16.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 192/8

1.1

konstatuje, že ve sdělení Komise Zlepšit zdraví, bezpečnost a důvěru občanů: strategie v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele se navrhuje zdravotní a spotřebitelská politika, jaká umožní vytvoření vzájemně působících účinků při transferu vědomostí, metodologii a efektivnějším uplatňování správních zdrojů;

1.2

pozitivně vyzdvihuje úsilí Komise poskytnout jednotlivci lepší možnosti pro to, aby jeho rozhodnutí byla vedena vědomím důležitosti vlastního zdraví a aby nabyl zdravějších spotřebitelských návyků. Ve sdělení se vyzdvihuje velký význam, jaký má zdraví jak pro obecné blaho občanů, tak i pro realizaci Lisabonské strategie, protože lepší zdravotní stav obyvatelstva přispívá k produktivitě Evropy, k podílu pracovních sil na zaměstnanosti a k trvalému růstu. Vnitřní trh zboží a služeb, který odpovídá potřebám a požadavkům spotřebitelů, bude dále zvyšovat konkurenceschopnost EU;

1.3

zdůrazňuje, že hlediska zdraví a spotřeby by se měly brát v úvahu i v jiných oblastech politiky EU. Pro dosažení celkových cílů v oblasti zdraví a ochrany spotřebitele je nutná lepší koordinace politických procesů v ostatních oblastech, např. v politice zaměstnanosti a v zemědělství. Tak například nepovede k cíli, jestliže EU stále ještě subvencuje spotřebu nezdravých potravin, např. mlékárenských produktů s vysokým obsahem tuku, popř. ve svém rozpočtu na rok 2005 podporuje tabákový průmysl 916 miliony eur – tato částka nesmírně překračuje oněch 14,4 milionů eur, které EU vynakládá na prevenci spotřeby tabáku. Výbor proto vyjadřuje potěšení, že veškerá podpora tabákového průmyslu má do konce roku 2010 naprosto skončit;

1.4

podporuje žádost o vytvoření minimálního souboru práv na horizontálním základě, která budou mít všichni spotřebitelé při využívání služeb obecného zájmu (např. plyn a elektřina, poštovní služby, telekomunikace, voda), ať na národní nebo nadnárodní úrovni, založeného na zásadě univerzálního poskytování služeb (tj. univerzální přístup k službám všeobecného zájmu, které jsou podstatné pro život v moderní společnosti). Jde o oblast, ve které by zásada univerzálních služeb měla mít nejvyšší důležitost a která musí odpovídat očekáváním spotřebitelů, co se týče přístupu, bezpečnosti, spolehlivosti, ceny, kvality a výběru.

1.5

spatřuje dále jako nezbytné sledovat účinky vnitřního trhu na zdravotnictví a na spotřebitelské návyky v členských státech. Vzájemné působení předpisů Společenství a jednotlivých zdravotních a spotřebitelských politik se má při zajišťování vysoké úrovně ochrany zdraví a spotřebitele stanoveném ve Smlouvě vyhodnocovat v rámci iniciativ Společenství;

1.6

žádá o zvážení důraznější zájmů spotřebitelů v politice hospodářské soutěže EU s ohledem na vztah mezi ochranou spotřebitele a politikou hospodářské soutěže, formulovaný v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES, které stanovují, že cílem pravidel hospodářské soutěže pro podniky je chránit konkurenci na trhu jako prostředek zvyšování prospěchu spotřebitele.

1.7

je názoru, že iniciativy Společenství je třeba zkoumat i vzhledem k jejich účinkům na oblast zdravotní politiky. Toto šetření by se mělo zabývat tím, jak příslušná rozhodnutí ovlivňují zdraví obyvatelstva, a nejenom tím, jaký vliv mají jednotlivá opatření na organizaci a na strukturu zdravotnictví. Kromě toho se také musí přezkoumat, jak opatření EU ovlivňují základní hodnoty, které jsou základem zdravotnictví v jednotlivých členských státech. Při tom nelze ztrácet ze zřetele, že jedna a táž iniciativa Společenství může mít různé účinky od země k zemi;

1.8

přimlouvá se za demokratické a transparentní rozhodovací procesy a struktury odpovědnosti ve spotřebitelské oblasti. Je zejména důležité, aby si potravinářský průmysl osvojoval ekologická a zdravotní hlediska a všem občanům, bez ohledu na jejich finanční možnosti, poskytoval čerstvé a výživné potraviny;

