52012DC0359

OBSAH

1........... Úvod.............................................................................................................................. 4

2........... Provedení směrnice 2009/43/ES členskými státy............................................................. 5

3........... Oblast působnosti směrnice: produkty pro obranné účely................................................. 5

4........... Zásada předchozího povolení.......................................................................................... 6

4.1........ Transfery produktů pro obranné účely mezi členskými státy musí podléhat předchozímu povolení …    6

4.2........ … , je však možné od této povinnosti osvobodit.............................................................. 6

4.2.1..... Transfery určené pro orgány veřejné moci a ozbrojené síly nebo prováděné těmito orgány a silami, transfery uskutečňované mezinárodními organizacemi nebo určené pro kooperační zbrojní programy 6

4.2.2..... Transfery, které souvisí s humanitární pomocí a nouzovými situacemi................................ 6

4.2.3..... Transfery pro účely opravy, údržby, výstavy či demonstrace produktu............................. 6

4.2.4..... Dodatečná osvobození.................................................................................................... 7

4.3........ Licence pro průvoz a vstup produktů pro obranné účely, které vstupují na území členského státu nebo jsou přes něj přepravovány............................................................................................................ 7

4.4........ Součásti......................................................................................................................... 7

5........... Obecné, souhrnné a individuální licence k transferu.......................................................... 8

5.1........ Tři typy licencí k transferu............................................................................................... 8

5.2........ Obecné licence k transferu.............................................................................................. 8

5.2.1..... Dodavatelé, na něž se budou vztahovat výhody plynoucí z obecných licencí k transferu..... 8

5.2.2..... Kategorie příjemců produktů pro obranné účely, na které se vztahuje obecná licence k transferu          8

5.2.3..... Druhy produktů pro obranné účely, které mohou být předmětem transferů, na něž se vztahuje obecná licence   9

5.2.4..... Registrace před prvním použitím obecné licence k transferu............................................. 9

5.3........ Souhrnné licence k transferu............................................................................................ 9

5.4........ Individuální licence k transferu....................................................................................... 10

5.5........ Informace poskytované dodavatelem............................................................................ 10

5.6........ Orgány udělující licence................................................................................................ 10

6........... Certifikace přijímajících podniků................................................................................... 10

6.1........ Cíl certifikace............................................................................................................... 10

6.2........ Kritéria pro certifikaci................................................................................................... 10

6.3........ Provedení klíčových prvků certifikace........................................................................... 10

6.4........ Zveřejnění informací o certifikovaných příjemcích.......................................................... 10

6.5........ Certifikační orgány........................................................................................................ 10

6.6........ Ochranná opatření........................................................................................................ 10

7........... Vývoz po uskutečnění transferu..................................................................................... 10

8........... Sankce......................................................................................................................... 10

9........... Úkoly v souvislosti s provedením směrnice.................................................................... 10

10......... Závěr........................................................................................................................... 10

PŘÍLOHA.................................................................................................................................. 10

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o provedení směrnice 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř EU

(Text s významem pro EHP)

1.           Úvod

Cílem uvedené směrnice je zjednodušit pravidla a postupy pro transfer produktů pro obranné účely uvnitř EU[1], aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu.

Právní předpisy členských států upravující transfer produktů pro obranné účely uvnitř Unie dosud obsahovaly rozdíly. Tyto rozdíly mohly bránit pohybu produktů a představovat narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a tím znesnadňovat inovaci, průmyslovou spolupráci a konkurenceschopnost obranného průmyslu v Evropské unii.

Provedení směrnice 2009/43/ES ve vnitrostátním právu by mělo odstranit překážky obchodu s produkty pro obranné účely, podporovat společné projekty výroby, zvyšovat konkurenceschopnost společností v oblasti obranného průmyslu v EU a přispívat ke konsolidování vnitřního trhu. Integrátoři systémů v oblasti obrany by tak mohli otevřít dodavatelské řetězce za předvídatelnějších podmínek, zvyšovat úspory z rozsahu a optimalizovat výrobní řetězec produktů pro obranné účely. Nová pravidla mohou rovněž umožnit malým a středním podnikům v tomto průmyslovém odvětví, aby se začlenily do dodavatelského řetězce v dalších členských státech. To by posílilo průmyslovou a technologickou obrannou základnu EU. Směrnice 2009/43/ES také přispěje ke snížení správní zátěže hospodářských subjektů a správních orgánů členských států. Vzhledem k tomu, že kontrolní orgány členských států budou moci soustředit své zdroje na nejcitlivější transfery, a tím udržovat vysokou úroveň bezpečnosti, zvýší se účinnost vývozních kontrol v EU. A konečně uvedená směrnice posílí záruky proti riziku nelegálních transferů tím, že umožní sledovatelnost, podávání zpráv o zpětném vývozu a posílení vzájemné důvěry s třetími zeměmi, které zastávají shodný postoj.

Směrnice 2009/43/ES měla být členskými státy provedena do 30. června 2011 a měla by se používat od 30. června 2012. Článek 14 směrnice ustanovuje výbor složený ze zástupců členských států, jehož úlohou je upravovat jiné než podstatné prvky směrnice (například přílohu). Výbor je rovněž nápomocen Komisi, která podporuje členské státy při postupu provedení a uplatňování směrnice.

