52006DC0430

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 1.8.2006

KOM(2006) 430 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o provádění nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole Produkce, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných a jiných odpadů v členských státech Evropské unie v letech 1997–2000 {SEK(2006) 1053}

OBSAH

1. Úvod 4

2. Produkce nebezpečných odpadů 6

3. Přeprava nebezpečných odpadů z členských států 7

4. Přeprava nebezpečných odpadů do členských států 9

5. Shrnutí 10

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

o provádění nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole Produkce, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných a jiných odpadů v členských státech Evropské unie v letech 1997–2000

VÝVOJ V OBLASTI PRODUKCE, ZPRACOVÁNÍ A PřEPRAVY NEBEZPEčNÝCH A JINÝCH ODPADů V čLENSKÝCH STÁTECH EU

1. ÚVOD

Vývozy a dovozy odpadů se na mezinárodní úrovni řídí Basilejskou úmluvou o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989. Evropské společenství je stranou této úmluvy a provedlo ji do svých právních předpisů nařízením Rady (EHS) č. 259/93[1], takzvaným nařízením o přepravě odpadů. Smyslem tohoto nařízení, které je v platnosti od května 1994, je uspořádat dozor nad přepravou odpadů a její kontrolu způsobem, který zohlední nutnost uchovávání, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí.

Na základě obecných zásad strategie Společenství pro oblast nakládání s odpady, zejména pro prevenci produkce odpadů, jejich využívání a konečné odstraňování, toto nařízení stanoví řadu pravidel, která by měla Společenství jako celku umožnit soběstačnost při odstraňování odpadů a členským státům zároveň umožnit, aby dosahovaly tohoto cíle jednotlivě, s ohledem na zeměpisné podmínky a na potřebu mít pro určité typy odpadů specializovaná zařízení.

Nařízení zavedlo řadu opatření pro dosažení kontroly nad přepravou odpadů v rámci Společenství, z něj a do něj. Zejména:

- zavádí společné definice a terminologii pro oblast přepravy odpadů;

- stanoví pravidla pro vývoz, dovoz a tranzit odpadů za účelem odstranění nebo využití;

- stanoví, které informace jsou členské státy a Komise povinny poskytovat.

Článek 41 nařízení stanoví:

1. „Před koncem každého kalendářního roku vypracují členské státy zprávu podle čl. 13 odst. 3 Basilejské úmluvy a zašlou ji sekretariátu Basilejské úmluvy a její kopii zašlou Komisi.

2. Komise na základě těchto zpráv vypracuje každé tři roky zprávu o provádění tohoto nařízení Společenstvím a jeho členksými státy. K tomotu účelu si může vyžádat doplňující informace podle článku 6 směrnice 91/692/EHS.“

Na základě této povinnosti většina členských států zaslala Komisi každoroční zprávy o dozoru nad přepravou odpadů a její kontrole. V tabulce 1 v příloze je uveden seznam členských států, které předložily Komisi zprávu podle Basilejské úmluvy. Tato tabulka však neuvádí, do jaké míry státy vyplnily dotazník. Některé země neposkytly všechny požadované informace.

Dotazník sekretariátu Basilejské úmluvy obsahuje otázky týkající se zákonných ustanovení, provádění a opatření pro ochranu životního prostředí. Komise je povinna vypracovat každé tři roky zprávu obsahující informace předložené členskými státy. Díky této zprávě by mělo být možné posoudit, do jaké míry je ve Společenství kontrolována přeshraniční přeprava odpadů. V tomto případě byly do zprávy zahrnuty i dostupné údaje za rok 2000. Zpoždění předložení této zprávy pramení ze skutečnosti, že informace od některých členských států dorazily velmi pozdě a že Komise soustřeďovala své lidské zdroje v letech 2002–2004 na přezkum nařízení o přepravě odpadů.

Na základě čl. 41 odst. 2 přijala Komise v roce 1999 rozhodnutí[2] požadující od členských států doplňující informace poskytované formou dotazníku. První zprávy na základě tohoto dotazníku měly obsahovat údaje za rok 2000. Informace z tohoto zdroje nebyly zahrnuty do této zprávy Komise, ale budou obsaženy ve zprávě příští.

