52007DC0620

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 17.10.2007

KOM(2007) 620 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Modernizace sociální ochrany pro větší sociální spravedlnost a hospodářskou soudržnost: další pokrok v aktivním začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce

1. Úvod

Strategie EU pro růst a zaměstnanost[1] přináší výsledky: v celé Evropě byl odstartován růst, zaměstnanost se zvyšuje a nezaměstnanost klesá. Stále je však zřejmé, že Evropa potřebuje mnohem víc pro to, aby si uvědomila veškerý svůj potenciál a zcela naplnila Lisabonské cíle v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje.

Významná část obyvatel Unie zůstává v sociální izolaci, jelikož 16 % obyvatel Evropy hrozí finanční chudoba, jeden z pěti má bydlení, jež nevyhovuje standardu, v domácnosti 10 % lidí žádný z členů nepracuje, dlouhodobá nezaměstnanost se blíží 4 % a podíl těch, kteří předčasně končí školní docházku, přesahuje 15 %. Další rozměr sociálního vyloučení, jenž nabývá na důležitosti, je chybějící přístup k informačním technologiím[2].

Evropská unie a její členské státy, navzdory tomu, že patří k nejbohatším oblastem světa, jsou stále vzdáleny od cíle mít rozhodující vliv na vymýcení chudoby, který stanovila Evropská rada při zahájení Lisabonské strategie v březnu 2000. Ačkoli je situace v různých členských státech značně odlišná, je rozsah znevýhodnění a nedostatku v mnoha ohledech, jimž někteří obyvatelé EU stále čelí, široce vnímán jako společensky, morálně i hospodářsky neúnosný.

Zapojit ty, kteří jsou na okraji společnosti a trhu práce, je stejně tak hospodářská, jako společenská priorita. Efektivní dynamické hospodářství a hospodářství, jehož základem je sociální spravedlnost se vzájemně nevylučují, mezi těmito prvky existuje úzká vzájemná závislost. Na jedné straně je hospodářský rozvoj nezbytný k zajištění prostředků pro poskytování sociální podpory. Na druhé straně znovu zapojit do práce ty, kteří jsou nejvíce vyloučeni z trhu práce, jestliže mohou pracovat, a podpořit jejich sociální integraci je nedílnou součástí Lisabonské strategie, jejímž cílem je mobilizace celkového potenciálu lidských zdrojů.

S cílem pomoci členským státům vzbudit zájem těch, kteří mohou pracovat, a poskytnout odpovídající podporu těm, kteří pracovat nemohou, navrhla Komise ucelenou strategii, již je možné nazvat aktivním začleňováním [3]. Tato strategie kombinuje podporu příjmů na úrovni dostatečné k zajištění důstojného života a propojenost s trhem práce skrze pracovní příležitosti nebo odbornou přípravu a skrze lepší přístup k účinným sociálním službám. Aktivní začleňování v tomto smyslu se zcela doplňuje s přístupem tzv. „flexikurity“, přičemž se zaměřuje na ty, kteří jsou na okraji trhu práce. Vytváří tzv. „aktivní sociální stát“ tím, že poskytuje individuální cestu ke získání zaměstnání a zajišťuje, aby ti, kteří pracovat nemohou, žili důstojně a zapojovali se do společnosti co nejvíce. Proto je aktivní začleňování příspěvkem k Lisabonské strategii a také stavebním prvkem sociálního rozměru strategie EU pro udržitelný rozvoj.

Na jaře roku 2006 Komise zahájila veřejnou konzultaci[4], která zahrnovala konzultaci podle článku 138 Smlouvy o ES o nutnosti akce na úrovni EU, s cílem podporovat aktivní začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce. Na základě výsledků této konzultace a iniciativ, které následovaly, včetně důkladného přezkumu vnitrostátních akčních plánů pro boj s chudobou a sociálním vyloučením, který provedl Výbor pro sociální ochranu, šestého setkání lidí žijících v chudobě (4. a 5. května 2007) a konference zainteresovaných stran o aktivním začleňování (15. června 2007), vypracovala Komise návrhy, které představuje v tomto sdělení, včetně zahájení druhé etapy konzultace podle čl. 138 odst. 3 Smlouvy o ES.