Tato zpráva vychází z čl. 17 odst. 1 směrnice 2009/43/ES, který stanoví, že Komise podá zprávu o provedení směrnice členskými státy. Tato zpráva byla zpracována na základě právních předpisů členských států, které provádějí uvedenou směrnici a o nichž byla Komise informována; úplný seznam těchto právních předpisů je uveden v příloze. Zpráva obsahuje rovněž nástin úkolů pro budoucnost.

2.           Provedení směrnice 2009/43/ES členskými státy

Přestože směrnice stanovila lhůtu pro provedení delší než dva roky od vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, zdá se, že její včasné provedení ve vnitrostátním právu je pro některé členské státy spojené s obtížemi.

Komise obdržela úřední oznámení týkající se vnitrostátních právních předpisů, které provádějí směrnici 2009/43/ES, od většiny (dvaceti) členských států (podrobnosti jsou uvedeny v příloze). Další členské státy sdělily Komisi, že postup provedení směrnice v jejich vnitrostátním právu je v pokročilé fázi.

Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení podle článku 258 Smlouvy o fungování EU proti těm členským státům, které ji neinformovaly o právních předpisech, jimiž se směrnice provádí. O provedení dosud neinformovalo sedm členských států. Jeden členský stát sdělil částečné informace.

3.           Oblast působnosti směrnice: produkty pro obranné účely

Směrnice 2009/43/ES se týká produktů pro obranné účely, jež jsou uvedeny v příloze směrnice, která byla již dvakrát změněna, a to směrnicí Komise 2010/80/EU ze dne 22. listopadu 2010[2] a směrnicí Komise 2012/10/EU ze dne 22. března 2012[3].

Uvedené změny vyplývají z čl. 13 odst. 1 směrnice 2009/43/ES, podle kterého Komise aktualizuje seznam produktů pro obranné účely stanovený v příloze směrnice tak, aby plně odpovídal Společnému vojenskému seznamu Evropské unie.

Společný vojenský seznam EU byl přijat v rámci společného postoje Rady 2008/944/SZPB ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu[4]. Společný postoj členským státům ukládá, aby zajistily, že jejich vnitrostátní právní předpisy umožní kontrolovat vývoz technologií a materiálu uvedených na Společném vojenskému seznamu EU. V souladu se společným postojem funguje Společný vojenský seznam EU jako referenční bod pro vnitrostátní seznamy vojenských technologií a vojenského materiálu, tyto seznamy však přímo nenahrazuje.

Rada seznam každoročně aktualizuje, obvykle poté, co se změní seznam střeliva přijatý v rámci Wassenaarského ujednání o kontrole vývozu konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího použití[5]; seznam střeliva uvádí 22 hlavních položek, jež se týkají produktů určených pro vojenské použití, kam patří některé produkty z kategorií, jako jsou (ale ne pouze) ruční zbraně a lehké zbraně (a pro ně určené střelivo), tanky a další vojenská ozbrojená vozidla, bojová plavidla (hladinová nebo podmořská), pancéřové/ochranné vybavení, letadla a bezpilotní letecké prostředky atd.

4.           Zásada předchozího povolení

4.1.        Transfery produktů pro obranné účely mezi členskými státy musí podléhat předchozímu povolení …

Směrnice 2009/43/ES uvádí, že transfer produktů pro obranné účely mezi členskými státy musí podléhat předchozímu povolení (licenci) (článek 4). Transferem se rozumí „převoz nebo pohyb produktu pro obranné účely od dodavatele k příjemci v jiném členském státě“. Licence je povolení udělené vnitrostátním orgánem členského státu dodavatelům k transferu produktů pro obranné účely příjemci v jiném členském státě.

Požadavek předchozího povolení je začleněn do právních předpisů každého členského státu, který plně nebo částečně provedl směrnici ve vnitrostátním právu.

4.2.        … , je však možné od této povinnosti osvobodit

4.2.1.     Transfery určené pro orgány veřejné moci a ozbrojené síly nebo prováděné těmito orgány a silami, transfery uskutečňované mezinárodními organizacemi nebo určené pro kooperační zbrojní programy

Členské státy mohou osvobodit transfery produktů pro obranné účely od povinnosti získat předchozí povolení v případě, že dodavatelem či příjemcem je orgán veřejné moci nebo složka ozbrojených sil, nebo pokud jde o dodávky, které provádí Evropská unie, NATO, MAAE nebo jiné mezivládní organizace za účelem plnění svých úkolů. Osvobozeny mohou být rovněž transfery nezbytné k uplatňování kooperačního zbrojního programu mezi členskými státy (čl. 4 odst. 2).

Tyto výjimky použily Bulharsko, Česká republika (pouze v případě ozbrojených sil nebo kooperačních programů), Německo (pouze pokud jde o orgány veřejné moci a ozbrojené síly), Estonsko, Řecko, Francie, Litva, Maďarsko (s výjimkou kooperačních programů), Malta, Nizozemsko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko.

4.2.2.     Transfery, které souvisí s humanitární pomocí a nouzovými situacemi

Členské státy dále mohou osvobodit transfery produktů pro obranné účely od povinnosti získat předchozí povolení v případě transferů, které souvisí s humanitární pomocí v případě katastrofy nebo jsou darem v nouzové situaci.

Tuto výjimku použily Bulharsko, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Litva, Maďarsko, Malta, Rakousko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko.

