52011DC0875

OBSAH

1. Právní rámec 3

2. Shrnutí odborného postupu a konzultace 4

3. Shrnutí výsledku přezkumu 4

3.1. Úvod 4

3.2. Přezkum stávajících prioritních látek 4

3.3. Identifikace nových prioritních látek 5

3.4. Přezkum látek uvedených v příloze III směrnice 2008/105/ES 5

3.5. Zjištění omezujících opatření na úrovni EU 5

3.6. Další výsledky 6

4. Výhled: budoucí přezkumy přílohy X směrnice 2000/60/ES 6

Právní rámec

Čl. 16 odst. 4 rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES)[1] požaduje, aby Komise pravidelně prováděla přezkum přílohy X této směrnice, jež obsahuje seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky, které byly identifikovány mezi látkami představujícími významné riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím. Čl. 16 odst. 2 stanovuje kritéria pro identifikaci prioritních látek. Vedle toho čl. 16 odst. 3 požaduje, aby Komise určila prioritní nebezpečné látky, což je podmnožina prioritních látek vyznačujících se tím, že jsou perzistentní, bioakumulativní, toxické nebo v obdobné míře vyvolávají znepokojení.

Čl. 16 odst. 6 požaduje, aby Komise předložila návrhy na omezení za účelem postupného snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a za účelem zastavení nebo postupného odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek. Stanovuje také, že tohoto zastavení nebo postupného odstranění musí být dosaženo nejpozději do 20 let od data přijetí těchto omezení.

Stávající seznam 33 prioritních látek byl stanoven rozhodnutím č. 2455/2001/ES[2] a změněn směrnicí 2008/105/ES[3] (směrnice o normách environmentální kvality). Tato směrnice také stanovila normy environmentální kvality (dále jen NEK) pro všech 33 prioritních látek a pro osm dalších znečišťujících látek, které již byly na úrovni EU regulovány existujícími právními předpisy.

Článek 8 směrnice o normách environmentální kvality požaduje, aby Komise v rámci přezkumu přílohy X směrnice 2000/60/ES posoudila, zda mají být zejména látky stanovené v příloze III této směrnice případně identifikovány jako prioritní látky nebo prioritní nebezpečné látky. Výsledek přezkumu měla Komise Evropskému parlamentu a Radě sdělit do roku 2011 a zprávu případně doplnit příslušnými návrhy, zejména návrhy na identifikaci nových prioritních látek nebo prioritních nebezpečných látek nebo na identifikaci některých prioritních látek jako prioritních nebezpečných látek, a podle potřeby stanovit odpovídající NEK povrchových vod, sedimentu či bioty.

Tato zpráva je zprávou Komise požadovanou článkem 8 směrnice o normách environmentální kvality. Doplňuje ji návrh směrnice předložený Komisí, kterým se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky.

Shrnutí odborného postupu a konzultace

Odbornou práci v rámci přezkumu řídilo GŘ pro životní prostředí a Společné výzkumné středisko a prováděla ji řada odborníků. Patřili mezi ně členové pracovní skupiny E pro chemické aspekty zřízené v rámci společné prováděcí strategie rámcové směrnice o vodě[4] a konzultanti najatí Komisí. Pracovní skupina E je složena ze zástupců generálních ředitelství Komise, organizací členských států a organizací zúčastněných stran včetně řady evropských průmyslových svazů, nevládních organizací a mezivládních organizací.

Pracovní skupina E se na přezkumu významně podílela podporou sběru údajů (včetně údajů z monitorování a údajů o nebezpečnosti), stanovení priorit pro identifikaci nových látek, aktualizace technických pokynů pro stanovení NEK a vyvození NEK. Rovněž podporovala přezkum stávajících prioritních látek (NEK a klasifikace prioritní nebezpečné látky).

Návrh NEK byl předložen Vědeckému výboru pro zdravotní a environmentální rizika[5], aby k němu vyjádřil své stanovisko.

Přezkum byl završen posouzením dopadů provedeným s pomocí řídicí skupiny pro posouzení dopadů složené z útvarů Komise a s pomocí najatých konzultantů. Najatí konzultanti připravili zprávy o dopadech jednotlivých látek, v nichž zohlednili závěry odborné práce a doplňující vstupy pracovní skupiny E a zúčastněných stran, které v této pracovní skupině nebyly zastoupeny.

