Čtvrtek 5. června 2008
P6_TC1-COD(2007)0097

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 5. června 2008 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2008 o společných pravidlech pro přístup na trh přepravy cestujících autokary a autobusy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006 (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ║,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy (4) a v nařízení Rady (ES) č. 12/98 ze dne 11. prosince 1997, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu (5), je třeba provést několik podstatných změn. Z důvodu přehlednosti by uvedená nařízení měla být přepracována a začleněna do jediného nařízení.

(2)	Zavedení společné dopravní politiky zahrnuje mimo jiné i stanovení společných pravidel pro mezinárodní silniční přepravu cestujících, jakož i podmínek, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu.

(3)

Aby byl ve Společenství zajištěn soudržný rámec pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy, mělo by se toto nařízení vztahovat na veškerou mezinárodní přepravu na území Společenství. Na přepravu ze členských států do třetích zemí se nadále ve značné míře vztahují dvoustranné dohody mezi členskými státy a danými třetími zeměmi. Toto nařízení by se proto nemělo použít na část jízdy po území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud nebyly mezi Společenstvím a příslušnými třetími zeměmi uzavřeny nezbytné dohody. Mělo by se však vztahovat na průjezd přes území jakéhokoli členského státu.

(4)	Volný pohyb služeb představuje základní zásadu společné dopravní politiky a vyžaduje, aby byl dopravcům ze všech členských států zaručen přístup k mezinárodním dopravním trhům bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení.

(5)

Provozování mezinárodní přepravy cestujících autokary a autobusy by mělo být podmíněno vlastnictvím licence Společenství. Od dopravců by mělo být vyžadováno, aby se v každém jejich vozidle nacházel ověřený opis licence Společenství za účelem usnadnění účinné kontroly prováděné donucovacími orgány, zejména orgány mimo členský stát, v němž je dopravce usazen. Měly by být stanoveny podmínky vydávání licencí Společenství, jejich doba platnosti a podrobná pravidla jejich používání. Je rovněž zapotřebí stanovit podrobné specifikace, pokud jde o grafickou podobu a jiné prvky licencí Společenství a ověřených opisů.

(6)	Je účelné stanovit za určitých podmínek pružnou právní úpravu pro zvláštní linkovou dopravu a některé druhy příležitostné dopravy, aby byly uspokojeny požadavky trhu.

(7)	Toto nařízení se nevztahuje na dopravce, kteří mají přístup výhradně na jejich příslušný vnitrostátní trh autokarové a autobusové dopravy, ani na licence, které jim udělí členské státy, v nichž jsou tito dopravci usazeni.

(8)	Linková doprava ║musí nadále podléhat povolení, ale je nezbytné změnit některá pravidla, a zejména postupy pro udělování povolení.

(9)

Povolení linkové dopravy by tedy mělo být vydáno, s výjimkou případů, kdy jsou jasně určeny důvody zamítnutí týkající se žadatele. Jediným důvodem pro zamítnutí souvisejícím s příslušným trhem by měl zůstat případ, kdy by doprava, o kterou se žádá, vážně ovlivňovala funkčnost srovnatelné dopravy provozované v rámci závazku veřejné služby na příslušných přímých úsecích.

(10)	Je žádoucí zajistit dopravcům nerezidentům přístup k provozování určité vnitrostátní silniční přepravy cestujících s přihlédnutím ke zvláštnostem jednotlivých forem dopravy.

(11)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (6) se vztahuje na případy, kdy pro provádění zvláštní linkové dopravy vysílají dopravci pracovníky, kteří s nimi mají pracovní poměr, z členského státu, ve kterém obvykle pracují.

(12)	Pokud jde o linkovou dopravu, může být dopravci nerezidenty prováděna pouze linková doprava v rámci linkové mezinárodní dopravy, s výjimkou městské a příměstské linkové dopravy, přičemž je vázána na určité podmínky, především na platné právní předpisy hostitelského členského státu.

(13)	Je žádoucí, aby členské státy navzájem spolupracovaly za účelem řádného uplatňování tohoto nařízení.

(14)

Je potřeba co nejvíce snížit počet správních formalit, aniž by byly zrušeny kontroly a sankce, které zaručují řádné uplatňování a účinné vynucování tohoto nařízení. Za tímto účelem by se měla vyjasnit stávající pravidla týkající se odebrání licence Společenství a tato pravidla by měla být důraznější. Současná pravidla by se měla upravit tak, aby umožnila ukládat účinné sankce za závažná porušení ▐ právních předpisů, jichž se dopravce dopustil v jiných členských státech než ve členském státu, v němž je usazen. Sankce by měly být nediskriminační a přiměřené vzhledem k závažnosti porušení. Vůči všem uloženým sankcím by mělo být možné podat opravný prostředek.

(15)	Členské státy by měly zaznamenávat do vnitrostátního rejstříku provozovatelů silniční dopravy veškeré případy závažného porušení ▐ právních předpisů, kterých se dopustili dopravci a které vedly k uložení sankce.

(16)

Členské státy by s cílem podpořit a usnadnit výměnu informací mezi vnitrostátními orgány měly k výměně příslušných informací využívat vnitrostátní kontaktní místa zřízená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2008 ze dne … [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy] (7).

