52012DC0443

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Možné migrační a bezpečnostní dopady budoucího uvolnění vízového režimu pro Moldavskou republiku na Evropskou unii Předběžné posouzení

1 - Úvod

1.1. Souvislosti

Akční plán na uvolnění vízového režimu (VLAP) předložila Komise moldavským orgánům dne 24. ledna 2011. Komise pravidelně informovala Evropský parlament a Radu o jeho provádění. První zpráva o pokroku byla předložena dne 16. září 2011[1]. Druhá zpráva o pokroku byla předložena dne 9. února 2012[2]. Dne 22. června 2012 Komise přijala zprávu Evropskému parlamentu a Radě o provádění Akčního plánu na uvolnění vízového režimu ze strany Moldavské republiky[3].

V souladu s metodikou VLAP byla Komise rovněž vyzvána, aby poskytla „širší posouzení možných migračních a bezpečnostních dopadů budoucího uvolnění vízového režimu pro moldavské občany cestující do EU“.

1.2. Metodika

Do přípravy tohoto posouzení Komise zahrnula příslušné agentury EU a zúčastněné strany, jejichž příspěvky byly považovány za nezbytné, zejména Europol, misi EU pro pomoc na hranicích Moldavska a Ukrajiny (EUBAM), agenturu Frontex a Evropský univerzitní institut – Centrum pro rozvoj migrační politiky (EUI). Dne 12. října 2011 Komise uspořádala setkání za účasti uvedených subjektů. V lednu 2012 Europol[4], EUBAM[5], Frontex[6] i EUI[7] předložily svá posouzení možných migračních a/nebo bezpečnostních dopadů budoucího uvolnění vízového režimu.

Na zasedání vyšších úředníků dne 7. října 2011 byla o příspěvek požádána i Moldavská republika. Příspěvek Moldavské republiky byl obdržen v lednu 2012. Tato otázka byla následně projednána na zasedání vyšších úředníků dne 27. února 2012, po němž byly obdrženy aktualizované informace. Následná schůzka s příslušnými agenturami EU a zúčastněnými stranami se konala dne 23. dubna 2012 a v květnu a červnu 2012 byly obdrženy dodatečné připomínky a informace, na základě kterých bylo hodnocení dokončeno.

V této souvislosti je důležité zdůraznit, že obdržené příspěvky nemusely nutně směřovat stejným směrem a že podle současných údajů a na základě minulých zkušeností nebude možný dopad uvolnění vízového režimu pro Moldavskou republiku stejný pro všechny členské státy EU.

Na základě obdržených příspěvků má toto posouzení za cíl označit klíčové jevy a trendy v oblasti migrace, mobility a bezpečnosti ve vztahu k Moldavské republice a možné dopady, které by na ně měl bezvízový režim. Uvádí rovněž opatření, která by měla zvážit Moldavská republika a případně Evropská unie a její členské státy.

Toto posouzení odráží situaci v červnu 2012. Zjištění uvedená v tomto dokumentu by měla být aktualizována v návaznosti na právní předpisy, politické a institucionální reformy, které musí Moldavská republika provést v souladu s VLAP. Toto hodnocení tudíž představuje předběžný přehled o situaci při současném stavu provádění VLAP. Následkem efektivního provedení VLAP by se situace měla změnit a potenciálně výrazně zlepšit. Komise bude i nadále sledovat postupné provádění VLAP a předloží svá zjištění v rámci své pravidelné zprávy Evropskému parlamentu a Radě.

2 – příslušné právní režimy, které se v současné době používají

2.1. Souvislosti

Cílem dialogu o vízech mezi EU a Moldavskou republikou je připravit půdu pro zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro moldavské státní příslušníky cestující do schengenského prostoru. Toto zrušení vízové povinnosti bude upraveno nařízením Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. V této souvislosti je důležité připomenout, že Komise předložila dne 24. května 2011 návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001[8]. Cílem tohoto návrhu, který je v současné době projednáván v Evropském parlamentu a v Radě, je stanovit mechanismus, který v případě mimořádné situace, kdy je naléhavě nutné reagovat na obtíže, jimž čelí jeden nebo více členských států, umožní dočasně pozastavit zrušení vízové povinnosti pro třetí zemi uvedenou na seznamu v příloze II nařízení Rady (ES) č. 539/2001; tento mechanismus by měl současně zohlednit celkový dopad mimořádné situace na Evropskou unii jako celek.

Uvolnění vízového režimu nemění podmínky pro vstup a pobyt stanovené v Schengenském hraničním kodexu[9] pro krátkodobé pobyty a ve vnitrostátních právních předpisech pro dlouhé pobyty. Uvolnění vízového režimu neznamená automaticky právo na vstup a pobyt pro občany Moldavska. Ani neznamená to, že neexistuje kontrola podmínek vstupu a pobytu. Zejména, a to i po zavedení bezvízového režimu pro krátkodobá víza, by moldavští občané museli při překračování vnějších hranic členských států odůvodnit, mimo jiné také podpůrnými doklady, účel a podmínky své cesty, jakož i svůj záměr opustit území členského státu před uplynutím maximální doby trvání povoleného pobytu (90 dní v rámci každého 180denního období). Uvolnění vízového režimu ovšem zkrátí čas na přípravu a sníží náklady spojené s cestou do schengenského prostoru.

Podle VLPA by se osvobození od vízové povinnosti vztahovalo pouze na ty státní příslušníky Moldavska, kteří jsou držiteli biometrických pasů, a proto nejsou rizika spojená s osvobozením od vízové povinnosti pro držitele nebiometrických pasů vůbec analyzována.

2.2. Vízový režim uplatňovaný ze strany EU vůči Moldavské republice

V současné době moldavští občané podléhají vízové povinnosti s výjimkou některých omezených kategorií osob, které jsou osvobozeny od uvedené povinnosti podle dohody o zjednodušení vízového režimu nebo vnitrostátního práva (držitelé diplomatických a služebních pasů a členové posádek civilních letadel). Vydávání krátkodobých víz se řídí dohodou o zjednodušení vízového režimu a vízovým kodexem.

Dohoda o zjednodušení vízového režimu mezi EU a Moldavskou republikou vstoupila v platnost dne 1. ledna 2008. Smíšený výbor, který sleduje provádění dohody o zjednodušení vízového režimu, se pravidelně zabýval otázkou podvodů, pokud jde o podpůrné doklady. Moldavská republika oznámila, že vyčlenila v rámci své státní správy kontaktní místa, která umožní konzulátům členských států rychle prověřit pravost určitých kategorií podpůrných dokladů. Během posledního zasedání smíšeného výboru pro zjednodušení vízového režimu, které se uskutečnilo dne 23. května 2012 v Kišiněvě (za účasti členských států EU), Komise konstatovala celkově uspokojivé provádění dohody.

Počet krátkodobých víz vydaných státy Schengenu v Moldavské republice: v roce 2008 bylo vydáno 28 911 krátkodobých víz, v roce 2009 to bylo 33 820, v roce 2010 45 612 a v roce 2011 49 296. V roce 2008 bylo odmítnuto 12,1 % žádostí o krátkodobé vízum, v roce 2009 10,15 %, v roce 2010 11,43 % a v roce 2011 9,7 %. Tyto poměry jsou vyšší než celková průměrná míra zamítnutí, která činila 6,68 % v roce 2009, 5,79 % v roce 2010 a 5,5 % v roce 2011.

Počet národních krátkodobých víz vydaných v Moldavské republice Bulharskem, Rumunskem a Kyprem: v roce 2009 bylo 31 657 krátkodobých víz vydáno Bulharskem, 65 042 Rumunskem a 900 Kyprem; v roce 2010 – 40 898 Bulharskem, 92 556 Rumunskem a 539 Kyprem; v roce 2011 – 52 209 Bulharskem a 50 836 Rumunskem. V případě Kypru nejsou pro rok 2011 k dispozici žádné číselné údaje. V roce 2009 činila míra zamítnutí udělení víz 7,49 % u Bulharska, 4,45 % u Rumunska a 1,52 % u Kypru. V roce 2010 činila míra zamítnutí udělení víz 1,30 % u Bulharska, 6,89 % u Rumunska a 7,39 % u Kypru. V roce 2011 činila míra zamítnutí udělení víz 0,58 % u Bulharska a 7,61 % u Rumunska. V případě Kypru nejsou pro rok 2011 k dispozici žádné číselné údaje.

Podle informací od některých členských států byla v roce 2011 hlavním důvodem pro zamítnutí skutečnost, že žadatelé neposkytli zdůvodnění účelu a podmínek zamýšleného pobytu, nebo toto jejich zdůvodnění nebylo spolehlivé. Žadatelé taktéž nebyli schopni přesvědčivým způsobem prokázat svou motivaci k návratu do Moldavské republiky.

Dne 27. června 2012 byla podepsána pozměněná dohoda o zjednodušení vízového režimu mezi EU a Moldavskou republikou.

2.3.        Dohoda mezi EU a Moldavskou republikou o zpětném přebírání osob a readmisním režimu uplatňovaném Moldavskou republikou

Dohoda mezi EU a Moldavskou republikou o zpětném přebírání osob

Dohoda mezi EU a Moldavskou republikou o zpětném přebírání osob umožňuje rychlé a usnadněné navracení nelegálních migrantů na recipročním základě, čímž přispívá ke zmírnění nebezpečí nelegální migrace mezi EU a Moldavskou republikou. Dohoda vstoupila v platnost dne 1. ledna 2008. Moldavská republika tedy přijala a provádí jasné povinnosti a podmínky pro zpětné přebírání svých státních příslušníků, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt na území členských států EU, jakož státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, kteří neoprávněně a přímo vstoupili na území členských států poté, co pobývali na území Moldavské republiky, nebo projížděli přes její území, nebo kteří jsou držiteli víza nebo povolení k pobytu vydaného Moldavskou republikou.

Členské státy pravidelně podávají zprávy o celkově uspokojivém provádění dohody mezi EU a Moldavskou republikou o zpětném přebírání osob. To potvrzují zasedání smíšeného readmisního výboru, na kterých si obě strany vyměňují informace o provádění a na nichž dosud nebyly vzneseny žádné zvláštní problémy. Během posledního zasedání smíšeného readmisního výboru, které se uskutečnilo dne 23. května 2012 v Kišiněvě (za účasti členských států EU), Komise konstatovala celkově uspokojivé provádění dohody.