Výbor pro posouzení dopadů projednal zprávu o posouzení dopadů na svém zasedání dne 22. června 2011. Připomínky, které tento výbor vznesl, byly zohledněny ve výsledné zprávě o posouzení dopadů SEK(2011)1545.

Shrnutí výsledku přezkumu

Úvod

Přezkum přílohy X směrnice 2000/60/ES byl proveden v souladu s požadavky rámcové směrnice o vodě. Technické podrobnosti přezkumu jsou vyloženy v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise SEK(2011)1544.

Přezkum stávajících prioritních látek

Na základě odborného přezkumu a s ohledem na nově získané informace se navrhují tyto změny stávajících NEK:

- Navrhuje se aktualizovat NEK pro vodu těchto stávajících prioritních látek: anthracen, fluoranthen, naftalen, polyaromatické uhlovodíky, polybromované difenylethery, olovo a nikl.

- Byly vypracovány a navrženy NEK pro biotu pro fluoranthen, polyaromatické uhlovodíky a polybromované difenylethery, protože v důsledku jejich vlastností lze koncentraci uvedených látek v této matrici měřit snadněji a spolehlivěji.

- Stávající NEK pro biotu pro hexachlorbenzen, hexachlorbutadien a rtuť zůstávají zachovány, ale zrušuje se NEK pro vodu a poznámka 9 v části A přílohy I směrnice 2008/105/ES, protože uvedené NEK neposkytují přiměřenou ochranu.

Podle nejnovějších vědeckých poznatků představují aktualizované NEK přiměřenou míru ochrany vodního prostředí a jeho prostřednictvím ochranu lidského zdraví.

Pokud jde o klasifikaci stávajících látek a její soulad s nejnovějšími poznatky, navrhuje se klasifikovat látky di (2-ethylhexyl) ftalát (DEHP) a trifluralin jako prioritní nebezpečné látky.

Určení nových prioritních látek

Na základě výsledků odborného postupu se navrhuje identifikovat jako prioritní látky aclonifen, bifenox, cybutryn, cypermethrin, dichlorvos, terbutryn, 17α-ethinylestradiol, 17β-estradiol a diklofenak a jako prioritní nebezpečné látky dikofol, kyselinu perfluoroktansulfonovou a její deriváty (PFOS), chinoxyfen, dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem, hexabromcyklododekan (HBCDD) a heptachlor/heptachlorepoxid.

Pro všechny nové látky s výjimkou dioxinů a sloučenin s dioxinovým efektem se navrhují NEK pro vodu. NEK pro biotu se navrhují pro dikofol, PFOS, dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem, HBCDD a heptachlor/heptachlorepoxid.

Přezkum látek uvedených v příloze III směrnice 2008/105/ES

Navrhuje se, aby do seznamu prioritních látek byly zahrnuty čtyři látky / skupiny látek uvedené v příloze III směrnice 2008/105/ES: dikofol, dioxiny a sloučeniny s dioxinovým efektem, PFOS a chinoxyfen. Údaje o toxicitě PCB bez dioxinového efektu nejsou dostatečné, aby bylo možno vyvodit spolehlivé NEK, a proto se nenavrhuje zahrnutí této skupiny PCB.

Pokud jde o ostatní látky uvedené v příloze III směrnice 2008/105/ES, přezkum dospěl k závěru, že není dostatečně doloženo, že představují významné riziko na úrovni EU pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím, aby mohly být v této fázi zahrnuty do seznamu prioritních látek. V souvislosti s budoucími přezkumy přílohy X směrnice 2000/60/ES Komise znovu vyhodnotí dostupné informace, a bude-li třeba, navrhne zahrnout dané látky do seznamu prioritních látek.

Podrobněji se lze s výsledkem přezkumu seznámit v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise SEK(2011)1544.

Zjištění omezujících opatření na úrovni EU

V roce 2006, kdy Komise předkládala návrh, dospěl přezkum existujících omezujících opatření k závěru, že od roku 2000 bylo na úrovni EU přijato mnoho aktů, které ustanovovaly omezující opatření ve smyslu článku 16 rámcové směrnice o vodě. K dosažení cílů rámcové směrnice o vodě nebylo považováno za nutné přijmout dodatečná opatření na úrovni EU. Mělo se za to, že budou-li zapotřebí dodatečná opatření na místní úrovni, členské státy je budou moci zahrnout do plánů povodí (viz body odůvodnění 7 a 8 směrnice o normách environmentální kvality).