Je třeba poznamenat, že Basilejská úmluva používá pojmy „dovoz“ a „vývoz“ pro každou přepravu do a z jakékoli jednotlivé země, která je stranou této úmluvy, zatímco právní předpisy EU používají tyto pojmy pouze v souvislosti s přepravou do a z Evropské unie jako celku. Případy přepravy z jednoho členského státu EU do jiného proto nebudou v hlavní části této zprávy označovány jako „dovozy“ a „vývozy“. V přílohách jsou však používány ve stejném smyslu jako v Basilejské úmluvě a odkazují na jednotlivé části dotazníku podle Basilejské úmluvy.

Dále je třeba mít na paměti, že nařízení o přepravě odpadů používá jiný systém klasifikace odpadů než Basilejská úmluva, takže definice nebezpečných odpadů a typů odpadů, které podléhají oznámení, nejsou totožné. Údaje obdržené od členských států podle Basilejské úmluvy proto nelze považovat za informace sloužící pro účely nařízení o přepravě odpadů. V této zprávě budou tyto údaje použity ke shrnutí hlavních trendů v oblasti produkce, zpracování a přeshraniční přepravy nebezpečných odpadů a jiných odpadů v členských státech EU během daného období.

V některých případech, kdy byly údaje od členských států opraveny v pozdějších zprávách, bylo k těmto opravám přihlédnuto. Nezaslal-li členský stát Komisi požadované informace, byly mezery zaplněny, bylo-li to možné a vhodné, informacemi ze studie celosvětových trendů zveřejněné sekretariátem Basilejské úmluvy v roce 2002[3] a informacemi ze statistik Eurostatu.[4] To však bylo pouze výjimečné, neboť databáze Eurostatu je podobně neúplná a zaměřuje se na odlišná hlediska, zejména na přidanou hospodářskou hodnotu odpadů. Tato souhrnná zpráva prezentuje nejdůležitější výsledky kvantitativních údajů, které byly vykázány, pokud jde o přepravu odpadů do členských států EU a z nich. Jde o údaje o produkci, dovozu, vývozu a zpracování nebezpečných a jiných odpadů. V zájmu zestručnění a snazší distribuce této zprávy jsou všechny tabulky s údaji a obrázky obsaženy v příloze A.

Příloha B obsahuje informace o provádění a dodržování Basilejské úmluvy a nařízení o přepravě odpadů. Tato část neobsahuje všechny odpovědi předložené členskými státy sekretariátu Basilejské úmluvy, neboť tyto často popisují stejnou právní nebo skutkovou situaci. To je zejména případ otázek upravených předpisy EU, v nichž jsou pravidla pro všechny členské státy víceméně totožná. V těchto případech se odkazuje obecně na nařízení EU.

2. PRODUKCE NEBEZPEčNÝCH ODPADů

V dotaznících podle Basilejské úmluvy za období 1997 až 2000 byly všechny země požádány, aby poskytly informace o celkovém množství nebezpečných odpadů a „jiných odpadů“ vyprodukovaných v příslušném roce. „Jinými odpady“ se v této souvislosti rozumí odpady shromažďované z domácností a zbytky vznikající při spalování odpadů z domácností, dvě kategorie odpadů vyžadujících zvláštní pozornost a podléhajících podle Basilejské úmluvy obdobné kontrole jako nebezpečné odpady (jsou známy též jako položky Y46, resp. Y47). Nebezpečné odpady jsou vymezeny na základě seznamu toků odpadů, resp. jejich složek (příloha I úmluvy, položky Y1 až 18, resp. Y19 až 45)[5] a některých nebezpečných vlastností (příloha III). Nicméně je-li nějaký odpad považován za nebezpečný vnitrostátními právními předpisy vyvážejícího, dovážejícího nebo tranzitního státu, spadá pod tuto definici i pro účely úmluvy.