(17)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(18)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení formátu některých dokumentů, které se mají použít při uplatňování tohoto nařízení, a k přizpůsobení přílohy I technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení mimo jiné jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(19)	Z důvodu účinnosti by měly být lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou k přijetí daných opatření zkráceny.

(20)	Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k provedení tohoto nařízení, zejména opatření týkající se účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

(21)

Jelikož cílů zamýšleného kroku nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejího rozsahu a účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. ║

(22)

Mají-li být podpořeny autokarové zájezdy zejména pro turisty s nízkými příjmy a cestovní ruch v regionech, je třeba znovu zavést dvanáctidenní pravidlo pro poznávací zájezdy autokarem, jak Evropský parlament zdůraznil v bodu 78 svého usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o obnovené politice EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch (9). Z tohoto důvodu by mělo být příslušným způsobem rozšířeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (10),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy na území Společenství, kterou pro cizí nebo vlastní potřebu provozují dopravci, kteří jsou usazeni v některém členském státě podle jeho právních předpisů, s využitím vozidel v tomto členském státě evidovaných a vhodných podle své konstrukce a vybavení pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče, jakož i na jízdu prázdných vozidel související s touto přepravou.

Změnou vozidel nebo přerušením přepravy za účelem provedení části cesty jiným dopravním prostředkem není dotčeno použití tohoto nařízení.

2.   V případě přepravy z členského státu do třetí země nebo naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou při průjezdu přes území jakéhokoli členského státu Nepoužije se na část jízdy po území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud není uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a danou třetí zemí.

3.   Až do uzavření dohod mezi Společenstvím a danými třetími zeměmi uvedených v odstavci 2 nejsou tímto nařízením dotčena ustanovení o přepravě z členského státu do třetí země nebo naopak obsažená ve dvoustranných dohodách uzavřených členskými státy s těmito třetími zeměmi. Členské státy však přizpůsobí tyto dohody, aby zajistily dodržení zásady nediskriminace mezi dopravci Společenství.

4.   Toto nařízení se použije na vnitrostátní silniční osobní dopravu pro cizí potřebu provozovanou dočasně dopravcem nerezidentem podle kapitoly V.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení platí následující definice:

a)	„linkovou dopravou“ se rozumí pravidelná přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách;

b)	„zvláštní linkovou dopravou“ se rozumí bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje, přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob; ║

c)	„příležitostnou dopravou“ se rozumí doprava, která není definována jako linková doprava ani jako zvláštní linková doprava a která se vyznačuje zejména tím, že přepravuje skupiny cestujících vytvořené z podnětu zákazníka nebo samotného dopravce;

d)

„dopravou pro vlastní potřebu“ se rozumí doprava, kterou provádí fyzická nebo právnická osoba k neobchodním a neziskovým účelům, pokud: — dopravní činnost je pouze vedlejší činností dotyčné fyzické nebo právnické osoby, — použitá vozidla jsou ve vlastnictví uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo jsou pořizována na splátky nebo na dlouhodobou leasingovou smlouvu a jsou řízena zaměstnancem fyzické nebo právnické osoby nebo přímo fyzickou osobou;

e)	„kabotážní dopravou“ se rozumí vnitrostátní silniční osobní doprava pro cizí potřebu prováděná dočasně dopravcem v hostitelském členském státě;

f)	„hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž dopravce provozuje svou činnost, jiný než členský stát, v němž je dopravce usazen;

g)

„závažnými porušeními ▐ právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy“ se rozumí porušení právních předpisů, která poté, co byla předložena soudu, mohou vést ke ztrátě dobré pověsti v souladu s čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. …/2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy].

Článek 3

Volný pohyb služeb

1.   Každému dopravci je pro vlastní potřebu ve smyslu článku 1 povoleno v souladu s tímto nařízením provozovat přepravu autokary a autobusy linkové dopravy, včetně zvláštní linkové dopravy, a příležitostné dopravy bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je usazen, pokud:

a)	je oprávněn v členském státě, v němž je usazen, provozovat přepravu autokary a autobusy linkové dopravy, včetně zvláštní linkové dopravy, nebo příležitostné dopravy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy;

b)	splňuje podmínky stanovené právními předpisy Společenství o přístupu k povolání provozovatele vnitrostátní nebo mezinárodní silniční osobní dopravy;

c)

vyhovuje právním předpisům týkajícím se norem pro řidiče a vozidla stanoveným zejména směrnicí Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství  (11) , směrnicí Rady96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz  (12), a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu  (13).

2.   Každému dopravci je pro vlastní potřebu ve smyslu článku 1 povoleno provozovat bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je usazen, dopravu ve smyslu čl. 5 odst. 5, pokud:

a)	mu bylo v členském státě, v němž je usazen, uděleno povolení k provozování osobní dopravy autokary a autobusy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy;

b)	vyhovuje právním předpisům týkajícím se norem pro řidiče a vozidla stanoveným zejména směrnicí 92/6/EHS, směrnicí 96/53/ES a směrnicí 2003/59/ES.

Kapitola II

Licence Společenství a přístup na trh

Článek 4

Licence Společenství

1.   Mezinárodní přepravu cestujících autokary nebo autobusy lze provozovat s licencí Společenství vydanou příslušnými orgány členského státu, v němž je usazen.