Právní předpisy upravující povolování chemických látek a jejich uvádění na trh se od té doby podstatně rozrostly a byly zdokonaleny, a to zejména přijetím nařízení (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH)[6] a nařízení (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh[7]. Tyto a další stávající právní předpisy EU (např. právní předpisy o biocidních přípravcích a o veterinárních léčivých přípravcích) obsahují mechanismy vhodné pro omezení používání a emisí většiny prioritních látek na úrovni EU (tj. mechanismy hodnocení, omezování a povolování). Proto dříve než budou vypracovány jiné mechanismy, měly by se uplatňovat mechanismy stávající, jež by měly pro dosažení cílů rámcové směrnice o vodě v zásadě dostačovat.

Více informací je k dispozici ve zprávě o posouzení dopadů SEK(2011)1547.

Další výsledky

Odborná práce a konzultace v kontextu přezkumu prioritních látek byly příležitostí věnovat se dalším aspektům provádění směrnice o normách environmentální kvality.

Významné bylo, že se podařilo aktualizovat technické pokyny pro vyvozování norem environmentální kvality, jež zahrnují rozšířené a aktualizované oddíly o normách pro sediment a biotu. To umožnilo vyvodit normy pro biotu u těch látek, které vzhledem k charakteristickým vlastnostem a osudu ve vodním prostředí lze nejlépe regulovat v této matrici. To bude znamenat významné zlepšení ochrany poskytované směrnicí o normách environmentální kvality.

Dalším důležitým aspektem byla identifikace problematických látek, které v důsledku svého persistentního, bioakumulativního a toxického chování budou nadále dlouhou dobu způsobovat překračování NEK, přestože již byla přijata velmi přísná opatření k omezení emisí. Kvůli svým vlastnostem tyto látky zasluhují samostatný přístup v oblasti monitorování a v oblasti popisu jejich dopadu na chemický stav.

Konečně přezkum zjistil, že je zapotřebí mechanismus, který zlepší sběr údajů z cíleného a vysoce kvalitního monitorování v celé EU, aby se o ně bylo možno opřít při budoucích přezkumech seznamu prioritních látek. Posouzení dopadů ukazuje výhody, které přinese vytvoření takového mechanismu.

Výhled: budoucí přezkumy přílohy X směrnice 2000/60/ES

Přezkum seznamu prioritních látek probíhal ve stejnou dobu, kdy započalo provádění nařízení REACH a zřizovala se Evropská agentura pro chemické látky (ECHA). Budoucí přezkumy seznamu prioritních látek budou těžit z obrovského množství údajů získaných prostřednictvím postupu registrace podle nařízení REACH, jehož první lhůta skončila v listopadu 2010. Kromě toho agentura ECHA a další agentury, které se zabývají posuzováním rizik ostatních chemických látek, např. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), pokud jde o pesticidy, a Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), pokud jde o léčivé přípravky, soustřeďují na úrovni EU odborné znalosti o posuzování rizik. Komise prozkoumá možnosti, jak v budoucích přezkumech seznamu prioritních látek účinněji využít odborné znalosti o posuzování rizik, jež jsou k dispozici na úrovni EU. Tato iniciativa by měla také zajistit, aby mezi rámcovou směrnicí o vodě a souvisejícími politikami, např. v oblasti chemických látek, biocidů, pesticidů a léčivých přípravků, nadále existovala vysoká míra soudržnosti a provázanosti.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky [Úř. věst. L 327 ze dne 22. 12. 2000]. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:02000L0060-20090113:CS:NOT

[2] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2455/2001/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterým se stanoví seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky. Úř. věst. L 331, 15. 12. 2001, s. 1. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:06:32001D2455:CS:PDF

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky. Úř. věst. L 348, 24. 12. 2008, s. 84.

[4] http://ec.europa.eu/environment/water/water-framework/objectives/implementation_en.htm

[5] Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika je jedním z vědeckých výborů, které Komisi poskytují nezávislé poradenství. Je složen ze 17 vědců. Další informace viz http://ec.europa.eu/health/scientific_committees/environmental_risks/index_en.htm.

[6] Úř. věst. L 396, 30. 12. 2006, s. 1–849.

[7] Úř. věst. L 309, 24. 11. 2009, s. 1–50.