52007DC0124

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 20.3.2007

KOM(2007) 124 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

50. LET SMLOUVY O EURATOMU {SEK(2007) 347}

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

50. LET SMLOUVY O EURATOMU

25. březen 2007 bude padesátým výročím podepsání Římských smluv, které stály u vzniku Evropského hospodářského společenství, z něhož se stalo Evropské společenství, a podepsání Evropského společenství pro atomovou energii, často nazývaného Euratom. Toto výročí je příležitostí k přezkoumání hlavních „acquis Euratomu“ s cílem lépe se připravit na budoucnost.

1. Úvod

Evropské společenství pro atomovou energii (dále jen „Společenství“) bylo založeno s cílem vytvořit podmínky rozvoje jaderné energie v Evropě na základě společného využívání zdrojů (finančních prostředků, znalostí, materiálů, odborníků apod.), zajištění ochrany obyvatel a zapojení dalších zemí a mezinárodních organizací. Smlouva o Euratomu vzbudila u některých států zájem, který je podnítil k účasti na širším projektu společného trhu, o němž se jednalo v rámci diskusí o smlouvě o Euratomu.

Společenství si za účelem splnění svých cílů stanovilo celou řadu úkolů:

- rozvíjet výzkum a zajišťovat šíření technických poznatků;

- vypracovávat jednotné bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování;

- usnadňovat investice a zajišťovat, zejména podporou podnikání, vybudování základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky ve Společenství;

- dbát na pravidelné a rovnoměrné zásobování všech uživatelů ve Společenství rudami a jadernými palivy;

- zaručovat vhodným dozorem, aby jaderný materiál nebyl zneužíván k jiným účelům, než ke kterým je určen;

- uplatňovat vlastnické právo ke zvláštním štěpným materiálům, které mu je přiznáno;

- zajišťovat široký odbyt a přístup k nejlepším technickým prostředkům vytvořením společného trhu v oblasti jaderné energie;

- navazovat s ostatními zeměmi a s mezinárodními organizacemi vztahy, které mohou přispět k pokroku v mírovém využití jaderné energie.

2. ACQUIS SMLOUVY O EURATOMU

2.1. Rozvoj výzkumu a šíření technických poznatků

Článek 7 Smlouvy o Euratomu zavádí do práva Společenství pojem výzkumných programů Společenství (rámcový program). Dnes již jsou první programy Společenství minulostí. Šestý rámcový program Euratomu na období 2002-2006 umožnil investovat 1 230 mil. EUR do výzkumu Společenství v oblasti Euratomu, do technologického rozvoje, mezinárodní spolupráce, šíření a zhodnocování poznatků a do vzdělávání s cílem zajistit bezpečné využívání a inovaci v oblasti jaderné energie a také v oblasti ionizujícího záření v lékařství a v průmyslu.

Program také částečně financoval jaderné aktivity Společného výzkumného střediska (SVS). Středisko bylo zřízeno na základě Smlouvy o Euratomu (článek 8). Dnes vyvíjí jadernou i nejadernou činnost v celkem sedmi výzkumných ústavech v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku a ve Španělsku.

V době padesátiletého výročí Smlouvy o Euratomu začne sedmý rámcový program Společenství (2007-2011) s rozpočtem 2 750 mil. EUR. Necelá třetina je určena na výzkum v oblasti jaderného štěpení, a to prostřednictvím programu nepřímých akcí nebo prostřednictvím SVS, kde se zaměří na aspekty bezpečného provozu a rozvoje systémů štěpných reaktorů, nakládání s radioaktivními odpady, radiační ochrany a spolehlivosti spojené s nešířením jaderných zbraní. Přibližně dvě třetiny budou určeny na výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy. Význam syntézy lze vysvětlit tím, že Unie se prostřednictvím Společenství účastní projektu Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER), na kterém se podílí Čína, Jižní Korea, Spojené státy, Japonsko, Indie a Rusko. Tato účast je vyvrcholením výzkumu Společenství v této oblasti od doby prvního výzkumného programu. Ti již v roce 1978 vedlo k vytvoření společného evropského tokamaku ( Joint European Torus – JET, Culham), jehož výsledky byly významným krokem na cestě k využívání energie z jaderné syntézy.