Moldavská republika již navíc uzavřela dvoustranné prováděcí protokoly v rámci dohody mezi EU a Moldavskou republikou o zpětném přebírání osob. Prováděcí protokoly uzavřené s těmito zeměmi vstoupily v platnost: Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Malta, Rakousko, Rumunsko a Slovensko. Završila se jednání s Bulharskem, Itálií, Nizozemskem (Nizozemsko jedná také jménem Belgie a Lucemburska) a Polskem. Jednání probíhají s Kyprem, Portugalskem a Španělskem. V závislosti na aktuálním zvažování by jednání s Finskem, Irskem, Švédskem a Spojeným královstvím mohla eventuelně začít budoucnu.

Dánsko a Švýcarsko uzavřely s Moldavskou republikou dohody o zpětném přebírání osob.

Moldavská republika dosahuje trvalých výsledků v této oblasti a její značné úsilí v tomto ohledu by mělo i nadále pokračovat za účelem rychlého uzavření zbývajících jednání s členskými státy.

Readmisní režim uplatňovaný Moldavskou republikou

Kromě dohody s EU o zpětném přebírání osob Moldavská republika již uzavřela s několika třetími zeměmi dohody o zpětném přebírání osob, nebo je v procesu vyjednávání. V platnosti jsou již dohody o zpětném přebírání osob uzavřené s těmito zeměmi: Norsko, Ukrajina a Bývalá jugoslávská republika Makedonie. Moldavská republika podepsala dohody o zpětném přebírání osob se Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou Horou. Jednání probíhají s Tureckem, Ukrajinou (s cílem nahradit dohodu z roku 1997), s Albánií, Ruskou federací a Ázerbájdžánem. Brzy mohou také začít jednání s Libanonem. Moldavská republika by měla zvážit zahájení jednání o dohodách o zpětném přebírání osob s dalšími důležitými tranzitními zeměmi ve svém sousedství, jakož i se zeměmi původu migrace.

2.4. Dohoda o malém pohraničním styku mezi Rumunskem a Moldavskou republikou

Dohoda o malém pohraničním styku mezi Rumunskem a Moldavskou republikou vstoupila v platnost v říjnu 2010. Podle druhé zprávy Komise o provádění a fungování režimu malého pohraničního styku, jak je stanoven v nařízení č. 1931/2006[10], dohoda o malém pohraničním styku mezi Rumunskem a Moldavskou republikou plně vyhovuje nařízení o malém pohraničním styku.

2.5. Vízový režim uplatňovaný Moldavskou republikou

Země, jejichž státní příslušníci jsou osvobozeni od povinnosti mít vízum pro vstup na území Moldavské republiky k pobytu do 90 dnů, jsou tyto: všechny členské státy Evropské unie, Kanada, Svatý stolec, Island, Japonsko, Andorra, Monako, Lichtenštejnsko, Norsko, San Marino, Izrael, Švýcarsko, USA, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Ruská federace, Tádžikistán, Ukrajina a Uzbekistán.

Povinnost žádat o vízum je zrušena pro držitele diplomatických a služebních pasů Albánie, Brazílie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Peru, Srbska, Turecka a Vietnamu (pro pobyty nepřesahující 90 dní) a Číny, Íránu a Turkmenistánu (pro pobyty nepřesahující 30 dní).

Probíhají jednání o možném bezvízového režimu s Chile, Mexikem, Srbskem a Tureckem.

3 – možné migrační dopady budoucí liberalizace víz

3.1. Současná situace

Migrační toky obecně

Moldavská republika zaujímá jedno z prvních míst na seznamu zemí závislých na remitencích (čtvrté místo, pokud jde o podíl remitencí na HDP[11]) a v důsledku toho i na migraci pracovních sil. Emigrace je vnímána jako důležitá možnost, jak si zajistit zdroj obživy.

Hlavními destinacemi moldavských migrantů jsou země SNS (především Ruská federace) a členské státy EU. Turecko, USA, Kanada a Izrael jsou také důležitými cíli. V rámci EU jsou hlavními destinacemi Itálie, Španělsko, Portugalsko, Německo, Rumunsko, Česká republika a Řecko[12].

Podle údajů Eurostatu se počet moldavských občanů evidovaných v členských státech EU trvale zvyšoval z úrovně 89 033 v roce 2006 na 190 857 v roce 2011. Toto zvýšení může být do značné míry způsobeno legalizačními programy v různých členských státech a také v důsledku provedení pracovní dohody s Itálií z roku 2011. Proto se zdá, že toto postupné zvýšení množství migrantů by nemělo být nutně považováno za ukazatel reálného zvýšení migračních toků z Moldavské republiky. Ukazatele týkající se vydaných víz, pravidelného pohybu cestujících, zamítnutí vstupu, použití padělaných dokumentů, nelegálního pobytu a nedovoleného překročení hranice, poukazují spíše na poměrně stabilní nebo pouze mírně rostoucí trend, pokud jde o migrační pohyby moldavských občanů do EU.

Jak bylo uvedeno výše, země Společenství nezávislých států (SNS) jsou významným cílem moldavských migrantů. Existují tři hlavní rozdíly ve faktorech, na kterých je založena volba určení mezi SNS a EU:

· Metoda vstupu: Náklady na cestu do zemí SNS je nižší a formality jsou méně náročné (bezvízový režim).

· Důvody pro pracovní migraci (odrazující a podněcující faktory ): Migranti, kteří se rozhodnou pro země SNS, často nejsou schopni získat vízum do EU a je pravděpodobnější, že budou reagovat na bezprostřední odrazující faktory v Moldavské republice (chudoba a špatné vyhlídky na zaměstnání), zatímco u migrantů, kteří si zvolili EU, je pravděpodobnější, že pro ně budou atraktivnější stávající sítě migrantů v cílových zemích. Diaspory v EU jsou velmi významné pro strategii budoucích migrantů, neboť zkušenosti lidí nalézajících se ve stejné situaci jim umožňují zhodnotit náklady, rizika a výhodnost jejich prodlouženého pobytu. Agentura Frontex odhaduje, že 75 % moldavských migrantů má ještě před příjezdem do cílové země v této zemi zajištěnou výdělečnou činnost. Stručně řečeno, pracovní migrace do zemí SNS je obecně méně plánovaná a více se opírá o bezprostřední potřeby, zatímco migrace do členských států EU se pravděpodobně více odvíjí od doporučení a příležitostí.

· Trvání migrace: Vzhledem k tomu, že cestovní náklady a náklady spojené s rizikem nesrovnalostí jsou v zemích SNS poměrně nízké, má migrace do těchto zemí poměrně sezónní charakter. Na druhou stranu, vzhledem k vyššímu riziku při opětovném vstupu a vyšším cestovním nákladům souvisejícím s možnou protiprávní metodou vstupu, většina migrantů mířících do EU opouští Moldavskou republiku na dlouhou dobu. Mnoho z nich má již při rozhodování o migraci úmysl se v cílovém členském státě usadit. Migrace do SNS je tedy převážně cyklická, zatímco migrace do EU má spíše trvalou povahu.

Podle oficiálních údajů Eurostatu o povoleních k pobytu jsou za prací migrující osoby z Moldavské republiky do EU převážně ženy (v roce 2010 bylo 24 845 povolení k pobytu pro vykonávání výdělečné činnosti vydáno ženám, ve srovnání s 8 298 povoleními vydaných mužům[13]). Muži v tomto ohledu převažují v několika členských státech, nejvíce v Polsku a Portugalsku. Moldavští občane pracují především v oblasti domácích prácí, stavebnictví a zemědělských odvětvích, přičemž u vysoce kvalifikovaných pozic je podíl migrantů nízký. Podle moldavských orgánů jsou moldavští migranti většinou relativně mladí, a to ve věku 20 – 49 let[14]. Podíl migrantů s vyšším vzděláním činil v roce 2010 10 % a má vzestupnou tendenci.

Toky legálních cestujících

Počet cestujících opouštějících Moldavskou republiku v posledních několika letech neustále roste, a to jak na pozemní, tak vzdušné hranici. Na vzdušných hranicích bylo v roce 2009 zaznamenáno 426 129 cestujících , 481 231 v roce 2010 a 421 459 za první tři čtvrtletí roku 2011. Na pozemních hranicích s Rumunskem bylo v roce 2009 zaznamenáno 1 078 024 cestujících, 1 922 753 v roce 2010 a 1 712 710 za první tři čtvrtletí roku 2011[15].

Nelegální migrace

Počet zamítnutých krátkodobých víz se v rámci států schengenského prostoru v roce 2010 pohyboval v rozmezí 23 % (v případě České republiky) až 5,3 % (v případě Německa). V roce 2011 se nejvyšší míra zamítnutí týkala Itálie (14,1 %) a nejnižší Německa (6,41 %). Průměrná míra zamítnutí schengenských krátkodobých žádostí o víza činila v roce 2011 9,7 % (snížení oproti 11,43 % v roce 2010 a 10,15 % v roce 2009), ale zůstala vyšší než průměrná míra zamítnutí v schengenském prostoru (5,5 %) (viz také výše v oddílu 2.2).

Dva členské státy EU, které nejsou součástí schengenského prostoru, Bulharsko a Rumunsko, zamítly v roce 2009 7,49 % (Bulharsko) a 4,45 % (Rumunsko) žádostí o národní krátkodobá víza. V roce 2010 byla míra zamítnutí 1,3 % pro Bulharsko a 6,89 % pro Rumunsko a v roce 2011 činila 0,58 % pro Bulharsko a 7,61 % pro Rumunsko (viz také výše v oddílu 2.2).

V roce 2011 bylo v EU zjištěno 3 435 neoprávněně pobývajících státních příslušníků Moldavska, o 15 % méně než ve stejném období roku 2010. 1 571 občanů Moldavska byl odepřen vstup na vnějších hranicích EU, o 7 % méně než ve stejném období roku 2010 (viz níže uvedená tabulka).

