52011DC0567

1. ÚVOD

Strategie Evropa 2020, její stěžejní iniciativy a nové integrované hlavní směry činí ze znalostí ústřední prvek úsilí Unie o dosažení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění. Návrh Komise týkající se víceletého finančního rámce na období 2014–2020 podporuje tuto strategii významným navýšením rozpočtu určeného na investice do vzdělávání, výzkumu a inovací. Je tomu tak proto, že vzdělávání, a zvláště vysokoškolské vzdělávání a jeho vazby na výzkum a inovace, hraje zásadní úlohu v individuálním a společenském pokroku a ve formování vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu a vzdělaných občanů, které Evropa potřebuje pro vytváření pracovních míst a zajištění hospodářského růstu a prosperity. Instituce vysokoškolského vzdělávání[1] jsou proto důležitými partnery při uskutečňování strategie Evropské unie pro obnovení a udržení růstu.

Navzdory nepříznivému klimatu, které v oblasti zaměstnanosti vládne v důsledku hospodářské krize, představuje vysokoškolské vzdělávání rozumnou volbu[2]. Přesto je potenciál evropských vysokoškolských institucí plnit jejich úlohu ve společnosti a přispívat k prosperitě Evropy i nadále nedostatečně využíván; Evropa již neurčuje tempo v globální soutěži o poznatky a nadané vědce, zatímco nově se rozvíjející ekonomiky rychle zvyšují své investice do vysokoškolského vzdělávání[3]. Ačkoli 35 % všech pracovních míst v EU bude do roku 2020 vyžadovat kvalifikace na vysoké úrovni[4], pouze 26 % pracovní síly má v současnosti vysokoškolskou kvalifikaci. EU stále zaostává, pokud jde o podíl výzkumných pracovníků na celkovém počtu pracovních sil, který činí 6 % v porovnání s 9 % v USA a 11 % v Japonsku[5]. Znalostní ekonomika potřebuje osoby s vhodnou kombinací dovedností, mezi něž patří průřezové dovednosti, elektronické dovednosti pro digitální éru, kreativita a flexibilita a důkladné porozumění zvolené oblasti (např. věda, technologie, inženýrství, matematika). Veřejní a soukromí zaměstnavatelé, včetně odvětví intenzivního výzkumu, se však stále častěji zmiňují o nesouladu a potížích při hledání správných lidí, kteří by vyhovovali jejich měnícím se potřebám.

Vysokoškolské instituce se zároveň příliš často snaží soutěžit v příliš mnoha oblastech, přičemž poměrně málo z nich má schopnost vyniknout nad ostatní. V důsledku toho je příliš málo evropských institucí vysokoškolského vzdělávání uznáváno jako prvotřídní ve stávajícím, na výzkum zaměřeném, celosvětovém žebříčku univerzit. Podle posledních údajů se tak stále pouze okolo 200 ze 4 000 evropských institucí vysokoškolského vzdělávání řadí mezi prvních 500, a pouze 3 mezi první dvacítku nejlepších světových univerzit. A v posledních letech nedošlo ke skutečnému zlepšení. Neexistuje jednotný model excelence: Evropa potřebuje velkou rozmanitost institucí vysokoškolského vzdělávání, přičemž každá z nich musí usilovat o vynikající úroveň v souladu se svým posláním a strategickými prioritami. Díky transparentnějším informacím o konkrétním profilu a výsledcích jednotlivých institucí budou mít tvůrci politiky lepší možnosti pro vytváření účinných strategií vysokoškolského vzdělávání a pro instituce bude snadnější stavět na svých silných stránkách.

Hlavní odpovědnost za uskutečnění reformy vysokoškolského vzdělávání nesou samotné členské státy a vzdělávací instituce. Z boloňského procesu, programu EU pro modernizaci univerzit[6], a vytváření Evropského výzkumného prostoru však vyplývá, že problémy a reakce v rámci politik přesahují hranice států. K maximalizaci příspěvku evropských vysokoškolských systémů k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění jsou zapotřebí reformy v klíčových oblastech: zvýšit počet absolventů všech úrovní vysokoškolského studia; zvýšit kvalitu a význam rozvoje lidského kapitálu v oblasti vysokoškolského vzdělávání; vytvořit účinné mechanismy správy a financování na podporu excelence; a posílit znalostní trojúhelník mezi sférami vzdělávání, výzkumu a podnikání. Rovněž mezinárodní mobilita studentů, výzkumných pracovníků a zaměstnanců, jakož i rostoucí internacionalizace vysokoškolského vzdělávání, má silný dopad na kvalitu a ovlivňuje každou z těchto klíčových oblastí.

V oddíle 2 tohoto sdělení jsou uvedeny klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání s cílem maximalizovat jejich přínos pro evropský růst a zaměstnanost. Zvláštní opatření, která EU přijme a která přispějí k podpoře úsilí o modernizaci veřejných orgánů a institucí, jsou uvedena v oddíle 3. Pracovní dokument útvarů Komise, který doprovází toto sdělení, pojednává o analytických důkazech podporujících tyto politické otázky a opatření.

2. KLÍČOVÉ OTÁZKY PRO ČLENSKÉ STÁTY A INSTITUCE VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ 2.1. Zvýšení úrovně dosaženého vzdělání pro formování absolventů a výzkumných pracovníků, které Evropa potřebuje

Strategie Evropa 2020 jako hlavní cíl v oblasti vzdělávání stanoví, že do roku 2020 by 40 % mladých lidí mělo úspěšně dokončit vysokoškolské vzdělávání nebo rovnocenné studium[7]. Úroveň dosaženého vzdělání ve většině evropských států v posledním desetiletí výrazně rostla, ale stále je velmi nedostatečná k dosažení plánovaného zvýšení počtu pracovních míst vyžadujících vysokou úroveň znalostí, k posílení schopnosti Evropy využívat globalizace a k udržení evropského sociálního modelu. Zvýšení úrovně dosaženého vysokoškolského vzdělání musí být rovněž katalyzátor systémových změn, aby se zlepšila kvalita a vyvinuly nové způsoby poskytování vzdělávání. Kromě toho, ačkoli dopad stárnutí populace je v jednotlivých členských státech různý[8], počet osob, které ukončují středoškolské vzdělávání a které tradičně představují budoucí účastníky vysokoškolského vzdělávání, se stále snižuje.

