52012DC0253

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2011

Úvod

Rok 2011 byl neklidným rokem. Finanční krize se v částech eurozóny přeměnila na krizi veřejného dluhu, která ohrožuje bankovní sektor a u mnoha evropských vlád i fiskální udržitelnost. Zapříčinila rovněž značné zhoršení úvěrových toků reálné ekonomice.

Za této hospodářské situace je korektní hospodářská soutěž i nadále nezbytnou podmínkou pro úplné uskutečnění vnitřního trhu a klíčovou součástí společné strategie, která má přispět k oživení evropského hospodářství a prosperitě na celosvětové úrovni.

Toto sdělení představuje způsob, jakým Komise využívala v roce 2011 politiku hospodářské soutěže jako nástroj při řešení finanční krize a krize veřejného dluhu, a to, jak politika hospodářské soutěže a opatření k jejím prosazování přijatá v průběhu roku celkově přispěly k širším politickým cílům strategie Evropa 2020 a podpořily růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost hospodářství EU.

Prostřednictvím nového formátu podává toto sdělení orientační přehled o činnostech Komise v oblasti politiky hospodářské soutěže v roce 2011, se zvláštním zaměřením na odvětví finančních služeb, potravin a letecké dopravy. Nová struktura má lépe vysvětlit, jak Komise provádí politiku hospodářské soutěže a jak tato politika přispívá k evropskému hospodářství a ke zvýšení životní úrovně občanů EU.

Část vyhrazená interinstitucionálním vztahům informuje o nepřetržitém dialogu s Evropským parlamentem a o tom, jak Komise reaguje na jeho žádosti. Další informace jsou k dispozici v podrobnějším pracovním dokumentu útvarů Komise a na internetových stránkách Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž.

1.           Politika hospodářské soutěže v současné hospodářské situaci

Křehké náznaky hospodářského oživení v průběhu roku 2010 a počátkem roku 2011 nevydržely po celý rok. Poslední měsíce se ve skutečnosti vyznačovaly nárůstem nestability a problémů ve veřejném sektoru. Členské státy nadále pomáhaly finančním institucím, z nichž mnohým musely centrální banky podpořit likviditu. Schodky veřejných financí se staly zdrojem obav v souvislosti s úvěrovým rizikem státu, což vedlo k narušením na finančních trzích.

Finanční krize měla výrazný dopad na reálnou ekonomiku kvůli omezenému poskytování úvěrů domácnostem a podnikům se značnými následnými dopady na investice a zaměstnanost. Řada členských států musela přijmout úsporná opatření a snížit své veřejné výdaje místo dalších investic do opatření, která mají oživit hospodářství.

Ihned po propuknutí krize koordinovala EU evropský ekonomický stimulační balíček na podporu hospodářského oživení. Důsledně, avšak pružně uplatňovala režim státních podpor s cílem zamezit narušením hospodářské soutěže, přičemž současně požadovala, aby banky provedly restrukturalizaci a odstranily nedostatky ve svých obchodních modelech. Po první vlně „mimořádných“ opatření zahájila Komise program reforem k vyřešení strukturálnějších problémů ve finančním odvětví prostřednictvím jasného, uceleného a soudržného programu opatření se stanoveným časovým harmonogramem a konečným datem[1]. Tento program je spojen s celkovou strategií Komise pro růst a zaměstnanost, jelikož stabilita finančního odvětví je jednoznačně jedním z hlavních cílů uvedených v roční analýze růstu[2]. Následně zahájila Komise rovněž iniciativy za účelem změny regulace finančního odvětví. Tyto iniciativy se zaměřují na změnu orientace odvětví na jeho hlavní funkci: uspokojování finančních potřeb podniků a domácností.

Jak politika státní podpory přispívá k finanční stabilitě

Rámec EU pro státní podporu je i nadále jedinečným nástrojem koordinace na úrovni EU

Zhoršování krize státního dluhu během léta vedlo členské státy a Komisi ke schválení balíčku opatření k posílení kapitálových pozic bank a poskytnutí záruk za jejich závazky (bankovní balíček)[3]. Dne 1. prosince prodloužila Komise platnost krizových opatření státní podpory pro finanční odvětví a objasnila a aktualizovala pravidla týkající se stanovení ceny a jiných podmínek[4]. Jakmile se situace stabilizuje, bude pro banky zaveden trvalejší soubor pravidel státní podpory.

Od počátku krize do 31. prosince 2011 byla na záchranu a restrukturalizaci evropských bank vynaložena státní podpora ve výši 1,6 bilionu EUR. Komise přijala 39 rozhodnutí o restrukturalizaci, u nichž Komise sleduje účinné provádění plánů restrukturalizace. Procesem restrukturalizace dosud prochází 24 bank. Ve 20 členských státech schválila Komise rovněž vnitrostátní režimy podpory, které využívají širokou škálu nástrojů poskytnutých v rámci krizového režimu. K těmto nástrojům patří kapitálové injekce, podpora odprodeje znehodnocených aktiv a záruky.

V říjnu dospěla Rada pro hospodářské a finanční věci k závěru, že rámec EU pro státní podporu musí být i nadále jediným nástrojem koordinace na úrovni EU a že v krátkodobém až střednědobém horizontu nejsou zapotřebí žádné další rámce. Komise využívala nástroj státní podpory tak, aby podpořila restrukturalizaci bank a současně zachovala rovné podmínky na trhu. Podmínky pro krizová pravidla státní podpory pro banky byla stanovena s trojím cílem: zajistit finanční stabilitu, zachovat vnitřní trh a restrukturalizovat příjemce podpory pro dlouhodobou životaschopnost. Od bank se požadovalo, aby upustily od neudržitelných obchodních modelů založených na nadměrném využívání pákového efektu a přílišném spoléhání se na krátkodobé velkoobchodní tržní financování, a byly vybízeny, aby se znovu zaměřily na svou hlavní činnost. Komise je jedinou institucí, která při záchraně výslovně ukládá podmínky týkající se sdílení zátěže, což pomůže snížit morální hazard v budoucnosti.

V reakci na žádost Evropského parlamentu[5] vyhotovila Komise pracovní dokument útvarů Komise, který objasňuje, jak politika Komise v oblasti státních podpor reagovala na finanční a hospodářskou krizi[6].

V roce 2011 pokračovala Komise ve svém přístupu ke krachujícím bankám prostřednictvím řady důležitých rozhodnutí o státních podporách. Vhodným příkladem je problémová irská úvěrová instituce Anglo Irish Bank[7]. Komise schválila plán předložený irskými orgány, který v období deseti let předpokládá postupnou likvidaci společnost Anglo Irish Bank společně se společností Irish Nationwide Building Society. Dalším vynikajícím příkladem je případ německé společnosti Landesbank WestLB[8], která je dlouhodobě ve špatném finančním stavu. Společnost WestLB bude nakonec rozdělena; zbývající aktiva a pasiva budou převedena na špatnou banku za účelem postupné likvidace. Společnost WestLB ukončí do 30. června 2012 své bankovní činnosti a bude poskytovat pouze služby v oblasti správy majetku. Na trhu zůstane pouze malá část nejkonzervativnějších obchodních činností společnosti WestLB (služby, které poskytuje malým místním spořitelnám), tyto činnosti však převezme finanční instituce Landesbank Hessen-Thüringen (Helaba).

Bankám, které byly silně závislé na státní podpoře, může být umožněno setrvat na trhu, mají-li části jejich činností reálnou vyhlídku na obnovení životaschopnosti, a to za předpokladu, že významně omezí svou velikost a podstatně změní svůj obchodní model a zaměří se pouze na životaschopné činnosti. Tento přístup náležitě dokládá schválení restrukturalizace německé banky Hypo Real Estate[9]. Bilanční suma banky se sníží na 15 % její bilanční sumy v době před krizí a banka postupně ukončí své obchodní aktivity v řadě oblastí. Komise obdobně schválila podporu na restrukturalizaci pro další německou banku HSH Nordbank[10] na základě jejího závazku snížit velikost bilanční sumy o 61 % v porovnání s její výší v době před krizí ukončením některých obchodních linií. Komise použila tento přístup rovněž v případě menších bank. Společnost Eik bank[11] v Dánsku byla například rozdělena na špatnou banku určenou k likvidaci, zatímco dobrá část banky byla předmětem prodeje prostřednictvím nabídkového řízení. Podobný přístup byl přijat v případě rakouské společnosti Kommunalkredit[12], která musela být v rámci záchrany zestátněna. Předmět podnikání banky byl rozdělen na nestrategické činnosti (které budou postupně likvidovány) a strategické činnosti (odpovídající přibližně 40 % bilanční sumy), jež budou znovu zprivatizovány.

V případě společnosti ABN Amro Bank[13] vyplývala potřeba státní podpory především ze zvláštní situace v souvislosti s rozdělením: oddělení aktivit nizozemské banky od společnosti Fortis ve špatném finančním stavu a od dříve existující skupiny ABN Amro. Oba podniky byly ponechány s nedostatečným kapitálem, aby mohly čelit krizi a financovat své spojení. Komise vzala v úvahu skutečnost, že banka nepotřebovala podporu v prvé řadě kvůli špatnému hospodaření nebo přijímání nadměrných rizik na své úrovni, a proto požadovala pouze záruky týkající se chování (tj. neusilovala o odprodej podnikatelských aktivit banky).

Zvláštní situace zemí zapojených do programu

Politika hospodářské soutěže přispívá k finanční stabilitě a strukturálním reformám souvisejícím s ozdravnými programy

Krize vedla ve většině členských států k značné ekonomické nerovnováze a od roku 2010 neměly některé členské státy jinou možnost, než požádat o vnější pomoc Evropskou komisi a Mezinárodní měnový fond (MMF). Finanční stabilita je pro Evropskou unii skutečně nanejvýš důležitá, jelikož tři členské státy (Řecko, Irsko a Portugalsko) jsou rovněž členy eurozóny. Na tzv. „země zapojené do programu“ se vztahují ekonomické ozdravné programy. Tyto programy stanoví širokou škálu podmínek, které mohou zahrnovat restrukturalizaci finančního odvětví a nutnost provést strukturální reformy v ostatních hospodářských odvětvích, ve veřejné správě a soudnictví[14]. Pokud jde o ekonomické strukturální otázky, programy mohou zahrnovat mimo jiné privatizaci a/nebo restrukturalizaci státních podniků. Tyto kroky mohou vyvolat otázky v oblasti státní podpory, kterými se musí Komise urychleně zabývat, aby bylo možno programy úspěšně provést. Cíle v oblasti privatizace jsou obzvláště důležité pro Řecko, Portugalsko a Rumunsko. Programy pro tyto členské státy mají rovněž zajistit, aby byl režim pro prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže co nejúčelnější a nejúčinnější, přičemž vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž požadují větší pravomoci a (lidské) zdroje.

Komise se spolu s MMF a Evropskou centrální bankou (ECB) úzce podílí na restrukturalizaci finančního odvětví v zemích zapojených do programu, aby bylo zajištěno, že rozsáhlá podpora, která je zapotřebí k zachování činnosti těchto institucí ve složitém makroekonomickém prostředí, nepovede k neoprávněným narušením hospodářské soutěže. Komise povolila prodloužení platnosti stávajících režimů bankovních záruk a rekapitalizace u tří zemí eurozóny. Komise ověřuje, zda je státní podpora omezena na nezbytné minimum a zda je náležitě postižen morální hazard, zejména tím, že požaduje, aby banky nejenže poskytly za obdrženou podporu protiplnění a případně ji splatily, nýbrž aby rovněž sdílely zátěž spojenou s restrukturalizací a přijaly opatření omezující narušení hospodářské soutěže, která byla podporou způsobena.