2.2 Ochrana zdraví obyvatelstva a pracovníků prostřednictvím základních standardů

V oblasti ochrany zdraví byly vytvořeny důležité právní předpisy Společenství. Umožňují zavést vyšší úroveň ochrany založenou na současných vědeckých poznatcích. Na mezinárodní úrovni se odrážejí v činnosti Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu, Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Vědeckého výboru pro dopady ionizujícího záření, Světové zdravotnické organizace, Světové organizace práce a Evropské agentury pro jadernou energii při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Základní standardy v oblasti radiační ochrany vypracované ve spolupráci se skupinou vědeckých odborníků (článek 31) dnes představují vzájemně navazující celek více než dvaceti různých právních předpisů včetně šesti směrnic. Jsou v nich přesně stanoveny zejména povinnosti v oblasti povolování postupů, kontroly pracovních podmínek a prostředí u pracovníků vystavených záření včetně radiační ochrany, lékařský dohled, vzdělávání a informování takových pracovníků. Věnují se také ochraně obyvatelstva za účelem kontroly a co největšího snížení dopadů takovýchto činností na veřejnost.

Základní standardy pokrývají všechny situace, které mohou vést k vystavení obyvatelstva a pracovníků ionizujícímu záření a které se týkají nejen všeobecně známých oblastí produkce jaderné energie, ale veškerého použití ionizujícího záření v průmyslu a v lékařství. Ozařování pro lékařské účely je přitom hlavním zdrojem vystavování obyvatelstva umělé radioaktivitě. Základní standardy berou ohled na to, že pracovníci a obyvatelstvo mohou být vystaveni přirozené radioaktivitě v situacích, které mohou vyžadovat akci ze strany úřadů nebo zaměstnavatelů.

Do smlouvy je od počátku začleněna také ochrana životního prostředí, a to z ní v této oblasti činí průkopníka. Členské státy tak mají povinnost poskytovat Komisi obecné údaje o všech projektech nakládání s radioaktivními odpady a teprve poté je mohou povolit – Komise tedy může ovlivňovat budoucí dopad těchto projektů na životní prostředí v daném členském státě. Státy mají také povinnost zavést stálý systém kontroly radioaktivity v životním prostředí a výsledky kontrol sdělovat Komisi. Komise systematicky kontroluje fungování a efektivnost těchto vnitrostátních kontrolních zařízení. Výsledky kontrol prováděných státy a výsledky ověřování prováděných Komisí jsou zveřejňovány.

Po havárii v Černobylu v roce 1986 byla přijata opatření Společenství s cílem určit podmínky pro dovoz zemědělských produktů původem z oblasti havárie. Společenství se podílí na zabezpečení místa havárie jako takového zejména tím, že přispívá do Fondu pro kryt reaktoru v Černobylu. Zároveň pomáhá i obyvatelům postižené oblasti (programy CORE a ETHOS).

Havárie vyvolala jednomyslnou reakci na mezinárodní úrovni, která měla za následek přijetí významných mezinárodních úmluv v oblasti bezpečnosti jaderných činností. Společenství k těmto úmluvám přistoupilo. Havárie zároveň posílila možnost odezvy Společenství na případnou radiologickou havarijní situaci nebo jadernou havárii jasně stanovenými povinnostmi členských států a provozovatelů jaderných zařízení v oblasti zavedení havarijních plánů na úrovni států, obcí a zařízení a informování obyvatelstva. Zároveň byl zaveden informační systém Společenství ECURIE, který nepřetržitě funguje 24 hodin denně.

2.3. Investice do jaderného sektoru na úrovni Společenství

Smlouva o Euratomu uděluje Společenství různé pravomoci, které mají na úrovni Společenství podněcovat, koordinovat a usměrňovat investice vnitrostátních subjektů do jaderného sektoru.

Komise má proto za úkol pravidelně zveřejňovat tzv. jaderný program Společenství informativní povahy (PINC). Jeho úkolem je navrhnout zejména cíle v oblasti produkce jaderné energie a investic, které jsou pro jejich provedení potřeba. Od roku 1958 zveřejnila Komise čtyři programy PINC. Pátý byl přijat dne 10. ledna 2007 v rámci globálního balíčku opatření, kterým se stanovila nová energetický politika Evropy, jejímž cílem je boj proti klimatickým změnám a posílení energetické spolehlivosti a konkurenceschopnosti EU. Zapadá do směrů poslední Zelené knihy Komise „Evropská strategie pro bezpečnou, konkurenceschopnou a udržitelnou energii“ (2006).

