CS

V Bruselu dne 12.1.2011

KOM(2011) 11 v konečném znění

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA I

ZPRÁVA O POKROKU STRATEGIE EVROPA 2020

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA I

ZPRÁVA O POKROKU STRATEGIE EVROPA 2020

Roční analýza růstu, která je označuje počátek prvního „evropského semestru“, je předkládána v momentě, který je pro Evropskou unii zlomový. Dva roky se Evropa pomalu dostává z recese. Obnova nabírá na síle a tempu, ačkoli přetrvává nejistota na samostatných trzích a ve finančním sektoru stále probíhají změny a reformy.

Se zlepšováním perspektivy nastává čas na resolutní politický krok. Vyvést Evropu z krize nikdy neznamenalo pouze vrátit se v klidu zpět k obvyklému fungování obchodu. Krize odhalila zásadní nedostatky evropské ekonomiky, stejně jako rostoucí vnitřní nevyrovnanost. Obnova vycházející z udržitelného růstu podporujícího zaměstnanost bude možná pouze, pokud se budou řešit zásadní strukturální nedostatky a Evropa dokáže využít krize k zahájení hluboké přeměny své hospodářské struktury.

Ačkoli v Evropě byl dopad krize omezen a absorbován relativně lépe než v jiných částech světa, i přesto hrozí, že se zpomalí tempo jejího zotavení z celosvětového otřesu. Krize ještě zhoršila rozdíly v produktivitě práce v porovnání se Spojenými státy americkými. Přetrvává problém v konkurenceschopnosti v oblasti cen a nákladů. Rozvíjející se ekonomiky začínají opět růst rychlejším tempem než EU, i když některé z nich rovněž čelí velkým ekonomickým problémům.

Evropa 2020 je program, kterým se EU a její členské státy rozhodly „pomoci Evropě zotavit se z krize a vyjít z ní silnější jak vnitřně, tak v mezinárodním měřítku“ 1 . Dostat Evropu z krize vyžaduje koordinovaný a komplexní program reforem od fiskální konsolidace, návratu ke zdravým makroekonomickým podmínkám a přednostní přijetí opatření na podporu růstu.

EU a její členské státy jsou kolektivně odpovědné za uskutečnění nezbytných – ale obtížných – strukturálních reforem orientovaných do budoucna a zároveň za uvedení fiskální situace do normálu a obnovení zdravých makroekonomických podmínek.

Je potřebné, aby v Evropě byla zvýšená koordinace reforem a hospodářských politik, čímž by bylo zajištěno, aby se makroekonomická opatření, fiskální konsolidace a politické reformy vzájemně doplňovaly. I když základním předpokladem růstu je fiskální konsolidace, nepostačuje k jeho stimulaci. Pokud nebudou existovat proaktivní politiky, potenciální růst bude v nacházejícím desetiletí pravděpodobně nadále slabý. Růst bude záviset především na prostředí pro průmysl a hospodářství, zejména pro malé a střední podniky. Bez růstu bude ještě problematičtější dosáhnout fiskální konsolidace.

Zasedání Evropské rady v červnu 2010 zavedlo koncept „evropského semestru“, který v rámci Evropy 2020 slučuje vývoj makroekonomické politiky a strukturální reformy. „Evropský semestr“ je období v prvním pololetí každého roku, ve kterém jsou slaďovány požadavky na členské státy, jež musí podávat zprávy v rámci Paktu o stabilitě a růstu a v rámci strategie Evropa 2020, kdy jsou členským státům před dokončením vnitrostátních rozpočtů poskytovány politické pokyny a doporučení. Tím se zlepší rozměr ex ante koordinace hospodářské politiky v EU a dozoru nad ní, čímž bude možné lépe kombinovat výhody společného programu na úrovni EU a činnosti přizpůsobené na úrovni státu. Tímto způsobem se EU může včas poučit z vývoje na úrovni států a členské státy mohou do svých vnitrostátních politik v následujícím roce začlenit hledisko EU a jeho doporučení.

V tomto novém cyklu koordinace politiky Komise každoročně předloží formou roční analýzy růstu své hodnocení hlavních ekonomických problémů EU a doporučí prioritní opatření k jejich řešení. Na základě těchto informací Evropská rada na svém jarním zasedání dá své doporučení pro řešení hlavních nadcházejících výzev. S ohledem na tato doporučení členské státy poté vypracují své střednědobé rozpočtové strategie ve svých programech stability nebo konvergenčních programech a stanoví ve svých vnitrostátních reformních programech opatření nutná pro realizaci cílů strategie Evropa 2020 a pro řešení překážek růstu. Oba dokumenty budou předloženy současně do poloviny dubna. Koncem „semestru“ Rada na základě doporučení Komise vydá do léta pro jednotlivé země konkrétní politické pokyny. Členské státy tedy budou moci počítat s těmito příspěvky při přípravě svých rozpočtů na následující rok.

V tomto prvním „evropském semestru“ se roční analýza růstu soustředí na hlavní informace o opatřeních, která členské státy musí řešit jako prioritní. Analýza, ze které tyto informace vycházejí, je stanovena ve třech doprovodných zprávách.

1.Přednost iniciativám podporujícím růst

Opatření na úrovni členských států jsou zásadní proto, aby nedošlo ke „scénáři ztraceného desetiletí“…

Analýza makroekonomické situace a situace na trhu práce v EU ukazuje, že členské státy potřebují v letech 2011 a 2012 pracovat na tom, aby růst nestagnoval a nepřinášel vytvoření jen mála pracovních míst („scénář ztraceného desetiletí“). Nejnaléhavějším úkolem je prolomit bludný kruh neudržitelného zadlužování, narušování finančních trhů a malého hospodářského růstu v některých členských státech. První prioritou je vrátit rozpočtové politiky do normálu a přitom chránit politiky podporující růst, rychle zlepšit situaci ve finančním odvětví a rychle nalézt cestu k obnově. Druhou prioritou je rychlé snížení nezaměstnanosti a zavedení efektivních reforem na trhu práce, aby vzniklo více lepších pracovních míst. Řešení těchto priorit bude účinné, pouze pokud budou podpořeny velkým úsilím o současné nastartování růstu.

Součástí úspěšných reforem bude mimo jiné zlepšit fungování trhu práce a trhu výrobků při současné stimulaci inovací a zlepšování rámcových podmínek pro podnikání v Evropě. To přitáhne větší investice soukromého sektoru, v důsledku kterých se zvýší kvalita veřejných financí. Na trhu práce by se snahy o reformu měly soustředit na řešení problému nízkého podílu některých skupin na trhu práce a jeho špatné fungování. Tyto politiky by měly také pozitivní dopad na konsolidaci rozpočtu tím, že by přinesly vyšší příjmy z daní a nižší veřejné výdaje na sociální transfery, a snížily by riziko vzniku makroekonomické nerovnováhy v budoucnosti. Strukturální reformy mohou přinést značné zisky, a to i z krátkodobého hlediska. Výsledky a stejně tak i růst zaměstnanosti závisejí na zlepšování rámcových podmínek, reformách trhu výrobků a trhu práce.

Stěžejní iniciativy a prostředky EU musí být využity na podporu úsilí států

Opatření na úrovni EU také přispějí k prohloubení růstu, a to způsoby, které jsou inteligentnější, udržitelné a podporují začlenění. Komise vypracovala ambiciózní program, který má být splněn prostřednictvím sedmi stěžejních iniciativ a současných opatření týkajících se horizontálních politik na podporu strategie.

Komise předložila v rámci strategie Evropa 2020 sedm stěžejních iniciativ 2 . Každá z těchto iniciativ se zabývá specifickými otázkami a obsahuje opatření pro jednotlivé politické oblasti. Jejich reálný význam spočívá v tom, že jsou úzce propojeny a vzájemně se podporují. Některá hlavní opatření, jako např. potřeba zavedení nového systému práv duševního vlastnictví, jsou zásadní pro jednotlivé stěžejní iniciativy – kupříkladu pro Unii inovací, Průmyslovou politiku a Digitální agendu.

Úspěch strategie Evropa 2020 rovněž závisí na efektivním využití všech nástrojů EU na podporu reforem a na změně jejich zaměření. Za tímto účelem strategie vyžaduje opatření na zlepšení jednotného trhu, rozpočtu EU a nástrojů pro vnější hospodářské akce, aby mohla splnit cíle strategie Evropa 2020:

–V souladu s tímto závazkem zahájila Komise diskuzi o Aktu o jednotném trhu s cílem oživit jednotný trh a využít nové zdroje růstu 3 ;

–Sdělení o „přezkumu rozpočtu EU“ stanoví obecné směry a možné alternativy, jak může rozpočet EU podpořit cíle strategie Evropa 2020 a přitom lépe zohlednit priority strategie ve výdajových politikách EU 4 ;

–A konečně i sdělení „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – Obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ stanoví, jak může být obchodní a investiční politika klíčovou hnací silou růstu 5 ..

Priority růstu na úrovni EU

Strategie Evropa 2020 představuje širokou řadu integrovaných politických reforem, které se mají realizovat v nadcházejících letech. Aby bylo možné zohlednit rozsah a naléhavost výzvy ke zrychlení hospodářské obnovy a vytváření pracovních příležitostí v letech 2011 a 2012, bude se muset úsilí EU soustředit na přijetí těch opatření, která bezprostředně podpoří reformy v členských státech, nevyžadují velké veřejné investice a mají největší dopad na růst a vytváření pracovních příležitostí. Komise se proto bude soustředit na několik prioritních opatření na úrovni EU, která mají podporovat růst. Tato opatření, vybraná mezi politikami ve stěžejních iniciativách, by měla být z hospodářského hlediska jasně výhodná z krátkodobého i střednědobého hlediska a měla by být relativně rychle přijata. Upřednostnit by se měl například přechod jednotného trhu do další etapy využitím plného potenciálu odvětví služeb, přilákáním soukromého kapitálu pro financování rychle rostoucích inovativních společností, modernizací způsobu vytváření norem a režimu duševního vlastnictví a vytvářením hospodárnějšího přístupu k energii. Komise také navrhne opatření v oblasti DPH, společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob a zdanění energie na zlepšení daňového prostředí podniků, boje proti dvojímu zdanění a plnění program EU v oblasti klimatu a energií.

Důležitost odvětví služeb samotných a jejich význam jako poskytovatelů vstupů pro ostatní odvětví způsobuje, že silnější vnitřní trh se službami je důležitou hnací silou pro růst a vytváření pracovních příležitostí pro hospodářství EU. Plné provedení směrnice o službách zvýší konkurenci, zmodernizuje regulační rámec a posune kupředu významné strukturální reformy. Měla by se přijmout další opatření na prohloubení vnitřního trhu se službami.

Opatření podporující otevřenější a efektivnější zadávání veřejných zakázek mohou značně snížit náklady pro veřejný sektor a podpořit hospodářskou soutěž na relevantních trzích. Účinné využití výsledných úspor může přinést značné makroekonomické výhody. Lepší přístup na trhy s veřejnými službami v třetích zemích může Evropě přinést další přínosy.

Lepší infrastruktura v udržitelné energetice, dopravě a v oblasti informačních technologií (zejména širokopásmové technologii) může napomoci podpoře růstu a zaměstnanosti v souladu s dlouhodobými cíli v oblasti dekarbonizace. Z tohoto pohledu může přístup k financování inovací, včetně dluhopisů na projekty EU, přispět ke zvýšení přizpůsobivosti ekonomiky.

Na mikroekonomické úrovni by vyšší konkurence v odvětví dopravy a energetiky mohla vést ke zvýšení hospodářské výkonnosti v důsledku vstupu nových poskytovatelů a nižších cen a racionálnějšímu využití práce a kapitálu prostřednictvím inovací. Na makroekonomické úrovni by tato opatření mohla vést ke zvýšení hospodářské činnosti, jelikož se zisky z odvětví dopravy a energetiky mohou vzhledem k důležitosti těchto vstupů pro výrobní náklady ostatních činností rozšířit i na ostatní části ekonomiky.

Průmysl a výroba jsou hlavními zdroji inovací ze strany soukromého sektoru a technologického vývoje a představují většinu vývozů z EU. Tato obnova je pro hospodářský růst nezbytná. Zároveň dobře fungující jednotný trh s environmentálním zbožím a environmentálními službami totiž nabízí příležitosti k růstu, inovacím a tvorbě pracovních míst

Co se týče stanovování norem, je nejdůležitější být první v celosvětovém měřítku. Komise proto navrhne opatření na urychlení a modernizaci stanovování norem v Evropě, včetně oblasti informačních a komunikačních technologií. V této rychle se vyvíjející a propojené oblasti je to mimořádně náročné. Komise rovněž vytvoří na úrovni EU zvláštní normy na pomoc vytvoření trhu pro inovativní nízkouhlíkové výrobky a technologie, které účinně využívají zdroje.

Pro usnadnění přeshraničních transakcí na jednotném trhu Komise navíc v roce 2011 předloží uživatelsky přívětivý právní nástroj týkající se evropského smluvního práva, který si budou moci podniky a spotřebitelé zvolit pro své transakce na jednotném trhu, a nařízení, které zjednoduší přeshraniční vymáhání dluhů, včetně možnosti obstavení bankovních účtů. To by mělo pomoci překonat současnou situaci, ve které se v EU podaří vymoci pouze 37 % přeshraničních dluhů.

Komise předloží evropský rámec pro duševní vlastnictví, který podpoří zejména elektronický obchod a digitální průmysl, s cílem vyřešit současnou situaci, kdy údaje dostupné on-line nemohou být legálně zpřístupňovány v celé Unii.

V souvislosti s přístupem k financím, zejména pro malé a střední podniky a mladé inovativní firmy, může soubor opatření, jako např. pas pro rizikový kapitál, jehož cílem je odstranit přeshraniční překážky, včetně daňových překážek vyplývajících z různorodosti vnitrostátních předpisů, přispět ke snížení nákladů na financování začínajících firem prostřednictvím nižších rizikových přirážek, a tím podpořit inovace. Komise bude též řešit otázku, jak přilákat dlouhodobé zahraniční investice do EU.

2.První kroky směrem k dosažení cílů strategie Evropa 2020

Evropská rada na svém zasedání v červnu 2010, na kterém byla přijata strategie Evropa 2020 a jejich pět hlavních cílů, vyzvala členské státy, které nyní „musí přijmout příslušná opatření k naplnění těchto politických priorit na své úrovni. Měly by v intenzivním dialogu s Komisí urychleně dokončit práci na svých vnitrostátních cílech, přičemž zohlední svou vzájemnou výchozí pozici i specifické podmínky, v souladu s vnitrostátními rozhodovacími postupy. Rovněž by měly určit hlavní překážky růstu a ve svých národních programech reforem uvést, jakým způsobem je hodlají překonat“.

Na podzim 2010 členské státy v úzké spolupráci s Komisí pracovaly na stanovování vnitrostátních cílů a na vytvoření strategií na jejích provedení. Byly vyzvány, aby do poloviny listopadu předložily návrh národních programů reforem („NPR“), ve kterých budou uvedeny předpokládané vnitrostátní cíle a potřebné reformy na dosažení těchto cílů a na odstranění dlouhodobých překážek růstu. Skutečnost, že každý členský stát si stanovuje vlastní úroveň ambicí s ohledem na celkové cíle Evropy 2020, je důležitým prvkem této strategie, který zajišťuje, aby si jednotlivé státy za svými cíli „politicky stály“, tzn. byly předmětem vnitrostátní politické diskuze.

Kromě dvou členských států si všechny ostatní stanovily své vnitrostátní cíle samy. V některých případech byly předloženy jen předběžné nebo kvalitativní cíle. Navíc vzhledem k předběžné povaze dokumentů jsou některé cíle navržené jako rozmezí od -do nebo „minimální cíle“ založené na stávajících politikách.

Ačkoli z předběžných údajů uvedených v návrzích NPR nelze činit závěry, lze již identifikovat některé obecné trendy. Existuje riziko, že vnitrostátní cíle budou stanoveny na relativně nízké úrovni a budou se soustředit zejména na krátkodobé hledisko, aniž by byla dostatečně věnována pozornost navržení směrů reforem na celé období až do roku 2020. Účel těchto cílů není jen stanovení číselných hodnot. Mají motivovat členské státy, aby dosáhly měřitelného pokroku v klíčových oblastech, které jsou shrnuté v pěti hlavních cílích. Ve většina případů ukazuje shrnutí předběžných národních cílů, že EU musí na splnění hlavních cílů schválených Evropskou radou ujít ještě dlouhou cestu. Je pochopitelné, že pro některé členské státy může být obtížné přijímat ambiciózní závazky v období ekonomické nejistoty. Jelikož však národní programy reforem mají mít dlouhodobý charakter, je potřebné stanovit plán, který zohledňuje aktuální okolnosti, ale jehož cílem je dosáhnout žádaného výsledku na konci období. Komise navrhuje uskutečnit hodnocení v polovině období v roce 2014 při zohlednění skutečnosti, že jde o první rok nového přístupu, jakož i mimořádných těžkostí mnoha členských států při zvyšování úrovně ambicí v období fiskální konsolidace. To EU umožní zhodnotit, zda je možné dosáhnout žádoucího pokroku a v případě potřeby přijmout dodatečná opatření.

V následující části je obsažen předběžný přehled návrhů národních cílů ve stávajícím stavu, který je uveden v tabulce v příloze. Od všech členských států se očekává, že do dubna 2011 předloží přesné národní cíle pro všech pět hlavních cílů EU. Od příštího roku se bude formou „roční analýzy růstu“ blíže sledovat pokrok při plnění hlavních cílů a zároveň i konečné národní cíle.

2.1.Zaměstnanost

Hlavním cílem EU je do roku 2020 dosáhnout 75% míry zaměstnanosti u žen a mužů od 20 do 64 let, a to vyšší účastí mladých lidí, starších pracovníků a pracovníků s nízkou kvalifikací, jako i lepší integrací legálních migrantů. Nízká účast na pracovním trhu je jednou z dlouhotrvajících klíčových strukturálních nedostatků v Evropě. Před krizí činila míra zaměstnanosti o několik procentních bodů méně než v USA a Japonsku. Krize nezaměstnanost dramaticky zhoršila, přičemž demografické změny hrozí dalším snížením počtu dostupných pracovních sil. Zvýšení účasti na pracovním trhu by mělo značný vliv na budoucí růst v Evropě.

Analýza návrhů NPR ukazuje, že se členské státy s tímto cílem ztotožnily a do velké míry si stanovily za cíl odstranit překážky na pracovním trhu. Většina členských států zvolila konkrétní cíle, ale několik zemí navrhlo cílové rozpětí, jmenovitě jde o Rakousko, Belgii, Kypr, Itálii a Slovensko. Nizozemsko a Spojené království ještě oficiální národní cíl nestanovily. Navrhované cíle se pohybují v rozmezí 62,9 % (Malta) až 80 % (Švédsko).

Pokud by se všem členským státům podařilo dosáhnout svých stanovených národních cílů pro rok 2020 nebo dosáhnout nižší hodnotu jejich cílového rozpětí, činila by průměrná míra zaměstnanosti v EU v těch členských státech, jež si stanovily národní cíle, 72,4 %. Pokud by se všem členským státům podařilo dosáhnut vyšší hodnoty jejich cílového rozpětí, činila by míra zaměstnanosti v EU 72,8 %. Jinými slovy – na základě stávajících národních cílů pro míru zaměstnanosti by EU jako celku scházelo 2,2–2,6 procentních bodů k dosažení cíle 75 % .

2.2.Výzkum a vývoj

Evropa výrazně zaostává za USA a jinými vyspělými ekonomikami jak v úrovni investovaných zdrojů, zejména prostředků soukromého sektoru, tak v efektivitě výdajů. Tento rozdíl má negativní vliv na perspektivy růstu, zejména pro sektory s největším růstovým potenciálem. Cíl strategie Evropa 2020 vyžaduje zlepšení podmínek pro investice do výzkumu a vývoje s ohledem na zvýšení úrovně kombinovaných veřejných a soukromých investic alespoň na 3 % HDP.