4.2.3.     Transfery pro účely opravy, údržby, výstavy či demonstrace produktu

Vzhledem k tomu, že záměrem směrnice 2009/43/ES je výrazné snížení správní zátěže orgánů udělujících licence a obranného průmyslu v EU, členské státy mohou od povinnosti získat předchozí povolení osvobodit transfery produktů pro obranné účely, které jsou nezbytné pro opravy, údržby, výstavy či demonstrace produktu nebo po ukončení těchto činností.

Tuto výjimku použily Bulharsko, Estonsko, Řecko, Francie, Malta, Rakousko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko.

4.2.4.     Dodatečná osvobození

Podle směrnice 2009/43/ES je Komise oprávněna na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu začlenit dodatečná osvobození, pokud transfer probíhá za podmínek, které nemají dopad na veřejný pořádek ani veřejnou bezpečnost, pokud povinnost získat předchozí povolení se po přijetí směrnice dostala do rozporu s mezinárodními závazky členských států, nebo je transfer nezbytný v rámci mezivládní spolupráce.

Komise dosud neobdržela žádnou podobnou žádost a nesetkala se zvláštní potřebou udělení dodatečných osvobození.

4.3.        Licence pro průvoz a vstup produktů pro obranné účely, které vstupují na území členského státu nebo jsou přes něj přepravovány

Jednou z novinek ve směrnici 2009/43/ES je zrušení licencí pro „průvoz“ a „vstup“, tj. pro přepravu produktů pro obranné účely přes jeden nebo více jiných členských států, než je členský stát původu a přijímající členský stát, aniž je dotčeno použití předpisů nezbytných z důvodu veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti, včetně bezpečnosti dopravy. To znamená, že obecná, souhrnná či individuální licence (viz podrobnosti v bodě 5 níže) udělená členským státem původu by měla být dostačující pro transfery produktů pro obranné účely uvnitř EU.

Licence pro průvoz a vstup pro transfery uvnitř EU nebudou vyžadovány žádným členským státem, který provedl směrnici 2009/43/ES, kromě případů výjimek uvedených ve směrnici. Například Německo bude vyžadovat obecnou licenci pouze pro vstup a průvoz válečných zbraní. Nizozemsko zřídí systém předcházejícího oznamování. Maďarsko bude vyžadovat licence pro průvoz pouze některých kategorií produktů a zachová licence pro vstup.

Toto zjednodušení ohledně licencí a s nimi souvisejících správních postupů by mělo výrazně usnadnit transfer produktů pro obranné účely uvnitř EU, snížit správní požadavky na společnosti a zvýšit bezpečnost dodávek pro členské státy.

4.4.        Součásti

Součásti produktů pro obranné účely zaujímají ve směrnici zvláštní místo. Značný počet transakcí mezi podniky v oblasti obrany v EU se týká součástí, které jsou předmětem transferu od dodavatele (často malé a střední podniky) do podniku, který obdržené součásti zasadí do většího subsystému (např. zvukového přijímače) nebo většího systému (např. ponorky). Takové podniky, které začleňují součásti do větších systémů či podsystémů, obvykle produkují velké zbraňové systémy, do nichž jsou zasazeny součásti pocházející od dodavatele, který se může nacházet v jiném členském státě (jedná se například o konektory určené pro letadla).

Přestože součásti nejsou směrnicí formálně definovány, čl. 4 odst. 7 požaduje, aby členské státy stanovily podmínky licencí k transferu pro součásti na základě posouzení citlivosti transferu mimo jiné podle povahy součástí ve vztahu k produktům, do nichž mají být zasazeny, a ve vztahu k jakémukoli konečnému použití hotových produktů, které může budit obavy, a podle významu součástí ve vztahu k produktům, do nichž mají být zasazeny.

Vyjma případy, kdy se členské státy domnívají, že je transfer součástí citlivý, se členské státy musí zdržet zavádění dalších vývozních omezení na součásti, učiní-li příjemce prohlášení o použití uvádějící, že součásti podléhající uvedené licenci k transferu jsou nebo budou zasazeny do jeho vlastních produktů, a proto nemohou být jako takové později přemístěny nebo vyvezeny pro jiné účely, než je údržba nebo oprava (čl. 4 odst. 8).

Členské státy, které plně provedly směrnici 2009/43/ES, tato ustanovení zohlednily v přijatých vnitrostátních právních předpisech.

5.           Obecné, souhrnné a individuální licence k transferu

5.1.        Tři typy licencí k transferu

Než byla přijata směrnice 2009/43/ES, nejběžnějším správním nástrojem ve většině členských států bylo udělování individuálních licencí. Individuální povolení se vyžadovalo před každým transferem, s čímž souvisely příslušné postupy a náklady. Proto směrnice zavádí dvě nové kategorie licencí, obecnou a souhrnnou licenci, jejichž existence zjednoduší postupy spojené s transfery. Díky těmto novým typům licencí se bude evropský obranný průmysl při získávání materiálu v jiném členském státě těšit výhodám účinného, plynulého a spolehlivého dodavatelského řetězce.

Všechny členské státy, které provedly směrnici 2009/43/ES, začlenily do svých právních předpisů tyto tři typy licencí: obecné, souhrnné a individuální licence, spolu s příslušnými podmínkami stanovenými směrnicí.