1.9

ohrazuje se proti tomu, aby se sloučení zdravotní a spotřebitelské politiky využívalo k tomu, že podniky budou v reklamě uvádět své produkty jako „podporující zdraví“ nebo jako „lékařsky doporučené“. Výrobci nesmějí využívat strach z nemocí ani jako argument podporující prodej, ani svádět spotřebitele k mylnému předpokladu, že ty nebo ony potraviny mohou být náhradou zdravé a vyvážené výživy. Rozhodující je, aby se podporoval vývoj směrem k lepšímu zdraví a ke zdravějším produktům a aby se v rámci evropské spotřebitelské politiky činila přítrž klamání spotřebitelů;

1.10

zdůrazňuje, že právní základy politiky Společenství na ochranu veřejného zdraví a politiky na ochranu zákazníka jsou zcela rozdílné. V souladu s článkem 152 Smlouvy o ES v oblasti veřejného zdraví „činnost Společenství doplňuje politiku členských států“. Politika na ochranu spotřebitele stanovená v článku 153 Smlouvy o ES je však z velké části předmětem společného přístupu s ohledem na podporu práv spotřebitelů a ochranu jejich zájmů, zvláště co se týče dokončení vnitřního trhu.

Odvolávat se na společný právní základ těchto dvou politik je proto v rozporu se zásadou subsidiarity. Spotřebitelské právo EU nesmí vést k tomu, aby se stanovovaly specifické předpisy nebo právní ustanovení v oblasti zdraví, které budou v rozporu s organizací a orientací zdravotnictví v členských státech. Avšak uvedení politiky ochrany spotřebitele do souladu s přísnými kritérii komplementarity a subsidiarity, která jsou oporou politiky veřejného zdraví, by mohlo mít negativní účinek na pravomoci EU k ochraně spotřebitelů;

1.11

proto se domnívá, že by bylo přesnější, aby Komise místo toho, že bude mluvit o strategii „ochrany zdraví a spotřebitele“, ve svém sdělení zmiňovala pouze „ochranu veřejného zdraví a spotřebitele“, což by bylo v souladu s pravomocemi EU, jak jsou stanoveny v článku 152;

1.12

vyzdvihuje, že sloučení zdravotní a spotřebitelské politiky nesmí vést k tomu, aby se pacienti ve zdravotnictví a spotřebitelé na trhu stavěli na stejný stupeň. Trh zdravotnických služeb se v celé řadě podstatných bodů odlišuje od „normálního“ trhu pro spotřebitele, jak je vidět na nejistotě, v jakém rozsahu se využijí zdravotnické výkony a kolik budou činit jejich náklady, externí účinky uplatnění zdravotnických výkonů a informační nerovnováha mezi poskytovateli a spotřebiteli/pacienty. Nadto by se všem občanům – bez ohledu na jejich socioekonomické pozadí – měl poskytnout rovnoprávný přístup, respektive stejné možnosti využití zdravotnických služeb. Členské státy musí mít nadále možnost stanovit si v náležitém rozsahu priority a musí zmíněným vadám čelit opatřeními a intervencemi;

1.13

doporučuje, aby se bez ohledu na sloučení oblastí ochrany zdraví a spotřebitele do společného programu i v budoucnu nezbytně braly v úvahu jejich zvláštnosti. To se může dít cestou účelové vazby prostředků na ochranu zdraví, respektive na ochranu spotřebitele. V programu Komise se podrobně popisuje rozdělování prostředků v období 2007-2013. Pokud je to uskutečnitelné, měla by se vytvořit možnost, jak v dalším průběhu programu přeskupovat priority, třeba v rámci plánovaného vyhodnocování za tři roky. To by bylo slučitelné se záměrem programu pracovat s pružnými akčními plány;

1.14

připouští, že v určitých oblastech zdravotnictví se jako žádoucí jeví silnější koordinace mezi členskými státy otevřenou metodou koordinace. To platí třeba pro mobilitu pacientů a pro vzdělávání a nábor personálu ve zdravotnictví;

1.15

zastává názor, že se vytvářejí předpoklady pro dobrý zdravotní stav obyvatelstva v jeho bezprostředním okolí. Zdravotnická zařízení při tom nejsou jediným rozhodujícím činitelem. V oblasti zdraví jsou v mnohých členských státech za zdravotnictví a veřejné zdraví v obcích zodpovědné regionální a místní úřady. Výbor regionů a regionální a místní orgány příslušné pro tyto oblasti by tak měly být schopné vykonávat vliv na celkovou zdravotní strategii Unie. Zejména by se mělo stanovisko Výboru regionů brát v úvahu s ohledem na usnesení a iniciativy, které se týkají úkolů a sfér kompetence místních a regionálních úřadů ve zdravotnictví. Regionální a místní územní orgány musí být zapojeny a rozhodovat např. při realizaci iniciativ k rozvoji zdravotních indikátorů a výkonnostních srovnání („benchmarking“), a strategie pro zdraví veřejnosti v oblastech jako je zapojení a vliv, psychické zdraví, diety a výživa i alkohol;