Z předběžných národních cílů vyplývá souhrnná úroveň 2,7 nebo 2,8 % HDP, což je méně než očekávaná 3 % HDP investovaných do výzkumu a vývoje, která by však zejména v současné rozpočtové situaci vyžadovala značné úsilí. Některé členské státy podnikly kroky zaměřené na značné zvýšení svých veřejných investic do výzkumu, inovace a vzdělávání u vědomí toho, že tyto investice nastartují v budoucnosti růst. I přes obtíže při nacházení soukromých zdrojů pro své cíle v oblasti výzkumu a vývoje, některé členské státy uvedly vysoké, nicméně realistické, cíle.

Další úzce souvisejícím aspektem výsledků EU v oblasti inovací je podíl rychle rostoucích, inovativních společností v ekonomice 6 . Členské státy musí připravit své reformy tak, aby byly odstraněny překážky růstu inovačních společností, včetně zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financím.

2.3.Politika v oblasti klimatu a energetiky

Dosáhnout udržitelného růstu zněmená přeměnit Evropu na konkurenceschopnou nízkouhlíkovou ekonomiku a společnost, která účinně využívá zdroje. Na této vizi stojí cíl stanovený ve strategii Evropa 2020, která se skládá se ze tří částí : snížit emise skleníkových plynů o nejméně 20 % oproti úrovním roku 1990 nebo o 30 %, pokud pro to budou příznivé podmínky; zvýšit podíl zdrojů obnovitelné energie na konečné spotřebě energie EU na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %.

Již existují národní cíle, pokud jde zdroje obnovitelných energií a snižování emisí skleníkových plynů.

Co se týče energetické účinnosti, analýza návrhu NPR ukazuje, že v této fázi členské státy se s tímto cílem ztotožnily jen omezeně. Některé členské státy tento cíl neuvádějí, zatímco jiné použily k vyjádření svých národních cílů jiné metody. Vzhledem k rozdílům a neúplnosti informací je naléhavě nutné, aby každý jednotlivý členský stát cíle vyjasnil.

Podle předběžného hodnocení se však i přes společné úsilí nepodaří ani zdaleka dosáhnout celkového cíle snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 % (bylo by dosaženo méně než 10 %). To je znepokojivé, neboť energetická účinnost je nejefektivnější způsob, jak snížit emise, zlepšit energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost, jak učinit spotřebu energie finančně přístupnější a vytvořit nová pracovní místa. Obdobně i v oblasti zmírňování změny klimatu ještě stávající ani plánovaná opatření dostatečně nepostačují k dosažení hlavních cílů pro rok 2020.

2.4.Vzdělávání a odborná příprava

Podpora inovací a růstu si také žádá patřičný přísun kvalifikovaných a proškolených pracovních sil. Vysoce kvalifikované obyvatelstvo je také velmi důležité pro řešení problémů souvisejících s demografickými změnami a sociálním začleněním v Evropě. Investování do kvality vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání jsou proto klíčovým rozměrem inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění.

Evropa 2020 stanoví hlavní cíl týkající se vzdělávání sestávající z dvou nedílných součástí. Do roku 2020 by nemělo předčasně ukončit školní docházku více než 10 % obyvatelstva ve věku 18–24 let a minimálně 40 % dospělých (ve věku 30–34 let) by mělo dokončit terciární vzdělání či vzdělání na obdobné úrovni. Analýza návrhů NPR ukazuje, že se obecně věnuje větší pozornost analýze stávajících problémů a hledání možných odpovědí, než definování konkrétních plánů reforem a opatření. Ve většině návrhů NPR není jasné, zda jsou popisovaná opatření přijatá jako reakce na strategii Evropa 2020, nebo jsou jí alespoň uzpůsobena.

Ve všech návrzích NPF byly zohledněny cíle na úrovni států pro snižování počtu žáků, kteří předčasně ukončí školní docházku, a zvyšování počtu absolventů na úrovni terciárního vzdělávání s výjimkou Spojeného království (které nestanovilo cíle) a Nizozemska (které stanovilo cíl pro předčasné ukončení školní docházky, nikoli však pro absolventy na úrovni terciárního vzdělávání).

I když si některé členské státy stanovily vysoké cíle pro ukončování školní docházky, zdá se, že i při celkovém úsilí se pravděpodobně v Evropě nepodaří dosáhnout cíle pro rok 2020 ve výši 10 %. Pokud nepočítáme země, které si nestanovily cíle (Spojené království pro oba dva cíle a Nizozemsko pro vyšší vzdělávání), na základě cílů stanovených v návrzích NPR by do roku 2020 bylo dosaženo úrovně 10,5 % studentů, kteří předčasně ukončí školní docházku, čímž se nesplní společný evropský cíl ve výši 10 %. V absolutních číslech by to znamenalo, že v roce 2020 by přibližně dalších 200 000 mladých Evropanů ukončilo předčasně školní docházku a odbornou přípravu.

Obdobně i stávající předložené národní cíle dosažení terciárního vzdělání nebudou postačovat k dosažení celkového cíle pro rok 2020. Při celkové úrovni dosaženého vzdělání na terciární úrovni 37,3 % do roku 2020 by nebyl splněn společný evropský cíl 40 %. V absolutních číslech by to znamenalo, že v roce 2020 by bylo přibližně o 800 000 méně absolventů studia na terciární úrovni ve věku 30–34 let, než kdyby bylo dosaženo úrovně 40 %.

2.5.Sociální začlenění / boj proti chudobě

Udržitelného růstu nemůže být dosaženo, pokud se výhody z něj plynoucí nebudou šířit do celé společnosti. V Evropě však v minulém desetiletí rostla nerovnost a stále více obyvatel se potýká s chudobou a sociálním vyloučením. Hospodářská krize dramaticky zvýšila počet osob, kteří se dostali pod hranici chudoby, nebo jim toto riziko hrozí. Zvrácení tohoto trendu a zajištění slučitelnosti růstu a sociální soudržnosti je klíčovým cílem strategie Evropa 2020. Hlavním cílem EU je snížit o 25 % počet Evropanů, kteří žijí pod hranicí chudoby, což vyvede z chudoby alespoň 20 milionů lidí. Cíl je definován na základě třech ukazatelů 7 , které odrážejí několik hledisek chudoby a vyloučení v Evropě. Rozšiřuje se původní koncept relativní příjmové chudoby, aby byl pokryt nepeněžní rozměr chudoby a situace vyloučení z pracovního trhu. Odráží též různorodost situací a priorit v členských státech.

Předběžná analýza ukazuje, že relativní chudoba zůstává hlavním problémem ve většině zemí EU. Zlepšení celkové životní úrovně může do značné míry pomoci omezit chudobu a vyloučení v zemích s nižším HDP na hlavu a vysokou mírou materiální deprivace. Boj proti vyloučení z pracovního trhu je prioritou pro všechny státy, včetně států s rozvinutým systémem sociálního zabezpečení, který relativně dobře chrání před příjmovou chudobou, ale přináší slabou motivaci a/nebo malou podporu účasti na trhu práce pro ty, kteří jsou od trhu práce nejvíce vzdáleni.

V návrhu NPR většina zemí stanovila cíle, ačkoli většina z nich ještě nedosahuje úroveň ambicí, na nichž se shodla Evropská rada. Většina členských států použila tři dohodnuté ukazatele pro definování cíle EU, čímž uznala potřebnost dalekosáhlých strategií pro boj proti chudobě ve všech jeho rozměrech. Úroveň ambicí by však měla být vyšší, aby odrážela souvislosti mezi cíli, zejména souvislost mezi účastí na trhu práce a chudobou. Několik zemi si svůj cíl dosud nestanovilo. Je naléhavé, aby tyto země proces urychleně dokončily.

3.Národní programy reforem

3.1.Návrhy národních programů reforem

Cíle strategie Evropa 2020 jsou klíčovým prvkem národních programů reforem, které by měly představovat mnohem širší a komplexnější reformní program. Členské státy byly vyzvány, aby do 12. listopadu 2010 předložily návrhy NPR, které budou obsahovat následující čtyři části:

–Střednědobý makroekonomický plán: všechny návrhy NPR obsahují makroekonomický scénář a věnují patřičnou pozornost makrostrukturálním překážkám růstu, zejména ve fiskální oblasti.

–Národní cíle, které vyjadřují cíle strategie Evropa 2020. Většina návrhů NPR je obsahuje (viz výše).

–Označení hlavních překážek růstu a zaměstnanosti. Většina návrhů NPR potvrdila překážky růstu, které v červnu 2010 pojmenoval Výbor pro hospodářskou politiku a v říjnu 2010 Výbor pro zaměstnanost. V některých případech byly doplněny některé další problémy.

–Hlavní opatření na „upřednostnění“ iniciativ podporujících růst. Téměř žádný z návrhů nezmiňoval upřednostnění strukturálních reforem na posílení udržitelného růstu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

Návrhy NRP se liší, pokud jde o podrobnosti a stupeň přípravy, přičemž některé jsou úplnější a propracovanější než jiné. Obecným znakem je, že návrhy NPR plně neberou ohled na tlaky působící na potenciální růst a zaměstnanost. Makroekonomické scénáře předložené členskými státy jsou ve srovnání s hodnocením Komise spíše přehnaně optimistické. Zároveň scénáře zaměstnanosti jsou příliš pesimistické, neboť je ovlivňují negativní krátkodobé faktory. Předběžné přezkoumání návrhů NPR vedlo k těmto hlavním závěrům:

–Velká většina členských států se potýká se značnými fiskálními problémy při snižování strukturálních deficitů, přičemž se snaží snížit často vysokou úroveň zadluženosti a snížit náklady na stárnoucí populaci. V mnoha zemích by značně pomohlo zlepšení kvality veřejných financí a institucionálního rámce prostřednictvím lepší fiskální kontroly.

–Většina členských států zdůraznila potřebu zajistit stabilní a dobře fungující finanční sektor, který dokáže poskytovat finanční zprostředkování bez podpory státu. Mezi problémy v této oblasti patří předlužení domácností, zajištění účinného regulačního dohledu a dobře fungující odvětví bankovnictví.

–Řešení konkurenceschopnosti a nevyrovnaného salda běžného účtu je zásadní pro všechny členské státy, ale zejména pro hladké fungování HMU. V rámci eurozóny je to zohledněno v činnostech na snížení rozdílů v eurozóně, např. posílení podmínek domácí poptávky, relativní mzda a cenové úpravy, větší flexibilita mezd a přerozdělení prostředků z odvětí neschopných exportu svých výrobků do odvětví s exportovatelnou produkcí.

–Všechny členské státy také uvedly potřebu zlepšit účast na trhu práce a/nebo podmínky zaměstnanosti a řešit špatné fungování trhů práce a segmentaci trhu práce, nedostatečnou profesní a geografickou mobilitu, nedostatečnou motivaci k práci a vyloučení některých věkových skupin.

–Většina členských států rovněž si uvědomuje těžkosti související se zlepšením produktivity a snadnějším přechodem k výrobě a vývozu s vyšší přidanou hodnotou. To souvisí s vyššími kapitálovými investicemi, zajištěním efektivního regulačního podnikatelského prostředí, efektivitou správy a podporou větší konkurence.

–Členské státy uznávají i potřebu podpořit inovační kapacitu a posílit investice do lidského kapitálu s cílem zvýšit potenciál k růstu a snížit nesrovnalosti na pracovním trhu.

V této fázi však politiky předložené v návrzích NPR neposkytují jasné řešení důležitých makroekonomických problémů a překážek v růstu. Politická opatření často uvádějí způsoby, jakými by mohly být problémy řešeny, namísto konkrétních návrhů. Více podrobností bylo uvedeno o fiskální konsolidaci, málo pozornosti bylo věnováno strukturálním reformám, které by mohly posílit růst ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Mnoho návrhů NPR obsahuje přehled plánovaných opatření, která by umožnila členským státům dosáhnout svých národních cílů. Do seznamu opatření byla však často zahrnuta již uskutečněná opatření nebo opatření, jejichž realizace již probíhá. Plánovaná politická opatření byla často prezentována dost vágně, málo podrobností bylo uvedeno ohledně přesné povahy opatření, časového plánu realizace, očekávaného dopadu, rizika částečné nebo neúspěšné realizace, rozpočtových nákladů a využití strukturálních fondů EU. Výjimkou z tohoto trendu byly programy předložené členskými státy, které jsou příjemci finanční pomoci, jejichž předložená opatření byla podrobnější.

3.2.Spolupráce při tvorbě konečných národních programů reforem

Období mezi předložením návrhů NPR a jejich konečných verzí bude využito k výměně názorů mezi Komisí a členskými státy a k vzájemnému hodnocení v Radě. V listopadu 2010 provedl Výbor pro zaměstnanost vzájemný přezkum prvků návrhů NPR týkajících se zaměstnanosti a v prosinci Výbor pro hospodářskou politiku přezkoumal horizontálně v nich obsažené makroekonomické prvky.

Po přijetí roční analýzy růstu, která poskytuje členským státům souhrnné pokyny k dokončení jejich NPR, bude Komise znovu kontaktovat členské státy, aby dvoustranně projednali dokončení jejich NPR s ohledem na tyto pokyny a okolnosti konkrétních států.

Zároveň by měly být dokončeny vnitrostátní konzultace, aby bylo zajištěno plné ztotožnění se s NPR. Do těchto konzultací by měli být zapojeny politické subjekty (vnitrostátní parlamenty, regionální a místní orgány), sociální partneři i jiné zainteresované strany, které se účastnily příprav. Pouze v omezeném počtu případů byly již návrhy NPR konzultovány na různých úrovních. Zatímco některé členské státy uvedly, že před dokončením svých NPR uskuteční konzultace, většina informace o konzultačním procesu neuvedla.

Obavy vzbuzuje nedostatečná pozornost věnovaná strukturálním reformám, které by mohly posílit růst ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Pokud budou chybět tyto politiky na podporu růstu, mohou být konsolidační strategie kontraproduktivní.

Cílem je, aby konečné verze NPR vyjadřovaly program reforem, který si vytyčily členské státy a různé zainteresované strany z členských států a které se s nimi ztotožňují, a aby přitom splňovaly některá společná kritéria nezbytná pro dosažení synergií a pro zlepšení jejich sledování. Zejména se očekává, že konečné verze NPR by měly obsahovat:

–odhady potenciálního a skutečného střednědobého hospodářského růstu s výhledem (alespoň) na čtyři roky. Makroekonomické scénáře předložené v rámci programů na rok 2011 by proto měly pokrývat období do roku 2014;

–ambiciózní a realistické cíle pro všech pět hlavních cílů EU, doplněné o cesty vedoucí do roku 2020 k dosažení cílů a s přezkumem v polovině období v roce 2014;

–více podrobností o dlouhodobých opatřeních, které přesahují ty, jejichž příprava již probíhá, včetně komplexního plánu na reformu systému výzkumu a inovací, vycházejících z analýzy silných a slabých stránek jednotlivých členských států 8 ;

–vlivy reforem na rozpočet – podle potřeby i bližší údaje o pokroku na vnitrostátní úrovni a plánovaném použití strukturálních fondů na podporu investic na podporu růstu;

–opatření na odstranění překážek růstu, včetně podrobností o časovém plánu, očekávaných účincích a rozpočtových důsledků. Tato opatření budou řešit otázku hybných sil růstu nebo rámcových podmínek růstu a mohou zahrnovat např. opatření na podporu vnitřního trhu, obchodní prostředí, růst malých a středních podniků a jejich internacionalizace, strukturální reformy na trhu služeb (např. směrnice o službách), podpora digitální společnosti a hospodářství, lepší podmínky pro spotřebitele atd. Přínosy širšího využívání informační a komunikační technologie, zejména z hlediska produktivity, jsou dobře známy, a proto je vhodné zaměřit na ně politická opatření;

–informace o zapojení a přispění jednotlivých zúčastněných stran. V této souvislosti by mělo být uvedeno též komunikační úsilí, prostřednictvím kterého se reformy přiblíží zainteresovaným stranám a občanům, jakož i mechanismy vytvořené členskými státy na sledování realizace reforem.

4.Závěry

V souvislosti s touto první roční analýzou růstu je pokrok ve sledování a hodnocení poněkud problematický vzhledem k tomu, že strategie Evropa 2020 byla uvedena teprve nedávno. V měsících, které následovaly po přijetí strategie a jejím schválení v Evropské radě v červnu 2010, se opatření na úrovni EU přirozeně zaměřovaly na stanovení rámce a zahájení sedmi stěžejních iniciativ. Členské státy naopak začaly činit první kroky směrem ke spuštěních svých vlastních programů reforem. S ohledem na nový charakter prvního cyklu provádění strategie Evropa 2020 členské státy předložily návrh národních programů reforem, které předcházejí dokumentům v konečném znění, jež mají být předloženy do dubna 2011.

Tematický přezkum ukazuje, že ačkoli existuje všeobecné povědomí, že fiskální konsolidace je nezbytná a je potřebné obnovit pořádek ve finančním a bankovním sektoru, do vymezení reforem potřebných k řešení nevyvážeností, k obnově růstu a tvorbě pracovních míst se investovalo mnohem méně. Stejně tomu je i v případě předběžných národních cílů, které ukazují, že se EU pravděpodobně nepodaří splnit dohodnuté hlavní cíle na úrovni EU. Předběžné údaje nicméně ukazují, že rozdíly nejsou tak velké, aby je nebylo možné překonat rozhodným jednáním v nadcházejících letech. V nejbližších letech je nejdůležitější vytvořit impuls, který každý členský stát nasměruje bez ohledu na výchozí situaci. V příštích měsících by měl být prioritou pokrok při strukturálních reformách přijetím opatření na vnitrostátní úrovni a upřednostnění opatření na podporu růstu v rámci stěžejních iniciativ v souladu s nejdůležitějšími myšlenkami této roční analýzy růstu.

Hlavními tématy „evropského semestru“ bude řízení návratu k fiskální disciplíně a makroekonomické stabilitě a současně uskutečnění strukturálních reforem. Na základě závěrů Evropské rady z března Komise do června 2011 zhodnotí NPR a programy stability nebo konvergenční programy a vytvoří konkrétní doporučení pro jednotlivé členské země, která budou vycházet z integrovaných pokynů ke strategii Evropa 2020 a která budou obsahovat pokyny k rozpočtové politice v rámci Paktu o stabilitě a růstu 9 . Doporučení a stanoviska Rady k programům stability a konvergenčním programům Rada přijme v červenci 2011. Pak bude na EU, aby jednala, a na členských státech, aby tato doporučení a stanoviska přeměnila v konkrétní rozhodnutí při plánování svých vnitrostátních rozpočtů na rok 2012 v druhém pololetí.

Příloha:
Předběžné cíle strategie Evropa 2020 10

(1) Závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010.

(2) Digitální agenda pro Evropu (KOM(2010) 245 v konečném znění/2, 19.5.2010), Mládež v pohybu (KOM(2010) 477, 15.9.2010), Unie inovací (KOM(2010) 456, 6.10.2010), Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace (KOM(2010) 614, 27.10.2010) Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa. Evropský příspěvek k plné zaměstnanosti (KOM(2010) 682, 23.11.2010), Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost (KOM(2010) 758; 15.12:2010). Stěžejní iniciativa „Evropa účinněji využívající zdroje“ bude předložena do konce ledna 2011

(3) „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ – KOM(2010) 608, 27.10.2010.

(4) „Přezkum rozpočtu EU“ – KOM(2010) 700, 19.10.2010.

(5) „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – Obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ – KOM(2010) 612, 9.11.2010.

(6) Komise tento ukazatel vyvíjí na žádost Evropské rady – KOM(2010) 546, 6.10.2010, s. 29.

(7) Míra ohrožení chudobou, vážná materiální deprivace a osoby žijící v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce.

