10.3.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 57/18

1)

Skutečností je, že v rozsáhlých oblastech členských států Evropské unie převládají venkovské obce. V důsledku posledního rozšíření se počet venkovských obcí zvýšil a zvýší se v budoucnu, až se Evropská unie rozšíří o Rumunsko a Bulharsko. Proto zasluhují politiky zaměřené na venkovský rozvoj čím dál větší pozornost nejen na úrovni národní, ale i na úrovni Společenství.

2)

Evropské instituce přistupují s vážností k tématu přiblížení politik Společenství skutečným zájmům občanů. V tomto rámci je důležité, aby EU výrazněji zohlednila zájmy tak početných místních obcí, které jsou její součástí, včetně obcí malých demografických a hospodářských rozměrů.

3)

V současné ekonomické fázi charakterizované silnou hospodářskou konkurencí mezi výrobními i územními systémy patří venkovské obce a jejich obyvatelstvo mezi nejzranitelnější subjekty a hrozí jim, že zůstanou v konkurenčním boji pozadu.

4)

Venkovské obce plní důležitou úlohu při ochraně území, a čelí tak tendenci opouštění venkovských oblastí a geograficky znevýhodněných území a snižují rizika hydrogeologických problémů.

5)

Venkovské obce mohou při valorizaci území vykonávat zásadní úlohu tím, že budou propagovat kulturní hodnoty, tradice a místní zvláštnosti, uskutečňovat výrobní a hospodářské iniciativy schopné vyzdvihnout místní charakteristiky a přispět v budoucnu k hospodářskému růstu a zaměstnanosti.

6)

Venkovské obce ve snaze čelit problémům spojeným s nízkým příspěvkem administrativních struktur na základě nízkého demografického rozměru podpořily organizační formy, formy řízení, partnerství a spolupráce mezi obcemi, které si zaslouží, aby byly podporovány a rozšiřovány také prostřednictvím vhodných legislativních a finančních nástrojů.

7)

Potvrzení koncepce udržitelné společnosti (8) je dnes předmětem nových úvah o strategických cílech hospodářského a sociálního územního růstu, který by byl ve venkovském prostředí vyvážený a trvalý. Tato koncepce může být plně realizována především ve venkovském prostředí.

1.1.1

zaznamenává potíže v souvislosti s definicí venkovské oblasti a venkovské obce a zdůrazňuje, že v každém členském státě se používají jiné definice, které mají společné pouze to, že ozřejmují rozdíl vůči oblasti městské nebo považují za objektivní kritérium určitou hustotu osídlení nebo specifický podíl hospodářské činnosti v určité oblasti věnované zemědělství;

1.1.2

se odvolává na definici venkovské oblasti jak je obsažená v jednom dřívějším stanovisku (9), které cituje Evropskou chartu venkovského prostoru: „pojmem venkovská oblast se označuje část vnitrozemí nebo pobřežního území obsahující vesnice a městečka jejíž převážná část je používána pro zemědělství, lesnictví, akvakulturu a rybolov; zemědělské a nezemědělské části venkovského prostoru mají povahu odlišnou od prostoru městského, který je charakterizován velkou demografickou hustotou a vertikálními a horizontálními strukturami“;

1.1.3

zaznamenává, že Evropská unie používá kritérium, které stanovila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro definici venkovských obcí, klasifikované jako obce čítající méně než 150 obyvatel na km2. Tato definice by ale neplatila pro příměstské oblasti, kde je hustota obyvatel vyšší;

1.1.4

připomíná, že tímto stanoviskem chce zohlednit venkovské obce v plném slova smyslu, včetně příměstských oblastí, které mají převážně venkovskou ekonomiku;

1.1.5

zdůrazňuje, že podle Komise představují venkovské oblasti kolem 90 % území EU a 25 % evropské populace. V nových členských státech je podíl zaměstnanosti v zemědělském sektoru třikrát vyšší než v původních patnácti členských státech a ještě vyšší je v zemích kandidátských;

