěných ve dvou různých zemích) mají provozovatelé k dispozici méně než 1 hodinu k obnovení bezpečnostních funkcí v případě výpadku veškerého elektrického napájení a/nebo ztráty koncového jímače tepla.

V 10 reaktorech doposud není v areálu jaderného zařízení nainstalováno přístrojové vybavení z hlediska seismicity.

4 země momentálně provozují doplňkové bezpečnostní systémy zcela nezávislé na normálních bezpečnostních systémech a umístěné v místech dobře chráněných proti vnějším událostem (např. v bunkrových systémech nebo v zodolněném centru bezpečnostních systémů). Pátá země o této alternativě uvažuje.

Mobilní vybavení, zejména dieselové generátory potřebné v případě úplného výpadku napájení, vnějších událostí nebo závažných havárií, jsou již dostupné v 7 zemích a budou nainstalovány ve většině ostatních.

Na semináři o zříceních letadel se ukázalo, že existují značné rozdíly v přístupu členských států k posuzování bezpečnostních implikací týkajících se stávajících a nových jaderných elektráren:

Koncepční požadavky na nové jaderné elektrárny vyžadují, aby v důsledku dopadu velkého letadla nedošlo k únikům látek mimo kontejnment. Z historických důvodů je tato situace odlišná u stávajících jaderných elektráren a uplatňované metodologie a rozpracované důsledky nejsou nutně koherentní a konzistentní napříč členskými státy.

Účastníci zdůraznili nutnost udržet jasnou oddělenost od otázek zabezpečení z důvodu odlišné úrovně institucionální příslušnosti a transparentnosti vůči veřejnosti.

2.2.2.     Zjištění ohledně bezpečnostních postupů a rámců

Zátěžových testy poukázaly na osvědčené postupy i nedostatky v členských státech. Podrobně jsou popsány v pracovním dokumentu útvarů Komise. Ze zátěžových testů a z ostatních zpráv v souvislosti s vyšetřováním fukušimské havárie[12] vyplynula tato klíčová témata:

· Posuzování a řízení vnějších rizik pro bezpečnost elektráren postrádá konzistentnost. Například pokyny Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro odolnost vůči zemětřesením a pokyny pro odolnost vůči záplavám neprovedly všechny členské státy (první doporučení panelu ENSREG pro vzájemné partnerské hodnocení, viz bod 2.3.2).

· Rozsah a důkladnost pravděpodobnostního posouzení bezpečnosti (PSA), jež se používá k charakterizaci bezpečnosti jaderných reaktorů, se značně odlišují a v některých členských státech existuje naléhavá potřeba dosáhnout u tohoto posouzení mezinárodně akceptované úrovně.

· Pokyny ke zvládání závažných havárií (SAMG), jež se vztahují na všechny druhy situací, musí být dostupné ve všech jaderných elektrárnách. Zátěžové testy prokázaly, že SAMG se co možná nejdříve musí v řadě členských států aktualizovat a plně zavést.

· Musí se zlepšit bezpečnostní kultura. Existují mezery v zajištění komplexní a transparentní identifikace a řízení ústředních bezpečnostních otázek. Jednoznačné poučení z Fukušimy zní, že nebezpečí tsunami bylo podceněno, a to především v důsledku selhání lidského faktoru a systémových a organizačních chyb.

2.2.3.     Zjištění ohledně právního rámce pro bezpečnost a jeho provádění

Ve stávajícím rámci pro jadernou bezpečnost na úrovni evropské i na úrovni členských států byla identifikována řada slabých stránek.

· Klíčové zjištění spočívá v tom, že nadále přetrvávají rozdíly mezi členskými státy vedoucí k neexistenci jednotné koncepce úpravy jaderné bezpečnosti. Neexistují kodifikované mechanismy EU pro dosažení dohody o technických normách a o způsobech provádění bezpečnostních prověrek. Směrnice o jaderné bezpečnosti v tomto ohledu neobsahuje žádná ustanovení.

· Ustanovení týkající se nezávislosti národních dozorných orgánů a prostředků k zajištění jejich efektivity jsou minimální a nejsou nezbytně postačující k zamezení toho, aby příslušnost pro dozor byla roztříštěna mezi několik subjektů nebo začleněna přímo do ministerstev (ministerstva hospodářství, ministerstva životního prostředí atd.). Stávající katalog dozorných kompetencí nadto není dostatečně explicitní.

· Transparentnost má podstatnou roli při zajištění toho, aby se používaly nelepší možné bezpečnostní postupy, jak se ukázalo i při zátěžových testech. Směrnice o jaderné bezpečnosti však obsahuje pouze obecné požadavky na informování veřejnosti.

· Mechanismy pro monitoring a ověřování na úrovni EU jsou omezeny na vzájemné partnerské hodnocení vnitrostátního rámce pro jadernou bezpečnost.