V Řecku je situace velmi komplexní. Bankovní sektor je sužován hlubokou recesí a držením velkého objemu státních dluhopisů. V této velmi složité situaci pokračuje restrukturalizace bank, které od roku 2009 dostávají státní podporu. Dne 23. května byl schválen plán restrukturalizace Zemědělské banky Řecka (ATE). Po odpisech ze září, které byly zapříčiněny tím, že se ATE podílela na zapojení soukromého sektoru (PSI), o němž bylo rozhodnuto v červenci 2011, potřebovala ATE další kapitálovou injekci od státu. Tato rekapitalizace vyžaduje předložení aktualizovaného plánu restrukturalizace Komisi. Rozhodnutí Evropské rady ze dne 27. října o zvýšení příspěvku soukromého sektoru k záchraně Řecka odpisem větší části hodnoty řeckých dluhopisů, a to 50 % místo 21 %, se významně dotkne řeckých bank, a to úměrně podle jejich držby státních dluhopisů. Aby došlo k uspokojení výsledné potřeby kapitálu má druhý program pro Řecko, o němž bylo rozhodnuto téhož dne, podstatně vyšší rozpočet na pomoc bankám, jehož využívání bude Komise sledovat.

Na rozdíl od Řecka byla dluhová krize v Irsku způsobena tím, že banky utrpěly rozsáhlé ztráty po prasknutí realitní bubliny. Program EK/MMF/ECB ze dne 28. listopadu 2010 má rozpočet ve výši 85 miliard EUR, z toho je částka ve výši 35 miliard EUR vyhrazena pro finanční odvětví. Byly podniknuty důležité kroky směrem k dosažení cílů programu spočívajících v rekapitalizaci, restrukturalizaci a snižování podílu tržních zdrojů. Co se týká rekapitalizace, orgány provedly rozsáhlou analýzu kapitálových požadavků čtyř zbývajících irských bank (BOI, AIB/EBS a IL&P) prostřednictvím obezřetnostního přezkumu kapitálové přiměřenosti (PCAR) provedeného v roce 2011. Tento přezkum zahrnoval analýzu očekávaných ztrát z úvěrů ze strany nezávislých externích poradců. Přezkum zahrnuje očekávané ztráty z úvěrového portfolia a náklady procesu snižování podílu tržních zdrojů, který je nutný k omezení velikosti bank na udržitelnou úroveň a snížení jejich závislosti na financování poskytovaném centrální bankou. Irské orgány rekapitalizovaly banky do 31. července, tj. ve lhůtě stanovené programem. Vynaložily podstatně nižší částku, než byla vyhrazena původně, a to kvůli řízení závazků ze strany bank a účasti soukromého sektoru na navyšování kapitálu BOI. V červenci předložily irské orgány plány restrukturalizace bank, které obsahovaly cíle v oblasti snižování podílu tržních zdrojů a jiná opatření. Dne 20. prosince byl podle pravidel státní podpory schválen plán pro BOI, zatímco ostatní plány se dosud posuzují.

V květnu schválily Rada pro hospodářské a finanční věci a Výkonná rada MMF balíček podpory pro Portugalsko v hodnotě 78 miliard EUR. K posílení důvěryhodnosti finančního odvětví program vyžaduje, aby banky náležitě snížily své podíly tržních zdrojů a dosáhly vyšších úrovní kapitálu. Byl zaveden nový režim pro rekapitalizaci s navýšeným rozpočtem ve výši 12 miliard EUR (z částky ve výši 3 miliardy EUR). Banky, které využívají tuto kapitálovou podporu, musí Evropské komisi předložit v souladu s pravidly státní podpory plán restrukturalizace. Bylo zahájeno formální řízení týkající se státní podpory poskytnuté společnosti BPN (Banco Português de Negócios), která byla v listopadu 2008 zestátněna; oficiální rozhodnutí mělo být přijato na jaře 2012.

Jak prosazování antimonopolních pravidel posiluje korektní hospodářskou soutěž a transparentní finanční trhy

Evropa potřebuje transparentní, otevřené a inovativní finanční trhy

Stejně jako jakýkoli jiný trh poskytují i finanční trhy efektivnější služby, jsou-li otevřené a konkurenční. Právě o to Komise usiluje prostřednictvím svých antimonopolních šetření na trhu s OTC deriváty, v odvětví platebních služeb a distribucí údajů o transakcích a finančních informací trhu.

OTC deriváty a swapy úvěrového selhání

Během současné krize se ukázalo, že není dostatečná transparentnost ve vztahu k obchodování s OTC deriváty a finančními nástroji. V rámci ponaučení z této krize se skupina zemí G20 na summitu v Pittsburghu v roce 2009 dohodla na nutnosti zlepšit transparentnost a dohled nad méně regulovanými trhy, se zvláštním zaměřením na OTC deriváty. V roce 2010 proto Komise navrhla zlepšit regulaci swapů úvěrového selhání[15] a jiných OTC derivátů prostřednictvím nařízení o infrastruktuře evropských trhů[16]. V říjnu 2011 mimoto předložila Komise rovněž návrhy na revizi směrnice o trzích finančních nástrojů s cílem dále zvýšit transparentnost na trzích s OTC deriváty[17].

Probíhající antimonopolní šetření týkající se swapů úvěrového selhání a sazby EURIBOR

Politika hospodářské soutěže tyto legislativní iniciativy podporuje. Nedostatečná transparentnost na trhu může přinášet prospěch určitým účastníkům na trhu, kteří mají proto snahu tuto situaci zachovat, a to na úkor nových účastníků na trhu a konečných spotřebitelů. Z obecného hlediska mají finanční informace pro finanční trh zásadní význam a jsou náchylné vést k tajným dohodám nebo zneužití, proto je důvodná obzvláštní ostražitost na straně orgánů pro hospodářskou soutěž.

V roce 2011 zahájila Komise dvě antimonopolní šetření týkající se možných tajných dohod a/nebo zneužití dominantního postavení investičními bankami na trzích pro údaje o transakcích se swapy úvěrového selhání a pro zúčtovací služby u swapů úvěrového selhání[18]. První antimonopolní řízení se týká 16 investičních bank a předního poskytovatele finančních informací na trhu se swapy úvěrového selhání – Markit; v rámci tohoto řízení Komise ověřuje, zda strany uzavřely tajné dohody a/nebo zda mohly zneužít své dominantní postavení za účelem kontroly finančních informací o swapech úvěrového selhání. Druhý případ se týká devíti zprostředkujících bank a předního zúčtovacího střediska pro swapy úvěrového selhání – ICE Clear Europe. Komise zejména ověří, zda měly preferenční sazby, které podnik ICE přiznal devíti bankám, dopad na jejich přikování do systému podniku ICE na úkor ostatních konkurenčních zúčtovacích systémů.

V říjnu navíc Komise provedla v řadě členských států nenahlášené kontroly v obchodních prostorách řady společností, které působí v odvětví finančních derivátů spojených s Euro Interbank Offered Rate (EURIBOR), jelikož měla obavy, že tyto společnosti mohou porušovat antimonopolní pravidla EU.

Antimonopolní šetření i regulační opatření Komise se vzájemně doplňují, jelikož se snaží zajistit bezpečné, zdravé a účinné finanční trhy.

Jednotná oblast pro platby v eurech (SEPA)

Bezproblémové, účinné a inovativní platební trhy jsou klíčové pro řádně fungující jednotný trh a hospodářskou integraci. SEPA je vynikajícím příkladem toho, jak samoregulace, regulace a prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže mohou a měly by fungovat společně za účelem vytvoření otevřených, účinných a inovativních tržních struktur. Tento vícerozměrný přístup se ukázal jako velmi úspěšný při přijímání návrhu Komise na nařízení k podpoře přechodu ze stávajících vnitrostátních schémat pro úhrady a inkasa na celoevropská schémata v rámci SEPA.

Navrhované nařízení se zabývá rovněž otázkou mezibankovních poplatků za přímé inkaso v rámci SEPA, jelikož odvětví požaduje větší jasnost a předvídatelnost, pokud jde o zákonnost takovýchto kolektivních dohod. K hlavním cílům návrhu Komise o mezibankovních poplatcích patří zajistit rovné podmínky mezi poskytovateli platebních služeb, vytvoření jednotného trhu pro přímé úhradové a inkasní platby, posílení přechodu k přímým inkasům v rámci SEPA a dosažení účinných inkasních služeb. Nařízení bylo přijato Parlamentem na plenárním zasedání dne 14. února 2012 (po přijetí zprávy Hospodářským a měnovým výborem (ECON)[19]) a Radou dne 28. února. Nařízení vstoupí v platnost po vyhlášení ve druhém čtvrtletí roku 2012.

Standardizace elektronických plateb

Společně s těmito regulačními iniciativami usiluje Komise prostřednictvím antimonopolních šetření o odstranění překážek pro nové účastníky a o inovace s cílem prosazovat účinné celoevropské platební systémy, které by snížily náklady na platby, vytvořily inovativní platební metody a v konečném důsledku usnadnily obchodování v celé EU. V září 2011 zahájila Komise antimonopolní šetření týkající se procesu standardizace plateb po internetu („elektronické platby“), který uskutečňuje Evropská rada pro platby (EPC)[20]. Šetření se zaměří zejména na to, zda proces standardizace neomezuje vstup na trh nebo inovace, například vyloučením nových účastníků nebo poskytovatelů platebních služeb, které nejsou pod kontrolou banky.

Odvětví údajů o finančních službách

Řádně fungující finanční trhy závisí na přístupu k informacím a dostupnosti kvalitních a včasných údajů o tržních ceně a struktuře finančních nástrojů. Trhy pro poskytování finančních informací se často vyznačují vysokou mírou koncentrace. To znamená, že velké celosvětové finanční instituce a poskytovatelé informačních služeb mají značnou tržní sílu. Standardizace na těchto trzích ze strany odvětví může vést k vývoji fakticky tržních standardních produktů, služeb, finančních identifikátorů a ukazatelů. Komise v současnosti šetří řadu záležitostí v tomto odvětví (včetně přístupu k informacím nebo službám, stanovování norem, práva k duševnímu vlastnictví a interoperabilitu mezi jednotlivými produkty nebo službami).

Právní závazky týkající se ISIN

Mezinárodní identifikační číslo cenného papíru (International Securities Identifier Number (ISIN)) je 12místný alfanumerický kód, který slouží k jedinečné identifikaci cenného papíru při obchodování a vypořádání, neobsahuje však informace o charakteru finančních nástrojů. Komise zahájila šetření z toho důvodu, že za používání záznamů o číslech ISIN společnosti Standard & Poor's (S&P) účtovala licenční poplatek, a dne 15. listopadu stanovila závazky, které společnost S&P nabídla, za právně závazné po dobu pěti let. Tyto závazky byly dvojí: za prvé, nepřímí koneční uživatelé již nebudou muset hradit společnosti S&P licenční poplatky za používání záznamů o číslech ISIN; za druhé, společnost S&P bude poskytovat rovněž novou službu sestávající pouze z poskytování záznamů o číslech ISIN, a to za cenu ve výši 15 000 USD ročně v rámci nové služby pro poskytovatele informačních služeb a přímé konečné uživatele.

