52010DC0099

[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 22.3.2010

KOM(2010)99 v konečném znění

2008/0192 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU v souladu s čl. 294 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se

postoje Rady v prvním čtení k přijetí návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS

2008/0192 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU v souladu s čl. 294 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se

postoje Rady v prvním čtení k přijetí návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS

SOUVISLOSTI

Dne 3. října 2008 přijala Komise návrh směrnice o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS (KOM(2008) 636).

Návrh byl dne 3. října 2008 předán Evropskému parlamentu a Radě.

Hospodářský a sociální výbor přijal stanovisko dne 24. března 2009.

Evropský parlament přijal stanovisko dne 6. května 2009 v prvním čtení.

V průběhu rozpravy na plenárním zasedání přijala Komise stanovisko k pozměňovacím návrhům. Komise nepřijala jeden formální návrh pozměněný podle stanoviska Evropského parlamentu.

Rada přijala svůj postoj v prvním čtení dne 8. března 2010 kvalifikovanou většinou.

PŘEDMĚT NÁVRHU KOMISE

Cílem návrhu je upravit právní rámec Společenství týkající se uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy s ohledem na samostatně výdělečně činné osoby a jejich manžele nebo manželky.

Návrh obsahuje zásadní změny v současnosti platné směrnice z roku 1986. Za prvé rozšiřuje definici pojmu manželé a manželky a zahrnuje pod něj životní partnery do té míry, do jaké jsou uznáváni vnitrostátní legislativou. Za druhé návrh uvádí, že manžel nebo manželka vypomáhající osobě samostatně výdělečně činné by měla mít vzhledem ke svému přínosu k rodinnému podnikání na požádání nárok na rovnocennou úroveň sociální ochrany jako osoba samostatně výdělečně činná. Návrh dále uvádí, že samostatně výdělečně činné ženy a vypomáhající manželky by měly mít na požádání nárok na mateřskou dovolenou v délce shodné s délkou stanovenou ve směrnici, která se týká ochrany těhotných zaměstnankyň (14 týdnů), a na peněžitou dávku v podstatě rovnocennou dávce v případě nemoci.

PŘIPOMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE POSTOJE RADY V PRVNÍM ČTENÍ

Stručný úvod

Komise konstatuje, že postoj Rady v prvním čtení se výrazně odlišuje od návrhu Komise a stanoviska Evropského parlamentu, zejména pokud se jedná o sociální ochranu vypomáhajících manželů nebo manželek. Zatímco Komise a Evropský parlament jsou toho názoru, že vypomáhající manželé a manželky by měli mít nárok na rovnocennou úroveň sociální ochrany jako osoba samostatně výdělečně činná, postoj Rady se omezuje na záruku toho, že vypomáhající manželé nebo manželky budou mít nárok na „sociální ochranu“.

Pokud jde o mateřskou dovolenou samostatně výdělečně činných osob a vypomáhajících manželů nebo manželek, je postoj Rady bližší pozměňovacímu návrhu schválenému Evropským parlamentem a přijatému Komisí, který zahrnuje princip přizpůsobení specifickým potřebám dotčených osob. Nicméně postoj Rady, který se týká čl. 7 odst. 3., tedy výše peněžitých dávek v mateřství, je postojům Komise a Evropského parlamentu ještě vzdálenější.

Výsledek pozměňovacích návrhů přijatých Evropským parlamentem v prvním čtení

Pozměňovací návrhy přijaté do pozměněného návrhu a do postoje Rady v prvním čtení

Postoj Rady přijímá následující pozměňovací návrhy článků návrhu přijaté Evropským parlamentem, které byly rovněž přijaty Komisí:

- pozměňovací návrh 12: připojuje k článku o pozitivní akci výslovnou zmínku týkající se podpory podnikatelské činnosti žen,

- pozměňovací návrh 13: redakční úprava textu týkající se podmínek pro založení společnosti,

- pozměňovací návrh 15: text přijatý Radou konkretizuje přizpůsobení specifickým potřebám samostatně výdělečně činných žen a vypomáhajících manželek,

- pozměňovací návrh 18: zmínka o uznávání práce vypomáhajících manželů a manželek je uvedena v bodě odůvodnění 7 textu přijatého Radou,

- pozměňovací návrh 22: doplnění týkající se pravomocí vnitrostátních subjektů zodpovědných za rovné zacházení ve věci výměny informací s partnerskými evropskými subjekty,

- pozměňovací návrh 23: nový článek týkající se začleňování problematiky rovnosti žen a mužů do jiných politik (tzv. „mainstreaming“),

- pozměňovací návrh 27: požadavek „specifických obtíží“ pro využití dodatečné lhůty pro provedení uvedené směrnice,

- pozměňovací návrh 28: doplnění nového článku upřesňujícího „minimální požadavky“ návrhu.