1.1.6

konstatuje však, že v těchto oblastech je příjem na obyvatele přibližně o třetinu nižší než evropský průměr a služby méně vyvinuté, a zdůrazňuje v této souvislosti, že mnohé venkovské obce jsou charakterizovány vysokou úrovní strukturální nezaměstnanosti, nízkým příjmem na obyvatele, silným vylidňováním a nízkou úrovní rozvoje v hospodářském a průmyslovém sektoru a v odvětví cestovního ruchu;

1.1.7

se domnívá, že pokud se týče HDP jsou venkovské obce sice slabé, nicméně silná stránka venkovských ekonomik se spatřuje v zachování kvality života, ve schopnosti přitahovat investice a cestovní ruch a v iniciativách pro zachování a ochranu území;

1.1.8

zdůrazňuje, že jsou venkovská území EU podrobena velkému tlaku: globalizace a s tím související vývoj dohod v rámci WTO povede ve skutečnosti ke konzistentnímu a postupnému snížení subvencí pro zemědělství a SZP již nebude ve své stávající formě adekvátní;

1.1.9

se obává dále, že v rámci mezinárodní konkurence se budou investoři snažit umístit své zdroje do oblastí, z nichž očekávají vyšší návratnost, pokud se týče hospodářského výnosu; znamená to, že budou upřednostňovat oblasti s vysokou hustotou obyvatelstva a městské oblasti před oblastmi venkovskými.

2.1.1

se domnívá, že investovat do rozvoje venkova neznamená pouze získat okamžitý výnos v ekonomickém smyslu, ale také získání veřejného blaha, ekonomicky nevyčíslitelného, spočívajícího ve zhodnocení historického a kulturního bohatství, zachování krajinného rázu, biodiversity a ochraně rostlin a zvířat;

2.1.2

se domnívá, s ohledem na tuto skutečnost, že zachování sociální struktury venkovských středisek je nezbytné, aby se neztratilo kulturní bohatství a bylo zhodnoceno a aby se mohlo předat novým generacím;

2.2.1

prosazuje názor, že k zamezení vylidňování venkova a k podpoření jeho rozkvětu je nezbytně důležité podporovat podnikatelství, které bude vyhovovat potřebám venkovských oblastí a z dlouhodobého hlediska nepovede k urbanizaci příměstských oblastí;

2.2.2

zdůrazňuje, že aby se čelilo stárnutí venkovské pracovní síly, je nutné přímo na místě podporovat vzdělávání, aktualizovaná školení a profesní specializaci a diverzifikaci činností založených na místním potenciálu a vytvářet pro mládež přímo v místě nové příležitosti a pracovní místa, což zabrání vylidňování a opouštění;

2.3.1

se domnívá, že zlepšení konkurenceschopnosti venkovských oblastí znamená investovat do modernizace a podporování kvality a zároveň chránit životní prostředí a kulturní a architektonické bohatství, aby se udržel krok s rozvojem ve městech;

2.3.2

zdůrazňuje, že k hospodářskému rozvoji venkovského prostoru je zapotřebí investovat do výzkumu a vývoje pro používání nových technologií a nových procesů a využívat také propojení sítí s pozitivními zkušenostmi;

2.3.3

aby i venkovské oblasti přispěly k dosažení lisabonských cílů, považuje za nezbytné podporovat inovace v malých a středních podnicích a investovat do zařízení, strojů a vzdělávání a modernizovat tak celý výrobní řetězec a získat tak násobný efekt;

2.3.4

považuje dále za nutné pokračovat v otevřeném přístupu programu LEADER, který umožnil spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem pro místní rozvoj ve venkovských oblastech;

2.3.5

považuje za nezbytné, aby venkovské obce podporovaly místní podnikatelství, které napomáhá rozvoji venkova a v dlouhodobé perspektivě nevede k urbanizaci;