Proto potřebuje Evropa zapojit do vysokoškolského vzdělávání širší vrstvy společnosti, včetně znevýhodněných a zranitelných skupin, a na splnění tohoto úkolu poskytnout zdroje; v mnoha členských státech je rovněž zásadní snížit míru předčasného odchodu z vysokoškolského studia. Tyto vyšší ambice a jejich naplnění nemohou být řešeny na terciární úrovni samotné: úspěch záleží také na politikách zaměřených na zlepšení vzdělávacích výsledků dosažených na nižší úrovni a snížení míry předčasného ukončování školní docházky, což je v souladu s cílem strategie Evropa 2020[9] a s nedávným doporučením Rady ohledně předčasného ukončování školní docházky[10].

Evropa rovněž potřebuje více výzkumných pracovníků, aby připravila podmínky pro výrobní odvětví zítřka. Aby se význam výzkumu v našich ekonomikách ještě zvýšil a bylo dosaženo cíle 3 % HDP investovaných do výzkumu, bude Unie potřebovat odhadem jeden milion nových výzkumných pracovních míst[11], zejména v soukromém sektoru. Kromě zlepšení podmínek pro průmysl, aby investoval do výzkumu a inovace, to vyžaduje více účastníků doktorského studijního programu, vybavení stávajících pracovních sil výzkumnými dovednostmi a lepší informovanost o příležitostech, tak aby se kariéra mimo akademické prostředí stala pro začínající výzkumné pracovníky skutečnou možností. Boj proti stereotypům a odstranění překážek, kterým stále čelí ženy při dosahování nejvyšších úrovní v postgraduálním vzdělávání a výzkumu, zejména v některých oborech a ve vedoucích funkcích, může uvolnit dosud nevyužitý potenciál.

Klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání:

· Rozvinout jasné plány přechodu od odborného vzdělávání a jiných druhů vzdělávání k vysokoškolskému vzdělávání. Účinný způsob, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím vnitrostátních rámců kvalifikací souvisejících s evropským rámcem kvalifikací a založených na vzdělávacích výsledcích, a prostřednictvím jasných postupů pro uznávání vzdělání a zkušeností získaných mimo rámec formálního vzdělávání a odborné přípravy.

· Podporovat zapojení studentů z nedostatečně zastoupených skupin a „netradičních“ studentů, včetně dospělých; poskytovat transparentnější informace o vzdělávacích příležitostech a výsledcích a individuální poradenství s cílem přispět k informovanému výběru studijních oborů a snížit počet osob, které nedokončí studium.

· Zajistit, že se finanční podpora dostane potenciálním studentům z prostředí s nižšími příjmy prostřednictvím lepšího zaměření zdrojů.

· Vytvořit a provádět národní strategie k vyškolení a přeškolení dostatečného počtu výzkumných pracovníků v souladu s cíli Unie v oblasti výzkumu a vývoje.

2.2. Zlepšení kvality a relevance vysokoškolského vzdělávání

Vysokoškolské vzdělávání zvyšuje potenciál jednotlivců a mělo by vybavit absolventy znalostmi a základními přenositelnými dovednostmi, které potřebují k tomu, aby uspěli v kvalifikovaných zaměstnáních. Osnovy však často pomalu reagují na měnící se potřeby v širším hospodářství a nedaří se jim předvídat či pomáhat při utváření kariér zítřka; absolventům se velmi obtížně daří najít kvalitní zaměstnání odpovídající jejich studiu[12]. Zapojení zaměstnavatelů a institucí trhu práce do přípravy a průběhu studijních programů, podpora výměny pracovníků a začlenění praktických zkušeností do náplně studijních kurzů může pomoci přizpůsobit osnovy stávajícím a nově vznikajícím potřebám trhu práce a podporovat zaměstnatelnost a podnikavost. Lepší sledování profesní dráhy bývalých studentů ze strany vzdělávacích institucí může přispět k lépe informovanému utváření programů a zvýšení jejich relevance.

Existuje silná potřeba flexibilních a inovativních vzdělávacích přístupů a metod poskytování vzdělávání v zájmu zlepšení kvality a relevance při současném zvýšení počtu studentů, rozšíření účasti na různé skupiny studentů a boje proti předčasnému ukončování studia. Jedním z klíčových způsobů, jak toho dosáhnout, v souladu s digitální agendou EU[13], je využívání transformačních přínosů informačních a komunikačních technologií a jiných nových technologií pro obohacení výuky, zlepšení zkušeností spojených se vzděláváním, podporu individuálního učení, usnadnění přístupu prostřednictvím distančního studia a virtuální mobility, efektivnější správu a vytvoření nových příležitostí pro výzkum[14].

Pro uspokojení zvýšené poptávky po znalostních pracovnících musí být příprava výzkumných pracovníků v rámci vysokoškolského vzdělávání lépe sladěna s potřebami trhu práce vyžadujícího vysokou úroveň znalostí, a zejména s požadavky malých a středních podniků. Tuto poptávku po odborném lidském kapitálu lze splnit zejména díky vysoce kvalitnímu a na příslušná odvětví zaměřenému doktorskému studijnímu programu. Propojení financování s prováděním zásad EU pro inovativní doktorské programy[15] umožní Evropě lépe a rychleji vyškolit více výzkumných pracovníků.

Reforma a modernizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě závisí na schopnostech a motivaci vyučujících a výzkumných pracovníků. Zajištění pedagogických a výzkumných pracovníků se však často nedaří přizpůsobit rostoucímu počtu studentů, což představuje tlak na již přetížené kapacity. Lepší pracovní podmínky včetně transparentních a spravedlivých postupů pro nábor zaměstnanců[16], lepší počáteční a navazující profesní rozvoj a lepší uznávání a odměňování vynikající úrovně ve výuce a ve výzkumu jsou nezbytné k zajištění toho, aby Evropa utvářela, přitahovala a udržela si vysoce kvalitní akademické pracovníky, jež potřebuje.

Klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání:

· Podporovat využívání odhadů znalostí a růstu a údajů o zaměstnávání absolventů (včetně sledování toho, jak se absolventům podařilo v zaměstnání uplatnit) při přípravě, průběhu a hodnocení studijních programů, a uzpůsobit zajišťování kvality a mechanismy financování tak, aby odměňovaly úspěch v přípravě studentů pro trh práce.

· Podporovat větší rozmanitost způsobů studia (např. částečné, distanční a modulární vzdělávání, další vzdělávání pro dospělé, kteří se vracejí do škol, a pro ostatní již na trhu práce) prostřednictvím přizpůsobení mechanismů financování tam, kde je to nezbytné.

· Lepší využívání potenciálu informačních a komunikačních technologií s cílem umožnit účinnější a individualizované učení a výukové a výzkumné metody (např. e­učení a kombinované učení) a zvýšit používání virtuálních učebních platforem.

· Posílit kapacity institucí trhu práce (včetně služeb veřejné zaměstnanosti) a předpisy k dosažení souladu mezi kvalifikacemi a pracovními místy, a rozvíjet aktivní politiky trhu práce na podporu zaměstnávání absolventů a profesního poradenství.

· Zavést pobídky pro vysokoškolské instituce, aby investovaly do nepřetržitého profesního rozvoje svých zaměstnanců, přijímaly dostatečný počet zaměstnanců k rozvoji nových oborů a odměňovaly vynikající kvalitu ve výuce.

· Zajistit, aby se na financování doktorských programů vztahovaly zásady pro inovativní doktorské programy.

2.3. Posílení kvality prostřednictvím mobility a přeshraniční spolupráce

Mobilita ve vzdělávání pomáhá jednotlivcům zvyšovat jejich profesní, sociální a mezikulturní dovednosti a zaměstnatelnost. Ministři Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA) se dohodli na zdvojnásobení podílu studentů ukončujících studium nebo odbornou přípravu v zahraničí na 20 % do roku 2020[17]. Vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání přineslo dalekosáhlé změny: zavedení struktury bakalářského/magisterského/doktorského studia a pokroky v zajišťování kvality usnadnily individuální mobilitu a posílily příslušné instituce a systémy. Souběžně rozvoj Evropského výzkumného prostoru (ERA) zlepšuje komplementaritu mezi vnitrostátními systémy, čímž se zvyšuje nákladová efektivnost investic do výzkumu a dochází k intenzivnějším výměnám a spolupráci mezi institucemi.

Uznávání akademických kvalifikací získaných v zahraničí je nicméně stále příliš obtížné; přenositelnost grantů a půjček je omezená; „vertikální“ mobilita[18] zůstává nadále nízká; a existují překážky, které brání volnému pohybu výzkumných pracovníků v rámci EU. Provádění doporučení Rady ohledně podpory mobility ve vzdělávání[19] a využívání evropských nástrojů k zajištění kvality, například evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality, by usnadnilo budování vzájemné důvěry, uznávání akademických titulů a mobilitu.

Klíčovými faktory kvality jsou schopnost přilákat nejlepší studenty a akademické a výzkumné pracovníky ze zemí mimo EU a rozvoj nových forem přeshraniční spolupráce. Ty mohou být rovněž důležitým zdrojem příjmů pro instituce. Ačkoli některé členské státy jsou velmi atraktivní studijní destinací[20], potřebuje EU jako celek přilákat nejlepší studenty a výzkumné pracovníky, má-li být schopná konkurovat USA[21]. Přitažlivost Evropy může být posílena, budou-li neodkladně řešeny určité problematické otázky: zvyšování nákladů a proměnlivá kvalita; obtížné uznávání akademických titulů; netransparentní přijímání a neatraktivní pracovní podmínky pro výzkumné pracovníky; problémy při získávání víz pro studium a práci, včetně mobility v rámci EU.

Klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání:

· Podněcovat instituce, aby systematičtěji zařazovaly mobilitu ve vzdělávání do osnov, a odstranit zbytečné překážky bránící např. změně institucí mezi bakalářskou a magisterskou úrovní studia nebo přeshraniční spolupráci a výměnám.

· Zajistit účinné uznávání kreditů získaných v zahraničí prostřednictvím účinného zajišťování kvality, srovnatelného a konzistentního používání evropského systému pro převod a kumulaci kreditů (ECTS) a dodatku k diplomu, a propojením kvalifikací s evropským rámcem kvalifikací.

· Zlepšit přístup, podmínky zaměstnávání a možnosti rozvoje pro studenty, výzkumné pracovníky a učitele z jiných zemí, včetně úplného provádění směrnic týkajících se studentů a výzkumných pracovníků[22] a vízového kodexu EU, a usnadnit tak udělování schengenských víz studentům a výzkumným pracovníkům pro krátkodobé pobyty[23].

2.4. Umožnit fungování znalostního trojúhelníku: propojení vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a podnikatelské sféry v zájmu excelence a regionálního rozvoje

Přínos vysokoškolského vzdělávání pro růst a zaměstnanost a jeho přitažlivost na mezinárodní úrovni lze posílit prostřednictvím úzké a účinné vazby mezi vzděláváním, výzkumem a podniky – třemi stranami tzv. „znalostního trojúhelníku“. Nedávný přechod k otevřené inovaci vedl k většímu toku znalostí a přinesl nové typy spolupráce mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnými organizacemi a podniky. Avšak kapacita institucí vysokoškolského vzdělávání, pokud jde o integraci výsledků výzkumu a inovačních postupů do vzdělávací nabídky a využití potenciálu pro produkty a služby vhodné ke komercializaci, zůstává slabá[24].

Práce napříč oblastmi výzkumu, podnikání a vzdělávání vyžaduje důkladné vědecké znalosti, podnikatelské dovednosti, kreativní a inovativní myšlení a intenzivní interakce mezi zúčastněnými stranami, mají-li se získané poznatky šířit a využívat tak, aby měly nejvyšší možný účinek. Veřejné politiky, které podporují partnerství mezi profesními institucemi, výzkumnými univerzitami, podniky a špičkovými středisky, mohou zasadit vzdělávání do znalostního trojúhelníku, zlepšit návaznost mezi základním a aplikovaným výzkumem a zajistit účinnější předávání znalostí na trh. Účinnější správa duševního vlastnictví tento proces ještě usnadní[25].

