6.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/7

1.

Od začátku finanční krize na podzim 2008 vydala Komise čtyři sdělení, jež stanoví podrobná kritéria pro slučitelnost státní podpory finančním institucím (1) s požadavky čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie. Dotčená sdělení jsou Sdělení o použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí (2) (sdělení o bankovnictví); Sdělení o rekapitalizaci finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže (3) (sdělení o rekapitalizaci), Sdělení o nakládání se znehodnocenými aktivy v bankovním sektoru Společenství (4) (sdělení o znehodnocených aktivech) a Sdělení o návratu k životaschopnosti a hodnocení restrukturalizačních opatření ve finančním sektoru v současné krizi podle pravidel pro státní podporu (5) (sdělení o restrukturalizaci). Tři z uvedených čtyř sdělení – sdělení o bankovnictví, o rekapitalizaci a o znehodnocených aktivech, stanoví předpoklady pro slučitelnost hlavních typů pomoci poskytovaných členskými státy – záruky za závazky, rekapitalizace a opatření na záchranu aktiv – přičemž sdělení o restrukturalizaci podrobně upravuje zvláštní prvky, které musí obsahovat plán restrukturalizace (nebo plán na obnovení životaschopnosti) v souvislosti se specifickými okolnostmi státní podpory ve prospěch bank související s krizí na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

2.

Dne 1. prosince 2010 přijala Komise páté sdělení o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. ledna 2011 (6) (sdělení o prodloužení). Sdělení o prodloužení prodloužilo platnost sdělení o restrukturalizaci – jediného ze čtyř sdělení s konkrétním datem konce účinnosti – za pozměněných podmínek až do 31. prosince 2011. Ve sdělení o prodloužení Komise rovněž uvedla, že se stále domnívá, že jsou splněny požadavky na schválení státní podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, který ve výjimečných případech dovoluje podporu, která má napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu a že sdělení o bankovnictví, o rekapitalizaci a o znehodnocených aktivech zůstanou v platnosti, aby poskytla pokyny ke kritériím pro slučitelnost podpory poskytované ve prospěch bank v souvislosti s krizí na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

3.

Zvýšení napětí na trzích se státními dluhy, k němuž došlo v roce 2011, přivedlo bankovní sektor Unie pod rostoucí tlak, zejména pokud jde o přístup na trhy termínového financování. Hlavy států a předsedové vlád na svém zasedání dne 26. října 2011 schválili „bankovní balíček“ (7), jehož záměrem je obnovení důvěry v bankovní sektor prostřednictvím záruk za střednědobé financování a vytvoření dočasných kapitálových rezerv ve výši 9 % kapitálu nejvyšší kvality po zohlednění tržního ocenění expozic státních dluhů. Navzdory těmto opatřením se Komise domnívá, že požadavky na schválení státní podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy budou splněny i po konci roku 2011.

4.

Proto sdělení o bankovnictví, o rekapitalizaci a o znehodnocených aktivech zůstanou v platnosti i po 31. prosinci 2011. Podobně se časová působnost sdělení o restrukturalizaci prodlužuje i na období po 31. prosinci 2011 (8). Komise bude situaci na finančních trzích nadále sledovat a podnikne kroky k přechodu ke stálejšímu režimu pravidel pro státní podporu při záchraně a restrukturalizaci bank na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy, jakmile to tržní podmínky dovolí.

5.

V zájmu snazšího provádění bankovního balíčku a zohlednění vývoje rizikového profilu bank od začátku krize je záhodno tato pravidla v určitých ohledech dále vyjasnit a aktualizovat. Toto sdělení stanoví potřebné změny parametrů pro slučitelnost podpory poskytované bankám v souvislosti s krizí po 1. lednu 2012. Toto sdělení konkrétně:

6.

Sdělení o rekapitalizaci obsahuje všeobecné pokyny pro stanovení ceny za kapitálové vklady. Tyto pokyny se týkají hlavně kapitálových nástrojů s fixní odměnou.