Ratingové agentury

Ratingové agentury jsou společnosti, které udělují rating emitentům určitých druhů dluhových nástrojů (jako jsou vlády) a rovněž samotným dluhovým nástrojům (tj. veřejnému dluhu). Tento rating poté používají investoři, emitenti, investiční banky, makléři-prodejci a vlády. Rating je důležitým parametrem při posuzování rizik spojených s finančními investicemi.

Ve vřavě finanční krize se vyrojily obavy, pokud jde o trh ratingových agentur a způsob jak fungují některé společnosti působící v této oblasti. V listopadu navrhla Komise změny stávajícího nařízení o ratingových agenturách[21] s cílem odstranit některé problémy související s přílišným spoléháním se na rating a střetem zájmů, tržní strukturou a odpovědností ratingových agentur. Komise rovněž dále sleduje situaci v oblasti hospodářské soutěže na trhu ratingových agentur, který má oligopolní strukturu s velkými překážkami vstupu. Dosud nebyly zjištěny žádné signály protisoutěžních praktik na tomto trhu.

Jak uplatňování pravidel EU týkajících se spojování podniků přispívá k zachování korektní hospodářské soutěže na finančních trzích

Obchodní a poobchodní infrastruktury, například pro peněžní nástroje a deriváty, které fungují bezpečným, účinným a konkurenčním způsobem, jsou nezbytnými prvky moderních a dynamických kapitálových trhů, jež podnikům a investorům umožňují zůstat konkurenceschopnými na evropské i celosvětové úrovni. Jelikož na kapitálových trzích jsou rozhodujícími subjekty burzy cenných papírů, je hospodářská soutěž mezi nimi nanejvýš důležitá.

Hospodářská soutěž mezi burzami pro evropské finanční deriváty

Dne 29. června oznámily Deutsche Börse (mimo jiné vlastník burzy cenných papírů ve Frankfurtu) a NYSE Euronext (mimo jiné vlastník burz cenných papírů v New Yorku, Paříži, Bruselu, Amsterodamu a Lisabonu) oficiálně Komisi navrhované spojení podle nařízení EU o spojování podniků[22]. Tato transakce by spojila dvě přední evropské burzy cenných papírů, které působí v kompletním řetězci obchodování, zúčtování a vypořádání finančních nástrojů (a to peněžních nástrojů i derivátů). Po prvotním šetření trhu zahájila Komise hloubkové šetření, přičemž se zaměřila zejména na obchod s deriváty, jelikož transakce by vedla ke spojení dvou největších burz[23] obchodujících s evropskými finančními deriváty. Komise dospěla k závěru, že by spojení vedlo v oblasti evropských finančních derivátů obchodovaných na burze k téměř monopolní situaci, což by mělo za následek menší možnosti v oblasti volné hospodářské soutěže a méně inovací. K zákazníkům, kteří by byli touto transakcí dotčeni, patřily penzijní fondy, investiční fondy a retailové banky a rovněž profesionální makléři a investiční banky. Při neexistenci přístupu k rozšířenému systému pro poobchodní zúčtování společnosti vzniklé spojením (tj. v případě existence uzavřeného tzv. „vertikálního sila“) by byl vstup konkurenčních platforem pro deriváty na trh, který se již nyní vyznačuje velkými překážkami vstupu, ještě obtížnější. Oznamující strany tvrdily, že spojení povede k značnému zvýšení efektivnosti. Tyto přínosy by však byly podstatně nižší, než uváděly oznamující strany, a částečně by jich bylo možné dosáhnout i bez spojení. Případná vyšší efektivnost by každopádně nebyla dostatečně vysoká, aby vyvážila újmu způsobenou zákazníkům spojením, a kvůli vytvoření prakticky monopolní situace by případné výhody nebyly pravděpodobně přeneseny plně na zákazníky. Oznamující strany navrhly nápravná opatření s cílem odstranit obavy Komise, tato opatření však nebyla nakonec považována za dostatečná.

2.           Politika hospodářské soutěže v širším kontextu

V tomto kontextu se velká část opatření Komise v oblasti politiky hospodářské soutěže a prosazování v roce 2011 zabývala dopady krize na finanční trhy.

Prosazování a obhajoba hospodářské soutěže však slouží rovněž širším dlouhodobým cílům, jako je zvýšení prospěchu pro spotřebitele, podpora růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti EU v souladu se strategií Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[24].

Strategie stanoví konkrétní cíle, jichž má být v příštím desetiletí dosaženo v oblastech, jako je zaměstnanost, vzdělávání, migrace, využívání energie a inovace, a rovněž milníky týkající se energetické účinnosti k překonání dopadů finanční krize a návratu EU zpět na cestu hospodářského růstu. Důležitou úlohu při zajišťování toho, aby bylo možno dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, hraje hospodářská soutěž a přísná politika hospodářské soutěže, která je navržena a prováděna Evropskou komisí a členskými státy v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN), jelikož hospodářská soutěž má bezprostřední dopad na hlavní hybné síly růstu produktivity.

Náležitý rámec pro prosazování pravidel hospodářské soutěže

Rok 2011 byl rovněž důležitým rokem, pokud jde o otázky řádného procesu v souvislosti s institucionálním rámcem EU pro prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže. Evropský soud pro lidská práva (ECtHR)[25] i Soudní dvůr[26] potvrdily, že institucionální rámec pro prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, na jehož základě přijímá správní orgán jako Komise rozhodnutí, která plně podléhají soudnímu přezkumu, zajišťuje náležitou ochranu základních práv osob, jichž se tato rozhodnutí týkají. Komise je odhodlána dále zlepšovat své vyšetřovací postupy a zvyšovat transparentnost. To dokládá přijetí souboru opatření v roce 2011[27], který zahrnoval osvědčené postupy pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 SFEU[28] (obdobné postupy jsou již k dispozici pro kontrolu spojování podniků a státní podporu), revidovaný mandát úředníka pro slyšení[29] (který úlohu úředníka pro slyšení rozšiřuje na vyšetřovací fázi) a rovněž dokument útvarů Komise o předkládání hospodářských důkazů[30]. Cílem tohoto souboru opatření je zvýšit transparentnost a pomoci stranám při jejich jednání s Komisí a úředníky pro slyšení v antimonopolních šetřeních a šetřeních týkajících se spojování.

Lepší pravidla týkající se vyrovnávací platby za závazky veřejné služby

Nový balíček týkající se služeb obecného hospodářského zájmu (SGEI)[31] poskytuje členským státům jednodušší, jasnější a pružnější rámec pro podporu poskytování vysoce kvalitních veřejných služeb občanům. Členské státy mohou do značné míry stanovit, jaké služby patří ke službám obecného zájmu, Komise však musí zajistit, aby veřejné financování poskytnuté na poskytování těchto služeb neoprávněně nenarušovalo hospodářskou soutěž na jednotném trhu. Původně byly z oznamovací povinnosti vyňaty pouze nemocnice a sociální byty, s novým balíčkem je však od oznamovací povinnosti osvobozeno více sociálních služeb, bez ohledu na výši obdržené vyrovnávací platby. Služby musí uspokojovat sociální potřeby (tj. zdravotní a dlouhodobá péče, péče o děti, přístup na trh práce / znovuzačlenění na trh práce, sociální bydlení, péče o zranitelné skupiny a jejich sociální začleňování). Komise naopak podrobí větší kontrole ostatní služby obecného hospodářského zájmu, u nichž vyrovnávací platba převyšuje 15 milionů EUR ročně.

2.1.        Jak hospodářská soutěž zvyšuje prospěch spotřebitelů

Ve složité době se mohou objevit výzvy k vytvoření protekcionistických obranných linií. Jak však potvrzuje historie, prosazování a obhajoba hospodářské soutěže nemohou být v době hospodářské krize omezeny, jelikož případné oslabení rámce hospodářské soutěže by zhoršilo tendenci růstu ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

Spotřebitelé jsou na tom lépe, pokud mají přístup k otevřeným a konkurenčním trhům

Trvalou prioritou Komise je boj proti tajným dohodám a zneužívání dominantního postavení. V roce 2011 přijala Komise čtyři rozhodnutí o kartelech, včetně dvou rozhodnutí týkajících se spotřebních výrobků (čistidla určená pro spotřebitele a exotické ovoce), jejichž prostřednictvím uložila 14 podnikům pokuty překračující 614 milionů EUR[32]. U třech z těchto čtyř rozhodnutí se jednalo o narovnání. Narovnání jsou důležitá, jelikož Komisi umožňují postupovat rychleji a přinášejí výhody, pokud jde o čas i zdroje. Přispívají rovněž k většímu odrazujícímu účinku boje Komise proti kartelům.

Především spotřebitelům přineslo prospěch rovněž rozhodnutí proti zavedené polské telekomunikační společnosti, které bylo přijato v červnu kvůli potlačování rozvoje hospodářské soutěže na polských trzích s širokopásmovým přístupem v posledních čtyřech letech[33]. Komise zahájila řízení v této věci v roce 2009 z vlastního podnětu poté, co zjistila, že Polsko má jednu z nejnižších měr rozšíření širokopásmového připojení v Evropě, že spotřebitelé jsou znevýhodněni nižšími rychlostmi připojení a že měsíční ceny za nabízené Mbit/s jsou mnohem vyšší než ceny v ostatních členských státech (a patří k nejvyšším v zemích OECD).

Komise chrání hospodářskou soutěž a zvyšuje prospěch spotřebitelů rovněž při uplatňování své politiky v oblasti spojování podniků a usiluje o rovnováhu mezi hospodářskými přínosy fúze a ostatními parametry, jako je cena, výběr, kvalita nebo inovace. Tento přístup se ukázal jako účinný v odvětví IT, v němž Komise přezkoumala a schválila fúze mezi konkurenty na již koncentrovaných trzích, jako je odvětví pevných disků[34], a plány některých společností týkající se změny jejich obchodního modelu (např. nabytí společnosti McAfee, výrobce produktů pro zabezpečení IT, společností Intel, výrobcem počítačových čipů, s výhradou závazků týkajících se zajištění interoperability)[35] nebo diverzifikace jejich portfolia činností (např. získání společnosti Skype, poskytovatele volání a videokomunikace na internetu, společností Microsoft, výrobcem operačních systémů)[36]. Očekává se rovněž, že spotřebitelé budou mít prospěch z většího výběru a lepších služeb při cestování vlakem na určitých evropských trasách, a to na základě schválených společných podniků, jež připravují cestu pro zavedení nových vysokorychlostních služeb na trase Paříž–Milán[37] a Vídeň–Salcburk[38] v konkurenci se stávajícími železničními službami, které poskytují zavedení provozovatelé.