Jakožto střediska poznatků, odborných znalostí a vzdělávání mohou vysokoškolské instituce urychlit hospodářský rozvoj v územích, kde se nacházejí; mohou přivést talentované jednotlivce do inovativního prostředí a využít silných stránek regionů v globálním měřítku; mohou podporovat otevřenou výměnu poznatků, zaměstnanců a odborných znalostí. Mohou působit rovněž jako středisko sítě znalostí nebo jako klastr poskytující služby místní ekonomice a společnosti, pokud místní a regionální orgány zavedou strategie inteligentní specializace, jež povedou k soustředění zdrojů na klíčové priority a k maximalizaci dopadu.

Klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání:

· Podněcovat rozvoj podnikavosti a tvůrčích a inovačních dovedností ve všech oborech a v rámci všech tří cyklů studia a prosazovat inovace v oblasti vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím interaktivnějšího vzdělávacího prostředí a posílení infrastruktury pro přenos znalostí.

· Posílit infrastruktury vysokoškolských institucí pro přenos znalostí a zvýšit jejich schopnosti zapojit se do zakládání podniků a osamostatňování podniků.

· Podporovat partnerství a spolupráci s podniky jako ústřední činnost institucí vysokoškolského vzdělávání, a to prostřednictvím struktur odměňování, pobídek pro multidisciplinární spolupráci a spolupráci mezi jednotlivými organizacemi a omezení regulativních a administrativních překážek bránících partnerství mezi institucemi a dalšími veřejnými a soukromými subjekty.

· Podporovat systematické zapojení vysokoškolských institucí do rozvoje integrovaných místních a regionálních plánů rozvoje a zaměřit regionální podporu na spolupráci mezi vysokoškolskými institucemi a podniky, zejména pro vytvoření regionálních středisek excelence a specializace.

2.5. Zlepšení správy a financování

Systémy vysokoškolského vzdělávání vyžadují odpovídající financování, přičemž strategie Evropa 2020 zdůrazňuje potřebu chránit ty oblasti vzdělávání a výzkumu, které podporují růst, při stanovování priorit veřejných výdajů. Avšak zatímco výše výdajů se mezi členskými státy značně liší[26], celkové investice do vysokoškolského vzdělávání v Evropě jsou příliš nízké: průměrně 1,3 % HDP ve srovnání s 3,1 % v USA a 1,5 % v Japonsku. Současný tlak na fiskální konsolidaci nevyhnutelně vedl členské státy k posouzení nákladové efektivnosti svých veřejných investic v oblasti vysokoškolského vzdělávání a výzkumu: zatímco některé snížily výdaje, jiné své rozpočty zvýšily, jelikož uznávají význam výdajů v těchto oblastech pro růst.

Veřejné investice musí zůstat základem udržitelného vysokoškolského vzdělávání. Avšak finanční prostředky požadované pro zachování a rozšíření systémů kvalitního vysokoškolského vzdělávání bude pravděpodobně třeba doplnit z dodatečných zdrojů financování, ať už soukromých či veřejných. Členské státy se stále více snaží maximalizovat hodnotu investovaných prostředků, například prostřednictvím dohod o plánovaném výkonu uzavíraných s institucemi, financování na základě výběrových řízení a poskytování financí přímo jednotlivcům. Snaží se diverzifikovat zdroje financování tím, že využívají veřejných investic k získání dodatečných finančních prostředků z jiných míst a ve větší míře čerpají ze soukromých zdrojů financování; platba školného je stále rozšířenější, zejména na magisterské úrovni a výše. Bude třeba sledovat a hodnotit účinnost a dopad těchto změn, a to i pokud jde o studenty z chudších prostředí a z hlediska spravedlnosti a mobility.

Výzvy, kterým čelí vysokoškolské vzdělávání, vyžadují pružnější systémy správy a financování, v nichž bude větší autonomie vzdělávacích institucí vyvážena odpovědností všech účastníků. Autonomní instituce se mohou snadněji specializovat, čímž se podpoří výkonnost v oblasti vzdělávání a výzkumu[27] a posílí diverzifikace systémů vysokoškolského vzdělávání. Avšak právní, finanční a administrativní omezení nadále ovlivňují svobodu institucí definovat své strategie a struktury a odlišit se od konkurence. Výkonnost institucí vysokoškolského vzdělávání, a tím i účinnost veřejných investic, lze zvýšit odstraněním omezení, která se týkají zvyšování soukromých příjmů, kapitálových investic, vlastnictví infrastruktur, svobodného náboru zaměstnanců či akreditací. Investice do profesionálního řízení může přinést strategickou vizi a vedení, přičemž dá učitelům a výzkumným pracovníkům potřebnou akademickou svobodu, aby se mohli soustředit na své hlavní úkoly.

Klíčové politické otázky pro členské státy a instituce vysokoškolského vzdělávání:

· Podporovat lepší identifikaci skutečných nákladů vysokoškolského vzdělávání a výzkumu a pečlivé zaměření výdajů, např. prostřednictvím mechanismů financování spojených s výkonností, čímž se zavede prvek soutěže.

· Zaměřit mechanismy financování na potřeby různých institucionálních profilů s cílem podněcovat instituce, aby zaměřily úsilí na vlastní silné stránky, a rozvíjet pobídky na podporu rozmanitosti strategických voleb a na rozvoj středisek excelence.

· Usnadnit přístup k alternativním zdrojům financování, včetně využívání veřejných zdrojů k získání dalších soukromých a jiných veřejných investic (např. prostřednictvím spolufinancování).

· Podporovat profesní rozvoj strategických a odborných vedoucích pracovníků v oblasti vysokoškolského vzdělávání a zajistit, aby instituce vysokoškolského vzdělávání měly autonomii pro stanovení strategického zaměření, řízení příjmových toků, odměňování výkonnosti s cílem přilákat nejlepší pedagogické a výzkumné pracovníky, stanovení politik pro přijímání studentů a zavádění nových osnov.

