52010DC0512

[pic] | EVROPSKÉ KOMISE |

V Bruselu dne 28.9.2010

KOM(2010) 512 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Výroční zpráva Evropské komiseo nástroji stability za rok 2009{SEK(2010) 1114}

1. Úvod

Tato třetí výroční zpráva se předkládá Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů v souladu s požadavkem na podávání zpráv stanoveným v článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o zřízení nástroje stability (dále jen „nařízení IfS“).

Tato zpráva se rovněž předkládá jako doplněk k informacím, které již byly dříve poskytnuty v souladu s požadavkem na podávání zpráv podle čl. 6 odst. 6 nařízení IfS. Současnou praxí, kterou Komise zavedla od roku 2007, je informovat Radu a Evropský parlament o mimořádných opatřeních pomoci, jež mají být jako součást reakce EU na krizi podpořena pomocí nástroje stability. Aby byly dostupné také informace o dalším pokroku v přijatých opatřeních, je výroční zpráva doplněna pracovním dokumentem útvarů Komise, který stanoví celkovou aktualizaci provádění probíhajících opatření.

2. Historický vývoj nástroje stability

Prostřednictvím nástroje stability, na který byla pro období 2007–2013 vyčleněna částka ve výši 2 miliard EUR, se od jeho spuštění v roce 2007 reagovalo na celosvětové konflikty a krize tak, že se přijímala opatření týkající se vnitrostátního a regionálního ohrožení bezpečnosti a budovaly se kapacity pro reakci na krizi a předcházení konfliktům. Nástroj stability tak Evropské unii umožnil, aby během všech fází konfliktu zasahovala včas, účinně a doplňkově.

Reakce na krizi

Převážná část rozpočtu určeného pro nástroj stability (tedy 1,4 miliardy EUR pro období 2007–2013) je podle článku 3 nařízení IfS vyčleněna na složku tohoto nástroje týkající se reakce na krizi. Nástroje stability může být použito pro účely předcházení politickým krizím, násilným konfliktům nebo přírodním katastrofám či pro účely jejich řešení a je koncipován tak, aby byla třetím zemím poskytnuta včasná, flexibilní, integrovaná a politicky citlivá pomoc.

Od roku 2007 se v rámci nástroje stability navrhuje velký počet opatření, která mají být doplňkem celkové reakce EU či širší mezinárodní reakce v terénu, často současně s humanitární pomocí, a to v zájmu posílení provázanosti okamžité pomoci, obnovy a rozvoje nebo snadnějšího dosažení hlavních politických cílů misí SBOP. Programy reakce na krizi v rámci nástroje stability nemohou být ze své vlastní podstaty nijak předem plánovány. Jsou vypracovávány v reakci na krizi nebo nastupující krizi, když podpora z jiných finančních nástrojů EU nemůže být poskytnuta dostatečně rychle, přičemž se zohledňují horizontální a zeměpisné cíle a strategické priority EU. Prováděná opatření musí doplňovat zeměpisné politiky a nástroje EU a usilovat o součinnost s těmito politikami a nástroji. Musí být také soudržná s cíli vnitrostátních a regionálních strategií.

Postupy pro schvalování v rámci nástroje stability jsou sestaveny tak, aby se zajistilo rychlé přijetí programů reakce na krizi, na něž je vyčleněno maximálně 20 milionů EUR. Opatření nástroje stability mají politický charakter. V tomto duchu jsou důležitou součástí rozhodovacího procesu řádné politické konzultace v rámci EU, v případě potřeby s příslušnými státními orgány a dalšími mezinárodními a nestátními činiteli.

Dlouhodobé výzvy

Nástroj stability rovněž obsahuje dlouhodobější dimenzi, která zahrnuje tři složky, jež lze naplánovat, a umožňuje poskytnutí „pomoci v kontextu stabilních podmínek spolupráce“, přijetí opatření pro případ ohrožení bezpečnosti podle čl. 4 odst. 1, pro zmírnění rizik souvisejících s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými materiály podle čl. 4 odst. 2 a pro účely připravenosti na krizi podle čl. 4 odst. 3.