Zvýšení prospěchu pro spotřebitele: praktický příklad z potravinářského odvětví

Rostoucí a kolísající ceny potravin mohou mít na evropské hospodářství nepříznivý dopad

Způsob, jakým může prosazování a obhajoba hospodářské soutěže účinně přispět k zvýšení prospěchu pro spotřebitele, náležitě dokládá potravinářské odvětví, kde občané každý den čelí realitě trhu. Potraviny představují velkou část rozpočtů občanů a v roce 2011 na ně připadalo v průměru přibližně 14,1 % celkových výdajů domácností v EU[39].

Potravinový řetězec spojuje tři důležitá odvětví evropského hospodářství: 1. zemědělskou produkci, 2. zpracování potravin a 3. distribuci (velkoobchodní a maloobchodní). Tato odvětví hrají důležitou úlohu v hospodářském, společenském a politickém životě Evropy a významně přispívají k přidané hodnotě EU, obchodu a zaměstnanosti, zejména ve venkovských oblastech[40]. Od poloviny roku 2007 se ceny potravin na všech úrovních dodavatelského řetězce významně zvýšily a spotřebitelské ceny potravin významně přispěly k celkové inflaci[41]. Současně se zvýšilo rovněž kolísání cen, zejména produkčních cen v případě potravinových komodit.

Komise zasáhla na několika frontách

Rostoucí a kolísající ceny potravin upozornily tvůrce politik a regulační orgány na možné problémy v potravinovém řetězci, s ohledem na něž byla přijata opatření. Na úrovni EU zřídila Komise v roce 2010 Fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce, jehož mandát potrvá do konce roku 2012[42]. Toto fórum spojuje řadu iniciativ Komise v různých oblastech politiky. Fórum zřídilo řadu odborných platforem zaměřujících se na různé aspekty potravinového řetězce. Z hlediska politiky hospodářské soutěže mají obzvláštní význam tři z nich: i) platforma pro smluvní vztahy mezi podniky; ii) odborná skupina vyvíjející nástroj pro sledování cen potravin a iii) platforma pro konkurenceschopnost v zemědělsko-potravinářském odvětví.

Práce platformy pro smluvní vztahy mezi podniky se například zabývá obavami v souvislosti s nerovnou vyjednávací sílou v potravinovém řetězci, což je otázka, která je často nastolována ve vztahu k prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže. V rámci této platformy schválily zúčastněné strany společné zásady spravedlnosti, jimiž se řídí obchodní vztahy v potravinářském odvětví, a rovněž příklady korektních a nekalých obchodních praktik, na něž se však nevztahují právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže. Práce této platformy pokračuje.

Reforma společné rybářské politiky (SRP) a reforma společné zemědělské politiky (SZP), které Komise předložila v roce 2011, budou mít významné dopady rovněž na hospodářskou soutěž v těchto odvětvích[43]. Pravidla SZP hrají důležitou úlohu v oblasti hospodářské soutěže na předcházející úrovni potravinového řetězce. Ačkoliv se na zemědělské produkty vztahují články 101 a 102 SFEU, návrh SZP zachovává určité odchylky od článku 101 SFEU, a to navzdory obecnému cíli zvýšit orientaci SZP na trh.

Jednou z otázek v diskusích o reformě SZP byla rovněž nerovná vyjednávací síla, jelikož mnoho zúčastněných stran zdůraznilo, že kvůli velké roztříštěnosti zemědělského odvětví v porovnání s ostatními úrovněmi potravinového řetězce postrádají prvovýrobci potravin vyjednávací sílu. Tento názor se objevil rovněž v posledních zprávách Evropského parlamentu o reformě SZP[44]. V zájmu nápravy nedostatečné vyjednávací síly se návrh SZP snaží posílit ve všech odvětvích zemědělské produkce úlohu organizací producentů. Jelikož členy organizací producentů jsou nezávislí zemědělci a jejich produkce je v různé míře začleněna do organizací producentů, je nezbytné zajistit, aby organizace producentů fungovaly způsobem, který napomáhá hospodářské soutěži.

Orgány pro hospodářskou soutěž zajišťují, aby trhy s potravinami fungovaly řádně pro spotřebitele …

Vysoké ceny potravin vyplývají z řady činitelů, jež nespadají do oblasti působnosti politiky hospodářské soutěže. Nedávný růst cen lze vysvětlit především rostoucími cenami komodit, které se přenášejí v celém potravinovém řetězci a vedou k vyšším spotřebitelským cenám. Důležitou úlohu při zajišťování náležitého fungování trhů s potravinami pro spotřebitele však hrají právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže. V tomto ohledu provedlo mnoho vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v EU v minulých letech v potravinářském odvětví šetření s cílem objasnit, jak tyto trhy fungují, určit možné problémy a navrhnout řešení.

Na maloobchodní úrovni jsou trhy s potravinami často vnitrostátní nebo regionální. Hlavní úlohu při uplatňování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže v tomto odvětví proto hrají vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž. GŘ pro hospodářskou soutěž úzce spolupracovalo s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž v rámci ECN s cílem dále rozvíjet soudržný a společný přístup a zajistit, aby byly trhy s potravinami i nadále konkurenční a fungovaly účinně. Jedním z výsledků této spolupráce je vypracování zprávy ECN o nejdůležitějších opatřeních evropských orgánů pro hospodářskou soutěž v oblasti prosazování, obhajoby a monitorování v posledních osmi letech[45]. Předloha zprávy dokládá úctyhodnou práci vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v této oblasti s přibližně 170 případy vymáhání dodržování antimonopolních pravidel, 1300 případy týkajícími se kontroly spojování podniků a přibližně 100 opatřeními v oblasti sledování trhu (včetně odvětvových šetření, tržních studií a podporujících stanovisek). Tato řízení a monitorovací opatření se týkala široké škály výrobků a odvětví na všech úrovních dodavatelského řetězce.

Jak je uvedeno ve zprávě, k odvětvím, v nichž se antimonopolní šetření provádí nejčastěji, patří obilniny, mléčné výrobky a kategorie zahrnující více výrobků. Hlavní problémy v oblasti hospodářské soutěže souvisely s kartelovými dohodami, zahrnovaly však rovněž vertikální omezení a zneužití dominantního postavení. Hlavním účelem opatření ke sledování trhu je lépe pochopit fungování trhů s potravinami, například způsobu přenášení cen na jednotlivých úrovních dodavatelského řetězce. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž předložily v důsledku těchto opatření řadu doporučení k zlepšení hospodářské soutěže na relevantních trzích. Některá z těchto doporučení zavedla rovněž zásady pro smluvní vztahy mezi maloobchodníky a dodavateli.

Vedle vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž prosazovala pravidla hospodářské soutěže v potravinářském odvětví rovněž Komise, zejména prostřednictvím šetření týkajících se protiprávních kartelů a uložením pokut jejich účastníkům a rovněž kontrolou spojování podniků. V říjnu přijala Komise například rozhodnutí, v němž konstatovala, že skupiny Chiquita a Pacific Fruit provozovaly kartel za účelem stanovování cen banánů při prodeji v jižní Evropě[46]. Společnosti stanovovaly týdenní prodejní ceny a vyměňovaly si informace o cenách ve vztahu ke svým značkám.

… a to, aby konsolidace nepoškozovala hospodářskou soutěž

V potravinářském odvětví se projevuje probíhající globalizace a konsolidace, jak dokládá řada oznámení spojení podniků, jež Komise projednávala v roce 2011[47]. Konsolidaci lze zaznamenat zejména v odvětví mléčných výrobků, kde Komise schválila tři navrhovaná spojení[48]. V případě převzetí společnosti Allgäuland společností Arla zahájila Komise hloubkové šetření, nakonec však rozhodla, že závazek, který oznamující strany nabídly, není nutný; navrhovaná transakce byla proto schválena bez uložení jakýchkoli podmínek. V roce 2011 byla předmětem přezkumu v souvislosti se spojováním podniků rovněž odvětví pomerančového džusu[49] a cukru.

Probíhající konsolidace v odvětví cukru

Odvětví cukru je koncentrovaným trhem s velkými překážkami vstupu. Reforma regulace odvětví cukru urychlila dynamiku trhu a vedla k menšímu počtu účastníků, kteří působí v několika členských státech. Komise se rozhodla prohloubit své šetření týkající se převzetí kontroly nad obchodníkem s cukrem ED&F MAN společností Südzucker [50], jelikož předběžné šetření naznačilo možné problémy v oblasti hospodářské soutěže na trzích s bílým cukrem, zejména v jižní Evropě; u dovozu surového třtinového cukru pro rafinaci v celém Evropském hospodářském prostoru (EHP)[51] a u melasy, zejména ve střední Evropě. Rozhodnutí Komise se očekává v dubnu 2012.

2.2.        Jak politika hospodářské soutěže podporuje růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost

Ve vyspělých ekonomikách je hlavním zdrojem růstu souhrnná produktivita výrobních faktorů. V minulých letech panovala obecná shoda, pokud jde o hlavní hybné síly souhrnné produktivity výrobních faktorů: inovace založené na znalostech a ekonomika, která usnadňuje dynamické přerozdělování výrobních faktorů mezi jednotlivými odvětvími. Podniky, které jsou připraveny na dlouhodobý úspěch, mohou nejlépe zajistit konkurenční trhy. Přísná politika hospodářské soutěže je hlavním prvkem soudržné a integrované politiky na podporu konkurenceschopnosti evropských výrobních odvětví.

Výzkum, vývoj a inovace

Hospodářská soutěž je základní hybnou silou inovací a souhrnné produktivity výrobních faktorů

Podněcováním inovací v oblasti technologií a výrobních metod (a to buď postupně, nebo průlomovým způsobem) může politika hospodářské soutěže významně přispět k produktivitě a růstu. Kartely brání výrobním odvětvím v transformaci a zaměřují svou činnost na dosažení co nejvyšších zisků místo na inovace. Jedním z příkladů činnosti Komise v této oblasti je její šetření týkající se údajných praktik některých vydavatelství za účelem vykonávání společné kontroly nad rozvojem elektronických knih, což mohlo poškodit vyhlídku na rozvoj konkurenčního jednotného digitálního trhu v této oblasti[52].

Ve vysoce inovačním prostředí se mohou zavedené podniky rovněž pokoušet o získání kontroly nad procesem inovací ve svůj vlastní prospěch a na úkor nových účastníků. Prosazování antimonopolních pravidel musí zajistit, aby dominantní podniky nemohly využít své dominantní postavení k maření vstupu menších soutěžitelů s novými životaschopnými nápady. Probíhající šetření Komise týkající se společnosti Google v souvislosti s jejími činnostmi v oblasti vyhledávání na internetu, reklamy na internetu a zprostředkování této reklamy[53] prokazuje odhodlání Komise prosazovat pravidla hospodářské soutěže v rychle se vyvíjejících digitálních odvětvích v zájmu zajištění jejich řádného fungování jako součásti širších cílů Digitální agendy. Komise posuzuje zejména tvrzení, že společnost Google odsouvá neplacené výsledky hledání poskytnuté konkurenčními poskytovateli vyhledávacích služeb na nižší pořadí, zatímco výsledkům vlastních vertikálních vyhledávacích služeb poskytuje preferenční zacházení, a rovněž tvrzení, že ukládá reklamním partnerům povinnosti týkající se exkluzivity a omezuje přenositelnost dat internetových reklamních kampaní na konkurenční internetové reklamní platformy.