· Podporovat instituce, aby modernizovaly své řízení lidských zdrojů a získaly logo „HR Excellence in Research“ (vysoká kvalita řízení lidských zdrojů ve výzkumu) a aby provedly doporučení Helsinské skupiny pro ženy ve vědě[28].

3. Příspěvek EU: Pobídky pro transparentnost, diverzifikaci, mobilitu a spolupráci

Klíčové politické otázky popsané v oddíle 2 musí být řešeny v prvé řadě vnitrostátními orgány a institucemi. EU však může významně podpořit jejich úsilí o reformu systémů vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím různých politik EU a rozpočtových nástrojů.

Pokud jde o politiky, poskytují mechanismy řízení a podávání zpráv v rámci strategie Evropa 2020 hlavní nástroj pro monitorování vývoje a podporu reformních snah členských států, např. prostřednictvím specifických doporučení pro jednotlivé státy provázaných s integrovanými hlavními směry.

Zároveň by EU měla lépe využívat dostupné nástroje politik v oblasti vysokoškolského vzdělávání, zejména evropský rámec pro spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy „ET 2020“. Komise může podpořit transparentnost a excelenci prostřednictvím analýzy politik založené na ověřených údajích. Může podporovat mobilitu studentů, učitelů a výzkumných pracovníků. Může podporovat strategickou spolupráci mezi evropskými institucemi a v souvislosti s rostoucí celosvětovou soutěží o talenty poskytnout společný rámec pro podporu vzájemné interakce evropského vysokoškolského vzdělávání se zbytkem světa.

Pokud jde o financování, víceletý finanční rámec na období 2014–2020 bude představovat příležitost k zajištění toho, aby nástroje a politiky EU, zejména vzdělávání, výzkum, zaměstnanost, podnikání, migrace a soudržnost, účinně spolupracovaly na podpoře modernizace vysokoškolského vzdělávání. Komise v rámci cíleného zaměření výdajů EU na priority strategie Evropa 2020 a na klíčové hnací prvky růstu a zaměstnanosti navrhla výrazné zvýšení rozpočtů na vzdělávací programy a na výzkum.

3.1. Podpora reforem prostřednictvím podkladů pro tvorbu politik, analýzy a transparentnosti

Komise se zaměří na zlepšení datové základny pro tvorbu politik v klíčových oblastech. Dostupné informace o výsledcích institucí vysokoškolského vzdělávání se zaměřují především na univerzity zabývající se výzkumem, a týkají se tedy pouze velmi malé části evropských institucí vysokoškolského vzdělávání[29]: je nezbytně nutné rozšířit spektrum analýzy a poskytování informací, aby byly zahrnuty veškeré aspekty výkonu – s cílem napomoci studentům informovaně se rozhodnout o studiu, umožnit institucím identifikovat a rozvíjet své silné stránky a podpořit tvůrce politik v jejich strategických rozhodnutích ohledně reformy systémů vysokoškolského vzdělávání. Z podkladů vyplývá, že vytvoření mnohostranného hodnotícího a informačního nástroje je reálné a má širokou podporu zúčastněných stran v oblasti vzdělávání[30].

Kromě toho by lepší informovanost o současných a budoucích požadavcích trhu práce na dovednosti pomohly identifikovat oblasti s potenciálem pro růst zaměstnanosti a umožnily lepší soulad mezi vzděláváním a potřebami trhu práce. Jak je uvedeno ve stěžejní iniciativě Nové dovednosti pro nová pracovní místa, Komise zřídí „Přehled dovedností EU“ za účelem zlepšení znalostí o současných a budoucích potřebách v oblasti kvalifikací. Zlepšení podmínek pro absolventy vysokých škol, aby získali praktické zkušenosti, například prostřednictvím kvalitních stáží, může dále usnadnit jejich začlenění na trh práce.

Evropská komise:

· Zavede mnohostranný systém hodnocení univerzit (U-Multirank): nový, na výkonnost zaměřený, hodnotící a informační nástroj pro klasifikaci institucí vysokoškolského vzdělávání, s cílem radikálně zvýšit transparentnost v sektoru vysokoškolského vzdělávání, přičemž první výsledky by měly být k dispozici v roce 2013. Tento nezávisle spravovaný nástroj, který půjde nad rámec současného zaměření klasifikací a ukazatelů výkonnosti na výzkum a umožní uživatelům vytvářet individualizované mnohostranné klasifikace škol, bude sloužit k informovanému výběru a přijímání rozhodnutí všech zúčastněných stran v oblasti vysokoškolského vzdělávání.

· Ve spolupráci s Eurostatem zlepší údaje o mobilitě v evropském vysokoškolském vzdělávání a o zaměstnání absolventů a bude pracovat na vytvoření evropského registru terciárního vzdělávání.

· Bude poskytovat specifické poradenství a doporučení ohledně zvyšování základních a průřezových dovedností a zvládání nesouladu mezi dovednostmi a pracovními místy.

· Ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami provede analýzu dopadu různých metod financování na diverzifikaci, účinnost a spravedlnost systémů vysokoškolského vzdělávání i na mobilitu studentů.

3.2. Podpora mobility

Díky zřízení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání bude v rámci boloňského procesu posílena mobilita a spolupráce. Určité toky mobility však mohou být náročné pro vzdělávací systémy, do nichž bude směřovat významný příliv studentů, nebo mohou představovat nebezpečí „odlivu mozků“ v zemích, kde se mnoho nadaných osob rozhodne studovat, a poté i zůstat, v zahraničí. Současně existují obavy ohledně kvality přeshraničního vzdělávání, včetně vzdělávání poskytovaného na základě franšízové smlouvy.

