52006DC0734

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 30.11.2006

KOM(2006)734 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE

o provádění opatření stanovených nařízením Rady (ES) č. 2328/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se zavádí režim vyrovnání zvýšených nákladů vynaložených při uvádění na trh některých produktů rybolovu z Azor, Madeiry, Kanárských ostrovů a francouzských departmentů Guyana a Réunion v důsledku odlehlosti těchto regionů

{SEK(2006)1528}

Úvod

Tato zpráva je vypracována ve smyslu článku 12 nařízení Rady (ES) č. 2328/2003 ze dne 22. prosince 2003, kterým se zavádí režim vyrovnání zvýšených nákladů vynaložených při uvádění na trh některých produktů rybolovu z Azor, Madeiry, Kanárských ostrovů a francouzských departmentů Guyana a Réunion v důsledku odlehlosti těchto regionů [1] . Ustanovení uvedeného článku vyžaduje, aby nejpozději do 1. července 2006 Komise předložila Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění opatření stanovených tímto nařízením, ke které případně připojí návrhy opatření, která jsou nezbytná pro dosažení cílů uvedených v tomto nařízení.

Tato zpráva vychází z vlastních poznatků Komise a ze závěrů studie nazvané „Strukturální aspekty společné rybářské politiky v nejvzdálenějších regionech“ (dále jen „studie“) vypracované kabinetem Ernst & Young and Associates, která byla zpřístupněna v polovině září 2006. Hlavním cílem studie byla analýza specifických problémů a potřeb odvětví rybolovu v nejvzdálenějších regionech a doporučení, jak maximalizovat účinnost podpory Společenství.

Zpráva popisuje povahu a způsob fungování režimu podpory, uvádí informace související s jeho uplatňováním, hodnotí jeho dopad na odvětví rybolovu v dotčených nejvzdálenějších regionech a nakonec nastiňuje vyhlídky na další opatření Společenství v této oblasti. Ke zprávě je připojen pracovní dokument zaměstnanců Komise (dále jen „pracovní dokument“), který obsahuje přílohy k této zprávě.

1. REžIM VYROVNÁNÍ PRO UVÁDěNÍ NA TRH NěKTERÝCH PRODUKTů RYBOLOVU – JEHO POVAHA A ZPůSOB FUNGOVÁNÍ

1.1. Cíl režimu vyrovnání

Z důvodu své odlehlosti, ostrovní a izolované polohy, malé rozlohy a složitého povrchu a podnebí zaostávají nejodlehlejší regiony Společenství [2] ze sociálně-hospodářského hlediska. Jejich hospodářská závislost na malém množství produktů, omezené trhy, jejich dvojí charakter, tj. charakter regionů Společenství a zároveň území situovaných v prostředí rozvojových zemí, ovlivňují hospodářskou a sociální strukturu těchto regionů. To se rovněž týká odvětví rybolovu, jehož omezená absorpční kapacita na místních trzích a zvýšené náklady na dopravu na evropský kontinent vytváří trvalý tlak na návratnost základních investic a na udržitelné využívání rybolovných zdrojů.

Proto se Společenství rozhodlo, že producentům produktů rybolovu v nejvzdálenějších regionech pomůže při integraci na vnitřním trhu. V roce 1992 byl zaveden režim, jehož cílem je vyrovnat zvýšené náklady na dopravu produktů rybolovu z nejvzdálenějších regionů na vzdálené trhy na evropském kontinentě. Oblast působnosti režimu, který se původně týkal Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů, byla postupně rozšířena na francouzské departmenty Guyana (od roku 1994) a Réunion (od roku 1998). Cílem režimu bylo poskytnout daným regionům srovnatelné podmínky s hospodářskými subjekty v Evropě při uvádění jejich produktů na trh. Poslední obnovení režimu podpory proběhlo v roce 2003 nařízením (ES) č. 2328/2003. Platnost režimu vyprší dne 31. prosince 2006.

