27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/114

1.1

Nerovnováha a nerovné postavení žen a mužů v podnikání a na trhu práce představuje vážný problém pro celou evropskou společnost, jak pro muže, tak pro ženy, pro podniky, zaměstnance a zaměstnankyně, vlády, sociální partnery a občanskou společnost. EHSV se domnívá, že nastal čas dát nový impuls politikám rovného postavení prostřednictvím nových aktivních politik v oblasti trhu práce, zakládání podniků a uspořádání sociálního života.

1.2

Rovnost žen a mužů je zásadní výzvou pro budoucnost Evropy a EHSV z tohoto důvodu navrhuje, aby se posílila dimenze rovnosti pohlaví v lisabonské agendě a aby se do přezkumu integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost v polovině období, do sociální agendy a do národních plánů reforem zahrnulo následující:

1.2.1

Členské státy musí rozhodně uplatňovat evropský pakt pro rovné postavení žen a mužů a jmenovat národního úředníka, který bude zodpovědný za uplatňování rovného postavení v národních plánech reforem.

1.2.2

Nové specifické cíle pro rovné postavení žen a mužů v politikách zaměstnanosti, s kvalitativními a kvantitativními ukazateli, neboť je prioritní, aby se více žen stalo podnikatelkami, aby měly práci a zlepšila se její kvalita.

1.2.3

Cíle nutné k odstranění stereotypů souvisejících s pohlavím (především ve výchově), které omezují podnikání žen.

1.2.4

Zlepšení správy: přiměřená účast sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, především na místní a regionální úrovni. Místní a regionální orgány musí mít v národních plánech reforem aktivní roli.

1.2.5

Větší transparentnost ve veřejných službách a soukromých agenturách za účelem podpory rovného postavení a odstranění diskriminace při zaměstnávání.

1.2.6

Závazky institucí, které dohlížejí nad sektorem finančních služeb, které bykontrolovaly, zda při zkoumání návrhů na úvěr podaných ženami podnikatelkami nedochází k diskriminaci z hlediska rovnosti žen a mužů. Také je zapotřebí podpora veřejného sektoru při přístupu k úvěrům, obzvláště pro ženy, které se poprvé zabývají hospodářskou činností.

1.2.7

Cíle nutné k tomu, aby se v rámci univerzitní a profesní výuky podpořil přístup žen a mužů ke všem profesím a odstranily kulturní stereotypy.

1.2.8

Opora sociálním parterům a jejich podpora, především na úrovni odvětvové, místní a regionální, která má vést prostřednictvím kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu k odstranění nerovného postavení, které ženy staví v podnicích do druhořadých pozic.

1.2.9

Plány pro rovné postavení a opatření pro pozitivní akce, které by sociální partneři schválili a prováděli v četných podnicích a odvětvích, je třeba rozšířit a podpořit vládami národními, regionálními a místními. Taktéž prostřednictvím zdrojů Společenství z Evropského sociálního fondu.

1.2.10

Hlavní směry Společenství musí posílit národní cíle zaměřené na stejné platové podmínky žen a mužů prostřednictvím specifických ukazatelů.

1.2.11

Na místní a regionální úrovni je nutné, aby byly vypracovány specifické programy pro přístup žen-imigrantek či žen z minoritních skupin k zaměstnání a pro zakládání podniků těmito ženami.

1.2.12

Také jsou třeba programy a specifické cíle pro postižené ženy.

1.2.13

Národní plány reformy systémů pro výpočet důchodu musí zabránit tomu, aby řada žen ztratila nárok na důchod nebo aby částka tohoto důchodu byla významně omezená z důvodu práce na částečný úvazek a přerušení profesní činnosti mimo jiné kvůli rodinným závazkům. Je nutné, aby manželky podílející se na podnikatelské aktivitě svých manželů měly vhodný právní status.

1.2.14

Místní a regionální orgány musí pracovat spolu s podniky, zaměstnanci a zaměstnankyněmi na sladění rodinného a profesního života.

1.2.15

Z důvodu stárnutí současné generace vrchních představitelů podniků poskytuje otázka převodu některých podniků, zejména malých a středních podniků, příležitost, která umožní ženám přístup k pracovním pozicím vedoucích podniků. Je důležité, aby byla tato historická přeměna podpořena národními a místními předpisy, které usnadní převzetí podniků ženami. Na evropské úrovni by měla být vypracována studie této skutečnosti a shromážděny postupy doprovázejících iniciativ.

2.1

Budoucí portugalské předsednictví EU požádalo EHSV za účelem přípravy činnosti svého předsednictví o vypracování průzkumného stanoviska k tématu Zaměstnatelnost a podnikatelský duch – úloha občanské společnosti, sociálních partnerů a regionálních a místních orgánů z hlediska rovnosti žen a mužů.

