14.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 168/91

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a zejména na článek 21 této smlouvy,

—

s ohledem na dohody o partnerství a spolupráci, jež EU uzavřela s Uzbekistánem, Kyrgyzskou republikou, Kazachstánem a Tádžikistánem, na Prozatímní dohodu o obchodu a obchodních záležitostech mezi Evropskými společenstvími a Turkmenistánem a na dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Turkmenistánem, která byla podepsána dne 25. května 1998, avšak dosud nebyla ratifikována,

—

s ohledem na strategii EU pro nové partnerství se Střední Asií, kterou přijala Evropská rada ve dnech 21.–22. června 2007 (1), a na společné zprávy o pokroku Komise a Rady ze dne 24. června 2008 (2) a 28. června 2010 (3),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Střední Asii, zejména na usnesení ze dne 20. února 2008 o strategii EU pro Střední Asii (4), ze dne 6. května 2010 (5) a 8. července 2010 (6) o situaci v Kyrgyzstánu, ze dne 11. listopadu 2010 o posílení OBSE a úloze EU (7), ze dne 25. listopadu 2010 s názvem „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“ (8), ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o lidských právech ve světě v roce 2009 a politice Evropské unie v této oblasti (9) a ze dne 7. července 2011o vnější politice EU na podporu demokracie (10),

—

s ohledem na Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva vyhlášenou v roce 2003, jejímž cílem je prosazování lidských práv a podpora reformy trestního práva, demokracie, prosazování řádné veřejné správy, svobody médií a zásad právního státu, podpora bezpečnostních složek (policie / ozbrojených sil) a předcházení konfliktům, a na následně vytvořený evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (nařízení (ES) č. 1889/2006) (11),

—

s ohledem na ministerské schůzky mezi EU a zeměmi Střední Asie, které se od roku 2007 konají dvakrát ročně, a na konference ministrů EU a zemí Střední Asie o otázkách bezpečnosti konané v roce 2008 a 2009,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0338/2011),

A.

vzhledem k tomu, že předpokladem trvale udržitelného rozvoje každé země je zajištění ochrany lidských práv, stanovení a uplatňování demokratických hodnot a institucí, dodržování zásad právního státu, lidských práv a základních svobod, řádné veřejné správy a silné občanské společnosti;

B.

vzhledem k tomu, že ve státech Střední Asie jsou shledávány závažné nedostatky, pokud jde o prosazování demokracie, lidských práv, zásad právního státu a základních svobod;

C.

vzhledem k tomu, že posílená spolupráce mezi EU a pěti zeměmi Střední Asie je strategickým zájmem obou stran, a to za účelem diverzifikace a prohloubení politických, sociálních a hospodářských vztahů a využívání všech možností, které nabízejí dohody o partnerství;

D.

vzhledem k tomu, že Střední Asie má pro Evropskou unii značný význam, pokud jde o obchodní potenciál a energetickou bezpečnost, a vzhledem k tomu, že tento region byl postižen nedávnou celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

E.

vzhledem k tomu, že některé členské státy mají intenzivní dvoustranné vztahy se státy Střední Asie, neboť jsou hlavním zdrojem investic a obchodu, a vzhledem k tomu, že EU potřebuje koordinovaný a ucelený přístup k tomuto regionu, aby se zabránilo nedorozuměním, zdvojování úkolů, a zejména vysílání rozporných signálů;

F.

vzhledem k tomu, že některé státy Střední Asie uskutečnily první kroky dlouhého procesu demokratizace, v jehož rámci představuje vytrvalé a seriózní úsilí v oblasti správy a regionální spolupráce nezbytnou podmínku pro odstranění přetrvávajících nedostatků, které dosud brání plnému využití jejich politického, sociálního a hospodářského potenciálu;

G.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky jsou ztělesněním podnikání a ducha volného trhu a že jsou významnou silou při vytváření demokratických systémů;

H.

vzhledem k tomu, že nedostatečná vzájemná důvěra zhoršuje napětí při sdílení přírodních zdrojů, ohrožuje regionální spolupráci a zvyšuje riziko vzniku konfliktů; avšak vzhledem k tomu, že problémy týkající se dostupnosti vody způsobuje spíše špatné hospodaření a plýtvání vodními zdroji než její všeobecný nedostatek;

I.

vzhledem k tomu, že EU a země Střední Asie sdílejí společný zájem na diverzifikaci vývozních tras a na spolupráci v oblasti energetické a environmentální udržitelnosti;

J.

vzhledem k tomu, že otázky bezpečnosti a stability v regionu by neměly zahrnovat pouze bezpečnost státu, ale také bezpečnost obyvatelstva, mimo jiné prostřednictvím dodržování lidských práv, zajištění obživy, zachování životního prostředí a zabezpečení přístupu k základním veřejným službám;

1.

zdůrazňuje výrazný politický a hospodářský zájem EU na posílení dvoustranných a mnohostranných vztahů se zeměmi Střední Asie ve všech oblastech spolupráce, jako jsou stabilita, bezpečnost a udržitelný rozvoj regionu, obchodní a hospodářské vztahy, energetické a dopravní vazby, posílení dialogu o všeobecných hodnotách, jakými jsou demokracie, dodržování lidských práv a zásady právního státu, a společné výzvy a hrozby, včetně správy hranic a boje proti obchodování s drogami a s lidmi;