Priority pro dlouhodobé akce podle článku 4 definovala Komise v dokumentu o strategii nástroje stability pro období 2007–2011. Tyto priority zahrnují i) podporu mezinárodních snah řešit šíření zbraní hromadného ničení, a to prostřednictvím kroků zaměřených na zlepšení účinné kontroly chemických, biologických, radiologických a jaderných materiálů a látek, kontroly zboží dvojího užití a dále pak prostřednictvím kroků, jež by pomohly přesměrovat odborné znalosti získané při vývoji zbraní do sféry mírových činností, ii) podporu celosvětových a nadregionálních snah o řešení hrozeb, jimiž jsou nedovolený obchod, terorismus a organizovaný zločin, a iii) provádění dlouhodobých opatření, jejichž cílem je budování kapacit zaměřených na posílení mezinárodních organizací a nestátních subjektů, jež jsou pověřeny předcházením krizím či reakcí na ně.

3. Reakce na krizové situace v rámci nástroje stability (mimořádná opatření pomoci podle článku 3 nařízení IfS)

Včasné a rychlé vymezení možných opatření v rámci nástroje stability, pokud jde o reakci na krizové situace, závisí na dobré spolupráci a komunikaci mezi útvary EU v Bruselu a delegacemi EU v terénu. V průběhu vymezování uvedených opatření jsou relevantní tři typy úvah: i) způsobilost pro dotčené opatření (existence skutečné krize, doplňkový charakter opatření a prostor pro součinnost s jinými intervencemi EU v krizových situacích), ii) proveditelnost (tj. mít dostatek času pro řádnou přípravu opatření a k dispozici solidního partnera pověřeného prováděním) a iii) politická vhodnost plánovaného opatření. Úzká spolupráce členských států EU již v počátečním stádiu, např. spolupráce mezi odborníky členských států a vyšetřovacími misemi působícími v rámci nástroje stability, může představovat přidanou hodnotu a přispět k soudržnějším opatřením EU.

3.1. Dosavadní zeměpisné rozdělení prostředků

Na podporu 100 individuálních opatření v 48 zemích celého světa bylo od roku 2007 uvolněno 350 milionů EUR. Zeměpisné rozdělení prostředků vyčleněných na intervence v krizových situacích za poslední tři roky zůstává poměrně vyrovnané. Značný podíl podpory je stále poskytován Africe (hlavně Středoafrické republice, Čadu, Demokratické republice Kongo, Somálsku a Zimbabwe – zhruba 25 %), další opatření jsou určena Asii (hlavně Bangladéši, Východnímu Timoru, Nepálu, Pákistánu, Filipínám, jižnímu Thajsku a Srí Lance – zhruba 20 %), Blízkému Východu (Libanonu, okupovaným palestinským územím a uprchlíkům v Sýrii – zhruba 18 %), západnímu Balkánu a východní Evropě (Bosně a Hercegovině, Kosovu[1] a Moldavské republice – zhruba 15 %), Latinské Americe a Karibiku (Bolívii, Kolumbii, Kubě, Haiti, Hondurasu, Nikaragui a Peru – zhruba 11 %) a střední Asii a jižnímu Kavkazu (Arménii/Náhornímu Karabachu, Gruzii a Kyrgyzstánu – 11 %).

3.2. Cílová odvětví

Přijatá opatření zahrnují z tematického hlediska širokou řadu otázek, které jsou zaměřeny na specifické potřeby každého začínajícího konfliktu či situace po konfliktu:

- krátkodobé poradenství k vytyčení a spuštění reformy bezpečnostního sektoru po skončení konfliktu (Středoafrická republika, Demokratická republika Kongo, Guinea-Bissau, Libanon, okupovaná palestinská území, Pákistán, Východní Timor),

- prováděcí nebo podpůrná opatření v oblastech, kde zasahují mise SBOP (Afghánistán, Čad, Demokratická republika Kongo, Gruzie, Africký roh / pirátství, Kosovo, [2] okupovaná palestinská území),

- podpora misí na udržení míru vedených OSN a/nebo regionálními organizacemi a podpora aktivit zaměřených na budování míru (MINURCAT v Čadu, zprostředkovatelské úsilí AU-OSN v Dárfúru, AU v Somálsku),

