25.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 76/11

A.

vzhledem k tomu, že provádění směrnice 2002/14/ES členskými státy se zpozdilo a že některé členské státy se v určitých aspektech pouze omezily na provedení minimálních požadavků,

B.

vzhledem k tomu, že současná finanční krize bude mít dopady na evropské hospodářství, pokud jde o restrukturalizace, fúze a přemisťování podniků na evropské úrovni,

C.

vzhledem k tomu, že cílem směrnice 2002/14/ES je vytvořit obecný rámec pro informování zaměstnanců o budoucnosti podniku, v němž pracují, a pro projednání této budoucnosti a účinný model projednávání se zaměstnanci předjímající hospodářský rozvoj podniku,

D.

vzhledem k tomu, že zásada informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci je jedním z klíčových prvků sociálně tržního hospodářství a že by neměla být považována za překážku v hospodářském rozvoji podniků,

E.

vzhledem k tomu, že v Evropské unii existuje 23 000 000 podniků s méně než 250 zaměstnanci (což představuje 99 % podniků a více než 100 000 000 zaměstnanců) a že povinností evropských institucí je zaručovat a zlepšovat právo na informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci,

1.

uznává, že provádění směrnice 2002/14/ES se v některých členských státech výrazně zpozdilo, a že si proto její hodnocení vyžádá delší čas; zdůrazňuje však, že tato směrnice má viditelný dopad v členských státech, kde dosud neexistoval všeobecně platný systém pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci;

2.

žádá členské státy, které dosud řádně neprovedly směrnici 2002/14/ES, aby tak co nejdříve učinily;

3.

domnívá se, že iniciativy Komise v tomto směru, a to v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány příslušných členských států a se sociálními partnery, by měly umožnit zaměřit se na problematické body, které se objevily v souvislosti s výkladem směrnice 2002/14/ES nebo se souladem prováděcích předpisů a najít na ně odpověď;

4.

konstatuje, že některé členské státy nezohlednily ve svých prováděcích opatřeních ke směrnici 2002/14/ES určité mladé pracovníky, ženy zaměstnané na částečný úvazek nebo pracovníky zaměstnané na krátkou dobu na základě smlouvy na dobu určitou; za těchto okolností vyzývá členské státy, aby přizpůsobily pravidla pro stanovení počtu zaměstnanců v podnicích duchu a liteře směrnice, aby byly tudíž prahy počtu zaměstnanců stanovovány vždy na základě skutečného počtu zaměstnanců bez dalších podmínek;

5.

považuje za vhodné, aby členské státy v souladu s vnitrostátními postupy přesně stanovily podmínky a omezení uplatňování článku 6 směrnice 2002/14/ES o důvěrných informacích a věnovaly pozornost:

6.

žádá členské státy, aby ve svých prováděcích opatřeních:

7.

vyzývá členské státy, které v případě nedodržení pravidel pro výkon práva na informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci nemají k dispozici účinné, přiměřené a odrazující sankce stanovené v čl. 6 odst. 3, aby tyto sankce zavedly;

8.

vyzývá všechny členské státy, které nemají systém ochrany zástupců zaměstnanců, aby jej zavedly;

9.

navrhuje těm členským státům, v nichž je ochrana zástupců zaměstnanců tradičně zajištěna formou dohody sjednané mezi odborovými organizacemi a sdruženími zaměstnavatelů, aby těmto zástupcům zaměstnanců zajistily silnou podpůrnou ochranu pro případ, že by vyjednávání skončilo neúspěchem;

10.

považuje za nezbytné vypracovat a poskytnout členským státům přehled možných sankcí, které by mohly uplatnit vůči zaměstnavatelům, kteří nedodržují právo na informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci stanovené ve směrnici 2002/14/ES;

11.

zdůrazňuje, že subsidiarita nemůže sloužit jako argument zdůvodňující skutečnost, že členské státy neplní svou povinnost stanovit dostatečně přísné sankce, které by zaměstnavatele odrazovaly od porušování směrnice 2002/14/ES;

12.

upozorňuje na důležitý rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 8. června 1994 (10), podle něhož členské státy, jejichž procesní a institucionální systém je v tomto směru nedostatečný, mají povinnost zavést vhodné právní předpisy a stanovit vůči zaměstnavatelům, kteří nedodržují povinnost informování zaměstnanců a projednávání s nimi, odpovídající správní a soudní opravné prostředky a vhodné, účinné a přiměřené sankce;

13.

vyzývá členské státy, aby do doby, než bude proveden přezkum směrnice 2002/14/ES, vycházely při stanovování správních nebo soudních opravných prostředků a sankcí vůči zaměstnavatelům, kteří nedodržují povinnost informování zaměstnanců a projednávání s nimi, z judikatury Soudního dvora;

14.

považuje za nezbytné, aby v souladu se správným výkladem směrnice 2002/14/ES prováděcí opatření přijímaná členskými státy zaručovala automatické právo na informování zástupců zaměstnanců a projednávání s nimi;

15.

domnívá se, že je nutné stanovit způsob výkonu funkce zástupce zaměstnanců tak, aby tuto funkci mohl vykonávat v pracovní době a aby byla odměňována stejně jako pracovní činnost;

16.

považuje za nezbytné zaručit zástupcům zaměstnanců ve veřejné správě a ve společnostech veřejného a finančního sektoru stejná práva, pokud jde o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, jakých požívají ostatní zaměstnanci;

17.

domnívá se, že je třeba přehodnotit možnost přímého projednávání, pokud existuje zvolený zastupitelský nebo odborový orgán, a zabránit tak tomu, aby zaměstnavatel zasahoval prostřednictvím přímého projednávání do oblastí, jichž se týká kolektivní vyjednávání odborových organizací, jako např. odměňování;

18.