2.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, vydají držiteli prvopis licence Společenství, který musí být uchováván u dopravce, a rovněž vydají takový počet ověřených opisů, které odpovídají počtu vozidel používaných pro mezinárodní přepravu cestujících, která jsou k dispozici držiteli licence Společenství, ať již v plném vlastnictví nebo v jiné formě, zejména na základě smlouvy o splátkovém prodeji, smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy.

Licence Společenství a ověřené opisy jsou ve formátu stanoveném v příloze I.

Licence Společenství a ověřené opisy se opatří vytlačeným razítkem nebo pečetí orgánu vydávajícího licenci, jakož i podpisem a pořadovým číslem. Pořadové číslo osvědčení řidiče se zanese do vnitrostátního elektronického rejstříku provozovatelů silniční dopravy podle článku 15 nařízení (ES) č. …/2008[, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy] jako součást údajů o dopravci.

Komise přizpůsobí přílohu I technickému pokroku. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

3.   Licence Společenství je vydávána na jméno dopravce a nelze ji převést na třetí osobu. Ověřený opis licence Společenství musí být ve vozidle a musí být předložen na žádost oprávněného kontrolora.

4.   Licence Společenství je vydávána na dobu pěti let a lze ji prodloužit.

Licence Společenství a ověřené opisy vydané přede dnem použitelnosti tohoto nařízení zůstávají platné do jejich dne skončení platnosti.

5.   Při předložení žádosti o licenci a alespoň každých pět let poté ověřují příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, zda dopravce splňuje nebo nadále splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1.

6.   Jestliže podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 nejsou splněny, odmítnou příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, vydat nebo prodloužit či odejmout licenci Společenství a toto odmítnutí odůvodní.

7.   Členské státy musí žadateli o licenci Společenství nebo držiteli licence Společenství zaručit právo odvolat se proti rozhodnutí o zamítnutí nebo o odnětí dotyčné licence vydanému příslušnými orgány členského státu, v němž je usazen.

8.   Členské státy mohou rozhodnout, že se licence Společenství vztahuje rovněž na vnitrostátní dopravu.

Článek 5

Přístup na trh

1.   S výhradou případné povinné rezervace je linková doprava přístupná všem.

Pro linkovou dopravu je třeba povolení v souladu s ║ ustanoveními kapitoly III.

Pravidelnost linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.

Provozování souběžných nebo dočasných linkových spojů určených pro uživatele stávajících linkových spojů, neobsluhování určitých zastávek nebo obsluhování přídavných zastávek stávajícími linkovými spoji se řídí stejnými pravidly jako stávající linkové spoje.

2.   Zvláštní linková doprava je prováděna za podmínek uvedených v odstavci 1. Tato doprava zahrnuje:

a)	přepravu pracovníků mezi bydlištěm a pracovištěm;

b)	přepravu žáků a studentů mezi bydlištěm a vzdělávacími institucemi.

Pravidelnost zvláštní linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.

Pro zvláštní linkovou dopravu není třeba povolení, je-li upravena smlouvou mezi organizátorem a dopravcem.

3.   Pro příležitostnou dopravu není třeba povolení.

Pro organizování souběžné nebo dočasné dopravy srovnatelné se stávající linkovou dopravou a určené pro tytéž cestující je však třeba povolení vydané postupem stanoveným v kapitole III.

Skutečnost, že je příležitostná doprava provozována v určitých intervalech, nepostačuje sama o sobě k tomu, aby přestala být považována za příležitostnou dopravu.

Příležitostná doprava může být provozována skupinou dopravců, kteří ji vykonávají pro potřebu stejného zadavatele, a cestující mohou přestoupit během cesty na jiný spoj jiného dopravce téže skupiny na trase na území členského státu.

Komise stanoví postupy oznamování jmen takových dopravců a spojů na trase příslušným orgánům dotyčných členských států. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

4.   Obdobně není třeba povolení pro jízdy prázdných vozidel související s dopravou uvedenou v odst. 2 třetím pododstavci a v odstavci 3.

5.   Pro dopravu pro vlastní potřebu není třeba povolení, ale vztahuje se na ni systém osvědčení.

Osvědčení vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je vozidlo evidováno, a platí pro celou cestu včetně tranzitu.

Komise stanoví formát osvědčení. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

Kapitola III

Linková doprava podléhající povolení

Článek 6

Druh povolení

1.   Povolení se vydává na jméno dopravce. Nelze je převést na třetí osobu. Avšak dopravce, kterému bylo uděleno povolení, může se souhlasem orgánu uvedeného v čl. 7 odst. 1 nechat dopravu provádět subdodavatele. V tom případě se jméno subdodavatele a jeho postavení jako subdodavatele vyznačí v povolení. Subdodavatel splní požadavky uvedené v čl. 3 odst. 1.

U sdružení dopravců vytvořeného pro provozování linkové dopravy se povolení vydává na jméno všech dopravců. Předává se dopravci, který tyto přepravy řídí, ostatním dopravcům se vydávají opisy. V povolení jsou uvedena jména všech dopravců.