2.4.1

zdůrazňuje, že je nutné rozvíjet místní velmi rozmanité hospodářství;

2.4.2

považuje z tohoto důvodu za nezbytné podporovat zemědělce, aby přijímali systémy řízení umožňující lépe reagovat na zaměření trhu; podporovat podnikavost; zlepšit dynamičnost zemědělských a ostatních příbuzných podniků tím, že se vypracují nové obchodní strategie, podporováním sítě osvědčených postupů a podporováním akcí odborné pomoci a posuzování;

2.4.3.

považuje za nezbytné podporovat přístup zemědělských podniků k úvěrům také prostřednictvím vhodných oběžných fondů;

2.5.1

hodnotí kvalitu potravin jako důležitý faktor pro vytváření zaměstnanosti vzhledem k velkému potenciálu růstu pro zemědělské výrobky a zušlechtěné zemědělské výrobky vysoké kvality;

2.5.2

považuje za nezbytné zlepšit informace o kvalitě výrobků, investovat do kvalitních značkových výrobků, biologického zemědělství a do výrobních metod šetrných k životnímu prostředí a k životním podmínkám zvířat, aby zemědělsko-potravinářský sektor využil příležitosti rozvoje, které nabízejí nové technologie;

2.5.3

uznává, že je biologické zemědělství jedním z nejdynamičtějších zemědělských sektorů Společenství a že neustále stoupá počet zemědělských podniků, které se přiklání k plánům, které podporují přeměnu zemědělských půd pro biologickou výrobu, a že z tohoto důvodu je tento typ zemědělství třeba stimulovat;

2.5.4

se domnívá, že je nutné chránit a podporovat tradiční plodiny a umocnit prameny výnosu tím, že se plně využijí místní specifika pro výrobu kvalitních výrobků a jejich uvedení na trh;

2.5.5

upozorňuje, že venkovské obce mohou plnit důležitou roli ve využívání typických výrobků, s podporou iniciativ a akcí zaměřených na sledování kvality výrobků a jejich rozšiřování na trzích, počínaje na místních a regionálních trzích;

2.6.1

se domnívá, že nové technologie musí být rozvojovým nástrojem pro venkovské oblasti;

2.6.2

zdůrazňuje, že tyto nástroje jsou zatím ve skutečnosti ve venkovských obcích málo využívány, jak veřejnými orgány tak hospodářskými subjekty;

2.6.3

zaznamenává, že soukromé subjekty, které odrazuje nízká hustota obyvatelstva, jež by mohla způsobit krátkodobě a střednědobě nízkou výnosnost investic, nemají velkou ochotu investovat ve venkovských oblastech do moderních technologií;

2.6.4

považuje z uvedených důvodů za nutné vypracovat politická opatření k zaměření a podpoře národních a regionálních politik pro šíření moderních technologií přenosu a technologií, které mohou přiblížit velmi vzdálená území k hospodářskému systému;

2.6.5

považuje v důsledku toho za nezbytné investovat do rozšíření širokopásmového připojení, zpřístupnit venkovskému obyvatelstvu zařízení a systémy IT a potřebné vzdělání, aby je mohlo co nejlépe využívat a domnívá se, že informační technologie přispějí k usnadnění územního marketingu a k úspěchu nových podnikatelských aktivit v souvislosti se zemědělskými výrobky a jejich zavedením na vzdálené trhy;

2.7.1

si je vědom toho, že zachování přírodních zdrojů a jejich vhodné využívání a nové využití může znamenat významný potenciál pro rozvoj venkovských oblastí;

2.7.2

se domnívá, že v tomto kontextu tvoří voda, větrná energie a biomasa strategické zdroje a že zavádění systémů zásobování energií alternativních k fosilním palivům může být možností pro mnohé veřejné orgány zodpovědné za řízení a zásobování energiemi, ať již jako provozovatelů zařízení nebo formou partnerství;