2. Odezvy na konzultace

2.1 Všeobecná podpora obnoveného úsilí EU směřujícího k aktivnímu začleňování

Odezvy na konzultaci z roku 2006 ukázaly, že doporučení Rady z roku 1992 o „společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany“[5] je stále považováno za referenční nástroj pro politiku EU týkající se chudoby a sociálního vyloučení. Zdůraznily, že toto doporučení neztratilo nic na svém významu, ale že je třeba učinit více pro jeho plné uskutečnění, zvláště pak tím, že se vyjasní kritéria a statistické nástroje, které mohou být použity jako měřítko pro definici přiměřené úrovně systémů minimálního příjmu.

Tyto odezvy rovněž uznaly, že přiměřenost systémů minimálního příjmu musí být posouzena v širším kontextu dostupnosti zaměstnání. Proto většina přivítala komplexní přístup Komise k této otázce[6]. Zatímco mezi respondenty panovala opatrnost, pokud jde o závazná pravidla na úrovni EU, která vzhledem k odlišné situaci napříč Evropou nejsou považována za vhodná, většina z nich vyjádřila podporu obnovenému úsilí na úrovni EU. Silná byla zvláště podpora formulace společných zásad na úrovni EU společně s posílením otevřené metody koordinace.

2.2 Potřeba ucelenějšího přístupu

Tyto různé odezvy navíc zdůraznily, že úspěšné uplatňování přístupu aktivního začleňování závisí na součinnosti jeho různých složek. Přiměřená podpora příjmů musí být kombinována s příležitostmi na trhu práce a lepším přístupem ke kvalitním službám.

Sociální začlenění a účast na trhu práce spolu úzce souvisejí. Aby zapojení znevýhodněných osob na trhu práce bylo trvalé, potřebují tyto osoby nejprve podporu ve formě dostatečných prostředků a individuálních služeb zaměstnanosti a sociálních služeb, které posílí jejich zapojení do společnosti a jejich zaměstnatelnost. Mělo by se podporovat zachovávání pracovních míst, pokud se těmto osobám podaří najít práci, aby se zabránilo situaci „otočných dveří“, kdy jsou lidé nuceni opustit pracovní místo kvůli tomu, že nemají odpovídající dovednosti, nebo proto, že nejsou dostatečně řešeny osobní a společenské překážky. Zaměstnanost sama o sobě navíc není zárukou proti chudobě, neboť 8 % pracujících v EU je ohroženo chudobou: to vysvětluje důrazné naléhání organizací občanské společnosti a odborů na vytváření kvalitních pracovních míst.

Sociální pomoc a sociální služby musí podporovat zapojení jednotlivců na trhu práce, zvyšovat jejich schopnost výdělku a snižovat závislost na sociálních dávkách a riziko přenosu chudoby z generace na generaci. Několik respondentů ale zdůraznilo, že dopad pravidel podmíněnosti nároků na nejzranitelnější osoby musí být pečlivě sledován, zvláště když úrovně sociální pomoci jsou již ve většině členských států pod hranicí rizika chudoby.

2.3 Odezva sociálních partnerů

Sdělení, které zahájilo první etapu konzultace, již zdůraznilo roli sociálních partnerů v mnoha členských státech při vytváření aktivních politik trhu práce a sledování jejich dopadů a při vyjednávání o minimálních mzdách. Ve své odezvě na první etapu konzultace podle článku 138 sociální partneři nepodpořili žádná právní řešení aktivního začleňování na úrovni EU, ale klonili se spíše k posílení existující otevřené metody koordinace a k integrovanějšímu přístupu. Dali také jasně najevo, že jejich role při zlepšování dostupnosti pracovních míst pro znevýhodněné osoby a při zavádění vhodných postupů pro přijímání zaměstnanců je klíčová, jak to ukazují i nedávné trojstranné dohody.