- právní stát a přechodné soudnictví (Afghánistán, Kolumbie, Kyrgyzstán, Libanon, Sierra Leone, Šalamounovy ostrovy, Východní Timor, západní Balkán),

- podpora prozatímní správy a zvláštních tribunálů (Mezinárodní civilní úřad v Kosovu, libanonský tribunál, zvláštní tribunál Sierra Leone, program Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) / Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) na Balkánu),

- podpora řešení konfliktů a usmíření (Kolumbie, Gruzie, Moldavská republika, Myanmar/Barma, Nepál, okupovaná palestinská území, Peru, Srí Lanka, jižní Thajsko, Uganda, Zimbabwe),

- podpora křehkých volebních procesů (celá Afrika, Bolívie, Komory, Haiti, Moldavská republika, Pákistán),

- programy obnovy v době po skončení konfliktů a katastrof (Bangladéš, Kuba, východ Demokratické republiky Kongo, pásmo Gaza, Haiti, Libanon, Myanmar/Barma, Nikaragua, Peru) a financování posouzení potřeb prováděných společně OSN, Světovou bankou a Evropskou unií (provedeno osm společných posouzení potřeb v období po krizi) a

- podpora vysídlenému obyvatelstvu (Gruzie, Libanon, Sýrie).

3.3. S kým Evropská unie spolupracuje?

Zhruba 48 % prostředků z nástroje stability bylo přiděleno prostřednictvím agentur OSN, které mají v mnoha případech k dispozici struktury přímo v terénu, jež jsou schopny jako první reagovat v zemích postižených krizí a konflikty. Klíčovou úlohu hrálo sice OSN, nicméně útvary Komise, které zodpovídaly za činnosti související s reakcí na krizové situace v rámci nástroje stability, také věnovaly zvláštní pozornost tomu, aby se vycházelo z odborných znalostí, jež byly dostupné v rámci rostoucí sítě mezinárodních a místních nevládních organizací specializovaných na předcházení konfliktům a budování míru. Výsledkem bylo přidělení 22 % prostředků prostřednictvím nevládních organizací, 17 % prostředků bylo přiděleno ve spolupráci s ostatními mezinárodními organizacemi, jež nejsou členy OSN, včetně Africké unie, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) nebo Světové banky. Zbývající prostředky byly přiděleny prostřednictvím soukromých operátorů (6 %), subjektů členských států EU (4 %) a v některých případech prostřednictvím vládních struktur dané země (3 %).

[pic]

3.4. Programy reakce na krizové situace ( mimořádná opatření pomoci ) přijaté v roce 2009

Nástroj stability byl třetí rok po svém zřízení opět využíván k financování celé řady opatření týkajících se reakce na krizové situace, a to přijetím mimořádných opatření pomoci na základě nařízení IfS. Celkově bylo v roce 2009 přijato a zahájeno 20 rozhodnutí o financování a 26 opatření v rámci nástrojů IfS. Úplný seznam všech rozhodnutí o financování přijatých v roce 2009 v rámci rozpočtového okruhu 19 06 01 je obsažen v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je průvodním dokumentem této zprávy a tvoří její přílohu.

Jako příklad lze uvést rychlý zásah z počátku roku 2009, který byl reakcí na devastaci způsobenou invazí Izraele do Gazy a který byl spojen s operací humanitární pomoci vedenou generálním ředitelstvím pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise. Další klíčové programy, které byly zahájeny, zahrnují civilní podporu opatření proti terorismu v Pákistánu (15 milionů EUR), podpůrný balíček vyčleněný pro období po skončení konfliktu v Gruzii (14 milionů EUR) a příspěvky z nástroje stability určené krátkodobé transformační strategii EU v Zimbabwe (10,5 milionu EUR).

Projekty byly rovněž zahájeny rychle za účelem poskytnutí naléhavé a potřebné podpory křehkých volebních procesů organizovaných v krátkém časovém intervalu, jako např. v Bolívii, Zambii a na Komorách. Okamžité zahájení opatření pro zmírnění konfliktu navíc přispělo ke stabilizaci situace v Moldavsku a Libanonu. Nestabilní situace v okolí Afrického rohu se řešila prostřednictvím programu boje proti nedovolenému obchodování v Adenském zálivu v Jemenu a prostřednictvím podpory poskytnuté ve prospěch Keni a Seychel, jejímž cílem bylo těmto zemím pomoci při soudních řízeních proti osobám podezřelým z pirátství, jež byly zadrženy vojenskou misí EU EUNAVFOR ATALANTA.