Ukazatele FRAN pro státní příslušníky Moldavska

|| || || || || || ||

|| 2009 || %  celé EU || 2010 || %  celé EU || 2011 || %  celé EU || změna v % 2011 v. 2010

|| || || || || || ||

Neoprávněný pobyt || 4 182 || 1,0 % || 4 023 || 1,1 % || 3 435 || 1,0 % || -15 %

Vnitrozemský || 3452 || 1,0 % || 3149 || 1,1 % || 2 331 || 0,8 % || -26 %

Na hranici (na výstupu) || 730 || 1,0 % || 874 || 1,5 % || 1 104 || 1,6 % || 26 %

Odepření vstupu || 1 866 || 1,7 % || 1 690 || 1,6 % || 1 571 || 1,3 % || -7,0 %

Země || 1 582 || 3,0 % || 1 427 || 2,6 % || 1 360 || 2,3 % || -4,7 %

Vzduch || 260 || 0,5 % || 232 || 0,5 % || 200 || 0,4 % || -14 %

Moře || 24 || 0,5 % || 31 || 0,6 % || 11 || 0,1 % || -65 %

Vydaná rozhodnutí o navrácení || : || neuv. || : || neuv. || 1 463 || 0,6 % || neuv.

Skutečné návraty || : || neuv. || : || neuv. || 2 012 || 1,4 % || neuv.

|| || || || || || ||

Zdroj: Frontex, údaje FRAN ke dni 7. května 2012

Podle agentury Frontex vstupuje vìtšina migrantù z Moldavské republiky pøes pozemní hranice, zejména z dùvodu nižších nákladù a také menšího rizika odmítnutí. V souèasnosti je riziko odepøení vstupu na vnìjších vzdušných hranicích mnohem vyšší, než na vnìjší pozemní hranici. Vìtšina ilegálních migrantù do EU vstupuje skrze øádné hranièní pøechody a pøi splnìní náležitých postupù a následnì pøekroèí povolenou dobu pobytu.

To znamená, že v případě Moldavské republiky, jak uvádí několik členských států, představuje nedovolené překročení hranice pouze okrajovou záležitost (během prvních tří čtvrtletí roku 2011 bylo zjištěno 213 nedovolených překročení hranice na hlavních úsecích vnější zelené hranice EU). Kromě toho každoroční porovnání s rokem 2010 ukazuje na významný pokles (o 34 %), pokud jde o nedovolená překročení hranice. Není překvapením, že podíl, který moldavští občané v celkovém počtu nedovolených překročení hranice EU představují, zůstal v průběhu roku 2011 velmi nízký.

Pokud jde o dlouhodobé trendy, agentura Frontex zaznamenává trvalý pokles počtu případů nedovoleného překročení hranice moldavskými občany. Pokud jde o vícečetné nedovolené překračování hranice, jedná se o stále stejné osoby.

Agentura Frontex uvedla, že od roku 2009 je patrný nepřetržitý pokles, pokud jde o počet státních příslušníků Moldavska, u kterých bylo jištěno používání padělaných cestovních dokladů (174 v roce 2009, 114 v roce 2010 a 45 za první tři čtvrtletí roku 2011). Nejčastěji jsou padělány rumunské průkazy totožnosti. Europol se rovněž zmiňuje o padělaných italských průkazech totožnosti a povoleních k pobytu, jakož i o padělaných povoleních k pobytu ve Španělsku (viz též níže v oddíle 4). Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, dochází ze strany moldavských občanů k menšímu počtu případů použití nepravdivé totožnosti a padělaných dokladů.

Azyl

Podle Eurostatu je počet žádostí státních příslušníků Moldavska o azyl v EU nízký a stále se snižuje (1 110 žádostí o azyl v roce 2009, 735 žádostí o azyl v roce 2010 a 602 v roce 2011). Počet pozitivních konečných rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu, které moldavští státní příslušníci předložili v členských státech EU, se rovněž snížil (25 v roce 2009, 20 v roce 2010 a 15 v roce 2011). Podle údajů shromážděných agenturou Frontex, většina obyvatel Moldavska žádá o azyl v Rakousku poté, co byl zjištěn jejich neoprávněný pobyt.

Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, je počet žadatelů o azyl v Moldavské republice poměrně nízký (60 žádostí v roce 2011, 90 v roce 2010 a 50 v roce 2009). V roce 2011 bylo třem osobám přiznáno postavení uprchlíka a dvaceti osobám byl přiznán status humanitární ochrany (včetně osob bez státní příslušnosti).

Toky legální migrace

Počet moldavských občanů oprávněně pobývajících v členských státech EU v minulých letech narostl (v roce 2008 – 129 642, v roce 2009 – 166 977 a v roce 2010 – 184 501). Z údajů shromážděných Eurostatem vyplývá, že nejvyšší počet povolení k pobytu se vydává pro účely výdělečné činnosti a druhou největší kategorií jsou povolení vydána za účelem sloučení rodiny, mající vzestupnou tendenci.

Povolení k pobytu vydaná pro moldavské občany poprvé

|| Vzdělávání || Výdělečná činnost || Rodina || Jiné důvody || Celkem

2008 || 2 727 || 36 766 || 10 555 || 8 394 || 58 442

2009 || 2 981 || 21 977 || 10 905 || 9 729 || 45 592

2010 || 2 931 || 34 648 || 16 674 || 1 353 || 55 606

Zdroj: Eurostat

Podle údajů shromážděných Evropským univerzitním institutem nevnímají vysoce kvalifikovaní migranti, kteří již v EU pobývají, vízový režim jako problém pro sebe sama, ale spíše jako problém pro jejich rodiny a udržování rodinných vazeb. Migranti, včetně vysoce kvalifikovaných, a turisté, většinou znají svá práva (např. právo na odvolání proti zamítnutí žádosti o udělení víza) podle dohody o zjednodušení vízového režimu a vízového kodexu. Odlišné postupy v provádění ustanovení o usnadnění vízového režimu konzuláty členských států EU jsou jedním z hlavních důvodů obav moldavských vysoce kvalifikovaných migrantů a jejich rodin a hrají roli při rozhodování, pokud jde o cílové místo migrace. Podobně se uvádí, že čekací lhůta pro rozhodnutí o žádostech o víza, související náklady[16] a administrativa jsou významné překážky (s ohledem na skutečnost, že dohoda o usnadnění vízového režimu a vízový kodex se vztahují pouze na krátkodobé pobyty a nejsou použitelné na dlouhodobé pobyty, které se řídí vnitrostátními právními předpisy).

Podle analýzy EUI má vízový režim omezující účinky na výměnu výzkumných pracovníků a studentů, kteří se často nemohou účastnit konferencí nebo výměn z důvodu odmítnutí nebo zpoždění při vydávání víz. To zužuje prostor pro spolupráci a výměnu idejí mezi EU a Moldavskou republikou a může to být kontraproduktivní vzhledem k úsilí Evropské unie podporovat rozvoj země i její sbližování s normami a standardy EU. Ze stejných důvodů jde navíc o problém z hlediska obchodních vztahů a výměn.

3.2. Možné klíčové dopady

Migrační toky obecně

Při posuzování možných klíčových dopadů liberalizace vízového režimu na migrační toky mezi EU a Moldavskou republikou je důležité zdůraznit, že uvolnění vízového režimu pouze zredukuje čas potřebný na přípravu a náklady spojené s cestami do EU. Pracovní migrace do EU nebo Ruské federace pravděpodobně zůstane velmi atraktivní strategií pro získání živobytí. Bez ohledu na hospodářský a politický vývoj v Ruské federaci členské státy EU budou pravděpodobně i nadále atraktivní destinací pro migranty za prací, a to i v době, kdy se tyto země potýkají s nulovým nebo velmi pomalým hospodářským růstem. Také platí, že poptávka po domácích prácích v členských státech bude zřejmě stále odolná vůči možným budoucím hospodářským útlumům. Nicméně EUI připomíná, že z demografické situace Moldavské republiky jasně vyplývá, že zásobárna přistěhovalců se pomalu vyčerpává, neboť země vstupuje do nejrychlejšího procesu stárnutí v Evropě.

Na příkladu migrace obyvatel Moldavska za prací do Portugalska[17] se zdá, že stále funguje samoregulační mechanismus migračních toků za prací, přičemž legální i nedovolené přistěhovalectví většinou naroste během období s vyšší poptávkou práce a sníží se, když tato poptávka poleví. Zpřístupnění zákonných možností cestování proto zřejmě umožní více cyklický způsob migrace těch moldavských státních příslušníků, kteří se již podílejí na nezákonné práci v EU. EUI si všiml toho, že stejné regulační mechanismy fungovaly i v 90. letech 20. století, kdy státní příslušníci zemí střední Evropy mohli cestovat do EU bez víz.

Z údajů shromážděných EUI vyplývá, že dojde k nárůstu dočasných a krátkodobých toků z Moldavské republiky do EU, ať už se bude jednat o návštěvy v dobré víře (většinový podíl) nebo krátkodobá zaměstnání. Na základě předchozích zkušeností (např. zrušení vízové povinnosti pro občany ze zemí střední Evropy v polovině 90. let 20. století nebo jejich přistoupení k EU v roce 2004), odstranění překážky pro pohyb má za následek zvýšení migrace a následné ustálení její míry v průběhu času.

Jak ukazuje zkušenost s vnitřní mobilitou po posledních rozšířeních EU, závisí velikost tohoto zvýšení na řadě faktorů, které, kromě blízkosti a otevřenosti, zahrnují rovněž existenci sítě migrantů, situaci na trhu práce v hostitelské zemi, četnost příležitostí doma nebo konkurenci ze strany jiných lokalit, než je EU. Nárůst migrace je většinou dočasný, i když EUI nevylučuje zvýšení trvalé migrace vzhledem k tomu, že v některých členských státech dochází k četnému slučování rodin (např. Itálie). Je obtížné předvídat dobu trvání tohoto dočasného zvýšení, jelikož bude záviset na více faktorech: motivaci k migraci, finančních prostředcích, které mohou být vynaloženy na cestování, hospodářské situaci v Moldavské republice a v cílové zemi.