1.2. Hlavní znaky stávajícího režimu (2003 – 2006) uvedeného v nařízení Rady (ES) č. 2328/2003 [3]

1.2.1. Příjemci a uživatelé:

Režim se vztahuje na pět ze sedmi nejvzdálenějších regionů, tj. na Azory, Madeiru, Kanárské ostrovy a na francouzské departmenty Guyana a Réunion. Příjemci vyrovnání jsou producenti, vlastníci nebo provozovatelé plavidel registrovaných v přístavech uvedených regionů, kteří v těchto regionech vykonávají svou rybolovnou činnost, nebo sdružení takových osob, jakož i hospodářské subjekty v odvětví zpracování a uvádění na trh nebo sdružení takových hospodářských subjektů, které z důvodu odlehlosti vynakládají zvýšené náklady při uvádění příslušných produktů na trh.

1.2.2. Vyrovnání:

Nařízení uvádí seznam způsobilých druhů a produktů rybolovu podle jednotlivých regionů. Ve všech pěti nejvzdálenějších regionech se režim vztahuje na 17 oblastí. Režim stanoví pro každý region konkrétní částku vyrovnání za tunu produktů rybolovu a maximální celkové množství způsobilých druhů ryb nebo produktů rybolovu za rok, na který má být vyrovnání vyplaceno. Tabulka v příloze I pracovního dokumentu obsahuje přehled částek a množství určených pro vyrovnání podle jednotlivých regionů.

Celkové roční finanční prostředky stanovených částek vyrovnání a množství podle jednotlivých regionů mohou dosáhnout:

Celkové finanční prostředky v EUR za rok | % z celkového objemu pro režim vyrovnání | Nejvzdálenější region |

2 909 992 | 19,4 | Azory |

1 374 000 | 9,1 | Madeira |

5 884 076 | 39,2 | Kanárské ostrovy |

4 003 500 | 26,7 | Guyana |

865 200 | 5,6 | Réunion |

14 996 768 | 100,0 | Celkem |

1.2.3. Úprava částek a množství - Modulace

Nařízení předpokládá dvě možnosti úprav, aby byla zohledněna měnící se úroveň úlovků a aktuální podmínky pro uvádění na trh v členských státech.

- Členský stát může upravit množství stanovená pro různé druhy nebo produkty rybolovu v rámci jednoho regionu nebo mezi jeho více regiony, pokud Komise nevznese námitky do čtyř týdnů od oznámení takové žádosti. Taková úprava nesmí zvýšit celkové roční finanční prostředky za členský stát, ani částku vyrovnání za tunu druhů nebo produktů rybolovu.

- Komise může upravit množství a částky stanovené pro různé druhy nebo produkty rybolovu. Takovou modulaci lze provést v rámci jednoho regionu, mezi regiony jednoho členského státu, nebo mezi různými členskými státy, a to v rámci celkových finančních prostředků pro tento režim.

Oba typy úprav musí být náležitě odůvodněny a musí brát v potaz všechny příslušné faktory, zejména biologické charakteristiky druhů, změny zvýšených nákladů a jakostní a množstevní aspekty produkce a uvádění na trh.

Pravidla modulace se rovněž týkají žádostí spojených s předchozím režimem vyrovnání v rámci nařízení (ES) č. 1587/98, o nichž nebylo rozhodnuto před 1. lednem 2003[4].

1.2.4. Finanční řízení režimu vyrovnání

Režim vyrovnání je klasifikován jako intervence, jejímž cílem je stabilizace trhů ve smyslu článku 2 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 o financování společné zemědělské politiky[5]. Proto je zdrojem financování ze strany Společenství záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). V rámci tohoto fondu bylo určeno okolo 60 milionů EUR pro režim vyrovnání na roky 2003 až 2006, tj. přesně 14,997 milionů EUR přidělených prostředků za rok.

Finanční provádění režimu je vykonáváno na základě modelu společného řízení, který je aplikován záruční sekcí EZOZF s přenecháním úkolů členským státům. Komise proplatí vzniklé výdaje (předběžně financované) členským státům na základě jejich prohlášení.

