31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/1

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (1) (nařízení o úpadkovém řízení),

—

s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2006 (2), 10. září 2009 (3) a 21. ledna 2010 (4),

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0355/2011),

A.

vzhledem k tomu, že rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy upravujícími úpadková řízení vytvářejí konkurenční výhody nebo nevýhody či obtíže pro společnosti s přeshraniční činností, které by se mohly stát překážkami pro úspěšné restrukturalizace společností v úpadku; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly jsou živnou půdou pro převod řízení do jiného členského státu kvůli výhodnějšímu právnímu postavení (tzv. forum shopping); vzhledem k tomu, že pro vnitřní trh by byly přínosem rovné podmínky pro všechny;

B.

vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout opatření, aby se zabránilo zneužití a jakémukoli rozšíření tzv. forum shoppingu, a vzhledem k tomu, že by bylo třeba zabránit soupeřícím hlavním řízením;

C.

vzhledem k tomu, že i kdyby nebylo možné vytvořit ucelenou hmotněprávní úpravu pro případ úpadku na úrovni EU, pro některé oblasti úpadkového práva je harmonizace vhodná a uskutečnitelná;

D.

vzhledem k tomu, že dochází k postupnému sbližování úpadkového práva jednotlivých členských států;

E.

vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení bylo přijato v roce 2000 a je tudíž v platnosti déle než devět let; vzhledem k tomu, že by Komise měla nejpozději do 1. června 2012 předložit zprávu o jeho uplatňování;

F.

vzhledem k tomu, že nařízení o úpadkovém řízení bylo výsledkem velmi dlouhého procesu vyjednávání, jehož důsledkem je, že byla vypuštěna řada citlivých otázek a že přístup k řadě oblastí byl již v okamžiku jeho přijetí zastaralý;

G.

vzhledem k tomu, že od vstupu nařízení o úpadkovém řízení v platnost došlo k mnohým změnám, k Unii přistoupilo dvanáct nových členských států a nesmírně vzrostl výskyt skupin společností;

H.

vzhledem k tomu, že platební neschopnost má negativní dopady nejen na dotčené podniky, ale také na hospodářství členských států, a že je proto třeba usilovat o to, aby byl každý ekonomický subjekt, každý plátce daní a každý zaměstnavatel před následky platební neschopností chráněn;

I.

vzhledem k tomu, že se postup v rámci úpadkového řízení nyní nezaměřuje na likvidaci, ale spíše na záchranu podniků jakožto alternativní řešení;

J.

vzhledem k tomu, že úpadkové právo by mělo být nástrojem k záchraně společností na úrovni Unie; vzhledem k tomu, že záchrana, je-li možná, je ku prospěchu dlužníka, věřitelů i zaměstnanců;

K.

vzhledem k tomu, že by úpadkové řízení nemělo být věřitelem zneužíváno na to, aby se vyhnul běžnému řízení k vymáhání svých pohledávek, a že je proto třeba zavést příslušné procesní záruky;

L.

vzhledem k tomu, že by měl být vytvořen právní rámec, který by ve větší míře odpovídal případům přechodné platební neschopnosti společností;

M.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 3. března 2010 nazvaném Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (KOM(2010)2020) odkazuje na překážky a chybějící články, které brání dosažení jednotného trhu pro 21. století, přičemž uvádí: „Musí se zlepšit přístupnost jednotného trhu pro malé a střední podniky. Podnikání je třeba rozvíjet prostřednictvím konkrétních politických iniciativ, zahrnujících zjednodušení práva společností (úpadkové řízení, statut soukromé společnosti atd.), a iniciativ umožňujících podnikatelům znovu začít podnikat poté, co se dostali do konkurzu.“;

N.

vzhledem k tomu, že by úpadkové právo pro případ, že se pravděpodobně záchrana nezdaří, či se již nezdařila, rovněž mělo stanovit pravidla pro takový postup likvidace společnosti, který by všechny účastníky co nejméně poškodil a byl pro ně naopak co nejvýhodnější;

O.

vzhledem k tomu, že je v každém konkrétním případě nezbytné přezkoumat důvody platební neschopnosti podniku, tj. musí být stanoveno, zda jsou jeho finanční potíže pouze přechodné, či zda je podnik zcela insolventní; vzhledem k tomu, že v jádru jde o zjištění veškerých aktiv a pasiv dlužníka, aby bylo možné posoudit jeho platební schopnost či neschopnost;

P.

vzhledem k tomu, že jsou skupiny společností obecným jevem, problém jejich úpadku však dosud na úrovni Unie nebyl řešen; vzhledem k tomu, že úpadek skupiny společností má tendenci vyústit v zahájení několika souběžných samostatných úpadkových řízení v odlišných jurisdikcích vztahujících se na jednotlivé členy skupiny, která je v úpadku; vzhledem k tomu, že dokud nebude možné tato řízení koordinovat, nebude pravděpodobně možné skupinu reorganizovat jako celek, a ta se tak může rozpadnout na části, což následně poškodí věřitele, akcionáře i zaměstnance;

Q.

vzhledem k tomu, že v důsledku odlišných pravidel členských států lze nyní v EU při platební neschopnosti skupin společností jen obtížně dosáhnout jejich záchrany, čímž jsou ohroženy tisíce pracovních míst;

R.

vzhledem k tomu, že propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků vedoucí k zavedení všeobecně dostupné rozsáhlé databáze EU o úpadkových řízeních by věřitelům, akcionářům, zaměstnancům i soudcům umožnilo zjistit, zda bylo úpadkové řízení zahájeno v jiném členském státě, včetně lhůt a podrobností pro uplatnění pohledávek; vzhledem k tomu, že by se tak posílila efektivita příslušné administrativy a zvýšila transparentnost při současném dodržení ochrany údajů;