Pozměňovací návrhy přijaté do pozměněného návrhu, ale nepřijaté do postoje Rady v prvním čtení

- pozměňovací návrhy 21 a 22 týkající se subjektu odpovědného za rovné zacházení: Komise tyto návrhy v zásadě přijala. Rada si nicméně přála sladit text uvedeného standardního ustanovení s nejnovějším textem týkajícím se rovnosti žen a mužů (přepracovaná směrnice[1]). Komise s touto zásadou souhlasila.

Nová ustanovení předložená Radou a postoj Komise k těmto ustanovením

Dvě ustanovení postoje Rady v prvním čtení si zasluhují zvláštní zmínku, neboť se podstatným způsobem odlišují od návrhu Komise i od stanoviska Evropského parlamentu. Jde o článek 6 textu postoje Rady, který se týká sociální ochrany vypomáhajících manželů nebo manželek, a čl. 7 odst. 3, který se týká peněžitých dávek v mateřství samostatně výdělečně činných žen a vypomáhajících manželek.

Pokud jde o článek 6, hájila Komise svůj návrh, který spočívá v zajištění stejné úrovně sociální ochrany pro vypomáhající manžele či manželky jako pro osoby samostatně výdělečně činné. Vzhledem k tomu, že vypomáhající manželé či manželky se pravidelně účastní práce podniku, zdá se, že žádný jiný přístup neumožňuje dosáhnout cíle návrhu, totiž uskutečnit zásadu rovného zacházení pro ženy (naprostá většina vypomáhajících partnerů jsou manželky) a muže (většina – dvě třetiny – osob samostatně výdělečně činných jsou muži).

V průběhu jednání v Radě se jasně ukázalo, že jakékoliv ustanovení vedoucí k vyrovnání úrovně ochrany samostatně výdělečně činných osob a vypomáhajících manželů či manželek naráží na nesouhlas velkého počtu členských států. Komise proto zdůraznila, že ačkoliv se jedná o podstatnou změnu jejího textu, která snižuje úroveň jeho zamýšlených cílů, bude s ní přesto souhlasit, aby tak Radě umožnila dosáhnout politické dohody, která by byla jinak vyloučená. Komise je totiž toho názoru, že text přijatý Radou představuje výrazné zlepšení stávajícího stavu jak pro osoby samostatně výdělečně činné, tak pro vypomáhající manžele či manželky. Pokud jde totiž o osoby samostatně výdělečně činné a vypomáhající manžele či manželky, nové ustanovení poprvé zavádí na úrovni Unie právo na peněžitou dávku v mateřství s cílem umožnit přerušení pracovní činnosti na dobu nejméně 14 týdnů. Pokud se jedná konkrétně o vypomáhající manžele či manželky nebo životní partnery, dává ustanovení v té podobě, v jaké bylo schváleno Radou, vypomáhajícím manželům či manželkám nebo životním partnerům právo na přístup k sociální ochraně jejich vlastním jménem, nezávisle na druhu systému a na nároku na případnou „odvozenou“ ochranu (od osoby samostatně výdělečně činné).

Komise dále vzala v úvahu tu skutečnost, že vzhledem k zásadnímu nesouhlasu dvou členských států s jakýmkoliv právním předpisem v této oblasti, nemůže Rada dosáhnout jednomyslného rozhodnutí.

V průběhu zasedání Rady Evropské unie dne 30. listopadu 2009 pozměnilo předsednictví svůj kompromisní návrh tak, že do něj vložilo ustanovení, jehož cílem je ponechat rozhodnutí o výši peněžitých dávek v mateřství na členských státech. I v tomto případě nevyjádřila Komise svůj nesouhlas, aby umožnila politickou dohodu v Radě.

ZÁVĚRY

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že i když postoj Rady v prvním čtení neodpovídá některým podstatným cílům jejího návrhu, jedinou možností, jak umožnit pokračování postupu, je nevyjadřovat nesouhlas s textem postoje Rady v prvním čtení.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění), Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.