5.2.        Obecné licence k transferu

5.2.1.     Dodavatelé, na něž se budou vztahovat výhody plynoucí z obecných licencí k transferu

Obecné licence k transferu opravňují dodavatele usazené v členském státě, aby uskutečňovali transfery produktů pro obranné účely, jež jsou upřesněny v licenci, kategoriím příjemců nacházejícím se v jiném členském státě (článek 5). Dodavatelé musí splňovat podmínky, které souvisí s obecnou licencí, nebo musí požádat o souhrnnou či individuální licenci.

Obecná licence k transferu je zveřejněna a není nutné podávat individuální žádost pro transfer. Dodavatelé, kteří splňují příslušné podmínky, mohou tedy uskutečňovat transfery produktů v této fázi bez dalších formalit. Členské státy provádějí následnou kontrolu transferů.

Obecná licence dodavatelům zásadně zjednoduší postup v případě méně citlivých transferů. To umožní členským státům, aby se více soustředily na citlivější transfery, neboť analýza jednotlivých případů nebude nutná pro všechny transakce.

5.2.2.     Kategorie příjemců produktů pro obranné účely, na které se vztahuje obecná licence k transferu

Obecné licence k transferu by měly stanovit kategorie příjemců nacházejících se v jiném členském státě. Tyto kategorie příjemců zahrnují certifikované podniky, ozbrojené síly členského státu nebo veřejného zadavatele v oblasti obrany, který provádí nákupy výlučně využívané ozbrojenými silami členského státu. Obecné licence k transferu by se měly rovněž použít v případě, že je transfer uskutečněn pro účely demonstrací, hodnocení nebo výstav či pro účely údržby a opravy, pokud je příjemce původním dodavatelem produktů pro obranné účely (čl. 5 odst. 2).

Směrnice 2009/43/ES nicméně členským státům umožňuje, aby uvedené kategorie příjemců rozšířily či začlenily transfery uskutečňované pro jiné účely.

Obecné licence budou pro výše uvedené kategorie příjemců dostupné ve všech členských státech, které směrnici plně provedly. Slovinsko například bude poskytovat obecné licence pouze pro ozbrojené síly a certifikované příjemce, v ostatních případech však udělení licence nebude nutné; Španělsko zavede obecné licence pro transfery, které mají souvislost s operacemi NATO a agentury NAMSA, a Bulharsko, Řecko, Kypr a Malta zavedou obecné licence pro programy spolupráce uvedené v čl. 5 odst. 3.

5.2.3.     Druhy produktů pro obranné účely, které mohou být předmětem transferů, na něž se vztahuje obecná licence

Členské státy jsou oprávněny určit typ licence k transferu pro produkty pro obranné účely nebo pro kategorie produktů pro obranné účely (čl. 4 odst. 5).

Některé členské státy, jako Estonsko, Španělsko, Francie, Kypr, Nizozemsko a Portugalsko, již Komisi předaly seznamy obecných licencí. Členské státy by nicméně měly zveřejnit své seznamy produktů a dalších podmínek poskytování obecných licencí do 30. června 2012, což je lhůta pro provedení směrnice.

5.2.4.     Registrace před prvním použitím obecné licence k transferu

Členské státy mohou stanovit podmínky registrace před prvním použitím obecné licence k transferu (čl. 5 odst. 4). Například Bulharsko, Česká republika, Španělsko, Francie, Řecko, Rakousko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko a Slovinsko zavedly tento požadavek do svých právních předpisů.

Dodavatelé navíc musí v přiměřené lhůtě informovat příslušné orgány členských států, z jejichž území mají v úmyslu uskutečnit transfer produktů pro obranné účely, o svém záměru poprvé použít obecnou licenci k transferu (čl. 8 odst. 2). Několik členských států, například Řecko, Francie, Kypr, Lotyšsko, Rakousko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko, budou tuto registraci vyžadovat.

Členské státy mohou určit dodatečné informace o produktech pro obranné účely, které mohou být požadovány v souvislosti s transferem na základě obecné licence k transferu. Uvedené opatření může pomoci členským státům zjistit dodavatele, kteří skutečně využívají obecné licence, aby příslušné orgány mohly v případě potřeby zkontrolovat záznamy o dodavateli.

5.3.        Souhrnné licence k transferu

Souhrnná licence k transferu je předchozí povolení udělené vnitrostátním orgánem členského státu individuálnímu dodavateli na jeho žádost pro transfer specifikovaných produktů bez omezení množství specifikovaným příjemcům; uděluje se na dobu tří let, která může být obnovena (článek 6). Zjednodušení, které tento typ licence nabízí, spočívá v tom, že souhrnné licence k transferu se nevztahují pouze na jedinou zásilku, ale mohou být použity pro několik transferů v průběhu delší doby. Tyto licence mohou být velmi užitečné v případě běžných zásilek pro stálé zákazníky nebo pro malé a střední podniky, jejichž katalog je omezený.

Zkušenosti některých členských států ukázaly, že souhrnné licence mají velmi významný potenciál zjednodušení. Například když Francie v roce 2002 zavedla možnost souhrnných licencí na základě katalogu zúčastněných společností (zvlášť zaměřeného na malé a střední podniky), prvních 35 vydaných licencí nahradilo 1 250 individuálních licencí, což představuje výrazné snížení správních formalit.