Sociální partneři zvláště připomněli, že jejich pracovní program na léta 2006–2008 zdůrazňuje způsob, jakým mohou řešit otázku znevýhodněných skupin. K tomu se zavázali učiněním příslibu vypracování společné analýzy klíčových výzev, kterým čelí evropské trhy práce, prozkoumáním otázek jako např. zapojení znevýhodněných osob na trhu práce, definicí priorit, které mají být zahrnuty do rámce činností v oblasti zaměstnanosti a vyjednáním samostatné rámcové dohody buďto o zapojení znevýhodněných skupin na trhu práce nebo o celoživotním učení.

Během diskuze následující po představení výsledků konzultace se jasně ukázalo, že sociální partneři mají stěžejní roli při podpoře zachovávání pracovních míst: znevýhodněné osoby poté, co našly zaměstnání, mohou potřebovat pokračující podporu, například pokud jde o zácvik na pracovišti nebo možnosti celoživotního učení, ale také pokud jde o vhodná a flexibilní pracovní ujednání, která by pomohla lidem na okraji společnosti skloubit práci s jejich úsilím při hledání řešení jejich společenského znevýhodnění (tím může být např. nedostupné ubytování, pečovatelské povinnosti nebo zdravotní problémy). Jinými slovy, proces opětovného začlenění do společnosti nekončí u brány podniků.

2.4 Účast a zapojení všech zúčastněných stran

Odezvy na konzultaci rovněž zdůraznily, že úspěch politik aktivního začleňování závisí na účasti a spolupráci několika stran. Místní samosprávy i národní vlády nesou zásadní odpovědnost za vytváření, financování a provádění politik, které zajistí zapojení lidí nejvíce vzdálených trhu práce. Poskytovatelé služeb – soukromé, veřejné nebo smíšené subjekty – hrají klíčovou roli v provádění těchto politik na místní úrovni. Organizace občanské společnosti zastupují ty, pro něž jsou tato opatření určena, a pomáhají jim. Znevýhodnění lidé sami musí být zapojeni, je třeba s nimi konzultovat a posílit jejich odpovědnost, aby se zvýšila účinnost veřejných politik.

Příliš často tyto zúčastněné strany vyvíjejí činnost v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, které nejsou vzájemně provázány. Aby byl přístup aktivního začleňování úspěšný, musí podporovat integrovaný postup zavádění mezi politikami na místní, regionální a celostátní úrovni a na úrovni EU a třemi oblastmi opatření, kterými jsou: minimální příjem, aktivní opatření trhu práce a sociální služby.

3. Lepší pochopení chudoby a sociálního vyloučení: poslední vývoj příslušných politik

Závěry konzultace by měly být posuzovány rovněž s ohledem na vývoj některých politik v EU od zahájení Lisabonské strategie.

Otevřená metoda koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění a evropská strategie zaměstnanosti přispěly k lepšímu pochopení komplexního jevu chudoby a sociálního vyloučení a jsou účinným nástrojem při podpoře ucelenějšího přístupu tím, že spojují tři hlavní prvky aktivního začleňování.

Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začlenění z roku 2007 uznává, že by měla být věnována větší pozornost minimálním prostředkům tak, aby nikdo „nezůstal pozadu“. V tomto ohledu je pro řešení zásadních společenských problémů a pro podporu plné sociální integrace všech občanů EU zásadní přiměřenost systémů minimálního příjmu , která jim pomáhá plně rozvinout jejich potenciál. Mnohočetná znevýhodnění však vyžadují mnohočetná a integrovaná řešení, včetně trhů práce přístupných všem a účinné sociální podpory.

