16.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 115/1

1)

bere na vědomí Strategické obecné zásady Společenství (SOZS) přijaté Evropskou komisí 5. července 2005;

2)

vítá jasně stanovenou prioritu pro regiony, jejichž rozvoj zaostává, spojenou zejména s rozšířením o deset nových členských států prostřednictvím cíle konvergence; Evropa má povinnost solidarity vůči těmto regionům, aby byl urychlen jejich hospodářský a sociální rozvoj, jak tomu bylo v případě předchozích generací programů;

3)

rovněž vítá vůli pokračovat v evropské politice soudržnosti pro všechny evropské regiony prostřednictvím budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti; avšak zdůrazňuje, že v rámci tohoto cíle je třeba klást prioritu na okrajové a/nebo méně konkurenceschopné regiony, aby se snížily rozdíly v rozvoji mezi regiony a v rámci regionů. Hlavní činností politiky soudržnosti je v podstatě vyrovnávání regionálních a místních rozdílů a nikoli podporování nejkonkurenceschopnějších regionů;

4)

lituje, že SOZS nerozlišují priority pro regiony konvergence a pro regiony budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti; cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti musí být určen pro projekty vedoucí k nárůstu regionální konkurenceschopnosti (výzkum, inovace, vzdělání/školení, dostupnost – doprava, informační a komunikační technologie, služby obecného zájmu) a musí zabránit rozptýlení finančních prostředků, které bylo často kritizováno v současném období;

5)

vítá, že politika soudržnosti je nastavena jako nástroj na provádění Lisabonské strategie na regionální úrovni, avšak trvá na absolutní nutnosti, aby politika soudržnosti byla v prvé řadě nástrojem k vyrovnávání rozdílů v rozvoji na místní a regionální úrovni;

6)

zdůrazňuje základní význam tohoto dokumentu pro vytváření politiky soudržnosti Společenství pro období 2007-2013 a pro sledování této politiky na evropské úrovni vzhledem k formulovaným cílům a prioritám;

7)

trvá na nutnosti, aby regionální politika a politika soudržnosti disponovala strategickým dokumentem na evropské úrovni, jako je tomu v případě Evropské strategie zaměstnanosti, kde již několik let existuje takovýto dokument;

8)

táže se však na nesoulad mezi ambicemi vyhlášenými v tomto dokumentu a nízkými prostředky, které jsou ochotny některé členské státy věnovat na tyto ambice v rámci finančních výhledů na období 2007-2013;

9)

rovněž se táže, jak hodlají členské státy využít tohoto dokumentu, zejména jestliže finanční výhledy nebyly ve stanovené výši;

10)

uznává, že jestliže je třeba respektovat zásadu subsidiarity a zároveň ponechat státům možnost upravit SOZS podle jejich potřeb a konkrétních situací, je důležité, aby tyto státy nefinancovaly své národní politiky prostřednictvím evropských strukturálních fondů;

11)

je tudíž znepokojen rizikem, jímž by takováto odchylka mohla zatížit dlouhodobější pokračování skutečné politiky soudržnosti Společenství, jež přitom představuje jednu z nejvíce viditelných politik pro evropského občana;

12)

z tohoto důvodu lituje, že Evropská komise na nátlak členských států upustila od připojení národních verzí k tomuto dokumentu, které se opíraly o výsledky programu územních studií prováděného v členských státech prostřednictvím Střediska pro zkoumání sítě územního plánování (ORATE) a které dávaly možnost ověřit strategickou soudržnost mezi cíli Společenství a národními cíli v oblasti územní soudržnosti.