Souhrnné licence k transferu budou v souladu se směrnicí 2009/43/ES dostupné ve všech členských státech, které uvedenou směrnici provedly. Komise neobdržela žádné informace o tom, na které kategorie produktů se budou souhrnné licence vztahovat.

5.4.        Individuální licence k transferu

Individuální licence k transferu jsou povolení udělovaná vnitrostátním orgánem členského státu individuálnímu dodavateli pro jeden jediný transfer a upřesněné množství produktů. Tyto licence by se měly používat výhradně v případech stanovených v článku 7: jedná-li se o jeden transfer, je-li to nezbytné pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů členského státu nebo z důvodu veřejného pořádku, nebo pokud je to nezbytné k dodržení mezinárodních povinností a závazků členských států. Individuální licence k transferu mohou být použity rovněž v případě, že členský stát má závažné důvody domnívat se, že dodavatel nebude schopen dodržet všechny podmínky nutné pro udělení souhrnné licence.

Kritéria pro udělení individuální licence k transferu jsou tedy restriktivní. Individuální licence k transferu by měly být udělovány pouze u omezeného počtu případů. V budoucnu by se na většinu transferů uvnitř EU měly vztahovat obecné a souhrnné licence a individuální licence by se udělovaly pouze u nejcitlivějších transferů.

Komise neobdržela žádné informace o tom, na které kategorie produktů se budou individuální licence vztahovat.

5.5.        Informace poskytované dodavatelem

Dodavatelé jsou povinni poskytovat informace příjemcům a orgánům členských států a za účelem zjednodušení náležité kontroly vést příslušné záznamy o transferech.

Každý členský stát, který plně provedl dotčenou směrnici, začlenil do svých právních předpisů ustanovení týkající se poskytování informací, podávání zpráv a uchovávání záznamů. Například dodavatelé ve Španělsku a v Nizozemsku jsou povinni poskytovat informace dotčeným orgánům každých šest měsíců a dodavatelé v Maďarsku každé tři měsíce. Pokud jde o dobu uchovávání záznamů, ve Švédsku jsou to tři roky, v Irsku a na Kypru sedm let a v Bulharsku a ve Francii deset let.

5.6.        Orgány udělující licence

Licence jsou v jednotlivých členských státech oprávněny udělovat různé instituce, nejen ministerstvo obrany, jako je tomu v Portugalsku či ve Francii, ale rovněž jiné orgány, jako živnostenský úřad v Maďarsku, ministerstvo hospodářství v Nizozemsku nebo agentura pro nešíření a vývozní kontrolu ve Švédsku.

6.           Certifikace přijímajících podniků

6.1.        Cíl certifikace

Certifikace jsou jedním ze zásadních prvků směrnice, který zavádí nový přístup v systému kontroly transferů produktů pro obranné účely. Cílem certifikace příjemců je potvrdit jejich spolehlivost, pokud jde o získávání produktů pro obranné účely na základě obecných licencí k transferu zveřejněných v jiném členském státě. Jde o opatření zaměřené na budování důvěry a nástroj sloužící zkvalitnění následných kontrol. Umožní snížit riziko nelegálních transferů a zlepšit sledovatelnost produktů pro obranné účely, které jsou přepravovány na základě obecné licence k transferu.

6.2.        Kritéria pro certifikaci

V čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/43/ES se stanoví společná kritéria pro certifikaci v EU. Certifikace má za cíl poskytnout členským státům a dodavatelům „záruky“ týkající se zkušeností přijímajícího podniku v oblasti činností souvisejících s obranou, dodržování příslušných právních předpisů podnikem v minulosti (zejména v oblasti zpětného vývozu) a spolehlivosti a kvality jeho interních kontrolních programů a struktury. Certifikace zejména potvrzuje, že jsou zavedena příslušná opatření pro předcházení rizikům, pokud jde o ochranu zboží, včetně nehmotného (technologie, know-how, software atd.).

Tato opatření vytvářejí potřebu nového právního a institucionálního rámce v členských státech. Aby usnadnila provedení směrnice 2009/43/ES, Komise přijala doporučení 2011/24/EU ze dne 11. ledna 2011 k certifikaci obranných podniků podle článku 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES[6], v němž jsou uvedeny obecné pokyny ke kritériím pro certifikaci. Jeho hlavním cílem je zajistit konvergentní výklad a uplatňování kritérií pro certifikaci, aby bylo umožněno například rychlejší vzájemné uznávání osvědčení. V doporučení jsou členské státy vyzývány, aby jej použily do 30. června 2012.

6.3.        Provedení klíčových prvků certifikace

Podle vnitrostátních prováděcích opatření, jež byla Komisi sdělena, členské státy, které plně provedly směrnici 2009/43/ES, zavedly prvky nezbytné pro certifikaci příjemců produktů pro obranné účely. V souladu s čl. 9 odst. 1 tyto členské státy jmenovaly příslušné orgány a v souladu s čl. 9 odst. 2 stanovily kritéria pro certifikaci. Právní předpisy členských států všeobecně stanoví uznávání osvědčení, jež byla vydána jinými členskými státy (čl. 9 odst. 6). Navíc členské státy, které plně provedly směrnici 2009/43/ES, zavedly v souladu s čl. 9 odst. 5 a 7 mechanismy nezbytné pro vyhodnocení, zda jsou dodržována kritéria pro certifikaci, a pro použití nezbytných nápravných opatření.