2.2

Vzhledem k tomu, že otázka rovnosti žen a mužů představuje výzvu pro celou evropskou společnost, EHSV vítá návrh portugalského předsednictví posílit proces konzultací k novým Integrovaným hlavním směrům pro růst a zaměstnanost (2008–2010) tím, že v nich bude zohledněno hledisko rovnosti žen a mužů a jeho uplatňování ze strany občanské společnosti, sociálních partnerů, regionálních a místních orgánů i národních vlád.

2.3

Smlouva jasně uvádí, že mezi cíle EU patří podpora hospodářského a sociálního rozvoje, vysoká míra zaměstnanosti a rovné postavení žen a mužů.

2.4

Rovné postavení žen a mužů je jednou z hlavních zásad Evropské unie, která je zakotvena ve Smlouvě a v Listině základních práv Evropské unie. Evropské instituce a orgány musí bojovat proti diskriminaci žen a podporovat rovnost žen a mužů prostřednictvím právních předpisů a veřejných politik.

2.5

EU má významné acquis v oblasti politik rovných příležitostí. V oblasti politiky zaměstnanosti a pracovního práva je třeba zmínit dvě směrnice: jednak směrnici 2002/73/ES o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, jednak směrnici 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

2.6

EHSV vypracoval v průběhu několika posledních let různá stanoviska (1), kterými přispěl k rozvoji acquis communautaire, k lepší tvorbě právních předpisů a vyšší kvalitě politik v oblasti rovného postavení žen a mužů. Výbor podpořil Evropskou strategii zaměstnanosti a zdůraznil pozitivní úsilí, které tato strategie představovala pro řešení vnitrostátních a místních problémů pomocí společné a koordinované činnosti na evropské úrovni. Výbor považuje za důležité toto úsilí podpořit prostřednictvím většího počtu aktivit a lepší koordinace.

2.7

EHSV chce zhodnotit doposud přijaté politiky, zdůraznit osvědčené postupy a navrhnout několik nových iniciativ, které by vedly k podpoře podnikatelského evropských žen a k jejich větší aktivitě na trhu práce. Předkládané stanovisko je v souladu s debatami o hodnocení a reformě lisabonské agendy, návrhy se mohou uplatnit v revidované integrované strategii pro růst a zaměstnanost a v budoucích národních plánech reforem.

3.1

Lisabonská strategie usiluje o dosažení úplné zaměstnanosti v Evropě prostřednictvím posílení kvality a produktivity práce, hospodářské, sociální a územní soudržnosti a lepší správy, jež se má uskutečnit ve společnosti založené na znalostech, která zohledňuje osobní volbu žen a mužů. Poprvé byl stanoven číselný údaj v souvislosti s dosažením rovnosti mezi ženami a muži v ekonomické oblasti, podle nějž má do roku 2010 zaměstnanost žen dosáhnout 60 %.

3.2

Na žádost Evropské rady pracuje EHSV společně s národními hospodářskými a sociálními radami na provádění Lisabonské strategie (2).

3.3

I přes dobré výsledky se ukázalo, že je zapotřebí provést větší reformy v rámci Lisabonské strategie, aby bylo zajištěno, že se ženy a muži budou za stejných podmínek podílet na zakládání podniků a na přístupu k zaměstnání.

3.4

Ženy v Evropě stále nemají stejné příležitosti v podnikání jako muži ani stejné možnosti na trhu práce. V důsledku společenských a kulturních stereotypů z minulosti je míra zapojení žen celkově nižší než míra zapojení mužů a přetrvává segregace zaměstnání na trhu práce. Obecně ženy zastávají místa, která jsou méně stabilní, jejich výdělky jsou nižší, ženy se setkávají s většími problémy při zvyšování odborné kvalifikace a ženy-podnikatelky se setkávají s většími překážkami v přístupu k financování.

3.5

EHSV proto považuje za nezbytné posílit rozměr rovnosti žen a mužů v Lisabonské strategii, přičemž mají být revidovány cíle Společenství a členských států tak, aby se zvýšil počet žen-podnikatelek a zaměstnaných žen a zvýšila se kvalita jejich zaměstnání. Kvalita v tomto případě znamená větší profesní rozmanitost, stejné platové podmínky, větší stabilitu, přístup k dalšímu vzdělávání a kariérnímu růstu.

3.6

Po přezkumu Lisabonské strategie v polovině období schválila Rada v březnu 2005 znovuoživení Lisabonské strategie, přičemž hlavní změna spočívala v posunu zaměření od pouze kvantitativních cílů k politikám a praktickým iniciativám nezbytným k jejich dosažení. Prioritami jsou: vytvoření více pracovních míst a aby tato místa byla kvalitnější, k čemuž je zapotřebí přilákat více osob na pracovní trh a udržet je tam; modernizace systémů sociální ochrany; zvýšení adaptability pracovníků a podniků; zlepšení flexibility a ochrany trhu práce; větší investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a zvyšování kvalifikací (3).