Uvědomit si potenciál trhů práce přístupných všem v boji proti chudobě a vyloučení je jedním z hlavních problémů členských států v rámci evropské strategie zaměstnanosti. Členské státy se dohodly, že dají možnost nového začátku každému nezaměstnanému při nezaměstnanosti trvající šest měsíců v případě mládeže a dvanáct měsíců v případě dospělých. Do roku 2010 by se mělo 25 % dlouhodobě nezaměstnaných účastnit některého z aktivních opatření. Hlavní směry pro zaměstnanost[7] pro léta 2005–2008 uznávají, že snahy o zvýšení zaměstnanosti jdou ruku v ruce se zvyšováním atraktivity pracovních míst, kvalitou práce a růstem produktivity práce a se snižováním podílu chudých pracujících. Důležitost trhů práce přístupných všem znovu zdůraznila společná zpráva o zaměstnanosti z roku 2007[8], kde se uvádí, že: „... členské státy věnují větší pozornost reformám trhu práce, které mají dopad na chudobu a vyloučení a které podporují delší pracovní život. Členské státy se podobným způsobem snaží nabízet aktivní podporu nejvíce znevýhodněným osobám...“ . Vyváženost cíle zmírnit chudobu s cílem zároveň více stimulovat nabídku pracovních sil je výzva pro tvůrce politik, kteří zároveň musí brát v úvahu rozpočtové náklady, které může jakákoli daňová reforma a reforma sociálních dávek přinášet.

Sociální služby se nyní považují za klíčové pilíře evropské společnosti a evropského hospodářství a zlepšování přístupu ke kvalitním sociálním službám se stalou jednou z klíčových priorit členských států v boji s chudobou a sociálním vyloučením[9]. Doporučení z roku 1992 již vyzvalo členské státy, aby přijaly veškerá opatření, která umožní, aby dotčeným osobám byla poskytnuta odpovídající sociální podpora. Od té doby se objevila nová sociální rizika, spojená s přechodem k postindustriálnímu hospodářství založenému na znalostech a službách, s demografickými změnami a se společenskými trendy, jako je větší individualizace. Tato nová rizika činí potřebu kvalitních sociálních služeb a individuální podpory ještě naléhavější.

Informační technologie hrají v tomto kontextu rovněž důležitou roli a Komise nedávno zahájila iniciativy na zlepšení poskytování sociálních služeb a služeb lékařské péče prostřednictvím použití technologií informační společnosti[10].

4. Zamýšlená činnost EU

Na základě výsledků této konzultace a výše zmíněného vývoje navrhuje Komise prohloubit otevřenou metodu koordinace v této oblasti prostřednictvím přijetí společných zásad a jejich následného sledování a hodnocení, přičemž plně respektuje zásadu subsidiarity a rovněž autonomii členských států a jejich rozdílnou situaci a rozdílné potřeby.

Otevřená metoda koordinace se stala základním nástrojem podpory osvědčených postupů a zajišťování nepřetržitého sledování cílů na úrovni EU. V národních zprávách, které členské státy poskytly v rámci otevřené metody koordinace v roce 2006, bylo aktivní začleňování zdůrazňováno a analyzováno jako jedna z klíčových priorit. Otevřená metoda koordinace bude pokračovat, na základě společných zásad, ve sledování a hodnocení všech hledisek přístupu aktivního začleňování. Konkrétní podoba bude dohodnuta ve Výboru pro sociální ochranu.

V rámci otevřené metody koordinace bude samozřejmě zachována odpovědnost členských států při definování úrovní podpory příjmů a při určení vhodné kombinace sociální pomoci, poskytování sociálních služeb a podmínek, za nichž se vyplatí pracovat, tedy rovnováhy, která závisí na společenských a politických preferencích, společenských a kulturních tradicích a na zohledňování spravedlnosti a účinnosti při boji s různými druhy znevýhodnění.