2.   Doba platnosti povolení nesmí překročit pět let. Může být zkrácena na žádost žadatele nebo po vzájemné dohodě příslušných orgánů členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující.

3.   Povolení musí uvádět:

a)	druh dopravy;

b)	trasu přepravy, zejména výchozí a cílové místo;

c)	dobu platnosti povolení;

d)	zastávky a jízdní řád.

4.   Komise stanoví formát povolení. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

5.   Povolení opravňuje držitele k provozování linkové dopravy na území všech členských států, jimiž prochází uvedená trasa.

6.   Provozovatel linkové dopravy může použít přídavná vozidla k řešení dočasných a výjimečných situací. Provozovatel informuje členský stát, na jehož území se nachází výchozí místo, o příčinách této dočasné a výjimečné situace.

V tom případě dopravce zajistí, aby ve vozidle byly tyto doklady:

a)	opis povolení pro linkovou dopravu;

b)	opis smlouvy mezi provozovatelem linkové dopravy a podnikem, který poskytuje dodatečná vozidla, nebo rovnocenný doklad;

c)	ověřený opis licence Společenství vydané provozovateli linkové dopravy.

7.     Členské státy mohou vyjmout z povinnosti podstoupit postup pro udělování povolení přeshraniční linkovou dopravu, která se nevzdaluje více než 50 km od státní hranice. O této skutečnosti informují Komisi i sousední členské státy.

Článek 7

Podání žádosti o povolení

1.   Žádosti o povolení linkové dopravy se podávají příslušným orgánům členského státu, na jehož území je výchozí místo.

2.   Komise stanoví formát žádostí. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

3.   Žadatel sdělí k odůvodnění své žádosti všechny další informace, které považuje za významné nebo které si vyžádá povolující orgán, zejména rozpis řízení umožňující sledovat dodržování právních předpisů Společenství o dobách řízení a odpočinku a opis licence Společenství pro mezinárodní osobní silniční dopravu pro cizí potřebu, jak stanoveno v článku 4.

Článek 8

Postup pro udělení povolení

1.   Povolení se uděluje po dohodě s příslušnými orgány všech členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující. Povolující orgán předloží uvedeným orgánům a příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, opis žádosti spolu se svým posouzením a opisy všech ostatních souvisejících dokladů.

2.   Příslušné orgány členských států, jejichž souhlas byl vyžádán, sdělí povolujícímu orgánu své rozhodnutí o žádosti do dvou měsíců. Tato lhůta se počítá ode dne obdržení žádosti o souhlas, který je uveden na potvrzení o obdržení. Jestliže povolující orgán odpověď neobdrží do dvou měsíců, je to považováno za souhlas a povolující orgán povolení může udělit.

3.   Povolující orgán rozhodne o žádosti do tří měsíců ode dne podání.

4.   Povolení bude vydáno s výjimkou případů, kdy:

a)	žadatel není schopen provozovat dopravu, na niž se žádost vztahuje, vozidly, která jsou mu bezprostředně dostupná;

b)

žadatel v minulosti porušil vnitrostátní nebo mezinárodní právní předpisy o silniční dopravě, zejména podmínky a požadavky související s povolením pro mezinárodní silniční přepravu cestujících nebo se dopustil závažného porušení ▐ pravidel bezpečnosti silničního provozu, zejména norem týkajících se vozidel a doby řízení a odpočinku, a toto porušení vedlo ke ztrátě dobré pověsti ve smyslu nařízení (ES) č. …/2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy] ;

c)	v případě žádosti o prodloužení povolení již nejsou splněny podmínky pro udělení tohoto povolení;

d)

členský stát na základě podrobné analýzy rozhodne, že dotyčná doprava by vážně ovlivnila funkčnost srovnatelné dopravy provozované v rámci smlouvy o veřejných službách, která stanoví závazek veřejné služby definované v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 ║ o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici ║ (14) na příslušných přímých úsecích.

▐

Skutečnost, že dopravce nabízí nižší ceny než jiní silniční dopravci nebo že je dotyčný spoj již provozován jinými silničními dopravci, neopravňuje sama o sobě k zamítnutí žádosti.

5.   Povolující orgán a příslušné orgány všech členských států účastnících se dosažení dohody podle odstavce 1, mohou žádost zamítnout jen z důvodů stanovených tímto nařízením.

6.   Po ukončení postupu podle odstavců 1 až 5 povolující orgán udělí povolení nebo nebo žádost formálně zamítne.

Zamítnutí žádosti je zdůvodněno. Členské státy zajistí dopravcům, aby v případě zamítnutí jejich žádosti měli možnost uplatnit svá práva.

Povolující orgán informuje všechny orgány uvedené v odstavci 1 o svém rozhodnutí a zašle jim opis povolení.

7.   Jestliže postup k dosažení dohody podle odstavce 1 nedospěje k výsledku, může být záležitost předána Komisi ve lhůtě jednoho měsíce ode dne sdělení o záporném rozhodnutí jedním nebo více členskými státy konzultovanými podle odstavce 1.

8.   Komise po konzultaci s dotyčnými členskými státy přijme do deseti týdnů od obdržení sdělení od povolujícího orgánu rozhodnutí, jež vstoupí v platnost 30 dnů ode dne jeho oznámení dotyčným členským státům.