Uvolnění vízového režimu nemá pravděpodobně vliv na délku období, které moldavští migranti nelegálně pobývající v EU stráví návštěvou svých domovských zemí, vzhledem k nedostatku dovolené a riziku ztráty pracovního místa v EU. Neočekává se žádný dopad na cyklický způsob migrace obyvatel Moldavska, kteří žijí s povolením k pobytu v EU, neboť již v současné době nepotřebují k návratu z Moldavské republiky do EU vízum.

Toky legálních cestujících

Toky legálních cestujících se pravděpodobně zintenzívní vzhledem k tomu, že liberalizace vízového režimu usnadní a zlevní cestu do EU.

Nelegální migrace

Migrační tlak na hranicích EU bude spíše růst, nežli se snižovat, a to za předpokladu, že v Moldavské republice budou přetrvávat hospodářské a sociální problémy bez ohledu na rychlé tempo strukturálních reforem a vysoký hospodářský růst (tempo růstu HDP bylo v roce 2010 7,1 % a 6,4 % v roce 2011). Podle mise EUBAM zůstane objem nelegální migrace z Moldavské republiky do členských států EU pravděpodobně stejný. Způsoby, směrování a počty nelegálních migrantů se mohou v meziročním srovnání lišit v závislosti na několika vnitřních a vnějších odrazujících či podněcujících faktorech.

Pravdìpodobnost odepøení vstupu na vnìjších vzdušných èi pozemních hranicích se zøejmì se zrušením vízové povinnosti nezmìní. Vìtšina migrantù za prací bude i nadále volit cestu vstupu do EU na pozemních hranicích a následnì budou cestovat do cílových èlenských státù.

Pokud jde o určení cílové země, členské státy s největším společenstvím občanů Moldavska budou pravděpodobně i nadále nejčastějším cílem za prací migrujících osob z Moldavské republiky.

Frontex a EUI naznaèují, že osoby migrující za prací z Moldavské republiky by v pøípadì rizika, že pøijdou o práci, zùstaly v EU déle, než je 90denní povolená doba pobytu v rámci šestimìsíèního období. Aby však pøedešli negativním dùsledkùm odhalení nepovoleného pobytu, migranti by spíše volili èastìjší odjezd a návrat zpìt do EU (v tomto pøípadì by se zintenzívnilo používání falešných vstupních/výstupních razítek). Na druhé stranì, jak ukazují zkušenosti s mobilitou v rámci SNS i zkušenosti státních pøíslušníkù nìkterých zemích støední a východní Evropy v 90. letech 20. století, možnost uskuteènit legální cyklus mùže ovlivnit rozhodnutí cestovat tam a zpìt v pøedepsaných lhùtách. Ve skuteènosti mùže bezvízový režim moldavským státním pøíslušníkùm, kteøí nelegálnì pobývají v EU a v jistém smyslu v EU uvízli, poskytnout zpùsob, jak se vyhnout nesrovnalostem za pøedpokladu, že dùsledky pøekroèení povolené délky jejich pobytu, odhaleného pøi opouštìní EU, budou zmìkèeny.

Skupiny organizované trestné činnosti aktivní v oblasti obchodování s lidmi a usnadňování nelegální migrace by mohly své operační způsoby přizpůsobit bezvízovému styku a případně ještě zvýšit svou aktivitu (viz rovněž oddíl 4).

Pokud nebudou striktně uplatňována pravidla pro vydávání průkazů totožnosti a cestovních dokladů a jejich zabezpečení, včetně biometrických pasů, jež jsou v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), jednotlivci i skupiny organizované trestné činnosti se budou pokoušet těchto nedostatků využít.

Mise EUBAM předpokládá, že Moldavská republika bude i nadále zastávat současné postavení tranzitní země nelegálních migrantů do EU. Mise EUBAM je toho názoru, že je pravděpodobné, že liberalizace vízového režimu by mohla zatraktivnit Moldavskou republiku pro migranty ze zemí SNS a Střední Asie.

Na základě výše uvedených posouzení by měla být zvážena tato opatření: Ze strany Moldavské republiky v souladu s VLAP: · pokračovat v posilování hraničních kontrol, včetně analýzy rizik a kontrolních opatření, jakož i prevence a boje proti korupci na hranicích, a dále posílit spolupráci s misí EUBAM ve všech oblastech správy hranic, · organizovat průběžné, cílené informační kampaně, jejichž cílem je objasnit práva a povinnosti při cestování bez víz, včetně informací o pravidlech upravujících přístup na pracovní trh v EU (i prostřednictvím portálu EU o přistěhovalectví) a odpovědnosti za jakékoli zneužití práv v rámci bezvízového styku, · pravidelně sdílet s orgány EU údaje o ztracených a odcizených biometrických pasech, zejména prostřednictvím databáze Interpolu týkající se ztracených a odcizených cestovních dokladech, · stanovit a uplatnit přiměřené, účinné a odrazující sankce pro osoby odsouzené za prodej nebo zapůjčování svých pasů, · posílit právní a institucionální rámec týkající se „občanského rejstříku“, aby se zamezilo zneužití změny jmen nebo totožnosti za účelem získání nového cestovního pasu. Měla by se stanovit a uplatňovat jasná pravidla, pokud jde o změny jména; právní a institucionální rámec by měl být posílen a měl by zahrnovat účinné kontroly, jakož opatření umožňující sledovatelnost, · předcházet korupci na všech úrovních a ve všech oblastech a bojovat proti ní. Ze strany EU a členských států: · mělo by se vyvinout dodatečné úsilí, aby se postupně zvýšil podíl cestujících, jejichž biometrické údaje byly kontrolovány orgány hraniční kontroly členských států EU, · v souladu se zásadami sdělení o inteligentních hranicích[18] by se mohla zavést nová řešení z oblasti informačních technologií pro výpočet celkové doby pobytu na všech vnějších hraničních úsecích, kde dochází k velkému přílivu moldavských občanů, · členské státy by měly intenzivněji poskytovat Komisi a příslušným agenturám EU podrobné statistiky týkající se provádění dohody o zpětném přebírání osob. Další příklady relevantních opatření na úrovni EU a na úrovni členských států: · harmonizace pravidel proti nelegální práci státních příslušníků třetích zemí, jak je zavedla směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům[19], · usnadňování legální migrace do EU, · pokračovat ve spolupráci s Moldavskou republikou s cílem vytvářet lepší pracovní příležitosti v této zemi.

Azyl

Je několik důležitých otázek, které je třeba zvážit, aby bylo možné posoudit dopad liberalizace vízového režimu na počet žádostí o azyl, jak vyplývá z předchozí zkušenosti se zeměmi západního Balkánu[20]. Obzvláště nízká úroveň začleňování menšin, zejména Romů, a jejich špatný přístup ke vzdělávání, bydlení, zaměstnání a zdravotní péči mohou zvýšit jejich tendenci zneužívat azylový systém v členských státech EU. Pro komunity napříč západním Balkánem představují navíc žádosti o azyl atraktivní krátkodobou migrační strategii, a to z důvodu závažného politického a hospodářského vyloučení, výrazných rozdílů v potenciálu výdělku v porovnání se zbytkem společnosti, zeměpisné blízkosti EU, nízkých nákladů na cestu a podpory související s žádostí o azyl v členských státech EU. Finanční pomoc při návratu pro neúspěšné žadatele o azyl může rovněž být významným faktorem.

V Moldavské republice existuje øada etnických menšin, z nichž nejvýznamnìjší jsou Ukrajinci, Rusové, Gagauzové, Bulhaøi a Romové (viz oddíl 5). Gagauzské menšinì byla její práva uznána a zakotvena ústavnì v podobì statusu zvláštní autonomie pro autonomní území Gagauzsko, které bylo ustaveno v roce 1994. I když romské obyvatelstvo obecnì pøedstavuje znevýhodnìnou skupinu, pokud jde o vzdìlávání, zamìstnanost, zdraví, životní podmínky a úèast na rozhodovacím procesu, orgány Moldavské republiky prokázaly své odhodlání ke zlepšení situace této menšiny a dosáhly pokroku v podpoøe a integrace romské komunity. Byl pøijat akèní plán na podporu Romù na léta 2011–2015 a v souèasné dobì se provádí poté, co byl v lednu 2012 posílen pøidáním mezinárodních požadavkù. Ustavili se mediátoøi pro romskou komunitu, kteøí slouží jako prostøedníci mezi orgány a menšinovými komunitami s cílem pomoci provést uvedený akèní plán a také pomáhají lépe zaèleòovat romskou menšinu.

Aèkoli to nelze úplnì vylouèit, v souèasné dobì nic nenaznaèuje tomu, že by po uvolnìní vízového režimu mìlo dojít ke zvýšení poètu žádostí o azyl moldavských obèanù.

Na základě výše uvedených posouzení by měla být zvážena tato opatření: Ze strany Moldavské republiky: · organizovat průběžné, cílené informační kampaně, které by objasňovaly práva a povinnosti při cestování bez víz, včetně informací o pravidlech upravujících přístup na pracovní trh v EU a odpovědnosti za jakékoli zneužití práv v rámci bezvízového styku. Ze strany EU a èlenských státù: · další sbližování politik členských států v oblasti azylového řízení, zejména co se týče délky trvání postupů, výhod poskytovaných žadatelům o azyl a případné finanční pomoci při návratu.

Legální migrace

Podle EUI není pravděpodobné, že dojde ke zvýšení toků nových přistěhovalců do EU z Moldavské republiky, zatímco bude zřejmě častěji docházet k tomu, že migranti v EU budou cestovat do svých domovských zemí. Neočekává se žádný dopad na cyklický způsob migrace moldavských občanů, kteří žijí s povolením k pobytu v EU, neboť již v rámci současného režimu nepotřebují k návratu z Moldavské republiky do EU vízum. Dostupnost finančních prostředků (spíše než požadavek na získání víza) bude klíčovým prvkem pro rozhodování moldavských migrantů k cestě domů.