2. REžIM VYROVNÁNÍ PRO UVÁDěNÍ NA TRH NěKTERÝCH PRODUKTů RYBOLOVU – JEHO UPLATňOVÁNÍ OD ROKU 2003[6]

2.1. Použití modulace

Do dnešního dne členské státy v různé míře využily možnost upravit způsobilá množství (=modulace) stanovená podle stávajícího režimu podpory. Zatímco Španělsko doposud této možnosti nevyužilo, Francie ji několikrát využila pro oba své nejvzdálenější regiony, Guyana a Réunion. Portugalsko rovněž několikrát využilo tuto možnost pro oba své nejvzdálenější regiony, Azory a Madeiru. Všechny žádosti, které přišly v době vydání této zprávy, byly Komisí přijaty. Níže uvedená tabulka shrnuje žádosti podané pro roky 2003 až 2005. Do dnešního dne nebyla obdržena žádná žádost o modulaci pro rok 2006.

Tabulka 1: Podané a přijaté žádosti o modulaci pro roky 2003 až 2005

Guyana | Réunion | Azory | Madeira |

Rok 2003 | Garnát obecný z průmyslového lovu: Zvýšení z 3 300 tun na 3 424 tun. Bělomasé ryby uvedené na trh v čerstvém stavu: Pokles ze 100 tun na 3 tuny. Bělomasé ryby uvedené na trh v zmrazeném stavu: Pokles z 500 tun na 38 tun. | Tuňák, mečoun obecný, marlín, plachetník, delfín a žralok: Zvýšení z 618 tun na 770 tun. | Druhy uváděné na trh v čerstvém stavu: Zvýšení z 2 000 tun na 2 4 89 tun. Malé pelagické druhy a hlubinné druhy ke zmrazení nebo zpracování: Pokles ze 1 554 tun na 48 tun. |

Rok 2004 | Garnát obecný z průmyslového lovu: Pokles ze 3 300 tun na 3 215 tun bělomasé ryby uvedené na trh v čerstvém stavu: Pokles ze 100 tun na 2 tuny. Bělomasé ryby uvedené na trh v zmrazeném stavu: Pokles z 500 tun na 56,5 tun. | Tuňák, mečoun obecný, marlín, plachetník, delfín a žralok:Zvýšení z 618 tun na 928,5 tun. | Druhy uváděné na trh v čerstvém stavu:Zvýšení z 2 000 tun na 2 501 tun Malé pelagické druhy a hlubinné druhy ke zmrazení nebo zpracování: Pokles ze 1 554 tun na 12 tun. | Tkaničnice tmavá: Zvýšení z 1 600 tun na 1 817 tun. Tuňák: Pokles ze 4 000 tun na 3 998 tun. Produkty akvakultury: Pokles z 50 tun na 0 tun. |

Rok 2005 | Garnát obecný z průmyslového lovu: Pokles ze 3 300 tun na 2 854 tuny. Bělomasé ryby uvedené na trh v čerstvém stavu: Pokles ze 100 tun na 6 tun. Bělomasé ryby uvedené na trh v zmrazeném stavu: Pokles z 500 tun na 55 tun. | Tuňák, mečoun obecný, marlín, plachetník, delfín a žralok: Zvýšení z 618 tun na 1 209 tun. | Druhy uváděné na trh v čerstvém stavu:.Zvýšení z 2 000 tun na 2 401 tun. Malé pelagické druhy a hlubinné druhy ke zmrazení nebo zpracování: Pokles ze 1 554 tun na 322 tun. | Tkaničnice tmavá: Zvýšení z 1 600 tun na 1 686 tun. Tuňák: Zvýšení z 4 000 tun na 4 072 tun. Produkty akvakultury: Pokles z 50 tun na 11,73 tun. |

Zatímco Francie žádá o modulaci množství mezi dvěma nejvzdálenějšími regiony Guyana a Réunion, Portugalsko podalo žádosti o modulaci pro každý region zvlášť v rámci finančních prostředků pro Azory a Madeiru.

Druhá možnost modulace, tj. úprava množství a částek vyrovnání Komisí na základě informací od členských států nebyla ode dne vstupu v platnost stávajícího režimu dosud nikdy použita (viz. poznámka pod čarou 4).