2.7.3

zdůrazňuje, že využívání místních energetických zdrojů by zvýšilo soběstačnost a zabezpečení místních společenství v oblasti zásobování energií;

2.7.4

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné se ve venkovském prostředí zaměřit na tyto otázky, které mohou vést k inovačním formám růstu pokud se týče ochrany životního prostředí, využívání a opětného užívání zemědělského odpadu a vytváření nových pracovních příležitostí;

2.7.5

upozorňuje na skutečnost, že nedávno vypracované studie ukazují, že kromě již tradičních alternativních paliv pocházejících z přímého pěstování plodin jako jsou kukuřice či řepka, může být výnosná i výroba paliv ze zemědělského a lesního odpadu a jiných energetických plodin a zdůrazňuje, že největšího zhodnocení tohoto odvětví v sociálním a hospodářském dopadu se docílí, když se sklizeň, přeměna a uplatnění odehraje v daném místě;

2.8.1

se odvolává na Evropskou konvenci o krajině a souhlasí, že venkovská krajina tvoří základní element bohatství Evropské unie;

2.8.2

připomíná, že konvence si dala za „cíl podporovat ochranu, řízení a plánování krajin a organizovat evropskou spolupráci v této oblasti“ a chce dosáhnout „udržitelného rozvoje založeného na vyváženém vztahu mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností a životním prostředím“;

2.8.3

zdůrazňuje, že krajina není pouze součástí místních kultur, ale představuje též důležitý ekonomický zdroj tím, že přispívá k vytváření pracovních příležitostí díky tomu, že přírodní a kulturní přitažlivost mohou být propagovány prostřednictvím aktivit rozvíjejících udržitelný cestovní ruch;

2.8.4

znovu zdůrazňuje funkci ochrany území a prevence rizik hydrogeologických problémů v místních obcích a zdůrazňuje nutnost šířit proaktivní kulturu řízení území a s vědomím rizik;

2.8.5

se domnívá, že vzhledem k vzrůstajícímu významu iniciativ v souvislosti s využíváním krajiny a území, které mají podpořit celý sektor venkovského cestovního ruchu a agroturistiky, jak je zdůrazněno ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Cestovní ruch a kultura: dvě síly pro růst, mohou obce rozvinout akce územního marketingu a podnítit udržitelný cestovní ruch jako zdroj, schopný umocnit územní ekonomiku s ohledem na životní prostředí;

2.8.6

považuje za žádoucí podporovat prostřednictvím podnětů restrukturalizace opuštěných budov. Jev opouštění charakterizoval v posledních desetiletích vylidnění celých menších středisek, která, aby mohla být opět obývána a ožila, potřebují formy masivní rekvalifikace obytného bohatství a historických staveb;

2.9.1

konstatuje, že je v některých oblastech Evropy na úrovni venkovských obcí vzhledem k úbytku obyvatelstva těžké udržet dostatečnou nabídku služeb. Zejména sítě infrastruktury pro zásobování vodou, ale i pro likvidaci a recyklaci odpadů a veřejnou dopravu jsou určeny pro příslušně odpovídající počet uživatelů. V případě vylidňování je pravděpodobné, že se sníží poptávka a vzrostou náklady pro uživatele. V zájmu zachování venkovských oblastí jako prostoru pro život a práci je nutné usilovat o vhodná řešení ve smyslu zásady subsidiarity;

2.9.2

zdůrazňuje, že vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi územními organizacemi a hospodářskými subjekty může být nástrojem na rozvinutí infrastruktury a napojení na energetické sítě a sítě IT a zvýšit tak kvalitu života venkovských obcí;

2.9.3

se domnívá, že existence vhodných veřejných a sociálních služeb na blízku by mohla přimět nové rodiny, aby se usadily a žily na venkově, přestože by pracovaly ve městě, a odvrátila tak jev opouštění území, který doprovázel postupné snižování základních služeb jako jsou školy, poštovní úřady a zdravotnická střediska;