3.5. Úloha delegací EU v reakci na krizové situace

Delegace EU často předkládají návrhy projektů Komisi v Bruselu a jsou přímo odpovědné za řízení přijatých mimořádných opatření pomoci. V roce 2009 byly prováděním většiny opatření v příslušných zemích – 19 z celkem 20 rozhodnutí o financování a 15 opatření v rámci nástrojů IfS – následně pověřeny delegace EU. Lze tak včas vyjednat smlouvy s místními partnery a pečlivě sledovat provádění projektu v terénu. V roce 2009 tak na delegace EU připadlo 80 % závazků a 90 % plateb v rámci nástroje stability.

[pic][pic]

Počet zaměstnanců delegací EU, jež v rámci nástroje stability působí v terénu, se zvýšil na 22 osob. Jedná se o osm osob zastávajících funkci regionálních pracovníků zodpovědných za plánování reakce na krizové situace a 14 osob, jež v delegacích zastávají funkci vedoucího projektu nástroje stability s významným portfoliem v rámci tohoto nástroje.

3.6. Mezinárodní koordinace a dosah opatření

Evropská komise zorganizovala konferenci nazvanou: „Dosáhnout skutečných změn: posílit kapacity v případě reakce na krizové situace a ohrožení bezpečnosti“ (Brusel, 3.–4. června 2009). Cílem konference bylo hledat vhodný způsob, jak vymezit účinné metody umožňující posílení kapacit v případě reakce na krize. Na konferenci se sešlo mnoho partnerů z orgánů EU, občanské společnosti, z univerzitního prostředí a mezinárodních organizací, jako je OSN, Světová banka, Arabská liga a Africká unie.

Na téma předcházení konfliktům, řízení krizí a budování míru Evropskou unií byla zveřejněna celá řada knih. Cílem je zajištění dobré informovanosti cílových skupin ohledně vývoje dosaženého Evropskou unií, pokud jde o její schopnost reagovat na krize, a ohledně opatření prováděných Evropskou unií v průběhu konfliktů v celosvětovém kontextu. Uvedené knihy jsou dostupné na následujících internetových stránkách: http://ec.europa.eu/external_relations/ifs/publications/index_en.htm.

3.7. Doplňkovost reakce na krizové situace v rámci nástroje stability s SBOP a vazba mezi bezpečností a rozvojem

Aby byla zajištěna komplexní reakce EU na krizové situace, opatření nástroje stability se v roce 2009 nadále zaměřují na doplňkovost se společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP), o čemž svědčí podpora poskytnutá ve prospěch Keni a Seychel, jejímž cílem bylo těmto zemím pomoci při soudních řízeních proti osobám podezřelým z pirátství, které byly zadrženy vojenskou misí EU EUNAVFOR ATALANTA.

Existují další příklady doplňkovosti mezi opatřeními nástroje stability v rámci SBOP na jednu stranu a již existujícími programy pomoci EU na stranu druhou. Společným rysem vysoce prioritních trvajících krizí na okupovaných palestinských územích, v Kosovu[3] a Afghánistánu je to, že rozvojová pomoc EU již klíčové priority EU v oblasti stabilizace začala řešit, neboť uvedené priority mohly být začleněny do programovacího cyklu 2007–2013. Přední úlohu, kterou Evropská unie sehrála v oblasti bezpečnosti a rozvoje v těchto třech případech, zdůrazňují čtyři mise SBOP, jež v uvedených oblastech v současné době působí (EUPOL COPPS a EUBAM Rafáh, EUPOL Afghánistán a EULEX Kosovo).