žádá, aby se přezkoumala nutnost upravit prahy počtu zaměstnanců v podniku nebo závodě, z nichž vychází uplatňování směrnice 2002/14/ES, s cílem vyloučit z její působnosti pouze mikropodniky;

19.

upozorňuje členské státy, že ačkoli nadále přetrvávají pochyby ohledně přesné definice pojmu „podnik“ ve směrnici 2002/14/ES, judikatura Soudního dvora v této věci je velmi rozsáhlá, a vyzývá členské státy, aby na ni ve svých prováděcích opatřeních odkazovaly, čímž zamezí žalobám pro nesplnění povinnosti, jež by proti těmto opatřením mohly být podány;

20.

naléhavě žádá Komisi, aby co nejrychleji přijala opatření umožňující řádné provedení směrnice 2002/14/ES členskými státy a aby ověřila všechny body, v nichž se objevují nedostatky, nebo činí obtíže, stejně jako vnitrostátní ustanovení a postupy, které se používají při stanovení počtu zaměstnanců podniků, využívání zvláštních ustanovení podle čl. 3 odst. 2 a 3 a záruky, které by měly být uplatňovány, pokud jde o ustanovení o důvěrných informacích v souladu s článkem 6; žádá Komisi, aby zahájila řízení o porušení práva vůči členským státům, které směrnici neprovedly vůbec, nebo ji neprovedly řádně;

21.

žádá Komisi, aby předložila hodnotící zprávu o výsledcích dosažených při uplatňování směrnice 2002/14/ES, pokud jde o posilování sociálního dialogu a schopnost předvídat vývoj na trhu práce, předcházet problémům a řešit problémy zaměstnatelnosti na tomto trhu a také pokud jde o schopnost malých a středních podniků vyhnout se administrativním, právním a finančním potížím, a aby v případě potřeby připojila vhodné návrhy;

22.

vítá návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti (KOM(2008)0396), který zohledňuje zvláštní potřeby malých podniků;

23.

vyzývá Komisi, která je orgánem odpovědným ve věci fúzí a převzetí podniků, k dohledu na dodržování vnitrostátních pravidel a pravidel Společenství v oblasti informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci při rozhodování o fúzích a převzetích;

24.

je toho názoru, že informace, které by v případě zveřejnění mohly způsobit zvláště závažnou finanční škodu podniku, by měly být naprosto důvěrné, a to až do konečného rozhodnutí o podstatných ekonomických otázkách týkajících se podniku (např. ve formě prohlášení o záměru);

25.

vyzývá Komisi, aby soustavně podporovala zlepšování práva na informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci a aby toto téma zařadila na pořad jednání v rámci evropského sociálního dialogu, a to jak na mezioborové úrovni, tak na úrovni jednotlivých odvětví;

26.

vyzývá Komisi, aby sociální partnery povzbuzovala, aby proaktivně a pozitivně ovlivňovali uplatňování na vnitrostátní úrovni, mj. šířením osvědčených postupů;

27.

žádá Komisi, aby co nejdříve zahájila iniciativy, které by v rámci Unie posílily ovzduší skutečné spolupráce mezi sociálními partnery v oblasti informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, a aby přitom vzala v úvahu taková hlediska, jakými jsou charakteristika a velikost podniků;

28.

s uspokojením konstatuje, že v dohodě mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 se v souvislosti s určitými otázkami, jako jsou rizika pro zdraví a bezpečnost zaměstnanců nebo předčasné ukončení pracovní smlouvy, odkazuje na projednávání se zaměstnanci;

29.

vítá iniciativu Komise, která se ve svém sdělení ze dne 10. října 2007 o opětovném posouzení rámce právních předpisů v sociální oblasti pro zvýšení počtu a kvality pracovních míst v odvětví námořní dopravy v EU (KOM(2007)0591) zabývá směrnicí 2002/14/ES, a vyzývá ji, aby při této příležitosti přezkoumala možnost odložit uplatňování směrnice 2002/14/ES, kterou poskytuje její čl. 3 odst. 3;

30.

žádá Komisi, aby přezkoumala podmínky souladu směrnic 94/45/ES, 98/59/ES, 2001/23/ES, 2001/86/ES, 2002/14/ES, 2003/72/ES a nařízení (ES) č. 2157/2001, s cílem zvážit nutnost provedení případných úprav, kterými by se odstranilo překrývání a rozpory; domnívá se, že případné úpravy by se měly provést zároveň;

31.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a vládám a parlamentům členských států.