2.9.4

upozorňuje na zásadní úlohu, kterou má vzdělání a zdůrazňuje, že kvalitní lidský kapitál, podceňovaný potenciál venkovských oblastí, je nezbytnou podmínkou pro rozvoj; proto považuje za nutné zachovat v těchto oblastech školní struktury pro středoškolské vzdělání a usnadnit přístup ke školám vzdáleným;

2.9.5

považuje za zásadní přispět k rozvoji služeb pro děti: nedostatečné struktury pro péči o děti ve venkovských oblastech mohou brzdit vstup žen do pracovního světa a ovlivnit tak slabý vývoj trhu práce ve venkovských oblastech;

2.9.6

se domnívá, že místní veřejná doprava má strategický význam: venkovská osídlení, která mají k dispozici účinnou veřejnou dopravu s napojením na městské oblasti mohou čelit problému opouštění venkova a možná docílit i pravý opak;

2.9.7

považuje služby pro starší občany za rozhodující v souvislosti s motivací důchodců odstěhovat se na venkov, kde mohou mít lepší a zdravější podmínky k životu zvyšujíc tak výnos venkovských oblastí a domnívá se, že usazení obyvatelstva vysokého věku ve venkovských obcích musí být podporováno rozvojem infrastruktur jako jsou zdravotnická střediska, místa pro rekreaci a rozptýlení a asistenční služby;

2.9.8

považuje za nezbytné nasadit všechny prostředky nezbytné pro podporu rozvoje a přístupu ke kultuře ve venkovských obcích;

2.10.1

považuje úvahy o rozvoji místních správ ve venkovském prostředí za účelné;

2.10.2

zdůrazňuje, jak se v posledních desetiletích v členských státech vyvinuly organizační formy místních subjektů, zaměřené na posílení a kapacitu správy místních obcí, jež mají skromnou strukturu a málo obyvatel, zejména prostřednictvím různých forem sdružení mezi obcemi; rovněž se domnívá, že tento jev, který na institucionální úrovni vychází z administrativní decentralizace, si zaslouží podrobné a trvalé monitorování ve spolupráci s národními sdruženími místních orgánů;

2.10.3

připomíná, že kvůli tomuto jevu se neustále více vyvíjejí jednak administrativní řešení a jednak řešení související se správou organizace a založené na spolupráci mezi obcemi. Mimo jiné jde o sdružení obcí, svazy, konsorcia a další formy aktivit tematických sítí;

2.10.4

zdůrazňuje, že přijetí tohoto druhu řešení může v některých případech zaručit kvalitní základní služby: nové asociační subjekty totiž vytvářejí předpoklady pro optimalizaci zdrojů a služeb, které byly v minulosti řízeny individuálně a přímo;

2.10.5

poukazuje na to, že téměř ve všech členských státech již existují nová sdružení, veřejná nebo ve spolupráci se soukromými strukturami, vytvořená za účelem společného řízení služeb obecného zájmu v oblasti zásobování energiemi a vodou, dopravy, odpadů, vzdělání, řízení sociálních a zdravotnických struktur, ochrany životního prostředí nebo řízení sportovních struktur a kontroly a územního plánování; konstatuje také, že tyto formy spolupráce mezi obcemi by měly být více podporovány také prostřednictvím programů Společenství a iniciativami srovnávací analýzy;

2.10.6

zdůrazňuje také vytvoření organizací založených na sdílení zdrojů, na solidaritě a spolupráci mezi obcemi v rámci územního vývoje a podporuje tyto formy spolupráce (mezi obcemi) i prostřednictvím programů Společenství a iniciativ srovnávací analýzy;

3.1

se domnívá, že zřízení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) je velmi pozitivním faktorem pro budoucí rozvoj venkovských oblastí a obzvláště venkovských obcí, přestože jeho financování zůstalo daleko pod očekáváním, a nevěří, že je definitivním koncem vývoje politiky rozvoje venkova Evropské unie. Pro dosažení konkrétních a trvalých výsledků žádá Evropskou komisi, aby integrovala strategii rozvoje venkova a EZFRV s investicemi do rozvoje, kultury, životního prostředí, venkovských oblastí, které jsou již podporovány z jiných strukturálních fondů a dalšími politikami Společenství; vyzývá ke zvýšení důrazu kladeného na ESF, vzdělávání a zaměstnanost;