9.   Rozhodnutí Komise zůstává v platnosti do dosažení dohody mezi dotyčnými členskými státy.

Článek 9

Prodloužení a změna povolení

Článek 8 se použije obdobně na žádosti o prodloužení povolení nebo o změnu podmínek pro provoz dopravy podléhající povolení.

O menších změnách provozních podmínek, zejména úpravách intervalů jízdného a jízdních řádů, stačí, že povolující orgán uvědomí ostatní členské státy, kterých se týká změna.

Dotyčné členské státy se mohou dohodnout, aby o změnách podmínek pro provoz určité dopravy rozhodoval sám povolující orgán.

Článek 10

Pozbytí platnosti povolení

1.   Aniž jsou dotčena ustanovení nařízení (ES) č. 1370/2007, pozbývá povolení pro linkovou dopravu platnosti uplynutím doby platnosti povolení nebo tři měsíce po dni, kdy povolující orgán obdrží od držitele daného povolení předběžné sdělení o jeho záměru ukončit dopravní činnost. Sdělení je odůvodněno.

2.   Přestane-li existovat poptávka po této dopravě, může být období sdělení stanoveného v odstavci 1 jeden měsíc.

3.   Povolující orgán uvědomí příslušné orgány členských států, kterých se to týká, že povolení pozbylo platnosti.

4.   Držitel povolení uvědomí o ukončení dopravy uživatele vhodným zveřejněním jeden měsíc předem.

Článek 11

Závazky dopravce

1.   S výjimkou případů vyšší moci musí provozovatel linkové dopravy přijmout po dobu platnosti povolení všechna opatření k zajištění dopravní obslužnosti, která odpovídá všem normám pro pravidelnost, přesnost a přepravní kapacitu a je v souladu s ostatními podmínkami stanovenými příslušným orgánem v souladu s čl. 6 odst. 3.

2.   Dopravce musí trasu, zastávky, jízdní řád, jízdné a ostatní podmínky přepravy zveřejnit tak, aby byly snadno dostupné všem uživatelům.

3.   Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1370/2007, mohou dotyčné členské státy vzájemnou dohodou a po dohodě s držitelem povolení změnit provozní podmínky linkové přepravy.

Kapitola IV

Příležitostná doprava a ostatní doprava nepodléhající povolení

Článek 12

Kontrolní doklady

1.   Příležitostná doprava je provozována na podkladě jízdního listu s výjimkou dopravy uvedené v čl. 5 odst. 3 druhém pododstavci.

2.   Dopravce provozující příležitostnou dopravu vyplní jízdní list před začátkem každé jízdy.

3.   Jízdní list musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)	druh dopravy;

b)	hlavní trasu;

c)	zapojené dopravce.

4.   Komise stanoví formát jízdního listu a způsob jeho použití. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

Komise a členské státy se zavazují k přijetí opatření nezbytných k uvedení ustanovení týkajících se jízdního listu, vyplývajících z jiných úmluv se třetími zeměmi, do souladu s tímto nařízením, a to nejpozději do 1. ledna 2010.

5.   Sešity jízdních listů vydává účinným a pro uživatele praktickým způsobem příslušný orgán členského státu, v němž je dopravce usazen, nebo subjekty jím určené.

6.   Komise stanoví formát sešitu jízdních listů a způsob jeho použití. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

7.   U zvláštní linkové dopravy uvedené v čl. 5 odst. 2 třetím pododstavci zastupuje kontrolní doklad smlouva nebo její ověřený opis.

Článek 13

Místní výlety

V rámci mezinárodní příležitostné dopravy může dopravce provozovat příležitostnou dopravu (místní výlety) v jiném členském státě než ve státě, v němž je usazen.

Tato doprava určená cestujícím ▐, kteří před tím byli týmž dopravcem přepraveni v rámci mezinárodní dopravy uvedené v prvním pododstavci, musí být provedena týmž vozidlem nebo vozidlem téhož dopravce či skupiny dopravců.

Kapitola V

Kabotáž

Článek 14

Zásada

1.   Každému provozovateli silniční osobní dopravy pro cizí potřebu, který je držitelem licence Společenství, musí být za podmínek stanovených v této kapitole a bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, kde je dopravce usazen, povoleno provozovat kabotážní dopravu podle článku 15.

2.   Ověřený opis licence Společenství se musí nacházet ve vozidle a být kdykoli předložena na žádost kontrolora.

Článek 15

Povolená kabotážní doprava

Kabotážní doprava je povolena pro následující dopravu:

a)	zvláštní linkovou dopravu za předpokladu, že se zakládá na smlouvě uzavřené mezi organizátorem a dopravcem,

b)	příležitostnou dopravu,

c)

linkovou dopravu prováděnou dopravcem nerezidentem v hostitelském státě v rámci mezinárodní linkové dopravy v souladu s tímto nařízením s výjimkou dopravy uspokojující dopravní potřeby městského centra nebo aglomerace, jakož i dopravní potřeby mezi nimi a jejich okolím. Kabotážní dopravu nelze provádět nezávisle na této mezinárodní linkové dopravě.