6.4.        Zveřejnění informací o certifikovaných příjemcích

Členské státy musí zveřejnit a pravidelně aktualizovat seznam certifikovaných příjemců a uvědomit o tom Komisi, Evropský parlament a ostatní členské státy. Směrnice rovněž stanoví, že Komise musí na svých internetových stránkách zpřístupnit centrální registr příjemců certifikovaných členskými státy (čl. 9 odst. 8).

Pro tento účel Komise zřídila databázi CERTIDER. Tento systém byl vytvořen ve spolupráci s pracovní skupinou zřízenou za tímto účelem, v níž působili zástupci členských států. Byl otestován a validován zástupci členských států, kteří budou do registru vkládat informace o certifikovaných přijímajících podnicích. Přístup k databázi CERTIDER se nachází na internetových stránkách http://www.ec.europa.eu/enterprise/sectors/defence/certider/.

6.5.        Certifikační orgány

Členské státy musí určit příslušné orgány pro provádění certifikace příjemců usazených na jejich území, kteří přijímají produkty pro obranné účely na základě obecných licencí k transferu zveřejněných jinými členskými státy.

Tato úloha připadla v jednotlivých členských státech různým institucím, jako například ministerstvu obrany v Řecku, Francii, Slovinsku a Portugalsku, ministerstvu průmyslu v České republice a ve Španělsku nebo ministerstvu hospodářství v Rakousku, Nizozemsku, na Slovensku a v Litvě.

6.6.        Ochranná opatření

Směrnice 2009/43/ES umožňuje pozastavení obecných licencí, pokud jde o certifikované příjemce v jiném členském státě, v určitých specifických případech a za určitých podmínek (článek 15). Směrnice rovněž stanoví mechanismus k informování ostatních členských států a Komise.

Některé členské státy, konkrétně Bulharsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Kypr, Malta, Rakousko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko, se rozhodly začlenit uvedená ustanovení do svých vnitrostátních právních předpisů.

7.           Vývoz po uskutečnění transferu

Vývoz produktů pro obranné účely se řídí ustanoveními společného postoje Rady 2008/944/SZBP. Směrnice 2009/43/ES výslovně uvádí, že nejsou dotčeny pravomoci členských států v oblasti politiky vývozu produktů pro obranné účely (čl. 1 odst. 2).

Licence k transferu však mohou obsahovat specifická omezení, pokud jde o vývoz do třetích zemí. V souvislosti s tím je v čl. 4 odst. 6 uveden požadavek, aby členské státy určily veškeré podmínky licencí k transferu, včetně omezení vývozu produktů pro obranné účely fyzickým nebo právnickým osobám ve třetích zemích, mimo jiné s ohledem na ohrožení ochrany lidských práv, míru, bezpečnosti a stability, které transfer představuje.

Členské státy musí zajistit, aby příjemci produktů pro obranné účely při žádosti o licenci k vývozu v případě, kdy jsou produkty spojeny s vývozními omezeními, prohlásili před příslušnými orgány, že dodrželi podmínky uvedených omezení, včetně toho, že získali případný požadovaný souhlas členského státu původu (článek 10). Členské státy, které plně provedly směrnici 2009/43/ES, začlenily tato ustanovení do svých vnitrostátních právních předpisů.

Členské státy musí zajistit, aby vývozce při plnění formalit pro vývoz u celního úřadu prokázal, že obdržel nezbytnou licenci k vývozu (čl. 11 odst. 1). Požadovaná celní řízení se uplatňují ve všech členských státech, které směrnici provedly.

Několik členských států, jako například Bulharsko, Irsko, Řecko, Kypr, Maďarsko, Portugalsko či Slovinsko, využilo možnosti uvedené v čl. 11 odst. 2 a po dobu nejvýše 30 dnů pozastavilo vývoz ze svého území.

Členské státy, jež stanoví, že celní formality pro vývoz produktů pro obranné účely mohou být splněny pouze u některých celních úřadů, jsou povinny sdělit Komisi, které celní úřady určily (čl. 11 odst. 4). Komise je povinna tuto informaci zveřejnit v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Tuto možnost ve svých právních předpisech dosud využily pouze Bulharsko, Řecko a Švédsko.

8.           Sankce

V neposlední řadě musí členské státy zavést pravidla pro ukládání sankcí za porušení předpisů přijatých k provedení směrnice (článek 16). Účinné, přiměřené a odrazující sankce jsou cenná opatření, jež jsou nezbytná pro postupné budování vzájemné důvěry mezi členskými státy, měla by však být rovněž dostačující pro zajištění uplatňování ustanovení směrnice, zejména pokud jde o dodržování společných kritérií pro certifikaci a omezení dalšího použití produktů pro obranné účely po uskutečnění transferu.

Všechny členské státy, které provedly směrnici 2009/43/ES, začlenily ustanovení o sankcích do svých právních předpisů. Jako sankce se používají buď správní pokuty (Maďarsko, Česká republika), nebo správní pokuty spolu s trestem odnětí svobody (Irsko, Malta, Švédsko).