2.2. Čerpání finančních a fyzických prostředků

V následující tabulce jsou podle prohlášení příslušných členských států uvedeny platby Komise v eurech za kalendářní roky 2003, 2004 a 2005, včetně výdajů za květen 2006.

Tabulka 2: Čerpání finančních prostředků za roky 2003 až 2005

2003 | % z dostupných finančních prostředků | 2004 | % z dostupných finančních prostředků | 2005 | % z dostupných finančních prostředků |

Španělsko – Kanárské ostrovy | 5 449 043 | 93,2 | 5 453 490 | 93,3 | - | 0,0 |

Guyana Réunion | 3 651 301 865 200 | 96,3 80,3 | 3 568 709 1 299 991 | 100,0 100,0 | 3 139 615 865 200 | 86,5 100,0 |

Francie celkem: | 4 516 501 | 92,8 | 4 868 700 | 100,0 | 4 004 815 | 82,3 |

Portugalsko celkem: | 2 980 959 | 69,6 | 2 455 808 | 57,3 | 93 911 | 2,2 |

Celkem | 12 946 139 | 86,3 | 12 777 999 | 85,2 | 4 098 726 | 27,3 |

* po modulaci

Jelikož členské státy stále ještě podávají prohlášení o výdajích za minulé roky včetně roku 2003, tabulka neodráží konečný stav čerpání režimu vyrovnání. Vezmeme-li v úvahu, jak rychle členské státy v minulosti předkládaly prohlášení o výdajích, můžeme očekávat, že platby za kalendářní roky 2005 a 2006 dosáhnou přibližně stejné úrovně jako za roky 2003 a 2004, tj. více než 85 % z celkového množství způsobilých finančních prostředků. Samotné Portugalsko již za rok 2006 prohlásilo výdaje ve výši 2 019 442 EUR, což představuje téměř polovinu ročního objemu prostředků pro Portugalsko.

Tabulka v příloze II pracovního dokumentu uvádí podrobnější přehled o množstvích, pro které byla poskytnuta podpora, a o jejich podílu na maximálních způsobilých množstvích a prostředcích po modulaci. Tato tabulka však není úplná, neboť prohlášení členských států neobsahují dostatečné členění produktů rybolovu a druhů. Jedná se především o Portugalsko, které toto členění udává pouze v prohlášeních za rok 2006. Prohlášení ostatních regionů za roky 2005 a 2006 jsou pouze částečně dostupná.

3. REžIM VYROVNÁNÍ PRO UVÁDěNÍ NA TRH NěKTERÝCH PRODUKTů RYBOLOVU – HODNOCENÍ JEHO UPLATňOVÁNÍ A JEHO DOPAD NA ODVěTVÍ RYBOLOVU V NEJVZDÁLENěJšÍCH REGIONECH

3.1. Čerpání finančních a fyzických prostředků – vhodnost způsobilých množství a částek vyrovnání

3.1.1. Vhodnost způsobilých druhů a produktů rybolovu a jejich maximálních způsobilých množství

Seznamy a výčty způsobilých druhů a produktů rybolovu byly sestaveny na základě vývoje situace od vzniku režimu vyrovnání v roce 1992. Z těchto důvodů neodráží seznam způsobilých druhů ryb a produktů rybolovu podle nařízení Rady (ES) č. 2328/2003 tržní situaci v nejvzdálenějších regionech, která je závislá na výkyvech odlovu a populací a na tržní poptávce. Některé produkty, jako tuňák pruhovaný, který je uveden na trh po moři na Kanárských ostrovech nebo bělomasé ryby z departmentu Guyana, nebyly doposud nikdy, nebo téměř nikdy uvedeny na trhy evropského kontinentu v rámci tohoto režimu. Naopak bylo podceněno uvádění na trh jiných produktů.