Článek 16

Pravidla použitelná pro kabotážní dopravu

1.   Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotážní dopravy uvedené v článku 15 platným právním a správním předpisům hostitelského státu týkajícím se těchto oblastí:

a)	podmínky platné pro smlouvy o přepravě;

b)	hmotnosti a rozměry silničních vozidel;

c)	požadavky týkající se přepravy určitých skupin cestujících, a to žáků, dětí a tělesně postižených osob;

d)	▐ doby jízdy a odpočinku;

e)	DPH (daň z přidané hodnoty) dopravních služeb;

f)	vysílání pracovníků ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES.

Hmotnosti a rozměry uvedené v prvním pododstavci písm. b) smějí případně přesáhnout hmotnosti a rozměry použitelné v členském státě, v němž je dopravce usazen, ale za žádných okolností nesmějí překročit mezní hodnoty stanovené hostitelským členským státem pro vnitrostátní dopravní provoz nebo technické vlastnosti uvedené v dokladech podle čl. 6 odst. 1 směrnice 96/53/ES.

2.   Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotážní dopravy tvořící součást dopravních služeb podle čl. 15 písm. c) platným právním a správním předpisům hostitelského členského státu týkajícím se povolování, postupů veřejné soutěže, provozovaných spojů, pravidelnosti, kontinuity, frekvence a tras.

3.   Na vozidla určená ke kabotážní dopravě se vztahují stejné technické normy konstrukce a vybavení jako na vozidla uváděná do provozu v mezinárodní dopravě.

4.   Členské státy uplatňují vnitrostátní právní a správní předpisy podle odstavců 1 a 2 na dopravce nerezidenty za stejných podmínek jako na své státní příslušníky, tak aby bylo zabráněno veškeré diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

Článek 17

Kontrolní doklady pro kabotážní dopravu

1.   Při příležitostné dopravě ve formě kabotáže se musí ve vozidle nacházet jízdní list podle článku 12, který musí být předložen na žádost kontrolora.

2.   Jízdní list musí obsahovat tyto informace:

a)	výchozí a cílové místo jízdy;

b)	datum začátku a konce jízdy.

3.   Jízdní listy jsou vydávány v sešitech uvedených v článku 12 opatřených schvalovací známkou příslušného orgánu nebo jiných příslušných subjektů členského státu, v němž je dopravce usazen.

4.   V případě zvláštní linkové dopravy platí jako kontrolní doklad smlouva uzavřená mezi dopravcem a organizátorem dopravy nebo ověřený opis smlouvy.

Jízdní list se však vyplňuje jako měsíční výkaz.

5.   Použité jízdní listy musí být vráceny příslušnému orgánu nebo jiným příslušným subjektům členského státu, v němž je dopravce usazen, v souladu s postupy, které tento orgán nebo subjekt stanoví.

Článek 18

Ochranná opatření

1.     V případě závažného narušení trhu vnitrostátní přepravy v určité zeměpisné oblasti, které je způsobeno kabotáží nebo s kabotáží souvisí, se kterýkoli členský stát může obrátit na Komisi za účelem přijetí ochranných opatření, přičemž jí poskytne nezbytné informace a oznámí jí opatření, která zamýšlí přijmout vůči dopravcům rezidentům.

2.     Ve smyslu odstavce 1 se:

—

„závažným narušením trhu vnitrostátní přepravy v určité zeměpisné oblasti“ rozumí přítomnost specifických potíží na trhu, které mohou vést k závažnému a potenciálně dlouhodobému převisu nabídky nad poptávkou, jenž by ohrozil finanční stabilitu a přežití významného počtu provozovatelů osobní silniční dopravy,

—	„zeměpisnou oblastí“ rozumí oblast, která zahrnuje celé území členského státu či jeho část nebo zasahuje na celé území jiných členských států či na jeho část.

3.     Komise přezkoumá situaci a po konzultaci s výborem uvedeným v článku 27 rozhodne do jednoho měsíce od obdržení žádosti příslušného členského státu, zda jsou nutná ochranná opatření, a případně tato opatření přijme. Opatření přijatá podle tohoto článku jsou platná nejdéle po dobu šesti měsíců; jejich platnost může být prodloužena jen jednou. Komise neprodleně informuje členské státy a Radu o jakémkoliv rozhodnutí přijatém podle tohoto odstavce.

4.     Jestliže Komise přijme ochranná opatření týkající se jednoho nebo více členských států, jsou příslušné orgány povinny přijmout odpovídající opatření vůči dopravcům rezidentům a uvědomit o nich Komisi. Opatření jsou platná nejpozději ode dne, kdy vstupují v platnost ochranná opatření přijatá Komisí.

5.     Každý členský stát může Radě předložit rozhodnutí Komise podle odstavce 3 do 30 dnů od jeho oznámení. Rada může kvalifikovanou většinou do 30 dnů od předložení rozhodnutí Radě členským státem nebo, bylo-li rozhodnutí předloženo více členskými státy, ode dne prvního předložení, přijmout jiné rozhodnutí.

Na rozhodnutí Rady se vztahují lhůty stanovené v odstavci 3. Příslušné orgány dotčených členských států jsou povinny přijmout opatření s rovnocenným účinkem vůči dopravcům rezidentům a uvědomit o nich Komisi. Nepřijme-li Rada rozhodnutí ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci, nabývá rozhodnutí Komise právní moci.