Programy mobility EU jako Erasmus a Erasmus Mundus měly dalekosáhlé pozitivní důsledky pro jednotlivce a instituce. Stávající program Erasmus využijí do roku 2013 tři miliony studentů a možnosti mobility pro vysokoškolské učitele a další zaměstnance se rovněž zvyšují. Souběžně Komise připravuje „hodnotící tabulky mobility“ k posouzení pokroku při odstraňování překážek mobility ve vzdělávání[31] v EU. Akt o jednotném trhu[32], cílený akční plán na uvolnění potenciálu vnitřního trhu pro růst, zaměstnanost a důvěru občanů, zahrnuje revizi směrnice o uznávání odborných kvalifikací za účelem snížení překážek mobility u regulovaných povolání. Mobilitu výzkumných pracovníků usnadní Evropský rámec pro výzkumnou kariéru, nový nástroj transparentnosti, který bude používán na portálu pracovních příležitostí EURAXESS.

Dosažení magisterské úrovně umožní studentům získat takové pokročilé dovednosti, které jsou obzvláště ceněny v zaměstnáních vyžadujících vysokou úroveň znalostí a ve výzkumu. Spolupráce a mobilita na magisterské úrovni mohou mít zásadní význam pro rozvíjení středisek excelence v celé Evropě, což je oblast, kde má EU jasný potenciál přidané hodnoty. Stávající finanční nástroje EU však v současnosti nepodporují mobilitu v rámci celého magisterského programu, která obvykle vyžaduje finanční podporu po dobu 12 měsíců či více[33]. Omezení týkající se převoditelnosti vnitrostátních půjček dále omezují jejich uplatnění pro absolvování celého programu v zahraničí, zatímco komerční půjčky jsou obvykle nedostupné pro studenty z prostředí s nižšími příjmy. Evropská komise stanovila potřebu další finanční podpory pro tuto skupinu studentů.

Evropská komise:

· Zlepší uznávání studia v zahraničí prostřednictvím posílení evropského systému pro převod a kumulaci kreditů (ECTS), navržení pobídek v programech EU pro zlepšení jeho provádění a prostřednictvím činnosti v rámci boloňského procesu.

· Navrhne program „Erasmus Masters Degree Mobility“ (prostřednictvím nástroje pro záruky za studentské půjčky na celoevropské úrovni), který bude zahájen v roce 2014, za účelem podpory mobility, excelence a přístupu k dostupným finančním prostředkům pro studenty absolvující magisterské studium v jiném členském státě, bez ohledu na sociální prostředí, z něhož pocházejí.

· V rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání bude přispívat k posílení součinnosti mezi EU a mezivládními postupy.

· Bude podporovat analýzu potenciálu toků mobility studentů, a to rovněž v rámci boloňského procesu, s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora[34] a analýzu norem pro zajišťování kvality s cílem posílit kvalitu franšízového vzdělávání.

· Bude podporovat Evropský rámec pro výzkumnou kariéru s cílem posílit přeshraniční mobilitu výzkumných pracovníků, aby se mohli výzkumní pracovníci seznámit s nabídkami pracovních míst a zaměstnavatelé najít vhodné kandidáty, přičemž pracovní místa ve výzkumu budou rozdělena do čtyř úrovní způsobilosti[35].

3.3. Vysokoškolské vzdělávání jako ústřední prvek inovace, vytváření pracovních míst a zaměstnatelnosti

Budoucí schopnosti Evropy v oblasti inovací budou záviset na institucích vysokoškolského vzdělávání, které budou řádně plnit svou úlohu v rámci znalostního trojúhelníku spolu s podniky a neuniverzitními výzkumnými organizacemi.

Evropský inovační a technologický institut (EIT) nabízí reálný model integrace vysokoškolského vzdělávání do znalostního trojúhelníku. Prostřednictvím vzdělávacích programů s vysokou akademickou úrovní podporují EIT a jeho vědomostní a inovační společenství (KIC) podnikání založené na víceoborovém a inovativním výzkumu. EIT se bude stále více zaměřovat na šíření získaných poznatků, a poskytovat tak příklady integrovaných partnerství, nového řízení a modelů financování pro zvýšení inovačního potenciálu vysokoškolských institucí ve spolupráci s podniky. Komise zamýšlí podniknout další kroky k rozvoji znalostního trojúhelníku prostřednictvím návrhu týkajícího se strategického programu inovací, který by měl být předložen ke konci tohoto roku.

Existuje další prostor pro podporu interakcí mezi vysokoškolským vzděláváním a širší ekonomikou na úrovni EU v zájmu usnadnění toku znalostí. Nedávné evropské pilotní projekty na vytváření strukturovaných partnerství – tzv. „znalostní aliance“ – v jejichž rámci spolupracují podniky s institucemi vysokoškolského vzdělávání při přípravě a provádění nových studijních programů, již vedly ke slibným výsledkům a měly by být dále rozvíjeny.

Akce Marie Curie jsou rovněž účinným nástrojem podněcujícím přenos znalostí, zatímco nový rámec Evropského výzkumného prostoru, který bude předložen v roce 2012, podpoří opatření k odstranění překážek mobility a přeshraniční spolupráce[36]. Komise též pracuje na zřízení evropských doktorátů v průmyslu a škol pro doktorské studium, jejich cílem je podpořit inovace v přípravě výzkumných pracovníků zítřka.

Úspěch stáží v rámci programu Erasmus, zařazených do tohoto programu od roku 2007, je důkazem zájmu o příležitosti získat praktické a relevantní pracovní zkušenosti, jež by byly součástí vysokoškolských studijních programů. Stáže jsou důležitým mechanismem pro sladění dovedností absolventů s potřebami trhu práce, jakož i pro osobní rozvoj studentů. V současné době však stáže a odborné praxe ne vždy poskytují studentům vhodné podmínky pro rozvoj jejich dovedností a získané zkušenosti nejsou vždy náležitě uznávány. Kvalitu a relevanci stáží je třeba ještě dále zlepšovat.

Evropská komise:

· Přijme do konce roku 2011 strategický program inovací týkající se budoucnosti EIT a jeho priorit a obsahující návrh nových vědomostních a inovačních společenství, jež mají být vytvořena.

· Na základě nedávno zahájeného pilotního projektu posílí interakce mezi univerzitami a podniky prostřednictvím znalostních aliancí.

· V rámci Akcí Marie Curie posílí program evropských doktorátů v průmyslu s cílem podporovat aplikovaný výzkum.