2.

poukazuje na to, že strategie EU pro Střední Asii vymezuje sedm priorit, avšak nemá k dispozici dostatečné prostředky; v této souvislosti konstatuje, že evropské fondy pomoci nepostačují k tomu, aby mohla mít EU vliv ve všech politických oblastech; naléhavě vyzývá EU k vytvoření společné vize a k lepšímu stanovení a formulování jejích priorit; poukazuje na to, že rozvojová spolupráce se státy Střední Asie může přinést výsledky, pouze pokud tyto státy budou dodržovat mezinárodní normy v oblasti demokracie, veřejné správy, právního státu a lidských práv; rovněž upozorňuje na to, že rozvojová spolupráce EU nesmí být podřizována hospodářským, energetickým a bezpečnostním zájmům;

3.

domnívá se, že je třeba, aby si EU zachovala vysokou úroveň zapojení ve Střední Asii, a že musí přizpůsobit své strategie pokroku států v tomto regionu; zdůrazňuje skutečnost, že úroveň a způsob zapojení EU musí být diferencované a podmíněné, musí vycházet z prokazatelného pokroku v oblasti demokratizace, lidských práv, řádné veřejné správy, udržitelného sociálně ekonomického rozvoje, právního státu a boje proti korupci a že EU musí tam, kde je zapotřebí, nabízet pomoc směřující k podpoře tohoto pokroku, a to na obdobných principech, jako je tomu v evropské politice sousedství (mimo jiné přístup „více za více“);

4.

zdůrazňuje potřebu vysvětlovat a podporovat koncepci bezpečnosti a stability zastávanou EU v případě, že se liší od koncepce států Střední Asie; poukazuje na to, že EU se musí kriticky stavět k vládám, které ve jménu národní bezpečnosti porušují základní práva svých občanů;

5.

domnívá se, že by se budoucí strategie EU zaměřená na Střední Asii měla poučit z reformy politiky evropského sousedství, a to s ohledem na diferenciaci, přímé kontakty mezi lidmi a větší pozornost věnovanou demokracii a otázce lidských práv, a měla by také zohledňovat širší geopolitický kontext;

6.

uznává význam soustavné práce zvláštního zástupce EU v této oblasti při zajišťování vysoké úrovně politického dialogu se státy Střední Asie; připomíná, že jeho mandát zahrnuje rovněž spolupráci s místní občanskou společností a že tato spolupráce je nezbytná pro větší zviditelnění EU; žádá, aby politický dialog vycházel z posouzení toho, zda státy Střední Asie plní povinnosti, které jim ukládá členství v OBSE;

7.

domnívá se, že revize strategie pro Střední Asii musí vzít v úvahu potřebu dostatečného financování plnění jejích cílů a vytvoření vhodných distribučních mechanismů odrážejících skutečnou situaci každé země tohoto regionu; má za to, že vzhledem k finančním omezením by měla být pozornost soustředěna na ty střednědobé a dlouhodobé programy, jež mohou mít největší dopad na rozvoj regionu, zejména na mladé lidi a vzdělávání, technickou podporu hospodářského rozvoje a podporu malých a středních podniků, jakož i na zásobování vodou a boj proti obchodování s drogami;

8.

žádá Komisi, aby viditelně propojila nebo alespoň sladila své normativní a technické programy pro Střední Asii a programy pro tento region vycházející ze zájmů; rovněž připomíná závazky týkající se soudržnosti rozvojové politiky obsažené v článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie;

9.

poukazuje na to, že provádění strategie lze zlepšit jednak důraznější vnitřní koordinací na úrovni EU, jednak větším zapojením dalších mezinárodních dárců a regionálních účastníků;

10.

navrhuje zefektivnit regionální přístup prostřednictvím vztahů s Čínou a Ruskem jakožto hlavními hospodářskými subjekty regionu; zastává názor, že přístup k otázce energie z fosilních zdrojů by měl navazovat na programy EU pro oblast Kavkazu, Černého moře a Turecka;

11.

vyzývá Komisi, aby důsledně dodržovala rozdíl mezi programy a činnostmi, které lze financovat v rámci finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, a těmi, které mají být financovány jinými finančními nástroji, jako jsou nástroj stability nebo evropský nástroj pro demokracii a ochranu lidských práv (EIDHR), a to zejména ve vztahu ke správě hranic a boji proti organizovanému zločinu, účinnějšímu dodržování zásad právního státu a ochrany lidských práv;

12.

zdůrazňuje trvalou potřebu pravidelného dialogu o lidských právech se všemi pěti zeměmi; lituje, že celkový pokrok v této oblasti je nedostatečný a v některých případech lze pozorovat jisté zhoršení; domnívá se, že probíhající dialogy o lidských právech by neměly být zneužívány jako záminka pro zanedbávání otázek lidských práv v ostatních oblastech spolupráce nebo pro nečinnost ohledně dalších opatření; vyzývá k systematickému zapojení nevládních organizací a zástupců občanské společnosti do přípravy těchto dialogů a ke zveřejňování výsledků těchto dialogů, aby bylo možné posoudit jejich efektivitu a závazky zúčastněných stran;