Nicméně možnost upravit množství nepochybně usnadnila uplatňování a využívání režimu vyrovnání. To je především případ Francie, která maximalizovala využití režimu nejen modulací způsobilých množství, ale rovněž pomocí přesunu finančních prostředků mezi regiony Réunion a Guyana v rámci svých ročních celkových finančních prostředků. Takové tvrzení je o něco složitější v případě Portugalska, protože nezpřístupnilo nezbytné údaje pro jednotlivé produkty. Podle studie však modulace v případě Portugalska rovněž přispěla k lepšímu využití režimu vyrovnání. Nicméně Kanárské ostrovy / Španělsko vykazují čerpání režimu nad rámec 90 % bez jakékoli úpravy množství.

Proto se ve srovnání s předchozími režimy, pro které byly charakteristické vysoké výkyvy množství a absorpční kapacity prostředků v průběhu let v různých regionech, používání stávajícího režimu stabilizovalo a stalo se pravidelnějším, co se týče využívání způsobilých množství a dostupných prostředků. Tato tendence bude podle všeho přetrvávat i ve zbývajícím období. Přes možnost modulace však zůstávají určitá množství a prostředky nevyužity.

Na vhodnost způsobilých produktů rybolovu je třeba také pohlížet ze dvou jiných úhlů:

Na základě stávajících pravidel nemá Komise žádnou jistotu, že podporované produkty rybolovu byly uloveny, vyloženy a uvedeny na trh v souladu s pravidly společné rybářské politiky. V rámci režimu neexistuje povinnost dodržovat pravidla pro zachování a řízení druhů a normy klasifikace, ani ustanovení o sledovatelnosti. Neexistuje ani požadavek, aby byly z podpory vyloučeny produkty pocházející z nezákonných a nehlášených rybolovných činností a dokonce ani ustanovení, které by zajistilo, aby z vyrovnání nevyplýval zvýšený nátlak na biologicky citlivé populace. Takováto situace je těžko obhajitelná.

Stávající režim neomezuje podporu na produkty rybolovu pocházející z místě ulovených úlovků, ale umožňuje vyrovnání za produkty rybolovu z dovezených ryb. V posledním jmenovaném případě je vyrovnání plně poskytováno zpracovatelskému podniku, zatímco v prvním případě je vyrovnání rozděleno mezi zpracovatele (20 %) a rybáře / vlastníka plavidla (80 %). Je zřejmé, že pro určitý průmysl je dovoz nezbytný za účelem úspor z rozsahu produkce a pro plné využití kapacity podniku. V takových případech se však může přidaná hodnota místního rybářského odvětví jevit omezenější, než v případě místě ulovených produktů.

3.1.2. Vhodnost částek vyrovnání

Je třeba připomenout, že hlavním cílem režimu podpory je vyrovnání zvýšených nákladů plynoucích z potřeby přepravit produkty z nejvzdálenějších regionů na evropský kontinent.

Vývoj částek vyrovnání podle různých po sobě následujících nařízeních ukazuje, že částky zůstaly od roku 1992 v případě většiny produktů a regionů téměř stejné, pouze s mírnými výkyvy (např. pokles ceny tuňáka dodaného místnímu konzervárenskému průmyslu na Azorech ze 185 EUR za tunu v letech 1992 až 1993 na 177 EUR za tunu v letech 2003 až 2006, nárůst ceny garnáta obecného v departmentu Guayana z 898 EUR za tunu v roce 1994 na 1 100 EUR za tunu v letech 2003 až 2006). Odlišný je případ Kanárských ostrovů, kde jsou ve srovnání s předchozími režimy částky vyrovnání stávajícího režimu až devětkrát vyšší. Stanovení částek podle všeho vyplynulo z logiky vyčerpat dostupné prostředky s ohledem na snížení stanovených množství po ukončení dohody s Marokem.

Velký rozdíl v částkách vyrovnání lze zaznamenat podle jednotlivých produktů a regionů, přičemž nejnižší vyrovnání ve výši 148 EUR za tunu je za malé pelagické druhy na Azorech a nejvyšší vyrovnání ve výši 1400 EUR za tunu je za velké pelagické druhy na Réunion. Dokonce mezi podobnými dílčími trhy se vyrovnání liší podle regionů: 177 EUR za tunu tuňáka dodaného místnímu konzervárenskému průmyslu na Azorech a 230 EUR na Madeiře: dále 950 EUR za tunu tuňáka uvedeného na trh letecky a 500 EUR za tunu tuňáka, který byl v surovém stavu uveden na trh na Kanárských ostrovech.