3.7

Revidovaná lisabonská agenda také zdůrazňuje význam kvalitního řízení prostřednictvím účinnějšího politického přístupu, který zapojí všechny zainteresované strany, členské státy, občany, parlamenty, sociální partnery a občanskou společnost společně s institucemi Společenství do společné vize o pokroku a budoucích příležitostech. EHSV se domnívá, že řízení lisabonské agendy je třeba zlepšit prostřednictvím aktivnějšího zapojení občanské společnosti, sociálních partnerů a místních a regionálních orgánů.

3.8

EHSV zdůrazňuje, že sociální partneři by měli být zapojeni co možná nejdříve do sestavování hlavních směrů a že by měli být konzultováni v otázkách souvisejících se začleněním kritérií rovnosti pohlaví.

3.9

Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005-2008), které jsou základem pro národní programy reforem členských států, posilují zásadní význam rovnosti žen a mužů pro dosažení stanovených priorit tím, že spojují konkrétní opatření související se zaměstnaností žen se začleněním rovnosti do všech zahájených iniciativ (4).

3.10

Jak již bylo uvedeno ve stanovisku k hlavním směrům pro zaměstnanost, je EHSV překvapen, že přestože je rovnost žen a mužů v zaměstnání jedním z klíčových témat Lisabonské strategie, mezi hlavními směry není žádný, který by se týkal konkrétně otázky rovnosti žen a mužů (5).

3.11

Posouzení lisabonského programu Společenství a národních programů reforem (6) vyzdvihuje potřebu posílit politiky rovných příležitostí žen a mužů prostřednictvím opatření, která by umožnila sladění pracovního, rodinného a osobního života.

3.12

Společná zpráva o zaměstnanosti 2006-2007 kladně hodnotí rychlý růst míry zaměstnanosti žen a považuje ji za krok k dosažení lisabonského cíle (7). Upozorňuje však na to, že „U většiny členských států se zprávy o provádění nezmiňují o zvláštních opatřeních zaměřených na podporu zaměstnanosti žen nebo na snižování rozdílů mezi ženami a muži, s výjimkou opatření na zlepšení přístupu k zařízením péče o děti. Některé členské státy (AT, BE, DK, DE, ES, IE, IT, LU, PT, UK) si stanovily vnitrostátní cíle týkající se počtu míst v zařízeních péče o děti, ale jen několik z nich informuje o pokroku, pokud jde o evropský cíl v oblasti péče o děti. Celkový pokrok při dosahování tohoto cíle je nadále pomalý. Pouze AT, DK, FI, IE, MT a NL zdůrazňují opatření, jež mají zlepšit finanční dostupnost péče o děti prostřednictvím stanovení maximálního poplatku nebo nižších nákladů. Chybí potřeba posílit úlohu mužů při slaďování pracovního a rodinného života. SI zahájilo kampaň, jež má zajistit aktivnější úlohu mužů v rodinném životě, LT zavedlo placenou rodičovskou dovolenou jako novou možnost pro otce a CZ, DE a EL rozšíří možnost, aby rodičovskou dovolenou čerpali otcové“.

4.1

Evropský pakt pro rovné postavení žen a mužů (8), který přijala Evropská rada v březnu 2006, je krokem vpřed, co se týče kvality, jelikož všem členským státům stanovuje společný cíl zvýšit účast žen na trhu práce a podporovat rovné postavení žen a mužů.

4.2

Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010 přijatý Komisí stanovuje šest prioritních oblastí činnosti EU, kterými jsou: stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže, sladění soukromého a pracovního života, stejné zastoupení v rozhodovacích procesech, odstranění všech forem násilí založeného na pohlaví, odstranění sexistických stereotypů a podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice (9).

4.3

S cílem zlepšit řízení z hlediska rovného postavení žen a mužů plán také stanovuje řadu činností značného významu a Komise se zavazuje, že bude pozorně sledovat pokrok v této oblasti.

4.4

EHSV ve svém stanovisku k Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010 uvítal politickou vůli Komise ponechat otázku rovného postavení žen a mužů mezi hlavními prioritami programu na období 2006–2010 a znovu zdůraznil, že do provádění činností plánu je důležité zapojit všechny zainteresované strany (10).

4.5

EHSV také vyjádřil svoji podporu zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů (11).

4.6

EHSV se domnívá, že nastal čas dát politikám hájícím rovnost nový impuls prostřednictvím nových aktivních politik v oblasti trhu práce, zakládání podniků a uspořádání sociálního života. V některých členských státech jsou přijímány nové právní předpisy pro zajištění skutečné rovnosti žen a mužů v politice, sociálních organizacích a podnicích, a to jak mezi zaměstnanci, tak mezi řídícími pracovníky a ve správních radách. EHSV obecně podporuje tyty reformy, které zahrnují aktivní politiky na základě racionálního právního rámce, jenž zaručí skutečnou ochranu při práci a poskytne nezbytnou jistotu a stabilitu.

5.1

Nerovnováha a nerovné postavení žen a mužů v podnikání a na trhu práce představuje vážný problém pro celou evropskou společnost, jak pro muže, tak pro ženy, pro podniky, zaměstnance a zaměstnankyně, vlády, sociální partnery a občanskou společnost. Rovné postavení žen a mužů je základní výzvou pro evropskou budoucnost.