7.

S ohledem na změny v regulaci a měnící se tržní prostředí Komise předpokládá, že státní kapitálové vklady mohou mít v budoucnosti podobu akcií s variabilní odměnou. Je potřeba vyjasnit pravidla pro stanovení ceny za kapitálové vklady vzhledem k tomu, že protiplnění za tyto akcie má podobu (nejistých) dividend a kapitálového zisku, takže je obtížné u těchto nástrojů přímo předem posoudit odměnu.

8.

Komise proto zhodnotí odměnu za kapitálové vklady na základě emisní ceny těchto akcií. Kapitálové vklady by měly být upsány s dostatečnou slevou z ceny akcií (po úpravě vzhledem k efektu „zředění“ (9)) bezprostředně před oznámením o poskytnutí kapitálových vkladů, tak aby měl stát jistotu přiměřené odměny (10).

9.

U bank kótovaných na burze by referenční cenou akcií měla být kótovaná tržní cena akcií se stejnými právy, jaká jsou spojena s emitovanými akciemi. U bank nekótovaných na burze, jež tuto tržní cenu nemají, by členské státy měly použít vhodný postup tržního oceňování (např. P/E konkurence či jiné obecně uznávané metody oceňování). Akcie by měly být upsány s vhodnou slevou z této tržní (nebo tržně stanovené) hodnoty.

10.

Pokud členské státy upíší akcie bez hlasovacích práv, může být nutná vyšší sleva, jejíž výše by měla odrážet rozdíl v ocenění akcií s hlasovacími právy a akcií bez hlasovacích práv za aktuálních podmínek na trhu.

11.

Rekapitalizační opatření musí zahrnovat vhodnou motivaci pro banky, aby co nejrychleji ukončily využívání státní podpory. Jsou-li tyto motivační pobídky navrženy tak, že je omezen růstový potenciál členského státu, např. vydáním opčních listů příslušným společníkům k odkupu nově emitovaných akcií od státu za cenu, která státu zaručuje rozumný roční výnos, bude u akcií s variabilní odměnou nutná vyšší sleva odrážející tento omezený růstový potenciál.

12.

Každopádně musí výše slevy odrážet poměr objemu kapitálových vkladů ke stávajícímu kapitálu core tier 1. Větší nedostatek kapitálu v poměru ke stávajícímu kapitálu naznačuje totiž větší riziko pro stát, a proto je zapotřebí vyšší sleva.

13.

Hybridní nástroje by v zásadě měly zahrnovat „alternativní mechanismus výplaty kuponu“, podle něhož by byly kupony, jež nemohou být vyplaceny hotově, vyplaceny státu v podobě nově emitovaných akcií.

14.

Komise bude nadále požadovat, aby členské státy předložily plán restrukturalizace (nebo aktualizaci stávajícího plánu restrukturalizace), a to do šesti měsíců ode dne vydání rozhodnutí Komise schvalujícího podporu na záchranu jakékoli banky, která obdrží veřejnou podporu ve formě rekapitalizace nebo opatření na záchranu znehodnocených aktiv. Pokud se dané banky týkalo již předchozí rozhodnutí o podpoře na záchranu podle pravidel týkajících se slučitelnosti podpory určené bankám s čl. 107 odst. 3 písm. b) Smlouvy, ať už šlo o součást téhož opatření na restrukturalizaci či nikoli, může Komise požadovat předložení plánu restrukturalizace ve lhůtě kratší než šest měsíců. Při posuzování dlouhodobé životaschopnosti bank vezme Komise plně v úvahu prvky, které naznačují, že banky by mohly být v dlouhodobém výhledu životaschopné i bez výrazné restrukturalizace, zejména v případech, kdy nedostatek kapitálu souvisí především s krizí důvěry ve státní dluhy, kapitálové vklady z veřejných prostředků jsou omezeny na výši nutnou pro kompenzaci ztrát způsobených uváděním státních dluhopisů smluvních stran dohody o EHP na trh bankami, které jsou jinak životaschopné, a kdy z analýzy vyplývá, že příslušné banky nepodstupovaly při nákupu státních dluhů nepřiměřené riziko.