(8) Při vypracovávání této analýzy by měly členským státům pomoci „nástroj pro posouzení vlastních systémů“ uvedený ve stěžejní iniciativě Unie inovací, KOM(2010) 546 (v konečném znění).

(9) Doporučení Rady ze dne 13. července 2010 o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Unie (2010/410/EU) a rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2010/707/EU), která společně tvoří integrované hlavní směry strategie Evropa 2020.

(10) Konečné národní cíle budou stanoveny v rámci národních programů reforem v dubnu 2011.

(11) Cíle pro snižování emisí na úrovni států definované v rozhodnutí 2009/406/ES (neboli „rozhodnutí o sdílení úsilí“) týkající se emisí nezahrnutých do systému pro obchodování s emisemi. Emise zahrnuté do systému obchodování s emisemi budou ve srovnání se stavem z roku 2005 sníženy o 21 %. Odpovídající celkové snížení emisí bude činit –20 % ve srovnání se stavem z roku 1990.

(12) Mělo by být zmíněno, že se prognózy jednotlivých států odlišují, pokud jde o základní rok(y), vzhledem ke kterému(ým) se úspory odhadují.

(13) Odhad příspěvku k cíli EU.

CS

V Bruselu dne 12.1.2011

KOM(2011) 11 v konečném znění

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA 3

PŘEDLOHA SPOLEČNÉ ZPRÁVY O ZAMĚSTNANOSTI

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA 3

PŘEDLOHA SPOLEČNÉ ZPRÁVY O ZAMĚSTNANOSTI

Letošní společná zpráva o zaměstnanosti, jejíž vypracování ukládá článek 148 SFEU, tvoří součást balíčku Komise, kterým se zahajuje evropský semestr. Společná zpráva o zaměstnanosti je především do budoucna zaměřenou analýzou, která rozvádí klíčová informace z oblasti politiky zaměstnanosti obsažené v roční analýze růstu, přičemž je klíčovým vstupem pro posílení hlavních hospodářských směrů. Analýza a informace, jež obsahuje, vycházejí ze stavu zaměstnanosti v Evropě, z provádění hlavních zásad zaměstnanosti 1 a rovněž z výsledků posouzení předloh národních programů reforem jednotlivých zemí, která provedl Výbor pro zaměstnanost 2 .

1.Celkový stav zaměstnanosti má vliv na rámcové makroekonomické podmínky

Lepší, ale stále nejistá situace na trhu práce…

Trh práce v EU se nadále stabilizuje a v některých členských státech se nyní objevují signály oživení. Zdá se, že se v druhém čtvrtletí roku 2010 v EU zastavil pokles zaměstnanosti, protože poprvé za téměř dva roky vzrostla zaměstnanost o 0,2 %. Přesto však s počtem 221,3 milionů osob 3 byla zaměstnanost stále nižší o 5,6 milionu osob ve srovnání s jejím vrcholem v druhém čtvrtletí roku 2008, což je odrazem poklesů zaznamenaných ve výrobě a výstavbě. Zaměstnanost pracovníků ve věku 20 až 64 let rovněž činila 208,4 milionu osob, což odpovídá míře zaměstnanosti ve výši 68,8 % 4 .

Stávající míra nezaměstnanosti ve výši 9,6 % se nezměnila od února 2010 a došlo k její obecné stabilizaci. Počet nezaměstnaných v současnosti činí 23,1 milionů osob. Dlouhodobá nezaměstnanost roste různým tempem napříč všemi skupinami obyvatel. Z celkového počtu bylo téměř 5 milionů osob nezaměstnaných po dobu 6 až 11 měsíců. Pro osoby s nízkou kvalifikací a migranty z nečlenských zemí EU krize toto riziko zvýšila. Došlo ke zvýšení nezaměstnanosti mladých lidí o téměř 1,2 milionu osob na 5,2 milionu osob ve srovnání s nejnižší hodnotou na jaře roku 2008 (zvýšení o téměř 30 %). Avšak od loňského podzimu se situace na trhu práce pro mladé lidi v EU zlepšuje a nezaměstnanost mladých lidí obecně klesá od září 2009. Míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU nyní činí 20,4 %, což je o 0,1 procentního bodu méně než před rokem.

V návaznosti na pokračující nárůst nezaměstnanosti se mezi červnem 2009 a červnem 2010 ve většině členských států nadále zvyšoval počet příjemců dávek v nezaměstnanosti. Počet příjemců pomoci z (nepříspěvkových) systémů sociálního zabezpečení se ve většině členských státech značně zvýšil, přičemž v některých zemích zachytily tyto systémy většinu sociálního dopadu krize. Zatímco se zvýšil počet příjemců, kteří využili režimy pro předčasný odchod do důchodu v několika málo zemích, nebyl vypozorován žádný silný tlak na systémy dávek v invaliditě.

…s krátkodobými nesoulady,…

Poptávka po práci i nadále vykazuje relativní zotavení, přičemž počet volných pracovních míst, poptávka po pracujících on-line a práce na pracovišti prostřednictvím agentur pro dočasnou práci překračují úrovně zaznamenané v minulém roce.

Narůstají však určité obavy ohledně nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. V průběhu minulého roku byl zaznamenáno zvýšení jak míry nezaměstnanosti, tak počtu volných míst. Mohlo by to ukazovat na nesoulad mezi dovednostmi uchazečů o práci a požadovanými dovednostmi u volných míst. V příštích čtvrtletích je nutné tuto otázku pečlivě sledovat, aby se ověřilo, zda je růstový trend zaznamenaný v průběhu minulého roku pouze dočasný, nebo zda se stává strukturálním rizikem. Ve skutečnosti ta odvětví, ve kterých je oživení rychlejší, nejsou shodná s těmi, ve kterých byl největší úbytek pracovních míst na počátku krize, což pravděpodobně odráží posun mezi dovednostmi a odvětvovými potřebami během krize.

…obava o konkurenceschopnost…

V reakci na hospodářskou krizi většina členských států využila zkrácené úvazky, aby firmám umožnila absorbovat propad ve výrobě bez bezprostřední nutnosti propouštění zaměstnanců. Negativním aspektem využívání zkrácených úvazků je hromadění pracovních sil a následný pokles produktivity na pracovníka. Po předcházejících poklesech, při kterých docházelo k hromadění pracovních sil, převážně následovala období růstu s negativním dopadem na zaměstnanost, protože nárůst výroby byl doprovázen opětovným zvýšením produktivity a pracovní doby spíše než vytvářením dalších pracovních míst. Růst produktivity práce byl záporný v období od poloviny roku 2008 do prvního čtvrtletí roku 2009, ale následně je kladný ve výši zhruba 2 % ročně.

Vzhledem k hospodářské krizi nabylo zachování konkurenceschopnosti a podpoření poptávky po práci prostřednictvím snížení celkových nákladů práce pro členské další důležitosti. Údaje naznačují, že v eurozóně jako celku došlo k celkem vhodnému uzpůsobení mezd konjunktuře s nízkou poptávkou – i když se zpožděním, které bylo výsledkem delšího vyjednávání o kolektivních smlouvách –, protože se dojednané mzdy v eurozóně zvýšily o 3,5 % ročně v třetím čtvrtletí roku 2008, avšak pouze o 2,1 % ročně v druhém čtvrtletí roku 2010.

Růst měřený ve skutečných jednotkových nákladech v EU strmě rostl od třetího čtvrtletí roku 2008 do poloviny roku 2009, ale poté došlo ke stejně razantnímu poklesu a v druhém čtvrtletí roku 2010 byly tyto náklady na úrovni −2 % ročně, což naznačuje, že pro konkurenceschopnost jako celek by neměly nepředstavovat žádné riziko. V některých zemích by však mohla vyvstat potřeba přistoupit k dalšímu snižování nákladů práce na pracovníka za účelem obnovení konkurenceschopnosti mimo EU na předkrizové úrovně.

… a potřeba akce v oblasti zdanění práce a příspěvků na sociální zabezpečení

Členské státy rovněž usilovaly o snížení nemzdových nákladů práce obsažených v daňovém zatížení 5 . Slevy na příspěvcích na sociální zabezpečení podněcující poptávku po práci, které během krize poskytovalo několik členských států, byly zpravidla podmíněny tvorbou nových pracovních míst – tj. z velké části omezeny na nábor nových pracovníků. Některé země přijaly rozhodnutí o obecném snížení příspěvku zaměstnavatele povětšinou trvalé povahy. Škrty v nemzdových nákladech práce se zaměřily zejména na osoby, které jsou nejobtížněji zaměstnatelné, tj. například osoby s nízkou kvalifikací, mladé nezaměstnané, dlouhodobě nezaměstnané a starší pracovníky.

2.Určení prioritních oblastí pro reformy podporující růst

Naplnění přijatých hlavních cílů v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začlenění vyžaduje realizaci široké škály propojených akcí, přičemž cílem je vytvořit flexibilnější a bezpečnější trhy práce, jež více podporují začlenění. Nejvhodnějším politickým nástrojem pro dosažení tohoto cíle je flexikurita; čtyři složky flexikurity (flexibilní a spolehlivá smluvní ujednání, aktivní politiky na trhu práce, komplexní strategie celoživotního učení a moderní systémy sociální ochrany) však musí být posíleny tak, aby zajišťovaly větší zaměření na nákladově nejefektivnější reformy a současně přinášely vyšší flexibilitu a jistotu 6 .

Znamená to, že je nejprve a především nutné odstranit institucionální překážky, které brání řádnému fungování trhů práce členských států. Tyto překážky mohou mít závažné negativní účinky na růst zaměstnanosti a výkonnost trhu práce a do určité míry mohou rovněž bránit sociálnímu začlenění a snižování chudoby. Následující analýza vychází z politických oblastí, které Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu označily za zásadní pro sledování implementace hlavních směrů.

2.1.Dosažení plné zaměstnanosti

Jak uvádí hlavní směr zaměstnanosti 7, pro dosažení plné zaměstnanosti je nutné provést propojené akce.

Větší účast na trhu práce

Nízká míra zaměstnanosti starších pracovníků (ve věku od 55 do 64 let) činí pouhých 46,4 %. Vyplývá to z praxe řízení věkové struktury na pracovištích, ale částečně je to rovněž výsledkem různých druhů režimů předčasného odchodu do důchodu nebo invalidity. Nesprávné fungování trhů práce pro starší osoby (nízká poptávka ze strany zaměstnavatelů, nízké míry zvyšování kvalifikace, neexistence pomoci při hledání zaměstnání, odkazování na režimy předčasného odchodu do důchodu, nedostatečná reintegrace nebo rekvalifikace po propuštění) mohou zapříčinit předčasný odchod některých pracovníků z trhu práce. Vazby mezi příspěvky, trváním zaměstnání a hodnotou penzijních práv jsou v některých zemích omezené nebo nejsou dostatečně viditelné.

Je zjevná potřeba podpořit větší zapojení žen na trhu práce. Celková míra zaměstnanosti žen činí v Evropě stále pouze 62,4 % (20–64). V některých zemích je překážkou, která brání pokračujícímu zapojení žen na trhu práce nebo návratu na něj, nepřiměřený daňový režim druhé výdělečně činné osoby (vyšší skutečné zdanění pro vdané ženy než pro svobodné výdělečně činné osoby). V některých členských státech jsou možnou překážkou opětovného vstupu žen na trh práce vysoké mezní skutečné daňové sazby vyplývající z daňových prvků založených na rodině, upouštění od dávek s průzkumem majetkových poměrů nebo s průzkumem příjmů (jako jsou přídavky na dítě nebo příspěvek na bydlení) ve spojení s nedostatečným využíváním dávek podmíněných výkonem zaměstnání.

Velmi málo mladých lidí vstupuje na trh práce. Neexistující uzpůsobené postupy spojující služby profesního poradenství, příležitosti ke zvyšování kvalifikace, kvalitní učňovská příprava a stáže brání pozitivnímu přechodu do zaměstnání u mladých lidí 7 . Nedostatek jasných informací o nováčcích přicházejících na trh práce proto způsobuje, že zaměstnavatelé váhají naplňovat volná místa, protože nemusí být na první pohled zjevné, jaké budou jejich dovednosti a míra produktivity a zda-li vyhovují požadavkům pracovního zařazení. Mnoho členských států musí zvýšit úsilí, pokud jde o to řádně vybavit mladé lidi z hlediska potřeb trhu práce.

Fungování a segmentace trhu práce

Na mnoha trzích práce způsobují velké rozdíly v relativní míře ochrany stanovené v právních předpisech o ochraně zaměstnanosti rozdělení pracovníků na velmi chráněné pracovníky s trvalým pracovní poměrem a méně chráněné pracovníky s netypickými pracovními poměry povětšinou na dobu určitou. Dopad krize tento problém zdůrazňuje: o práci přišlo téměř čtyřnásobně více pracovníků v pracovním poměru na dobu určitou než zaměstnanců v trvalém pracovním poměru. I když pracovní poměr na dobu určitou není sám o sobě negativním fenoménem, jeho omezená funkce odrazového můstku k trvalejšímu pracovnímu vztahu omezuje produktivitu a kariéru i možné výdělky, a to zejména u mladých lidí.

Ve stejné chvíli mnoho členských států čelí nedostatečným nebo slabým přechodům na trh práce v případě, že je trh práce charakteristický rigiditou a relativně nízkým obratem neumožňujícím reagovat na měnící se poptávku. Vedle nevhodné právní úpravy ochrany zaměstnanosti to rovněž způsobuje rigidní úprava pracovní doby, tj. nedostatečná vnitřní flexibilita. Tyto faktory brání účelnému rozdělování zdrojů pracovní síly, a mají proto přímý negativní dopad na hospodářskou aktivitu.

Překážky pracovní geografické mobilitě mohou rovněž bránit řádnému fungování trhů práce. Omezená přenositelnost penzijních a jiných práv v oblasti sociálního zabezpečení snižuje účelné přerozdělování pracovních sil, stejný efekt mají překážky v oblasti bydlení či dopravy, jež odrazují lidi od toho, aby se stěhovali za volnými místy.

Různé členské státy rovněž zaznamenávají významnou míru nenahlášené práce, přičemž podstatná část pracovních sil není registrována z důvodu nedostatečného vynucování stávajících pravidel a nemotivujících systémů daňových pobídek. Výsledkem jsou uměle nízké míry zaměstnanosti nebo odpracovaných hodin a duální či paralelní trh práce, jehož jedna část podléhá velmi nekvalitním normám a podmínkám, čímž dochází ke snižování produktivity a příjmů z daní a zvyšování rizika vyloučení.

Kvalitní pracovní vztahy mezi silnými sociálními partnery založené na dialogu a důvěře přispívají k řešením, která snižují segmentaci, a podporují řádné fungování trhu práce. Během krize se potvrzuje, že sociální dialog je účelný. Když je nutné přijímat úsporná opatření, je důležité dosáhnout konsenzu, protože pouze rozdělení úsilí, jež je považováno za spravedlivé, zaručí sociálně přijatelné a úspěšné reformy. Provozní kapacita organizací sociálních partnerů a kvalita pracovních vztahů se však liší; v některých členských státech bude tudíž stále nejprve nutné rozvinout plný potenciál, která mají autonomní dojednaná řešení mezi sociálními partnery, jež vycházejí ze společné analýzy.

Tvorba pracovních míst

Mnoho členských států v reakci na krizi dočasně snížilo nemzdové náklady práce. Další, trvalá snížení podpoří větší zaměstnanost, a to zejména zaměří-li se na osoby s nízkou kvalifikací a dojde-li k nim v zemích, kde tyto osoby představují velký potenciál pro trh práce. Fiskální neutrality lze dosáhnout přenesením daňové zátěže z oblasti práce na oblast energií a/nebo majetku. V mnoha členských státech již probíhá diskuze o stávajícím zdanění práce a jiných zdrojů.

Trhy práce, které se vymaňují z krize, se mění a mnoho členských států se snaží vytvořit udržitelné a zelenější ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, což je zásadní pro tvorbu více pracovních míst a naplnění cílů v oblasti klimatu a energetiky. Současně je nezbytné podporovat přizpůsobivost pracovních sil. Nejsou dosud plně vytvořeny synergie mezi politikami, aby došlo k zajištění jejich vzájemného posilování a oboustranně výhodných řešení pro ekonomiku, životní prostředí a zaměstnanost. . Odvětvími nejvíce postiženými úbytkem pracovních sil jsou odvětví, kde převládají muži (plyn, elektřina, uhlí, ropa). Zatímco budou některá pracovní místa v těchto odvětvích zrušena, jiná budou vyžadovat nové dovednosti, což zapříčiní redistribuci pracovních míst v některých odvětvích nebo do jiných odvětví. Nové dovednosti jsou rovněž zapotřebí na tzv. „bílých pracovních místech“, jako je zdravotnictví, kde s ohledem na stárnutí populace stoupá poptávka a existuje akutní a narůstající nedostatek.

Zahajování samostatně výdělečných činností a zakládání podniků je v členských státech stále na nízké úrovni a méně než polovina těchto podnikatelských aktivit přežije tři roky. Čisté výhody samostatně výdělečné činnosti nejsou považovány za dostatečné, aby převážily jiné alternativy a byly pro nejnadanější jedince přitažlivou variantou kariéry. Je stále velmi málo politických iniciativ kombinujících hospodářskou politiku a politiku v oblasti trhu práce, které by se zaměřovaly na vytvoření vhodného podnikatelského prostředí, přičemž přetrvávají opatření odrazující od samostatně výdělečné činnosti.

Aktivní politiky v oblasti trhu práce

V řadě členských států nejsou opatření aktivní politiky v oblasti trhu práce dostatečně zaměřena na dlouhodobě nezaměstnané, zranitelné a znevýhodněné skupiny. V některých členských státech přináší aktivní politika v oblasti trhu práce relativně slabé výsledky, protože stále přetrvává mnoho volných míst a souběžně vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti. Je to částečně zapříčiněno špatnou spoluprací různých úrovní státní správy, které jsou zapojeny do řízení aktivní politiky v oblasti trhu práce, a rozdělením zodpovědností na několik regionálních úrovní. Další důvod je spojený s malou efektivitou veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ) z důvodu vysokého nápadu práce, který vyplývá z množství uchazečů, z důvodu rozpočtových škrtů a omezování VSZ, nedostatku kvalifikovaného personálu, nedostatku školení, z důvodu nevyhovujících druhů výdajů vynakládaných v rámci aktivní politiky v oblasti trhu práce nebo z důvodu nedostatečného zaměření na opatření, která jsou více nákladově efektivní. Nedošlo stále k dostatečné modernizaci obchodních a servisních modelů, aby byla zajištěna dostupná individualizovaná podpora pro všechny, kteří ji potřebují.

Rovnost žen a mužů a rovnováha pracovního a soukromého života

V některých členských státech představuje stále problém nedobrovolná práce na částečný úvazek u žen, jelikož neexistuje dostatek zařízení pro péči o dítě během pracovní doby nebo po škole a rovněž z důvodu nedostatku služeb péče o dítě nebo jiné závislé osoby. Péče o staré osoby a nemohoucí se navíc stane vzhledem k stárnutí populace významným problémem, a to jak pro společnost, tak pro ženy. Nepřívětivá úprava přerušení kariéry a nerovnovážný přístup k rodičovských zodpovědnostem dále brání v některých členských státech reintegraci žen na trh práce. Dlouhá (placená) rodičovská dovolená v některých zemích vytváří nebezpečí, že bude překážkou rozvoje kariéry, a je závažnou finanční zátěží pro veřejné rozpočty a má negativní vliv na produktivitu vzhledem k ztrátě dovedností.