Uvolnění vízového režimu přispěje k posílení pozitivního dopadu migrace na rozvoj, a to zejména tím, že zmírní negativní sociální důsledky přistěhovalectví prostřednictvím snazšího udržování rodinných vazeb a kontaktů s Moldavskou republikou. Sníží negativní dopad na opuštěné rodiny, zejména nezletilé osoby a starší lidi, neboť pro ně bude snazší navštívit migrujícího člena rodiny. Dostupnost finančních zdrojů však bude i nadále v tomto ohledu hrát klíčovou roli.

Uvolnění krátkodobého cestování jako důsledek uvolnění vízového režimu učiní z EU atraktivnější destinaci pro vysoce kvalifikované migranty ze dvou hlavních důvodů: usnadnění návštěv rodiny, jak je uvedeno výše, a obecněji vytváření více pozitivního vnímání EU jako destinace.

Uvolnění vízového režimu bude mít pozitivní dopad i na obchodní výměny a činnost, výzkum a inovace a mobilitu studentů a výzkumných pracovníků s dlouhodobým pozitivním dopadem na hospodářství.

4 – možné bezpečnostní dopady[21] budoucí liberalizace víz

4.1. Současná situace

Podle Europolu jsou moldavské skupiny organizovaného zločinu již přítomné a aktivní v alespoň devíti členských státech EU. Některé jsou zapojeny do důkladně organizované trestné činnosti. Jsou napojeny na rusky mluvící horizontální síť „vory v zakoně“. Jiné skupiny jsou menší velikosti s omezeným rozsahem působnosti, neboť jim chybí strukturovaná příprava a celková strategie. Jejich kontakty s místními skupinami organizované trestné činnosti v EU jsou omezené. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti zřejmě nemají v rámci hierarchie organizované trestné činnosti v EU větší význam.

Je důležité poznamenat, že stejně jako u všech skupin organizované trestné činnosti pocházejících z bývalého Sovětského svazu existují pevné vazby mezi moldavskými skupinami a skupinami z jiných částí bývalého Sovětského svazu. Někdy hrají úlohu prostředníků mezi skupinami organizované trestné činnosti z bývalého Sovětského svazu a skupinami působícími v EU. Proto jsou často moldavské skupiny organizované trestné činnosti dávány do spojitosti s „rusky mluvícími skupinami organizované trestné činnosti“ a jsou tak i označovány.

Moldavské skupiny organizované trestné činnosti působí v několika oblastech trestné činnosti v EU, jak je definuje posouzení hrozeb organizované trestné činnosti (OCTA) Europolu z roku 2011[22].

Podle Europolu moldavské skupiny organizované trestné činnosti působí zejména v následujících oblastech trestné činnosti: obchodování s lidmi, usnadňování nedovoleného přistěhovalectví, organizovaná majetková trestná činnost, podvody s platebními kartami, pašování cigaret a kyberkriminalita. Některá z těchto zjištění potvrzuje i zpětná vazba získaná z „operace Akkerman“[23].

i) Obchodování s lidmi

Moldavská republika je země původu a v menší míře tranzitní a cílová země pro ženy a dívky za účelem sexuálního vykořisťování a mužů, žen a dětí za účelem pracovního vykořisťování[24]. Moldavské oběti se zdají být stále více využívány pro nucenou práci či služby, zejména jako zdravotní sestry a ošetřovatelé, chůvy a pečovatele pro rodiny a starší osoby. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti jsou aktivní především v náboru obětí, především za účelem sexuálního vykořisťování v EU. V některých případech samy oběti vykořisťují. Hlavní modus operandi obchodníků s lidmi se za posledních několik let v podstatě nezměnil. Náboráři lákají své oběti hlavně podvodným způsobem a příležitostně i za využití násilí[25].

Oběti často musí za potřebné doklady zaplatit, ať už se jedná o cestovní pasy a průkazy totožnosti, nebo víza, smlouvy s vlastníky nočních klubů či zdravotní pojištění. Tím ještě narůstá jejich dluh vůči skupinám organizované trestné činnosti a prodlužuje se doba jejich vykořisťování. Skupiny organizované trestné činnosti umějí využít zvláštní zákonné obchodní struktury pro nábor a vykořisťování obětí v EU.

Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, je patrný statistický pokles obchodu s lidmi: celkový počet registrovaných případů se snížil z 243 v roce 2006 na 111 v roce 2011[26]. Pokud jde o počet zjištěných obětí nebo obětí, kterým byla poskytnuta pomoc, došlo podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci taktéž k jejich poklesu z 273 v roce 2007 na 98 v roce 2011[27]. Pokud jde o počet případů obchodování s dětmi, rovněž došlo k poklesu z 61 případů v roce 2006 na 23 v roce 2011[28].

Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, bylo na základě operativních investigativních opatření zjištěno a zlikvidováno několik zločineckých skupin zapojených do obchodu s lidmi a související trestné činnosti[29].

ii) Usnadňování nedovoleného přistěhovalectví

Skupiny organizované trestné činnosti se účastní vykořisťování moldavských migrantů, kteří nevstoupí do cílové země, nebo nemají v této zemi legální pobyt, bydliště, ani práci. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti úzce spolupracují s podobnými skupinami ze sousedních zemích, zejména Ukrajiny, a vzájemně si pomáhají v záležitostech týkajících se přepravy nebo falšování dokladů. Co se týče usnadnění nedovoleného přistěhovalectví z Moldavské republiky, byly oznámeny případy použití padělaných italských a rumunských průkazů totožnosti a italských a španělských povolení k pobytu (viz také výše v oddílu 3).

Skupiny organizované trestné činnosti, které se zabývají usnadňováním nelegální migrace pro občany Moldavska, mají své aktivními členy v Moldavské republice, kteří jsou zapojeni do rekrutování možných nelegálních migrantů. Členové moldavských skupin organizované trestné činnosti byli rovněž identifikováni na Ukrajině (kde byli zapojeni do padělání dokladů a jako průvodci na hranici mezi Ukrajinou a Maďarskem) a také v Rumunsku (kde se zabývali falšováním průkazů totožnosti a cestovních pasů). K usnadnění nelegální migrace se podle některých zpráv využívají i legální podniky.

iii) Obchod s drogami

Moldavská republika se považuje zejména za tranzitní trasu a údajně i místo pro skladování a další zpracování kokainu[30].

Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, došlo u pašování drog k poklesu počtu trestněprávních případů z 2 144 v roce 2007 na 1 606 v roce 2011[31].

Zjištění z moldavsko–ukrajinské hranice v roce 2011 ukazují na současnou úroveň obchodu s drogami[32].

iv) Organizovaná majetková trestná činnost

Moldavské skupiny organizované trestné činnosti jsou zapojeny v řadě oblastí majetkové trestné činnosti. Zaměřují se zejména na krádeže nákladních aut či průmyslových a zemědělských vozidel. Supiny organizované trestné činnosti jsou malé (mají 3 až 5 členů) a využívají jednoduchých technik a způsobů (zejména náhlých nájezdů, používání násilí, včetně potřeby nalézt příjemce poté, co byl čin spáchán).

v) Pašování zboží s vysokou spotřební daní

Spolu s Ukrajinou, a stále více s Běloruskem a Ruskou federací, patří Moldavská republika mezi hlavní zdrojové země pašování cigaret do EU v posledních letech a zdá se, že tento trend se ještě zvýrazní. Moldavská republika je již dávno známou zdrojovou a tranzitní zemí pro tok pašování cigaret do EU a v tomto ohledu hraje stále významnější úlohu, neboť ceny tabákových výrobků v mnoha zemích EU narůstají, zejména v členských státech, které vstoupily do EU v letech 2004 a 2007. Cigarety pocházející z Moldavské republiky stále více pronikají na černé trhy členských států EU. To je důvod, proč Komise v roce 2011 přijala akční plán pro boj proti pašování cigaret a alkoholu na východní hranici EU[33].

Posílená spolupráce při předcházení a boji proti nezákonnému obchodu s tabákovými výrobky je rovněž jedním z cílů strategického rámce pro celní spolupráci mezi EU a Moldavskou republikou[34].

Moldavská republika patří mezi hlavní producenty pravých cigaret pašovaných do EU. Nejoblíbenější značka „levných bílých cigaret“ se legálně vyrábí v Moldavské republice, Kaliningradu a na Ukrajině[35]. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti rovněž poskytují suroviny podobným skupinám v EU, jež se podílejí na výrobě, balení a distribuci padělaných cigaret. Vzhledem k tomu, že se jedná o činnost s nízkým rizikem a vysokou ziskovostí, je pravděpodobné, že je rozšířenější a intenzivnější, než ukazují úřední statistiky.

Podle údajů, které poskytly moldavské orgány, počet balení cigaret, která byla zabavena, se zvýšil z 201 588 balení cigaret v roce 2008 na 276 337 v roce 2011.

vi) Obchod se zbraněmi

V současné době neexistují žádné jasné ukazatele o organizovaném ochodu se zbraněmi a střelivem přes moldavsko–ukrajinské hranice. Zabavování na hranici odhalila především chladné a pneumatické zbraně nebo lovecké zbraně a související střelivo přepravované z Ukrajiny do Moldavské republiky[36].

4.2. Možné klíčové dopady

Uvolnění vízového režimu nebude mít pravděpodobně velký dopad na chování a operační způsoby „více strukturovaných“ skupin organizované trestné činnosti, protože jsou tyto skupiny i za současného vízového režimu schopny řídit pohyby mezi EU a Moldavskou republikou. Avšak vzhledem k tomu, že jedním z hlavních důvodů jejich úspěchu je jimi poskytované know-how, jak obejít vízová omezení (zejména v otázce obchodu s lidmi a usnadňování nedovoleného přistěhovalectví), liberalizace víz by snížila poptávku po tomto know-how.

„Méně strukturované“ skupiny organizované trestné činnosti budou bezvízového styku pravděpodobně využívat více. Přestože tyto skupiny vykonávají méně rozsáhlé činnosti, jejich přístup do EU by mohl změnit současné kriminální statu quo (bude pro ně například snadnější zahájit zcela novou trestnou činnost).