13.

připomíná, jak je v souvislosti s celkovou rozvojovou politikou EU a úsilím o splnění rozvojových cílů tisíciletí důležité nepřehlížet úlohu zemí se středními příjmy, k nimž patří státy Střední Asie, neboť úsilí o rozvoj – zejména v souvislosti se snižováním rozvojové pomoci v důsledku celosvětové hospodářské a finanční krize – se často soustřeďuje na nejméně rozvinuté země, a opomíjí se tak region Střední Asie;

14.

domnívá se, že omezené zdroje a početné potřeby tohoto regionu vyžadují, aby EU důsledně stanovovala cíle a priority své pomoci, a to rovněž s přihlédnutím k dopadům hluboce zakořeněné korupce a nedostatečné odbornosti v oblasti správy na účinnost této pomoci; vyzývá, aby byla dohodnutá rozvojová pomoc přidělována ve stabilních objemech a s větší flexibilitou, a klade důraz na pomoc poskytovanou Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, jejichž potřeby jsou v tomto ohledu největší;

15.

vyjadřuje nicméně pochybnosti ohledně využití rozpočtové podpory v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, zejména s ohledem na rozsáhlou míru korupce v těchto zemích; vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o využití rozpočtové podpory v uvedených zemích;

16.

důrazně podporuje vyslání plnohodnotných delegací EU do všech zemí Střední Asie, jelikož se jimi zviditelní přítomnost EU v regionu, podpoří dlouhodobá spolupráce a zapojení všech složek společnosti a napomůže lepšímu porozumění a vzniku právního státu a dodržování lidských práv; je přesvědčen, že přítomnost těchto delegací významně přispěje k dosažení cílů strategie a zájmů EU v tomto regionu; trvá na náležitém personálním zajištění těchto misí, jejichž členy by měli být odborníci na politické záležitosti, hospodářství a obchod, s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků a poskytnout účinnou pomoc;

17.

doporučuje, aby v budoucnosti nástroje TAIEX, SIGMA a nástroje twinningového programu byly otevřeny pro země Střední Asie s cílem podporovat zlepšování norem a nezbytné reformy;

18.

s obavami konstatuje, že se EU při navazování kontaktů s nezávislou občanskou společností v oblasti lidských práv a řádné veřejné správy setkala s potížemi a že nevládní organizace v tomto regionu jsou neustále pronásledovány; vyzývá k větší transparentnosti při přidělování finančních prostředků EU a členských států v rámci rozvojové spolupráce, k větší transparentnosti jejich příjemců, a žádá, aby delegace EU a velvyslanectví členských států podporovaly skutečně nezávislé nevládní partnery s cílem pomoci jim plnit efektivní úlohu při rozvíjení a upevňování občanské společnosti; má za to, že soustavná podpora programů zaměřených na země Střední Asie ze strany EU je významným přeshraničním nástrojem pro posílení porozumění a spolupráce mezi státy tohoto regionu;

19.

zdůrazňuje význam svobodného působení opozičních politických stran v tomto regionu a vyzývá vlády všech zemí Střední Asie, aby zaručily politickou svobodu;

20.

schvaluje konání pravidelných regionálních summitů EU-Střední Asie a vyzývá ke zvážení možnosti ustavit v budoucnu v rámci stávajících výborů pro parlamentní spolupráci a meziparlamentních setkání se zeměmi Střední Asie ad hoc parlamentní fórum EU-Střední Asie, které by umožňovalo hodnotit obsah jednání summitů a přispívat k jeho vytváření; zdůrazňuje význam pravidelné dvoustranné a mnohostranné parlamentní spolupráce; považuje dohody o partnerství a spolupráci za institucionální základ pro posílení meziparlamentní výměny vedoucí ke vzájemnému porozumění a respektu; podporuje tudíž uzavření dohod o partnerství a spolupráci se všemi pěti zeměmi Střední Asie; zdůrazňuje význam aktivnějšího zapojení Evropského parlamentu do sledování vyjednávání dohod o partnerství se zeměmi Střední Asie a do uplatňování stávajících dohod;

21.

vyzývá Evropskou unii, aby pokračovala v podpoře reforem veřejného sektoru v zemích Střední Asie prostřednictvím přiměřené technické a finanční pomoci za účelem vybudování stabilních, reformovaných a modernizovaných správních struktur ve všech dotčených zemích;

22.

konstatuje, že i přes určité pozitivní ústavní a právní změny v tomto regionu (úsilí o zrušení trestu smrti, zavedení institutu veřejného ochránce práv, ústavní určité reformy v soudním řízení atd.) zůstává celková situace v oblasti lidských práv a právního státu znepokojující;

23.

podporuje závěry dokumentu OECD Výhledy konkurenceschopnosti Střední Asie z ledna 2011, přičemž je znepokojen zejména situací v oblasti lidských práv a pracovních práv a nedostatečnou podporou občanské společnosti v zemích Střední Asie a také vzdělávacím systémem, situací malých a středních podniků, reformami vlastnictví pozemků a investiční politikou regionu, která by se měla vztahovat na celou ekonomiku a která se v současnosti koncentruje na odvětví energetiky a těžby;

24.