Společné zásady každé ze tří oblastí aktivního začleňování zdůrazní nutnost uceleného přístupu a poskytnou konkrétní a integrovaný rámec pro jejich zavádění. Tento strukturovaný proces je nápomocný při určení nejlepší politické reakce na společnou sociální výzvu, kterou představuje zajištění základního práva všech občanů EU na sociální pomoc a pomoc při zajištění bydlení s cílem zajistit důstojnou existenci pro všechny[11].

S cílem prosadit stanovení a přijetí společných zásad a podrobně popsat prvky strategie aktivního začleňování hodlá Komise vydat doporučení , které by tvořilo základ pro závěry Rady a pro usnesení Evropského parlamentu.

Společné zásady pro uvedené tři oblasti se budou odvíjet od níže popsaných směrů.

4.1 Podpora příjmů dostatečná pro to, aby se zabránilo sociálnímu vyloučení

Hlavní prvky doporučení z roku 1992 týkající se podpory příjmů, zakotvené v oddílech A až C(3), zůstávají zcela platné pro zamýšlenou strategii. Tyto prvky se týkají především:

1) uznání základního práva člověka na dostatečné prostředky a sociální pomoc, aby mohl žít způsobem slučitelným s lidskou důstojností;

2) podřízení uznání tohoto práva obecným zásadám včetně aktivní připravenosti k práci nebo k odborné přípravě u těch, jejichž věk, zdravotní stav a rodinný stav to umožňuje, případně jeho podřízení tam, kde je to vhodné, opatřením ekonomické a sociální integrace u ostatních osob;

3) uskutečňování tohoto práva podle praktických pokynů, zvláště aby se určení množství prostředků považovaných za dostatečné k pokrytí základních potřeb s ohledem na lidskou důstojnost odvolávala na vhodné ukazatele, jako např. statistické údaje o průměrném čistém disponibilním příjmu, spotřebě domácnosti, zákonné minimální mzdě nebo cenových úrovních. Měla by být stanovena opatření pro pravidelný přezkum těchto částek na základě uvedených ukazatelů, tak aby stále pokrývaly uvedené potřeby.

4.2 Propojenost s trhem práce

V souladu s hlavními směry zaměstnanosti budou společné zásady klást důraz na důležitost odstraňování překážek na trhu práce prostřednictvím aktivních a preventivních opatření na trhu práce, včetně včasného stanovení potřeb, pomoci při hledání zaměstnání a vedení a přípravy jako součásti individuálních akčních plánů.

Aby se těm, kteří hledají zaměstnání, práce vyplatila, je rovněž nezbytné nepřetržitě přezkoumávat pobídky a znevýhodnění, která přináší daňový systém a systém sociálních dávek, včetně správy a podmínek pro vyplácení sociálních dávek, a zároveň zajistit odpovídající úroveň sociální ochrany.

Pro podporu začlenění znevýhodněných osob zahrnují příslušné politiky na straně poptávky trhu práce rozšíření sociální ekonomiky, rozvoj nových zdrojů pracovních míst v souladu se společenskými potřebami, finanční pobídky zaměstnavatelům k přijímání zaměstnanců, zákony proti diskriminaci a pracovní právo[12].

4.3 Propojenost s lepším přístupem ke kvalitním službám

Společné zásady se zaměří na dvě koncepce, které otevřená metoda koordinace a pokračující dialog s organizacemi občanské společnosti[13] určily jako klíčové, tj.

- dostupnost služeb, zahrnující jak dostupnost fyzickou (pokud jde o vzdálenost a fyzická omezení), tak dostupnost finanční;

- kvalita služeb, zahrnující: zapojení uživatele; sledování, hodnocení výstupu a sdílení osvědčených postupů; investice do lidského kapitálu; pracovní podmínky; rámec pro rovné zacházení jak v politikách náboru zaměstnanců, tak v poskytování služeb; koordinaci a integrovanost služeb; odpovídající fyzickou infrastrukturu, zejména ve vztahu k sociálnímu bydlení[14].