15.

Banky mohou využívat státní záruky za emisi nových dluhových nástrojů, ať zajištěných nebo nezajištěných, kromě nástrojů, jež lze považovat za kapitál. Protože tlak na finanční podporu bankám se soustředí na trhy termínového financování, státní záruky by měly obecně krýt pouze dluhy se splatností jeden rok až pět let (v případě krytých dluhopisů sedm let).

16.

Od počátku krize bylo stanovení ceny státních záruk vázáno na medián rozpětí CDS příjemce v období od 1. ledna 2007 do 31. srpna 2008. Toto stanovení cen bylo s účinností od 1. července 2010 zvýšeno, aby lépe odráželo rizikový profil jednotlivých příjemců (11).

17.

Tento vzorec stanovení cen by měl být aktualizován tak, aby zohlednil větší diferenciaci rizika rozpětí CDS bank v nedávné době, a měl by odkazovat na medián rozpětí CDS za tříleté období končící měsíc před poskytnutím záruk. Jelikož je zvyšování rozpětí CDS v posledních letech částečně způsobeno vlivy, které nejsou pro jednotlivé banky specifické, zejména zvýšením napětí na trzích se státními dluhy a celkovým posílením vnímání rizika v bankovním sektoru, mělo by být ve vzorci odděleno vnitřní riziko jednotlivých bank plynoucí ze změn rozpětí CDS členských států od týchž rizik trhu jako celku. Vzorec by měl dále odrážet skutečnost, že záruky za kryté dluhopisy vystavují ručitele výrazně nižšímu riziku než záruky za nezajištěné dluhy.

18.

V souladu se zásadami uvedenými v bodě 17 určuje revidovaný vzorec stanovení cen, který je uveden v příloze, minimální záruční poplatky platné v případech, kdy se státní záruky udělují na vnitrostátním základě a nedochází ke sdílení záruk mezi členskými státy. Komise bude tento vzorec používat na všechny státní záruky za bankovní pasiva se splatností nejméně jeden rok s datem emise 1. ledna 2012 nebo pozdějším.

19.

V případě záruk kryjících pasiva, která nejsou denominována v domácí měně daného ručitele, by měl být uplatněn další poplatek na pokrytí devizového rizika ručitele.

20.

V případech, kdy záruky musí krýt dluhy se splatností méně než jeden rok, bude Komise nadále používat stávající vzorec pro stanovení cen, který je pro informaci uveden v příloze. Komise schválí záruky za dluhy se splatností méně než tři měsíce pouze ve výjimečných případech, kdy jsou tyto záruky nezbytné z důvodu finanční stability. V takových případech Komise posoudí vhodné protiplnění, přičemž vezme v úvahu potřebu vhodné motivace k co nejrychlejšímu ukončení využívání státní podpory.

21.

Pokud se členské státy rozhodnou vytvořit mechanismy sdílení záruk za bankovní pasiva, Komise příslušným způsobem přezkoumá své pokyny, tak aby bylo především zaručeno, že rozpětí CDS členských států je připisována pouze taková váha, aby tato rozpětí zůstala relevantní.

22.

Aby Komise mohla posoudit uplatňování vzorce v praxi, členské státy by při oznamování nových nebo prodloužených programů záruk měly uvádět orientační výši poplatků pro jednotlivé banky způsobilé k využívání těchto záruk, určených podle revidovaného vzorce pro stanovení cen za použití aktuálních tržních údajů. Členské státy by dále měly vždy do tří měsíců od emise zaručených dluhopisů sdělit Komisi skutečnou výši záručního poplatku účtovanou pro každou jednotlivou emisi zaručených dluhopisů.