2.3.        Klíčová doporučení pro bezpečnost na základě zátěžových testů

2.3.1.     Doporučení ohledně bezpečnostních opatření ve stávajících jaderných elektrárnách

Pracovní dokument útvarů Komise podává přehled o řadě bezpečnostních opatření, jež jsou nutná v jednotlivých jaderných elektrárnách.

Další postup:

Všechny zapojené země začaly činit provozní kroky ke zlepšení bezpečnosti svých elektráren. Tato opatření zahrnují další mobilní vybavení k prevenci nebo zmírňování závažných havárií, instalaci trvalého zodolněného vybavení a zlepšování zvládání závažných havárií spolu s vhodnými školicími opatřeními pro personál. Odhaduje se, že náklady na doplňková bezpečnostní zlepšení budou činit přibližně 30 milionů EUR až 200 milionů EUR na blok reaktoru. Celkové náklady u 132 reaktorů provozovaných v EU (na všechny bloky jaderných elektráren v EU) by tudíž během příštích let mohly činit asi 10–25 miliard EUR. Tyto číselné údaje jsou založeny na odhadech, jež zveřejnil francouzský úřad pro jadernou bezpečnost (pod který spadá více než jedna třetina reaktorů v EU), přičemž rozhodné jsou částky potvrzené ve vnitrostátních akčních plánech.

V souladu se společným prohlášením Komise a ENSREG ze dne 25. dubna 2012[13] schválila ENSREG v červenci akční plán, který má zajistit, aby doporučení ze vzájemného partnerského hodnocení byla provedena jednotně a transparentně. To musí být prioritou pro všechny dotčené členské státy. Vzhledem k vysokému počtu doporučených zlepšení je třeba vyvinout a používat metody a kritéria k posuzování významu různých opatření, k vytyčení priorit a přidělení financování na oblasti, jež přinášejí největší bezpečnostní přínosy.

Posouzení provedené v rozestavených elektrárnách zároveň u všech těchto opatření ke zvýšení bezpečnosti vyhodnotilo pravděpodobnost, že nové konstrukční typy reaktorů budou těmito opatřeními silně dotčeny, jako nízkou. Rozsáhlá zvýšení investičních nákladů u nových kapacit jaderných elektráren v Evropě jsou tudíž nepravděpodobná, pokud budou vybrány nejlepší dostupné technologie.

Příslušnost k provádění monitorovacích a ověřovacích mechanismů náleží členským státům.

2.3.2.     Doporučení pro postupy a rámce

Pokud jde o bezpečnost, identifikoval panel ENSREG pro vzájemné partnerské hodnocení po celé Evropě čtyři hlavní oblasti pro další zlepšení:

· Měly by se vypracovat evropské pokyny pro posuzování přírodních nebezpečí, včetně zemětřesení, záplav a extrémních povětrnostních podmínek, a bezpečnostních rezerv, aby se mezi členskými státy zvýšila konzistentnost. Sdružení západoevropských jaderných dozorů (WENRA), které má ve svých řadách nejlepší odborníky z Evropy (viz též první zjištění v bodě 2.2.2), by se hodilo k provedení tohoto úkolu.

· Nejméně každých 10 let by se u každé jaderné elektrárny měla provádět pravidelná bezpečnostní prověrka (PSR), aby se udržela a zlepšovala bezpečnost a robustnost elektráren a opětovně vyhodnotila přírodní nebezpečí, jež mohou elektrárnám hrozit.

· Musí být provedena uznaná opatření k ochraně integrity kontejnmentu, neboť je to poslední překážka, která chrání lidi a prostředí vůči únikům radioaktivních látek.

· Mělo by se předcházet haváriím vyplývajícím z přírodních nebezpečí a/nebo by se měly tyto havárie zmírňovat natolik, aby se omezily jejich následky. Opatření, jež je třeba zvážit, zahrnují bunkrově zabezpečené vybavení k zamezení a zvládání závažné havárie, mobilní vybavení chráněné proti extrémním přírodním nebezpečím centra havarijní odezvy chráněná proti extrémním přírodním nebezpečím a kontaminaci, záchranné týmy a rychle dostupné vybavení k podpoře místních provozovatelů při dlouhodobých událostech.

Další postup:

Komise a národní dozorné orgány se dohodly, že národní akční plány s rozvrhy pro provádění budou vypracovány a dány k dispozici do konce roku 2012. Metodologie vzájemného partnerského hodnocení se na ně použije začátkem roku 2013, aby se ověřilo, že doporučení plynoucí ze zátěžové testů jsou po celé Evropě prováděna jednotně a transparentně. V oblastech, kde je třeba doplňkového technického rozboru a pokynů, budou národní dozorné orgány úzce spolupracovat v rámci WENRA.