Vzhledem k velkým rozpočtovým prostředkům již vynaloženým na tyto případy byl nástroj stability využit vysoce cíleným a doplňkovým způsobem za účelem řešení zbývajících potřeb, jako je například realizace závěrečné fáze IV. pilíře mise OSN v Kosovu (UNMIK), prověrka soudců a prokurátorů a vynaložení prostředků na provoz mezinárodního civilního úřadu v Kosovu. Na Blízkém Východě byla pomocí opatření nástroje stability vybavena civilní policie. Cílem tohoto opatření bylo podpořit snahy EU o reformu palestinských bezpečnostních složek, současně s aktivitami policejní mise EU pro palestinská území EUPOL COPPS. V rámci nástroje stability byla navíc poskytnuta pomoc po skončení konfliktů v Gaze ve výši 20 milionů EUR. V Afghánistánu dal nástroj stability díky vyslání týmu špičkových odborníků impuls k oživení reformy afghánské justice, přičemž následným opatřením je nyní provádění programu v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci. Situace v Gruzii je obdobná. Vzhledem k stále se prodlužující krizi, která nastala po konfliktu s Ruskem v roce 2008, se doplňkovým způsobem využilo všech následujících nástrojů dohromady, tedy evropského nástroje sousedství a partnerství, SBOP a nástroje stability.

V jiných oblastech, zejména v Acehu, Bolívii, Kolumbii, Haiti, Mindanau, Pákistánu, na Srí Lance, v jižním Thajsku, ve Východním Timoru a Jemenu byl nástroj stability využit k rychlé reakci na politickou krizi nebo nestabilitu v případě, že nebylo možné využít žádného jiného nástroje EU. V těchto zemích je rozvojová pomoc EU předmětem plánování, jež je výrazně orientováno na dlouhodobé vymýcení chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí, přičemž neexistuje žádný prostor pro simultánní intervenci ze strany SBOP. To je důkazem skutečnosti, že nástroj stability rozšířil zeměpisné a politické možnosti reakce EU na krizové situace.

4. Dlouhodobá složka nástroje stability (článek 4 nařízení IfS)

V dubnu 2009 Komise přijala nový víceletý orientační program na období 2009–2011 pro dlouhodobá opatření v rámci nástroje stability. Tímto programem byla na tři prioritní oblasti podle článku 4 vyčleněna částka do výše 225 milionů EUR. Jsou v něm zahrnuty nové programy budování kapacit přímořských států pro boj proti pirátství, jeden z prvních programů Komise týkající se boje proti terorismu a zaměřený na Afghánistán/Pákistán a region Sahelu, jakož i program zaměřený na boj proti organizovanému zločinu souvisejícímu s obchodováním s kokainem v západní Africe a Latinské Americe. Složka týkající se připravenosti na krizi zahrnuje intenzivní dialog s občanskou společností, členskými státy EU a mezinárodními a regionálními organizacemi v rámci „partnerství pro budování míru“. Všechny výsledné roční akční programy na rok 2009 týkající se nešíření zbraní a nadregionálních hrozeb, jakož i partnerství pro budování míru byly přijaty v roce 2009.

Ze zpětného pohledu na období 2007–2009 vyplývá, že byla na dlouhodobou složku v prvních třech letech vyčleněna celková částka ve výši 139 milionů EUR: 36 milionů EUR bylo přiděleno na opatření v oblasti nadregionálního ohrožení bezpečnosti (čl. 4 odst. 1), 83 milionů EUR na opatření v oblasti zmírňování rizik a připravenosti související s chemickými, jadernými a biologickými materiály nebo látkami (čl. 4 odst. 2) a 20 milionů EUR na opatření v rámci složky nástroje stability týkající se připravenosti na krizi (čl. 4 odst. 3, partnerství pro budování míru).

4.1. Nadregionální akce v oblasti organizovaného zločinu, nedovoleného obchodování, ochrany důležité infrastruktury a hrozeb veřejnému zdraví a boje proti terorismu

Na základě nového orientačního programu na období 2009–2011 byl dne 25. září 2009 přijat roční akční plán na rok 2009 v celkové výši 14 milionů EUR, který zahrnuje nové programy týkající se obchodních cest s kokainem a důležitých námořních tras a který doprovází pilotní projekt, jenž se týká znalosti námořní problematiky a rizik (1 milion EUR). Hlavní přidaná hodnota tohoto nového akčního programu spočívá v řešení nezákonných nadregionálních toků, jakož i v pokračování integrovaného přístupu, který se zabývá stávajícími vazbami mezi organizovanou trestnou činností a terorismem v klíčových regionech, jež jsou pro Evropskou unii zdrojem obav. Nedovolené obchodování s prekurzory drog a ručními palnými zbraněmi je jeden z největších průřezových problémů, který je třeba řešit.