9.           Úkoly v souvislosti s provedením směrnice

Jak již bylo uvedeno, úsilí je třeba zaměřit na dokončení provedení směrnice ve všech členských státech, a zvláště na zajištění jejího řádného uplatňování. Výsledkem pak bude zjednodušení pravidel a postupů transferů produktů pro obranné účely uvnitř EU a následně zajištění řádného fungování vnitřního trhu v oblasti obrany.

Přesto, že příloha směrnice 2009/43/ES by se měla stále shodovat se Společným vojenským seznamem EU, v praxi se ukazuje, že postup pro změnu přílohy trvá nejméně sedm měsíců. Proto příloha neodpovídá Společnému vojenskému seznamu EU nejméně po dobu sedmi měsíců v roce. Navíc musí směrnici Komise, kterou se příloha mění, členské státy provést ve vnitrostátním právu, což vyžaduje vnitrostátní legislativní či správní postup. Lze proto předpokládat, že právní předpisy členských států, které provádějí přílohu, se nebudou nikdy shodovat se Společným vojenským seznamem EU, jenž je zrovna platný, ledaže by členské státy tento seznam provedly, aniž by čekaly na změnu přílohy. Tyto rozdíly vedou k právním a správním nesrovnalostem na úrovni vnitrostátních orgánů a podniků v oblasti obrany v EU a jsou v rozporu se záměrem zákonodárce zajistit dokonalý soulad mezi přílohou směrnice 2009/43/ES a Společným vojenským seznamem EU.

Komise se domnívá, že je nezbytné postup slaďování uvedené přílohy a seznamu zjednodušit. Komise se bude ve spolupráci s Radou a Evropským parlamentem touto problematikou dále zabývat.

10.         Závěr

Směrnice 2009/43/ES se používá pro jednu oblast vnitřního trhu, ve které byly vzhledem k jejím bezpečnostním dopadům až dosud členskými státy uplatňovány časté výjimky. Uvedená směrnice přispěje k posílení vnitřního trhu, ke snížení správní zátěže, ke zpevnění průmyslové základny v oblasti obrany v EU, k prohloubení integrace a ke zvýšení bezpečnosti zásobování. Rovněž se zlepší účinnost vývozních kontrol, neboť se zohlední bezpečnostní cíle členských států.

Provedení směrnice ve vnitrostátním právu ve většině členských států je významným krokem vpřed v integraci vnitřního trhu v oblasti obrany. Včasné provedení se pro členské státy ukázalo jako obtížné. Nicméně úroveň provedení je důkazem kvalitního začlenění klíčových prvků směrnice do práva členských států, konkrétně se jedná o zjednodušený systém licencí, který je v celé EU jednotný, Společný vojenský seznam, jenž nahrazuje různé předchozí seznamy střeliva vydávané jednotlivými státy, a certifikaci podniků, jež má za následek zvyšování vzájemné důvěry a usnadnění společného uznávání spolehlivosti společností.

Komise bude provedení a uplatňování směrnice pozorně sledovat, v čemž jí bude nápomocen výše uvedený výbor, aby během celého postupu členské státy podporovala a včas rozpoznala jejich potřeby. Komise do 30. června 2016 přezkoumá uplatňování směrnice a předloží o něm zprávu Evropskému parlamentu a Radě[7].

PŘÍLOHA

Seznam vnitrostátních prováděcích opatření[8]

Členský stát || Vnitrostátní prováděcí opatření, jak bylo sděleno Komisi || Poslední stav provedení směrnice, jak byl sdělen Komisi ||

Belgie || - || V Regionu Brusel-hlavní město měly být příslušné právní předpisy zaslány parlamentu v dubnu 2012. Ve Vlámském regionu byl legislativní proces dokončen 6. června 2012. Ve Valonském regionu měly být příslušné právní předpisy zaslány parlamentu v dubnu 2012.

Bulharsko || Vyhláška č. 56 ze dne 25. března 2011 o zákonu týkajícím se vývozních kontrol produktů pro obranné účely a produktů dvojího použití || Úplné

Česká republika || Zákon č. 248/2011 Sb. ze dne 20. července 2011, kterým se mění zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů || Úplné

Dánsko || Zákon č. 413 ze dne 9. května 2011, kterým se mění zákon o zbraních a výbušninách a zákon o vojenském materiálu || Částečné

Německo || Zákon ze dne 27. července 2011, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství || Úplné

Estonsko || Zákon ze dne 12. července 2011 o strategickém zboží || Úplné

Irsko || Nařízení č. 346 z roku 2011 Nařízení Evropských společenství (Transfery produktů z oblasti obrany uvnitř Společenství) 2011 || Úplné

Řecko || Zákon č. 4028 ze dne 11. listopadu 2011, kterým se mění ustanovení zákona 2168/1993, který upravuje problematiku spojenou se zbraněmi, střelivem, výbušnými látkami a výbušnými zařízeními, a další ustanovení || Úplné

Španělsko || Královský dekret 844/2011 ze dne 17. června, kterým se mění královský dekret 2061/2008 ze dne 12. prosince o schválení nařízení o kontrole zahraničního obchodu s obranným materiálem, jiným materiálem a technologiemi dvojího použití || Úplné

Francie || Zákon č. 2011-702 ze dne 22. června 2011 o dovozní a vývozní kontrole produktů pro obranné účely, o zjednodušení transferů produktů pro obranné účely v EU a o trzích v oblasti obrany a bezpečnosti Vyhláška č. 2011-1467 ze dne 9. listopadu 2011 týkající se dovozu a vývozu produktů pro obranné účely mimo EU a transferů produktů pro obranné účely uvnitř EU Sekundární právní předpisy zveřejňující obecné licence || Úplné

Itálie || - || Legislativní proces byl dokončen 30. května 2012, avšak Komise neobdržela sdělení o vnitrostátních právních předpisech.