Výskyt nehod v jaderných elektrárnách dokonce i v členských státech s jinak dobrou bezpečnostní bilancí potvrzuje, že je třeba pravidelně provádět důkladné bezpečnostní prověrky a posouzení zkušeností z provozu, a podtrhuje potřebu těsné spolupráce a sdílení informací mezi provozovateli, výrobci, dozornými orgány a evropskými institucemi, jako je Evropské středisko pro vyhodnocování zkušeností z provozu (European Clearinghouse of Operating Experience), jež provozuje Společné výzkumné středisko (JRC) Komise. ENSREG navíc může hrát klíčovou roli při zajišťování toho, aby se zkušenosti a závěry z jaderné nehody promptně sdílely a aplikovaly v jiných členských státech. Například výsledky nedávných šetření reaktoru Doel 3 v Belgii prokázaly, že je třeba soustavně kontrolovat stav elektrárny za použití nejmodernějších metod a informace sdílet v co nejširším měřítku.

Komise dále doporučuje, aby národní dozorné orgány zahrnuly do své budoucí bezpečnostní prověrky podrobnější rozbor ve vztahu k dopadům havárií postihnuvších současně více bloků, přičemž by měly vzít v úvahu také stárnutí vybavení a materiálu, ochranu bazénů skladování vyhořelého paliva a možnosti snížit objem vyhořelého paliva skladovaného v bazénech, aby se snížila rizika plynoucí z výpadku chlazení.

Komise se domnívá, že významnou další činností ke zlepšení bezpečnosti občanů je rozšíření posouzení bezpečnosti na havarijní připravenost mimo areál jaderného zařízení a opatření pro odezvu. Komise tudíž jako první krok zahajuje studii s názvem „Prověrka stávající havarijní připravenosti mimo areál jaderného zařízení členských státech EU a v sousedních zemích“. Cílem je prověřit kapacity pro havarijní připravenost mimo areál jaderného zařízení a odezvu v členských státech EU a sousedních zemích, identifikovat nekonzistentnosti a mezery a vypracovat (legislativní i nelegislativní) návrhy na možná zlepšení.

Na základě bezpečnostních implikací zřícení letadel na jaderné elektrárny doporučuje Komise ENSREG, aby naléhavě pracovala na evropské bezpečnostní koncepci s cílem vypracovat soudržnou metodologii a dospět ke srovnatelným standardům vysoké úrovně po celé Evropské unii.

2.4.        Klíčová zjištění a doporučení z posouzení zabezpečení[14]

Závěrečná zpráva Ad hoc skupiny pro jaderné zabezpečení[15] předkládá závěry k pěti diskutovaným tématům, zejména fyzické ochraně, zlovolným zřícením letadel, kybernetickým útokům, havarijnímu plánování a výcviku a školení. Protože pro národní zabezpečení zůstávají nadále příslušnými členské státy a citlivost témat a povinná mlčenlivost zjevně implikují přísná omezení, zpráva obsahuje několik doporučení členským státům s cílem posílit jaderné zabezpečení v EU. Podtrhuje zejména:

· že je naléhavě třeba, aby členské státy, které tak ještě neučinily, neprodleně završily ratifikaci novelizované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů;

· přidanou hodnotu pokynů a služeb MAAE, včetně pravidelných inspekcí IPPAS[16] ve všech členských státech, jež mají jaderné elektrárny;

· význam pravidelné a těsné spolupráce mezi členskými státy a se sousedními zeměmi a

· nutnost vymezení podmínek a grémií pro další práci EU v oblasti jaderného zabezpečení.

2.5.        Doporučení ohledně propojení práce na tématech bezpečnosti a tématech zabezpečení

Je třeba intenzivně usilovat o propojení práce na jaderné bezpečnosti a na jaderném zabezpečení a zabývat se potenciálními mezerami. Ani zátěžové testy v oblasti bezpečnosti ani zpráva o jaderném zabezpečení například nezodpovídají veškeré relevantní otázky ohledně témat, jako jsou zřícení letadel nebo odolnost jaderných elektráren vůči vnějším událostem. Zátěžové testy se však do značné míry zabývaly účinky zřícení letadel tím, že se důkladně pracovalo na otázkách úplného výpadku pracovních, nouzových i havarijních zdrojů (station blackout) a výpadku chlazení elektrárny. Ačkoli jde o oblast, kde je příslušnost sdílena mezi různými orgány, Komise hodlá tuto oblast dále studovat pomocí specializovaných odborných slyšení. Pokud jde o další oblasti jaderného zabezpečení, bude třeba se zabývat v těsné spolupráci s členskými státy specifickými projekty v rámci akčního plánu EU pro případ chemického, biologického, radiačního nebo jaderného ohrožení; ENSREG ve svém akčním plánu se zavázala k další spolupráci na problematice zřícení letadel, pokud to kompetence národních dozorných orgánů připustí.