Snahy EU v těchto oblastech budou doplňkem probíhajících a plánovaných aktivit členských států. Je tedy důležité, aby provádění programů doprovázela úzká koordinace a aby se do něj zapojili odborníci členských států. Cílem je zaručit maximální využití součinnosti a zároveň i odborných znalostí vnitrostátních správních orgánů. K tomuto účelu Komise zřídila Zařízení odborné podpory v rámci nástroje stability, které umožňuje mobilizaci vnitrostátních odborníků působících v misích v terénu, jakož i financování jejich účasti na vymezování a provádění opatření a kontrole těchto opatření. Neformální výzva k projevení zájmu z roku 2009 týkající se účasti na Zařízení odborné podpory se setkala s velkým úspěchem – zájem projevilo zhruba 180 veřejných a poloveřejných subjektů členských států. Do konce roku 2009 působilo ve třiceti zemích více než 40 odborných misí.

Evropská unie v roce 2009 rovněž nadále zdůrazňovala problematiku ručních palných a lehkých zbraní, a to prostřednictvím všech vícestranných fór a politických dialogů vedených se třetími zeměmi. Problém destabilizujících účinků šíření ručních palných a lehkých zbraní, střelných zbraní a výbušnin a obchodování s nimi řešila pomocí konkrétních projektů s nadregionální dimenzí. Ve Střední Americe EU podporuje program na kontrolu ručních palných a lehkých zbraní (CASAC), jehož cílem je bojovat proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a výbušninami ve Střední Americe a sousedních zemích (1 milion EUR). V Africe EU podporuje boj proti nedovolenému hromadění střelných zbraní a výbušnin a proti obchodování s těmito zbraněmi a výbušninami prostřednictvím Regionálního střediska pro ruční palné zbraně (RESCA) se sídlem v Nairobi. Jedná tak v souladu s rámcem strategického partnerství EU-Afrika (3,3 milionu EUR).

4.2. Akce v oblasti zmírňování rizik a připravenosti související s chemickými, jadernými a biologickými materiály nebo látkami

Na základě nového orientačního programu na období 2009–2011 byl dne 30. listopadu 2009 vypracován a přijat třetí roční akční program pro tuto složku (32 milionů EUR).

Poskytuje finanční prostředky na zřízení a zprovoznění špičkových vědeckých středisek působících v oboru chemie, biologie, radiologie a jaderné energie, na posílení civilních schopností a výměnu informací za účelem boje proti nedovolenému obchodu s chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným materiálem, na zlepšení kapacit pro boj proti biologickým hrozbám, na vytvoření alternativních pracovních míst pro vědce a inženýry, kteří se dříve zabývali vývojem zbraní, a to tak, že podporuje ISTC/STCU (Mezinárodní středisko pro vědu a technologii v Moskvě a Středisko pro vědu a technologii na Ukrajině v Kyjevě) a podporuje vytváření kapacit umožňujících vyřazování jaderných zařízení z provozu za účelem přesměrování činnosti bývalých iráckých vědců s dovednostmi v oblasti zbraní hromadného ničení.

Všechny aktivity stanovené ve dvou předchozích ročních akčních programech na rok 2007 a 2008 byly smluvně zajištěny a zahájeny. V lednu 2010 bylo zahájeno první hodnocení výsledků programu. Zahrnuje tři hlavní oblasti: kontrolu vývozu zboží dvojího užití, boj proti nedovolenému obchodu s chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným materiálem a přesměrování činnosti bývalých vědců a inženýrů s dovednostmi v oblasti zbraní hromadného ničení na činnosti s mírovými účely. Výsledky hodnocení budou zohledněny při vymezování nové strategie a orientačního programu na období 2012–2013 pro tuto složku.