Systémy sociálního zabezpečení

Pro mnoho členských států je naléhavým problémem dlouhodobá a strukturální nezaměstnanost vyplývající z krize. Systémy dávek v nezaměstnanosti a systémy jiných dávek by měly vytvářet řádnou motivaci k práci a bránit závislosti na dávkách, měly by však také zajišťovat velmi potřebnou podporu příjmu a přizpůsobivost obchodnímu cyklu. V mnoha členských státech nejsou stanoveny vhodné podmínky vzniku nároku na dávky s dočasnými či trvalými sankcemi za jejich neplnění ze strany příjemců dávek, kteří jsou schopni pracovat. V některých členských státech rovněž chybí postupy pro určení osob, které nejsou schopny pracovat a rovněž odpovídající politiky, které by se na ně zaměřovaly.

Stanovování mezd a náklady práce

Mzdy je třeba upravit tak, aby byly v rovnováze poptávka po práci a její nabídka, zajistilo se účelné využití pracovních sil a poskytovaly se odměny odpovídající přispěné přidané hodnotě. V tomto ohledu je klíčové, aby rostly reálné mzdy podle produktivity práce v různých profesích a hospodářských aktivitách ve střednědobém horizontu.

Z makroekonomického hlediska je dynamika mezd rovněž důležitá pro vyrovnání vnitřní nebo vnější nerovnováhy. V některých zemích eurozóny vyžaduje trvalé vyrovnání značných naakumulovaných schodků a absorpce velkého počtu nezaměstnaných dynamiku nominálních nákladů práce, a to včetně odpovídajícího přizpůsobení v cenové konkurenceschopnosti ve střednědobém horizontu. V tomto ohledu je dynamika nominálních nákladů práce v ostatních zemích eurozóny relevantní referenční hodnotou.

S ohledem na výše uvedené se pro několik členských států ukazuje náročným nalézt v kolektivních smlouvách o mzdách správnou rovnováhu mezi flexibilitou potřebnou k přizpůsobení trhů práce měnícím se podmínkám a smlouvami stanovujícími výše mezd, které ochraňují a motivují k investicím, jež jsou zapotřebí ke zvýšení hodnoty práce.

2.2.Vysoce kvalifikovaná a vzdělaná pracovní síla

Široká základna lidského kapitálu je klíčová pro dosažení udržitelného růstu, zaměstnanosti a mezinárodní konkurenceschopnosti. Do roku 2020 bude u 85 % pracovních míst vyžadována kvalifikace vysoké nebo střední úrovně a podíl pracovních míst s nízkou kvalifikací klesne na 15 %. Pro členské státy je proto zásadní, aby pokračovaly podle integrovaných hlavních směrů 8 a 9 a se strategickým rámcem evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET2020) 8 , v reformě svých systémů vzdělávání a odborné přípravy a vybavily populaci vyššími a odpovídajícími kvalifikacemi a klíčovými schopnostmi.

Nedostatečná kvalita odborné přípravy a vzdělávání brání přechodu na trh práce, protože značná řada lidí všech věkových skupin a úrovní kvalifikace nemá tu správnou kombinaci dovedností a schopností. Systémy odborné přípravy nejsou dostatečně přizpůsobivé, aby reagovaly na výzvy, pokud jde o vybavení pracovníků a uchazečů o práci základními dovednostmi a průřezovými klíčovými schopnostmi. Ukazuje to na omezenou spolupráci při vytváření osnov, jež by zapojovala sociální partnery a veřejné služby zaměstnanosti.

Je zde potenciál vyvinout další opatření a nástroje na předvídání a přípravu projekcí budoucích mezer v dovednostech a potřeb na úrovni členských států, regionů a odvětví (prognózy, průzkumy mezi zaměstnavateli, odvětvové studie, statistické údaje ve zvýšené kvalitě). Týká se to způsobu, jak vynakládat patřičné úsilí, tak i toho, jak rozšiřovat výsledky mezi klíčové aktéry, jako jsou služby profesního poradenství, statistické úřady, nevládní organizace, odvětvové asociace, a rovněž využívání výsledků těchto činností při sestavování osnov.

Účast dospělých na celoživotním učení je často velmi nízká. Zejména z důvodu nedostatečné motivace podniků k tomu, aby školily pracovníky, nedostatečné podpory pobízející pracovníky k účasti na odborné přípravě a nedostatečné nabídky, které by odpovídala potřebám konkrétní skupiny.

Komplexní struktura financování a široká paleta poskytovatelů navíc znesnadňují zavedení soudržných strategií na koordinaci a stanovení aktivit veřejné, podnikové a individuální odborné přípravy. Víceúrovňová odpovědnost, překrývající se financování a absence skutečného vedení oslabují řízení systému. Klíčovou otázkou zůstává zejména nedostatečný přístup k celoživotní odborné přípravě: protože velký díl další odborné přípravy poskytují zaměstnavatelé, mají k němu lepší přístup zaměstnanci v trvalém pracovním poměru než zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou nebo nezaměstnaní. Osoby s nízkou kvalifikací se programů učení dospělých účastní pětkrát méně než osoby s vyššími úrovněmi kvalifikace. Na to, aby přilákaly účastníky, nejsou dostatečně rozvinuté flexibilnější učební plány, včetně uznávání učení neformálního a zájmového typu, a cílená opatření, jako je odborná příprava na pracovišti a partnerství podniků s organizacemi sociálního sektoru se zaměřením na osoby s nízkou kvalifikací, nezaměstnané dospělé, migranty, etnické minority a zdravotně postižené. Pro pracovníky v upadajících odvětvích by byla rovněž vhodná zvláštní doprovodná opatření.

Zaměřením na problematiku předčasného ukončení školní docházky zvýšit úroveň základních dovedností a klíčových schopností

Předčasné ukončení školní docházky je komplexní fenomén zapříčiněný celou řadou socio-ekonomických, vzdělávací a individuálních faktorů. Mnoho členských států jej řeší zaměřením se na zlepšení kvality poskytovaného vzdělávání a odborné přípravy, včetně zavádění inovativních učebních a výukových metod, a na cílenější podporu rizikovým žákům. Některé země rovněž plánují strukturální změny na posílení flexibility učebních plánů, aby byly nabízeny programy kombinující učení a pracovní činnost. Nicméně dopad takových opatření je často malý, protože ne vždy jsou doplněna politikami včasného zásahu, konkrétně lepším přístupem k předškolnímu vzdělávání, a kompenzačními opatřeními usnadňujícími návrat jedinců, kteří nedokončili školní docházku do systému vzdělávání. Pro řešení všech provázaných faktorů často chybí holistické přístupy úzce koordinované s dalšími relevantními odvětvovými politikami.

Více osob musí získat nejvyšší úrovně kvalifikace

V mnoha členských státech jsou investice do vysokého školství velmi malé nebo utrpěly závažné škrty z důvodu hospodářské krize. Ve znalostní ekonomice potřebuje moderní a výkonný vysokoškolský systém minimální celkovou investici ve výši 2 % HDP (z kombinovaných veřejných a soukromých zdrojů financování). Je třeba urychlit modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání, s odpovídajícími osnovami, praxí a formami výuky orientovanými na výsledky, lepším řízením a financováním. Nadále zůstává úkolem vytvořit pobídky pro instituce terciárního vzdělávání k navázání spolupráce s podnikateli a širší veřejností a otevřít instituce vysokoškolského vzdělávání potřebám společnosti, zejména málo zastoupeným skupinám.

Podobně je kvalita a přitažlivost na všech úrovních i nadále důležitým nedostatkem odborného vzdělávání a přípravy.

2.3.Růst podporující začlenění: Boj proti chudobě a vyloučení

Hlavními determinanty chudoby jsou vyloučení z trhu práce, špatné pracovní podmínky a nedostatek příležitostí zůstat či růst na segmentovaném trhu práce. Následující část se zabývá politickými prioritami stanovenými v hlavním směru zaměstnanosti 10.

Předcházení chudobě a boj proti ní prostřednictvím otevřených trhů práce

Nejlepší pojistkou proti chudobě je zaměstnání. Nezaměstnaní a neaktivní (dospělí nikoliv v důchodu) představují 10 % populace a 21 % populace ohrožené chudobou nebo vyloučením (nezaměstnaní čelí nejvyššímu riziku: 58 % oproti 13,5 % u zaměstnaných). Avšak pracující chudí představují 24 % lidí, kteří jsou ohroženi chudobou či vyloučením v EU. Je proto důležité, aby se politiky v oblasti trhu práce zaměřovaly na zajištění minimální mzdy pro ty, kteří pracují, tím, že budou řešit segmentaci trhu práce, nízké kvalifikace, málo vydělávající a podzaměstnané (včetně nedobrovolné práce na částečný úvazek) a na usnadnění přístupu na trh práce pro rodiče samoživitele a druhé výdělečně činné osoby.

Předcházení chudobě prostřednictvím přiměřených a udržitelných systémů sociální ochrany a přístupu k vysoce kvalitním službám

Většina členských státu oznámila, že na systémy sociální ochrany budou mít dopad opatření fiskální konsolidace. Na přiměřenost mohou mít dopad opatření, jako je například posílení podmíněnosti, zkrácení doby trvání nebo snížení úrovně, změna indexace režimů dávek. Na straně financování, výjimky z příspěvků na sociální pojištění a jiné sociální zabezpečení mohou oslabovat udržitelnost těchto režimů, zatímco opatření na rozšíření základny sociálního pojištění by mohla pomoci. Za těchto podmínek lze zlepšit účinnost sociálních výdajů lepším prováděním (např. zjednodušením pravidel, snížením administrativních nákladů, ukazateli plnění nebo řešením zneužívání či chyb), avšak jsou zapotřebí obecnější strategie na zlepšení účinnosti a účelnosti ve všech oblastech sociální ochrany, a to prostřednictvím zdůraznění prevence, integrovaného poskytování služeb a posílení kvality zásahu.

Investování do strategií aktivního začleňování

Špatné hospodářské podmínky a vysoká míra nezaměstnanosti vytváří nebezpečí dlouhodobého vyčlenění, ovlivňují zaměstnatelnost a dovednosti pracovní síly a podkopávají duševní a tělesné zdraví populace. Slabé záchranné sítě a neexistence aktivačních opatření pro nejzranitelnější osoby vytváří nebezpečí, že dojde k závažnějšímu přetrvávajícímu sociálnímu vyloučení a vyloučení z trhu práce. Tyto nástroje je nutné v případě potřeby posílit tím, že se rozšíří jejich krytí a přiměřenost.

Pro předcházení dlouhodobému vyčlenění a pro zvýšení účinnosti sociálních výdajů jsou zapotřebí strategie aktivního začleňování, které by spojovaly odpovídající podporu příjmů, přístup na trh práce a sociální služby. Lze toho dosáhnout například vazbou sociální podpory na aktivační opatření a na přístup k podpůrným individualizovaným službám.

Fiskální konsolidace a nedostatek veřejných finančních prostředků ohrožují kvalitu sociálních služeb, jež jsou zapotřebí na podporu zaměstnatelnosti pracovní síly a udržitelného opětovného začlenění nejvyloučenějších osob do společnosti a na trhy práce. V mnoha členských státech je stále úkolem zajistit udržitelné financování sociálních služeb a kvalitu opatření.

V mnoha členských státech je zapotřebí cílenějšího úsilí na podporu konkrétních skupin (mladí, zdravotně postižení, migranti) nebo na předcházení a řešení předlužení, bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení. Řada zemí plánuje podnítit sociální inovace a podpořit partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a využít potenciálu sociální ekonomiky.

Zlepšení vyhlídek rodičů na trhu práce pomůže zastavit mezigenerační přenos chudoby.

Dvacet pět milionů dětí je ohroženo chudobou nebo vyloučením. Politiky pro boj proti dětské chudobě jsou stále ve velmi odlišných fázích provádění a přetrvávají značné rozdíly ve výsledcích. Zážitek chudoby a nedostatku v mladí ovlivňuje kvalitu života dítěte a může mít dlouhodobý škodlivý dopad na jeho studijní výsledky a možnosti v budoucím životě.

Pro boj proti dětské chudobě je stěžejní podporovat účast rodičů na trhu práce, a to včetně samoživitelů a druhých výdělečně činných osob. Toto úsilí však musí být součástí širších strategií na podporu dětí a rodin, které zahrnují investice do kvalitní péče o děti (kvalitativní normy, odborný personál atd.), opatření v raném dětství v oblastech, jako je zdravotní péče a vzdělávání, a zachování či vylepšení podpory příjmů pro rodiny prostřednictvím lepšího cílení a modelace a kombinací cílených a všeobecných dávek. Některé země však uvedly, že opatření fiskální konsolidace budou mít negativní dopad na dětské přídavky a rodinné dávky a další pro rodiny důležité dávky (příspěvky na bydlení).

U systémů sociálního zabezpečení se musí stanovit priority, jež budou kombinovat efektivitu a spravedlnost, aby bylo možné v období fiskální konsolidace učinit pokrok v odstraňování chudoby u 20 milionů osob. S vyhlídkami na oživení může strategie aktivního začleňování napomoci, aby široká veřejnost sdílela výhody růstu a zaměstnanosti. Nejvyšší prioritu představuje přerušení mezigeneračního přenosu chudoby již u dětí a zajištění spravedlivých šancí pro každého.

3.Další postup: usilovat o vyšší zaměstnanost

Většina členských států se začíná posouvat od krizového řízení ke strukturálním reformám….

Při pohledu do budoucna se hospodářství EU podle hospodářské prognózy Komise oživuje rychlejším tempem, než bylo dříve předpokládáno, přestože stále zůstává zranitelné, a zdá se, že si trh práce může tento rok vést o něco lépe, než se očekávalo. Většina členských států se proto pravděpodobně zaměří na přechod od cyklického řízení poptávky na strukturální reformy.

Jak zdůrazňuje roční analýza růstu, následující priority v oblasti strukturálních reforem trhu práce vyžadují bezodkladnou pozornost:

Cílené dočasné slevy u příspěvků zaměstnavatele na sociální zabezpečení, zejména v případě nově zaměstnávaných mladých lidí, žen nebo rodičů navracejících se do práce, starých nezaměstnaných pracovníků nebo osob s nízkým příjmem, mohou usnadnit přechody do zaměstnání s nižšími finančními náklady, než jsou náklady spojené s nezaměstnaností a sociálními dávkami, která by tyto osoby získaly při nezaměstnanosti.

Stávající vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí by mohly být řešeny flexibilnější úpravou mezd a náboru pracovníků, a to včetně rozdílných počátečních mezd v závislosti na pracovních zkušenostech doprovázených dalšími výhodami a přístupem ke službám zaměstnanosti a odbornou přípravou, při současném zajištění důstojného ohodnocení. Je rovněž nutné zlepšit citlivost mechanismů tvorby mezd vzhledem k vývoji na trhu ve spojení se sociálními partnery, aby mzdy řádně a rychle odrážely produktivitu práce a zajišťovaly konkurenceschopnost EU ve vztahu ke zbytku světa i uvnitř EU a jejích členských států.

Reformy daní kombinované s širším přístupem k službám a větší využívání dávek podmíněných výkonem zaměstnání rovněž mohou mít důležitý vliv na omezování pastí nezaměstnanosti a neaktivity. Konkrétně mladým lidem mohou práci výrazně zatraktivnit účinnější dávky podmíněné výkonem zaměstnání a daňové úlevy v kombinaci s rychlejším odesíláním nezaměstnaných mladých lidí na odpovídající školicí programy a učňovskou přípravu. Zaměstnanost žen lze rovněž podpořit poskytování více pomoci v naturáliích v kombinaci se snížením mezní skutečné daňové sazby druhé výdělečně činné osoby tím, že se omezí zdaňování založené na rodině a dávky nepodmíněné zaměstnáním nebo dávky s průzkumem majetkových poměrů. Obecněji může přilákat nečinné osoby do zaměstnání, jestliže dojde k propojení daní a dávek, tj. osoby oprávněné získat dávky v nezaměstnanosti získají daňové úlevy na dani z příjmu ze závislé činnosti.

Posílení větší vnitřní flexibility, a to změnou organizace práce nebo pracovní doby, např. zkrácené úvazky (k čemuž docházelo v minulých 18 měsících). Vnitřní flexibilita může být účinně podporována veřejnými orgány, záchranou pracovních míst a ochranou hodnotného lidského kapitálu, avšak představuje to značné veřejné výdaje.

Podpora flexibilních pracovních úvazků (klouzavá pracovní doba, distanční práce) u těch, kteří se vracejí z rodičovské dovolené, může rovněž usnadnit sladění pracovního a soukromého života a přispět zejména k zaměstnanosti žen. Rozšíření zařízení péče přes den, zejména o děti mladší 3 let, je základním prvkem zajišťujícím, aby byl značně omezen negativní dopad rodičovství na zaměstnanost, který ovlivňuje zejména ženy. Navíc je nutné rovnoměrněji rozložit čerpání rodičovské dovolené mezi oba partnery, aby bylo kompenzováno potřebné zkrácení režimů rodičovské dovolené v zemích, ve kterých tyto režimy překračují 12 měsíců.

Pro dosažení vyšší zaměstnanosti starších pracovníků je třeba dále usilovat o odstranění režimů předčasného odchodu do důchodu a o zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu. Delší pracovní kariéru lze rovněž podpořit bezprostřednější vazbou mezi pozdním odchodem do důchodu a tvorbou větších penzijních nároků a podporou opatření propagujících aktivní a zdravé stárnutí. 

Další reformy systémů dávek v nezaměstnanosti a jiných systémů dávek by se měly zaměřit na kombinaci úspor z vyšší efektivity a spravedlnosti. Reformy by se zejména měly zaměřit na přizpůsobení těchto systémů obchodnímu cyklu; prodloužením doby výplaty dávek a krytí v čase poklesu a opačně při růstu, což posílí záchranné sítě v nejpotřebnějších obdobích.

Mělo by se přezkoumat, zda dávky v nezaměstnanosti motivují k práci. Dávky by měly být koncipovány tak, aby odměňovaly návrat do práce nezaměstnaného díky časově omezené podpoře, a měly by být více podmíněné vazbou na odbornou přípravu a hledání pracovních příležitostí: normou by měl být přístup vzájemné zodpovědnosti, tj. usnadňovat přístup k dávkám v nezaměstnanosti v kombinaci se zvýšením frekvence kontaktů, posílením následných opatření, monitorováním úsilí o hledání pracovních příležitostí a využíváním sankcí za neplnění podmínek.

Zaměřit se na snížení segmentace na trhu práce, což by mohlo být usnadněno úpravou právních předpisů na ochranu zaměstnanosti, např. rozšířením využívání pracovních poměrů na dobu neurčitou s postupným zvyšováním míry právní ochrany, aby došlo ke snížení stávajícího rozdílu v právech mezi pracovníky s netypickým pracovním poměrem a pracovním poměrem na dobu neurčitou.

Bez ohledu na stávající napjatý rozpočtový rámec je zapotřebí bezodkladně věnovat pozornost zachování a případně navýšení cílených investic a reforem v systému vzdělávání a odborné přípravy. Je důležité zamezit nebezpečí, že velký podíl mladých a osob s nízkou kvalifikací na restrukturovaném trhu práce v pokrizovém období nevyužije pracovní příležitosti z důvodu změny dovednostních požadavků u těchto míst.

…. zatímco dostupný fiskální prostor ovlivní určování priorit u opatření

Realizace reformních opatření v době ambiciózní fiskální konsolidace vyzývá k pečlivému výběru reforem. Tempo oživení a dostupný fiskální prostor pro financování politických opatření se mezi členskými státy značně různí.

Výdaje na sociální oblast pravděpodobně dosáhnou 30,7 % HDP v roce 2011 oproti 27,5 % v roce 2007. Za tímto celkovým číslem se skrývá řada různých národních podílů a velké rozdíly ve schopnostech členských států krýt vzrůstající poptávku po sociální ochraně a značné mezery v záchranných sítích, které budou muset být v některých členských státech posíleny. Fiskální konsolidace bude rovněž vyžadovat lepší cílení sociálních výdajů.