Rovněž farmaceutické odvětví je založeno na výzkumu a vývoji a je silně regulováno. Jak prokazuje zpráva Komise o šetření ve farmaceutickém odvětví, některé hlavní problémy v oblasti hospodářské soutěže v tomto odvětví souvisí s možným neoprávněným zpožďováním nebo blokováním vstupu generických léčiv na trh a vývoje a uvádění inovativních léčiv na trh[54]. Vzhledem ke globální povaze farmaceutického odvětví není zachování řádné hospodářské soutěže v tomto odvětví nezbytné pouze z důvodů souvisejících s EU, nýbrž rovněž k zajištění většího poskytování cenově dostupných a inovativních léčiv potřebným osobám v rozvojových zemích. V roce 2011 byla proto věnována pozornost dohodám a smluvním ujednáním o zpožďování vstupu generických léčiv na trh a Komise zahájila v této souvislosti dvě řízení[55].

Částka státní podpory na výdaje v oblasti výzkumu, vývoje a inovací vzrostla z 6,2 milionu EUR v roce 2005 na 10,9 milionu EUR v roce 2010 (+75 %) s cílem podpořit vytváření pracovních příležitostí a zvýšit konkurenceschopnost Evropy, a to prostřednictvím individuální podpory i režimů podpory. V roce 2011 schválila Komise podporu členských států určenou na tyto cíle nejméně v 33 případech týkajících se ochrany životního prostředí, 43 případech týkajících se regionálního rozvoje, 20 případech týkajících se výzkumu a vývoje a nejméně 11 případech týkajících se podpory malých a středních podniků[56].

Ekologicky šetrnější růst

Evropa potřebuje konkurenceschopné ceny energií, zabezpečení dodávek, investice do infrastruktury a zdroje energie, které zohledňují cíle v oblasti ochrany životního prostředí

V souladu s cílem spočívajícím v podpoře udržitelného růstu zahájila Komise vypracovávání pokynů ke státní podpoře ve vztahu k systému obchodování s emisemi. Tyto pokyny budou usilovat o dosažení rovnováhy mezi třemi cíli: zabránit značnému riziku úniku uhlíku kvůli nárůstu nákladů na CO2 v cenách elektřiny; zachovat cenové signály vytvořené systémem EU pro obchodování s emisními povolenkami k dosažení nákladově efektivní dekarbonizace a omezit na minimum narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu tím, že se v době hospodářské nejistoty a rozpočtové kázně v EU zamezí soupeření v poskytování dotací.

Politika hospodářské soutěže podporuje co nejúčinnější využívání stávajících technologií a zdrojů

Číselné údaje prokazují rostoucí požadavek na uspokojování energetických potřeb z udržitelných zdrojů. Komise schválila společné podniky v oblasti sluneční energie (termální i fotovoltaické)[57] a větrné energie[58]. Členské státy poskytly finanční prostředky pro opatření na podporu energie z obnovitelných zdrojů na základě horizontálních pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí[59], přičemž řada členských států současně usilovala o podporu automobilů šetrných k životnímu prostředí a ekologických výrobků.

Síťová odvětví

Práce Komise v antimonopolní oblasti se zaměřila na zlepšení tržního fungování klíčových odvětví hospodářství, jako jsou síťová odvětví.

Politika hospodářské soutěže podporuje účinné a integrované služby a brání segmentaci trhu

Dotvoření jednotného trhu se nemůže stát skutečností, pokud společnosti uzavírají dohody za účelem rozdělení trhu podle hranic jednotlivých členských států. Dohody, které obsahují konkurenční doložky, ohrožují integraci jednotného trhu. Komise proto zaslala společnostem Telefónica a Portugal Telecom prohlášení o námitkách, jelikož se tyto společnosti dohodly, že na Pyrenejském poloostrově nebudou soutěžit na svých příslušných telekomunikačních trzích[60].

Růst je ve středu zájmu politiky státní podpory rovněž v telekomunikačním odvětví. V roce 2011 podrobila Komise kontrole státní prostředky ve výši téměř 2 miliard EUR určené na financování rozvoje širokopásmových sítí a sítí nové generace v různých evropských zemích. V důsledku toho bylo schváleno 18 režimů podpory na vybudování nové telekomunikační infrastruktury v evropských oblastech s nedostatečným pokrytím. Tyto režimy přispějí k snižování rozdílů oproti vyspělejším zemím z celého světa, zvýší konkurenceschopnost trhů a zajistí nové služby pro spotřebitele.

Politika hospodářské soutěže usnadňuje dynamické přerozdělování zdrojů (vstup a odchod)

V energetickém odvětví může prosazování hospodářské soutěže přispět k vyřešení problémů se zabezpečením dodávek, a to usnadněním přístupu na trh a podporou investic. V roce 2011 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení proti dodavateli elektřiny, společnosti ČEZ, kvůli podezření, že mohla zneužít své dominantní postavení tím, že bránila vstupu konkurentů na český trh s elektřinou[61]. Komise provedla rovněž neohlášené kontroly v obchodních prostorách plynárenských společností ve střední a východní Evropě kvůli jejich chování, které mohlo konkurentům bránit v poskytování alternativních zdrojů zemního plynu nebo mohlo zahrnovat zneužití dominantního postavení při dodávkách zemního plynu, například účtováním přemrštěných cen.

Lepší fungování odvětví letecké dopravy: úloha politiky hospodářské soutěže

Osobní letecká doprava byla finanční krizí zasažena méně než nákladní letecká doprava

Letecká doprava se dnes považuje za samozřejmost. Počet cestujících v letecké dopravě se mezi rokem 1980 a 2000 ztrojnásobil a podle očekávání se do roku 2020 znovu zdvojnásobí. V roce 2010 dosáhl počet cestujících přepravených na trasách zahrnujících letiště v EU 777 milionů, což oproti roku 2009 představuje 3% nárůst. Přibližně dvě třetiny těchto cest se uskutečnily v rámci EU. Trvalý růst ukazuje přínosy liberalizace trhu, která byla podpořena prosazováním politiky hospodářské soutěže. Prognózy udávají, že v příštím desetiletí bude letecká doprava dále růst tempem přibližně 4 % ročně[62]. Civilní letecká doprava významně přispívá k evropskému hospodářství, jelikož zahrnuje více než 150 leteckých dopravců zajišťujících pravidelnou osobní dopravu, síť více než 450 letišť a přibližně 4,5 milionu zaměstnanců[63]. Její činnosti přispívají k HDP EU 1,5 %. Skutečnost, že odvětví civilní letecké dopravy od počátku devadesátých let minulého století významně roste, je především výsledkem liberalizace tohoto odvětví, která vedla k snížení cen a vstupu četných nových společností. Počet tras uvnitř Unie mezi rokem 1992 a 2010 vzrostl o 140 %.

V roce 2010 bylo letecky přepraveno 13,1 milionu tun nákladu, přičemž 20 % představovala nákladní doprava uvnitř EU. To představuje 16% nárůst v porovnání s rokem 2009, kdy bylo evropské odvětví letecké nákladní dopravy silně zasaženo zhroucením obchodu v důsledku finanční krize.

Liberalizace posílila hospodářskou soutěž a zvětšila výběr pro cestující, avšak …

Proces liberalizace v letecké dopravě je v poměrně pokročilé fázi. Po dotvoření jednotného trhu pro leteckou dopravu v roce 1997 vstoupila na trh řada nových leteckých společností, které se rychle rozvíjely, což zvýšilo hospodářskou soutěž a zajistilo větší výběr pro cestující. To se projevilo rovněž v relativně prudkém nárůstu počtu cestujících na regionálních letištích. V několika minulých letech však bylo konkurenční postavení regionálních letišť (jak se zdá) oslabeno: letiště s méně než pěti miliony cestujících ročně nyní vykazují tempa růstu, která jsou podobná jako u větších letišť.

… konsolidace zvýšila obavy ohledně různých forem spolupráce mezi leteckými společnostmi

Mezi leteckými společnostmi současně dochází k významné konsolidaci, zejména z důvodu dřívější struktury trhu založené na existenci národních dopravců, která se na otevřeném evropském trhu ukázala jako neefektivní. Došlo k řadě fúzí, zejména fúzí týkajících se některých menších a/nebo méně efektivních národních dopravců, kteří byli zvyklí na to, že jsou chráněni zákonným monopolem. Rozvíjejí se rovněž volnější a různé formy spolupráce, které sahají od dvoustranných dohod o společném označování linek po aliance (velký počet leteckých společností v Evropě i mimo ni je součástí jedné ze tří velkých aliancí, Oneworld, Star Alliance a SkyTeam) nebo společné podniky. Hlavním důvodem oblíbenosti těchto volnějších forem spolupráce mezi mezinárodními dopravci jsou omezení u zahraničních investic v různých jurisdikcích (jako je EU a USA).

Při šetřeních Komise týkajících se spojování a jejích antimonopolních šetřeních v roce 2011 byly vzaty v úvahu účinky vyšší koncentrace nabídky na některých trasách na hospodářskou soutěž i dopady koordinace mezi leteckými společnostmi na hospodářskou soutěž.

Komise navrhuje nové nařízení o letištních časech, které má zvýšit hospodářskou soutěž

V březnu přijala Komise ucelenou strategii, která objasňuje plán k vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje[64]. Plán obsahuje 40 konkrétních iniciativ, které mají zvýšit mobilitu a současně do roku 2050 snížit emise uhlíku v dopravě o 60 %. Balíček opatření týkající se lepších letišť, který byl přijat v prosinci 2011, klade důraz na problém související s kapacitou letišť. V kontextu rostoucího přetížení letišť a omezeného rozvoje důležité nové letištní infrastruktury limituje hospodářskou soutěž přístup k letištním časům, vzácnému zdroji. Jednou z těchto iniciativ je návrh nového nařízení o letištních časech[65], které bylo přijato 1. prosince a které má usnadnit vstup na trh a podpořit účinnější využívání kapacity letišť. Navrhované nařízení posiluje nezávislost koordinátorů letištních časů, předpokládá vyšší míry využití požadovaných letištních časů a výslovně povoluje sekundární trh s letištními časy, který napomůže vstupu konkurentů na úkor zavedených provozovatelů. Orgány pro hospodářskou soutěž budou muset současně zajistit, aby větší uvolnění sekundárního trhu s letištními časy nevyužily zavedené letecké společnosti k dalšímu posílení svého postavení.

Balíček opatření týkající se lepších letišť obsahuje rovněž nové nařízení o pozemním odbavování[66], které má posílit účinnost a celkovou kvalitu služeb pozemního odbavování zajištěním větší hospodářské soutěže v tomto odvětví.

V řízeních týkajících se spojování a porušení antimonopolních pravidel byly jako nápravná opatření nabídnuty závazky související s letištními časy

V řadě řízení týkajících se spojování a porušení antimonopolních pravidel nabídly strany letištní časy jako způsob, jak usnadnit vstup konkurentů, a tudíž odstranit obavy, které uvedly orgány pro hospodářskou soutěž. Závazky týkající se letištních časů jsou obzvláště účinné na přetížených letištích, kde je přístup k letištním časům nezbytný pro to, aby mohly letecké společnosti spolu soutěžit.