Podniky, které mají projekty v jaderné oblasti, je musejí oznámit Komisi, a ta se k nim vyjádří. Komisi bylo předloženo více než 200 projektů, přičemž ty nejnovější se týkají výměny stávajícího vybavení a staveb nových reaktorů ve Finsku a ve Francii.

Půjčky Euratomu zavedené v roce 1977 Radou přispěly k financování jaderných elektráren v Unii. V letech 1977 až 1994 bylo poskytnuto celkem 87 půjček. Příslušné členské státy je v plném rozsahu splatily. Půjčky poskytované od roku 1994 byly určené zejména na zdokonalení bezpečnosti a účinnosti jaderných elektráren třetích zemí. Byly poskytnuty celkem tři půjčky (Bulharsku, Rumunsku a Ukrajině).

Smlouva o Euratomu také zavedla do práva Společenství pojem společného podniku. Přes společné podniky s vlastní právní subjektivitou se mají provádět specifické projekty s prvořadým významem pro rozvoj jaderného průmyslu ve Společenství. Mezi lety 1961 a 1978 vzniklo celkem osm společných podniků. Poslední z nich se věnoval výstavbě a provozu společného evropského tokamaku (JET). Plánuje se zřízení nového společného podniku, díky kterému se Unie bude podílet na projektu ITER. Společné podniky jsou nástrojem na podporu inovací. Jednotný evropský akt je začlenil do Smlouvy o ES a projekt Galileo dnes může vycházet z takovéto struktury.

2.4. Pravidelné a rovnoměrné zásobování všech uživatelů

Společenství je zodpovědné za pravidelné a rovnoměrné zásobování všech uživatelů rudami a jadernými palivy. Systém kontroly zásobování stanovený Smlouvou o Euratomu v kapitole VI hlava II je založený na Zásobovací agentuře Euratomu, která jako hlavní a výlučný zprostředkovatel jaderných materiálů ve Společenství usměrňuje a porovnává nabídku a poptávku.

Agentura má právní subjektivitu, je finančně nezávislá a je kontrolovaná Komisí. Pomáhá jí poradní výbor složený z účastníků trhu s jadernými materiály. Aby mohla plnit své úkoly, má zejména právo volby, díky kterému může získat jakoukoliv rudu, výchozí materiál nebo zvláštní štěpný materiál vyprodukovaný v některém členském státě, a výlučné právo uzavírat smlouvy o poskytování těchto materiálů, jež pocházejí ze Společenství nebo mimo něj. Podle práva Společenství je podmínkou pro platnost takovýchto smluv jejich schválení Agenturou.

Agentura rovněž hraje praktickou roli zejména tím, že podniky Společenství podporuje při jednání s podniky ze třetích zemí nebo zveřejňuje referenční údaje. Kvůli přebytku na světovém trhu s jadernými materiály na počátku devadesátých let, kdy byly kvůli otevření bývalé sovětské zóny velmi nízké ceny, odmítla Agentura podpořená Soudním dvorem schválit smlouvy, které byly podle ní v rozporu se společnou politikou zásobování. Tato politika stanoví zejména zeměpisnou různorodost zásobovacích zdrojů a snaží se, aby Unie nebyla závislá na jediném zdroji.

2.5. Kontrola mírového využití jaderných materiálů

Účelem bezpečnostní kontroly Euratomu (kapitola VII hlava II Smlouvy) je ujistit se, že rudy, výchozí materiál nebo zvláštní štěpný materiál se používá tak, jak bylo oznámeno, že nedochází k jejich zneužívání a že jsou dodržována ustanovení týkající se zásobování a všechny zvláštní závazky Společenství vůči třetím státům nebo mezinárodním organizacím. Komise má pravomoc a povinnost tuto kontrolu vykonávat. Plní ji již padesát let a na území Společenství kontroluje všechny jaderné materiály od okamžiku jejich vytěžení nebo dovozu.