4.3. Složka nástroje stability týkající se připravenosti na krizi

Dne 30. června 2009 Komise přijala roční akční program pro složku nástroje stability týkající se připravenosti na krizi – známou též pod názvem partnerství pro budování míru – a vyčlenila na tento program celkem 5 milionů EUR. Program se zaměřuje na tyto hlavní oblasti: i) posílení spolupráce s mezinárodními, regionálními a subregionálními organizacemi a budování jejich kapacit, včetně pomoci poskytnuté útvaru mediační podpory při OSN; Úřadu pro podporu budování míru při OSN; pomoci v oblasti mezinárodního dialogu o budování míru a státu, do kterého jsou zapojeny nestabilní státy a rozvojoví partneři, a podpory projektu, který se týká provádění zásad prospěšné mezinárodní účasti v nestabilních státech a situacích a který je řízen Výborem pro rozvojovou pomoc (DAC) při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD); a podpory sítí včasného varování v dotyčných mezinárodních, regionálních a subregionálních organizacích, a to díky využití společných nástrojů a pracovních postupů; ii) školení až 600 dodatečných policejních odborníků pro jejich účast v civilních stabilizačních misích.

Dialog s organizacemi občanské společnosti byl také dále posílen prostřednictvím čtyř konzultačních schůzek, které proběhly v roce 2009 v rámci partnerství pro budování míru. Dvě schůzky se zabývaly otázkami týkajícími se samotného partnerství a další dvě schůzky byly pro odborníky jak z občanské společnosti v rámci EU, tak ty, jež působí v terénu, příležitostí k výměně názorů s tvůrci politiky EU o specifických zeměpisných krizích, jako například v Bosně a Hercegovině a Náhorním Karabachu.

V první polovině roku 2009 byla zahájena studie zabývající se hodnocením a definicí partnerství pro budování míru. Tato studie byla vypracována na základě konzultací s příslušnými aktéry (útvary Komise, občanskou společností, Parlamentem atd.) a jejím cílem bylo čerpat ze zkušeností z prvního roku provádění partnerství a formulovat doporučení, ze kterých ve velké míře vychází návrh ročního akčního programu na rok 2010 pro složku nástroje stability týkající se připravenosti na krizi. Hlavní doporučení této studie se týkají přijetí definice budování míru v co nejširším slova smyslu. Prioritní by měly být navíc také oblasti tematické či průřezové, které fungují v celé řadě zeměpisných kontextů a které jsou důkazem jasné doplňkovosti s dalšími politickými prioritami a aktivitami podporovanými Evropskou unií.

Jako prostředek komunikace s aktéry občanské společnosti vznikl webový portál partnerství pro budování míru. Organizacím občanské společnosti umožňuje registraci a získání aktualizovaných údajů o nejnovějších událostech souvisejících s partnerstvím, a to prostřednictvím elektronických upozornění: (https://webgate.ec.europa.eu/tariqa/PeaceBuilding/).

5. PLNěNÍ ROZPOčTU NÁSTROJE STABILITY

5.1. 2009

Pokud jde o rozpočet na rok 2009, byla v rámci tří rozpočtových okruhů pro dlouhodobé a krátkodobé složky nástroje stability (19 06 01, 19 06 02 a 19 06 03) přidělena celková částka ve výši 182 442 000 EUR a vyplacena částka ve výši 132 822 913 EUR.

Co se týká reakce a připravenosti na krizi (článek 3 a čl. 4 odst. 3 nařízení IfS, rozpočtový okruh 19 06 01), dosáhla míra plnění v oblasti závazků na konci rozpočtového roku 100 %. Z celkové částky bylo vyčleněno 5 milionů EUR pro složku připravenost na krizi, jež je součástí ročního akčního programu na rok 2009 týkajícího se partnerství pro budování míru v rámci nástroje stability. Zbývající částka ve výši 130 milionů EUR byla přidělena na reakce na krizi. Platby související s reakcí a připraveností na krizi činily 113 milionů EUR. Prostředky na platby na konci rozpočtového roku dosáhly míry plnění přesahující 90 %, což představuje další zvýšení ve srovnání s rokem 2008 (86 %) a rokem 2007, kdy míra plnění plateb dosáhla 68 %.