Údaje dostupné Společenství neumožňují prověřit, zda je vyrovnání na odpovídající úrovni a který typ zvýšených nákladů pokrývá. Zatímco zvýšené náklady plynoucí z přepravy na evropský kontinent (letecky nebo po moři, náklady na skladování a přepravu) jsou pro režim podpory nejobjektivnější a nejsnáze prověřitelné, jiné typy zvýšených nákladů jako např. vyšší náklady na investice nebo vyšší provozní náklady na produkci a zpracování vyplývající z odlehlosti nejvzdálenějších regionů jsou mnohem obtížněji odhadnutelné. Na druhé straně určité typy nákladů mohou být nižší než na evropském kontinentě.

Studie neposkytuje nové vyhodnocení zvýšených nákladů na každý produkt a řetězec produkce, ale shromažďuje informace z různých zdrojů, jako např. ze studie Megapesca z roku 2000, která je aktualizována s ohledem na míru inflace, veřejnou správu nebo soukromé podniky. Shromážděné informace ukazují, že vyhodnocení zvýšených nákladů, stejně tak jako potřeba jejich vyrovnání, se velmi liší na základě toho, které zdroje informací jsou použity a který typ zvýšených nákladů je brán v potaz. S ohledem na všechny informační zdroje použité ve studii pokrývá vyrovnání průměrně okolo 60 % zvýšených nákladů. Vyrovnání však značně kolísá od 40 % (za malé pelagické druhy a hlubinné druhy na Azorech) do 169 % (za tuňáka pruhovaného uvedeného na trh po moři na Kanárských ostrovech). Pokud tyto údaje dále upřesníme podle jednotlivých druhů v rámci dílčích trhů, jsou odchylky ještě zřetelnější. Ve vztahu k tržní hodnotě (= prodejní cena) se míra vyrovnání pohybuje od 3 % (tuňák na Azorech) do 30 % (některé produkty akvakultury na Kanárských ostrovech).

Navzdory těmto výkyvům lze vyvodit určité obecné závěry: Za prvé, vyrovnání za produkty uvedené na trh v zmrazeném stavu a po moři je vyšší, než za čerstvé produkty uvedené na trh letecky. Za druhé, míra vyrovnání se rovněž liší podle původu surovin / ulovených ryb. Na Madeiře a Azorech je vyrovnání vyšší za tuňáka uloveného regionálním loďstvem než vyrovnání za tuňáka dovezeného.

Studie také poukazuje na některé případy, ve kterých není režim podpor využíván pro jeho původní účel kompenzovat nevýhody plynoucí ze vzdálené polohy, nýbrž jako obecná podpora pro udržení podniků při životě. Režim může mít proto zvrácený účinek na komerční dynamiku a konkurenceschopnost podniku, což je zřejmé především v případech, ve kterých výše vyrovnání přesahuje 20 % tržní hodnoty produktu.

Navíc se zdá, že v některých nejvzdálenějších regionech existují veřejné intervence typu daňových úlev nebo režimů podpor Společenství (FNOR) nebo národních režimů podpor, které přímo či nepřímo zasahují do vyrovnání zvýšených nákladů. Proto zde existuje riziko nadměrných vyrovnání v důsledku kumulace vyrovnání s jinými typy veřejné podpory.

3.2. Sociálně-hospodářský dopad vyrovnání na odvětví rybolovu v nejvzdálenějších regionech

Zatímco nejsou dostupné žádné kvantitativní ukazatele vlivu na všechny dotčené nejvzdálenější regiony, např. co se týče udržení a vytváření činností a pracovních míst, jeví se oprávněné tvrdit, že režim podporuje podmínky, za kterých hospodářské subjekty v odvětví mohou pokračovat v obchodní činnosti, jenž přináší místním společenstvím sociálně-hospodářské výhody. Zachování odvětví rybolovu zajišťuje pracovní místa v regionech, ve kterých jsou alternativní pracovní místa omezena. Produkty rybolovu, na než se režim vztahuje, představují značný podíl na vývozu z nejvzdálenějších regionů. Je tak podporována místní produkce, zpracování a uvádění na trh.