3.2

doporučuje, aby opatření politiky soudržnosti doplnily akce podporované EZFRV, obzvláště pokud se týče třetí osy týkající se životní kvality a hospodářské diverzifikace a osy LEADER. Evropská komise ostatně počítá s tím, že členské státy a regiony zajistí soudržnost mezi opatřeními ze strukturálních fondů a opatřeními ze tří os EZFRV. Všechny národní a regionální finanční prostředky Společenství musí venkovským obcím, které mají malé zdroje a nízký počet úředníků, zajistit ekonomické nástroje a opatření, která mohou přispět k jejich podpoře a jejich budoucímu rozvoji;

3.3

žádá větší spolupráci mezi oběma generálními ředitelstvími Evropské komise, která jsou zodpovědná za regionální a zemědělskou politiku, aby se maximalizoval dopad finančních opatření Unie na rozvoj středisek a venkovských oblastí. Jak je již výše uvedeno, pouze EZFRV nemůže nabídnout řešení pro všechny problémy venkovských oblastí; proto je nezbytné zajistit další finanční zdroje;

3.4

žádá další celkové zjednodušení financování venkova;

3.5

žádá Komisi, aby svazy zastupující obce byly uznány jako partneři v dialogu a mohly tak působit při určování nových priorit, propagovat vědomosti o programech EZFRV a o strukturálních fondech a podporovat jejich operační implementaci i ve venkovských a okrajových oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva;

3.6

přeje si, aby stanovisko přispělo k určení strategie, jak z malých evropských obcí vytvořit moderní „trvale udržitelná společenství“. Malé obce by tak byly v rámci Evropy dobře viditelné, byla by uznána jejich úloha a dostalo by se jim podpory při jejich růstu. Takovýto přístup vedle posílení hlavní ochrany územního environmentálního systému a vytváření blahobytu zvyšováním zaměstnanosti a podnikatelských příležitostí ve venkovských oblastech umožní posílit jejich celkové kulturní hodnoty, tradice a místní specifika, jakož i zachovat zdravější úroveň kvality života;

3.7

připomíná, že Evropská unie vyvíjí činnost v souladu se zásadou územní a sociální soudržnosti, a proto nemůže opomíjet výzvy malých obcí k zajištění odpovídajících služeb a příznivých platových podmínek pro své občany s cílem udržet je i budoucí generace na svém území;

3.8

upozorňuje, že mezi venkovskými obcemi existuje značný rozdíl v hospodářském blahobytu a považuje za nezbytné, aby fondy vytvářely maximální přidanou hodnotu pro zlepšení životních podmínek obyvatel venkovských oblastí;

3.9

žádá, aby se s ohledem na decentralizovanější implementaci Lisabonské strategie věnovala větší pozornost potřebám venkovských oblastí za účelem vyváženější politiky mezi městskými a místními oblastmi při vypracovávání budoucích programů (10);

3.10

poznamenává, že příměstské oblasti v Evropě vyvíjejí nepřiměřený tlak na venkovské oblasti; přeje si, aby byla vytvořena rovnováha mezi udržitelným zemědělstvím a hospodářskou dynamikou měst;

3.11

požaduje nástroje a srovnávací metodu a spolupráci mezi malými obcemi a hlavními městy, aby tak byla nalezena společná řešení, která by upravila vztahy mezi oblastmi především současným posilováním sítě malých městských zón, které utvářejí venkovské oblasti, tam, kde jsou velká města;