Tvorba pracovních míst bude v blízké budoucnosti navíc v EU i nadále nedostatečná. Odráží to mimo jiné obvyklé zpoždění, se kterým trhy práce reagují na změnu hospodářské aktivity, a skutečnost, že v průběhu krize došlo ke značnému hromadění pracovní síly spolu se zkracováním pracovní doby.

Při určování priorit reforem budou členské státy pravděpodobně chtít upřednostnit své zájmy vzhledem k dostupnému fiskálnímu manévrovacímu prostoru a fázi obchodního cyklu, ve které se nacházejí. Tabulka uvedená níže seskupuje politické priority podle výše požadované investice veřejných prostředků (menší či větší) a podle politického zaměření na krátkodobější nebo dlouhodobější opatření, a může proto napomoci při stanovování priorit.

Například omezení režimů předčasného odchodu do důchodu (první bod v levém horním poli) by vyžadoval menší veřejné investice a lze u něj očekávat, že bude mít na zaměstnanost převážně dlouhodobé účinky. Na druhou stranu snížení nemzdových nákladů práce (pole vpravo dole) bude vyžadovat podstatnější veřejné investice a bude mít na snížení nezaměstnanosti krátkodobější účinky. Tato tabulka může poskytnout základní představu, které politické priority jsou pro členské státy vzhledem k jejich rozpočtovým omezením a situaci na trhu práce nejvhodnější.

Společná zpráva o zaměstnanosti bude základním kamenem při jednání jarní Evropské rady. Členským státům nabídne směry pro jejich národní programy reforem. V těchto programech musí členské státy plně uvést, jaké volby činí. Bude-li to považováno za nutné, navrhne Komise Radě, aby přijala doporučení v oblasti zaměstnanosti zabývající se nedostatečně řešenými problémy.

Vytváření pracovních míst je životně důležité. Strategie Evropa 2020 propaguje interakci mezi politikami v oblastech zaměstnanosti, inovace, výzkumu a vývoje, průmyslu a ochrany životního prostředí, jejímž cílem je nastartování tvorby pracovních míst a omezení sociálního vyloučení: tyto iniciativy podrobně rozvádějí, jak toho dosáhnout. Tvůrci politiky zaměstnanosti musí zvolit dobře. Stěžejním krokem je rychlé snížení nezaměstnanosti a provedení účinných reforem trhu práce pro vytvoření více a lepších pracovních míst.

(1) Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46, „Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2010/707/EU)“.

(2) Brusel, 23. a 24. listopadu 2010.

(3) Údaje k národním účtům.

(4) Údaje ze šetření pracovních sil.

(5) Daňové zatížení = (příspěvky na sociální zabezpečení zaměstnavatele + příspěvky na sociální zabezpečení zaměstnance + daň z objemu mezd + daň z příjmu) / celkové náklady práce.

(6) KOM(2010) 682, „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa“.

(7) KOM(2010) 477, „Mládež v pohybu“.

(8) Závěry Rady ze dne 12. května 2009 (2009/C 119/02).

CS

V Bruselu dne 12.1.2011

KOM(2011) 11 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Roční analýza růstu: postup v rámci ucelené reakce Evropské unie na krizi 

Souvislosti

Tato první roční analýza růstu zahajuje nový cyklus správy ekonomických záležitostí v Evropské unii a první evropský semestr koordinace hospodářské politiky. Za účelem zvládnout krizi přijala EU rozhodná opatření a díky tomu nebyl negativní dopad krize na stav veřejných financí a zaměstnanost tak výrazný jako jinde ve světě. Vysoká úroveň sociální ochrany v EU zmírnila nejzávažnější důsledky krize, avšak z důvodu slabého růstu produktivity se evropské hospodářství zotavuje pomaleji.

Jak vyplývá z nejnovějších prognóz, objevují se známky hospodářského oživení, třebaže ne ve všech oblastech. Zatímco finanční trhy zůstávají neklidné, v reálné ekonomice dochází v některých oblastech ke zlepšení, zejména díky růstu vývozu, ke kterému došlo po znovuoživení celosvětového obchodu. Nicméně nejistota přetrvává. Období obnovené důvěry v opětovný hospodářský růst střídají období, ve kterých se situace opět zhoršuje, také z důvodu rizik, která přináší trh se státními dluhopisy. Evropské ekonomiky čelí velkým změnám. Podmínky ve finančním odvětví se ještě nenormalizovaly, stále zde dochází k otřesům a přetrvává závislost na státní podpoře. Rovněž podmínky v oblasti úvěrů se stále nevrátily do normálního stavu a domácnosti a podniky jsou v řadě členských států stále ještě nadmíru zadluženy.

Dopad krize

Třebaže Evropská unie rychle reagovala na krizi, její důsledky jsou dalekosáhlé. Krize způsobila velký pokles ekonomické činnosti, vedla k výraznému nárůstu nezaměstnanosti, výraznému propadu produktivity a silně oslabila veřejné finance. Očekává se, že produkce v jedenácti členských státech nedosáhne do konce roku 2012 úrovně, jakou měla před krizí. V roce 2010 vzrostlo veřejné zadlužení celkem na 85 % HDP v eurozóně, a na 80 % v celé EU. K dopadu krize na rozpočet se připojí negativní důsledky demografického vývoje, které budou v dlouhodobém horizontu představovat dodatečnou zátěž pro státní rozpočet ve výši asi 4,5 %. Strukturální nedostatky, které nebyly vyřešeny před krizí, jsou nyní ještě zjevnější a naléhavější.

Tato krize si vybírá na evropské společnosti vysokou daň, třebaže ji zmírňují zdejší sociální systémy. Hlavním problémem je růst nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti mezi výdělečně činnými osobami činí 9,6 %. V řadě zemí dosahuje míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi až 40 %. Odhaduje se, že asi 80 milionů lidí v Evropě žije pod hranicí chudoby.

Ekonomická krize zasáhla celý svět, avšak její dopad není po celém světě stejný. Zatímco nezaměstnanost a veřejný schodek narostly ve Spojených státech výrazněji než v Evropské unii, rozdíly v produktivitě práce mezi EU a USA se krizí ještě zvětšily. Cenová a nákladová konkurenceschopnost představuje i nadále problém. Rychle rostoucí ekonomiky se k hospodářskému růstu navrací rychleji, třebaže některé z nich se také potýkají se závažnými hospodářskými problémy. Evropská unie proto musí využít této krize k rozhodnému řešení zmíněného problému týkajícího se její konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku.

Výhled

Je možné, že krize bude trvale zatěžovat možný hospodářský růst. Očekává se, že ve střednědobém horizontu evropské hospodářství výrazně neporoste. Odhaduje se, že pokud nebudou přijata strukturální opatření (zejména opatření na snížení rozdílů v produktivitě práce mezi námi a našimi největšími konkurenty), nepřesáhne růst do roku 2020 1,5 %. Na základě svého cyklického charakteru nemůže hospodářské oživení samo, jako jediný hybný faktor, vrátit evropskou ekonomiku do situace, jaká panovala před krizí, a vyrovnat narostlý schodek.

Evropa nyní musí urychlit konsolidaci svých veřejných financí, reformu finančního odvětví a prioritně provést strukturální reformy, aby zabránila stagnaci, neudržitelnému vývoji zadlužení, nahromaděným nerovnostem a zajistila konkurenceschopnost.

Evropská rada proto přijala strategii Evropa 2020, která na cestě k novému růstu sleduje ambiciózní cíle 1 . Předběžné údaje poskytnuté členskými státy ohledně jejich národních cílů v pěti oblastech schválených v rámci strategie Evropa 2020 jasně nastiňují cestu, po které se Evropská unie musí vydat, aby dostála svým vlastním ambicím.

Pokud se tato strategie plně realizuje, pomůže Evropské unii vyjít z krize posílena a přemění ji v inteligentní, udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a zároveň povede k vyšší zaměstnanosti, produktivitě, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti. Tím se vytvoří konkurenceschopná sociálně tržní hospodářství 21. století a zároveň posílí důvěra účastníků trhu – podniků i občanů.

Roční analýza růstu zahajuje evropský semestr

V této souvislosti se Evropská unie také rozhodla změnit svou správu ekonomických záležitostí. Tato roční analýza růstu, jejímž základem je strategie Evropa 2020, zahajuje v lednu 2011 první evropský semestr ex-ante koordinace hospodářské politiky.

Spojuje různá opatření, která jsou v krátkodobém horizontu nezbytná pro posílení oživení, udržení kroku s nejdůležitějšími konkurenty a přiblížení EU ke splnění cílů strategie Evropa 2020.

Protože je nutné rychle jednat, rozhodla se Komise představit deset prioritních akcí. Komise bude i nadále aktivní v celé řadě oblastí politik, včetně oblasti obchodu a vnitřní politiky. Ty nejsou předmětem tohoto sdělení. V tomto sdělení se Komise zaměřuje na integrovaný přístup k hospodářskému oživení. Sdělení se v souvislosti se strategií Evropa 2020 soustředí na klíčová opatření a zahrnuje tři hlavní oblasti:

–nutnost přísné konsolidace veřejných financí s cílem posílit makroekonomickou stabilitu,

–reformy pracovního trhu s cílem zvýšit zaměstnanost,

–a opatření na posílení růstu.

Tato první roční analýza růstu je navržena tak, aby platila pro Evropskou unii jako celek, avšak bude muset být přizpůsobena specifické situaci jednotlivých členských států. Tento navržený postup je zejména důležitý pro eurozónu, která se v současnosti potýká s krizí státních dluhopisů. Ucelená reakce eurozóny na krizi musí nezbytně zahrnovat konsolidaci veřejných financí, strukturální reformy a opatření na posílení růstu.

Součástí takové ucelené reakce budou muset být i jiná opatření, např. přezkum evropského nástroje finanční stability (EFSF). Komise se domnívá, že pokud jde o tento nástroj, musí být posílena jeho účinná finanční kapacita a rozšířena oblast působnosti, ve které může být použit. Tato roční analýza růstu také přispívá ke zmíněné ucelené reakci eurozóny na krizi státních dluhopisů.

Navíc je nutné pokročit při vytváření stálého mechanismu pro řešení krize státních dluhopisů, který byl poskytl trhům jistotu a stabilitu. V roce 2013 by měl nový evropský mechanismus stability doplnit nový rámec pro posílenou správu ekonomických záležitostí. Cílem tohoto mechanismu je zajistit účinný a důsledný ekonomický dohled a přezkoumat mimo jiné účinnost stávajících opatření, jež finanční odvětví podpírají.

Podrobnější analýza, která zdůvodňuje toto hodnocení Komise, je předmětem tří zpráv, které se předkládají spolu s tímto sdělením a mj. hodnotí zahájení realizace strategie Evropa 2020 na úrovni členských států.

I.MAKROEKONOMICKÉ PŘEDPOKLADY PRO RŮST

1.Realizace přísné konsolidace veřejných financí

Evropská unie musí nejprve obnovit důvěru tím, že přeruší začarovaný kruh neudržitelného zadlužování, narušování finančních trhů a nízkého hospodářského růstu. Veřejné výdaje se musí ustálit na udržitelné úrovni, to je předpoklad budoucího růstu. Roční úpravy strukturálního rozpočtového salda představující 0,5 % HDP zcela jistě nebudou postačovat, aby udržely míru zadlužení kolem požadovaných 60 %. Proto je nutná ještě větší konsolidace rozpočtu, která by měla být provedena na základě přísnějších pravidel navržených Komisí upravujících veřejné finance.

Žádné členské státy, a zejména ty, jichž se týká postup při nadměrném schodku, by neměly připustit, aby růst veřejných výdajů přesáhl míru střednědobého vývoje růstu HDP, jejich prioritou by měly zároveň být výdaje podporující udržitelný růst, jako jsou výdaje na výzkum a inovaci, vzdělání a energetiku. Všechny členské státy by měly prokázat, že jejich programy stability nebo konvergenční programy jsou založeny na reálných prognózách růstu a příjmů.

Členské státy, jichž se týká postup při nadměrném schodku, by měly stanovit plán výdajů a rozsáhlá opatření, která hodlají přijmout s cílem odstranit nadměrné schodky svých rozpočtů.

Členské státy, které se potýkají s velmi vysokými strukturálními schodky rozpočtu, vysokou mírou veřejného zadlužení a velkými finančními problémy musí své úsilí v roce 2011 prioritně zaměřit na řešení těchto potíží. V případě, že dojde k nečekaně vyššímu hospodářskému růstu nebo budou zaznamenány nečekaně vyšší příjmy, fiskální konsolidace by měla být urychlena.

Některé členské státy budou muset případně zvýšit daně. Nepřímé daně podporují růst účinněji než daně přímé a před zvyšováním daňových sazeb je vhodnější upřednostnit rozšíření daňového základu. Je třeba zrušit neoprávněné dotace, např. dotace škodlivé pro životní prostředí.

2.Korekce makroekonomické nerovnováhy

Velká a trvalá makroekonomická nerovnováha činí hospodářství značně zranitelným, zejména v eurozóně. Řada členských států musí rychleji řešit svou nízkou konkurenceschopnost.

Členské státy, které se potýkají s vysokými schodky běžného účtu a s vysokou mírou zadluženosti, by měly představit konkrétní nápravná opatření (mj. by mohlo jít o přísnou a trvale zdrženlivou mzdovou politiku, včetně revize valorizační doložky v systémech vyjednávání).

Členské státy, které mají vysoké přebytky běžného účtu, by měly zjistit důvody trvale slabé domácí poptávky a začít je řešit (mj. větší liberalizací odvětví služeb a zlepšením podmínek pro investice). Pokud je domácí poptávka stále slabá z důvodu určité politiky či selhání trhu, je zapotřebí přijmout vhodná opatření.

3.Zajištění stability finančního odvětví

Na úrovni EU musí být ještě více posílen regulační rámec a zároveň by se měla zlepšit kvalita dohledu prováděného Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB) a evropskými orgány dohledu, které zahájily svou činnost na začátku roku 2011. Je třeba urychlit restrukturalizaci bank, aby se zabezpečila finanční stabilita a podpořilo se poskytování úvěrů reálné ekonomice.

Nezbytná je restrukturalizace bank, zejména těch, které obdržely prostřednictvím státní podpory značné finanční prostředky, aby se obnovila jejich dlouhodobá životaschopnost a zajistilo se řádné fungování úvěrových kanálů. Postupně by se mělo upouštět od finanční podpory z veřejných prostředků, jež se dostávala bankovnímu sektoru jako celku, aniž by byla opomenuta potřeba chránit finanční stabilitu.

V souladu s nedávno dohodnutým rámcem Basel III se bude od bank požadovat, aby postupně upevňovaly svou kapitálovou základnu, a zlepšovaly tak svou schopnost odolat nepříznivým otřesům. Komise také pracuje na vytvoření uceleného rámce pro řešení bankovní krize. V roce 2011 bude navíc v celé EU v zájmu zhodnocení odolnosti bankovního odvětví proveden další, ještě ambicióznější a přísnější zátěžový test.

II.MOBILIZACE PRACOVNÍHO TRHU, VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ

Existuje nebezpečí, že se obnoví růst, aniž by došlo k dostatečně dynamickému vytvoření pracovních míst. Je nezbytné řešit nezaměstnanost a zabránit dlouhodobému vyčlenění z trhu práce. Jedním z pěti cílů EU stanovených ve strategii Evropa 2020 je zvýšit do roku 2020 míru zaměstnanosti na 75 %. Z aktuálních údajů vyplývá, že EU budou k dosažení tohoto cíle chybět 2 až 2,4 % – tento nedostatek lze vyrovnat přijetím opatření na vytvoření pracovních míst a zvýšením účasti na trhu práce. Protože obyvatelstvo EU stárne a v porovnání s jinými částmi světa je zde produktivita práce relativně nízká, je zapotřebí reforem, které by podpořily schopnosti občanů EU a vytvořily pobídky k práci.

4.Zatraktivnění práce

Vysoká míra nezaměstnanosti, nízká účast na trhu práce a nízký počet odpracovaných hodin v porovnání s jinými částmi světa mají společně negativní vliv na hospodářskou výkonnost Evropské unie. Trhu práce se účastní znepokojivě málo osob s nízkými příjmy, mladých lidí a druhých výdělečně činných partnerů. Nejzranitelnější občané se potýkají s dlouhodobým vyloučením z trhu práce. V reakci na tuto skutečnost by mělo být absolvování školení a hledání práce více zvýhodňováno.

Členské státy by měly prioritně osvobozovat trh práce od daní, aby se povzbudila poptávka po pracovních silách a byl vytvořen růst.

Je nutné zaměřit se na systémy daňových zvýhodnění, flexibilní organizaci práce a zařízení péče o děti, aby se usnadnila účast druhých výdělečně činných partnerů na pracovním trhu. Ještě usilovněji se musí omezovat nenahlášená práce, jednak důraznějším prosazováním stávajících pravidel a jednak přezkoumáním systému daňových zvýhodnění.

5.Reforma systémů důchodového zabezpečení

Konsolidaci veřejných financí by měla podpořit reforma systémů důchodového zabezpečení, která je učiní udržitelnějšími.

Ty členské státy, které tak ještě neučinily, by měly zvýšit hranici věku odchodu do důchodu a přizpůsobit ji naději dožití.

Členské státy by prioritně měly omezit dřívější režimy předčasného odchodu do důchodu a využít cílených pobídek pro zaměstnání starších pracovníků a podporu celoživotní učení.

Členské státy by měly podporovat rozvoj doplňkového soukromého spoření s cílem zvýšit důchodové příjmy.

Vzhledem k demografické změně by členské státy neměly v oblasti svých systémů důchodového zabezpečení přijímat opatření, která by ohrozila dlouhodobou udržitelnost a přiměřenost jejich veřejných financí.

Komise přezkoumá směrnici o penzijních fondech 2 a představí nová opatření v návaznosti na zelenou knihu o důchodech, jež byla vydána v roce 2010.

6.Zapojení nezaměstnaných do práce

Evropské sociální systémy úspěšně ochránily občany během krize. Jakmile však bude hospodářské oživení stabilnější, měly by se přezkoumat dávky v nezaměstnanosti, aby se zajistilo, že poskytují dostatečné pobídky k práci, aby se zabránilo závislosti na nich a podpořila se schopnost přizpůsobit se vývoji hospodářské konjunktury.

Členské státy by měly navrhnout časově omezené podpůrné dávky pro nezaměstnané, které by motivovaly k návratu do práce či pobídky k vykonávání samostatně výdělečné činnosti, jakož i více podmínit obdržení dávek absolvováním školení či hledáním práce.

Členské státy musí zajistit, aby se vyplatilo pracovat, a to prostřednictvím lepší provázanosti mezi výší daní z příjmů (zejména v případě nízkých příjmů) a dávkami pro případ nezaměstnanosti.

Členské státy musí přizpůsobit své systémy pojištění v nezaměstnanosti vývoji v hospodářství, aby byla posílena ochrana v dobách hospodářského poklesu.

7.Nalezení rovnováhy mezi jistotou a flexibilitou

V některých členských státech činí právní předpisy na ochranu zaměstnanosti pracovní trh nepružným a brání vyšší účasti na trhu práce. Takové právní předpisy na ochranu zaměstnanosti by měly být reformovány, aby se omezila nadměrná ochrana pracovníků, kteří mají smlouvu na dobu neurčitou, a poskytla se ochrana těm pracovníkům, kteří pracují mimo pracovní trh či na jeho okraji. Zároveň je nezbytné, aby se omezilo předčasné ukončování školní docházky a zlepšila se úroveň dosaženého vzdělání, tak aby měli mladí lidé lepší přístup na pracovní trh.

S cílem zlepšit pracovní vyhlídky by se členské státy mohly postarat o to, aby nově přijatí pracovníci obdrželi častěji smlouvu na dobu neurčitou 3 , nikoli smlouvu na dobu určitou či nejistou smlouvu.

Členské státy by měly usnadnit režimy uznávání odborných kvalifikací, aby se usnadnil volný pohyb občanů, pracovníků a výzkumných pracovníků.