3.           Posílení rámce pro EU pro jadernou bezpečnost

3.1.        Provádění stávajícího právního rámce v oblasti jaderné bezpečnosti

Lhůta, do které měly členské státy EU úplně transponovat směrnici o jaderné bezpečnosti[17], byla do 22. července 2011. Evropská komise zahájila řízení pro porušení práva proti 12 členským státům, které tuto lhůtu nedodržely[18]. K dnešnímu dni stále nedokončily transpoziční opatření dva členské státy[19]. Komise nyní zahájí hloubkový rozbor kvality transpozičních opatření členských států.

3.2.        Zlepšení právního rámce pro jadernou bezpečnost

3.2.1.     Revize směrnice o jaderné bezpečnosti

Je nezbytně nutné zajistit, aby poučení z fukušimské havárie a závěry zátěžových testů byly řádně a konzistentně uplatněny v EU a odrazily se v legislativním rámci. Zátěžové testy, zprávy z Japonska a práce mezinárodního společenství v MAAE potvrdily, že existují nejenom značné rozdíly mezi členskými státy, ale také mezery v zajištění komplexní a transparentní identifikace a správy klíčových bezpečnostních otázek.

Byly identifikovány četné slabé stránky ve stávajícím právním rámci EU pro jadernou bezpečnost (viz oddíl 2.2.3). K jejich řešení je třeba směrnici o jaderné bezpečnosti revidovat v těchto oblastech:

(1) Bezpečnostní postupy a rámce. Oblast působnosti stávající směrnice o jaderné bezpečnosti je omezen na obecné zásady, jež hlavně stanoví rozdělení kompetencí mezi provozovateli jaderných elektráren, národními dozornými orgány a ostatními národními instancemi, nemůže se tudíž zabývat technickými bezpečnostními otázkami, jež byly identifikovány ve fukušimské jaderné havárii a v zátěžových testech. Hlavní doporučení týkající se rámce, která vyplývají ze zátěžových testů (např. pravidelné přehodnocení vnějších rizik, provádění uznaných metod k minimalizaci dopadu havárií atd.), je třeba převést do dohodnutých mechanismů zakotvených v revidované směrnici, na kterých mohou národní dozorné orgány založit svá nezávislá rozhodnutí. Je třeba zlepšit přípravu na závažné jaderné a radiační mimořádné situace a odezvu. Revidovaná směrnice by měla obsahovat ustanovení, jež ukládají členským státům, aby měly zavedena vhodná opatření pro havarijní připravenost v areálu jaderného zařízení a odezvu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat bezpečnosti nových jaderných zařízení. Zatímco revidovaná směrnice může vymezit základní parametry a bezpečnostní cíle, úlohu ENSREG je třeba, jak ukázal nedávný vývoj v reaktoru v Doel, znovu definovat, pokud jde o pokyny pro provádění těchto parametrů a cílů. Uvedené události znovu ozřejmily, že je třeba dialogu mezi provozovateli a bezpečnostními orgány, aby se sdílely a prováděly osvědčené postupy a nejmodernější technologie. U nových reaktorů by ve směrnici měly být zohledněny bezpečnostní cíle WENRA.

(2) Úloha a prostředky jaderných dozorných orgánů. Stávající předpisy o oddělení úkolů dozoru a efektivitě dozorných orgánů je třeba posílit tak, aby se zajistila skutečná nezávislost těchto orgánů a aby se zaručilo, že budou mít vhodné nástroje jednání.

(3) Otevřenost a transparentnost. Transparentnost rozhodnutí v oblasti dozoru a pravidelné poskytování informací veřejnosti ze strany jaderných provozovatelů je třeba rozšířit a specifikovat, například uložením povinností držitelům povolení nebo specifikací druhu informací, jež by veřejnosti měl příslušný dozorný orgán alespoň poskytovat.

(4) Monitoring a ověřování. Ustanovení o monitoringu a ověřování (například intenzivnějším využívání vzájemných partnerských hodnocení) je třeba rozšířit na další oblasti kromě prověrky národního regulačního rámce.

3.2.2.     Pojištění a ručení v jaderné oblasti

Na rozbor ustanovení o odškodnění obětí v případě jaderných nehod nebo havárií se stávající legislativní rámec EU vůbec nevztahuje. To proto nebylo součásti zátěžových testů. V článku 98 Smlouvy o Euratomu se však stanoví, že závazná opatření k této otázce stanoví směrnice Rady. Na základě posouzení dopadů bude proto Komise analyzovat, do jaké míry by se situace možných obětí jaderné havárie v Evropě měla v rámci mezí kompetence EU zlepšit. Komise hodlá pro pojištění a ručení v jaderné oblasti navrhnout závazný právní předpis. V této souvislosti je třeba zabývat se rovněž náhradou za škody na životním prostředí.