5.2

EHSV podporuje usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2007 (12) o plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010, především odstavec 18, ve kterém EP „žádá členské státy, aby začlenily do svých akčních plánů pro zaměstnanost a sociální začlenění opatření zaměřená na podporu přístupu žen na pracovní trh za rovných důstojných podmínek a za stejnou odměnu za stejnou práci a na podporu ženské podnikatelské aktivity žen“, a odstavec 21, ve kterém „žádá členské státy, aby v rámci zavádění Lisabonské strategie jmenovaly národního koordinátora pro rovné postavení žen a mužů, jehož úkolem bude podílet se na vypracování přezkumu příslušných národních plánů a na monitorování jejich zavádění s cílem podporovat začleňování hlediska pohlaví do všech politik a do rozpočtového procesu s ohledem na politiky a cíle stanovené v těchto plánech“.

5.3

EHSV zdůrazňuje, že do nových národních plánů reforem má být začleněn požadavek na to, aby členské státy jmenovaly národního úředníka pro rovné postavení žen a mužů.

5.4

Hlavní směry pro zaměstnanost musí stanovit konkrétní cíle a zlepšit kvalitativní a kvantitativní ukazatele s cílem porovnat pokrok členských států v dosahování skutečné rovnosti žen na trhu práce a v podnikání.

5.5

EHSV se domnívá, že by se na evropské úrovni mělo věnovat více pozornosti ženám pracujícím ve venkovských oblastech, které závisejí na zemědělství a kde je nízká úroveň vzdělání, a měla by být podporována účast těchto žen na trhu práce.

5.6

Některé vlády se pod hlavičkou subsidiarity snaží omezit požadavky EU ohledně národních plánů reforem. EHSV se však domnívá, že integrované hlavní směry jsou celkově dostatečně flexibilní, aby umožnily členským státům nalézt řešení, která nejlépe odpovídají jejich potřebám.

5.7

EHSV se dále domnívá, že za současného respektování zásady subsidiarity je nutné posílit rozměr Společenství v lisabonské agendě a v integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost. Ve svém stanovisku k Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010 EHSV uvedl, že „si je vědom toho, že ke zvýšení účasti žen je při koordinaci politik zaměstnanosti nutno sledovat společné priority. Při posuzování národních programů reforem musí Komise zajistit, aby byla pozornost věnována zejména rozdílům existujícím mezi pohlavími a aby byly učiněny příslušné nezbytné kroky“ (13).

5.8

Zlepšilo se řízení v rámci evropské strategie zaměstnanosti, EHSV se nicméně domnívá, že situace stále ještě není naprosto uspokojivá. Je nutné posílit spolupráci mezi Komisí, členskými státy, sociálními partnery, organizacemi pracujícími v oblasti rovného postavení a organizacemi občanské společnosti, a zajistit tak odpovídající účast na všech úrovních a ve všech fázích činnosti.

5.9

EHSV se domnívá, že je třeba zlepšit zapojení občanů do evropské strategie zaměstnanosti. Je třeba usnadnit zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti do těchto politik, k čemuž je důležité, aby se prostřednictvím vhodných postupů mohli zapojit na všech úrovních – na úrovni Společenství, vnitrostátní, regionální i na místní úrovni. Pro zajištění úspěchu Lisabonské strategie je důležité posílit řízení, přidanou hodnotu aktivního zapojení sociálních partnerů, občanské společnosti a místních a regionálních orgánů.

5.10

Z hlediska zaměstnanosti je účinek provádění politik nejvíce zřetelný na místní úrovni, z tohoto důvodu je úloha místních a regionálních orgánů společně se sociálními partnery pro provádění politik klíčová. Začlenění na trh práce za rovných podmínek vyžaduje hluboké pochopení specifických charakteristik a potřeb žen a hospodářského a sociálního charakteru území. Je proto nezbytné, aby se místní a regionální orgány podílely na vymezení, navržení, provádění a hodnocení činností.

5.11

I když je pravda, že počet žen, které mají přístup na univerzitu, v posledních letech výrazně vzrostl (59 % absolventů vysokých škol dnes tvoří ženy) (14), oblasti jejich studia stále odrážejí silné stereotypy. Pouze jedna z deseti žen je absolventkou technických oborů, zatímco u mužů jsou to čtyři z deseti. Obory pedagogické, humanitní směry, umění a zdravotnictví soustřeďují téměř polovinu absolventek, a méně než čtvrtinu absolventů. EHSV navrhuje, aby vzdělávací instituce organizovaly široké vzdělávací akce vedoucí k překonání sexistických stereotypů, aby si ženy a muži vybírali obory, v nichž jsou nedostatečně zastoupeni.

5.12

Politiky na sladění profesního a soukromého života přispívají ke zlepšení kvality života žen a mužů a pomáhají všem vstoupit na trh práce a udržet se na něm za využití plného potenciálu pracovní síly. Tyto politiky by měly být přístupné jak pro ženy, tak pro muže.