vyzývá k posílení dialogů o lidských právech, aby se zvýšila jejich účinnost a více se zaměřovaly na dosažení výsledků; vyzývá v tomto ohledu k širokému zapojení Evropského parlamentu do sledování těchto dialogů; vyzývá Radu a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby ve spolupráci s Evropským parlamentem posoudily dopad předchozích dialogů, stanovily kritéria pro měření pokroku, jehož dosáhly státy tohoto regionu v oblasti lidských práv a právního státu a aby posoudily účinnost projektů pomoci EU, které by měly ke splnění tohoto cíle směřovat;

25.

odsuzuje jakékoli používání mučení a závažné omezování sdělovacích prostředků a svobody projevu, shromažďování a sdružování; naléhavě vyzývá EU a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, aby zveřejnila případy politických vězňů, uvězněných ochránců lidských práv a novinářů a žádala o jejich okamžité propuštění;

26.

vysoce oceňuje práci politických nadací nabízejících praktickou spolupráci v demokratizačním procesu prostřednictvím dlouhodobé přítomnosti na místě;

27.

považuje iniciativu v oblasti právního státu za klíčovou součást spolupráce se státy Střední Asie a schvaluje příkladnou spolupráci EU se svými členskými státy na realizaci projektů pomoci; konstatuje, že komunikace mezi těmito projekty a místní občanskou společností je slabá a že posílení vztahů s občanskou společností a zlepšení přístupu místních zástupců občanské společnosti k informacím o této iniciativě by zvýšilo viditelnost, transparentnost a odpovědnost jejích činností v souladu s širšími cíli EU v oblasti zlepšení strategie EU pro Střední Asii, uvedenými ve společné hodnotící zprávě; zdůrazňuje, že je třeba, aby projekt platformy pro právní stát obsahoval jasně stanovené cíle a transparentní hodnocení jejich plnění a výsledků a vyvaroval se veškerého posilování represivních složek bezpečnostních sil; zdůrazňuje, že řádné provádění této iniciativy musí být jedním z klíčových kritérií při přidělování pomoci a rozpočtové podpory;

28.

zdůrazňuje, že vzdělání je základem pro demokratický rozvoj společnosti; vyzývá proto k pokračování úsilí o modernizaci veřejného vzdělávání, včetně vzdělávání v oblasti podnikání, a o zajištění jeho bezplatnosti a dostupnosti, a k intenzivnějšímu provádění iniciativy v oblasti vzdělávání, zejména mezinárodních akademických výměn studentů a učitelů, a to šířeji v rámci podpory vytváření občanské společnosti založené na stabilní situaci v oblasti dodržování lidských a pracovních práv ve všech zemích tohoto regionu; zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné podporovat postupy zajišťující zapojení žen a jejich přístup na trh práce;

29.

konstatuje, že činnost EU v oblasti vzdělávání a lidských práv by měla být doplněna opatřeními a programy zaměřenými na mladé lidi, kteří jsou nejzranitelnější skupinou těchto společností; v této souvislosti vyzývá k navýšení podpory EU pro iniciativy v oblasti mládeže v tomto regionu, zejména pro iniciativy, které mohou omezit narůstající radikalizaci a podporovat toleranci mezi mladými lidmi v těchto zemích;

30.

vyzývá EU, aby nadále podporovala mezilidské kontakty a výměnu v oblasti vědy, podnikání a vzdělání; v tomto ohledu poukazuje na nedostatky v organizaci a uplatňování vzdělávací iniciativy EU-Střední Asie a naléhá na Evropskou komisi, aby se těmito nedostatky zabývala, a to v úzké spolupráci s odborníky v oblasti vzdělávání a partnery se Střední Asie;

31.

zdůrazňuje své přetrvávající obavy týkající se situace dětí, zejména výskytu nucené dětské práce v různých formách a stupních, a potřebu, aby všechny země v tomto regionu reálně prováděly své mezinárodní závazky, zejména závazky vyplývající z Úmluvy OSN o právech dítěte, úmluvy MOP o minimálním věku a úmluvy MOP o odstranění nejhorších forem dětské práce;

32.

zdůrazňuje, že právní stát a hospodářský pokrok spolu souvisejí; znovu potvrzuje svou podporu hospodářské diverzifikaci zemí ve Střední Asii, rozvoji udržitelné energetiky a zlepšování dopravních spojení umožňujících přístup kaspických zdrojů na evropský trh, což by přispělo k dosažení hospodářského rozvoje a stabilního růstu DPH; vyzývá EU k podpoře vytváření klimatu hospodářské stability prostřednictvím bezpečného a stabilního právního rámce a boje s korupcí a protekcí, což má zásadní význam pro přilákání zahraničních investic, podporu inovací a stimulování opravdového soukromého podnikání, včetně mikroúvěrů určených pro projekty samostatně výdělečných žen, a to v souladu s mezinárodními normami v oblasti sociální, pracovní a ekologické;

33.