6.     Je-li Komise toho názoru, že je třeba prodloužit platnost opatření uvedených v odstavci 3, podá návrh Radě, která rozhodne kvalifikovanou většinou.

Kapitola VI

Kontroly a sankce

Článek 19

Jízdenky

1.   Dopravci provozující linkovou dopravu, s výjimkou zvláštní linkové dopravy, vydají jednotlivou nebo souhrnnou jízdenku, která uvádí tyto údaje:

a)	výchozí a cílové místo, případně i zpáteční jízdy;

b)	dobu platnosti jízdenky;

c)	cenu přepravy.

2.   Jízdenka ve smyslu odstavce 1 musí být předložena na žádost oprávněného kontrolora.

Článek 20

Silniční kontroly a kontroly v provozovnách dopravců

1.   Povolení nebo kontrolní doklad musí být ve vozidle a musí být předloženy na žádost oprávněného kontrolora.

2.   Provozovatelé mezinárodní přepravy cestujících autokary a autobusy umožní všechny kontroly, které mají zajistit řádné provozování této přepravy, zejména pokud jde o dobu řízení a odpočinku. Při uplatňování tohoto nařízení jsou oprávnění kontroloři zmocněni:

a)	prověřovat účetní knihy a jiné podklady o činnosti dopravce;

b)	na místě vyhotovovat kopie nebo výtahy z účetních knih a jiných podkladů;

c)	mít přístup do všech provozoven dopravce, na jeho pozemky a do jeho vozidel;

d)	požadovat zpřístupnění všech informací obsažených v účetních knihách, podkladech a databázích.

Článek 21

Vzájemná spolupráce

Členské státy navzájem spolupracují při uplatňování tohoto nařízení. Vyměňují si informace prostřednictvím vnitrostátních kontaktních míst zřízených podle článku 17 nařízení (ES) č. …/2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy].

Článek 22

Odejmutí licencí Společenství a povolení

1.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, odejmou licenci Společenství vydanou podle článku 4, jestliže držitel:

a)	již nesplňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1;

b)	poskytl nesprávné informace týkající se údajů požadovaných pro vydání licence Společenství.

2.   Povolující orgán odejme povolení, jestliže držitel již nesplňuje podmínky, na jejichž základě bylo podle tohoto nařízení uděleno, zejména požádá-li o to členský stát, v němž je dopravce usazen. Povolující orgán o tom neprodleně uvědomí příslušné orgány dotčeného členského státu.

Článek 23

Uložení sankcí za porušení právních předpisů členským státem, v němž je dopravce usazen

1.   V případě závažného porušení ▐ právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy, kterých se dopravci dopustili v jakémkoli členském státu nebo tam byla zjištěna, zejména týkajících se vozidel, dob řízení a odpočinku řidičů a poskytování souběžné nebo dočasné dopravy bez povolení podle čl. 5 odst. 1 čtvrtého pododstavce, mohou příslušné orgány členského státu, v němž je usazen dopravce, který se porušení dopustil, vydat varování a mimo jiné uložit tyto sankce:

a)	dočasně nebo trvale odejmout některé nebo všechny ověřené opisy licence Společenství;

b)	dočasně nebo trvale odejmout licenci Společenství;

(c)	uložit peněžité sankce .

Tyto sankce jsou určovány s ohledem na závažnost porušení právních předpisů, kterého se držitel licence Společenství dopustí, a s ohledem na celkový počet ověřených opisů licence Společenství, které má v držení pro účely mezinárodní dopravy.

2.   Příslušné orgány členských států zakáží dopravci provozovat na jejich území mezinárodní přepravu cestujících ve smyslu tohoto nařízení, jestliže závažným způsobem porušil právní předpisy Společenství v oblasti silniční dopravy, a po vydání konečného rozhodnutí a vyčerpání všech opravných prostředků, které je dopravce, jemuž jsou sankce ukládány, oprávněn využít, zejména normy týkající se vozidel a doby řízení a odpočinku řidičů. Neprodleně o tom uvědomí příslušné orgány dotyčného členského státu.

3.    Pokud bylo zjištěno závažné porušení v případě uvedeném v čl. 24 odst. 1, příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, rozhodnou jaká sankce se dotyčnému dopravci uloží. Sdělí příslušným orgánům členského státu, na jehož území bylo porušení zjištěno, co nejdříve, avšak nejpozději do tří měsíců poté, co se o porušení dozvěděly, které sankce podle odstavců 1 a 2 tohoto článku byly uloženy. Pokud takové sankce nebylo možné uložit, uvedou příslušné důvody.

4.   Příslušné orgány při tom vezmou v úvahu každou sankci již uloženou v členském státu, v němž byla porušení zjištěna, a zajistí, aby celkové sankce uložené dotyčnému dopravci přiměřeně odpovídaly porušení nebo porušením, která byla příčinou těchto sankcí.

Sankce, která po konzultaci s příslušnými orgány hostitelského členského státu uloží v případě uvedeném v čl. 24 odst. 1 příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, může zahrnovat odejmutí povolení k výkonu činnosti provozovatele silniční přepravy.