Celkově výsledky studie ukazují, že režim vyrovnání umožnil odvětví rybolovu čelit rostoucí konkurenci na společném trhu, který je stále více otevírán třetím zemím, především zemím AKT. Z politiky vyrovnání vyplývají úspory z rozsahu a značné finanční příjmy pro příslušné příjemce a umožňují jim za stejné náklady konkurovat podnikům na evropském kontinentě. Režim umožnil svým uživatelům udržet podíl na trhu, který by byl jinak zabrán konkurencí.

Režim vyrovnání rovněž usnadnil rozvoj a upevnění určitých činností. Odvětví akvakultury na Kanárských ostrovech produkuje zejména pro trh na kontinentě a má tudíž z režimu vyrovnání značný přínos. Podobně je tomu v případě konzervárenského průmyslu tuňáka na Azorech, hřbetů z tuňáka a tkaničnice tmavé na Madeiře a průmyslu garnáta obecného v departmentu Guayana. V důsledku toho byla udržena nebo dokonce vytvořena pracovní místa v daných odvětvích.

Je však třeba podotknout, že opakované provádění vyrovnávacích opatření nese riziko vytvoření hospodářské závislosti, která narušuje řídící kapacity nebo inovační potenciál. Tak tomu je podle všeho v případě garnáta obecného v departmentu Guayana, který by mohl být uváděn na trh lépe a za vyšší cenu. Tak by tomu mohlo být i v případě některých vývozů, které jsou udržovány uměle nebo dokonce rozvíjeny, zatímco ziskové zahraniční trhy (např. Japonsko a Spojené Státy) nejsou dostatečně prozkoumány a jejich místní trhy jsou zanedbávány.

4. ZÁVěR A VÝHLED DO BUDOUCNOSTI

Během svého působení přinesl režim vyrovnání dlouhodobou stabilitu, která umožnila dotčeným hospodářským subjektům podnikat za podobných podmínek jako hospodářské subjekty na evropském kontinentě. Režim přispěl k udržení zaměstnanosti v oblastech, ve kterých je jinak velmi málo jiných pracovních příležitostí. Výhody, které režim hospodářským subjektům přinesl, umožnily různým dotčeným odvětvím zachovat přiměřenou úroveň produkce a rozvoje.

Podmínky vzniku zvýšených nákladů se jen obtížně změní v krátkém časovém úseku, protože souvisejí s vlastní povahou nejvzdálenějších regionů a především se specifickým postavením odvětví rybolovu. Proto je třeba počítat s pokračováním režimu, aby bylo zajištěno dosažení cílů, pro které byl tento režim zaveden. To by bylo zároveň v souladu se závazkem Komise uvedeném ve sdělení o posíleném partnerství pro nejvzdálenější regiony ze dne 26. května 2004 (KOM(2004)343 v konečném znění), které stanoví snížení zvýšených nákladů v nejvzdálenějších regionech jako jednu z hlavních priorit činností Unie s cílem pomoci těmto regionům překonat problémy vyplývající z jejich odlehlosti.

S ohledem na potřeby strategie pro odvětví se navrhuje pokračovat v režimu za použití stejného objemu finančních prostředků pro období 2007 – 2013. To by bylo zároveň v souladu s dobou trvání opatření podle článku 11 o Evropském fondu pro regionální rozvoj[7]. Provede se přezkum, mimo jiné s ohledem na reformu společné organizace trhu s produkty rybolovu.

Nicméně vyhodnocení této zprávy a závěrů studie vyzývá k řadě úprav. Ty by měly umožnit:

- Větší vhodnost, ale taky pružnost s ohledem na specifické potřeby trhu a skutečnou situaci v nejvzdálenějších regionech, kterých by mohlo být dosaženo následovně:

- umožnit členským státům stanovit a upravit pro své regiony způsobilé druhy a produkty rybolovu a jejich množství a stanovit příslušnou částku vyrovnání v rámci ročních finančních prostředků přidělených pro dotčené regiony členských států na základě přídělů stávajícího režimu;

- zakládat celkové částky vyrovnání především na objemu zvýšených nákladů vyplývajících z dopravy na evropský kontinent. To by zároveň znovu umožnilo větší soustředěnost na původní cíl režimu.