zdůrazňuje, že je třeba, aby vlády zemí Střední Asie prosazovaly a podporovaly nárůst počtu malých a středních podniků, které jsou jedním z nezbytných prvků rozvoje dotčených zemí, a podtrhuje, že EU by měla v rámci mandátu EIB pro Střední Asii udělit vyšší prioritu své pomoci malým a středním podnikům, měla by snížit vízové požadavky pro osoby cestující ze Střední Asie kvůli podnikání a vyššímu vzdělávání a měla by prosazovat zavedení mezinárodních pracovních a ekologických norem a norem v oblasti sociální odpovědnosti podniků; domnívá se rovněž, že je nutné se vyhnout veškerým diskriminačním postupům vůči evropským průmyslovým odvětvím, a to i v klíčové oblasti zadávání veřejných zakázek, a vyzývá EU, aby podporovala spolupráci malých a středních podniků v EU s malými a středními podniky ve Střední Asii;

34.

podporuje výraznější integraci zemí Střední Asie do světového hospodářství, zejména prostřednictvím mezinárodní spolupráce s WTO, a přistoupení k této organizaci; domnívá se, že strukturální reformy zaměřené na dosažení tržního hospodářství a přistoupení k WTO mají zásadní význam pro hospodářský rozvoj těchto zemí a celého regionu a pro integraci regionu do světového hospodářství;

35.

zdůrazňuje, že mezinárodní hospodářská integrace a regionální hospodářská spolupráce jsou přístupy, které se vzájemně doplňují, a měly být tudíž ve Střední Asii účinně uplatňovány;

36.

je si vědom nedostatečné regionální integrace zemí Střední Asie; vyzývá Komisi, aby pro každou z pěti zemí Střední Asie navrhla odlišnou obchodní strategii v závislosti na jejich specifických potřebách a aby podporovala integraci mezi jednotlivými regiony;

37.

zdůrazňuje význam diverzifikace dodávek energie a surovin, zejména vzácných zemin, pro EU a vývozních trhů, technologií a know-how pro Střední Asii; za nanejvýš důležité považuje, aby součástí projektů spolupráce v oblasti energetiky byly dlouhodobé smlouvy o dodávkách, které budou v souladu se zásadami udržitelnosti životního prostředí a iniciativou pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI); vyzývá EU, aby ve všech státech regionu, jež mají značné surovinové zdroje, podporovala EITI a další podobné iniciativy;

38.

zdůrazňuje význam energie ve vztazích se zeměmi Střední Asie, neboť se jedná o jeden z hlavních zdrojů jejich příjmů a potenciální zdroj energetické bezpečnosti pro EU;

39.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby pokračovaly v podpoře energetických projektů a v posilování komunikace v zájmu dosažení důležitých cílů, jako je cesta přes Kaspické moře; vítá účast všech zemí Střední Asie na iniciativě z Baku;

40.

uznává význam spolupráce s Kazachstánem a Turkmenistánem v oblasti energetiky, neboť je výhodná pro tyto státy i pro členské státy Evropské unie; vítá proto podpis memorand o porozumění s Kazachstánem a Turkmenistánem, která upravují nákup zemního plynu, jakož i opatření přijatá v rámci budování jižního koridoru, zejména v podobě projektu Nabucco; upozorňuje však na to, že Turkmenistán není dosud členem iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI); znovu zdůrazňuje potřebu podpořit větší transparentnost, pokud jde o příjmy z přírodních zdrojů; naléhavě tedy žádá EU, aby prostřednictvím dialogu o energetické politice podpořila členství Turkmenistánu v EITI s cílem zahrnout aspekty řádné správy věcí veřejných do energetického plánování EU;

41.

vzhledem k narůstajícím výpadkům zásobování elektřinou ve Střední Asii zdůrazňuje možnosti regionální synergie, a to i v rámci nadějného odvětví obnovitelné energie; vyzývá EU, aby poskytla politickou podporu a technickou pomoc pro iniciativy v této oblasti;

42.

se znepokojením vnímá negativní dopady globální finanční krize a zvýšení míry chudoby ve Střední Asii; má za to, že cesta ke zdravému sociálnímu a politickému životu je spjata s hospodářskou prosperitou a že se EU musí zabývat rozvojem ekonomik ve Střední Asii jakožto důležitou součástí své strategie v tomto regionu; vyzývá k navýšení podpory pro programy zmírňování chudoby a připomíná význam investic EIB;

43.

zdůrazňuje nevyváženou povahu některých ekonomik Střední Asie, které se příliš spoléhají na přírodní zdroje, a domnívá se, že diverzifikace je hlavním střednědobým a dlouhodobým cílem v tomto regionu; v této souvislosti poukazuje na význam investičního programu pro Střední Asii a vyzývá k jeho uplatňování ve všech pěti zemích;

44.

domnívá se, že zajištění soudržného a uceleného zpětného investování vnitrostátních příjmů z přírodních zdrojů je zásadní pro udržitelný rozvoj a pro dosažení rozsáhlého sociálního a hospodářského rozvoje;

45.

zastává názor, že zásadní význam má reforma zemědělství, zejména s ohledem na dosažení potravinové bezpečnosti, diverzifikaci výroby, zajištění udržitelného hospodaření s osivem a snížení závislosti na pěstování zejména bavlny; dále zdůrazňuje potřebu zavádění pokročilých postupů a metod ve vodním hospodářství, ochraně vodních zdrojů a zavlažování s cílem dosáhnout zmíněných cílů; vyzývá vlády zemí Střední Asie, aby se ujaly vedení, pokud jde o tento přístup;

46.