S.

vzhledem k tomu, že přeshraniční podrobné plány ukončení činnosti a likvidace by měly být v případě finančních institucí právně vykonatelné a jejich použití by mělo být zváženo i v případě všech systémově důležitých podniků, i když nejsou finančními institucemi, jako důležitý krok v procesu utváření vhodného přeshraničního rámce pro úpadková řízení;

T.

vzhledem k tomu, že ustanovení o úpadkových řízeních musí umožňovat zavedení zvláštních opatření pro oddělení životaschopných jednotek poskytujících základní služby, jako jsou platební systémy a další mechanismy definované v podrobných plánech ukončení činnosti a likvidace, a vzhledem k tomu, že by členské státy měly v tomto ohledu rovněž zajistit, aby jejich úpadkové právo obsahovalo vhodná ustanovení, která na úrovni EU umožní zavedení zvláštních opatření pro rozdělení nesolventních přeshraničních konglomerátů na životaschopné jednotky;

U.

vzhledem k tomu, že by úpadková řízení měla zohledňovat převody uvnitř skupiny s cílem zajistit případnou vymahatelnost majetku i přes hranice, aby mohlo být dosaženo spravedlivého řešení;

V.

vzhledem k tomu, že některé investiční společnosti, zejména pojišťovny, nelze rozpustit s okamžitou platností, ale že vyžadují řešení umožňující spravedlivé rozdělení aktiv v čase; vzhledem k tomu, že by nemělo být bráněno převodům podniků, režimům „run-off“ či pokračování činnosti, které by mohly být naopak upřednostňovány;

W.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí zahrnout do úpadkového řízení celé skupiny podniků místo jednotlivých právnických osob by mělo být zaměřeno na výsledek a zároveň by měly být zohledněny veškeré možné výsledné účinky, jako je uplatnění dalších nástrojů vypořádání nebo dopady na systémy záruk, které se v rámci jedné skupiny vztahují k více značkám;

X.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné zabývat se definicí harmonizovaných postupů a standardů restrukturalizace dluhu (bail-in) pro přeshraniční konglomeráty, a to zejména kapitalizace pohledávek (debt-to-equity swaps);

Y.

vzhledem k tomu, že ačkoli pracovní právo spadá do pravomoci členských států, může mít úpadkové právo na pracovní právo dopad, a vzhledem k tomu, že v kontextu rostoucí globalizace a také hospodářské krize je otázku platební neschopnosti třeba posuzovat i z pohledu pracovního práva, neboť rozcházející se definice pojmů „zaměstnání“ a „zaměstnanec“ v členských státech by neměly v případě platební neschopnosti podrývat práva zaměstnanců; vzhledem k tomu, že jakákoli diskuse o specifických problémech platební neschopnosti by však neměla být automaticky důvodem k regulaci pracovního práva na úrovni EU;

Z.

vzhledem k tomu, že cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (5) je zajistit minimální stupeň ochrany zaměstnanců v případě úpadku a zachovat přitom pro členské státy dostatečnou flexibilitu; vzhledem k tomu, že existují rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o její uplatňování, a že by se bylo třeba nad těmito rozdíly zamyslet;

AA.

vzhledem k tomu, že směrnice 2008/94/ES výslovně zahrnuje do své působnosti zaměstnance na částečný úvazek, zaměstnance se smlouvou na dobu určitou a zaměstnance v dočasném pracovním poměru; vzhledem k tomu, že při úpadkovém řízení je nutné zajistit vyšší ochranu také zaměstnancům s nestandardními pracovními smlouvami;

AB.

vzhledem k tomu, že současný nedostatečný stupeň harmonizace, co se týče pořadí věřitelů, snižuje předvídatelnost výsledku soudních řízení; vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit prioritu pohledávek zaměstnanců ve vztahu k pohledávkám jiných věřitelů;

AC.

vzhledem k tomu, že rozsah působnosti směrnice 2008/94/ES, zejména chápání pojmu „neuspokojené nároky“, je příliš široký, protože řada členských států uplatňuje užší definici odměňování (např. vylučují odstupné, prémie, vyplácení odměn atd.), což může vést k nesplnění podstatného objemu nároků;

AD.

vzhledem k tomu, že členské státy jsou oprávněny definovat „odměnu“ a „plat“ za předpokladu, že dodržují obecné zásady rovnosti a nediskriminace mezi pracovníky, a v důsledku toho by se jakákoliv situace platební neschopnosti, která může poškodit zaměstnance, měla zohledňovat při jejich odškodňování podle sociálního cíle směrnice 2008/94/ES a minimálních kompenzačních částek, které je třeba stanovit;

AE.

vzhledem k tomu, že v důsledku pracovních smluv v celé EU a rozmanitosti těchto smluv v rámci členských států nelze v současné době usilovat o definici pojmu „zaměstnanec“ na evropské úrovni;

AF.

vzhledem k tomu, že by při uplatňování směrnice 2008/94/ES neměly být povoleny pokud možno žádné výjimky;

AG.

vzhledem k tomu, že by legislativní opatření požadované v tomto usnesení mělo být založeno na podrobném posouzení dopadů, jak požaduje Parlament;

1.

žádá Komisi, aby na základě článku 50, čl. 81 odst. 2 nebo článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila jeden či více návrhů týkajících se rámce pro úpadek podniků v EU, podle podrobných doporučení uvedených v příloze k tomuto dokumentu, a zajistila tak rovné podmínky pro všechny, jež by byly založeny na důkladné analýze možných alternativ;

2.

potvrzuje, že doporučení dodržují základní práva a zásadu subsidiarity;

3.

domnívá se, že finanční dopady vyžádaného návrhu by měly být hrazeny z příslušných rozpočtových prostředků;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.