5.13

EHSV (15) připomíná členským státům jejich závazek vyplývající z Evropského paktu pro rovné postavení žen a mužů a navrhuje, aby Komise požadovala po členských státech, aby jejich národní programy reforem obsahovaly větší závazky ohledně lepšího sladění rodinného a pracovního života žen a mužů. Vzhledem k tomu, že se jedná o úkol pro společnost jako celek, je třeba zaručit odpovědnost všech stran, také podniků.

5.14

Sladění by nemělo být směšováno s některými opatřeními rodinné politiky, která znesnadňují vstup do zaměstnání, jelikož poskytují silné podněty pro upuštění od pracovního života po dlouhou dobu, čímž se následně snižují příležitosti pro opětovné začlenění na trh práce.

5.15

Je třeba zavést účinnější opatření, která podpoří opětovné začlenění žen a mužů po rodičovské dovolené nebo žen a mužů, kteří se starali o osoby závislé na jejich péči, na trh práce, a to bez jakéhokoliv snížení kvalifikace nebo platu. Tato opatření by mohla zahrnovat pružné systémy stálé odborné přípravy během období absence a pokračování zaměstnání s kratší pracovní dobou. V tomto smyslu je třeba uvést Evropskou rámcovou dohodu o práci na dálku, které bylo dosaženo sociálními aktéry (ETUC, UNICE/UEAPME a CEEP), která stanovuje definici a oblast uplatnění práce na dálku, dobrovolný charakter, pracovní podmínky, ochranu údajů, soukromý život, vybavení, zdraví a bezpečnost, organizaci práce, vzdělání a kolektivní práva, stejně tak jako provádění a monitorování dohody.

5.16

Nevládní organizace hrají velmi důležitou úlohu v podpoře rovného postavení žen a mužů v Evropě, neboť uskutečňují kampaně týkající se politických názorů a kulturních hodnot a sociální iniciativy, které podporují lepší příležitosti pro mnoho žen. Mnoho žen je také zapojeno do nevládních organizací, které zastupují různé skupiny žen u místních a regionálních orgánů. Tyto organizace je třeba podporovat.

5.17

Ženy, jež pocházejí z imigrace nebo jsou součástí menšin, se obzvláště setkávají s potížemi při zakládání podniků a při vstupu na trh práce za rovných podmínek, proto je nutné, aby nové hlavní směry pro zaměstnanost zahrnovaly specifické cíle.

5.18

EHSV vypracoval několik stanovisek, ve kterých žádal, aby EU měla společnou imigrační politiku a aby boj proti diskriminaci a integrační politiky byly prioritním cílem evropských vlád. Tyto politiky by měly zahrnovat hledisko rovného postavení žen a mužů, aby tak ženy-imigrantky či ženy z etnických nebo kulturních menšin mohly realizovat své podnikatelské záměry a zapojit se do trhu práce za rovných podmínek.

5.19

Také ženy, které mají nějaké postižení, neboť ty mají ještě další obtíže při zapojování se do trhu práce a při zakládání podniků. EHSV navrhuje, aby se nové hlavní směry a národní plány reforem více zaměřily na začlenění těchto žen do trhu práce prostřednictvím specifických ukazatelů.

5.20

EHSV navrhuje, aby místní a regionální orgány podporovaly politiky na posílení rovných příležitostí pro postižené ženy a aby sociální partneři přijali v rámci kolektivních smluv a pracovních postupů strategie pro rovné postavení.

5.21

Evropský sociální fond (ESF) vyvinul prostřednictvím iniciativy EQUAL a v rámci Lisabonské strategie hodnotné inovativní přístupy pro podporu podnikatelského smýšlení a zaměstnatelnosti žen, které se setkávají s větší diskriminací. Tyto zkušenosti by mohly být využity především správami na místní a regionální úrovni pro další vývoj v rámci aktivit ESF v novém programovém období 2007-2013, aby bylo dosaženo přijetí nových iniciativ na podporu přístupu k zaměstnání těchto skupin žen se specifickými obtížemi.

6.1

Od zahájení Lisabonské strategie bylo šest z osmi milionů pracovních míst vytvořených v EU obsazeno ženami. V roce 2005 dosahovala míra zaměstnanosti žen 56,3 % (+ 1,1 %), zatímco míra zaměstnanosti mužů dosahovala 71 % (+ 0,6 %). Také míra zaměstnanosti žen starších 55 let vzrostla rychleji než u mužů a dosahovala 33,7 % (16).

6.2

Míra nezaměstnanosti klesá, v roce 2005 dosahovala 8,8 %, u žen to bylo 9,9 % a u mužů 7,9 %. I přes pozitivní vývoj celkové míry zaměstnanosti žen v Evropě stále není zcela využit jejich příspěvek. Důkazem jsou nižší míry aktivity a zaměstnanosti žen, vyšší míra nezaměstnanosti, větší nestabilita pracovních smluv, silná segregace v rámci různých zaměstnání a různých odvětví, rozdílné platové podmínky a potíže žen a mužů při sladění profesního a rodinného života.