upozorňuje na skutečnost, že nedostatek energie (například pro účely vytápění a výroby elektřiny) zhoršuje situaci chudého obyvatelstva v zemích Střední Asie; naléhá na EU, aby v souladu se svými závazky v oblasti změny klimatu intenzivněji pomáhala při vypracovávání udržitelné energetické politiky, a to i prostřednictvím energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie;

47.

zdůrazňuje, že otázky související s vodou v regionu i nadále představují jednu z hlavních příčin napětí a potenciálních konfliktů, a zdůrazňuje význam regionálního přístupu k ochraně a náležitému hospodaření se sdílenými vodními zdroji; konstatuje zejména, že projekty v oblasti energie z vodních elektráren a projekty v oblasti vodních zdrojů v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, státech ležících v horní části vodních toků, vedly ke zvýšení regionálního napětí se zeměmi Střední Asie ležících níže po proudu; v této souvislosti vyzývá země tohoto regionu, aby pokud tak ještě neučinily, bez dalších odkladů podepsaly a ratifikovaly úmluvu z Espoo a Aarhuskou úmluvu a posílily zapojení místních subjektů do procesu rozhodování;

48.

zdůrazňuje nutnost zavést věrohodný a efektivní trvalý rámec, do nějž se budou moci zapojit země v horní i dolní části vodních toků a společně diskutovat a rozhodovat o opatřeních, která je třeba přijmout s cílem vyřešit problémy s vodou v tomto regionu;

49.

vítá větší zapojení evropských rozvojových bank v tomto regionu a zejména rozšíření mandátu Evropské investiční banky na Střední Asii, se zaměřením na otázky životního prostředí a vodních zdrojů; naléhá na rozvojové banky, aby se řídily zásadami stanovenými EBRD, pokud jde o upuštění od podpory podniků vlastněných státem v zemích, kde dochází k soustavnému porušování lidských práv;

50.

naléhá na EU, aby vzhledem k nedostatečným vodním zdrojům v regionu zvýšila svou pomoc v oblasti vodního hospodářství v rámci iniciativy EU pro životní prostředí a vodní zdroje a aby zvážila další možnosti, jež nabízí sluneční a větrná energie, pro řešení problému nedostatečných energetických zdrojů v zemích ležících v horní části vodních toků, což by mohlo v malém měřítku pomoci venkovským komunitám; považuje za politováníhodné, že se evropský projekt správy vodních zdrojů doposud soustřeďoval zejména na jakost vody, což je důležité, avšak s ohledem na situaci ve Střední Asii méně podstatné než otázky sdílení a přidělování vodních zdrojů;

51.

domnívá se, že odborné znalosti EU v oblasti hospodaření s mezinárodními vodními zdroji a její současné zapojení do dvoustranné spolupráce na integrovaných národních vodohospodářských plánech a do mnohostranné spolupráce v rámci regionálního projektu v oblasti řádné správy vodních zdrojů a Mezinárodního fondu pro záchranu Aralského jezera jí umožňuje zaujmout pozici prostředníka a zprostředkovatele pro sdílení vodních zdrojů mezi státy v horní a dolní části vodních toků (včetně severního Afghánistánu) a podporovat zavádění režimů trvalé spolupráce v oblasti správy vodních zdrojů, které se budou opírat o úmluvy mezinárodního práva, což je úloha, jíž se žádný mezinárodní subjekt není ochoten či schopen zhostit, a to i přes výzvy dotčených zemí;

52.

vítá, že pět republik Střední Asie v současnosti uplatňuje středoasijskou zónu bez jaderných zbraní; domnívá se, že příslušná dohoda, která obsahuje závazek k jadernému odzbrojení učiněný zeměmi, které dříve na svém území měly umístěny jaderné zbraně a jejichž sousední země jaderné zbraně mají, podstatně přispívá k úsilí o svět bez jaderných zbraní a je významným příkladem spolupráce v nešíření jaderných zbraní;

53.

uznává, že odpírání základních práv a příležitostí v důsledku chybějící demokracie a právního státu může vést k situacím nedostatečného bezpečí;

54.

opětovně potvrzuje svou podporu činnostem zaměřeným na posílení regionální spolupráce, neboť ji považuje za významný způsob řešení celé řady potíží v oblasti přeshraniční bezpečnosti a hospodaření se zdroji a etnických, ekologických a rozvojových problémů, jakož i v oblasti boje proti terorismu a násilnému náboženskému extremismu v těchto státech; podporuje pokračování a prohlubování programu pro správu hranic BOMCA a programu pro boj proti drogám CADAP;

55.

zdůrazňuje, že programy BOMCA a CADAP nejsou financovány prostřednictvím nástroje stability, ale nástroje rozvojové spolupráce; poukazuje na to, že jelikož nástroj stability má být flexibilní a má reagovat na krátkodobé krize – i když současně působí v oblasti zajišťování dlouhodobých bezpečnostních cílů napříč regiony –, je logické, aby byly tyto programy zaštítěny právě nástrojem stability;

56.

zdůrazňuje, že regionální bezpečnost je v zájmu jak EU, tak dalších subjektů v oblasti, zejména Ruské federace, Číny a Spojených států, jež všechny vyjadřují obavy z rostoucí nestability a radikalizace v regionu, jakož i z propustné hranice s Afghánistánem a z ní plynoucího obchodu s drogami;