14 členských států poskytlo ve svých zprávách Komisi informace o celkové produkci nebezpečných odpadů za jeden nebo více roků, přičemž údaje týkající se Lucemburska musely být doplněny ze statistik sekretariátu Basilejské úmluvy. Údaje o produkci odpadů poskytnuté členskými státy v jejich zprávách nicméně byly ve většině případů neúplné a jen málo zemí bylo schopno předložit údaje za všechny požadované roky (viz příloha A, obr. 1 a 2).

Podle těchto zpráv mělo největší množství nebezpečných odpadů Německo (13-15 milionů tun ročně), zatímco Spojené království, Španělsko a Francie se pohybovaly mezi 2,6 a 6,3 milionů tun. Pokud jde o produkci odpadů na jednoho obyvatele, vedly Německo, Nizozemsko a Belgie, zatímco nejnižší množství byla zaznamenána v Řecku, Portugalsku a Francii (viz příloha A, obr. 2).

Dostupné údaje za posuzované období svědčí o příbližně 10% nárůstu množství nebezpečných odpadů ve Společenství jako celku, z přibližně 36 milionů tun v roce 1997 na hodnotu o málo překračující 40 milionů tun v roce 2000. Vývoj v některých členských státech, například Německu, Francii, Itálii, a Španělsku, tento nárůst následoval, zatímco ve Spojeném království, Finsku a Rakousku vzrostlo množství nebezpečných odpadů významněji. Tento vývoj však nemusí svědčit o reálném růstu produkce odpadů; souvisí též se změnami ve vnitrostátních definicích nebo seznamech nebezpečných odpadů (např. v Rakousku v roce 1998). V Nizozemsku se po výrazném nárůstu v letech 1994 až 1997 produkce nebezpečných odpadů v dalších letech do určité míry snížila.

Informace o kategoriích nebezpečných odpadů podle kódů Y používaných v Basilejské úmluvě poskytlo pouze 9 členských států. Hlavní část vykázaných odpadů tvořily odpady shromažďované z domácností (kód Y46) a zbytky vznikající při spalování odpadů z domácností (Y47). To byly také jediné dva typy odpadů, které nejsou považovány za nebezpečné a současně podléhají informační povinnosti a musejí být oznamovány Komisi podle nařízení o přepravě odpadů. Nizozemsko ve své zprávě uvedlo, že asi 20 % celkového množství odpadů tvořila kontaminovaná zemina a dalších 15 – 20 % odpady vznikající při čištění lodí.

3. PřEPRAVA NEBEZPEčNÝCH ODPADů Z čLENSKÝCH STÁTů

Ne všechny členské státy Evropské unie mají dostatečné kapacity k tomu, aby se vyrovnaly s odpady všech kategorií, které jsou na jejich území produkovány. Pro určité toky odpadů – včetně nebezpečných odpadů – jsou zapotřebí specializovaná zařízení umožňující využití nebo odstranění těchto odpadů způsobem šetrným k životnímu prostředí. Přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů mezi členskými státy tudíž není pouze otázkou ochrany životního prostředí, ale je odrazem skutečnosti, že evropské systémy nakládání s odpady dosáhly vyspělé úrovně, která zahrnuje spolupráci mezi členskými státy v oblasti zpracování určitých toků odpadů. Všechny členské státy předložily informace o přepravě nebezpečných odpadů za hranice („vývozech“ ve smyslu Basilejské úmluvy) za nejméně dva roky z období 1997 až 2000 (viz příloha A, tabulka 5). S pomocí těchto číselných údajů a extrapolace některých údajů bylo možné odhadnout trend v přepravě nebezpečných odpadů z členských států v období 1997 až 2000. Množství se téměř zdvojnásobilo, z 2,6 milionů tun v roce 1997 na ,4 milionů tun v roce 2000. K obzvláště prudkému nárůstu došlo mezi roky 1999 a 2000.