6.3

EHSV připomíná, že ačkoliv míra stanovená pro zaměstnanost žen (60 % do roku 2010) je dosažitelná (byť ne ve všech zemích), nelze zapomínat na to, že tato hodnota zahrnuje práci na částečný úvazek, práci s pružnou pracovní dobou a práci na dobu určitou, které jsou z velké části obsazeny ženami, i když ne vždy dobrovolně, ale často jako důsledek nerovnoměrného rozdělení rodinných povinností mezi ženami a muži.

6.4

Zůstávají velké rozdíly v roli mužů a žen na trhu práce a velké rozdělení, především co se týče forem práce, profesí, které vykonávají, a odvětví, ve kterých pracují. Tyto rozdíly postihují jak pracující ženy, tak ženy, které práci hledají. Je proto důležité podporovat nové politiky zaměřené na to, aby omezily příčiny způsobující nerovnost žen na trhu práce.

6.5

Ženy se ve srovnání s muži také setkávají s více obtížemi při hledání zaměstnání, které odpovídá jejich kvalifikaci. Vyvážení práce a rodinného života ženám ještě více ztěžuje vstup na trh práce a udržení na něm, což je pro ně i nadále mnohem těžší než pro muže.

6.6

EHSV vítá plány pro dosažení rovného postavení, které přijali sociální partneři v mnoha podnicích s cílem bojovat proti diskriminaci, zvýšit zapojení žen, zlepšit délku jejich pracovního poměru v podnicích, úroveň vzdělání žen a jejich profesní kariéru. K tomuto účelu byla zavedena opatření pro pozitivní akce. Veřejné orgány, především na místní a regionální úrovni, musejí podpořit plány na rovnost žen a mužů.

6.7

Evropský sociální dialog, za který jsou zodpovědní sociální partneři, hraje významnou úlohu v rozpracování hlediska rovnosti žen a mužů v Lisabonské strategii. EHSV zdůrazňuje a podporuje význam rámce činností pro rovné postavení žen a mužů, na kterém se evropští sociální partneři shodli v roce 2005 (17) a který je rozvíjen na odvětvové a národní úrovni.

6.8

Nedávná rámcová dohoda o obtěžování a násilí na pracovišti (18) je příkladem dobré praxe, který chce EHSV podpořit. Některé výbory pro odvětvový dialog navíc zapojují přístupy založené na pohlaví. Výbor nabádá Komisi, aby aktivněji spolupracovala se sociálními partnery na dosažení těchto cílů.

6.9

Jedním z rysů evropského sociálního modelu je kolektivní vyjednávání v souladu s vnitrostátními zákony a postupy. S cílem zlepšit jistotu a pružnost zaměstnání vedou sociální partneři v různých oblastech jednání a dosahují dohod týkajících se přizpůsobování platových podmínek a organizace práce a systémů odborné přípravy a kvalifikace.

6.10

Kolektivní vyjednávání v podnicích a odvětvích musí být využito ke snížení nerovnováhy mezi ženami a muži, která dostává ženy do podřadné pozice. EHSV se domnívá, že kolektivní vyjednávání a sociální dialog jsou základními nástroji pro šíření plánů pro dosažení rovného postavení v evropských podnicích. Evropa, členské státy, podniky a celá společnost potřebují, aby úplně zmizela diskriminace v oblasti zaměstnání, kterou zažívají mnohé ženy v důsledku kulturních a společenských stereotypů.

6.11

Zásada stejné odměny za práci pro muže a ženy, která je zakotvena v článku 141 Smlouvy, „zásada stejné odměny“, znamená v kontextu prvků a podmínek odměny za stejnou nebo rovnocennou práci odstranění jakékoliv diskriminace z důvodu pohlaví. Ženy však vydělávají v průměru o 15 % na hodinu méně než muži (relativní rozdíl průměrného hrubého platu žen a mužů na hodinu) (19). Tato platová diskriminace existuje ve všech odvětvích činnosti a především v nejvyšších profesních zařazeních.

6.12

EHSV podporuje, aby rovné platové podmínky mužů a žen, které jsou již součástí integrovaných hlavních směrů Společenství, byly posíleny prostřednictvím vyhodnocování přesných ukazatelů.

6.13

Pro odstranění platové diskriminace je třeba aktivní spolupráce mezi sociálními partnery v různých oblastech. Ve stanovisku o plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů (2006-2010) EHSV doporučoval: „národní vlády, národní orgány zabývající se rovností a sociální partneři všech členských států mají zřejmou povinnost zajistit, aby mzdové systémy, které jsou zaváděny, nevedly ke mzdové diskriminaci mezi ženami a muži“ (20).