Všechny služby obecného zájmu, včetně síťových odvětví jako doprava a komunální služby a také finanční služby, hrají důležitou roli při zajišťování sociální a územní soudržnosti. Měla by být zaručena všeobecná dostupnost základních služeb a Komise je odhodlána to prosazovat ve všech svých politikách[15]. Z hlediska aktivního začleňování se nicméně společné zásady zaměří na sociální služby obecného zájmu.

Vedle zákonných a doplňkových systémů sociální ochrany a zdravotnických služeb zahrnují sociální služby obecného zájmu další zásadní služby poskytované přímo dotyčné osobě, které mají preventivní úlohu a úlohu sociální soudržnosti, umožňují sociální začlenění a chrání základní práva[16]. Mezi ně patří:

1) Pomoc osobám, které čelí osobním problémům nebo krizím (např. nezaměstnanosti, neúměrné zadluženosti, závislosti na drogách nebo rozpadu rodiny);

2) Činnosti vedoucí k zajištění schopnosti dotčených osob znovu se plně zapojit do společnosti a do trhu práce (např. rehabilitace, jazykové kurzy pro přistěhovalce, odborná příprava a znovuzačlenění do pracovního procesu) a k zajištění dostupné péče o děti;

3) Činnosti vedoucí k zapojení osob s dlouhodobými zdravotními problémy nebo problémy souvisejícími s postižením;

4) Sociální bydlení.

5. Podpůrný rámec EU

Uplatňování společných zásad bude na úrovni EU podporováno prováděním systematického sledování a hodnocení a dalšími iniciativami nebo nástroji doplňujícími úsilí členských států.

Komise připomíná důležitou úlohu evropských sociálních partnerů při úspěšném uplatňování přístupu aktivního začleňování a vítá jejich závazky v pracovním programu na léta 2006–2008. Komise přezkoumá se sociálními partnery, jak by mohli dále rozvíjet samostatné iniciativy pro posílení součinnosti s dalšími oblastmi politiky a s dalšími stranami v přístupu aktivního začleňování, např. s veřejnými orgány – včetně těch nejaktivnějších v dané oblasti, tj. často regionálních a místních orgánů – poskytovateli služeb a nevládními organizacemi.

Finanční nástroje EU již hrají klíčovou roli při podpoře rozvoje politik začleňování založených na přístupu na trh práce. Evropský sociální fond poskytuje dlouhodobý finanční rámec doplňující národní a jiné zdroje financování. Komise bude podporovat používání ustanovení nového nařízení o ESF k podpoře opatření aktivního začleňování, konkrétně: a) vývoje a testování integrovaných cest k aktivnímu sociálnímu a ekonomickému začlenění; b) prosazování inovativních integračních přístupů, které jasně předčí současnou praxi, mezi hlavní směry; a c) šíření a předávání osvědčených postupů podpory sociálního začleňování napříč všemi členskými státy.

Úspěšnost zamýšleného přístupu závisí na odhodlání a plném zapojení stran na celostátní, regionální a místní úrovni. Tyto strany musí mít ústřední úlohu při vývoji a provádění politik aktivního začleňování na úrovni EU. Jejich osvědčené postupy momentálně nejsou vidět tak, jak si zaslouží. Komise bude proto podporovat, a to i za použití zdrojů dostupných v rámci programu PROGRESS, vytvoření sítě místních středisek pro sledování osvědčených postupů , v partnerské spolupráci se sítěmi místních orgánů EU, poskytovateli služeb a nevládními organizacemi, za účelem sledování a prosazování osvědčených postupů, zvláště pokud jde o přístup ke kvalitním službám.