I když je jej obtížné hodnotit na základě dostupných informací, velikost hrozby plynoucí z moldavských skupin organizované trestné činnosti pro EU by měl být i nadále sledován. Uvolnění vízového režimu by mohlo změnit současnou dynamiku trestné činnosti. V této fázi je však obtížné předvídat, jaký bude mít uvolnění vízového režimu dopad na jednotlivé druhy trestné činnosti.

i) Obchodování s lidmi

Pokud jde o obchodování s lidmi, uvolnění vízového režimu by mohlo mít dopad na skupiny organizované trestné činnosti působící v této oblasti, jakož i na jejich oběti a trasy. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti působí v oblasti náboru obětí a jejich přepravy do EU; bezvízový režim by mohl skupinám organizované trestné činnosti z EU, jež jsou v EU silně etablované, umožnit obejít moldavské skupiny a k obětem se dostat přímo.

Zároveň by potenciální oběti obchodníků s lidmi již nepotřebovaly pomoc k nedovolenému překročení hranice a mohly by se snažit do EU dostat samy, čímž by se zredukoval jeden druh kriminální aktivity skupin organizované trestné činnosti. Jedna ze „služeb“, které obchodníci s lidmi nabízí, je doprava obětí do EU, kde jsou často prodávány a vykořisťovány ze strany jiných skupin organizované trestné činnosti. Bezvízový režim de facto ruší potřebu takové „služby“, neboť oběti by již nepotřebovaly pomoc ze strany těchto skupin. Aby předešly poklesu počtu obětí a poklesu zisků, mohly by mít skupiny organizované trestné činnosti tendenci definovat nové strategie a pustit se do nové trestné činnosti.

ii) Usnadňování nedovoleného přistěhovalectví

Díky bezvízovému režimu by se Moldavská republika mohla stát atraktivnější pro různé skupiny přepravující nelegální migranty, nicméně tento předpoklad zatím nelze jasně potvrdit (viz také oddíl 3 výše).

iii) Obchod s drogami

Moldavská republika se pravděpodobně nestane centrem obchodu s drogami. Může se jí okrajově týkat severní cesta[37] a je možné, že některé moldavské skupiny organizované trestné činnosti by mohly dočasně drogy v Moldavské republice uskladňovat.

Pokud jde o hranici mezi Moldavskou republikou a Ukrajinou, současná úroveň rizika týkající se ilegální přepravy narkotik, zejména syntetických drog, prostřednictvím silniční hraničních přechodů zůstane pravděpodobně stejná.

iv) Organizovaná majetková trestná činnost

Majetková trestná činnost, v mnoha ze svých projevů, by mohla být jednou z nejvíce dotčených oblastí. Moldavské skupiny organizované trestné činnosti zapojené do majetkové trestné činnosti by mohly využít liberalizaci vízového režimu a spolupracovat se skupinami, které jsou již etablované v EU.

v) Pašování zboží s vysokou spotřební daní

Možný významný dopad lze očekávat u pašování cigaret, které by šlo považovat za trestnou činnost s nízkým rizikem a vysokým ziskem a snadně řiditelnou.

vi) Obchod se zbraněmi

Údaje, jež jsou v současnosti dostupné, nenaznačují žádný možný dopad bezvízového režimu na obchodování se zbraněmi. Přestože není současná úroveň rizika obchodování se zbraněmi podle ukazatelů o zabavení a dalších dostupných informací vysoká, měla by být věnována pozornost potenciálním příležitostem k pašování zbraní v souvislosti se skladováním zbraní a střeliva v Podněsterské oblasti.

Na základě výše uvedených posouzení by měla být zvážena tato opatření: Ze strany Moldavské republiky v souladu s VLAP: · posílit spolupráci se sousedními zeměmi. Posílit dvoustrannou a mezinárodní spolupráci a výměnu informací o statistických a analytických údajích i taktických a operativních údajích / zpravodajských informacích prostřednictvím opatření, jako je zahájení a účastnění se společných přeshraničních operací, společných vyšetřovacích týmů a společných zpravodajských týmů, usnadnění výměny styčných úředníků v těchto operacích či nabídka školení pro provádění společných hraničních a celních kontrol, · zlepšit odborné vzdělávání a budování kapacit, pokud jde o mezinárodní celní spolupráci a spolupráci při vymáhání práva a výměnu informací, · pokračovat v posilování spolupráce s misí EUBAM, · koordinovat kontrolní činnosti na společných hranicích. Sdílet zpravodajské informace a posilovat společné posuzování situace na operativní úrovni, · posílit sběr údajů o trestné činnosti a skupinách organizované trestné činnosti na vnitrostátní úrovni, mimo jiné vytvářením a/nebo zlepšením vnitrostátních databází, · pokračovat v úsilí o zlepšení ukazatelů údajů a sběru údajů o trestné činnosti ve všech jejích oblastech, · posílit soudní systém, včetně soudní spolupráce v trestních věcech, zejména pokud jde o vzájemnou právní pomoc, · provést protikorupční opatření jako prioritu ve všech oblastech, jakož i ve vztahu k širším aspektům právního státu. Vnitrostátní orgány by měly mít schopnost bojovat proti korupci na všech úrovních – ústřední, regionální, místní a odvětvové, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost prosazování práva a celním orgánům, · zajistit účinnou ochranu svědků v otázce obchodu s lidmi a dále zlepšit ochranu, pomoc a podporu obětem této činnosti. Ze strany EU a členských států: · zvýšit počet a rozsah operací uskutečňovaných prostřednictvím spolupráce mezi orgány a mezinárodní spolupráce a jejich cíle stanovovat shora dolů. Europol by v tomto ohledu mohl působit jako platforma pro koordinaci multilaterálních operací vymáhání práva. Informace shromážděné během těchto operací musí být následně použity k vypracování cílených posouzení ohrožení a rizik, · posílit kontrolu hranic podle schengenského hraničního kodexu a sdělení o inteligentních hranicích[38], aby fungoval účinný systém pro detekci překračování povolené délky pobytu a reakci na ně, a detekci možné činnosti spojené s organizovanou trestnou činností, · v souladu se „Strategií EU na léta 2012–2016 pro vymýcení obchodování s lidmi“[39] by měla být přijata zvláštní opatření, zejména pokud jde o nezletilé. Je důležité v této souvislosti poznamenat, agentura Frontex v blízké době vydá příručku pro boj proti obchodování s lidmi určenou pro příslušníky pohraniční stráže a Komise vydá v roce 2012 pokyny určené příslušníkům pohraniční stráže a konzulární služby pro identifikaci obětí. Ze strany EU, èlenských státù a Moldavské republiky: · spolupráce mezi moldavskými orgány a orgány členských států by měla být posílena, včetně sdílení informací s Europolem, · spolupráce mezi orgány Moldavska s jejich protějšky v členských státech v oblasti ochrany a pomoci by měla být posílena, včetně identifikace a předání obětí obchodu s lidmi a jejich bezpečného návratu, · s orgány Moldavska je nutné dohodnout postupy pro konfiskaci majetku, aby bylo možné získat zpět odcizený majetek nebo zisk z něho plynoucí a snížit finanční sílu skupin organizované trestné činnosti, a tím je snadněji zlikvidovat, · měla by se rozvinout pravidelná posuzování hrozeb a výměny informací o závažné trestné činnosti pod záštitou Europolu, případně s podporou kanálů Interpolu. Měly by se shromažďovat srovnávací údaje o trestné činnosti podle společně definovaných ukazatelů, · měly by se posílit výměny osvědčených postupů a odborná školení donucovacích orgánů, · posílit spolupráci s moldavskými orgány za účelem řešení nezákonného obchodu se zbožím s vysokou spotřební daní.

5 – Průřezová témata

Na základě údajů, které poskytl Moldavský národní statistický úřad a podněsterské (de facto) orgány, činil celkový počet obyvatel Moldavské republiky v roce 2011 přibližně 4 075 000.

5.1. Menšiny

5.1.1. Současná situace

Ochrana menšin proti diskriminaci je zaručena zvláštními ustanoveními v ústavě a v trestních, občanskoprávních a správních předpisech. Práva menšin byla ještě více posílena po přijetí antidiskriminačního zákona dne 25. května[40].

Podle informací poskytnutých orgány Moldavska žijí v Moldavské republice tyto etnické menšiny: 311 902 Ukrajinců, 236 087 Rusů, 131 811 Gagauzů, 68 928 Bulharů a 14 202 Romů[41].

Podle moldavské ústavy požívá autonomní území Gagauzsko uznání a podpory svých politických, sociálních a kulturních práv, včetně práva pro obyvatele používat gagauzštinu v úředním styku.

Kromě toho má Moldavská republika liberální jazykové právní předpisy, což poskytuje rusky hovořícím obyvatelům (patří mezi ně jak ruská menšina, tak významná část moldavské většiny a ukrajinské menšiny) právo na přístup k úředním informacím v ruském jazyce a možnost získat vzdělání v ruštině.

V tomto obecném kontextu se otázky menšin většinou omezují na otázku romské komunity, ke které se moldavská vláda postavila aktivně a zřídila mediátory pro romskou komunitu za pomoci UNICEF a Rady Evropy a provedla akční plán na podporu Romů na období 2011–2015, na který byly vyčleněny zvláštní prostředky v rámci střednědobého rozpočtového rámce.

5.1.2. Možné klíčové dopady

Obecně se má za to, že Moldavská vláda (a to i ze strany včetně specializovaných místních organizací občanské společnosti) je velmi aktivní a vyvíjí velké úsilí, pokud jde o rychlé zlepšení její pověsti v oblasti zacházení s etnickými menšinami, zvláště romskou menšinou. Přijetí zákona o zajištění rovnosti dne 25. května 2012 poskytuje v tomto ohledu další záruky. K zákonu byl na pracovní úrovni v červnu 2012 přijat plán, jenž má být zahrnut do akčního plánu v oblasti lidských práv, který je v současné době v pozměňovacím řízení. Plán má sloužit jako vodítko pro uplatnění uvedeného zákona, přičemž byla dne 5. července 2012 vládním nařízením zřízena Rada pro rovnost, která bude referenčním místem pro oběti diskriminace. Mělo by se tedy očekávat, že otázky menšin by neměly mít výraznější dopad na migrační a bezpečnostní situaci v rámci uvolnění vízového režimu. Kromě toho, jak již bylo uvedeno (viz výše v oddílu 4), základnou pro vytváření a spolupráci skupin organizované trestné činnosti je spíše jazykový, a nikoli etnický původ, a to platí i pro Moldavskou republiku.

