18.4.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/7

—

vítá, že Komise předložila návrh směrnice Rady o společném systému daně z finančních transakcí v EU, jak VR požadoval ve svém pracovním programu na rok 2011;

—

považuje vytvoření evropského systému daně z finančních transakcí za další významný krok k naléhavě nutnému obnovení převahy demokratické politiky nad závažnými nesrovnalostmi, jež se objevily ve fungování finančních trhů;

—

zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí je důležitým nástrojem pro zajištění toho, aby se finanční sektor zapojil do úsilí o větší solidaritu a spravedlnost a aby se zamezilo spekulacím. To již konstatoval ve svém stanovisku k novému víceletému finančnímu rámci po roce 2013;

—

podporuje cíl celounijní platnosti zamýšlené harmonizace a pro případ, že by ji přes všechny snahy nebylo možné prosadit, požaduje, aby se o vytvoření evropského systému daně z finančních transakcí neprodleně usilovalo prostřednictvím nástroje zesílené spolupráce, jež by měla zahrnovat pokud možno alespoň eurozónu.

Zpravodaj

pan Ralf CHRISTOFFERS (DE/SES), ministr pro hospodářství a evropské záležitosti spolkové země Braniborsko

Odkaz

Návrh směrnice Rady o společném systému daně z finančních transakcí a změně směrnice 2008/7/ES

COM(2011) 594 final

1.

vítá, že Komise předložila návrh směrnice Rady o společném systému daně z finančních transakcí v EU, jak VR požadoval ve svém pracovním programu na rok 2011;

2.

spatřuje v něm jasný politický signál vůle a schopnosti Evropské unie dostát výzvám globalizovaného finančního trhu a plně a udržitelně zvyšovat potenciál národních ekonomik ve prospěch členských států i občanů Unie;

3.

považuje vytvoření evropského systému daně z finančních transakcí za další významný krok k naléhavě nutnému obnovení převahy demokratické politiky nad závažnými nesrovnalostmi, jež se objevily ve fungování finančních trhů;

4.

zdůrazňuje, že daň z finančních transakcí je důležitým nástrojem pro zajištění toho, aby se finanční sektor zapojil do úsilí o větší solidaritu a spravedlnost a aby se zamezilo spekulacím. To již konstatoval ve svém stanovisku k novému víceletému finančnímu rámci po roce 2013;

5.

odkazuje na posouzení dopadu zveřejněné Evropskou komisí v září 2011 a na značnou nepřesnost použitých modelů DSGE (Dynamic Stochastic General Equillibrium). Upozorňuje na to, že posouzení dopadu vypracované Komisí nedochází k jednoznačným závěrům, ale spíše se drží v rovině obecnějších a nerozhodných tvrzení, přičemž ponechává různé možnosti otevřené. Dochází k závěru, že toto posouzení dopadu je neobjektivní a nepřesné. Vítá záměr Komise vypracovat nové posouzení dopadu;

6.

zdůrazňuje zřejmé nedostatky v systému kolkovného uplatňovaném ve Spojeném království, zejména z hlediska ochrany tohoto systému před geografickým přesunem transakcí a také silných pobídek k přechodu na deriváty;

7.

spolu s Komisí se domnívá, že vzhledem ke značnému počtu nekoordinovaných daňových opatření přijímaných na úrovni členských států je nutné tuto oblast harmonizovat, aby se zabránilo fragmentaci vnitřního trhu s finančními službami, což je zároveň nezbytné pro fungování vnitřního trhu v této oblasti a pro vyloučení narušení hospodářské soutěže;

8.

vítá, že Komise zamýšlí provést harmonizaci tak,

9.

podporuje cíl celounijní platnosti zamýšlené harmonizace a pro případ, že by ji přes všechny snahy nebylo možné prosadit, požaduje, aby se o vytvoření evropského systému daně z finančních transakcí neprodleně usilovalo prostřednictvím nástroje zesílené spolupráce, jež by měla zahrnovat pokud možno alespoň eurozónu;

10.

vzhledem k mimořádné naléhavosti zavedení společného evropského systému daně z finančních transakcí vyzývá zákonodárné orgány Evropské unie, aby se se vší nezbytnou maximální svědomitostí a maximální politickou odpovědností zasadily o urychlené uzavření legislativního postupu;

11.

vítá, že díky povinnosti Komise podávat pravidelné informace o provádění směrnice bude tato směrnice podrobena neustálé a strukturované kontrole. V této souvislosti lituje, že tato informační povinnost má platit výhradně vůči Radě, neboť takové omezení je v rozporu s úlohou Evropského parlamentu v zákonodárném postupu uplatňovaném v případě směrnic, jež vydává Rada za účasti Evropského parlamentu. Předmětné omezení navíc považuje za nedocenění úlohy Výboru regionů jakožto shromáždění místních a regionálních orgánů Evropské unie a Hospodářského a sociálního výboru, jejichž hlavním smluvním úkolem je, aby prostřednictvím své poradní funkce podporovaly zákonodárné orgány;

12.

upozorňuje, že je nutné se cíleně zaměřit i na potenciální dopady zavedení společného systému daně z finančních transakcí na daňové příjmy obcí a regionů;

13.

podporuje navázání daňové povinnosti na sídlo finanční instituce. Tato úprava omezuje možnost vyhýbat se daním a lépe odráží provázanost mezi finančními trhy a reálnou ekonomikou, než by tomu bylo v případě navázání daňové povinnosti na místo transakce. Upozorňuje na to, že je navíc nutné stanovit pravidla, jejichž cílem je vyloučit anebo omezit i vyhýbání se daňovým povinnostem prostřednictvím přemístění sídla či založením jiného podniku;