5.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, mohou rovněž v souladu s vnitrostátním právem zahájit proti dotyčnému dopravci řízení před příslušným vnitrostátním soudem. O rozhodnutích učiněných v dané věci uvědomí příslušné orgány hostitelského státu.

6.   Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 24

Uložení sankcí za porušení právních předpisů hostitelským členským státem

1.   Zjistí-li příslušné orgány členského státu, že došlo k závažnému porušení ▐ tohoto nařízení nebo právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy dopravcem nerezidentem, předá členský stát, na jehož území se porušení zjistilo, příslušným orgánům členského státu, v němž je dopravce usazen, co nejdříve, avšak nejpozději do jednoho měsíce poté, co se o porušení dozvěděl, tyto údaje:

a)	popis porušení právních předpisů, jakož i datum a čas, kdy k němu došlo;

b)	kategorie, druh a závažnost porušení právních předpisů;

c)	uložené a vykonané sankce.

Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou po příslušných orgánech členského státu, kde je usazen dopravce, požadovat, aby uložily správní sankce v souladu s článkem 23.

2.   Aniž je dotčeno trestní stíhání, může hostitelský členský stát uložit sankce dopravcům nerezidentům, kteří při provozování kabotážní dopravy na jeho území poruší toto nařízení nebo vnitrostátní dopravní předpisy nebo dopravní předpisy Společenství. Sankce jsou ukládány s vyloučením jakékoli diskriminace. Sankce mohou mimo jiné spočívat ve varování, a/nebo v případě závažných ▐ porušení právních předpisů v dočasném zákazu provozování kabotážní dopravy na území hostitelského státu kde k porušení došlo nebo v uložení peněžitých sankcí .

3.   Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 25

Zápis do vnitrostátního rejstříku

Členské státy zajistí, aby závažná porušení ▐ právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy, kterých se dopustili dopravci na jejich území, jež vedla k tomu, že členský stát uložil sankce, jakož i uložené sankce, byly zapsány do vnitrostátního rejstříku provozovatelů silniční dopravy podle nařízení (ES) č. …/2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy]. Položky v rejstříku, které se týkají dočasného nebo trvalého odebrání licence Společenství, zůstávají v databázi po dobu alespoň dvou let.

Kapitola VII

Provádění

Článek 26

Dohody mezi členskými státy

1.   Členské státy mohou uzavírat dvoustranné a vícestranné dohody o další liberalizaci dopravy, na niž se vztahuje toto nařízení, zejména pokud jde o právní úpravu povolení a o zjednodušení nebo nevyžadování kontrolních dokladů.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o všech dohodách uzavřených na základě odstavce 1.

Článek 27

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený podle čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě  (15).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a odst. 5 písm. b) a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 uvedeného rozhodnutí.

Lhůty stanovené v čl. 5a odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a e) rozhodnutí 1999/468/ES jsou jeden měsíc.

Článek 28

Sankce

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí za porušení tohoto nařízení a učiní všechna opatření, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí Komisi uvedené předpisy do … (16) a co nejdříve oznámí všechny následné změny.

Zajistí, aby všechna tato opatření byla uplatňována bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

Článek 29

Podávání zpráv

1.   Členské státy sdělí Komisi každoročně do 31. ledna počet povolení linkové dopravy vydaných předchozí rok a celkový počet povolení linkové dopravy platných na konci období, za které se podává zpráva. Tyto informace se podávají zvlášť pro každou cílovou zemi linkové dopravy. Členské státy Komisi také sdělí údaje týkající se kabotážní dopravy prováděné dopravci rezidenty formou zvláštní linkové dopravy a příležitostné dopravy během období, za které se podává zpráva.

2.   Příslušné orgány hostitelského členského státu zašlou Komisi každoročně do 31. ledna statistický přehled o počtu povolení vydaných pro kabotážní dopravu prováděnou formou linkové dopravy podle čl. 15 písm. c).

3.   Komise stanoví formát tabulky, která se použije ke sdělení tohoto statistického přehledu. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 odst. 2.

4.   Členské státy nejpozději do 31. ledna každého roku uvědomí Komisi o počtu dopravců, kteří jsou držiteli licence Společenství k 31. prosinci předchozího roku, a o počtu ověřených opisů licencí odpovídajících počtu vozidel v provozu k tomuto dni.

Článek 30

Změna nařízení (ES) č. 561/2006

V nařízení (ES) č. 561/2006 se do článku 8 vkládá nový odstavec, který zní:

Kapitola VIII

Závěrečná ustanovení

Článek 31

Zrušující ustanovení

Nařízení (EHS) č. 684/92 a (ES) č. 12/98 se zrušují.

Odkazy na zrušená nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 32

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2009 .

---

(1)  Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 44 .

(2)  Úř. věst. C [ …], [ …], s. [ …].

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. června 2008.

(4)  Úř. věst. L 74, 20.3.1992, s. 1. ║.

(5)  Úř. věst. L 4, 8.1.1998, s. 4.

(6)  Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

(7)  Úř. věst. L …

(8)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23 ║.

(9)   Přijaté texty, P6_TA(2007)0575.

(10)   Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27 ║.

(12)  Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59.

(13)  Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.

(14)  Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1 .

(15)  Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8.

(16)  12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

(17)   Úř. věst. L … “