3.2.3.     Revize právních předpisů o potravinách a krmivech

Nakládání s potravinami a krmivem, jež jsou kontaminovány v důsledku mimořádné jaderné situace, spadá do působnosti směrnice o základních bezpečnostních standardech (96/29/Euratom) i pod zvláštní ustanovení, pokud jde o jejich umísťování na trh, v nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace. Uvedené nařízení se přepracovává[20]. Komise však nyní hodlá vzít návrh na přepracování zpět a sladit toto nařízení s novým nařízením o postupu projednávání ve výborech[21], jež vstoupilo v platnost v březnu 2011.

Zkušenosti z událostí ve Fukušimě a Černobylu ukázaly, že je třeba rozlišovat mezi nástroji, jež upravují dovoz potravin z třetích zemí, a nástroji pro uvádění potravin na trh v případě havárie v rámci EU. Na základě těchto zkušeností je třeba zrevidovat nařízení tak, aby poskytovalo pružnější nástroje, jež umožní konkrétní, cílené reakce na jakoukoli jadernou havárii nebo radiační mimořádnou situaci (v EU, poblíž EU nebo ve vzdálené zemi).

3.3.        Posílení lidských zdrojů a vzdělávání

Zajištění zkušené pracovní síly by mělo být vrcholnou prioritou bez ohledu na to, zda se nějaká země rozhodne využívat nadále jadernou energii, postupně se od ní odklánět nebo začít tento energetický zdroj využívat poprvé.

Na evropské úrovni řídí Společné výzkumné středisko ES ve spolupráci s dozornými orgány EU pro jadernou bezpečnost a technickými expertními organizacemi v oblasti jaderné bezpečnosti iniciativu Sběr zkušeností z provozu („Operating Experience Feedback“). Společné výzkumné středisko otevře tyto činnosti všem národním jaderným dozorům, jež si přejí zúčastnit se, aby se zřídilo stálé Evropské experimentální zařízení pro jadernou bezpečnost („European Nuclear Safety Laboratory“) s cílem stálého zlepšování bezpečnosti. Toto experimentální zařízení bude poskytovat vědecko-technickou podporu pro efektivní práci na soustavném zlepšování jaderné bezpečnosti, zejména pomocí rozborů a posouzení jaderných nehod, jež mohou identifikovat Komise nebo ENSREG.

Ve výzkumných a inovačních opatřeních Euratomu (Horizont 2020) je třeba věnovat zvláštní pozornost poučením z Fukušimy a je třeba lepší koordinace mezi národními, evropskými a mezinárodními opatřeními v této oblasti. Je třeba povzbuzovat k dalším výměnám osvědčených postupů jakožto způsobu, jak soustavně zlepšovat a harmonizovat kulturu jaderné bezpečnosti.

3.4.        Budování mezinárodní spolupráce

Komise bude vhodnými pobídkami a nástroji nadále povzbuzovat všechny země sousedící s EU, aby sdílely výsledky ze zátěžových testů, účastnily se vzájemných partnerských hodnocení a zajistily, aby se sdílely zkušenosti z provádění doporučení tak, aby se zlepšovala jaderná bezpečnost uvnitř EU i na jejích hranicích. Momentálně se uvažuje o úvěru Euratomu pro Ukrajinu s cílem urychlit zavádění jejího komplexního programu zvýšení jaderné bezpečnosti.

Navazují se také kontakty k rozvoji dvoustranné spolupráce na zátěžových testech a regulačních otázkách s Japonskem. Agentuře MAAE již byla předložena předloha memoranda o porozumění ke zlepšení spolupráce na jaderné bezpečnosti. Obecněji lze konstatovat, že Komise bude spolupracovat s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) tak, aby se maximálně využily stávající nástroje pro vnější spolupráci v terénu, zejména nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti, nástroj stability v jeho složce pro zmírnění chemického, biologického, radiačního a jaderného rizika a předvstupní nástroj.

3.5.        Zlepšení celkového právního rámce pro jadernou bezpečnost

Díky MAAE jsou hlavními nástroji, kterými se řídí jaderná bezpečnost, mezinárodně dohodnuté bezpečnostní standardy a úmluvy, zejména Úmluva o jaderné bezpečnosti a Úmluva o včasném oznamování jaderné nehody, jejichž smluvní stranou je Euratom. Na mimořádném zasedání stran Úmluvy o jaderné bezpečnosti v srpnu 2012 se dohodlo zřízení pracovní skupiny pověřené tím, aby v roce 2014 předložila seznam opatření na prohloubení úmluvy a případné návrhy na její novelizaci. Většina států, jež se této pracovní skupiny zúčastní, obzvlášť vyzdvihla nutnost zohlednit bezpečnostní standardy MAAE, nezávislost a efektivitu dozorných orgánů, rozšířené používání vzájemných partnerských hodnocení, jakož i zlepšenou otevřenost a transparentnost. Komise tyto zásady a cíle plně zohlední. Aby se právní předpisy EU v maximálním možném rozsahu odrážely v budoucích revizích mezinárodního rámce v oblasti jaderné bezpečnosti, je třeba pokračujícího angažmá členských států a orgánů EU. Komise bude ve svém úsilí o umožnění výše uvedeného pokračovat.

