25.4.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 105/31

1.

vítá tuto žádost, neboť evropské regiony a města hrají významnou úlohu v realizaci Lisabonské strategie. Jsou vlastně klíčovými subjekty v oblasti politiky inovací, výzkumu a vzdělávání, jsou zdrojem více než 66 % všech veřejných investic v EU a prostředky ze strukturálních fondů stále více vynakládají na plnění cílů růstu a zaměstnanosti;

2.

připomíná, že do reformní smlouvy přijaté v Lisabonu byla doplněna územní soudržnost jako třetí cíl Evropské unie, vedle sociální a hospodářské soudržnosti, a že řešení územních rozdílů, které negativně ovlivňují celkovou konkurenceschopnost hospodářství EU, se následně stalo prioritou, díky níž velmi významně vzrostla úloha regionů a měst;

3.

vítá strategickou zprávu Evropské komise o hospodářských reformách v celé Evropě, jejíž součástí je zhodnocení pokroku příslušného členského státu se souvisejícím návrhem doporučení specifických pro tuto zemi, dále návrh na potvrzení integrovaných hlavních směrů a návrh nového lisabonského programu Společenství na období let 2008–2010. Z této strategické zprávy v podstatě vyplývá, že Lisabonská strategie prokázala svůj význam vytvořením celkového cíle spočívajícího ve větším růstu a zaměstnanosti v Evropě. Upozorňuje v tomto ohledu na vytvoření několika sdružení pro spolupráci mezi regiony, která se rovněž v rámci své činnosti zaměřují na plnění cílů stanovených v Lisabonské strategii; příkladem může být Sdružení pro inovaci, jež sdružuje na dvacet evropských regionů, které již dosáhly úspěchů v oblasti inovací, a některé z nich již splňují lisabonská kritéria;

4.

nicméně zdůrazňuje, že ne všechny členské státy provádějí programy reforem nezbytnou rychlostí a že je třeba učinit mnohem více pro to, aby se v reformách pokročilo;

5.

vítá rozhodnutí Evropské rady 2006 zapojit VR do realizace partnerství pro růst a zaměstnanost vypracováním zprávy o účincích revidované Lisabonské strategie na místní a regionální úrovni, a žádá, aby byl VR na jarním zasedání Evropské rady pověřen pravidelným podáváním zpráv o provádění Lisabonské strategie a jeho monitorování na místní a regionální úrovni;

6.

domnívá se, že Lisabonská strategie může být úspěšně realizována pouze tehdy, pokud jsou místní a regionální samosprávy plně zapojeny do procesů rozhodování, provádění a monitorování, a opakuje, že se zavázal přispět k realizaci strategie pro růst a zaměstnanost přímo na místě;

7.

je pevně přesvědčen o nutnosti evropské strategie, která by podporovala konkurenceschopnost Evropy i po roce 2010, stanovila celoevropskou koordinovanou a jednotnou politiku hospodářských reforem pro růst a zaměstnanost a pomohla řešit globální výzvy, jimž ve stále větší míře čelí všechny úrovně správy v Evropě;

8.

nabízí Evropské komisi, že ji podpoří při organizaci kampaně na zvýšení povědomí v celé Evropě tím, že na tuto strategii bude upozorňovat a podporovat ji v současné době i v budoucnu;

1.

vítá, že jednou z klíčových změn revidované Lisabonské strategie, jež byla přijata v roce 2005, je myšlenka „jednání na místní úrovni“, jejímž cílem je zdůraznit úlohu místní a regionální úrovně;

2.

poukazuje na to, že ačkoli jsou regiony a města Evropy zapojena do plnění prakticky všech cílů růstu a zaměstnanosti Lisabonské strategie, většina z nich se domnívá, že přínos uvedené strategie pro dosažení těchto cílů je málo významný;

3.

lituje tohoto lisabonského paradoxu a připomíná, že většího ztotožnění se s programem pro růst a zaměstnanost, jež bylo požadováno v revizi Lisabonské strategie v roce 2005, lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li různé úrovně správy (EU, národní, regionální a místní) na splnění úkolu spolupracovat;

4.

vybízí proto v souladu se zásadou subsidiarity k intenzivnější spolupráci mezi různými úrovněmi správy, která umožní koherentnější, koordinovanější a účinnější tvorbu politiky a zvýší „přidanou hodnotu“ strategie pro růst a zaměstnanost v celé EU;

5.

připomíná, že místní a regionální samosprávy velmi usilují o dosažení lisabonských cílů a že mnohé z nich vidí možnost posílit svou úlohu v procesu provádění; poukazuje na převažující znepokojení nad jejich zapojením do provádění, což jen dokazuje, že navzdory zlepšení nedostatky v provádění přetrvávají a je třeba se jimi zabývat v příštím cyklu řízení;

6.

doporučuje, aby každoroční monitorování ze strany Komise a její konkrétní doporučení pro danou zemi zahrnovala také informaci o systematickém zapojení všech zainteresovaných stran;

7.

opakuje své výzvy, aby členské státy systematičtěji zapojily místní a regionální samosprávy do všech úrovní cyklu lisabonské politiky v souladu s příslušnými ústavními ustanoveními;

8.