14.

doporučuje, aby byl přesně definován pojem „finanční instituce“ a „finanční nástroje“;

15.

podporuje širokou oblast použití daně z finančních transakcí, jež v zásadě pojímá veškeré transakce spojené se všemi druhy finančních nástrojů, včetně potenciálních substitutů i mimoburzovních transakcí;

16.

podporuje osvobození transakcí na primárních trzích od daně z finančních transakcí, jelikož se tím omezí nežádoucí dopad daně na reálnou ekonomiku. Zároveň lituje, že nebyly vyňaty i obchody veřejného sektoru na sekundárních trzích, přestože by to bylo z hlediska rozpočtové politiky vhodné vzhledem ke skutečnosti, že se veřejný sektor v zájmu řádného finančního řízení musí uchylovat i k finančním nástrojům na sekundárních trzích;

17.

lituje, že dani z finančních transakcí nemají podléhat všechny druhy měnových transakcí, neboť tím zanikne značný potenciál příjmů i důležitý regulační účinek. Zastává zejména ten názor, že zdanění devizových transakcí v rámci plošné daně z finančních transakcí není v rozporu se zásadou volného pohybu kapitálu, jelikož by daň z finančních transakcí kvůli své široké oblasti použití nepostihovala devizové obchody právě v jejich přeshraničním aspektu, nýbrž pouze v jejich charakteristice finančních transakcí jako jakýchkoli jiných;

18.

domnívá se, že od daně z finančních transakcí by měly být osvobozeny speciální úvěrové instituce poskytující úvěry pouze veřejnému sektoru;

19.

v zásadě vítá navržený postup stanovení základu daně včetně určení pomyslné částky jako základu daně pro deriváty. Zároveň se však domnívá, že je mnohé ještě třeba vyjasnit, zejména to, jak lze předejít reálnému riziku umělého snižování pomyslné částky u složitých derivátů;

20.

vítá, že stanovené sazby daně jsou minimální sazby, jež členským státům umožňují je zvýšit, neboť je to jasný projev myšlenky subsidiarity. Zároveň však připomíná, aby se při uplatňování směrnice důsledně přezkoumalo, zda vyšší sazby daní v členských státech přece jen nejsou příčinou škodlivé daňové soutěže mezi členskými státy, jíž by právě předmětná směrnice měla zamezit;

21.

poukazuje na nutnost přistupovat ke zdanění všech příslušných finančních nástrojů z materiálního hlediska v plném rozsahu stejně, přičemž by se muselo přihlížet ke skutečně existujícím rozdílům, aby se zamezilo nežádoucím pobídkám k vyhýbání se daňovým povinnostem a byla řádně zohledněna zásada daňové rovnosti. Připomíná proto, aby byly sazby daně u akcií, obligací a derivátů znovu přezkoumány v prvé řadě s ohledem na tento aspekt;

22.

považuje návrh, aby byla v souladu s článkem 290 SFEU Komisi přenechána pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, v nichž se stanoví opatření, která musí členské státy přijmout, aby zabránily daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a zneužití daňového režimu, za problematický. Taková opatření k zajištění účinného provádění směrnice spadají principielně do oblasti působnosti členských států, které musí podle čl. 291 odst. 1 SFEU přijmout veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie. Pouze pokud by zde byly nutné jednotné podmínky pro provádění, bylo by přípustné přenést příslušné pravomoci na Komisi, přičemž smluvně zakotveným nástrojem by nicméně bylo přijímání prováděcích aktů podle článku 291 SFEU. Otázky zásadního významu, zejména co se týče trestního stíhání, však musí být z větší části plně ponechány na členských státech;

23.

zdůrazňuje, že nezbytnost a účinnost opatření, jež Komise přijala v rámci přenesení pravomoci, by měly být rovněž nedílnou součástí pravidelného informování Komise o uplatňování směrnice;

24.

doporučuje, aby byla daň z finančních transakcí zařazena jakožto nová kategorie do systému vlastních zdrojů Unie a aby příjmy z ní byly podle určitého klíče rozděleny mezi Unii a členské státy vybírající daň, přičemž v závislosti na výši příjmů Unie z této kategorie by následně mohly být sníženy příspěvky členských států do systému vlastních zdrojů;

25.

kromě vytvoření evropského systému daně z finančních transakcí považuje za nutné nově nastavit rámcové podmínky pro finančnictví v EU. K tomu by mělo dojít formou rozsáhlé reformy finančních trhů, s jejíž pomocí by bylo možné čelit případným negativním vlivům finančních trhů na reálnou ekonomiku;

26.

považuje proto za vhodné odpovídajícím způsobem shromáždit údaje získané prostřednictvím systému daně z finančních transakcí a zpracovat je;

27.

je přesvědčen o tom, že aby se dostálo výzvám fungujícího vnitřního trhu a fungující hospodářské a měnové unie s jednotnou měnou, jsou naléhavě zapotřebí další opatření nad rámec finanční oblasti, která budou sahat od značného zesílení evropské koordinace vnitrostátních hospodářských a finančních politik až po institucionální zakotvení účinné a dostatečně demokraticky oprávněné správy hospodářských záležitostí na evropské úrovni;

28.

zastává názor, že kromě evropského přístupu je třeba přijmout i globálně dohodnutá opatření, a vyzývá proto EU a členské státy, aby se na mezinárodním poli v rámci zahraničních vztahů s třetími zeměmi zasadily o reformu regulace finančních trhů, a to konkrétně u všech zemí skupiny G20 o celkové zdaňování finančních transakcí.