Závazky týkající se letištních časů byly přijaty společným podnikem transatlantických leteckých společností, avšak …

V roce 2010 se společnosti British Airways, American Airlines a Iberia, členové aliance Oneworld, dohodly na koordinaci letových řádů, tarifních cen letenek a kapacity na trasách mezi Evropou a Severní Amerikou. Šetření Komise týkající se tohoto společného podniku vedlo k rozhodnutí, které uložilo závazky těmto třem dopravcům[67]. Řada konkurentů poté požádala o letištní časy nebo jiná zvláštní ujednání nabízená partnery společného podniku. Po přezkumu schválila Komise dne 20. prosince 2010 žádost společnosti Delta Airlines o letištní časy, což této společnosti umožnilo, aby začala létat na trase z Londýna–Heathrow do Bostonu a Miami. V roce 2011 pokračovala Komise v šetření dohod mezi aliancemi Star[68] a SkyTeam[69] a zahájila dvě šetření[70] s cílem ověřit zákonnost uzavřených dohod o společném označování linek, a to v jednom případě mezi společnostmi Lufthansa a Turkish Airlines a ve druhém případě mezi společnostmi TAP Air Portugal a Brussels Airlines.

… v navrhovaném spojení společností Aegean a Olympic byly považovány za nedostatečné

Zachování výběru pro spotřebitele a cenové soutěže na řeckých trasách

Dne 26. ledna zakázala Komise navrhované spojení společností Aegean Airlines a Olympic Air, dvou největších leteckých společností v Řecku, jež bylo oznámeno v červnu 2010. Stejně jako v předchozích případech fúzí leteckých společností analyzovala Komise společné účinky navrhovaného spojení na jednotlivé trasy, na nichž působí obě společnosti. Komise zjistila, že by navrhované spojení vedlo k téměř monopolnímu postavení subjektu vzniklého spojením na devíti trasách, včetně tras mezi Aténami a Soluní, Heraklionem nebo Rhodem, a to na úkor více než čtyř milionů cestujících, kteří jsou na těchto trasách každý rok přepraveni. Jako součást balíčku nápravných opatření společnosti Olympic a Aegean navrhly, že na letišti v Aténách a jiných řeckých letištích poskytnou určité letištní časy potenciálnímu novému účastníkovi. Komise však měla za to, že tato nápravná opatření nepostačují, jelikož letiště v Aténách ani žádné jiné řecké letiště není přetíženo.

Na rozdíl od předchozích případů fúzí leteckých společností nepředstavovala problém dostupnost letištních časů. Problémem bylo to, že i v případě dostupných letištních časů neexistovala jiná společnost, která by věrohodně vstoupila na trh. Uvolnění letištních časů by proto nezvýšilo pravděpodobnost vstupu nového účastníka na tyto trasy, ani takovýto vstup neusnadnilo. Při neexistenci jiného vhodného nápravného opatření neměla Komise jinou možnost, než navrhované spojení zakázat[71].

Objevení se nízkonákladových dopravců a jejich přitažlivost pro regionální letiště…

V posledních letech se odvětví letecké dopravy výrazně změnilo, zejména kvůli pozoruhodnému nárůstu počtu nízkonákladových dopravců od roku 2005. Tito dopravci získali významné podíly na trhu, měli však rovněž prospěch ze značné veřejné podpory. V řadě případů například orgány veřejné správy nabídly nízkonákladovým dopravcům systémy slev za využívání regionálních letišť, která měla rovněž prospěch z veřejných peněz. Některým bývalým národním dopravcům se mimoto nepodařilo přestát současnou hospodářskou krizi a požádali o státní podporu. Není proto překvapením, že Komise obdržela stížnosti od konkurentů.

… vede k úvahám o pokynech pro leteckou dopravu

Stávající právní rámec, který sestává z pokynů pro leteckou dopravu z roku 1994[72] a 2005[73], se těmito obavami zabývá zejména tím, že stanoví kritéria slučitelnosti pro posuzování investiční podpory pro letištní infrastrukturu a podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť. V roce 2011 zahájila Komise veřejné konzultace o uplatňování a možné revizi těchto pokynů. Komise zvažuje, že v roce 2012 přijme nové pokyny, které by zohledňovaly kladný dopad letišť a leteckých společností na regionální rozvoj a současně zamezily narušení hospodářské soutěže a zdvojování neziskových letišť.

Komise zvyšuje kontrolu podpory pro regionální letiště a nízkonákladové dopravce a…

V současnosti není většina regionálních letišť v Evropě zisková a může přežívat jen díky dotacím, které dostává od místních orgánů. Pouze 8 % letišť v EU-27 je v soukromém vlastnictví, zatímco 77 % letišť je veřejných a dalších 14 % má smíšenou vlastnickou strukturu. Uzavření letišť však nemusí být schůdnou možností kvůli důležité úloze, kterou regionální letiště hrají v místním/regionálním rozvoji. Kontrola státních podpor však musí zajistit, aby toto veřejné vlastnictví nespravedlivě nezvýhodňovalo některá letiště a letecké společnosti na úkor ostatních, a tím přispět k řádnému rozdělování veřejných zdrojů. Co je důležité, tuto přísnější úlohu přezkumu státní podpory potvrdila řada rozsudků týkajících se tohoto odvětví. V nedávném rozsudku ve věci letiště Lipsko-Halle Tribunál potvrdil, že výstavba letištní infrastruktury podléhá kontrole státní podpory, jelikož je neodmyslitelně spojena s provozováním letiště jako ekonomickou činností[74].

V roce 2011 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení ve věci státní podpory v šesti případech[75] týkajících se investiční podpory a podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti nebo regionální letiště. Většina těchto případů zahrnuje systémy slev z letištních poplatků, které jsou poskytnuty nízkonákladovým dopravcům, často ve spojení s marketingovými dohodami, jejichž význam pro letiště je sporný.

…pokračuje v šetření týkajícím se podpory na restrukturalizaci poskytnuté národním dopravcům

Současně došlo ke konsolidaci a restrukturalizaci zavedených dopravců, což mělo za následek důležité případy státní podpory. Dvěma vhodnými příklady je zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se podpory na restrukturalizaci poskytnuté českému a maltskému národnímu dopravci (České aerolinie (ČSA)[76] a Air Malta[77]).

2.3.        Jak Komise podporuje kulturu hospodářské soutěže

Prosazování a obhajoba jsou dva prvky účinné politiky hospodářské soutěže

Znalost výhod hospodářské soutěže je nezbytná k tomu, aby občané využili tyto příležitosti jako spotřebitelé, podniky soutěžily na základě kvality a tvůrci politik na úrovni EU a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zahájili iniciativy, které podporují udržitelný růst.

Podniky a členské státy musí znát pravidla a dodržovat je…

Trhy fungují lépe, pokud si spotřebitelé vybírají nabízené výrobky a služby na základě informací, podniky upustí od protisoutěžních dohod a praktik a orgány veřejné správy si uvědomí, jak může hospodářská soutěž přispět k vyřešení obecnějších hospodářských problémů. V době hospodářského zpomalení je obzvláště důležité, aby tvůrci politik rozuměli kladným dopadům hospodářské soutěže na růst a újmě, která může vyplývat z uvolnění pravidel. K zvýšení informovanosti o pravidlech a na podporu úsilí podniků o dodržování požadavků vydala Komise brožuru s názvem „Compliance Matters“ a otevřela na svých internetových stránkách oddíl, který čtenáře směruje na dostupné materiály týkající se účinných strategií k dodržování požadavků[78].

V roce 2011 bylo dosaženo dalšího pokroku při zajišťování účinného a bezodkladného výkonu rozhodnutí Komise o navrácení státní podpory ze strany dotčeného členského státu. Cílem navrácení je obnovit situaci na trhu, která existovala před poskytnutím podpory, aby bylo zajištěno zachování rovných podmínek na vnitřním trhu. Procentní podíl protiprávní a neslučitelné státní podpory, která má být dosud navrácena, se snížil ze 75 % na konci roku 2004 na přibližně 12,3 % ke dni 31. prosince 2011, zatímco částka protiprávní a neslučitelné podpory, která již byla navrácena, vzrostla z 2,3 miliardy EUR v prosinci 2004 na 12,3 miliardy EUR. Jako účinná se ukázala řízení o nesplnění povinnosti a soudní žaloby na členské státy, které nesplní rozhodnutí o navrácení státní podpory. V roce 2011 bylo ukončeno pět řízení po podání soudní žaloby u Soudního dvora; předmětem soudního řízení je dosud 29 z celkem 45 neuzavřených případů.

…zatímco orgány pro hospodářskou soutěž zintenzivňují svou spolupráci v rámci EU i na mezinárodní úrovni

Při posilování kultury hospodářské soutěže hrají důležitou úlohu Komise i orgány pro hospodářskou soutěž. Spolupracují nejen na jednotlivých případech, nýbrž rovněž na rozvoji politiky prostřednictvím různých fór v rámci ECN. Podskupiny, které byly v roce 2011 aktivní, se zabývaly odvětvími jako potraviny, finanční služby a farmaceutické přípravky.

Globalizované trhy potřebují posilování kultury hospodářské soutěže na mezinárodní úrovni a Komise prosazuje sbližování hmotněprávních a procesních pravidel. S orgány pro hospodářskou soutěž v USA, Kanadě, Japonsku a Koreji byly uzavřeny dohody o spolupráci. V současnosti jsou se švýcarskými a kanadskými orgány projednávány dalekosáhlé dohody, které zvýší účinnost a efektivnost spolupráce v jednotlivých případech.

3.           Dialog s ostatními orgány týkající se hospodářské soutěže

3.1.        Strukturovaný dialog s Evropským parlamentem

Ačkoliv prosazování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže spadá plně do pravomoci Komise s výhradou kontroly ze strany evropských soudů, komisař pro hospodářskou soutěž a jeho útvary se účastní trvalého strukturovaného dialogu o otázkách hospodářské soutěže vedeného s Evropským parlamentem, zejména jeho Hospodářským a měnovým výborem (ECON).

Strukturovaný dialog s Hospodářským a měnovým výborem

V roce 2011 navštívil komisař pro hospodářskou soutěž Hospodářský a měnový výbor celkem třikrát, aby se zúčastnil strukturovaného dialogu a předložil pracovní program Komise na rok 2011 (v březnu), výroční zprávu o politice hospodářské soutěže (v červenci) a pracovní program Komise na rok 2012 (v listopadu). Zúčastnil se rovněž slyšení, které se týkalo kolektivního odškodnění, a schůze pracovní skupiny pro hospodářskou soutěž.

3.2.        Opatření přijatá v návaznosti na usnesení Parlamentu ke zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009

V lednu 2011 přijal Parlament usnesení ke zprávě Komise o politice hospodářské soutěže za rok 2009[79]. V tomto usnesení vznesl řadu žádostí určených Komisi. Kromě oficiální reakce na usnesení odpověděl komisař pro hospodářskou soutěž v březnu dopisem pro předsedkyni Hospodářského a měnového výboru a jeho útvary poskytly rovněž podrobnou odpověď na všechny body, které Parlament uvedl ve svém usnesení.

Témata, jimiž se zabývalo usnesení Evropského parlamentu

Parlament se zajímal zejména o činnosti Komise v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí a požádal Komisi, aby provedla vyhodnocení dočasných opatření státní podpory, která byla zavedena během krize. V reakci na tuto žádost vyhotovilo GŘ pro hospodářskou soutěž rozsáhlý pracovní dokument útvarů Komise o dočasných pravidlech státní podpory přijatých v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí[80], který komisař pro hospodářskou soutěž v září předložil předsedkyni Hospodářského a měnového výboru.