4.           Posílení jaderného zabezpečení

Komise podporuje zjištění a doporučení, jež jsou obsaženy v závěrečné zprávě AHGNS. S cílem přispět k práci na otázkách jaderného zabezpečení bude Komise využívat stávající kompetence a programy k tomu, aby povzbuzovala členské státy k dalším krokům při provádění konkrétních opatření. Komise bude zejména nadále pracovat s členskými státy na těchto tématech:

– snížení hrozby záměrných chemických, biologických, radiačních a jaderných (CBRN) mimořádných událostí, včetně aktů terorismu a detekce radioaktivních a jaderných materiálů, pomocí provádění akčního plánu EU pro případ ohrožení CBRN ohrožení a řízení programů zabezpečení proti CBRN;

– revize směrnice 2008/114/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur[22], naplánovaná na rok 2013;

– Komise předloží do konce roku legislativní návrh na síťové a informační zabezpečení. Podle tohoto návrhu budou muset provozovatelé v některých kritických odvětvích silně odkázaných na informační a komunikační technologii (IKT) zajistit zabezpečení svých informačních systémů a hlásit závažná porušení zabezpečení veřejným orgánům. Tyto požadavky se budou vztahovat na zařízení na výrobu elektřiny s jadernými provozy;

– přijetí návrhu revize mechanizmu civilní ochrany Unie[23], která usnadňuje spolupráci mezi členskými státy při asistenčních zásazích civilní ochrany v případě závažných mimořádných událostí, včetně radiačních a jaderných havárií, jakož i při akcích zaměřených na prevenci a připravenost (např. vyhodnocení rizik a plánech řízení rizik, modulech CBRN, školeních a cvičeních na rozsáhlé katastrofy, vývoji scénářů a krizovém plánování);

– urychlená ratifikace novelizované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů všemi členskými státy. Komise dokončí ratifikační postup ze strany Euratomu, jak dohodla Rada v roce 2006, jakmile členské státy dokončí své interní postupy.

Komise se také domnívá, že přetrvává potřeba zabývat se výslovněji aspekty rozhraní mezi jadernou bezpečností a jaderným zabezpečením.

Mimo EU zdokonalí nástroj stability – program EU středisek excellence v oblasti CBRN – institucionální kapacity vybraných zemí a regionů proti chemickým, biologickým, radiačním a jaderným rizikům.

5.           Závěry a další postup

Co do rozsahu, spolupráce a angažmá všech zapojených stran představovaly jaderné zátěžové testy EU bezprecedentní počin. V mezinárodním měřítku byly používány jako základ nebo jako srovnávací standard pro bezpečnostní hodnocení jaderných elektráren[24]. Veřejná dostupnost všech zpráv souvisejících s bezpečností a účast zemí nevyužívajících jadernou energii učinily z těchto testů příklad transparentnosti.

Zátěžové testy jsou nyní završeny. Jejich dopad by se však neměl považovat za jednorázovou záležitost, ale za pokračující proces zlepšování jaderné bezpečnosti v těsné spolupráci s národními dozornými orgány v kontextu ENSREG a MAAE. EU musí usilovat o vypracování komplexní evropské koncepce bezpečnosti, což zahrnuje revizi specifických právních předpisů Euratomu pro jadernou bezpečnost doplněnou legislativními i nelegislativními nástroji pro odpovědnost v jaderné oblasti, pro havarijní připravenost a odezvu, a pokračování v opatřeních v oblasti jaderného zabezpečení. Takto mohou mít občané v celé EU jistotu, že jaderná energie produkovaná v EU podléhá nejstriktnějším bezpečnostním podmínkám na světě.

Zátěžové testy a činnosti související jsou významným úspěchem pro EU a dozorné orgány v členských státech a vedly ke hmatatelným výsledkům:

· V elektrárnách všech zúčastnivších se zemích byla identifikována významná a hmatatelná zlepšení, jež se nyní zavádějí nebo plánují.

· Byly identifikovány slabé stránky v rámcích a postupech, jakož i mezery v právních režimech; nyní se plánují odpovídající zlepšovací návrhy.

· Byla navázána první spojení mezi orgány zabývajícími se bezpečností a orgány zabývajícími se zabezpečením. Zlepšení dialogu mezi nimi o problémech spočívajících v rozhraní mezi bezpečností a zabezpečením má podstatný význam pro zajištění adekvátní reakce na obavy občanů.