Největšími „vývozci“ těchto odpadů byly Německo, Belgie a Nizozemsko. Téměř ¾ odpadů přepravených z členských států v roce 1999 pocházely z jedné z těchto tří zemí. Přeprava ze Spojeného království, Španělska a Francie patřila podle údajů mezi nejnižší v EU.

Totéž platí i o přepravě odpadů za hranice v kilogramech na jednoho obyvatele: mezi šest zemí s nejnižším „vývozem“ na obyvatele patřily Spojené království, Španělsko, Itálie a Francie (viz příloha A, tabulka 6). Na druhém konci žebříčku byly Lucembursko, Nizozemsko a Belgie, které měly největší množství odpadů na jednoho obyvatele přepravovaných za hranice. To ukazuje, že menší země vyvážejí více svých nebezpečných odpadů za hranice, protože nemají na svém území tolik zařízení na jejich zpracování jako větší země.

Pokud jde o podíl nebezpečných odpadů přepravených ke zpracování do jiných zemí – většinou sousedních členských států – vypočtené hodnoty se pohybují od 0 do 25 % (příloha A, obr. 6). Tento podíl byl nejvyšší v Dánsku, Nizozemsku a Portugalsku, což je pochopitelné, neboť jde o menší země, které nemají možnost vybudovat si zařízení pro zpracování všech typů nebezpečných odpadů na svém vlastním území. Podíl odpadů přepravovaných ke zpracování do zahraničí byl nízký ve Spojeném království, Řecku a Španělsku. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tyto údaje jsou značně nespolehlivé, neboť byly vypočteny pomocí kombinace číselných údajů vykázaných členskými státy, pokud jde o produkci či vývoz, které nemusí být nutně slučitelné.

Informace o oznámené přepravě „jiných odpadů“ ve smyslu Basilejské úmluvy nenasvědčovaly tomu, že by v předmětném období byla z členských států do jiných zemí přepravována velká množství takových odpadů – směsného odpadu z domácností a zbytků vznikajících při spalování odpadů z domácností. Pouze Nizozemsko, Dánsko a Portugalsko vykázaly v této kategorii přepravu představující více než 10 % množství nebezpečných odpadů za kterýkoli uvedený rok (příloha A, tabulka 8).

Pokud jde o kategorie nebezpečných odpadů na základě kódů Y podle Basilejské úmluvy, je třeba poukázat na to, že řada členských států tyto kategorie neuvedla (viz příloha A, obr. 9: „neznámý“) nebo použila více kódů Y („smíšené označení“). Důvodem je zčásti to, že členské státy evidovaly nebezpečné odpady podle kódů OECD a ne vždy použily i kódy Y. Dalším důvodem je to, že některé vykázané odpady nemají přiřazen kód Y, protože nejsou předmětem Basilejské úmluvy.

Do přílohy (A, obr. 10) byly doplněny údaje od 10 členských států, které poskytly informace o vývozu odpadů s přiřazenými kódy Y. Je očividné, že zmíněný významný nárůst množství odpadů zasílaných přes hranice v období od roku 1997 do roku 2000 byl do značné míry důsledkem nárůstu množství „neznámých odpadů“ bez přiřazených kódů Y. Na předním místě mezi těmito odpady stojí kupříkladu směsný odpad dřeva přepravovaný z Německa do Itálie a odpad z výroby železa a oceli přepravovaný z Německa do Francie.

Velká část nebezpečných odpadů a jiných odpadů přepravených z členských států v posuzovaném období byla nějakým způsobem využita. V roce 2000 bylo takto využito 4,5 milionu tun odpadů (více než 80 %) z 10 zemí (viz příloha A, obr. 11). V absolutních číslech se využité množství oproti roku 1997 více než zdvojnásobilo. Pokud jde o odpady určené k odstranění, jejich přeprava z členských států se ve stejném období také zdvojnásobila, avšak na mnohem nižší absolutní úrovni – z 400 000 tun vzrostla na 900 000 tun.