- Lepší oprávněnost a harmonizaci podpory:

- zavedením zabezpečení proti neoprávněným výším vyrovnání, především omezením vyrovnání na podíl na dopravních nákladech, jakož i zvážením jiných typů veřejné podpory, které mají dopad na míru zvýšených nákladů.

- Dosahovat cíle režimu v souladu se společnou rybářskou politikou následujícím způsobem:

- jasně definovat uživatelům podpory podmínky způsobilosti pro podporu a produkty podpory a především zamezit podporu pro produkty, které jsou v rozporu s pravidly společné rybářské politiky, nebo jsou odvozeny od dovezených produktů,

- zamezit, aby z vyrovnání plynul zvýšený nátlak na biologicky citlivé populace;

- soustředit podporu na hospodářsky životaschopné příjemce.

- Jednoduchou správu na základě přiměřených požadavků s ohledem na nezbytné postupy.

- Větší zodpovědnost členských států zavedením povinnosti pravidelných zpráv.

Tyto úpravy by se zabývaly hlavními nedostatky, které vznikly na základě provádění režimu a zároveň by zlepšily účinnost, průhlednost a efektivitu jeho fungování a vyšly by vstříc doporučením studie (příloha III pracovního dokumentu). Studie dále doporučila případné vytvoření seznamu zvýšených nákladů a ohodnocení jejich výše, aby byla zajištěna naprostá průhlednost při uplatňování principů vyrovnání na zvýšené náklady. Takový přístup by nicméně nejen potřeboval podrobnější analýzu a tudíž více času, než by byl stanoven konkrétní návrh, ale rovněž by režim zpřísnil a zkomplikoval s tím rizikem, že ne všechny zvláštnosti nejvzdálenějších regionů byly vzaty od začátku v úvahu, anebo by se mohly časem změnit. Také se zdá neopodstatněné počítat se státním spolufinancováním tohoto režimu. Toto doporučení je především odůvodněno zvyšujícím se celkovým rozpočtem. Nicméně předpokládané úpravy, obsahující podmínku přidělování podpory hospodářsky životaschopným příjemcům, by měly jakkoli umožnit účinnější a cílenější používání režimu a větší odpovědnost členských států.

Nicméně režim bude potřebovat úpravu, aby mohl začlenit nový systém finančního řízení, který byl přijat pro výdaje pro trh odvětví rybolovu v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF), tj. přímého řízení na centrální úrovni.

Návrh nařízení (v příloze této zprávy), které by pokračovalo s režimem vyrovnání pro nejvzdálenější regiony, stanoví podrobnosti k navrženým změnám.

[1] Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 34.

[2] Těmito regiony jsou podle čl. 299 odst. 2 Smlouvy francouzské zámořské departementy, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy.

[3] Ačkoli článek 9 nařízení (ES) č. 2328/2003 předpokládá přijetí prováděcích pravidel, tato pravidla nebyla nikdy stanovena.

[4] O žádost Azor zdvojnásobit vyrovnání za druhy žijící při dně, podanou v květnu 2002, Komise nevydala rozhodnutí, jelikož důvodem žádosti bylo pouze čerpání prostředků a nikoli oprávněné skutečnosti.

[5] Úř. věst. L 160, 26. 6. 1999, s. 103.

[6] Z důvodu nedostatečných požadavků na členské státy podávat zprávy o uplatňování režimu vyrovnání jsou informace dostupné Komisi především ze zpráv o finančním plnění a ze žádostí o modulaci. Ostatní informace v této kapitole jsou převzaty z výše uvedené studie nazvané „Strukturální aspekty společné rybářské politiky v nejvzdálenějších regionech“.

[7] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (Úř. věst. L 210, 31. 7. 2006, s. 1).