6. Závěry a další kroky

6.1 Konzultace se sociálními partnery

V souladu s čl. 138 odst. 3 Smlouvy o ES se sociální partneři vyzývají k vyjádření svých stanovisek k přístupu nastíněném v tomto sdělení, a zvláště:

- k navrhovanému nástroji , konkrétně k prohloubení otevřené metody koordinace v této oblasti prostřednictvím přijetí společných zásad a jejich následného sledování a hodnocení;

- k obsahu společných zásad týkajících se dostatečných prostředků, trhů práce přístupných všem a dostupnosti kvalitních služeb, nastíněných v oddílech 4.1 až 4.3 tohoto sdělení;

- k podpůrnému rámci EU nastíněnému v pátém oddíle tohoto sdělení.

Sociální partneři se rovněž vyzývají ke sdělení dalších připomínek a k prozkoumání možnosti dalších iniciativ, pokud jde o témata, jimiž se zabývali v první etapě konzultace, s ohledem na jejich zvláštní úlohu při podpoře zachovávání pracovních míst (viz oddíl 2.3 výše) a možnou součinnost jejich kroků s dalšími oblastmi přístupu aktivního začleňování.

6.2 Konzultace se zúčastněnými stranami

Vzhledem k předmětu této iniciativy a k nutnosti zapojení všech významných stran (viz oddíl 2.4) vyzývá Komise rovněž všechny zúčastněné strany, včetně veřejných orgánů na všech úrovních, organizací občanské společnosti a poskytovatelů služeb, aby vyjádřily svá stanoviska k obsahu tohoto sdělení. Komise žádá zvláště o sdělení jejich názorů na účinnost a komplexnost jejích návrhů na podporu aktivního začleňování.

Toto sdělení je rovněž určeno Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

6.3 Další kroky

S cílem zapojit všechny instituce a organizace na úrovni EU a na národní úrovni, které se o danou problematiku zajímají, bude toto sdělení přístupné na internetové stránce generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti:

http://ec.europa.eu/employment_social/consultation_en.html.

Své připomínky nebo návrhy mohou všichni zájemci posílat výhradně na tuto e-mailovou adresu:

empl-active-inclusion@ec.europa.eu.

Tyto připomínky by měly být zaslány nejpozději do 28. února 2008. Komise podrobně přezkoumá tyto příspěvky, zveřejní své závěry a zajistí náležité další kroky.

[1] Závěry předsednictví Evropské rady z Lisabonu z 23.–24. března 2000 a KOM(2005) 24.

[2] Jde především o to, že 44 % Evropanů nemá žádné znalosti internetu ani práce s počítačem.

[3] KOM(2006) 44 ze dne 8.2.2006.

[4] KOM(2006) 44.

[5] Doporučení Rady ze dne 24. června 1992 (92/441/EHS). Viz. rovněž doporučení Rady ze dne 27. července 1992 (92/442/EHS).

[6] Výsledky konzultace viz: http://ec.europa.eu/employment_social/social_inclusion/active_inclusion_en.htm.

[7] Viz „Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států (2005–2008)“. Úř. věst. L 205, 6.8.2005, s. 21.

[8] Rada Evropské unie (6706/07).

[9] Rada Evropské unie (7341/05).

[10] KOM(2007) 332 ze dne 14.6.2007.

[11] Listina základních práv Evropské unie, čl. 34 § 3.

[12] SEK(2007) 329 ze dne 6.3.2007, s. 51–58.

[13] Viz http://www.peer-review-social-inclusion.net/key-issues/quality-and-accessibility-of-social-services/ zejména Halloran J. and K. Calderon-Vera (2007) “Access to quality social services – A strategy paper”.

[14] Chystané sdělení o sociálních službách obecného zájmu se bude zabývat nejasnostmi týkajícími se uplatňování pravidel Společenství. Mimo jiné bude zkoumat, jak lépe uplatňovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek v oblasti sociálních služeb obecného zájmu. Navíc doplní toto objasnění dalšími iniciativami týkajícími se definice a posuzování kvality.

[15] KOM(2004) 374 ze dne 12.5.2004.

[16] KOM(2006) 177 ze dne 26.4.2006.