Ve svém usnesení Parlament připomenul rovněž své dřívější žádosti, aby Komise předložila návrhy právní předpisů k usnadnění individuálních a kolektivních žádostí o účinnou náhradu škody vzniklé v důsledku porušení antimonopolních předpisů práva EU. V reakci na žádost Parlamentu o soudržný přístup ve všech odvětvích zahájila Komise v březnu veřejné konzultace o kolektivním odškodnění. Pracovní program Komise na rok 2012 obsahuje rovněž návrh o žalobách na náhradu škody vzniklé v důsledku porušení antimonopolních předpisů, který komisař pro hospodářskou soutěž hodlá kolegiu předložit v roce 2012.

3.3.        Kontakty GŘ pro hospodářskou soutěž s Hospodářským a měnovým výborem Parlamentu

GŘ pro hospodářskou soutěž uspořádalo v roce 2011 dva semináře pro asistenty a politické poradce členů Hospodářského a měnového výboru. První seminář (v únoru) se týkal hlavních témat obsažených v pracovním programu Komise na rok 2011[81]. Druhý seminář (v červenci) bylo uspořádán tak, aby se časově shodoval s předložením výroční zprávy o politice hospodářské soutěže za rok 2010 komisařem pro hospodářskou soutěž. Generální ředitel pro hospodářskou soutěž mimoto v květnu vystoupil na koordinačním zasedání Hospodářského a měnového výboru.

Veřejné konzultace a posouzení dopadů

GŘ pro hospodářskou soutěž informuje sekretariát Hospodářského a měnového výboru o zahájení veřejných konzultací a vítá včasné příspěvky Parlamentu. Útvary GŘ pro hospodářskou soutěž jsou poslancům Evropského parlamentu k dispozici pro informování o aspektech určitého konkrétního zájmu. Odpovědi na veřejné konzultace, zadané podkladové studie a posouzení dopadů vyhotovená Komisí a případné související pracovní dokumenty útvarů Komise jsou zveřejňovány na internetu. Veškeré informace o stávajících a předchozích veřejných konzultacích a posouzeních dopadů jsou k dispozici na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž[82].

Komisař pro hospodářskou soutěž a jeho pracovníci se před zahájením veřejných konzultací v březnu zúčastnili schůzí skupiny pro veřejné služby týkajících se služeb obecného hospodářského zájmu. V březnu představil komisař Hospodářskému a měnovému výboru prvotní názory Komise a v červenci a v listopadu podal výboru další zprávu. Během tohoto procesu Komise svůj počáteční návrh pozměnila, aby zohlednila některé návrhy Parlamentu.

Členové Hospodářského a měnového výboru vyjádřili rovněž obavy ohledně politiky Komise týkající se ukládání pokut a v reakci na to útvary GŘ pro hospodářskou soutěž objasnily metodiku ukládání pokut na seminářích a prostřednictvím podrobné odpovědi na dopis poslance Evropského parlamentu.

Politika Komise týkající se ukládání pokut

V roce 2011 zveřejnilo GŘ pro hospodářskou soutěž informační přehled o pokutách[83], který se snaží objasnit důvody pokut a způsob jejich výpočtu. GŘ pro hospodářskou soutěž zveřejnilo rovněž brožuru pro podniky týkající se dodržování předpisů, která se zabývá významem podpory dodržování předpisů a zajištění skutečného odrazujícího účinku. V říjnu zveřejnila Komise revidovaný balíček osvědčených postupů. Tento balíček objasňuje opatření k zvýšení transparentnosti antimonopolních šetření. Všechna prohlášení o námitkách, která v počáteční fázi případu objasňují argumenty Komise a na něž mohou strany podrobně reagovat, nyní obsahují údaj o parametrech možných pokut.

Poslanci Evropského parlamentu se Komise často dotazují na jednotlivá probíhající řízení týkající se hospodářské soutěže, na něž Komise není schopna odpovědět kvůli požadavku na zachovávání mlčenlivosti ve vyšetřovacím řízení.

Probíhající vyšetřovací řízení a odvětvová šetření

Pracovníci GŘ pro hospodářskou soutěž se s poslanci Evropského parlamentu na jejich žádost pravidelně scházeli, aby objasnili procesní kroky ve vyšetřování a vedli obecné diskuse o konkrétním odvětví, je-li to možné v mezích povinnosti stran zachovávat mlčenlivost. Parlament rovněž požadoval opakovaně odvětvová šetření v řadě oblastí a Komise vzala tyto žádosti na vědomí. Komise má k dispozici širokou škálu nástrojů pro prosazování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže, například vyšetřování individuálních případů, odvětvová šetření a spolupráci s ostatními generálními ředitelstvími v otázce regulačních opatření. Odvětvová šetření jsou velmi náročná na zdroje a týchž cílů lze někdy dosáhnout stejně účinně prostřednictvím jiných druhů šetření.

3.4.        Kontakty GŘ pro hospodářskou soutěž s EHSV

Komise informuje o důležitých politických iniciativách rovněž Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) a účastní se schůzí studijních skupin a sekcí. Dne 4. října se komisař pro hospodářskou soutěž zúčastnil schůze sekce pro jednotný trh, výrobu a spotřebu, na níž představil pracovní dokument útvarů Komise o dočasných pravidlech státní podpory přijatých v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí. Dne 7. prosince přijal EHSV stanovisko ke zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2010[84].

[1]               První plán týkající se tohoto programu byl předložen ve sdělení Komise ze dne 4. března 2009 s názvem „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ a podrobné plány byly popsány v jejím sdělení ze dne 2. června 2010 s názvem „Regulace finančních služeb v zájmu udržitelného růstu“.

[2]               Sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2011 „Roční analýza růstu na rok 2012“.

[3]               http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/125621.pdf

[4]               Sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. ledna 2012, Úř. věst. C 356, 6.12.2011, s. 7–10; IP/11/1488.

[5]               Přijaté texty, P7_TA(2011)0023.

[6]               Pracovní dokument útvarů Komise, Dopady dočasných pravidel státní podpory přijatých v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí. K dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/competition/publications/reports/temporary_stateaid_rules_en.html

[7]               Věc SA.32504 Společný plán restrukturalizace Anglo Irish Bank a Irish Nationwide Building Society, rozhodnutí ze dne 29. června 2011; IP/11/801.

[8]               Věc SA.29590, WestLB, rozhodnutí ze dne 20. prosince 2011.

[9]               Věc SA.28264 Podpora na restrukturalizaci pro Hypo Real Estate, rozhodnutí ze dne 18. července 2011, Úř. věst. L 60/2012; IP/11/898.

[10]             Věc SA.29338 Restrukturalizace HSH Nordbank AG, rozhodnutí ze dne 20. září 2011.

[11]             Věc SA.31945 Podpora na likvidaci Eik Banki P/F a Eik Bank Denmark A/S, rozhodnutí ze dne 6. června 2011, Úř. věst. C 274, 17.9.2011, s. 3–6; IP/11/677.

[12]             Věc SA.32745 Restrukturalizace Kommunalkredit Austria AG, rozhodnutí ze dne 23. června 2011, Úř. věst. C 239, 17.8.2011, s. 1–3; IP/11/389.

[13]             Věc SA.26674 Podpora na restrukturalizaci pro ABN AMRO, rozhodnutí ze dne 5. dubna 2011, Úř. věst. L 333, 15.12.2011, s. 1–46; IP/11/406.

[14]             Kromě členů eurozóny se to týká rovněž Rumunska a Lotyšska.

[15]             Se swapy úvěrového selhání obchodují finanční instituce nebo investoři. Jedná se o deriváty, které byly původně vytvořeny s cílem zajistit ochranu investorů v případě, že společnost nebo stát, do nichž investovali, jsou v prodlení s placením. Používají se rovněž jako spekulativní nástroje.

[16]             Návrh Komise na nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů, 15. září 2010, KOM/2010/0484 v konečném znění – COD 2010/0250*; IP/10/1125.

[17]             IP/11/1219, 20.10.2011.

[18]             Věc COMP/39730 CDS (swapy úvěrového selhání) – zúčtování a věc COMP/39745 CDS – trh s informacemi; IP/11/509.

[19]             Předloha zprávy o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (KOM(2010) 0775 – C7-0434/2010 – 2010/0373(COD)) – zpráva pí Essayahové, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2011-0292+0+DOC+XML+V0//CS

[20]             Věc COMP/39876 EPC – elektronické platby, zahájení řízení dne 5. října 2011; IP/11/1076.

[21]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách, Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 1–31.

[22]             Věc COMP/M.6166 Deutsche Börse / NYSE Euronext, Úř. věst. C 199, 7.7.2011, s. 9.

[23]             Deriváty jsou finanční smlouvy, jejichž hodnota je odvozena od podkladového aktiva nebo proměnné, jako jsou akcie, úrokové sazby nebo měny. Deriváty se obvykle používají k zajištění, k investičním účelům a k celkovému řízení rizik na finančních trzích. Při obchodování s deriváty hraje důležitou úlohu zúčtování. Cílem zúčtování je řízení rizik obchodujících stran v době mezi uskutečněním transakce a vypořádáním.

[24]             http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm

[25]             Rozsudek ECtHR ze dne 27. září 2011 ve věci A. Menarini Diagnostics S.R.L. v Itálie (žaloba č. 43509/08), body 57–67.

[26]             Věc C-272/09 P KME Germany AG a další v. Komise, věc C-386/10 P Chalkor AE Epexergasias Metallon v. Komise a věc C-389/10 P KME Germany AG a další v. Komise, rozsudky ze dne 8. prosince 2011.

[27]             Tisková zpráva a často kladené otázky, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/antitrust/legislation/legislation.html

[28]             Osvědčené postupy pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 SFEU, Úř. věst. C 308, 20.10.2011, s. 6–32, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/antitrust/legislation/legislation.html

[29]             Mandát úředníka pro slyšení, Úř. věst. L 275, 20.10.2011, s. 29.

[30]             Osvědčené postupy pro předkládání hospodářských důkazů a shromažďování údajů ve věcech týkajících se uplatňování článků 101 a 102 SFEU a spojování podniků, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/antitrust/legislation/legislation.html

[31]             Sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, Úř. věst. C 8, 11.1.2012, s. 4–14. Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (oznámeno pod číslem K(2011) 9380), Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3–10. Sdělení Komise – Rámec Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011), Úř. věst. C 8, 11.1.2012, s. 15–22. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/state_aid/legislation/sgei.html

[32]             Věc COMP/39579 Čistidla určená pro spotřebitele, rozhodnutí ze dne 13. dubna 2011, Úř. věst. C 193, 2.7.2011, s. 14–16, věc COMP/39482 Exotické ovoce, rozhodnutí ze dne 12. října 2011, věc COMP/39605 Sklo na katodové trubice, rozhodnutí ze dne 19. října 2011; IP/11/1214 a věc COMP/39600 Chladicí kompresory, rozhodnutí ze dne 7. prosince 2011.

[33]             Věc COMP/39525 Telekomunikacja Polska, rozhodnutí ze dne 22. června 2011, Úř. věst. C 324, 9.11.2011, s. 7–10; IP/11/771.