Komise se stará o to, aby subjekty dostály svým závazkům, jak vyplývají ze smlouvy jako takové a z následných prováděcích nařízení. Poslední takové nařízení bylo přijato v roce 2005 a cílem změn je reagovat na rozšíření Unie, vývoj technologií jaderného průmyslu a informačních technologií a na změny právních předpisů.

Již v roce 1960 byl zřízen sbor inspektorů. V roce 2006 čítal 180 členů. Smlouva jim zaručuje kdykoliv přístup do všech prostor, ke všem informacím a osobám, které se z profesních důvodů zabývají materiály, zařízením nebo vybavením podléhajícím kontrole. Inspekce probíhají pravidelně ve všech jaderných zařízeních Společenství.

Komise kromě toho také použila donucovací prostředky stanovené smlouvou pro případ porušení v této oblasti. Obrátila se přímo na daný členský stát v rámci řízení pro nesplnění povinnosti (článek 141), postupem ad hoc podle článku 82 (jeden případ), přijetím jednoho z opatření stanovených ve smlouvě určeného přímo subjektům (článek 83) – například varování (v sedmi případech) nebo zavedení nucené správy (jeden případ).

V rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ze dne 1. července 1968 byly podepsány trojstranné smlouvy mezi členskými státy nedisponujícími jadernými zbraněmi, Euratomem, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a zároveň mezi oběma dvěma členskými státy disponujícími jadernou zbraní a uvedenými organizacemi. Tyto tři trojstranné smlouvy umožňují koordinovat roli Euratomu v jaderné oblasti a roli MAAE na základě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Tyto smlouvy byly v roce 1998 novelizovány a posíleny dodatečnými protokoly.

2.6. Mezinárodní vztahy

Společenství bylo vytvořeno jako organizace otevřená světu pověřená „navazovat s ostatními zeměmi a s mezinárodními organizacemi vztahy, které mohou přispět k pokroku v mírovém využití jaderné energie“ (článek 2).

Historie uplatňování kapitoly X hlavy II Smlouvy o Euratomu umožňuje porovnat vývoj mezinárodních vztahů Společenství s uplatňováním celé Smlouvy o Euratomu: nejprve technologický výzkum a rozvoj, poté obchodní expanze a nakonec mezinárodní spolupráce ve všech oblastech její pravomoci, zejména v oblasti inovace, jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a nešíření jaderných zbraní.

Společenství podepsalo dohody o spolupráci při mírovém využití jaderné energie s velkým počtem třetích států včetně hlavních dodavatelů v této oblasti: se Spojenými státy, Kanadou, Austrálií, Argentinou, Uzbekistánem, Ukrajinou, Japonskem a Kazachstánem. Připravují se jednání s Ruskem. S Ruskem, Ukrajinou, Kazachstánem a se Spojenými státy byly podepsány dohody o výzkumu.

Kromě toho bylo Společenství aktivní na mezinárodní úrovni, když se stalo smluvní stranou hlavních mezinárodních dohod v jaderné oblasti: Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů (1991), Úmluvy o jaderné bezpečnosti (2000), Společné úmluvy o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady (2006), dále Úmluvy o včasném oznamování jaderné nehody a Úmluvy o pomoci v případě jaderné havárie nebo radiační mimořádné situace (2006).

Bezpečnost uvnitř Unie závisí i na bezpečnosti za jejími hranicemi. Zahájení dialogu se státy bývalé sovětské zóny o bezpečnosti jejich jaderných elektráren stálo na počátku intenzivní mezinárodní spolupráce zaměření na zlepšení jaderné bezpečnosti ve světě, a to jak normativními, tak technickými prostředky. Tato spolupráce se v Unii projevila formou programů technické podpory a spolupráce na základě Smlouvy o ES se státy střední a východní Evropy a s novými nezávislými státy (Phare a Tacis). Smlouva o Euratomu by se mohla stát právním základem nástroje na podporu v oblasti jaderné bezpečnosti a spolehlivosti, jež naváže na program Tacis, jenž byl největším příspěvkem na zlepšení jaderné bezpečnosti v bývalých státech Sovětského svazu.