Shromážděné údaje ukazují na obrovské rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o podíl přeprav odpadů určených k využití nebo odstranění (viz příloha A, obr. 12) za hranice. Ze zemí, jako jsou Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Lucembursko, Nizozemsko a Spojené království, mířilo přes 70 % odpadů přepravovaných za hranice do zařízení na využití odpadů, zatímco na druhé straně žebříčku bylo Portugalsko s pouhými 10 %. Ve skupině uprostřed, tvořené Dánskem, Irskem, Itálií, Španělskem a Švédskem, se podíl přepravy odpadů k využití pohyboval mezi 40 a 60 %.

Z pouhého pohledu na podíl vyvážených odpadů určených k využití a odstranění nelze činit závěry ohledně systémů nakládání s odpady v jednotlivých zemích, neboť většina odpadů byla zpracována v zemi, v níž byla vyprodukována (viz příloha A, obr. 6).

Nařízení EU o přepravě odpadů stanoví, že členské státy smějí vyvážet nebezpečné odpady pouze do omezené skupiny zemí. Nebezpečné odpady určené k využití smějí být vyváženy do všech zemí, na které se vztahuje rozhodnutí OECD[6]. Původní možnost vyvážet též do jiných zemí, které jsou stranami Basilejské úmluvy nebo s nimiž členské státy uzavřely dvoustranné dohody, byla zrušena k 1. lednu 1998, kdy vstoupil v platnost takzvaný „basilejský zákaz“. Odpady určené k odstranění smějí být dokonce vyváženy pouze do jiných členských států EU a zemí ESVO (Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko). Vývozy odpadů určených k odstranění do jiných zemí než členských států EU nebo zemí ESVO jsou tedy podle nařízení o přepravě odpadů zakázány.

Ve svých zprávách sekretariátu Basilejské úmluvy poskytují členské státy EU informace o zemi určení vyvážených nebezpečných odpadů. Podle těchto zpráv mířila rostoucí množství nebezpečných odpadů a jiných odpadů přepravovaných přes hranice v období 1997 až 2000 v převážné většině do jiných členských států EU. V roce 1997 představoval tento podíl 84 %, v roce 2000 již 91 % (viz příloha A, obr. 13 a 14). To znamená, že členské státy rostoucí měrou dodržovaly zásadu blízkosti a soběstačnosti, pokud jde o odstraňování a využití nebezpečných a jiných odpadů, které podléhají informační povinnosti. Podíl odpadů vyvezených do zemí mimo EU/ESVO poklesl z 11 % v roce 1997 na 5 % v roce 2000.

Do nečlenských zemí OECD vyvážely odpady v roce 2000 Německo, Itálie a Nizozemsko. V případě Německa se tento vývoz týkal hlavně různých druhů obalových materiálů určených k využití, Itálie vyvážela směsný odpad z domácností a Nizozemsko specifikovalo svůj vývoz jako Y18 a Y23, směsný odpad z domácností a plastový odpad. Vývoz těchto typů odpadů do nečlenských zemí OECD není podle nařízení o přepravě odpadů nedovolený, je-li náležitým způsobem oznámen.

4. PřEPRAVA NEBEZPEčNÝCH ODPADů DO čLENSKÝCH STÁTů

V rámci svých zpráv sekretariátu Basilejské úmluvy předložily všechny členské státy informace o dovozu nebezpečných odpadů za nejméně jeden rok z období 1997 až 2000 (viz příloha A, tabulka 16). I když tyto údaje data nejsou zcela úplné, je možné odhadnout obecný trend v přepravě nebezpečných odpadů do členských států v daném období: podobně jako ve vývoji přepravy z členských států se množství nebezpečných odpadů přepravených opačným směrem více než zdvojnásobilo, ze 2,3 milionů tun v roce 1997 na 5,2 milionů tun v roce 2000. K největšímu nárůstu opět došlo mezi roky 1999 a 2000. Číselné údaje jsou velmi podobné údajům za „vývozy“ odpadů, což naznačuje, že většina přepravy byla realizována mezi členskými státy.