1.16

vyslovuje se pro to, aby se občanská společnost povzbuzovala k účasti na rozvojové činnosti. Spolurozhodování občanů u zdravotní a spotřebitelské politiky EU musí být zajištěno. Důležité je, aby se relevantním sítím v oblasti zdraví a spotřebitelství dostalo podpory a sluchu na úrovni Společenství. To platí například pro spotřebitelské organizace, pro spolky k ochraně zájmů pacientů a pro další relevantní sítě;

1.17

poukazuje na to, že Komise musí zajistit, aby se příslušní pracovníci výkonné agentury prokázali nezbytnou kvalifikací k tomu, aby realizovali a prováděli program Komise. Tím se myslí kvalifikace v oblasti ochrany spotřebitele, respektive zdraví, ale i interdisciplinární kvalifikace;

1.18

je toho názoru, že novým členským státům se musí dostat zvláštní pozornosti, aby se mohlo čelit společným a budoucím výzvám v sektoru zdraví a spotřebitelství. Nové členské státy by se měly zcela vědomě podporovat v rozvoji jejich zájmů v oblasti zdraví a spotřebitelství, aby se tak bojovalo s rozdíly a nerovnostmi v oblasti zdraví v EU a nastávalo pozvolné přibližování k nejvyšší úrovni v Unii. Tak je například neuspokojivé, že podle výzkumů Eurostatu střední délka života v nových členských státech ve srovnání se starými členskými státy je daleko menší;

1.19

vítá, že v rámci navrhovaného programu Komise mohou se použít prostředky strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje 2007-2013) ke zlepšení zdraví obyvatelstva. Důležitá je pro Výbor informace, že tyto prostředky by se měly využívat výhradně v počáteční fázi projektů, ne však k jejich průběžnému uskutečňován;

1.20

pokládá za žádoucí, aby se státům sousedícím s EU věnovala zvláštní pozornost tak, aby se mohlo čelit společným a budoucím výzvám v zdravotním a spotřebitelském sektoru. Tyto země by se měly naprosto vědomě podporovat při rozvoji jejich zdravotních a spotřebitelských zájmů, aby se tak zmenšovaly rozdíly a nerovnosti v této oblasti v EU a na jejích okrajích;

1.21

podtrhuje, že sloučením záležitostí spotřebitelských a zdravotních lze zajistit i větší vyrovnání uvnitř členských států, jelikož socioekonomické rozdíly jsou často příčinou odlišné situace v oblasti zdraví a spotřebitelství. Nerovnostem uvnitř členských států, respektive mezi nimi musí se dostat zvláštní pozornosti. Silnější soustředění na okrajové skupiny – k nim patří třeba lidé s nízkými příjmy, lidé s nadváhou a etnické minority – je nezbytné, proto aby se směrodatný záměr rovných příležitostí pro všechny stal skutečností. Je také třeba zdůraznit význam vlastní zodpovědnosti jednotlivce za své zdraví. Je žádoucí taková zdravotní a spotřebitelská politika, která podporuje zdravotně uvědomělé rozhodování, jelikož se tak může bojovat s nemocemi podmíněnými životním stylem. Výzkumy ukazují, že skupiny na okraji společnosti častěji trpí zdravotními poruchami a nemocemi podmíněnými životním stylem. Tím, že se bude pomáhat skupinám na okraji společnosti v tom, aby činily „zdravá“ rozhodnutí, lze mírnit socioekonomické nerovnosti;

1.22

je názoru, že informace, které má šířit Komise, mají být pro příjemce užitečné. Měly by se navrhnout metody k cílevědomému pořádání informačních kampaní, tak aby se oslovily žádoucí cílové skupiny. Plánuje se dávat přednost interaktivním zprostředkovacím a informačním kampaním před zasíláním jednotvárných informačních materiálů. Při distribuci informací na téma ochrany zdraví a spotřebitele by se mohlo ukázat jako zvlášť účelné oslovit zejména děti a mladistvé, tak aby se v časném životním období u nich působilo proti špatnému způsobu života, což by mělo dlouhodobé důsledky pro zdraví; Zde může být důležitá funkce předškolních zařízení, škol a spolků;