Dalším ukazatelem rychlejší reakce na krizi je skutečnost, že na 92 % závazků z roku 2009 byly již uzavřeny smlouvy a že 2/3 smluvně dohodnutých finančních prostředků byly vyplaceny, to vše v průběhu téhož roku.

Rozpočet na rok 2009 ve výši 47 milionů EUR vyčleněný na zbývající dlouhodobou složku nástroje stability (čl. 4 odst. 1 a 2, rozpočtové okruhy 19 06 03 a 19 06 02) byl rovněž plně vázán, míra plnění činila 100 % a takřka polovina finančních prostředků byla v průběhu téhož roku smluvně dohodnuta.

5.2. Pokrok při provádění programů reakce na krizi přijatých v roce 2007 a 2008

Všechna opatření a nástroje z let 2007 a 2008 týkající se reakce na krizi byly smluvně zajištěny, přičemž se využilo 100 % dostupných rozpočtových prostředků (215 milionů EUR, kromě 20 milionů vyčleněných na partnerství pro budování míru). Většina opatření pro reakci na krizi, která byla přijata v roce 2007, a zhruba polovina opatření přijatých v roce 2008, byla dokončena v průběhu roku 2009. Celkem 40 ze 100 opatření přijatých od roku 2007 bylo dokončeno a zhruba 80 % smluvně dohodnutých finančních prostředků bylo vyplaceno. Podrobné statistiky o závazcích, smlouvách a vyplácení jsou obsaženy v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je průvodním dokumentem této zprávy a tvoří její přílohu.

6. Závěr

Vzhledem k výše uvedenému je vývoj nástroje stability za první tři roky od jeho spuštění velmi pozitivní, a to z hlediska politického významu, strategické orientace, celkové soudržnosti, ale také pokud jde o provozní a rozpočtové výsledky.

Tento názor potvrzuje nová komparativní studie nástroje stability, fondu OSN pro budování míru a fondu Světové banky pro budování míru a státu. Z tohoto přezkumu, který byl proveden na žádost ministerstva Spojeného království pro mezinárodní rozvoj a podpořen skupinou dárců (Kanadou, Japonskem, Nizozemskem, Norskem a Švédskem) vyplývá, že nástroj stability umožňuje, aby Evropská unie:

„ přispěla v kontextu nestabilních transformačních procesů, jež následují po konfliktu, a doplnila svou širší institucionální kapacitu a závazek v takových souvislostech. Naprosto zjevná komparativní výhoda spočívá v potenciálu (nástroje stability) mobilizovat významné technické a finanční zdroje v zájmu podpory procesů budování státu a míru a úsilí o rekonstrukci, včetně posílení klíčových institucí a systémů, a navázat na dlouhodobější rozvojové programy. Správní struktura a systémy rozhodování nástroje stability se zdají být účinnými a pevně spjatými s procesy rozhodování na vysoké úrovni. … Zdá se rovněž, že správní struktura nástroje stability na úrovni ústředí umožňuje strategické rozhodování, včetně řešení vysoce citlivých politických otázek a řízení rizik spojených s prací v nestabilním prostředí. Schůzky s politickým a bezpečnostním výborem Evropské unie se konají každý měsíc, což členským státům umožňuje nepřetržitě získávat aktuální informace a posiluje koordinaci s partnery EU“[4].

Na tomto pevném základě může nástroj stability společně s příslušnými nástroji Společenství, SBOP a dalšími politickými nástroji EU pro řízení krizových situací nadále přispívat ke společné a komplexní reakci na krize a konflikty, za níž zodpovídá Evropská služba pro vnější činnost pod vedením vysoké představitelky / místopředsedkyně Komise.

[1] Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999.

[2] Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999.

[3] Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999.

[4] Financování budování míru a obnovy: komparativní studie svěřeneckých fondů sdružujících více dárců a týkajících se celého systému a ostatních nástrojů pro financování budování míru a obnovy po konfliktu, zpráva byla vypracována Donatou Garrasiovou na žádost ministerstva Spojeného království pro mezinárodní rozvoj v roce 2010.