Od roku 2003 se Společenství účastní Mezinárodního fóra IV. generace ( Generation IV International Forum - GIF ) a nedávno uzavřelo Rámcovou dohodu o mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu a rozvoje jaderných energetických systémů IV. generace ( International Framework Agreement for International Collaboration on Research and Development of Generation IV Nuclear Energy Systems) . Pracuje se na přistoupení Společenství k Rámcové dohodě o mnohostranném programu Ruské federace pro životní prostředí v jaderné oblasti ( Multilateral Nuclear Environmental Programme in the Russian Federation - MNEPR ).

V neposlední řadě udržuje Společenství zastoupené Komisí spolupráci na různých úrovních se specializovanými agenturami Spojených národů, Radou Evropy a s OECD, tedy s organizacemi explicitně uvedenými ve smlouvě. Spolupráce Společenství s MAAE se datuje od samého počátku, zvláště pak od roku 1975. Vztahy těchto organizací se musejí s ohledem na nové světové souvislosti, kdy s sebou rozvoj jaderné energie nese paralelní vývoj v oblasti spolehlivosti, bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní, ještě posílit.

3. Závěr a výhled do budoucnosti

Hodnocení činností prováděných již padesát let pod záštitou Smlouvy o Euratomu je veskrze pozitivní. Smlouva umožnila Společenství vykonávat důležité činnosti ve strategické oblasti, zejména pokud jde o energetické zásobování Unie. Významná jsou především opatření v oblasti výzkumu, ochrany zdraví, kontroly mírového využití jaderných materiálů a v oblasti mezinárodních vztahů.

Smlouva o Euratomu tím, že podporuje výzkum a inovaci, umožňuje, aby Společenství přispívalo k vědeckému pokroku. Dbá na dodržování přísných standardů radiační ochrany pro občany a je zapojeno do nových iniciativ v jaderné oblasti. Zajišťuje globální přístup k investicím do tohoto odvětví. Dbá na pravidelné a rovnoměrné zásobování všech uživatelů jaderných materiálů ve Společenství a bedlivě sleduje mírové využití jaderných materiálů. V tomto odvětví se stalo mezinárodním hráčem.

Smlouva o Euratomu stála za vznikem akcí Společenství spojených s činností v oblasti výroby elektřiny z jaderné energie a dalších činností, při kterých se využívají radioaktivní látky k výzkumným, průmyslovým nebo lékařským účelům (výzkum, pravidla radiační ochrany apod.). Smlouva o Euratomu je tak součástí každodenního života občanů všech členských států.

Od roku 1957 se Smlouva o Euratomu pozměnila, pokud jde o institucionální a procedurální otázky, v návaznosti na vývoj Společenství, po vytvoření Unie, a po jednotlivých rozšířeních. Zejména Komise přitom předložila ještě rozsáhlejší návrhy na změny Smlouvy o Euratomu. Společenství bylo nicméně součástí vývoje Unie a patří do prvního pilíře. Politický, ekonomický a technologický kontext, v němž byla ustanovení Smlouvy o Euratomu uplatňována, se však od okamžiku jejího vstupu v platnost soustavně vyvíjel, přinášel nové problémy a příležitosti a zjednodušoval nebo naopak ztěžoval činnost Společenství. Proto byla některá ustanovení uplatňována pouze částečně. Například Zásobovací agentura Euratomu, jež zahájila svoji činnost v roce 1960, musela pozměnit svoji působnost.

V této souvislosti sehrála Komise vůdčí úlohu a navrhovala a zajišťovala, aby byla smlouva od 1. ledna 1958 uplatňována s ohledem na potřeby a kontext Unie. Tuto snahu Komise opakovaně podpořily rozsudky Soudního dvora Evropských společenství. Zvlášť intenzivně Komise jednala v posledních letech, například když navrhla doplnit právní rámec Společenství o bezpečnost jaderných činností („jaderný balíček“). Rada jej dosud nepřijala, protože nebylo dosaženo kvalifikované většiny. Nutnost takového společného rámce, jak ji zdůraznil rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 2002 ve věci C-29/99, se jasně projevila při posledním rozšíření Unie, kdy byla jaderná bezpečnost součástí jednání, jež vyústila v odstavení několika reaktorů za významného finančního přispění Unie.