[34]             Věc COMP/M.6214 Seagate Technology / HDD business of Samsung Electronics, rozhodnutí ze dne 19. října 2011; IP/11/1213 a věc COMP/M.6203 Western Digital Ireland / Viviti Technologies, rozhodnutí ze dne 23. listopadu 2011; IP/11/1395.

[35]             Věc COMP/M.5984, Intel / McAfee, rozhodnutí ze dne 26. ledna 2011, Úř. věst. C 98, 30.3.2011, s. 1; IP/11/70.

.

[36]             Věc COMP/M.6281, Microsoft / Skype, rozhodnutí ze dne 7. října 2011, Úř. věst. C 341, 22.11.2011, s. 2; IP/11/1164.

[37]             Věc COMP/M.6150 Veolia Transport/Trenitalia/JV, rozhodnutí ze dne 20. července 2011, Úř. věst. C 249, 26.8.2011, s. 3; IP/11/917.

[38]             Věc COMP/M.6269 SNCF/HFPS/Wehinger GmbH/Rail Holding, rozhodnutí ze dne 20. července 2011, Úř. věst. C 222, 28.7.2011, s. 1.

[39]             Viz předběžné údaje GŘ pro zemědělství, aktualizace nejnovějšího vývoje cen zemědělských komodit a potravin v EU z června 2011, s. 6, graf 5, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/agriculture/analysis/markets/foodprices/food06_2011_en.pdf

[40]             Pokud jde o celkový přehled, viz zpráva o konkurenceschopnosti evropského zemědělsko-potravinářského odvětví ze dne 17. března 2009 („zpráva o konkurenceschopnosti“), s. 59, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/enterprise/ sectors/food/files/high_level_group_2008/documents_hlg/final_report_hlg_17_03_09_en.pdf

[41]             Při pohledu na souhrnné údaje pro EU je důležité mít a paměti, že vývoj cen potravin se často liší nejen mezi jednotlivými členskými státy, nýbrž rovněž mezi jednotlivými výrobky, viz např. GŘ pro zemědělství, aktualizace nejnovějšího vývoje cen zemědělských komodit a potravin v EU z ledna 2012, s. 3, tabulka 4, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/agriculture/analysis/markets/foodprices/food01_2012_en.pdf

[42]             http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/food/competitiveness/forum_food/index_en.htm

[43]             http://ec.europa.eu/fisheries/reform/index_cs.htm a http://ec.europa.eu/agriculture/cap-post-2013/legal-proposals/index_en.htm

[44]             Viz např. usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech zemědělců: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (2009/2237(INI)), k dispozici na adrese http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-2010-0302&language=EN&ring=A7-2010-0225; Budoucnost SZP po roce 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky (2011/2051(INI)), k dispozici na adrese http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2011-0202+0+DOC+XML+V0//EN&language=EN

[45]             Bude zveřejněna ve druhém čtvrtletí roku 2012.

[46]             Věc COMP/39482 Exotické ovoce, rozhodnutí ze dne 12. října 2011.

[47]             V roce 2011 obdržela Komise 16 oznámení týkajících se navrhovaného spojení podniků v zemědělsko-potravinářském odvětví.

[48]             Věc COMP/M.6119 Arla/Hansa, rozhodnutí ze dne 1. dubna 2011, Úř. věst. C 122, 20.4.2011, s. 6; IP/11/397, věc M.6242 Lactalis/Parmalat, rozhodnutí ze dne 14. června 2011, Úř. věst. C 209, 15.7.2011, s. 14; IP/11/701 a věc M.6348 Arla Foods/Allgäuland, rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2011, Úř. věst. C 343, 23.11.2011, s. 14; IP/11/2011.

[49]             Věc COMP/M.5907 Votorantim /Fischer/JV, rozhodnutí ze dne 4. května 2011; IP/11/531.

[50]             Věc COMP/M.6286 Südzucker/ED&F Man, rozhodnutí ze dne 9. listopadu 2011, Úř. věst. C 335, 16.11.2011, s. 2; IP/11/1327.

[51]             EU, Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

[52]             Věc COMP/39847 Elektronické knihy; IP/11/1509.

[53]             Věc COMP/39740 Foundem/Google a související věci; IP/10/1624.

[54]             Pokud jde o bližší informace o těchto záležitostech, viz závěrečná zpráva o odvětvovém šetření z roku 2009, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/sectors/pharmaceuticals/inquiry/index.html; IP/09/1098, 8.7.2009.

[55]             Věc COMP/39686 Cephalon; IP/11/511, 28.4.2011; věc COMP/39685 Fentanyl; IP/11/1228, 21.10.2011.

[56]             Tyto údaje se týkají případů, kdy byl udávaný cíl hlavním cílem podpory. Číselný údaj o podpoře malých a středních podniků zahrnuje rovněž podporu pro injekce rizikového kapitálu do malých a středních podniků. Údaj se vztahuje na rozhodnutí, v nichž bylo zjištěno, že podpora je slučitelná s vnitřním trhem, a rovněž šest rozhodnutí, v nichž Komise konstatovala, že dotyčná podpora nepředstavuje státní podporu.

[57]             Věc COMP/M.6112 Good Energies/NEIF/Newco, rozhodnutí ze dne 13. dubna 2011, Úř. věst. C 122, 20.4.2011, s. 6, věc COMP/M.6238 RREEF/SMAG/OHL/Arenales, rozhodnutí ze dne 10. srpna 2011, Úř. věst. C 255, 31.8.2011, s. 1, věc COMP/M.6303 Antin/RREEF/Andasol 1&2, rozhodnutí ze dne 22. srpna 2011, Úř. věst. C 253, 30.8.2011, s. 1 a COMP/M.6273 Samsung/Korea Development Bank/KNS Solr, rozhodnutí ze dne 3. srpna 2011, Úř. věst. C 236, 12.8.2011, s. 6.

[58]             Věc COMP/M.6233 FOEW/Dong Energy/Novasion/Aalborg Universitet/Universal Foundation, rozhodnutí ze dne 27. července 2011, Úř. věst. C 228, 3.8.2011, s. 4, věc COMP/M.6176 Mitsubishi Corp/Barclays Bank/ Walney Topco I&II/SheringhamsShoal Topco, rozhodnutí ze dne 29. srpna 2011, Úř. věst. C 261, 3.9.2011, s. 1, věc COMP/M.6155 GEM/DEME/Electrawinds Offshore/SRIWE/Z-Kracht/Power@sea/Rent a Port Energy, rozhodnutí ze dne 6. června 2011 a věc COMP/M.6206 Iberdrola/Caja Rural de Navarra/Renovables de la Ribera, rozhodnutí ze dne 30. června 2011, Úř. věst. C 198, 6.7.2011, s. 1.

[59]             Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí, Úř. věst. C 82, 1.4.2008, s. 1–33.

[60]             Věc COMP/39839 Telefónica a Portugal Telecom; IP/11/1241, 25.10.2011.

[61]             Věc COMP/39727 ČEZ; IP/11/891, 15.7.2011.

[62]             Facts and Key developments on Air Transport, Evropská komise – GŘ pro mobilitu a dopravu, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/transport/air/doc/03_2009_facts_figures.pdf

[63]             „Flightpath 2050“: Europe's visions for aviation. Zpráva skupiny na vysoké úrovni pro letecký výzkum.

[64]             Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje, bílá kniha Evropské komise, KOM(2011) 144 v konečném znění, 28.3.2011.

[65]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Evropské unie (přepracované znění), Evropská komise, KOM(2011) 827 v konečném znění, 1.12.2011.

[66]             Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o službách pozemního odbavování na letištích Unie a o zrušení směrnice Rady 96/67/ES, Evropská Komise, KOM(2011) 824 v konečném znění, 1.12.2011.

[67]             Věc COMP/39596 BA/AA/IB, rozhodnutí o závazcích ze dne 14. července 2010, Úř. věst. C 278, 15.10.2010, s. 14–15.

[68]             Věc COMP/39595 Continental/United/Lufthansa/Air Canada. Viz MEMO/09/168, 20.4.2009.

[69]             Věc COMP/37984 SkyTeam

[70]             Věc COMP/39794 Lufthansa/Turkish Airlines a věc COMP/39860 Brussels Airlines/TAP Air Portugal. IP/11/147, 11.2.2011.

[71]             Věc COMP/M.5830 Olympic/Aegean Airlines; IP/11/68, 26.1.2011.

[72]             Použití článků 92 a 93 Smlouvy o ES a článku 61 Dohody o EHP na státní podporu v oblasti letectví, (Úř. věst. C 350, 10.12.1994, s. 5).

[73]             Pokyny Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť, Úř. věst. C 312, 9.12.2005, s. 1–14.

[74]             Spojené věci T-443/08 a T-455/08, Freistaat Sachsen a další v. Komise, rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2011.

[75]             Věc SA.31662 Údajná státní podpora pro letiště v Temešváru, letecké společnosti, které létají z tohoto letiště, a společnost WIZZ AIR, rozhodnutí ze dne 22. července 2011, Úř. věst. C 270, 13.9.2011, s. 11–31, věc SA.29064 Protiprávní státní podpora, kterou poskytlo Irsko společnostem Aer Lingus, Aer Arann a Dublin Airport Authority, rozhodnutí ze dne 13. července 2011, Úř. věst. C 306, 18.10.2011, s. 10–016; IP/11/874, věc SA.30743 Letiště Lipsko-Halle – další infrastrukturní opatření, rozhodnutí ze dne 15. června 2011, Úř. věst. C 284, 28.9.2011, s. 6–23, věc SA.32833 Frankfurt-Hahn – údajná státní podpora pro letiště a společnost Ryanair, rozhodnutí ze dne 13. července 2011; IP/11/874, věc SA.22932 Stížnost společnosti Air France na podporu, kterou společnosti Ryanair poskytlo město Marseille, rozhodnutí ze dne 13. července 2011, Úř. věst. C 334, 15.11.2011, s. 8–61; IP/11/874 a věc SA.30931 Režim investiční podpory pro rumunská letiště, rozhodnutí ze dne 23. června 2011, Úř. věst. C 207, 13.7.2011, s. 3–15.

[76]             Věc SA.30908 ČSA – České aerolinie – plán restrukturalizace, rozhodnutí ze dne 23. února 2011, Úř. věst. C 182, 23.6.2011, s. 13–28; IP/11/214.

[77]             Věc SA.33015 Air Malta plc.

[78]             Viz http://ec.europa.eu/competition/antitrust/compliance

[79]             Přijaté texty, P7_TA(2011)0023.

[80]             Pracovní dokument útvarů Komise o dopadech dočasných pravidel státní podpory přijatých v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí, SEK(2011) 1126 v konečném znění (5.10.2011).

[81]             Dotyčné záležitosti zahrnovaly služby obecného hospodářského zájmu, pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci, veřejné konzultace Komise o kolektivním odškodnění a pokuty.

[82]             http://ec.europa.eu/competition/index_en.html

[83]             K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/competition/antitrust/compliance/factsheet_fines_nov_2011_en.pdf

[84]             Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „zprávě Komise – zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2010“ ze dne 7. prosince 2011, Úř. věst. C 43, 15.2.2012, s. 25–29. K dispozici na adrese http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.int-opinions.19680