S cílem zajistit řádná následná opatření k zátěžovým testům Komise:

· vyzývá Evropskou radu, aby zavázala členské státy a vyzvala zúčastnivší se třetí země k promptnímu zavádění doporučení ze zátěžových testů. Komise zajistí otevřenost a transparentnost během následných opatření k procesu zátěžových testů, avšak na základě stávajících právních předpisů nebude právně příslušná pro provozní posouzení bezpečnosti jaderných elektráren. Navrhuje, aby Evropská rada prověřila stav zavádění doporučení do června 2014 na základě konsolidované zprávy Komise, která bude koncipována v těsné spolupráci s ENSREG. Vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly opatření k provedení veškerých doporučení ze zátěžových testů, a to v souladu s rozvrhem z akčního plánu ENSREG a s cílem zavést naprostou většinu požadovaných bezpečnostních zlepšení do roku 2015;

· předloží ambiciózní revizi směrnice EU o jaderné bezpečnosti, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě nejpozději v prvních měsících roku 2013 po konzultaci vědeckých a technických odborníků členských států podle článku 31 Smlouvy o Euratomu. Posuzuje se předložení dalšího návrhu o pojištění a odpovědnosti v jaderné oblasti; dojde k němu v roce 2013, stejně jako k předložení návrhu o nejvyšších přípustných úrovních radioaktivní kontaminace potravin a krmiv;

· prozkoumá návrhy v programu Euratomu Horizont 2020 zaměřené na usnadnění výměny personálu pracujícího v jaderné oblasti mezi členskými státy;

· navrhne Radě pověření k aktivní účasti na pracovní skupině o efektivitě a transparentnosti v rámci MAAE, kde hodlá usilovat o zlepšení Úmluvy o jaderné bezpečnosti a připravit společný evropský návrh na příští schůzi v březnu 2014 věnovanou revizi úmluvy; Komise bude také udržovat probíhající dialog s dalšími zeměmi k zajištění maximální shody o evropských návrzích;

· bude nadále povzbuzovat vědecké činnosti zaměřené na další harmonizaci posouzení jaderné bezpečnosti a postupů souvisejících s jadernou bezpečností v EU;

· bude nadále přispívat k posilování jaderného zabezpečení, přičemž bude přiměřeně stavět na stávající práci v oblasti CBRN, dle potřeby využívat posílené spolupráce členských států a orgánů EU, jakož i nástrojů vnější spolupráce v těsné součinnosti s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ).

SEZNAM ZKRATEK:

AHGNS               Ad hoc skupina pro jaderné zabezpečení

BWR                    lehkovodní varný jaderný reaktor

CBRN                  chemický, biologický, radiační a jaderný

CNS                    Úmluva o jaderné bezpečnosti

ESVČ                  Evropská služba pro vnější činnost

ENSREG             Skupina evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost

MAAE                 Mezinárodní agentura pro atomovou energii

IKT                      Informační a komunikační technologie

INSC                   Nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti

IPPAS                  Poradní služba pro mezinárodní fyzickou ochranu (International Physical Protection Advisory Service)

JRC                      Společné výzkumné středisko Evropské komise

TSO                     technická expertní organizace v oblasti jaderné bezpečnosti

PSA                     pravděpodobnostní posouzení bezpečnosti

PSR                     periodická hodnocení bezpečnosti

WENRA              Asociace západoevropských jaderných dozorů (Western Europe Nuclear Regulators' Association)

Příloha[25]

Shrnutí hlavních doporučení ke zlepšení učiněných během zátěžových testů v jaderných elektrárnách členských států EU

Na zemětřesení by se měly používat případy vnějších ohrožení bezpečnosti odpovídající pravděpodobnosti překročení méně než jednou za 10 000 let.

(Vhodnost místa stavby jaderné elektrárny by se měla posoudit na základě seismického rozboru zohledňujícího nejzávažnější zemětřesení za posledních 10 000 let)

Na záplavy by se měly používat případy vnějších ohrožení bezpečnosti odpovídající pravděpodobnosti překročení méně než jednou za 10 000 let.

(Vhodnost místa stavby jaderné elektrárny by se měla posoudit na základě rozboru zohledňujícího nejzávažnější záplavy za posledních 10 000 let)

Mělo by se používat projektové zemětřesení odpovídající minimálnímu špičkovému zrychlení povrchu 0,1 g.

Konstrukce jaderných elektráren musí být s to odolat zemětřesení projevujícímu se minimálně špičkovým zrychlením povrchu 0,1 g.

Prostředky nutné k řešení havárií by se měly skladovat na místech adekvátně chráněných proti vnějším událostem.

Mělo by se nainstalovat nebo zlepšit seismické zařízení v areálu uvnitř jaderného zařízení.