Trvalost některých původních ustanovení Smlouvy o Euratomu podtrhuje jejich moderní rysy. I dlouhou dobu po roku 1957 inspirovaly nebo předstihly vývoj v jiných oblastech práva Společenství, například ustanovení Smlouvy o ES v oblasti rozvoje technologií (rámcové programy, společné podniky apod.). I když podle Smlouvy o Euratomu zatím nevznikl ústav na vysokoškolské úrovni (článek 9), byla Komise hybnou silou při vytváření Evropské sítě pro vzdělávání v oblasti jaderné energie (ENEN – European Nuclear Education Network). Je také možné získat titul European Master of Science in Nuclear Engineering . V době, kdy Komise navrhuje nařízení k založení Evropského technologického institutu na základě Smlouvy o ES, je tato zkušenost v oblasti jaderné energie velmi užitečná.

Inspekce Euratomu prováděné od roku 1960 mají v porovnání s inspekcemi Společenství v jiných oblastech (letecká a námořní bezpečnost atd.) takřka průkopnické rysy. Svědčí o tom ustanovení, která umožňují dohled Společenství nad radioaktivitou v životním prostředí a která umožňují, aby vedle sebe existovala pravomoc Společenství na vnější i vnitřní úrovni (článek 101).

V roce 1957 bylo zvládnutí jaderné technologie považováno za klíčový prvek pro vytvoření trvalého míru a prosperity v nově budované Evropě a ve světě poznamenaném studenou válkou. Bylo především odrazem obav z nedostatku energie, protože v té době se snižovala produkce uhlí a stoupala spotřeba ropy. Suezská krize tyto obavy ještě zvýšila. Státy chtěly minimalizovat svoji vnější závislost na tradičních zdrojích energie, ale také technologickou závislost na rozvinutějších třetích zemích. Je třeba říci, že tyto obavy, i když v jiné formě, jsou aktuální i v dnešní době.

Současná diskuse o definování evropské energetické politiky zaměřené na konkurenceschopnost, spolehlivost dodávek a životní prostředí je příležitostí k zamyšlení se nad další činností Euratomu. Jaderná energie je dnes realitou v Unii i mimo ni. Současná honba za zdroji energie znamená pro jadernou energii nové problémy i příležitosti. Smlouva o Euratomu obsahuje základní ustanovení, které v této oblasti umožní Unii jednat. I když není dokonalá, potřebuje ji jak Unie, tak členské státy a jejich občané.

V budoucnosti se uplatňování Smlouvy o Euratomu musí nadále zaměřit na jadernou bezpečnost a spolehlivost. Nedávná rozšíření posílily v Unii diverzifikaci v oblasti jaderné energie a nutnost akce Společenství, jak poukázal program PINC schválený dne 10. ledna 2007, zejména za účelem zajištění ochrany zdraví a životního prostředí a zabránění zneužívání jaderných materiálů. Ze zdrojů, které k tomuto účelu poskytuje Smlouva o Euratomu, těží všechny členské státy.

Bezpečnost jaderných zařízení a ochrana před ionizujícím zářením ve třetích zemích jsou také velmi důležité. V blízké budoucnosti se bude uplatňovat nový nástroj pro mezinárodní spolupráci v této oblasti a bude plně vycházet ze Smlouvy o Euratomu.

Komise zdůrazňuje nezbytnost udržet se mezi technologickou elitou v oblasti jaderné energie a v této oblasti se zasazuje o další rozvoj co nejmodernějšího rámce, jenž zahrnuje bezpečnost stávajících a budoucích zařízení, nešíření jaderných zbraní, nakládání s odpady a vyřazování jaderných zařízení z provozu. Společenství tedy bude muset nadále přispívat k udržení rozvoje jaderného průmyslu a zajišťovat respektování těch nejpřísnějších standardů v oblasti radiační ochrany, bezpečnosti a spolehlivosti u všech způsobů využití radioaktivity, a nezávisle na energetických rozhodnutích jednotlivých států tím zvyšovat nejen úroveň a kvalitu života občanů uvnitř Unie, ale ve spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi také úroveň a kvalitu života občanů v jiných částech světa.