57.

bere na vědomí přistoupení Kazachstánu do celní unie s Ruskem a Běloruskem a doufá, že tato unie nevytvoří překážky regionální spolupráci a nebude bránit prohlubování dvoustranných vztahů s EU;

58.

zdůrazňuje skutečnost, že strukturální zapojení Afghánistánu do odvětvové spolupráce, zejména pokud jde o bezpečnost a správu hranic, bezpečnost osob a vodní hospodářství, je zásadní pro zajištění stability a bezpečnosti v regionu; vyzývá k prohloubení přeshraniční spolupráce s Afghánistánem a zdůrazňuje potřebu provázanosti přístupu EU k Afghánistánu a strategie pro Střední Asii, zejména pokud jde o opatření a programy v oblasti dopravy, energetiky, obchodu a rozvoje;

59.

vyzývá EU, aby zaměřila svou podporu na boj proti obchodování s drogami a lidmi, tedy problémy, jež patří k hlavním příčinám nestability Střední Asie, na něž se může zaměřit úsilí EU; se znepokojením sleduje vývoj této otázky v celém regionu a vyzývá k tomu, aby EU podněcovala a podporovala přeshraniční úsilí; podporuje pořádání středoasijských fór pro boj proti zločinnosti v oblasti narkotik;

60.

vyjadřuje znepokojení z dvojí příčiny nárůstu fundamentalistických postojů a hnutí, kterou je jednak efekt přelévání z Afghánistánu, ale také problematický přístup vlád v tomto regionu k lidským právům a demokracii; konstatuje, že boj proti terorismu je významným prvkem strategie EU pro Střední Asii;

61.

vyzývá, aby podpora reformy bezpečnostního sektoru v zemích Střední Asie byla zařazena do politické agendy na schůzích s vedoucími představiteli zemí Střední Asie, a naléhavě požaduje prozkoumání oblastí reformy bezpečnostního sektoru, jež by mohly být v tomto regionu podporovány vedle stávajícího úsilí o vybudování právního státu a o správu hranic;

62.

zdůrazňuje potřebu svobodného působení misí OBSE a OSN na území dotčených zemí, neboť tyto organizace mají zásadní význam pro poskytnutí tolik potřebné pomoci s reformou bezpečnostního sektoru;

63.

zdůrazňuje, že následující body týkající se jednotlivých zemí obsahují přehled důležitých a naléhavých otázek, ale není jejich cílem poskytnout komplexní analýzu každé z těchto zemí;

64.

vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby nadále vyvíjela tlak na kazašské orgány a docílila tak toho, že zcela splní své sliby ohledně lepších voleb a svobody sdělovacích prostředků, k nimž se zavázaly před svým předsednictvím OBSE v roce 2010, v souladu se základními závazky členských států OBSE a Národním plánem pro lidská práva, jejž vláda Kazachstánu přijala v roce 2009;

65.

vyzývá kazašské orgány, aby dostály svým mezinárodním povinnostem a závazkům, včetně těch, které byly přijaty v rámci lidské dimenze OBSE;

66.

vítá úsilí Kazachstánu o navázání užších a pevnějších vztahů s EU a nedávné zahájení jednání o nové rozšířené dohodě o partnerství mezi EU a Kazachstánem a zdůrazňuje, že hospodářská spolupráce musí jít ruku v ruce se spoluprací politickou a že musí vycházet z politické vůle k uplatňování a dodržování společných hodnot; v souvislosti s tím očekává dosažení hmatatelného pokroku v oblasti svobody sdělovacích prostředků, svobody projevu, svobody sdružování a shromažďování a zlepšení průběhu voleb v nadcházejících parlamentních volbách v roce 2012;

67.

lituje, že byl dohled nad vězeňskými budovami v nedávné době převeden z ministerstva spravedlnosti na ministerstvo vnitra, a vyzývá kazašskou vládu, aby zintenzivnila své úsilí v oblasti prevence a nápravy mučení a nelidského, krutého a ponižujícího zacházení;

68.

vybízí Kazachstán, aby deklaroval svůj obnovený závazek vůči iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) tím, že odstraní veškeré právní nebo správní překážky úspěšného provedení této iniciativy;

69.

cení si úsilí Kyrgyzstánu o provádění demokratických reforem a o přechod ke skutečnému pluralitnímu systému; doufá, že další pokrok bude zaznamenán v průběhu příštích prezidentských voleb, které by měly proběhnout koncem roku; poukazuje na to, že k dosažení fungující demokracie je třeba trvale vyvíjet úsilí, a v tomto ohledu – s poukazem na skutečnost, že Kyrgyzstán je jednou z pilotních zemí pro podporu demokracie ze strany EU – vyzývá EU, aby kyrgyzským orgánům poskytla pomoc v oblasti budování institucí, upevnění demokratických postupů, boje proti korupci a pronikání organizovaného zločinu do Kyrgyzské správy;

70.