Na základě výše uvedených posouzení by měla být zvážena tato opatření: Ze strany Moldavské republiky v souladu s VLAP: · nadále provádět akční plán v oblasti lidských práv na období 2011–2014 a nadále usilovat o zapojení mezinárodního společenství při řešení otázky menšin, · zajistit účinné provádění právních předpisů zaměřených proti diskriminaci v souladu s evropskými a mezinárodními normami, zejména tím, že se budou vydávat komplexní pokyny a bude plně fungovat Rada pro rovnost, · zachovat finanční úsilí o provedení akčního plánu na podporu Romů pro roky 2011–2015 účinným a soudržným způsobem.

5.2. Podněsterská oblast

5.2.1. Současná situace

Ústavní orgány Moldavské republiky nemají fakticky žádnou kontrolu nad separatistickým regionem Podněstří, (dále jen „Podněstří “), jakož i nad centrální částí ukrajinsko–moldavské hranice. Faktické orgány v Tiraspolu považují řeku Dněstr za hranici, již je nutno kontrolovat jejich pohraniční stráží a celními úředníky, kteří jsou rozmístěni v místech tzv. bezpečnostní (nárazníkové) zóny. Kišiněv, jakož i mezinárodní společenství, které neuznaly nezávislost Podněstří, považují řeku Dněstr za vnitřní správní hranici pod kontrolou policie. Pro daňové účely působí moldavští celní úředníci také podél vnitřní správní linie[42].

Současná situace představuje další překážky účinnému a účelnému provádění kontrol. Orgány Moldavské republiky se potýkají s několika problémy z hlediska kontroly cizích státních příslušníků, kteří vstupují do Moldavské republiky přes Podněstří nebo tudy Moldavskou republiku opouštějí. Zejména policie se na vnitřních celních kontrolních stanovištích potýká s neexistencí záznamů o cizincích a má potíže při provádění pasové kontroly cizinců a rozhodování, zda odpovídají podmínkám pro vstup do Moldavské republiky (respektování vízového režimu). Na základě dohody o spolupráci podepsané v červenci 2010 zástupci policie z pravého a levého břehu Dněstru si Kišiněv a Tiraspol vyměňují informace o hledaných osobách a trestních záznamech obyvatel na obou březích.

Reforma ministerstva vnitra, vytvoření pohraniční policie a vstup v platnost zákona o státní hranici Moldavské republiky dne 1. července 2012[43] budou pravděpodobně mít pozitivní dopad na stávající situaci. Moldavské orgány připravily plán pro kontrolu migračních toků přes Podněsterskou oblast. Ukrajina kromě toho provádí jménem Moldavské republiky či ve spojení s ní celní kontroly podél podněsterské části moldavsko–ukrajinské hranice, a tím uplatňuje dohodu o společném celním režimu z roku 2005 mezi oběma zeměmi (provedena s pomocí mise EUBAM).

Od ledna 2012 se spolupráce v celních otázkách rozšířila i na další hraniční kontroly. V Rososhany–Briceni, na severu Moldavské republiky, byl zahájen pilotní projekt „společně provozovaného hraničního přechodu“. Tento experiment se postupně uplatňuje i na jiných hraničních přechodech na společné hranici s cílem umožnit společnou hraniční kontrolu prováděnou smíšenými moldavsko–ukrajinskými pohraničními strážemi (pohraniční policie) a celními úředníky na podněsterském segmentu hranice.

Mise EUBAM vedle toho moldavským orgánům pomáhá lépe využít mobilních jednotek tím, že se klade větší důraz na analýzu rizik a činnosti založené na zpravodajských informacích. Moldavské orgány vyjádřily připravenost provádět doporučení mise EUBAM a od 1. července 2012 zřídily útvar pohraniční policie za účelem vykonávat hraniční kontrolu na vnitřní správní linii podél Dněstru.

Pokud jde o bezpečnost dokladů, podle posledních informací poskytnutých orgány Moldavska, 229 489 občanům Moldavské republiky, kteří oprávněně pobývají v Podněsterské oblasti byly vydány moldavské pasy, z čehož 175 764 pasů je stále v platnosti (tj. jejich platnost nevypršela). Během prvních tří měsíců roku 2012 vydaly orgány v Kišiněvě 2 722 biometrických pasů občanům Moldavské republiky s bydlištěm v Podněstří. Ministerstvo informačních a komunikačních technologií ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem vnitra zpracovalo komplexní právní rámec pro postupy pro identifikaci osob z Podněsteří při první evidenci na základě dodatečných informací o rodinných příslušnících a příbuzných (dokumenty dokládající totožnost rodičů, oddací listy a další)[44].

Po zvolení „prezidenta“ Ševčuka v Podněstří v prosinci 2011 byla navíc znovu uvedena v činnost dvoustranná pracovní skupina o občanském statusu, jejímž cílem je budovat vzájemnou důvěru, a především usnadnit výměnu informací v budoucnu. Vnitrostátní evidenční orgán uplatňuje v současnosti zvláštní opatření pro potvrzení občanství a poskytnutí přístupu k vnitrostátním průkazům totožnosti zdarma obyvatelům z Podněstří v souladu s novelizovaným zákonem o občanství ze dne 2. června 2000 a s rozhodnutím vlády ze dne 9. září 2005 o bezpečnostních opatřeních týkajících se potvrzení občanství a o evidenci obyvatelstva z okresů v Podněsterské oblasti[45]. Spolupráce v trestních věcech mezi Kišiněvem a Tiraspolem navíc byla a je i nadále aktivní.

5.2.2. Možné klíčové dopady

Moldavská vláda nadále aktivně řeší situaci v Podněstří. Spolupráce v záležitostech týkajících se uvolnění vízového režimu – včetně otázek lidských práv – byly Kišiněvem a Tiraspolem označeny jako priority pro opatření a činnosti na podporu důvěry, což se odpovídajícím způsobem odrazilo v pracovním programu formátu pro jednání „5 + 2“ o urovnání podněsterského konfliktu.

Dokud tato zvýšená spolupráce nepřinese konkrétní výsledky, budou přechodná opatření zavedená Kišiněvem, v některých případech ve spolupráci s Ukrajinou, i nadále poskytovat jasně vymezený rámec pro zajištění bezpečnosti dokladů a bezpečnosti na hranicích.

Na základě výše uvedených posouzení by měla být zvážena tato opatření: Ze strany Moldavské republiky: · zlepšit spolupráci se sousedními zeměmi, zejména s Ukrajinou, · nadále udržovat spolupráci s misí EUBAM a provádět doporučení EUBAM týkající se zlepšení a rozšíření používání mobilních jednotek[46], · pokračovat ve spolupráci s faktickými orgány v Tiraspolu, což by umožnilo výměnu informací o vydávání dokladů, jakož i o aspektech vymáhání práva, · zvýšit úsilí o překonání možných bezpečnostních a migračních problémů a nalezení možných řešení pro posílení kontroly, aniž by byl dotčen proces jednání „5 + 2“.

[1]               Viz SEK(2011) 1075 v konečném znění.

[2]               Viz SWD(2012) 12 v konečném znění.

[3]               Viz COM(2012) 348 v konečném znění.

[4]               Závěry uvedené v příspěvku Europolu se zakládají na informacích, které měla agentura k dispozici. Příspěvek nepředstavuje vyčerpávající posouzení rizik, pokud jde o organizovanou trestnou činnost v Moldavsku.

[5]               Příspěvek EUBAM se zaměřil na analýzu situace na společných hranicích mezi Moldavskou republikou a Ukrajinou.

[6]               Speciálně přizpůsobená analýza rizik agentury Frontex je založena na modelu společné integrované analýzy rizik. Údaje byly shromážděny prostřednictvím sítě agentury FRONTEX pro analýzu rizik (FRAN) a sítě agentury FRONTEX pro analýzu rizik na východní hranici (EBRAN). Kromě toho byly využity i vlastní zprávy agentury Frontex, údaje shromážděné během společných operací koordinovaných agenturou, veřejně dostupné statistické údaje a zpravodajské informace z otevřených zdrojů.

[7]               V příspěvku EUI se závěry opírají o primární a sekundární kvalitativní údaje: průzkum odborníků Delphi uskutečněný v prosinci 2011; kvalitativní pohovory s moldavskými migranty v Německu, Itálii a Polsku, jakož i pohovory s potenciálními migranty v Moldavské republice, a přezkoumání právního rámce.

[8]               Viz KOM(2011) 290 v konečném znění.

[9]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1).

[10]             Viz KOM(2011) 47 v konečném znění.

[11]             Definice migranta, která se používá v Moldavské republice pro výpočet remitencí, je vcelku široká – zachycuje pobyty v délce 6 měsíců nebo delší, avšak většina zemí založila své výpočty na pobytech v trvání nejméně 12 měsíců.

[12]             Údaje jsou k dispozici na adrese http://www.carim-east.eu/900/moldovan-emigration-stocks-residing-in-the-european-union-by-country-of-residence-most-recent-data-circa-2010.

[13]             Údaje ze 14 členských států.

[14]             Celkový obraz o socio-ekonomických údajích je k dispozici na internetové stránce http://www.carim-east.eu/database/demographic-and-economic-module/?search=1&fromto=from&cmct=Republic of Moldova&nocmct=European+Union.

[15]             Údaje poskytnuté agenturou Frontex. Toky cestujících opouštějících Moldavskou republiku zahrnují státní příslušníky všech zemí.

[16]             Je důležité poznamenat, že ceny schengenského víza jsou i při zohlednění průměrného příjmu v zemi stále pro občany Moldavska velmi vysoké. Například v roce 2010 představovalo 35 EUR za vízum zhruba 34 % průměrného měsíčního příjmu. K této částce by se měly ještě připočíst náklady na překlady nezbytných dokladů.

[17]             Analýza provedená agenturou Frontex.