6.14

Veřejné služby zaměstnanosti jsou základními institucemi pro dobré fungování trhu práce a měly by se zavázat k podpoře aktivních politik zaměřených na vstup nezaměstnaných žen do zaměstnání prostřednictvím vzdělávacích programů a školení zaměřených na výběr zaměstnání. Pro zajištění řádného provádění stávajících právních předpisů EHSV navrhuje, aby veřejné služby zaměstnanosti a soukromé agentury vypracovaly kodexy osvědčených postupů tak, aby nabídky práce a výběrová řízení nediskriminovaly ženy.

6.15

Na nejtransparentnějších trzích práce existuje největší rovnost žen a mužů. Například ve veřejném sektoru je míra zapojení žen vyšší, mimo jiné proto, že ve výběrových řízeních se hodnotí kvalifikace a lépe se vylučuje diskriminace způsobená předsudky spojenými se stereotypy týkajícími se žen a mužů.

6.16

Způsoby výpočtu důchodů v mnoha případech poškozují ženy, protože souvisejí s profesní kariérou. Mnoho žen, které pracují na částečný úvazek, které na určitou dobu přeruší pracovní poměr nebo jejichž pracovní poměr je nestabilní, má problémy s tím, aby mohly pobírat starobní důchod nebo je částka tohoto důchodu velmi nízká. EHSV navrhuje Komisi a členským státům, aby prostřednictvím otevřené metody koordinace pro reformu penzijních systémů zohlednily tyto případy, které způsobují nerovné postavení žen na trhu práce a hledaly spravedlivější řešení.

6.17

Celoživotní vzdělávání je zásadním předpokladem pro to, aby se muži a ženy profesně rozvíjeli udržitelným způsobem. EHSV navrhuje, aby místní a regionální orgány rozvíjely ve spolupráci se sociálními partnery programy celoživotního vzdělávání zaměřené na podnikatelky a zaměstnankyně v rámci politiky zaměstnanosti a rovnosti příležitostí.

6.18

EHSV chce zdůraznit aktivní úlohu, kterou hrají sociální partneři při překonávání potíží, se kterými se ženy setkávají ve společnosti a na trhu práce. Mnoho žen vstupuje do odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a zevnitř odhodlaně podporují aktivní politiky a plány pro dosažení rovného postavení. Není jich však mnoho a musejí překonávat mnoho obtíží, než dosáhnou řídících úrovní.

7.1

Ženy-podnikatelky stále tvoří malé procento – 30 % všech podnikatelů v EU a 37 % samostatně výdělečně činných žen (21).

7.2

Ženy se také setkávají s více překážkami než muži při zakládání podniků, a to v důsledku stereotypů, sociálních a kulturních bariér, zaměření jejich vzdělání a odborné přípravy a větších potíží se získáváním prostředků nezbytných pro podnikatelskou činnost. Neexistují však důkazy toho, že po založení podniku jsou ženy méně úspěšné než muži při rozvoji svých podniků.

7.3

EHSV navrhuje, aby všichni političtí a společenští činitelé zesílili své úsilí na podporu podnikání mezi evropskými ženami a na odstranění starých společenských stereotypů, které stále přetrvávají, např. že „podnikání je světem mužů, v němž je pracovní doba neslučitelná s rodinným životem“, atd. Tyto společenské stereotypy způsobují mnoho kulturních a společenských problémů ženám, které jsou samostatně výdělečně činné, nebo zakládají podniky.

7.4

Akční plán o politice na podporu podnikatelského smýšlení (22) navrhuje řadu opatření souvisejících s podporou podnikání, kterých by měla dosáhnout EU a politicky zodpovědní činitelé ve všech členských státech. Plán zdůrazňuje mimo jiné nutnost zaměřit se na podporu žen. Nicméně zprávy o pokroku při naplňování cílů a klíčových aktivit Evropské charty pro malé podniky (23) tuto otázku neuvádějí. EHSV se domnívá, že výroční zprávy by měly obsahovat konkrétní informace o pokroku dosaženém na evropské úrovni a v členských státech v souvislosti s podporou žen-podnikatelek, aby se tak usnadnila výměna osvědčených postupů a znalostí.

7.5

Je třeba podpořit podnikatelské smýšlení u evropských žen a mužů (24). V roce 2006 přijal EHSV stanovisko (25) ke sdělení Komise „Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikatelského smýšlení prostřednictvím vzdělávání a školství“, ve kterém je zdůrazněn význam žen-podnikatelek, podnikatelského smýšlení u žen a klíčové úlohy, kterou má podnikatelské smýšlení pro růst, zaměstnanost a osobní seberealizaci. Ve stanovisku bylo zdůrazněno, že rozvoj podnikatelského smýšlení je neustálý proces učení, který by měl být tudíž začleněn do osnov.

7.6

EHSV doporučuje, aby národní vzdělávací programy pro sekundární a terciární stupeň škol obsahovaly podnikatelské vzdělávání (o způsobech řízení podniku, IT nástrojích atd.), především pro studentky, a aby byla přijata opatření na zvýšení počtu žen-podnikatelek.