Zeměmi EU, které přijaly největší množství odpadů ze zahraničí, byly Německo, Itálie, Belgie, Francie a Nizozemsko. Jejich podíl na celkovém množství odpadů přepravených do členských států EU vzrostl z 82 % v roce 1997 na 88 % v letech 1999 a 2000. Samotné Německo, Itálie a Belgie představovaly 50 % všech „dovozů“ v roce 1997 a 67 % v roce 2000. Zeměmi s nejnižším objemem přepravy ze zahraničí byly Irsko, Portugalsko a Řecko.

Podíváme-li se na přepravu do členských států připadající na jednoho obyvatele, zjišťujeme, že tato čísla jsou vyšší spíše u malých zemí než u zemí velkých (viz příloha A, obr. 16). Důvodem může být to, že zařízení na zpracování nebezpečných odpadů v malých zemích jsou vzhledem k omezené velikosti domácího trhu závislejší na dovozu odpadů z jiných zemí.

Přeprava směsného odpadu z domácností a zbytků ze spalování („jiné odpady“ ve smyslu Basilejské úmluvy) do členských států obvykle příliš nenavyšovala množství nebezpečných odpadů přepravovaných do jednotlivých zemí ve stejném období. Pouze Německo a Nizozemsko vykázaly podstatné „dovozy“ takových odpadů, které se v některých letech téměř rovnaly množstvím nebezpečných odpadů přepravených do těchto zemí ze zahraničí (viz příloha A, tabulky 16 a 18). Směsný odpad z domácností pocházel v obou případech převážně z Belgie, zatímco zbytky ze spalování přepravované do Německa pocházely i z několika dalších sousedních zemí, zejména Nizozemska, Švýcarska a Dánska.

Pokud jde o kategorie nebezpečných odpadů přepravovaných do členských států podle kódů Y používaných v Basilejské úmluvě, je opět třeba poukázat na to,že u velké části odpadů nebyl kód Y uveden (viz příloha A, obr. 19: „neznámý“) nebo byl odpad zařazen do skupiny více kódů Y („smíšené označení“). Údaje od 10 členských států, které poskytly přesnější informace, pokud jde o kódy Y (Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království), ukazují, že v období od roku 1997 do roku 2000 došlo k největšímu nárůstu ve skupině „neznámých odpadů“. V roce 2000 neměla téměř polovina odpadů přiřazen kód Y. Ve zprávě Německa pro tento rok se uvádí, že nejrozsáhlejší jednotlivé toky odpadů v této kategorii tvořily stavební a demoliční odpady z Lucemburska a směsný odpad dřeva a zemědělský odpad z Nizozemska. Belgie nespecifikuje konkrétní typ odpadů, pouze uvádí, že tyto odpady byly využity a odstraněny různými způsoby, včetně skládkování a spalování. V Itálii byly hlavním dováženým tokem odpadů – mnohem větším než jakákoli z kategorií s přiřazeným kódem Y – odpady impregnovaného dřeva z Německa, Švýcarska a zemí Beneluxu.

Velká část nebezpečných a jiných odpadů přepravených do členských států byla využita. V roce 2000 byly využity asi 4 miliony tun odpadu (více než 80 %) z 10 zemí, které poskytly informace o kódech Y (viz příloha A, obr. 21). To je více než dvojnásobné množství oproti roku 1997. Pokud jde o odpady určené k odstranění, jejich přeprava do členských států se ve stejném období také zdvojnásobila, avšak na mnohem nižší absolutní úrovni – z 400 000 tun vzrostla na 900 000 tun.

Dostupné údaje ukazují rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o podíl odpadů přepravených do země za účelem využití nebo odstranění. V Belgii, Dánsku, Nizozemsku, Portugalsku, Švédsku a Spojeném království bylo více než 80 % odpadů přicházejících ze zahraničí určeno k využití, zatímco v Rakousku a Španělsku to bylo asi 60 % a v Lucembursku zřejmě méně než 20 % (viz příloha A, obr. 22). V případě Lucemburska může být tento stav důsledkem toho, že hlavním tamním zařízením pro zpracování odpadů je spalovna komunálního odpadu.