III.PRIORITA OPATŘENÍ NA POSÍLENÍ RŮSTU

Evropské unii se podaří splnit ambiciózní cíle strategie Evropa 2020 týkající se udržitelného růstu podporujícího začlenění pouze v případě, že se prioritně zaměří na strukturální reformy trhů se službami a výrobky, aby se zlepšila situace v podnikatelském prostředí. Aby zůstaly členské státy v globalizovaném hospodářství konkurenceschopné, musí urychleně zahájit dalekosáhlé strukturální reformy, které jsou nezbytné pro posílení špičkové úrovně našeho výzkumu a naší schopnosti inovace. Musíme přeměnit nápady ve výrobky a služby, které uspokojí poptávku rychle rozhodujících trhů, využít výhody technologických schopností našeho průmyslu a pomoci malým a středním podnikům růst a uspět i v mezinárodním měřítku. V rámci agendy reforem prováděných Evropskou unií bude zapotřebí využít nových zdrojů růstu tak, že se omezení tradičního rozvoje založeného na zdrojích přemění díky jejich účinnějšímu využívání na nové hospodářské příležitosti. Je také zapotřebí, aby EU využila své výhody průkopníka v oblasti konkurenceschopného ekologického zboží a služeb.

Jednotný trh může velkou měrou přispět k růstu – jak již bylo uvedeno ve sdělení Komise o „aktu o jednotném trhu“ – za předpokladu, že budou přijímána rychlá rozhodnutí, která odstraní zbývající překážky. Komise se proto v letech 2011 a 2012 prioritně zaměří na opatření na posílení růstu v souladu s aktem o jednotném trhu, jak je popsáno níže.

8.Využití potenciálu jednotného trhu

Bariéry kladené vstupu na trh a překážky ztěžující podnikání jsou na jednotném trhu stále ještě přítomné. Přeshraniční služby se na HDP podílí pouze 5 %, méně než třetina směny zboží se uskutečňuje přes internet a pouze 7 % spotřebitelů přes internet nakupuje. Důvodem jsou četná omezení, která znemožňují rozvoj přeshraničního prodeje prostřednictvím internetu.

Všechny členské státy by měly v plné míře provést směrnici o službách. Komise v současnosti vyhodnocuje její provádění a možnost zavedení nových opatření na posílení růstu prostřednictvím většího otevření odvětví služeb.

Členské státy by měly zjistit a odstranit neoprávněná omezení týkající se svobodných povolání (např. kvóty a jiné restrikce) a také omezení týkající se maloobchodního průmyslu (např. nepřiměřená omezení otevírací doby obchodů a rozdělení na zóny).

V roce 2011 navrhne Komise opatření na odstranění rozdílů uvnitř jednotného trhu, které v rámci elektronického obchodu vyplývají ze zeměpisné polohy. Komise rovněž navrhne evropský rámec upravující duševní vlastnictví, neboť je to klíčové pro další rozvoj jak elektronického obchodu, tak i digitálních technologií.

Komise bude navíc dále usilovat o ukončení rozvojového kola z Dohá a pokročí v jednání o dohodách o volném obchodu s nejdůležitějšími partnery (Indií, Kanadou a sdružením Mercosur), s nejdůležitějšími partnery zintenzivní sbližování právních předpisů a zvýší symetrii v přístupu na trh veřejných zakázek v rozvojových zemích a velkých rozvíjejících se tržních ekonomikách. 

V roce 2011 budou navrženy právní předpisy, které umožní rychlé a interoperabilní stanovování norem, včetně norem upravujících informační a komunikační technologie.

Třebaže se musí postupovat citlivě, je nutno pokročit v oblasti zdanění. Zde se nabízí důležitý hospodářský potenciál pro posílení růstu a vytvoření nových pracovních míst, snížení administrativní zátěže a odstranění překážek na jednotném trhu. Je třeba odstranit daňové zacházení, které znevýhodňuje přeshraniční obchod či investice. V roce 2011 navrhne Komise především opatření na modernizaci systému DPH, zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a rozvoj koordinovaného evropského přístupu ohledně zdanění finančního odvětví. Součástí opatření v oblasti zdanění je také snížení daní v rámci pracovního trhu na nezbytné minimum a přepracování evropského rámce o zdanění energie v souladu s cíli, kterých hodlá Evropské unie dosáhnout v oblasti energie a klimatu.

9.Zapojení soukromého kapitálu do financování růstu

Je nutné najít inovativní řešení, jak bezodkladně uvolnit velké množství soukromých finančních prostředků pocházejících z EU i mimo ni.

Komise vypracuje návrhy týkající se dluhopisů projektů EU s cílem spojit veřejné a soukromé finanční prostředky, které by prioritně financovaly oblast energie, dopravy a informačních a komunikačních technologií. Tyto inovativní finanční nástroje Komise rovněž zapracuje do budoucích návrhů pro příští víceletý finanční rámec.

Aby se malým a středním podnikům a inovativním nově založeným společnostem usnadnil přístup k finančním prostředkům, vypracuje Komise návrhy s cílem umožnit fondům rizikového kapitálu zřízeným v jednom z členských států působit bez omezení kdekoli v EU a odstranit přetrvávající daňové překážky, které ztěžují přeshraniční aktivity.

10.Cenově dostupné dodávky energie

Energie je klíčovou proměnnou růstu. Ceny energií jsou klíčovou součástí nákladů podniků. Pokud jde o spotřebitele, představují účty za energie důležitou položku v domácím rozpočtu a pro domácnosti s nízkými příjmy jsou značnou zátěží. Pokud členské plány nezmění své současné plány, nepodaří se splnit cíl strategie Evropa 2020 zvýšit energetickou účinnost o 20 %. Nesplnění tohoto cíle by vedlo ke ztrátě příležitostí k růstu v mnoha odvětvích a regionech a promarnění šance na zvýšení zaměstnanosti.

Je zapotřebí, aby členské státy urychleně v plné míře provedly třetí energetický balíček týkající se vnitřního trhu.

Členské státy musí urychlit provádění opatření na zvýšení energetické účinnosti. Tím by se ušetřilo značné množství prostředků a ve stavebním odvětví a odvětví služeb by vznikla nová pracovní místa.

V roce 2011 navrhne Komise iniciativy s cílem posílit skutečnou integraci dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury na jednotném trhu.

Komise v současnosti vypracovává normy platné pro celou EU týkající se energeticky účinných výrobků, které mají podpořit rozvoj trhů s inovativními výrobky a technologiemi.

Zajištění realizace akcí

Nejnaléhavějším úkolem pro roky 2011–2012 je přerušit začarovaný kruh neudržitelného zadlužování, narušování finančního trhu a nízkého hospodářského růstu. Nejdůležitější prioritou této roční analýzy růstu je dát rozpočtové politice prováděním přísné konsolidace veřejných financí solidní základy a obnovit normální fungování finančního odvětví. Další prioritou je prostřednictvím reforem trhu práce rychle snížit míru nezaměstnanosti. Všechno úsilí ohledně těchto dvou priorit však bude marné, pokud se zároveň neudělá vše pro zvýšení růstu.

Taková opatření politiky by měla pozitivní dopad i na konsolidaci rozpočtu díky vyšším příjmům z daní a nižším výdajům veřejných prostředků na sociální transfery a v budoucnu by snížilo nebezpečí vzniku makroekonomické nerovnováhy. Strukturální reformy by měly pozitivní efekt již v krátkodobém horizontu. Růst výroby a zaměstnanosti závisí na uskutečnění reforem trhu výrobku a trhu práce.

Důležitou roli při vytváření růstu hraje obchod. Vývozní šance výrobků a služeb z EU nejsou doposud plně využity, zhroucení celosvětového obchodu však na evropský vývoz těžce dolehlo. Pozitivní vývozní výkonnost některých členských států dokazuje, že úspěch na celosvětových trzích nespočívá pouze ve schopnosti konkurovat cenami, ale utváří jej ještě řada dalších faktorů, které zvyšují skutečnou konkurenceschopnost (např. míra specializace, inovativní přístup a zvyšování dovedností).

V této první roční analýze růstu představuje Komise deset akcí, které by měla Evropská unie realizovat v letech 2011–2012 a které vychází ze strategie Evropa 2020. Komise navrhuje, aby se Evropská rada dohodla na tom, že členské státy těchto deset akcí skutečně realizují. Z důvodu vzájemné závislosti členských států, zejména zemí eurozóny, bude nezbytnou součástí evropského semestru ex-ante koordinace v Radě.

Na základě pokynů Evropské rady by měly členské státy v rámci programů stability a konvergenčních programů do poloviny dubna předložit závazky v rámci své střednědobé rozpočtové strategie a ve svých národních programech reforem stanovit opatření, která jsou nutná ke zohlednění této ucelené reakce na krizi vycházející ze strategie Evropa 2020. Komise poskytne Radě doporučení a Rada na jejich základě vydá před začátkem léta pokyny upravené pro jednotlivé země, které by členské státy měly zohlednit při přípravě svých rozpočtů na rok 2012 a při provádění opatření na posílení růstu. V souladu s integrovaným přístupem ke koordinaci politik bude Rada paralelně posuzovat strategie veřejných financí a růstu, jakož i jejich cíle, soudržnost a jejich dopady na úrovni EU, včetně jejich vzájemného působení v rámci eurozóny.

Komise navrhuje, aby se na budoucích zasedání Evropské rady pravidelně kontrolovalo uskutečňování těchto strategií s cílem zjistit rozdíly na úrovni členských států a EU a rychle dohodnout nápravná opatření. Díky návrhům stanoveným v tomto sdělení by mohla Evropská rada již na svém příštím zasedání učinit konkrétní kroky k zachování a urychlení dynamiky úsilí o rychlé nastartování a posílení růstu a dohodnout časový harmonogram realizace této ucelené reakce na krizi. Ohledně předkládané reakce již Evropská rada schválila dvě lhůty: do března dokončit práce na stálém evropském mechanismu stability (ESM) a do června dokončit legislativní balíček, který má posílit správu ekonomických záležitostí v EU. Mezitím budou zveřejněny výsledky nového zátěžového testu, které ukáží, jakým směrem se má ubírat další úsilí o zlepšení stavu bankovního odvětví.

Tato první roční analýza růstu bude rovněž zaslána Evropskému parlamentu a ostatním orgánům, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Zvýšit míru zaměstnanosti, posílit investice do výzkumu a vývoje, splnit cíle v oblasti změny klimatu a energetiky, zlepšit terciární či obdobnou úroveň vzdělání a omezit předčasné ukončení školní docházky, zmírněním chudoby podpořit sociální začleňování.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10).

(3) Jak to navrhuje Komise ve své stěžejní iniciativě v rámci strategie Evropa 2020 „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa“ – KOM(2010) 682 v konečném znění/2, 26.11.2010.

CS

V Bruselu dne 12.1.2011

KOM(2011) 11 v konečném znění

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA 2

MAKROEKONOMICKÁ ZPRÁVA

ROČNÍ ANALÝZA RŮSTU

PŘÍLOHA 2

MAKROEKONOMICKÁ ZPRÁVA

Kroky, které v letech 2011–2012 podniknou členské státy, sehrají rozhodující úlohu v odvracení vývoje vedoucího k „ztracenému desetiletí“. Politické priority a jejich načasování a obsah budou muset vycházet z vnitrostátní situace a odrážet mimo jiné rizika v oblasti fiskální udržitelnosti a potřebu korigovat nadměrnou nerovnováhu. Nejnaléhavějším úkolem je zlomit začarovaný kruh neudržitelného dluhu, narušení finančního trhu a nízkého hospodářského růstu, s nímž se potýkají některé členské státy. Přestože v listopadu předložené národní programy reforem uznávají, že makroekonomické problémy je třeba řešit naléhavě a integrovaně, mnohdy nenavrhují vhodné politické odpovědi.

Tento podpůrný dokument má proto vyzdvihnout opatření, jež mají největší potenciál přinést pozitivní makroekonomické výsledky a jejichž provedení by mohly členské státy v nadcházejících dvou letech vzít v úvahu. V první části zpráva mapuje situaci – zabývá se nerovnováhami a nedostatky, které vyvstaly před krizí, a popisuje následky nejtěžší hospodářské krize od třicátých let 20. století. V druhé části se zpráva soustředí na nutnost znovu správně nasměrovat veřejné finance a ve třetí řeší rychlé ozdravení finančního sektoru. Poslední oddíl pak poukazuje na naléhavost strukturálních reforem, které by urovnaly makroekonomickou nerovnováhu a vrátily do běhu porouchané motory růstu.

1.Evropa v mimořádně obtížné době

Evropská ekonomika se pomalu zotavuje z nejhlubší recese za několik uplynulých desetiletí. Hospodářská krize vedla v EU k výraznému poklesu ekonomické činnosti, který doprovázela ztráta milionů pracovních míst a za který lidé zaplatili vysokou cenu. Velmi nápadně se začaly projevovat strukturální nedostatky z dob před krizí, jež nebyly dříve vhodným způsobem řešeny.

Evropská unie trpěla před krizí strukturálními nedostatky. 

Přestože EU je bohatým regionem, její hospodářský růst v uplynulém desetiletí byl v mezinárodním měřítku slabý (viz graf č. 1). Vyjádřeno v HDP na obyvatele je EU-27 sice mnohem bohatší, než je průměr G-20, zůstává však na výrazně nižší pozici, než mnohé země OECD, které k EU nepatří, nebo OECD jako celek. Ani její výsledky, pokud jde o růst, nejsou od roku 2000 důvodem k radosti: nacházejí se pod úrovní všech rozvinutých zemí s výjimkou Japonska a jednoznačně zaostávají za většinou nově se rozvíjejících ekonomik. To znamená, že rozdíl, který Unii dělí od jiných rozvinutých hospodářství, se prohlubuje. Vzhledem k tomu, že tento rozdíl nelze vysvětlit doháněním, příčinou slabého růstu v EU musí být strukturální nedostatky. Odhlédneme-li od ukazatelů typu HDP, v tomto celkově nevalném obraze se skrývají i některé pozitivní aspekty z hlediska životní úrovně, jako jsou relativně nízká nerovnost v příjmech, vysoká naděje na dožití nebo relativně vysoká výkonnost v oblasti životního prostředí (měřeno např. emisemi CO2 na jednotku výstupu).

V uplynulém desetiletí brzdilo v EU růst několik překážek. Ze standardních výpočtů růstu vyplývá, že před krizí (2001–2007) byla hlavní hybnou silou růstu produktivita práce, zatímco využití pracovních sil a zvýšení populace v produktivním věku stálo jen za přibližně jednou čtvrtinou celkového růstu; růst v EU-27 zpomalovala zejména nižší účast mladých lidí a mužů v nejproduktivnějším věku na trhu práce a menší počet odpracovaných hodin na osobu (viz graf č. 2). Krize způsobila, že se tento výhled rýsuje v barvách ještě tmavších. Vedla totiž k poklesu HDP, k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a významnému propadu v celkové produktivitě faktorů, což převážně souvisí se silně sníženým využíváním kapacit. Evropská unie a eurozóna jednoznačně zaostávají za Spojenými státy a Japonskem, a to jak v celkové produktivitě faktorů, tak ve využití pracovních sil. Pokud jde o využití pracovních sil, v míře zaměstnanosti je jasně patrný nápadný rozdíl, který je obzvlášť výrazný na obou koncích věkového spektra (viz graf č. 3).

Graf č. 4: Reálné primární výdaje v porovnání s růstem reálného HDP

Průměrné míry růstu 2003–2007

Poznámka: Členské státy jsou řazeny podle toho, do jaké výše přesahuje průměrný růst reálných primárních výdajů průměrný růst reálného HDP.

V letech před krizí se řada členských států EU odchýlila od základních zásad obezřetné fiskální politiky. Významné a neočekávané příjmy, které přinesla hospodářská expanze v letech 2003–2007, byly k urychlení fiskální korekce použity jen částečně. Jejich nezanedbatelná část směřovala do dodatečných výdajů: v příznivé době před krizí (2003–2007) přesahovala míra růstu primárních výdajů ve dvanácti členských zemích EU průměrnou míru hospodářského růstu, přičemž leckdy šlo o přesah velmi výrazný (viz graf č. 4). Fakt, že výběr takové politiky je neobhájitelný, se zjevně projevil při propuknutí krize, kdy zhroucení státních příjmů náhle odhalilo zranitelnost základních rozpočtových stavů, které v mnoha případech nabízely malý či dokonce žádný fiskální prostor pro reakci na hospodářský pokles.

V desetiletí, jež předcházelo krizi, se v EU také podstatně zvýšily makroekonomické nerovnováhy. V některých členských státech došlo k nárůstu výrazné vnitřní nerovnováhy, což se odrazilo ve významně rozdílném vývoji na běžných účtech a také z hlediska konkurenceschopnosti (viz graf č. 5 pro eurozónu). Některé členské státy eurozóny navíc zaznamenaly znepokojující ztrátu podílu na vývozních trzích. K vnější nerovnováze přispívaly mzdy nevhodně reagující na vývoj produktivity, nadměrný růst úvěrů v soukromém sektoru, bubliny na trhu nemovitostí a také strukturální slabiny v domácí poptávce 1 .

Graf č. 5: Vývoj cenové konkurenceschopnosti ve srovnání se zbytkem eurozóny 

(indexy; 1998 = 100, zvýšení představuje ztrátu konkurenceschopnosti)

Dopad krize na reálnou ekonomiku a zaměstnanost

Graf č. 6: HDP a zaměstnanost 

(2008Q1=100)

Zdroj: Eurostat; podzimní prognóza ECFIN 

Poznámka: Prognóza zaměstnanosti (dostupná pouze na ročním základě) byla lineárně interpolována, aby se získal čtvrtletní profil .

Prudký pokles HDP „vymazal“ v průměru čtyři roky růstu. Pokles výstupu v letech 2008 a 2009 vrátil HDP EU na úroveň roku 2006. Podle hospodářské prognózy Komise z podzimu 2010 by se v EU úroveň výstupu zaznamenaná v prvním čtvrtletí roku 2008 (před zásahem krize do reálné ekonomiky) měla vrátit až ve druhém čtvrtletí roku 2012 (graf č. 6). Do konce roku 2011 se návrat k úrovním z roku 2008 či jejich překročení očekává pouze v deseti členských státech. Jedenáct členských států by pak mělo do konce roku 2012 zůstat na úrovních výstupu, které se budou nacházet pod předkrizovými hodnotami. Co se týče zaměstnanosti, očekává se, že ta bude na konci roku 2012 stále nižší než před propuknutím krize (o více než 1 %).

Krize těžko dopadla na společnost v členských státech, neboť způsobila prudký nárůst nezaměstnanosti. V roce 2008 představovali v EU-27 nezaměstnaní 7 % pracovní síly. V roce 2010 dosáhl jejich počet téměř 10% hodnoty a očekává se, že v roce 2012 zůstane míra nezaměstnanosti stále nad 9 %, jak ukazuje graf č. 7. Míra nezaměstnanosti je mimořádně vysoká (převyšující 12 %) v Estonsku, Irsku, Řecku, na Slovensku, v Lotyšsku, Litvě a Španělsku. Prudce se zvýšila dlouhodobá nezaměstnanost, respektive počet osob, které jsou bez zaměstnání déle než rok. Dlouhodobá nezaměstnanost v současnosti představuje přibližně 40 % celkové nezaměstnanosti v EU, což zdůrazňuje riziko trvalého vyloučení z trhu práce. Míra nezaměstnanosti je obzvlášť vysoká mezi málo kvalifikovanými pracovníky, migranty a mladými lidmi. Nezaměstnanost mladých přesahuje ve více než polovině členských států EU hodnotu 20 % a v jedné zemi (Španělsku) dosahuje dokonce 42 %.