Čas, který má provozovatel na obnovu bezpečnostních funkcí v případě výpadku veškerého elektrického napájení a/nebo ztráty koncového jímače tepla, by měl přesahovat 1 hodinu (bez lidského zásahu).

Provozní postupy při mimořádných situacích by se měly vztahovat na všechny stavy jaderných elektráren (od plného výkonu po odstavení).

Pokyny ke zvládání závažných havárií by se měly provést a měly by se vztahovat na všechny stavy provozu elektráren (od plného výkonu po odstavení).

Měla by se zavést pasivní opatření k zamezení vodíkových výbuchů (nebo výbuchů jiných hořlavých plynů) v případě závažných havárií (jako třeba pasivní autokatalytické rekombinátory nebo jiné relevantní alternativy).

Měly by se zavést systémy filtrované ventilace v kontejnmentu, aby se omezil objem radioaktivity uvolňované mimo kontejnment v případě havárie.

V případě, že se hlavní dozorna stane v důsledku radioaktivních úniků ze závažné havárie, v důsledku požáru v hlavní dozorně nebo v důsledku extrémních vnějších rizik neobyvatelnou, měla by být k dispozici nouzová dozorna.

[1]               EUCO 10/11 (odstavec 31).

[2]               Podle článku 6 směrnice o jaderné bezpečnosti nese primární odpovědnost za jadernou bezpečnost „držitel povolení“ (tj. provozovatel elektrárny) za dohledu příslušného národního dozorného orgánu. Členské státy jsou příslušné pro vytváření a vedení vnitrostátního legislativního, regulačního a organizačního rámce pro jadernou bezpečnost. Podle Smlouvy o Euratomu může činit Komise legislativní návrhy na vytvoření legislativního rámce EU pro jadernou bezpečnost, aniž je však s to nahradit kompetenci členských států kompetencí svou. Změna této situace by vyžadovala novelizaci stávajících právních předpisů.

[3]               Belgie, Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko.

[4]               Kde probíhá vyřazování jaderné elektrárny Ignalina z provozu.

[5]               Celkem byly zátěžové testy provedeny na 132 reaktorech, jež jsou v EU v provozu, na 13 reaktorech, jež byly od zahájení zátěžových testů postupně vyřazeny z provozu, 15 reaktorech na Ukrajině a 5 reaktorech ve Švýcarské konfederaci.

[6]               KOM(2011) 784 v konečném znění, 24.11.2011.

[7]               14 členských států provozujících jaderné elektrárny (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko), Litva (kde jsou bloky elektrárny Ignalina momentálně vyřazovány z provozu podle provozních licencí) a Švýcarsko a Ukrajina jako země sousedící s EU.

[8]               Zpráva o zátěžových testech byla předložena Komisi v květnu 2012.

[9]               Finanční a technická pomoc z nástroje EU pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti. Zpráva se očekává začátkem roku 2013.

[10]             http://www.iaea.org/newscenter/focus/actionplan/reports/actionplanns130911.pdf

[11]             C(2012) 3196 final, 10.5.2012.

[12]             Závěrečná zpráva „Investigation Committee on the Accident at Fukushima Nuclear Power Stations of Tokyo Electric Power Company“ z července 2012 (http://icanps.go.jp/) a závěrečná zpráva „The Fukushima Nuclear Accident Independent Investigation Commission“ z července 2012 (http://www.naiic.jp/en/2012/).

[13]             http://www.ensreg.eu/sites/default/files/EC%20ENSREG%20Joint%20Statement%2026%20April%202012%20-Final%20to%20publish.pdf

[14]             Tento oddíl se zakládá na závěrečné zprávě Ad hoc skupiny pro jaderné zabezpečení (AHGNS) zřízené Radou.

[15]             http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/12/st10/st10616.en12.pdf, 31.5.2012.

[16]             Poradní služba pro mezinárodní fyzickou ochranu (International Physical Protection Advisory Service).

[17]             Směrnice Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení.

[18]             Belgie, Dánsko, Estonsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko a Spojené království.

[19]             Polsko a Portugalsko.

[20]             KOM(2010) 184 v konečném znění, 27.4.2010.

[21]             Nařízení (EU) č. 182/2011.

[22]             Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75).

[23]             Návrh KOM/2011/0934 (momentálně projednávaný v Parlamentu a Radě) na zrušení rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euratom o vytvoření mechanizmu civilní ochrany Společenství (přepracované znění).

[24]             Například Latinskoamerické fórum jaderných dozorů (FORO), Ruská federace a Japonsko důkladně sledovaly zátěžové testy EU a použily část specifikací.

[25]             Témata uvedená v seznamu je třeba pojímat společně s přiloženým pracovním dokumentem útvarů Komise, kde jsou vysvětlena podrobněji a ve spojení s jadernými elektrárnami, kde byla pozorována.