3.12

považuje dále za účelné zlepšit veškerá spojení mezi městskými středisky a jejich okolím tak, aby se odlehčilo velkým střediskům a bylo tak možné zvolit život mimo městská střediska. To by dále umožnilo uvádět na trh produkty z venkovských oblastí;

3.13

zdůrazňuje, že je nezbytný otevřený dialog mezi subjekty zastupujícími venkov, pokud jde o vypracování, uskutečnění, kontrolu a zhodnocení programů, a považuje za nutné, aby místní orgány věděly, že je jejich úloha posilněna, aby mohly ovlivnit strukturální politiku tím, že budou mít přednostní pozici v určování a hodnocení problémů a očekávaných výsledků na jejich území;

3.14

se domnívá, že venkovské obce by se měly aktivně zúčastnit partnerství organizovaném na místní úrovni buď členskými státy nebo regiony a mohly tak stanovit Národní strategické plány a národní programy pro rozvoj venkova; považuje tudíž za nezbytný přístup „zezdola“, který umožní všem příslušným aktérům, aby uplatnili výrazný vliv na jejich vypracování;

3.15

žádá, aby se přistoupilo k častějšímu uskutečňování výměn a partnerských vztahů mezi venkovskými oblastmi evropských zemí; tyto iniciativy budou důležité příležitosti k získávání nových znalostí, k výměně nejlepších postupů a zkušeností a k dosažení větší kulturní integrace; cestovní ruch spojený s kulturou je ve venkovských oblastech nutné podporovat tím, že budou posíleny kapacity místního obyvatelstva v oblasti rozvoje cestovního ruchu a že budou šířeny informace o atraktivních destinacích cestovního ruchu spojeného s kulturou v celé EU;

3.16

zdůrazňuje, že mnoho programů Společenství o spolupráci bylo doposud určeno především pro městské oblasti a žádá, aby regiony a místní subjekty podporovaly vytváření partnerství v oblasti venkova, aby větší počet inovačních zkušeností se spoluprací zajímal i venkovské oblasti;

3.17

doporučuje, aby se venkovské obce využily jako vhodné místo pro ověření inovačních politik v souvislosti s energetikou zaměřenou na obnovitelné zdroje energie a žádá, aby venkovské obce získaly takové finanční prostředky a opatření, které by jim umožnily investovat do obnovitelných energií, především do solární energie, biomasy a větrné energie, s cílem dosáhnout energetické soběstačnosti a jako prostředek na zvýšení příjmu venkovských obcí;

3.18

doufá, že Komise zahájí program pro výměnu osvědčených inovačních postupů v nejrůznějších hospodářských oblastech mezi venkovskými oblastmi EU;

3.19

žádá, aby politiky Společenství nevyžadovaly neúnosné standardy pro řemeslníky a malé podnikatele v souvislosti s typickou místní výrobou;

3.20

vyzývá Evropskou unii, aby podporovala vytváření a rozvoj mikropodniků, které zhodnocují tradiční výrobu, a aby podporovaly rovnost mužů a žen v rámci podniků a zapojování mládeže;

3.21

považuje rok 2008 za kritický ohledně rozhodnutí, která budou učiněna v souvislosti s budoucí SZP, obzvláště pokud se týče přechodu zdrojů od prvního ke druhému pilíři; proto vyzývá Komisi, Radu a Evropský parlament, aby při formulování vlastních budoucích návrhů zohlednily potřeby venkovských oblastí;

3.22

žádá Komisi, aby podporovala venkovské oblasti prostřednictvím formulování příslušných politik v jejich snahách o růst a udržitelný rozvoj a aby rozvinula možnosti, které by jim umožnily vytvořit vlastní autonomní systém rozvoje tak, aby nezaostávaly za městskými oblastmi;

3.23

doufá, že budoucnost venkovských oblastí bude v probíhajících diskusích o vypracování územního plánu Unie co nejvíce zohledněna, zejména na základě aktivních úvah o partnerství mezi venkovským a městským světem, které bude brát zřetel na vyvažující úlohu malých středisek.