Kypr || Nařízení z roku 2011 o kontrolovaném zboží (transfery produktů pro obranné účely v EU) || Úplné

Lotyšsko || Změny ze dne 28. června 2011 týkající se nařízení Kabinetu č. 657 ze dne 20. července 2010 o postupech vztahujících se k vydání či zamítnutí vydání licencí pro strategické zboží a změny dalších dokumentů, které se vztahují k pohybu strategického zboží || Úplné

Litva || Zákon Litevské republiky ze dne 11. října 2011, kterým se mění zákon Litevské republiky o kontrole strategického zboží, č. XI-1616 (Úřední věstník, 2011, č. 128-6052) Trestní zákoník Litevské republiky č. VIII-1968 (Úřední věstník, 2000, č. 89-2741) Zákon, kterým se mění trestní zákoník Litevské republiky č. IX-1495 (Úřední věstník, 2003, č. 38-1733) Zákon č. IX-2511, kterým se mění a doplňuje přestupkový zákon (Úřední věstník, 2004, č. 166-6060) (dále jen „litevský přestupkový zákon“) Vyhláška č. V-766 ministra obrany Litevské republiky ze dne 7. července 2011, kterou se mění vyhláška č. V-1216 ze dne 29. prosince 2009 o schválení Společného vojenského seznamu (Úřední věstník, 2011, č. 92-4400) Vyhláška č. 1B-393 generálního ředitele celního orgánu Litevské republiky ze dne 11. června 2010, kterou se mění vyhláška č. 1B-351 ze dne 25. června 2009 o schválení zařazení celních orgánů (Úřední věstník, 2010, č. 70-3528) || Úplné

Lucembursko || || Přijetí vnitrostátních opatření parlamentem se mělo uskutečnit 13. června 2012.

Maďarsko || Vládní vyhláška č. 160/2011 ze dne 18. srpna 2011 o povolení vývozu, dovozu, transferu a tranzitu vojenského materiálu a služeb a o certifikaci společností || Úplné

Malta || Zákon ze dne 8. listopadu 2011 o dodávkách a službách || Úplné

Nizozemsko || Vyhláška ze dne 30. září 2011, kterou se mění vyhláška o strategickém materiálu Prováděcí nařízení ze dne 8. listopadu 2011 o strategickém materiálu Zákon ze dne 22. června 1950 o hospodářské trestné činnosti Nařízení státního tajemníka pro hospodářství, zemědělství a inovace ze dne 28. října 2011, kterým se zveřejňují obecné licence || Úplné

Rakousko || Zákon ze dne 28. dubna 2011 o zahraničním obchodu || Úplné

Polsko || - || V březnu 2012 legislativní proces stále probíhal.

Portugalsko || Zákon 37/2011 ze dne 22. června 2011 || Úplné

Rumunsko || - || Žádné sdělení

Slovinsko || Nařízení ze dne 20. července 2011 o souhlasu k výrobě a obchodních povoleních, pokud jde o vojenské zbraně a materiál, a o předcházejících povoleních dovozu, vývozu, tranzitu a transferu produktů pro obranné účely || Úplné

Slovensko || Zákon ze dne 19. října 2011 o obchodování s produkty obranného průmyslu a o změně některých zákonů || Úplné

Finsko || - || Legislativní proces byl dokončen 14. června 2012, avšak Komise neobdržela sdělení o vnitrostátních právních předpisech.

Švédsko || Zákon ze dne 9. června 2011, kterým se mění zákon o vojenském materiálu (1992:1300) Celní předpisy a pokyny (TFS 1997:35) týkající se střeliva Nařízení SFS 2011:850, kterým se mění nařízení 1992:1303 o vojenském materiálu || Úplné

Spojené království || Vyhláška z roku 2008 o vývozních kontrolách || Platné právní předpisy Spojeného království jsou částečně v souladu se směrnicí 2009/43/ES.

[1]               Ve znění směrnice stojí „transfer […] uvnitř Společenství“. Po přijetí Smlouvy o fungování Evropské unie (termín) Společenství nahrazuje (termín) Unie.

[2]               Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 11.

[3]               Úř. věst. L 85, 24.3.2012, s. 3.

[4]               Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.

[5]               Wassenaarské ujednání sdružuje 41 zemí a jeho sekretariát se nachází ve Vienne. Jeho cílem je přispívat k regionální a mezinárodní bezpečnosti, a to prosazováním transparentnosti a větší zodpovědnosti, pokud jde o transfery konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího použití, a rovněž tím, že zabraňuje destabilizujícímu hromadění takových zbraní, zboží a technologií.

[6]               Úř. věst. L 11, 15.1.2011, s. 62.

[7]               Jak stanoví čl. 17 odst. 2.

[8]               Vnitrostátní prováděcí opatření sdělená členskými státy lze najít na internetových stránkách http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:72009L0043:CS:NOT.