[18]             Sdělení Evropské komise o inteligentních hranicích – možnosti a další postup, KOM(2011) 680 v konečném znění.

[19]             Směrnice 2009/52/ES ze dne 18. června 2009.

[20]             Monitorovací zprávy po uvolnění vízového režimu pro země západního Balkánu, SEK(2011) 659 v konečném znění a SEK(2011) 1570 v konečném znění.

[21]             Tento oddíl se zaměřuje na ty druhy trestné činnosti, které by mohly využívat bezvízového styku pro občany Moldavska a na zkoumání možných dopadů liberalizace víz, pokud jde o skupiny organizované trestné činnosti.

[22]             Https://www.europol.europa.eu/content/press/europol-organised-crime-threat-assessment-2011-429 NB: Moldavské orgány k OCTA za rok 2011 přispěly. Jejich příspěvek byl předložen v listopadu 2011.

[23]             „Operace Akkerman“ je spolupráce mezi orgány a operace mezinárodní společné hraniční kontroly (JBCO), kterou řídí EUBAM a Europol spolu s moldavským a ukrajinskými orgány. Během dvou operativních fází v roce 2011 založených na zpravodajských informacích – druhá se konala v září 2011 – bylo zabaveno pašované zboží, jako jsou cigarety, alkohol a odcizená vozidla a byl zjištěn celní podvod v hodnotě 3,2 milionu EUR. Tento úspěch byl mimo jiné důsledkem lepší strukturální organizace operace, jejímž cílem bylo posílit (zejména) účinné používání zpravodajských informací, vytvořit týmy pracovních skupin coby operativní složky JBCO, výrazně zlepšit rozhraní střediska komunikace a dále rozšířit podporu poskytovanou klíčovými mezinárodními subjekty.

[24]             Zpráva o obchodování s lidmi Ministerstva zahraničí USA – Moldavská republika, červen 2012.

[25]             S oběťmi je navázán kontakt buď přímo, nebo prostřednictvím pracovních agentur či inzerce. Zpravidla je jim nabízeno zaměstnání v zahraničí jako domácí pomoc, práce chůvy, číšnic, pracovníků v zemědělství a jiné typy legitimní činnosti, za které bude údajně zaplaceno lépe, než jsou průměrné výdělky v Moldavské republice. Stávají se i případy (i když nejsou příliš běžné), kdy jsou oběti obchodníky s lidmi fakticky uneseny. Poté, co jsou oběti propašovány do EU, jsou zbaveny dokladů, izolovány a přísně omezeny v pohybu. Bez schopnosti hovořit místním jazykem a prostředků k prokázání své totožnosti jsou oběti neustále pod dohledem svých vykořisťovatelů a čelí výraznému porušování základních lidských práv. V mnoha případech oběti žádají o pomoc své zákazníky.

[26]             Počet případů (tj. trestných činů registrovaných v rejstříku trestních a forenzních informací, ve kterém se nalézají pouze ty případy, které byly ohodnoceny jako trestný čin podle trestního zákoníku, na jehož základě bylo zahájeno trestní řízení): 243 (2006), 251 (2007), 215 (2008), 185 (2009), 140 (2010), 111 (2011).

[27]             Počet zjištěných obětí a obětí, kterým byly poskytnuta pomoc: 273 (2007), 158 (2008), 159 (2009), 139 (2010), 98 (2011).

[28]             Počet případů obchodování s dětmi: 61 (2006), 47 (2007), 31 (2008), 21 (2009), 21 (2010), 23 (2011).

[29]             Počet zločineckých skupin: 39 (2006), 40 (2007), 29 (2008), 40 (2009), 22 (2010) a 40 (2011).

[30]             Rusky mluvící osoby s bydlištěm v Latinské Americe usnadňují a organizují obchodování s kokainem v EU a v Ruské federaci. V červnu 2010 došlo v přístavu Oděsa na Ukrajině k zabavení velkého množství kokainu. Podle nákladního listu byla přepravcem nákladu bolivijská společnost a náklad měl být zaslán na adresu soukromé společnosti se sídlem v Moldavské republice.

[31]             Počet trestněprávních případů: 2144 (2007), 2103 (2008), 1865 (2009), 1773 (2010), 1606 (2011).

[32]             V roce 2011 – v 60 případech – bylo na společných hranicích zabaveno 34,255 kg drog. Z celkového množství drog bylo 61 % bylo zajištěno mimo hraniční přechody a v hraniční oblasti. Druhy zjištěných drog byly v letech 2010/2011tyto: marihuana: 6,916 kg / 20,54 kg, máková sláma: 1,21 kg / 11,34 kg, konopí: 0,754 kg / 2,318 kg, u kterého došlo v roce 2011 v porovnání s rokem 2010 ke zvýšení.

[33]             Viz SEK(2011) 791 v konečném znění.

[34]             Strategický rámec byl schválen ministerským předsedou Filatem a komisařem Šemetou výměnou dopisů v říjnu 2011.

[35]             „Levné bílé“ cigarety je termín tabákového odvětví pro cigarety vyrobené zcela nezávisle na tradičních výrobcích tabáku. Jedná se o levné značky cigaret, které jsou vyráběny legálně, ale vyrábějí se takřka výhradně pro pašování, jelikož nemají žádný legitimní trh. Mají často přiměřenou a stálou kvalitu a nabízejí vhodnou alternativu padělaným cigaretám, jejichž jakost se může výrazně lišit. EU byla v nedávné době zaplaveny pašovanými cigaretami Jin Ling, což je nová značka, kterou úřady ještě před pár lety prakticky neznaly. Popularita Jin Ling je taková, že nyní konkuruje Marlboru coby nejvíce pašované a zabavované obchodní značce v EU.                Společnost Imperial Tobacco Limited (ITL) je celosvětově čtvrtým největším mezinárodním výrobcem tabákových produktů. Společnost odhaduje, že přibližně 20 % všech padělků tabákových výrobků, které s ní měly souvislost, bylo nelegálně vyrobeno na Ukrajině a v Moldavské republice.

[36]             V porovnání s rokem 2010 se v roce 2011 počet zjištěných pokusů o nelegální přepravu střeliva snížil o 31 %. Zároveň se počet odhaleného střeliva zvýšil o 36 % (2011 – 1 995 kusů, 2010 – 1 269 kusů). Ve většině případů bylo střelivo přepravováno z Ukrajiny do Moldavské republiky, především (74 %) prostřednictvím pozemních hraničních přechodů. V roce 2011 bylo na společné hranici v šesti případech zabaveno 3,65 kg výbušnin (oproti čtyřem případům a 1,47 kg v roce 2010). V roce 2011 byl odhalen pouze střelný prach (3,65 kg), zatímco v roce 2010 nejen střelný prach (1,2 kg), ale také TNT (0,27 kg). Z 90 % jsou pachatelé občany Moldavské republiky a přepravují střelný prach nezákonně pro lovecké účely. V roce 2011 byly všechny případy nedovolené přepravy výbušniny zachyceny na hraničních přechodech během přesunu z Ukrajiny do Moldavské republiky. Z celkového množství zjištěných zbraní představují významnou část zbraně způsobující elektrický šok, pneumatické zbraně, chladné a lovecké zbraně. Rovněž byly zjištěny střelné zbraně (sedm kusů) a plynové zbraně (dva kusy). Hlavními kategoriemi osob, které se pokusily o nelegální přepravu zbraní, jsou občané Moldavské republiky (53 %) a Ukrajiny (28 %). Radioaktivní materiály nebyly na společné hranici odhaleny. V letech 2010–2011 byly zaznamenány dva případy zabavení radioaktivních látek v Moldavské republice. Jejich původ byl v Rusku a sledovaly cestu přes Ukrajinu za účelem dalšího prodeje.

[37]             Https://www.europol.europa.eu/content/press/europol-organised-crime-threat-assessment-2011-429

[38]             Sdělení Evropské komise o inteligentních hranicích – možnosti a další postup, KOM(2011) 680 v konečném znění.

[39]             Viz COM(2012) 286 v konečném znění.

[40]             „Zákon o zajištění rovnosti“ byl přijat v květnu 2012. Viz COM(2012) 348 v konečném znění.

[41]             Podle sčítání obyvatel v roce 2004 je v Moldavsku 12 271 Romů (nebo 14 202 – údaje se v rámci dostupných zdrojů liší). Moldavské orgány ale připouštějí, že je obtížné odhadnout přesné číslo vzhledem k tomu, že romská etnická příslušnost není často oficiálně prohlášena. Vedoucí představitelé romských komunit uvádějí vyšší hodnoty.

[42]             V současné době se na pravém břehu Dněstru nachází 20 kontrolních stanovišť podél hraniční linie dlouhé 411 km. Hlavním účelem těchto stanovišť je provádět policejní a celní kontroly pohybů cestujících a nákladu. Kontroly jsou prováděny celní správou a ministerstvem vnitra Moldavské republiky. 16 mezinárodních hraničních kontrolních stanovišť a 11 policejních stanic podél správní linie s Podněstřím je napojeno on-line na databázi Interpolu o pohřešovaných cestovních dokladech (SLDT). Podéle linie se nachází také 14 vnitřních celních kontrolních stanovišť (ICCP), z nichž dva jsou pro železniční dopravu a nejsou spojeny se SLDT. Probíhá příprava plánů na zavedení společných moldavsko–ukrajinských hraničních přechodů podél středního segmentu hranice (na ukrajinském území). První společně provozovaný hraniční přechod byl otevřen v Rososhany–Briceni v lednu 2012, čímž se uplatnil protokolu o partnerských službách obou dvou zemí.

[43]             Viz COM(2012) 348 v konečném znění.

[44]             Viz COM(2012) 348 v konečném znění.

[45]             Viz COM(2012) 348 v konečném znění.

[46]             Bílá kniha EUBAM ze dne 6. srpna 2010, která obsahuje řadu návrhů na základě analýzy rizik, činnostech mobilních jednotek činnosti založených na zpravodajských informacích (vnitřní kontroly) a mechanismu spolupráce mezi příslušnými strukturami pro vymáhání práva z Kišiněva a Tiraspolu.