Nařízení o přepravě odpadů dovoluje členským státům dovážet odpady pouze z omezené skupiny zemí. Odpady určené k využití smějí být dováženy ze všech zemí, které jsou členy OECD nebo stranami Basilejské úmluvy nebo s nimiž byly uzavřeny vícestranné či dvoustranné dohody. Odpady určené k odstranění smějí být dováženy do Společenství ze zemí ESVO (Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko) a jiných zemí, které jsou stranami Basilejské úmluvy nebo s nimiž je uzavřena vícestranná nebo dvoustranná dohoda. Dovoz odpadů do Společenství je tedy omezen, avšak jeho omezení jsou mnohem méně přísná než omezení upravující vývoz.

Ve svých zprávách sekretariátu Basilejské úmluvy poskytly členské státy EU informace o zemi původu dovážených nebezpečných odpadů. Podle těchto zpráv pocházelo 88 – 90 % nebezpečných odpadů přepravených do členských států v období 1997 až 2000 z jiných členských států EU (viz příloha A, obr. 23 a 24). Podíl odpadů dovezených ze zemí mimo EU/ESVO činil asi 3 – 4 %.

V roce 2000 byly jedinými členskými státy, které nedovážely odpad z nečlenských zemí OECD, Dánsko, Portugalsko a Irsko.

5. SHRNUTÍ

Na základě zpráv obdržených od členských států lze učinit tyto závěry:

- Členské státy obvykle předložily dostatek informací, pokud jde o typy zpracování odpadů a zemi původu / určení odpadů. Údaje o kategoriích odpadů a celkové produkci nebezpečných odpadů však byly neúplné. K tomu je třeba přihlédnout při interpretaci údajů obsažených v příloze této zprávy.

- Množství nebezpečných odpadů vyprodukovaných ve Společenství jako celku vzrostlo za období od roku 1997 do roku 2000 přibližně o 10 % a dosáhlo úrovně přibližně 40 milionů tun za rok. Tento nárůst je nicméně zčásti důsledkem změn ve vnitrostátních definicích nebezpečných odpadů.

- Pouze malá část nebezpečných odpadů vyprodukovaných v členských státech byla přepravena do zahraničí – od 0 do 25 %. Hlavní část byla zpracována v zemi původu.

- Přeprava do a z členských států nicméně v průběhu posuzovaného období prudce vzrostla. Množství „vývozů“ se více než zdvojnásobilo, z 2,6 milionů tun v roce 1997 na 5,4 milionů tun v roce 2000, a souběžně s tím vzrostly i „dovozy“, z 2,3 na 5,2 milionů tun.

- Okolo 90 % nebezpečných odpadů přepravených do členských států pocházelo z jiných členských států EU. V souladu s tím mířilo 90 % odpadů přepravených za hranice do jiných členských států.

- Více než 80 % nebezpečných odpadů přepravených do nebo z členských států bylo určeno k využití.

[1] Ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1, naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2557/2001 ze dne 28. prosince 2001, Úř. věst. L 349, 31.12.2001, s. 1.

[2] Rozhodnutí Komise 1999/412/ES ze dne 3. června 1999, Úř. věst. L 156, 23.6.1999, s. 37.

[3] Basilejská úmluva, Global Trends in Generation and Transboundary Movements of Hazardous Wastes and Other Wastes (Celosvětové trendy v oblasti vzniku a přeshraničních pohybů nebezpečných a jiných odpadů), listopad 2002, ( Basel Convention series/SBC No. 02/14 , (řada dokumentů k Basilejské úmluvě č. 02/14)).

[4] Evropská komise (Eurostat), Waste generated and treated in Europe (Odpad vznikající a zpracovávaný v Evropě). Údaje za období 1990–2001 a rok 2003.

[5] Viz příloha D této zprávy.

[6] Rozhodnutí Rady OECD C(92)39/v konečném znění ze dne 30. března 1992 o kontrole pohybů odpadů určených k využití přes hranice; později nahrazené rozhodnutím OECD C(2001)107/v konečném znění ze dne 14. června 2001.