· Navrhne rámec kvality stáží, který pomůže studentům a absolventům získat praktické znalosti, které jsou nezbytné pro zaměstnání, a nalézt více stáží v lepší kvalitě. Vytvoří také jednotnou centralizovanou platformu pro nabídky stáží v Evropě.

3.4. Podpora internacionalizace evropského vysokoškolského vzdělávání

Budoucí spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání v EU by měla být součástí širší strategie zaměřené na navázání kontaktů s partnerskými zeměmi po celém světě, propagaci hodnot a odborných znalostí EU a podporu vysokoškolského vzdělávání v rozvojových zemích, která je nedílnou součástí rozvojové politiky EU a komplexního přístupu ke vzdělávání. Komise bude podporovat konzistentnost opatření přijímaných v oblasti výzkumu na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni prostřednictvím strategického fóra pro mezinárodní vědeckou a technickou spolupráci.

Internacionalizace a otevřenost systémů vysokoškolského vzdělávání vyžaduje společný přístup v rámci širokého spektra oblastí politiky a zúčastněných stran, aby bylo možné přilákat nejlepší studenty, zaměstnance a výzkumné pracovníky z celého světa, zvýšit mezinárodní dosah a viditelnost a podporovat mezinárodní sítě pro excelenci. Komise se bude zabývat možností navrhnout zvláštní strategii pro internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání[37].

Evropská komise:

· Bude propagovat EU jako studijní a výzkumnou destinaci pro největší talenty z celého světa prostřednictvím podpory zavádění a rozvoje strategií pro internacionalizaci evropských vysokoškolských institucí.

· Bude v rámci vysokoškolského vzdělávání rozvíjet vztahy s partnery ze zemí mimo EU za účelem posílení národních vzdělávacích systémů, politického dialogu, mobility a uznávání akademických titulů, a to i prostřednictvím strategie pro rozšíření, evropské politiky sousedství, globálního přístupu k migraci a boloňského politického fóra.

· Bude využívat stávající partnerství pro mobilitu k posílení a usnadnění výměn studentů a výzkumných pracovníků.

· Zváží návrh na změny směrnic týkajících se studentů a výzkumných pracovníků[38], aby se EU stala ještě přitažlivější pro talenty ze zemí mimo EU, a přezkoumá, zda by postupy a související práva měly být usnadněny a/nebo posíleny.

· Posílí sledování účastníků doktorského studia ze zemí mimo EU jako procento všech doktorandů, jak je uvedeno v hodnotící tabulce výkonnosti pro výzkum a inovace, pro účely hodnocení přitažlivosti výzkumu a doktorského studia v EU pro zbytek světa.

3.5. Posílení dlouhodobého dopadu a doplňkovosti financování EU

Investice EU do vysokoškolského vzdělávání by měly být podle návrhu poskytovány prostřednictvím tří hlavních mechanismů financování v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020:

1. Vzdělaná Evropa: jednotný program pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež

Za účelem přispění k plnění cílů strategie Evropa 2020 navrhne Komise jednotný program pro vzdělávání, odbornou přípravu a mládež se zjednodušenými vstupními body a řízením. Program bude směřovat vynakládané prostředky na takové priority, jako jsou kvalita a inovace ve výuce, větší propojení se světem práce a lepší uznávání dovedností získaných prostřednictvím mobility. Přispěje k dosažení cíle pro mobilitu stanoveného v rámci boloňského procesu na 20 % tím, že zaměří prostředky na: příležitosti pro mobilitu na základě kvality a excelence (např. prostřednictvím programu Erasmus Masters Degree Mobility); intenzivní spolupráci a partnerství pro budování kapacit mezi členskými státy a s partnery na celém světě; zvláštní iniciativy k uznávání a odměňování vynikající kvality výuky a na podporu studentů podnikatelů a inovativní spolupráce mezi univerzitami a podniky.

2. Horizont 2020: rámcový program pro výzkum a inovace

Nový program Horizont 2020 bude zahrnovat veškeré související financování EU v oblasti výzkumu a inovací, které je v současné době poskytováno prostřednictvím sedmého rámcového programu pro výzkum, programu pro konkurenceschopnost a inovace a dalších inovačních iniciativ EU, jako je EIT. Cílem programu Horizont 2020 je učinit financování EU přitažlivější a dostupnější. Bude zajišťovat vysokou míru koordinace politik a maximalizovat součinnost mezi iniciativami, a umožní jednodušší, účinnější a racionalizované nástroje financování vztahující se na celý cyklus inovace.

3. Nástroje politiky soudržnosti

Ve finančním období 2007–2013 bude přibližně 72,5 miliard EUR z prostředků na financování soudržnosti EU vynaloženo v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, a 60 miliard EUR v oblasti výzkumu a inovací. Strategické uplatňování politiky soudržnosti EU může významně zvýšit sociální, ekonomický a územní přínos vysokoškolského vzdělávání. Evropský fond pro regionální rozvoj může investovat do zakládání či obnovy institucí vysokoškolského vzdělávání, poskytování vybavení a podpory digitalizace, a podporovat podnikatelské inkubátory, osamostatňování podniků a jiné formy partnerství mezi univerzitami a podniky. Evropský sociální fond (ESF) může financovat procesy modernizace, přispět ke zvýšení účasti a dosažené úrovně vzdělání zejména u studentů z nedostatečně zastoupených prostředí, posílit vzdělávací obsah a soulad mezi programy a poptávkou na trhu práce. Návrh víceletého finančního rámce na období 2014–2020 vyčleňuje minimálně 84 miliard EUR pro ESF, z nichž, jak lze na základě dřívějších zkušeností očekávat, bude přes 40 miliard EUR věnováno na vzdělávání a odbornou přípravu.

3.6. Další kroky k inteligentnímu, udržitelnému a inkluzivnímu evropskému vysokoškolskému vzdělávání

Při práci na tomto sdělení Komise vedla rozsáhlé konzultace s vedením, učiteli, výzkumnými pracovníky a studenty institucí vysokoškolského vzdělávání, s podniky a sociálními partnery, s vládami a mezinárodními subjekty. Bude nadále v kontaktu s těmito zúčastněnými stranami, jakož i s Evropským parlamentem, Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem, Evropskou investiční bankou a Eurostatem, aby byla tato agenda realizována v praxi[39].