Graf č. 7: Míra reálné a strukturální nezaměstnanosti v EU-27 

(2008Q1=100)

Krize dále snížila potenciální růst silným zvýšením strukturální nezaměstnanosti a prudkým propadem v míře investic. Růst potenciálního produktu v EU-27 by měl být v horizontu prognózy (2010–2012) mimořádně nízký (1,1 %), a to vlivem nízkého růstu produktivity a nízkého využití pracovních sil. Očekává se, že ještě nepříznivější bude situace v eurozóně, kde bude mít vývoj obecně podobné, avšak ostřejší rysy. Nižší využití pracovních sil souvisí nejen s významným nárůstem míry nezaměstnanosti nezrychlující růst mezd (NAWRU) (viz graf č. 7), ale také s dalším poklesem průměrných odpracovaných hodin na osobu a snížením počtu populace v produktivním věku. Potenciální růst bude také ovlivněn pomalejší akumulací kapitálu, která je dána historicky nízkou mírou investic v důsledku krize, a pomalým růstem celkové produktivity faktorů, jenž se sice postupně vzpamatovává, avšak pouze k slabým předkrizovým hodnotám.

Umocněná fiskální nerovnováha a pomalé snižování makroekonomické nerovnováhy

Graf č. 8: Úroveň veřejného dluhu v roce 2008 a její předpokládaný vzestup v období 2008–2012 

(% HDP)

 Zdroj: podzimní prognóza ECFIN 

Krize měla v eurozóně a EU dramatický dopad na veřejné finance. Během krátké doby se téměř ve všech členských státech prudce zvýšil poměr veřejného dluhu k HDP, čímž byl vynulován umírněný pokrok dosahovaný v letech před krizí (viz graf č. 8). Hrubý veřejný dluh by se měl koncem roku 2010 v eurozóně vyšplhat na přibližně 84 % HDP a v EU na 79 % HDP, tedy na hodnoty o přibližně 20 procentních bodů vyšší než v roce 2007. Při zachování současných politik bude vzestupný trend pokračovat.

Současné silné zhoršení stavu veřejných financí je výsledkem nižších příjmů, zvýšených tlaků na výdaje a diskrečních fiskálních stimulů. Veřejné finance začaly v některých členských státech záviset na vysoce cyklických nebo dočasných zdrojích příjmu. To za prudkého propadu hospodářské aktivity přispělo ke zhroucení státních příjmů, zatímco veřejné výdaje byly obecně zachovány na dříve naplánovaných úrovních. Členské státy umožnily plné fungování svých automatických stabilizátorů, které pomohly zmírnit dopad celosvětové krize na reálnou ekonomiku. Protože však toto nestačilo k zastavení poklesu poptávky a ke zvrácení rizika zhroucení finančních systémů, většina vlád v EU provedla také diskreční fiskální opatření podle společného rámce, který byl stanoven v plánu evropské hospodářské obnovy spuštěném Evropskou komisí v prosinci roku 2008. 

Dodatečný tlak na veřejné finance pozorovaný v poslední době umocňuje negativní vliv, jenž má na stav veřejných financí stárnutí obyvatelstva. Tento proces se zračí na obzoru již delší dobu, a neuskuteční-li se brzy příslušné reformy, z dlouhodobého hlediska se z něho nevyhnutelně stane významná zátěž pro rozpočet, která dále zhorší již v tuto chvíli znepokojující fiskální situaci. Za nezměněné politiky se podpora seniorů z veřejných prostředků (ve formě starobních důchodů a výdajů na zdravotní a dlouhodobou péči) v EU v příštích 50 letech zvýší o cca 4½ procentního bodu HDP. V přibližně jedné třetině členských států pak zvýšení vládních výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva pravděpodobně přesáhne 7 procentních bodů HDP.

Krize jen částečně a dočasně korigovala velkou makroekonomickou nerovnováhu, s níž se mnoho členských států potýkalo před jejím propuknutím. Vzhledem k tomu, že současná recese utlumila nadměrnou poptávku a odstranila či zmírnila některé faktory generující rozdíly (tj. bubliny na trhu nemovitostí a expanzi úvěrů), snížily se schodky běžného účtu. Současná nerovnováha na běžných účtech však zůstává výrazná, zejména v eurozóně, a její rychlá náprava se neočekává (viz graf č. 9). Z grafu č. 10 je patrné, že členské státy EU, které na začátku krize zaznamenaly velké schodky (přebytky) bilance zboží a služeb, tento schodek (přebytek) obecně vykazovaly i o dva roky později, kdy došlo k oživení ekonomické aktivity. Tato skutečnost je částečně dána strukturálními nedostatky, jako jsou slabiny v domácí poptávce (ve státech s přebytkem) a malá cenová a nákladová konkurenceschopnost často kombinovaná s vysokým zadlužením (v zemích se schodkem).

Potřeba diferencovaných politických reakcí v členských státech

Graf č. 11: Rozdílné výchozí podmínky v roce 2010

Schodek veřejných financí / čistý dovoz zboží a služeb**

Veřejný dluh / schodek běžného účtu platební bilance*

Zdroj: podzimní prognóza ECFIN

*Schodkem běžného účtu platební bilance se rozumí čisté půjčky od zbytku světa (transakce na běžném účtu plus kapitálové transakce). Tento koncept vykazuje meziroční změnu ve vnější zadluženosti.

** Čistý dovoz zboží a služeb se označuje také pojmem schodek bilance zboží a služeb a je přímo ovlivněn cenovou konkurenceschopností. Přebytek LU přesahuje 30 % HDP, a stojí tak mimo hranice tabulky. 

Členské státy EU se nacházejí ve velmi rozdílných fiskálních a vnějších situacích, které si žádají politiky šité na míru. V grafu č. 11 je za použití různých ukazatelů čistě ilustrativně znázorněno, že některé členské státy čelí mimořádně tíživým problémům co do úpravy neudržitelného stavu veřejných financí a korekce vnější nerovnováhy. Univerzální přístup nic nevyřeší. Priority členských států na roky 2011–2012 by se měly mimo jiné odvíjet od rizik ohrožujících fiskální udržitelnost a od potřeby korigovat nerovnováhu. Členské státy, jež se potýkají s velkou fiskální a/nebo makroekonomickou nerovnováhou, jsou v politických možnostech velmi omezeny a prioritně by měly tuto stávající nerovnováhu korigovat. Země EU bez velkých makroekonomických potíží nebo jednoznačných rizik by pak měly usilovat o posílení motorů dlouhodobého růstu a zároveň předcházet vzniku nerovnováhy v budoucnu.

2.Usměrňování veřejného dluhu prostřednictvím důsledné a trvalé fiskální konsolidace

Potřeba okamžité konsolidace

Graf č. 12: Strukturální schodky a střednědobé cíle

(% HDP)

Přestože krize zasáhla vládní rozpočty ve všech členských státech EU, v reálném stavu jejich veřejných financí panují veliké rozdíly. Z grafu č. 12 vyplývá, že schodky, očištěné od vlivu jednorázových opatření a hospodářského cyklu, tj. strukturální schodky, se velmi vzdalují střednědobým rozpočtovým cílům (o více než pět procentních bodů HDP) ve dvanácti členských státech. Země EU, jež byly ve fiskální politice před nebývalým hospodářským útlumem obezřetnější, se nacházejí v komparativně lepší situaci. Tyto státy totiž měly více fiskálního prostoru, který jim byl oporou před nepříznivými vlivy recese, a díky němu akumulovaly během krize jen menší fiskální nerovnováhu.

Odstranění diskrečních fiskálních stimulů zavedených během krize nepostačí k obnově dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Poměr dluhů k HDP nebude trpět jen hromaděním schodků veřejných financí, ale také implicitními závazky, které lze očekávat v souvislosti se stárnutím obyvatelstva a se střednědobými vyhlídkami na pomalý růst v eurozóně i celé EU. Poměr státních dluhů navíc v EU dosáhl úrovní, za nimiž další vládní půjčování hospodářský růst spíše zatěžuje, než by ho stimulovalo. Dluhová služba u vysokého státního dluhu si vyžaduje vyšší daně s potenciálně rušivým účinkem, nebo znemožňuje produktivní vládní výdaje kvůli vyšším úrokům (nebo obojí). Další hromadění dluhu může také dále zvýšit rizikové prémie u státních dluhopisů, čímž se břemeno spojené s jeho obhospodařováním ještě ztíží, vývoj nabere neudržitelné tempo a v konečném důsledku zpochybní solventnost daného státu na finančních trzích. 

Úsilí, které je zapotřebí k úpravě veřejných financí a k jejich vrácení na cestu udržitelnosti, má velký význam a mělo by být doplněno o politiky na podporu růstu. Jednoduché simulace naznačují, že roční zlepšení strukturálního salda rozpočtu ve výši 0,5 % HDP, jež je referenční hodnotou podle ustanovení Paktu o stabilitě a růstu, by v mnoha členských státech EU jednoznačně nestačilo k tomu, aby se poměr dluhu k HDP v dohledné době přiblížil limitu 60 % HDP stanovenému ve Smlouvě (viz graf č. 13). V nadcházejících dvou desetiletích by zadlužení vyjádřené procentem HDP nabralo jasně sestupnou tendenci jen při ročních fiskálních korekcích ve výši 1 % HDP. K rychlému a trvalému zvratu nepříznivého vývoje ve státním dluhu by však fiskální konsolidace navzdory své naprosté nutnosti nemusela vždy dostačovat. Nezbytný je silnější růst výstupu, který by zvýšil daňové příjmy, snížil výdaje související s nezaměstnaností a automaticky vedl k poklesu zadlužení vyjádřeného podílem HDP.

Graf č. 13: Projekce vývoje veřejného dluhu v EU

V procentech HDP 

Poznámka: Projekce počítá pro každý členský stát s danou mírou konsolidace, dokud stát nedosáhne svého střednědobého rozpočtového cíle. 

Ve výsledku čeká tvůrce fiskálních politik v EU řešení nelehkého dvojího úkolu, kterým je návrat fiskální politiky na cestu udržitelného vývoje při současné ochraně či podpoře růstu a zaměstnanosti v krátkodobém horizontu. Za současných okolností lze oprávněně věřit, že uvedení veřejných financí do pořádku se ze střednědobého hlediska příznivě promítne do hospodářského růstu. Odkládání fiskální korekce by situaci jen umocňovalo a dopad problému by sílil, neboť by nás vážně omezoval v aktivním utváření naší budoucnosti a těžce by zadlužil budoucí generace.

Ačkoli míra naléhavosti není ve všech členských státech stejná, konsolidace zůstává pro všechny klíčovou politickou prioritou. V roce 2010 fiskální politika v EU a eurozóně nadále podporovala agregátní poptávku. Protože se však v nadcházejících letech očekává, že bude postupně sílit hospodářské oživení, nastává čas ke změně politického postoje. Pro členské státy s velmi objemnými strukturálními schodky rozpočtu nebo s velmi vysokým poměrem veřejného dluhu k HDP by měla být v letech 2011–2012 jednoznačnou prioritou korekce. Jedná se zejména o země, které se potýkají s výraznými finančními potížemi: členské státy jako Řecko a Irsko korekci urychlí v obou letech a Španělsko a Portugalsko pak pouze v roce 2012.

Klíčové prvky trvalé a k růstu příznivé konsolidace

V historii nalezneme řadu příkladů, jak dosáhnout úspěšné fiskální konsolidace z hlediska přetrvávajícího účinku na veřejné finance v průběhu času i z hlediska dopadu na hospodářský růst. Zkušenosti z minula se týkají pěti vzájemně propojených aspektů tvorby fiskální politiky: složení fiskální korekce, důvěryhodnosti politické strategie, institucionálního kontextu, doplňujících politických iniciativ a sdílení zátěže napříč společností.

(1)Složení fiskální korekce: jediným nejdůležitějším faktorem, který předurčí úspěch nebo selhání fiskální konsolidace, je složení korekce. Korekce založené na výdajích – zejména korekce běžných primárních výdajů – vedou k přetrvávajícímu zlepšení stavu veřejných financí a k mírnému (za určitých okolností dokonce pozitivnímu) dopadu na krátkodobý hospodářský růst spíše než korekce založené na příjmech. Omezování vývoje výdajů má na růst méně rušivý účinek než zvyšování daňové zátěže – ta je už v EU vysoká, i když mezi členskými státy existují významné rozdíly. Pokud jde o důvěryhodnost, krácením výdajů vláda silněji vyjadřuje odhodlání usilovat o konsolidaci. Zvýšení příjmů a krácení výdajů na investice mohou být politicky snáze proveditelné, nicméně tyto kroky ztěžují vyhlídky na střednědobý až dlouhodobý růst a během času jsou často vzaty zpět. V mnoha členských státech by však měla opatření ke zvýšení příjmů doplňovat kontrolu výdajů. Patřičnou pozornost je třeba věnovat kvalitě zdanění, – příjmy je třeba získávat účinně, minimalizovat přitom negativní dopad na hospodářský růst a zohledňovat aspekty spravedlivého rozložení. Před zvýšením daňových sazeb je vhodné upřednostnit rozšíření daňového základu, například odstraněním k prostředí škodlivých daňových úlev nebo slev na dani. Některé stávající daňové výdaje nemusí mít rozumné ekonomické opodstatnění nebo mohou představovat pobídky, jež nejsou v souladu s jejich původními cíli. Zatímco nejméně rušivě působí daň z nemovitosti následovaná spotřebními daněmi (včetně daní souvisejících s životním prostředím), škodlivější účinek na růst by mohly mít daně z příjmu fyzických a právnických osob.

(2)Důvěryhodnost politické strategie: přesvědčivé a důvěryhodné plány mohou otevřít vyhlídky na nižší reálné úrokové sazby a nižší daňové povinnosti v budoucnu, a mají tudíž potenciál nastartovat spotřební výdaje domácností a investiční výdaje podniků. Důvěryhodnost víceletého korekčního plánu lze posílit prioritním představením legislativy, jež stanoví právně závazný rozpis následných opatření přispívajících k plánované víceleté korekci.

(3)Daňové orgány: úspěch fiskální konsolidace závisí také na schopnosti vlády účinně provádět dohodnutá politická opatření pomocí vhodných vnitrostátních fiskálních rámců. Schopnost vlád navrhovat programy fiskální konsolidace a účinně je uplatňovat v praxi, aniž by přitom docházelo k nadměrnému politickému a hospodářskému napětí, je ovlivněna kvalitou institucionálních a procedurálních ujednání o rozpočtové politice, např. fiskálních pravidel a víceletých fiskálních rámců.

(4)Doprovodné politiky: rozpočtové politiky zpravidla souvisejí s jinými nástroji hospodářské politiky a fiskální konsolidace není výjimkou. Doplňkové provádění strukturálních reforem zvýší šanci na dosažení přetrvávající fiskální korekce a chráněn bude také hospodářský růst v krátkodobém horizontu. Strukturální reformy napomáhají fiskální konsolidaci dvojím způsobem: jednak přímo tím, že omezují nebo tlumí stávající trendy ve výdajích, jednak tím, že zlepšují fungování trhů, a ve výsledku tak podporují hospodářskou aktivitu. Přetrvávající účinek fiskální korekce je fakticky dán a zajištěn právě těmito strukturálními reformami. Některé z nich, zejména reformy důchodových systémů, by se do stavu veřejných financí mohly pozitivně promítnout již ze střednědobého hlediska snížením výdajů a zvýšením nabídky pracovních sil.

(5)Společensky vyvážené fiskální korekce: zajištění zdravých veřejných rozpočtů je nutnou podmínkou pro to, aby se zabránilo nekontrolovanému růstu veřejného dluhu a potažmo ohrožení našich systémů sociálního zabezpečení v budoucnu. V zájmu dosažení potřebného politického přijetí musí být břemeno korekce spravedlivě rozděleno napříč různými vrstvami společnosti. Úpravy vztažené na určité konkrétní skupiny budou v souvislosti se změnami ve složení vlády pravděpodobně zvráceny, a u fiskální korekce bude ohrožena udržitelnost.

Politické priority

V zájmu řešení výše načrtnutých problémů je v letech 2011–2012 zapotřebí jednat v následujících oblastech:

Na úrovni EU by měly být na základě zrychlené dohody mezi spoluzákonodárci přijaty legislativní návrhy na posílení správy ekonomických záležitostí.

V roce 2011 by měla ve všech členských státech EU povinně začít (nebo pokračovat) konsolidace. Plánované tempo fiskální konsolidace by mělo být usilovné a ve většině členských států bude muset podstatně přesahovat referenční hodnotu 0,5 % HDP ročně ve strukturálním vyjádření. Pro členské státy s velmi objemnými strukturálními schodky rozpočtu, s velmi vysokými veřejnými dluhy nebo s velkými finančními potížemi bude toto úsilí v roce 2011 jednoznačnou prioritou. V případě, že dojde k nečekaně vyššímu hospodářskému růstu nebo budou zaznamenány nečekaně vyšší příjmy, fiskální konsolidace by měla být urychlena.

Členské státy, na něž se vztahuje postup při nadměrném schodku, by měly naplánovat vývoj svých výdajů a definovat obsáhlá opatření, kterými hodlají nadměrný schodek odstranit.

Všechny členské státy by měly v prvé řadě korigovat vládní výdaje a chránit přitom ty, které mají příznivý vliv na růst – např. výdaje na veřejnou infrastrukturu, školství, výzkum a inovace. Všechny členské státy, zejména pak země, na něž se vztahuje postup při nadměrném schodku, by měly uplatňovat rozvážnou fiskální politiku tím, že budou růst veřejných výdajů udržovat pod mírou střednědobého vývoje v růstu HDP. Tento přístup by pak měla doplňovat snaha zvýšit u veřejných výdajů nákladovou efektivnost. Tam, kde jsou potřeby korekce obzvlášť naléhavé, by měly být výdaje sníženy. Všechny členské státy musí prokázat, že jejich konvergenční programy nebo programy stability se zakládají na pečlivých prognózách růstu a vývoje příjmů.

Je-li nutný příspěvek z daní, je třeba minimalizovat hospodářské narušení. Daňové systémy na všech úrovních celkové daňové zátěže je třeba revidovat tak, aby více vycházely vstříc zaměstnanosti, životnímu prostředí a růstu – příkladem mohou být reformy založené na ekologických daních, jež by spočívaly ve zvýšení daní ve prospěch ochrany životního prostředí a v současném snížení jiných, rušivějších daní. Před zvyšováním daňových sazeb je vhodnější upřednostnit rozšíření daňového základu.

Neprodleně by měly být prosazeny a provedeny důchodové reformy, usilující mimo jiné o zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Ty zajistí udržitelnost veřejných financí a povedou ke zvýšení počtu aktivního obyvatelstva. Také systémy zdravotní péče je třeba důsledně sledovat a v případě potřeby je reformovat tak, aby byly udržitelnější a efektivnější z hlediska nákladů, zejména s přihlédnutím ke stárnutí populace. 

Členské státy se vyzývají, aby zlepšily své fiskální rámce, pokud jde o účetnictví veřejného sektoru a statistiky, makroekonomické a rozpočtové prognózy, numerická fiskální pravidla, střednědobé rozpočtové rámce, transparentnost veřejných financí a komplexnost rozpočtových rámců.

3.Rychlé ozdravení finančního sektoru v zájmu nalezení cesty k oživení

Graf č. 14: Bankovní půjčky v EU

Zdroj: ECB

Existuje silná spojitost mezi zdravou expanzí úvěrů a udržitelným hospodářským vývojem. Růst úvěrů je od propuknutí finanční krize utlumený, zejména pokud jde o půjčky poskytované podnikům, protože banky zpřísnily úvěrové standardy a poptávka firem po financování je kvůli špatným ekonomickým vyhlídkám nízká. Od začátku roku 2010 je nicméně u úvěrů pozorován opětovný nárůst, k němuž dochází současně s nejistým oživením (viz graf č. 14). Průzkum bankovních půjček, který v říjnu 2010 provedla Evropská centrální banka, ukazuje, že banky přestaly podmínky pro poskytování půjček podnikům zpřísňovat a uvolnění standardů se očekává i pro domácnosti. Podmínky pro poskytování úvěrů však nejsou v souladu se silným hospodářským oživením, zejména v případě půjček nefinančním podnikům (viz tabulka v příloze).