7.7

Cílem je, aby ženy měly stejné příležitosti ke vstupu do podnikatelského světa jako muži a aby byly současně odstraněny všechny stávající diskriminace. Místní a regionální správy musejí podporovat ženy při uplatňování jejich práva podnikat, což by mělo být faktorem rovnosti a také místního hospodářského a sociálního rozvoje.

7.8

Je nutné stanovit podpůrná opatření na zajištění toho, aby ženy-podnikatelky mohly využívat finanční služby a úvěry, které potřebují. Banky by měly ženám-podnikatelkám nabízet zvláštní systémy mikroúvěrů. Finanční instituce by se měly vyhnout diskriminaci žen-podnikatelek, které se dnes setkávají s většími překážkami než muži při získávání nezbytných finančních prostředků pro rozvoj své podnikatelské činnosti, expanzi podniku a rozvoj inovačních programů, vzdělávacích aktivit a výzkumné činnosti.

7.9

Je zapotřebí poskytnout více informací o možnostech financování prostřednictvím strukturálních fondů, aby mohly být prozkoumány inovativní řešení, např. vytvoření flexibilních finančních nástrojů, které by kombinovaly podpory s mikroúvěry a zárukami.

7.10

Fondy Společenství na podporu podnikání, které jsou posíleny a řízeny národními a regionálními správami, musí být transparentní a musí usnadňovat čerpání prostředků podnikům řízeným ženami. Místní a regionální správy ve spolupráci s podnikatelskými organizacemi by měly usnadňovat zakládání podniků, finanční pomoc a poradenství ženám-podnikatelkám, a to především v počáteční fázi jejich podnikatelských plánů.

7.11

Z příkladů osvědčených postupů by EHSV rád upozornil na situaci ve Francii, kde Záruční fond pro zakládání, získávání či rozvoj podniků ženami (Fonds de Garantie pour la Création, la Reprise ou le Développement d'Entreprise à l'Initiative des Femmes) usnadňuje ženám, které chtějí získat či založit podnik, přístup k financování. Fond byl vytvořen na pomoc ženám při překonávání překážek, se kterými se potýkají, když žádají o bankovní úvěry. Fond je řízen soukromou organizací, která se jmenuje Institut pro rozvoj sociální ekonomiky (Institut de Développement de l'Economie Sociale) a získává finanční prostředky od různých orgánů, mezi nimi od Evropského sociálního fondu.

7.12

Státy musejí poskytnout větší podporu malým podnikům, neboť většina žen-podnikatelek je názoru, že daňová politika je jednou z největších překážek pro rozvoj podniků z důvodu nedostatků ve stávající legislativě.

7.13

Při zakládání vlastních podniků lidé v zásadě získávají větší kontrolu nad svým časem, a proto se stále více žen a mužů stává samostatně výdělečně činnými či podnikateli. Ženy-podnikatelky se ovšem potýkají s více překážkami než muži při sladění pracovního a rodinného života.

7.14

V celé Evropě existuje mnoho příkladů osvědčených postupů na podporu úlohy žen v organizacích zaměstnavatelů na různých úrovních. Byly také založeny asociace podnikatelek a manažerek. Obchodní a průmyslové komory (26) také provádějí řadu kladných iniciativ, které EHSV podporuje.

7.15

EHSV podporuje činnost Evropské sítě na podporu podnikatelského ducha žen (WES), jejíž hlavním cílem je zvýšit viditelnost podnikatelek tím, že síť vytváří příznivé prostředí, k němuž patří výměna informací o financování, vzdělávání, sítích, poradenství, výzkumu a statistikách.

7.16

Ženy si pro svou podnikatelskou činnost často vybírají na základě povahy těchto podniků podniky sociální ekonomiky (družstva, vzájemné společnosti, sdružení, nadace), ve kterých je pro ně snazší dosáhnout svých profesních cílů než v jiných typech podniků.

7.17

Podniky sociální ekonomiky z důvodu jejich sociálního zaměření do velké míry podporují začlenění žen na trh práce, a měly by proto být podporovány místními a regionálními správami, s cílem podnítit tento náročný společenský úkol.

7.18

Většina manželek podílejících se na podnikatelské aktivitě svých manželů jsou ženy, které často pracují na částečný úvazek. Obavy týkající se nízké porodnosti, problémy se školkami a problémy způsobené úmrtím manžela či rozvodem jsou velmi specifické a liší se od problémů, se kterými se potýkají muži. V mnoha členských státech tyto ženy nemají vhodný právní status.

7.19

Existují také významné nerovnosti vyplývající ze schémat sociálního zabezpečení. Je nutné zavést specifická opatření v oblasti sociální ochrany, vzdělání a podpory při zakládání nových podniků ženami. Některé země mají z hlediska sociální ochrany žen-podnikatelek a manželek podílejících se na podnikatelské aktivitě svých manželů pro ženy-podnikatelky různé statusy, např. manželka-spolupracovnice, manželka pobírající mzdu a manželka, která je současně obchodním společníkem. EHSV navrhuje Komisi, aby podpořila debatu, jež by vedla ke zlepšení sociální ochrany žen.