vítá rozhodnutí kyrgyzské vlády zřídit zvláštní výbor, který bude provádět a sledovat doporučení nezávislé mezinárodní komise (IIC) pro vyšetřování událostí, k nimž došlo v červnu roku 2010 v jižním Kyrgyzstánu, a vyzývá kyrgyzské orgány, aby přijaly nezbytná opatření, jimiž docílí zmírnění napětí mezi etniky, omezení etnického nacionalismu a stabilizace situace, a aby podpořily kulturní dialog, dodržování práv menšin a boj proti všem formám diskriminace, a to mimo jiné prostřednictvím zahájení skutečné soudní a policejní reformy jakožto předpokladu pro prevenci porušování lidských práv, jako je mučení a další formy policejního zneužívání; vyzývá EU, aby společně s kyrgyzskými orgány a nevládními organizacemi vyvinula a uskutečnila programy pomoci EU zaměřené na prevenci konfliktů, usmíření a prevenci beztrestnosti;

71.

vyjadřuje znepokojení nad tím, do jaké míry je rozvojová pomoc EU v této zemi neúčinná, což je způsobeno vysokou mírou korupce, vlivem organizovaného zločinu na správu věcí veřejných a hrozbou oddělení jednotlivých regionů a prohloubeno zoufalými hospodářskými a sociálními podmínkami; vyzývá proto k zaujetí alternativního přístupu založeného na bezpečnosti osob pomocí alternativních způsobů pomoci;

72.

vyjadřuje znepokojení nad zprávami o mučení osob zadržovaných ve vazbě a nad pokračujícím nedostatečným přístupem pozorovatelů občanské společnosti k místům výkonu vazby; vyzývá k tomu, aby byl Mezinárodnímu výboru Červeného kříže a mezinárodním pozorovatelům umožněn přístup do věznic s cílem zvýšit transparentnost a zlepšit dohled;

73.

doporučuje v této souvislosti tádžické vládě, aby si za cíl vytkla dosažení pokroku ve výše zmíněných oblastech, který umožní zásadní a trvalá zlepšení umístění země v žebříčcích transparentnosti, veřejné správy a v dalších relevantních ukazatelích vypracovávaných mezinárodními organizacemi; vyzývá k přísné podmíněnosti podpory EU prostřednictvím státních struktur;

74.

žádá EU o podporu a pomoc, a to pomocí studií proveditelnosti, odborných znalostí, případně půjček EIB v přiměřené výši, pokud jde o provádění projektů menších vodních elektráren podél říčních toků a využívání alternativních obnovitelných zdrojů energie;

75.

vítá zákony, které byly přijaty v politické, hospodářské, sociální a vzdělávací oblasti, avšak zdůrazňuje, že musí následovat komplexní prováděcí opatření; v této souvislosti naléhavě žádá Radu a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby turkmenské úřady vybízely k úplnému uplatňování nových zákonů a k aktivnější spolupráci s mezinárodními a regionálními organizacemi;

76.

žádá úplné splnění podmínek, které v únoru roku 2008 stanovil Evropský parlament, přičemž se jedná především o volný a neomezený přístup Mezinárodního výboru Červeného kříže, propuštění všech politických vězňů a vězňů svědomí, odstranění všech vládních překážek v cestování a povolení práce nevládních organizací v zemi; má za to, že tyto podmínky musí být splněny, aby Turkmenistán splnil mezinárodní normy, jež ratifikoval;

77.

je obzvláště znepokojen tím, že současné orgány systematicky uplatňují represivní politiku vůči veškerým formám opozice, nezávislým nevládním organizacím a zastáncům lidských práv; považuje za mimořádně politováníhodné, že se dialog s občanskou společností v Turkmenistánu ukázal jako nemožný;

78.

bere na vědomí závěry Rady z října 2009, v nichž byly zrušeny veškeré sankce uložené Uzbekistánu a stvrzena ochota EU uceleným způsobem posílit vztahy s touto zemí; připomíná, že míra tohoto zapojení závisí na pokroku v Uzbekistánu v oblasti lidských práv, demokratizace a právního státu a boje proti obchodování s drogami, a očekává, že Evropská služba pro vnější činnost a Radu vypracují politiku pro kritickou, podmínečnou a soudržnou evropskou spolupráci s Uzbekistánem;

79.

opakuje, že je znepokojen zprávami o pokračujícím využívání nucené dětské práce, zejména v oblasti zemědělství; poukazuje na znepokojení MOP, zástupců pracovníků, zaměstnavatelů a nevládních organizací, pokud jde o přetrvávající využívání státem schvalované nucené dětské práce v uzbeckém bavlnářském průmyslu; naléhá na uzbecké orgány, aby spolupracovaly s MOP a poskytly jí neomezený přístup za účelem sledování sklizně bavlny v místě a aby vypracovaly, prováděly a sledovaly účinné politiky pro trvalé vymýcení nucené dětské práce; vyzývá Evropskou unii, aby podpořila uzbeckou vládu v jejím úsilí v této oblasti;

80.

je znepokojen nedávným rozhodnutím uzbeckých orgánů uzavřít úřad organizace Human Rights Watch v Taškentu, připomíná jim jejich závazky vůči OBSE a vyzývá je, aby národním a mezinárodním nevládním organizacím a pozorovatelům umožnily neomezeně se pohybovat a působit po celé zemi;

81.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, ESVČ, zvláštnímu zástupci EU pro Střední Asii a vládám a parlamentům Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.