Komise bude rovněž vycházet z externích odborných konzultací při vývoji progresivních politik a stanovení inovačních postupů. Jako první krok bude v roce 2012 vytvořena skupina na vysoké úrovni s klouzavým mandátem pro analýzu hlavních témat pro modernizaci vysokoškolského vzdělávání, počínaje podporou vynikající kvality ve výuce a podávání zpráv v roce 2013.

Moderní a dobře fungující systémy vysokoškolského vzdělávání jsou základem otevřené, sebejisté a udržitelné společnosti a kreativní, inovativní a podnikatelské ekonomiky založené na znalostech. Společné úsilí orgánů členských států, institucí vysokoškolského vzdělávání, zúčastněných stran a Evropské unie bude zásadní význam pro dosažení cílů stanovených v tomto sdělení a pro zajištění úspěchů Evropy v širším měřítku.

[1]               Tento pojem zahrnuje veškeré instituce terciárního vzdělávání, včetně univerzit, univerzit aplikovaných věd, technologických institutů, prestižních vysokých škol („grandes écoles“), obchodních škol, technických škol, vysokých škol technického zaměření, vysokých škol neuniverzitního typu, odborných škol, polytechnik, akademií atd. Je třeba přihlížet k jazykové rozmanitosti a národním tradicím a zvyklostem.

[2]               Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.

[3]               Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 7.2.

[4]               Viz KOM(2010) 682 v konečném znění.

[5]               Studie MORE o formách mobility a profesní dráze výzkumných pracovníků v EU (EK, 2010).

[6]               KOM(2006) 208 v konečném znění.

[7]               Do roku 2020 by 40 % lidí ve věku 30–34 let v EU mělo mít úspěšně ukončené terciární či obdobné vzdělání.

[8]               Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 3.4.

[9]               Cílem je snížit podíl osob ve věku 18–24 let bez vyššího sekundárního vzdělání a neúčastnících se dalšího vzdělávání nebo odborné přípravy na nejvýše 10 %.

[10]             Viz doporučení Rady týkající se politik ke snížení předčasného ukončování školní docházky (přijaté dne 7. června 2011).

[11]             KOM(2010) 546 v konečném znění, s. 9.

[12]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 4.1.

[13]             KOM(2010) 245 v konečném znění.

[14]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 4.3.

[15]             Tyto zásady, vypracované s podporou řídící skupiny pro lidské zdroje a mobilitu Evropského výzkumného prostoru, požadují excelenci a kreativitu ve výzkumu, atraktivní institucionální prostředí s kritickým množstvím a dodržováním charty a kodexu pro atraktivní pracovní podmínky výzkumných pracovníků, možnosti mezioborového výzkumu, otevřenost vůči výrobnímu odvětví a ostatním relevantním pracovním odvětvím, vytváření mezinárodních sítí a mezinárodní mobilitu, odbornou přípravu zaměřenou na přenositelné dovednosti a zajišťování kvality.

[16]             Včetně souladu s Evropskou chartou pro výzkumné pracovníky a kodexem chování pro jejich přijímání.

[17]             Viz SEK(2011) 670 v konečném znění.

[18]             Změna země mezi bakalářskou, magisterskou a doktorskou úrovní studia.

[19]             Doporučení Rady o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání ze dne 28. června 2011.

[20]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 7.1.

[21]             Tamtéž.

[22]             Směrnice Rady 2004/114/ES a směrnice Rady 2005/71/ES.

[23]             Pobyty v délce nejvýše tří měsíců během šestiměsíčního období.

[24]             Závěry Rady o znalostním trojúhelníku ze dne 20. října 2009.

[25]             Viz doporučení o správě duševního vlastnictví K(2008) 1329 v konečném znění ze dne 10. dubna 2008.

[26]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 6.1.

[27]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 6.2.

[28]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 6.3.

[29]             Otázka excelence institucí s ohledem na cíle EU v oblasti výzkumu bude předmětem další analýzy.

[30]             Viz pracovní dokument útvarů Komise, kapitola 1.1. Mnohostranný hodnotící nástroj (U-Multirank) by uživatelům umožnil ohodnotit instituce na základě údajů o kvalitě výuky (např. údaje o zaměstnatelnosti absolventů), výsledcích výzkumu, kapacitě pro předávání znalostí a pro podporu regionálního rozvoje a o míře internacionalizace.

[31]             Dohodnuté v doporučení Rady ohledně mobility mladých lidí ve vzdělávání ze dne 28. června 2011.

[32]             Viz KOM(2010) 206 ze dne 13. dubna 2011.

[33]             Program Erasmus podporuje mobilitu kreditů spíše než mobilitu v rámci celého studia, zatímco Erasmus Mundus podporuje pouze mobilitu studentů, kteří absolvují zvláštní magisterské programy Erasmus Mundus Masters.

[34]             Věc C-73/08 Nicolas Bressol, Céline Chaverot a další v. Gouvernement de la Communauté française.

[35]             Společné profily (začínající/uznaný/zkušený/vedoucí výzkumný pracovník) pro všechny sektory a zúčastněné země, jak je požadováno v dokumentu Unie inovací (2010). Zpráva přijatá řídící skupinou pro lidské zdroje a mobilitu ERA v květnu 2011.

[36]             V souladu s kodexem chování pro přijímání výzkumných pracovníků a Evropské charty pro výzkumné pracovníky.

[37]             Jak bylo požadováno v závěrech Rady ohledně internacionalizace vysokoškolského vzdělávání ze dne 11. května 2010.

[38]             Jakož i doporučení 2005/761/ES pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří cestují v rámci Unie za účelem provádění vědeckého výzkumu.

[39]             Například spolupráce s EIB na zárukách za evropské studentské půjčky, s Výborem regionů ohledně úlohy vysokoškolského vzdělávání v regionálním rozvoji a s členskými státy prostřednictvím tematické pracovní skupiny pro modernizaci vysokoškolského vzdělávání.