Korekce rozvahy v bankovním sektoru je zásadní pro zlepšení nákladové efektivnosti, pro obnovu konkurenceschopnosti a pro návrat k normálu v oblasti půjčování. Výhled bank na ziskovost je však nejistý, a to kvůli velmi pomalému oživení, kvůli výraznému vystavení vlivům v odvětví nemovitostí a kvůli napětí na trhu se státními dluhopisy. Negativní zpětnou vazbu reálné ekonomiky na finanční sektor posílila v některých členských státech zadluženost domácností a nefinančního podnikatelského odvětví. Množství nesplácených úvěrů se tak podstatně zvýšilo a v dohledné době by mohlo dále narůstat (graf č. 15). V celkové situaci v bankovnictví se v poslední době projevují náznaky zlepšení – vyšší zisky a silnější kapitálové rezervy, i když tento vývoj je v některých případech odrazem vládních kapitálových injekcí.

Rychlé upuštění od značné podpory bank z veřejných prostředků odstraní ve finančnictví možné narušování hospodářské soutěže. Pomoc z veřejných prostředků přesáhla ve více než polovině členských států 5 % HDP a zahrnovala opatření, jako jsou injekce kapitálu, zásahy týkající se likvidity, záchrana aktiv nebo záruky (graf č. 16). Strategie pro upouštění od veřejné podpory bank byly v zájmu řešení možných problémů v makrofinanční stabilitě zahájeny při zachování flexibility. U opatření ze strany státu nelze opomíjet jejich přeshraniční účinky, a to s ohledem na pokročilou finanční integraci v Evropské unii, která je patrná z množství aktiv bankovního sektoru v zahraničí – to v mnoha členských státech dosahuje 50 % HDP (graf č. 14).

Důvěra v bankovní sektor je nezbytnou podmínkou pro udržení finanční stability. Jedním ze způsobů, jak zachovat důvěru v rychlost strategií pro ukončení podpor, je provedení zátěžového testu, jehož cílem je zhodnotit odolnost bankovního odvětví vůči málo pravděpodobným, avšak z hlediska dopadu velmi závažným událostem. Test zkoumá, do jaké míry jsou kapitálové rezervy citlivé na nepříznivé hospodářské a finanční podmínky. Podle předpokladů bude další zátěžový test po celé EU proveden v roce 2011. Jeho výsledky budou k dispozici v červnu 2011. Při jeho provádění sehraje velmi důležitou úlohu dobrá spolupráce mezi vnitrostátními orgány dozoru a orgány EU a zásadní význam bude mít také jasné a průhledné sdělení výsledků a skutečností z nich vyplývajících. 

Nedávná krize odhalila jasnou mezeru v regulačním rámci EU upravujícím bankovní odvětví a zvýšila nutnost opatření na úrovni Unie. Vzájemná propojenost bank a finančních institucí napříč členskými státy EU (a také se zeměmi mimo EU) podtrhuje význam, který má sledování vývoje ve finančním odvětví v mezinárodním kontextu. Objem aktiv bankovního sektoru vyjádřený procentem HDP poukazuje na mimořádnou zranitelnost některých členských států v případě systémové krize a na velmi výrazný nedostatek peněžních prostředků k řešení významných finančních potíží (graf č. 18). Na úrovni EU se náležitě posiluje rámec pro regulaci a dohled a práce na něm by měly být urychleně dokončeny. V říjnu 2010 Komise vytyčila cíle právního rámce pro řízení krizí ve finančním sektoru, který bude navržen na jaře 2011. Prvořadým cílem je umožnit, aby banky mohly vyhlásit úpadek (bez ohledu na jejich velikost) a aby přitom byla zajištěna kontinuita nejzákladnějších bankovních služeb, aby byl minimalizován dopad takového úpadku na finanční systém a aby se předešlo nákladům ze strany daňových poplatníků. Takový přístup je zásadní, má-li se předejít „morálnímu hazardu“, který je spojen s dojmem, že některé banky jsou příliš velké na to, aby se dostaly do úpadku. Kromě vybavení orgánů společnými účinnými nástroji a pravomocemi k řešení bankovní krize je také nanejvýš důležité zajistit hladkou spolupráci mezi členskými státy a orgány EU, a to jak před krizí, tak během ní.

Členské státy eurozóny zřídí v zájmu ochrany finanční stability eurozóny jako celku stálý „evropský mechanismus stability“. Ten nahradí stávající evropský stabilizační mechanismus, jenž spočívá v evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a jenž bude platit až do června 2013.

Pravidla Basilejské dohody III stanoví pro banky přísnější kapitálové požadavky, což podpoří makrofinanční stabilitu. Basilejský výbor pro bankovní dohled oznámil v září 2010 podstatné zpřísnění stávajících definic kapitálu. Kapitál bank bude podle nové definice obecně nižší, což zvyšuje rozdíl vzhledem k regulačním požadavkům. Kromě striktnějších definic budou také požadavky na minimální kapitál postupně zvyšovány.

Politické priority

V zájmu řešení výše načrtnutých problémů je v letech 2011–2012 zapotřebí jednat zejména v následujících oblastech, přičemž mimořádně velký význam má koordinace na úrovni EU.

Zásadním krokem je restrukturalizace bank (především těch, které byly příjemcem významné státní podpory), aby byla obnovena jejich dlouhodobá životnost a aby bylo zajištěno náležité fungování úvěrových kanálů. Restrukturalizace bank tak bude chránit finanční stabilitu a podporovat poskytování úvěrů reálné ekonomice. Od finanční podpory z veřejných prostředků, jež se dostávala bankovnímu sektoru jako celku, by se mělo postupně upouštět, aniž by byla opomenuta potřeba chránit finanční stabilitu.

V zájmu jistoty a stability na finančních trzích je zapotřebí pokrok při zřizování stálého mechanismu pro řešení krizí státních dluhů. Stabilitu na trhy vnese v roce 2013 nový evropský mechanismus stability, který rovněž doplní nový rámec pro posílenou správu ekonomických záležitostí. Cílem tohoto mechanismu je zajišťovat účinný a důsledný ekonomický dohled a přezkoumávat mimo jiné účinnost stávajících opatření, jež finanční odvětví podpírají.

Pokračovat musí provádění finančních reforem, včetně posilování rámce pro regulaci a dohled a včetně řešení problematiky selhání trhu, která vyvstala v souvislosti s krizí. Na úrovni EU se musí dále posílit regulační rámec a kvalitu dohledu by měly zvýšit Evropská rada pro systémová rizika a evropské orgány dohledu, jež jsou činné od počátku roku 2011.

Od bank se bude požadovat, aby postupně upevňovaly svou kapitálovou základnu, a zlepšovaly tak svou schopnost odolat nepříznivým otřesům. Tento požadavek je v souladu s nedávno dohodnutým rámcem Basel III. V roce 2011 bude navíc v celé EU v zájmu zhodnocení odolnosti bankovního sektoru proveden další, ještě ambicióznější a přísnější zátěžový test.

4.Strukturální reformy k podpoře růstu a korekci makroekonomické nerovnováhy

Strukturálními reformami se lze dopracovat dvou cílů: a) rozpohybování hlavních motorů růstu a b) prevence či korekce nerovnováhy coby klíčové rámcové podmínky růstu. Tyto reformy mohou silně podnítit využívání pracovních sil a produktivitu práce. Strukturální reformy mohou také pomoci obnovit konkurenceschopnost a z krátkodobého hlediska snížit vnější nerovnováhu tím, že omezí rigiditu cen a mezd. Pro růst i pro snížení vnější nerovnováhy je důležité, aby bylo umožněno potřebné přerozdělení pracovních sil a kapitálu napříč firmami a odvětvími. Zatímco některá strukturální opatření by mohla podpořit růst i makroekonomickou korekci, některá z nich, například politiky v oblasti vzdělávání, přinášejí výsledky až po delším čase, a jsou tedy vhodnější pro nastartování motorů dlouhodobého růstu. To však neznamená, že by se kroky k posílení těchto politik měly odkládat.

Urychlení reforem ve prospěch růstu a pracovních míst

Bez rozhodných politik zůstane potenciální růst v nadcházejícím desetiletí nejspíše slabý 2 . Jak lze vyčíst z grafu 19, za nezměněné politiky bude v období 2011–2020 průměrná míra potenciálního růstu v EU-27 nejspíše dosahovat hodnoty 1½ %. To je podstatně méně, než byla míra zaznamenávaná v EU v uplynulých dvou dekádách, kdy byla pozorovaná čísla navíc výrazně nižší než v USA. Za touto předpokládanou mírou potenciálního růstu stojí výrazně nedostatečné využívání pracovních sil v důsledku krize ve spojení s poklesem v počtu pracovních sil, k němuž bude docházet vlivem stárnutí populace na konci období, a s poměrně pomalým růstem produktivity v EU-27. Většina členských států byla krizí těžce zasažena z hlediska kumulace kapitálu i využívání pracovních sil a očekává se, že na konci dekády zaznamenají státy pokles ve svých pracovních zdrojích v důsledku stárnutí populace.

Graf č. 19: Růst potenciálního produktu do roku 2020 v EU-27 

Makroekonomický scénář založený na produkční funkci

Zdroj: podzimní prognóza ECFIN

Ještě horší jsou vyhlídky na růst v eurozóně, čímž se potvrzuje trend z minulých let. V období 2001–2010 dosahoval průměrný potenciální růst v eurozóně 1,6 % oproti 1,8 % v EU-27 (viz graf č. 20). Ve zvlášť tmavých barvách se růst výstupu a růst produktivity v eurozóně rýsuje pro nadcházející desetiletí, kdy se oba ukazatele budou podle očekávání pohybovat v průměru kolem 1¼ %. Předpokládané využití pracovních sil se však velmi podobá hodnotě očekávané pro EU jako celek.

Graf č. 20: Růst potenciálního produktu do roku 2020 v eurozóně 

Makroekonomický scénář založený na produkční funkci

Zdroj: podzimní prognóza ECFIN

Zkušenosti z dřívějších hospodářských a finančních krizí ukazují, že velmi záleží na politických reakcích. Například hluboká recese, která začala v roce 1991 ve Švédsku a Finsku, byla relativně krátkodobá a nevedla ke snížení růstu potenciálního produktu. Stalo se tak mimo jiné díky významné restrukturalizaci hospodářství v obou zemích. Na druhé straně v Japonsku v průběhu 90. let 20. století přispěla nedostatečná politická reakce na finanční krizi (v kombinaci se sílícími konkurenčními tlaky ze strany nově se rozvíjejících ekonomik) ke zpomalení dlouhodobého potenciálního růstu.

Jak na vnitrostátní, tak na unijní úrovni jsou zapotřebí naléhavá opatření. Politiky na úrovni EU pomohou zvýšit růst například tím, že posílí jednotný trh a usnadní podmínky pro investování. Ve všech členských státech by pak odstranění nejdůležitější překážek růstu ve střednědobém horizontu bylo spojeno s prioritním řešením strukturálních reforem (podrobnosti viz zpráva o pokroku při provádění strategie Evropa 2020 přiložená k roční analýze růstu).

Korekce makroekonomické nerovnováhy a obnova hlavní rámcové podmínky růstu

Řešení vnější nerovnováhy se týká především eurozóny a vyžádá si komplexní strukturální reformy orientované na zrychlení a zlepšení korekce. Korekce nerovnováhy je pro EU klíčová a pro eurozónu jakožto měnovou unii to platí ještě více, neboť nerovnováha v některých členských státech eurozóny může podlomit důvěru v jednotnou měnu. Zapotřebí jsou opatření hospodářské politiky v mnoha různých oblastech včetně trhů práce, výrobků a služeb. Politické reakce se budou muset napříč členskými státy značně různit a budou muset být pečlivě koncipovány tak, aby řešily specifické slabiny a potřeby dané země, aniž by přitom odhlížely od potenciálních přesahů do celé EU. Strukturální politiky by měly obecně usilovat o to, aby zvýšily flexibilitu hospodářství, a vytvořily tak v EU prostor pro potřeby korekce.

Poznámka: Pro Kypr, Spojené království, Maltu a Lucembursko nejsou údaje dostupné.

V členských státech, které se potýkají s velkým schodkem běžného účtu, slabou konkurenceschopností a malou korekční kapacitou, budou zapotřebí rozsáhlé úpravy cen a nákladů, aby se obnovila jejich domácí i vnější konkurenceschopnost. Důležitou veličinou k hodnocení udržitelnosti schodků běžného účtu je celková pozice čistých zahraničních aktiv, kterou se měří úroveň vnějšího zadlužení (grafy č. 21 a 22). Přestože po krizi došlo ke snížení schodků běžného účtu, v členských státech, které vykazují objemné deficity, i nadále rostly jejich dluhy vůči zbytku světa. Zatímco tržní mechanismy by mohly korekci řídit silným poklesem domácí poptávky a výrazným nárůstem nezaměstnanosti, rychlejší a méně bolestivé korekce by bylo možné dosáhnout vhodnými mzdovými politikami. Ty by zahrnovaly změny v pravidlech pro indexaci mezd, odpovídající signály týkající se platů ve veřejném sektoru a účinnější mechanismy pro stanovení mezd. Potřeba budou také reformy trhu výrobků, které by řešily nominální rigiditu a pomocí snížení generovaných zisků (tj. nižších cenových marží nad úrovní nákladů) by vedly k poklesu konečných cen zboží. Mimořádně důležitým politickým krokem je plné provedení směrnice o službách, které posílí konkurenceschopnost regulovaných služeb. Zásadní význam mají v tomto směru rovněž politiky na podporu necenové konkurenceschopnosti.

Opatření pro řešení nominální rigidity by bylo zapotřebí doplnit o strukturální opatření podporující přerozdělení pracovních sil napříč firmami a odvětvími. Posun hospodářství na cestu větší udržitelnosti bude vyžadovat upuštění od všech dřívějších nestřídmých přístupů, a tudíž nikoliv pouze zlepšení cenové konkurenceschopnosti vývozního sektoru a snížení relativních cen neexportovatelného. Znovunastolení cenové rovnováhy bude spojeno s přesměrováním zdrojů kapitálu a zdrojů pracovních sil z odvětví neschopných exportu do odvětví, která vyvážejí a jsou přímo vystavená zahraniční konkurenci. Pokud jde o pracovní síly, toto přerozdělení bude zahrnovat úpravu právních předpisů na ochranu zaměstnanosti a lepší finanční pobídky pro přechod od nezaměstnanosti k zaměstnanosti. Přerozdělení bude také podpořeno úpravou relativní mzdy mezi odvětvími schopnými exportu a odvětvími, která nevyvážejí. Aktivní politiky na trhu práce budou plnit podpůrnou úlohu: budou podporovat agentury zprostředkující zaměstnání, budou zajišťovat vzdělávání a lépe orientovat aktivní politiky na trhu práce na nejzranitelnější skupiny. Zlepšení podnikatelského prostředí, které je spojeno s podporou hospodářské soutěže v regulovaných službách a s dalším snížením administrativní zátěže, může podpořit pohyb kapitálu směrem k nejproduktivnějším odvětvím.

V členských státech s objemnými přebytky běžného účtu je třeba zjistit zdroje trvale slabé domácí poptávky. Údaje z poslední doby jsou povzbudivé – naznačují totiž, že úpravy již probíhají, pročež domácí poptávka nabývá na stále větší síle a dřívější postupy pro korekci rozvahy (v podnicích) se blíží ke konci. Kde je však domácí poptávka vlivem politiky nebo selhání trhu stále poněkud utlumená, tam je třeba zavést odpovídající politiky. Ty by mohly zahrnovat další liberalizaci odvětví služeb a zlepšení podmínek pro investice.

Je třeba zavést politiky, které budou bránit tomu, aby nerovnováhy vyvstávaly v budoucnu. Nutný je rovněž přezkum podmínek, jež vedly k nadměrnému růstu úvěrů a k cenovým bublinám na trhu s aktivy. Hlavním úkolem tvůrců politik proto bude vyvinout a zavést strukturální reformy, které omezí nadměrné poskytování úvěrů a nadměrné ceny aktiv, a vytvořit specifické nástroje, které v případě potřeby utlumí poptávku. Jako zvlášť významné se v tomto směru jeví regulatorní opatření, jež by v poskytování úvěrů omezila procykličnost, a na těchto opatřeních je proto třeba intenzivněji pracovat. Aniž by tím byl narušen vnitřní trh, postup by mohl spočívat v zajištění toho, aby požadavky na kapitál bank náležitě odrážely regionální rozdíly v nadhodnocení cen aktiv. Přezkoumány by měly být rovněž strukturální aspekty zvyšující pravděpodobnost vzniku bublin na trhu s nemovitostmi včetně daňových pobídek k pořizování hypoték. Reformy trhů výrobků a trhů práce by pak zlepšily flexibilitu a korekční kapacitu ekonomik, které by poté byly odolnější vůči velkým otřesům a které by mohly snáze provádět potřebné korekce.

Politické priority

V zájmu řešení výše načrtnutých problémů je v letech 2011–2012 zapotřebí jednat zejména v následujících oblastech:

Je nutno mobilizovat motory růstu na úrovni EU. Je třeba usilovat o dosažení dohody, pokud jde o klíčové legislativní návrhy v rámci aktu o jednotném trhu (další podrobnosti viz zpráva o pokroku při provádění strategie Evropa 2020).

V členských státech, které se potýkají s objemnými schodky běžného účtu nebo s vysokou úrovní zadluženosti, je důležité provést reformy týkající se trhů služeb a systémů pro nastavování mezd, aby ceny a mzdy na tuto situaci lépe reagovaly. Pomoci může v tomto směru také zlepšení podnikatelského prostředí, a to podporou hospodářské soutěže (např. pomocí směrnice o službách) a snížením administrativní zátěže. 

Jako velmi nutná se jeví opatření podporující přerozdělení zdrojů napříč firmami a odvětvími. Tato opatření zahrnují právní předpisy na ochranu zaměstnanosti, které nebudou přerozdělení zdrojů mezi sektory bránit, lepší finanční pobídky k práci a aktivní politiky na trhu práce, které budou lépe orientované na nejzranitelnější skupiny. K usnadnění sektorového přerozdělení směrem k činnostem vykazujícím vyšší přidanou hodnotu a rychlejší růst jsou rovněž důležitá opatření, která odstraňují překážky pro investice (např. harmonizace základu daně z příjmu právnických osob) a pro vstup a výstup (podmínky pro zahájení činnosti).

Členské státy s objemnými přebytky běžného účtu musí zjistit zdroje slabé domácí poptávky a problém řešit. Tyto politiky by mohly zahrnovat další liberalizaci odvětví služeb a zlepšení podmínek pro investice.

Všechny členské státy by se měly prioritně zabývat strukturálními reformami, aby odstranily hlavní překážky, které je brzdí ve střednědobém růstu. Vycházeje z návrhů národních programů reforem předložených členskými státy se však plánovaná opatření nezdají být dostatečně ambiciózní, a ve střednědobém horizontu tak pravděpodobně nebudou mít na růst a zaměstnanost podstatný dopad. Ve své konečné verzi národního programu reforem proto musí být členské státy ve svých reformních plánech mnohem přesnější, musí v nich jednoznačně vytyčit prioritní klíčové kroky a zvýšit jejich celkové ambice.

Příloha: Tabulka 1. Vybrané vnitrostátní ukazatele růstu a zaměstnanosti, fiskálních pozic, podmínek na finančních trzích a makroekonomické nerovnováhy

(1) Viz Evropská komise (2010), Surveillance of intra-euro-area competitivness and imbalances, European Economy 1.

(2) Potenciální růst odpovídá udržitelnému vývoji růstu slučitelnému s podmínkami na straně nabídky a očištěnému od krátkodobých cyklických výkyvů ve skutečném růstu HDP.