žádá, aby byl přizván k účasti v pracovní skupině pro lisabonskou metodiku v rámci Výboru pro hospodářskou politiku;

9.

doporučuje, aby byl EUROSTAT pověřen poskytnutím všech relevantních statistických údajů o regionální úrovni, jež by umožnily sestavit a zveřejnit strukturální monitorovací zprávu o dosažení cílů Lisabonské strategie;

10.

považuje evropskou politiku soudržnosti za důležitý nástroj umožňující regionům a městům Evropy dosažení cílů strategie pro růst a zaměstnanost přímo na místě. Politika soudržnosti je nejdůležitější doprovodnou politikou k posílení konkurenceschopnosti a zvýšení zaměstnanosti v regionech, které zaostávají;

11.

poukazuje na to, že požadavek na vyčlenění prostředků v novém programovém období politiky soudržnosti na období let 2007–2013 přinesl relevantní a významné změny v plánech výdajů regionů a měst, což vedlo především k nárůstu výdajů na inovace. Kromě toho se domnívá, že vyčlenění prostředků přispívá k tomu, že Lisabonská a Göteborská strategie se přiblíží k hlavnímu úkolu politiky soudržnosti, což vítá, a očekává, že po vyhodnocení zkušeností z nynějšího programového období Komise předloží návrhy týkající se toho, jaký přínos pro Lisabonskou strategii může mít politika soudržnosti v budoucnosti;

12.

sdílí názor Evropské komise (1), že nová politika soudržnosti na období let 2007–2013 vytvořila základ pro strategičtější přístup k investičnímu plánování, jež se opírá o Lisabonskou strategii, a pro větší ztotožnění se se strategií přímo na místě prostřednictvím výraznější decentralizace řízení a větší úlohy partnerů. Nicméně lituje, že se Komise omezuje na úzkou spolupráci s členskými státy a používá systémy a postupy, které byly zavedeny za účelem monitorování, hodnocení a úpravy programů v závislosti na měnících se okolnostech a prioritách. Vybízí Komisi, aby náležitě ocenila klíčovou úlohu, jež by regiony a města mohla v této souvislosti hrát;

13.

žádá proto o mechanismy pro lepší koordinaci mezi různými úrovněmi tvorby politiky s cílem vytvořit účinnou strategii, jež by zahrnovala všechny orgány usilující o dosažení lisabonských cílů na regionální a místní úrovni. Výbor regionů je ochoten, ve spolupráci s národními a evropskými sdruženími místních a regionálních samospráv, k tomuto koordinovanému, participačnímu přístupu přispět;

14.

zdůrazňuje nové příležitosti vytvořené evropským seskupením pro územní spolupráci (ESÚS), jež národním, regionálním a místním úřadům umožňují rozvíjet intenzivnější územní spolupráci s cílem lepšího, koherentnějšího a účinnějšího provádění lisabonských cílů v dané oblasti vytvořením konkrétních projektů v přeshraničních regionech podobně jako těch, které byly realizovány v rámci nadnárodní a meziregionální spolupráce;

15.

vzhledem k právnímu základu územní soudržnosti v nové Lisabonské smlouvě vybízí EU k vytvoření konkrétních ustanovení a přijetí odpovídajících opatření, jež budou odpovídat potřebám nejvzdálenějších, ostrovních, horských a pobřežích regionů;

16.

dále se domnívá, že nadcházející přezkum rozpočtu EU pomůže zvýšit povědomí o tom, že z důvodu zvláštních teritoriálních potřeb mohou evropské regiony a města čelit výzvám a využít příležitostí pouze tehdy, dojde-li k posílení evropské politiky soudržnosti po roce 2013;

17.

připomíná nutnost i nadále umožňovat a usnadňovat horizontální spolupráci na úrovni strukturálních fondů a jiných relevantních evropských programů financování, jako je program pro konkurenceschopnost a inovace, 7. rámcový program pro výzkum a programy celoživotního učení, a maximalizovat přidanou hodnotu evropského financování s ohledem na dosažení lisabonských cílů;

18.

zdůrazňuje, že hospodářská dynamika musí ve 21. století, pro něž je charakteristická obrovská konkurenceschopnost, existovat na všech úrovních, tj. na úrovni EU, členských států a regionů i obcí, a budovat stabilní, prosperující společnost na celém území Evropy. Uznává, že místní a regionální samosprávy mohou usnadnit podmínky, které povedou k růstu podniků v dané oblasti. Domnívá se, že budoucnost území Evropy nelze utvářet pouze a výhradně na základě dynamiky hospodářské soutěže;

19.

naléhavě vybízí EU a členské státy EU, aby braly v úvahu priority regionů a měst v příslušných rozvojových programech;

20.

domnívá se, že lisabonský program je významným nástrojem pro zvýšení povědomí o programu pro růst a zaměstnanost a o přidané hodnotě, kterou přináší pro národní, regionální a místní tvorbu politiky;

21.

pověřuje svého předsedu předložením tohoto usnesení slovinskému předsednictví EU, na zasedání Evropské rady na jaře 2008, dále Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.