1.23

vyzývá Komisi, aby při své informační činnosti brala ohled na právo jednotlivých členských států moci si stanovit předpisy se zřetelem na práva a povinnosti u kalkulace nákladů ve zdravotnictví v souladu se systémem sociální jistoty toho kterého členského státu, jakož i podmínky platné pro různé výkony a pro práva spotřebitelů;

1.24

doporučuje, aby informace byly k dispozici tam, kde je po nich u občanů poptávka; a také by je mělo doprovodit kompetentní poradenství v jednotlivých členských státech. Poskytování informací okrajovým skupinám je v místní a regionální zodpovědnosti. Osvěta u okrajových skupin spadá pod místní a regionální kompetenci. Také skupiny pacientů vyžadujících ochranu musí mít přístup k informacím na témata zdraví a spotřebitelství. Jednotný informační materiál pro všechny občany nerovnosti mezi různými společenskými skupinami uvnitř toho kterého členského státu jen ještě zvětší, jelikož výzkumy prokázaly, že právě skupiny lépe finančně situované lze oslovit informačními kampaněmi lépe než společenské skupiny znevýhodněné; Mají-li být kampaně úspěšné, musí být do celkového snažení zapojena i místní a regionální úroveň;

1.25

vyzývá Komisi, aby při sběru dat a v plánování informačních kampaní držela krok s rozvojem technologie a komunikace. Jsou to oblasti, které se rychle mění. Je důležité být vždy na současné úrovni vývoje, má-li se i v budoucnu zachovat účinné působení na veřejnost;

1.26

konstatuje, že vzhledem k tomu, že trh zemědělsko-potravinářských výrobků z velké části podléhá dovozu ze třetích zemí, v nichž záruky zdravotní nezávadnosti a pravosti mohou být nedostatečné ve srovnání s evropskými bezpečnostními normami, musí spotřebitelé dostat jasnou a úplnou informaci o sledovatelnosti těchto výrobků, aby si mohli kvalifikovaně vybrat;

1.27

vítá, že se Komise hodlá omezit pouze na několik, avšak velkoryse pojatých a pro veřejnost působivých informačních kampaní. To navíc skýtá možnost pracovat efektivně, co se nákladů týče. Důležité je, aby se společný sekretariát posuzoval nejenom podle kvantity realizovaných projektů, ale i podle výsledného účinku těchto projektů;

1.28

žádá Komisi, aby podpořila rozvoj práce na síti pro výměnu zkušeností a šíření osvědčených postupů. To je klíčová součást otevřené metody koordinace. Výbor regionů by měl být k této činnosti přibrán a je třeba se postarat, aby regionální a místní orgány, které zodpovídají za zdravotnictví, mohly ovlivňovat celkovou zdravotní strategii Společenství;

1.29

podtrhuje, že Komise by měla udržovat těsný kontakt se světem výzkumu, aby zachovávala důvěryhodnost a věcnost svých informačních a preventivních kampaní. Strukturovaná a koordinovaná spolupráce na evropské úrovni směřovaná k výměně zkušeností, k transferu vědomostí a podpoře rozvoje v oblasti ochrany zdraví a spotřebitele by mohla přinést členským státům významný dodatečný prospěch, což také Výbor zdůraznil ve svém stanovisku k sedmému rámcovému programu pro výzkum a vývoj (CdR 155/2005 fin). Mělo by se to dít v souladu s evropským rámcovým programem pro výzkum;

1.30

je toho mínění, že členské státy musí mít přístup ke spolehlivým datům a kvalitativně hodnotným informacím, pokud chtějí podporovat osvědčené metody a porovnávat standardy a tak vytvářet nezbytné předpoklady k uskutečňování četných navrhovaných iniciativ v oblasti ochrany zdraví a spotřebitele. Vytváření společných databank a indikátorů by mělo probíhat ve spolupráci s příslušnými dalšími činiteli po dohodě s OSN, OECD, Radou Evropy a WHO. Záleží na jednotlivých členských státech, aby na základě pořízených srovnatelných dat a informací učinily opatření a zahájily nové iniciativy;

1.31

vítá, že prostředky v poměru k oběma stávajícím programům budou podstatně navýšeny. Tím se jasně signalizuje, že ochrana zdraví a spotřebitele je významná jak pro kvalitu života jednotlivého občana EU, tak i pro konkurenceschopnost celé Unie;

1.32

konstatuje, že projednávání finanční základny ještě nebylo uzavřeno. Konečný rozpočet závisí na probíhajících jednáních o finančním výhledu na období 2007-2013. Výbor regionů by se přimlouval za to, aby tato oblast – tak jak se navrhuje v programu a v strategii – byla finančně zajištěna lépe.