1.1

znovu potvrzuje svou všeobecnou podporu Lisabonské strategii a bere na vědomí vůli Evropské komise strukturovat SOZS zejména okolo této strategie; avšak vyjadřuje lítost nad tím, že environmentální priority a Göteborská strategie se ocitly na vedlejší koleji;

1.2

sdílí tři hlavní priority navržené Evropskou komisí (učinit z Evropy a jejích regionů místo, které bude atraktivnější pro investice, zlepšit znalosti a inovace jakožto klíčové faktory růstu, a pomáhat vytvářet více pracovních míst a kvalitnější pracovní místa);

1.3

lituje však chybějícího odkazu na pojem vyvážená konkurenceschopnost ve znění těchto hlavních priorit; připomíná svůj požadavek na zajištění stejné pozornosti všem třem pilířům trvale udržitelného rozvoje (hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu);

1.4

znovu zdůrazňuje, že hlavní slabina Lisabonské strategie, stejně jako Evropské strategie zaměstnanosti, spočívá v jejím provádění, zejména členskými státy. Vyjadřuje zejména politování nad chybějícím skutečným decentralizovaným přístupem a nad tím, že metoda koordinace neuspěla při zapojení místních a regionálních orgánů; lituje, že spolupráce rozvinutá v jejím rámci zůstala převážně v mezivládní podobě a nebere v úvahu vzrůstající roli, kterou hrají sociální partneři v rámci lisabonského procesu;

1.5

je tudíž potěšen, že si Evropská komise přeje, aby místní a regionální orgány hrály ústřední roli v rámci provádění této strategie, a vazbou, kterou Komise vytvořila s politikou soudržnosti pro dosažení těchto cílů;

1.6

trvá tedy na tom, že je nutné, aby Strategické obecné zásady Společenství, na kterých členské státy a regiony založí své vlastní strategické priority pro politiku soudržnosti, byly zahrnuty do „lisabonských národních akčních programů“ a aby v nich byl zdůrazněn význam místních a regionálních úrovní pro strategický územní rozvoj;

1.7

přeje si, aby kromě regionů konvergence, priorit pro podporu Společenství, byly strukturální fondy poskytnuty v rámci budoucího cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti přednostně pro urychlení rozvoje okrajových regionů a méně konkurenceschopných okolo prioritních témat jako jsou např. výzkum, inovace, vzdělání a školení, a dostupnost (doprava, informační a komunikační technologie, služby všeobecného zájmu). Každý evropský region musí mít možnost vytvořit svou vlastní lisabonskou agendu na regionální a místní úrovni;

1.8

upozorňuje na využívání evropských fondů pro financování či spolufinancování národních politik či politik Společenství (transevropské dopravní sítě, rámcový program pro výzkum a vývoj, program pro konkurenceschopnost a inovace), které by byly logicky podřízeny národní konkurenceschopnosti bez ohledu na celý rozměr územní soudržnosti, a které by tudíž nepodléhaly politice soudržnosti. Má-li být legitimní a prvořadé, aby regiony, jejichž rozvoj zaostává, mohly využívat strukturálních fondů pro tento druh financování, bylo by naopak na škodu, aby regiony způsobilé pro budoucí cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti nemohly soustředit své fondy na skutečné priority regionálního rozvoje;

1.9

znovu potvrzuje svůj požadavek umožnit také v budoucnu soukromé spolufinancování;

1.10

připomíná tak, že jestliže v současném programovém období musí sektorové politiky přispívat k cíli soudržnosti, po roce 2007 bude situace opačná, kdy bude požadováno, aby politika soudržnosti přispívala k financování sektorových politik;

1.11

přeje si tedy, aby strukturování SOZS okolo Lisabonské strategie neposkytovalo příležitost členským státům upravovat politiku soudržnosti pro financování svých národních politik bez ohledu na všechny zásady hospodářské, sociální a územní soudržnosti použité na jejich území;

1.12

upozorňuje na případné riziko „renacionalizace“ politiky soudržnosti Společenství;

1.13

žádá tedy, aby si SOZS stanovily jednoznačné a dobře mířené cíle v oblasti územní soudržnosti, aby se snížilo toto riziko na minimum.

2.1

lituje, že územní rozměr soudržnosti není předmětem vlastní priority nebo nemá horizontální charakter, který by bylo možné použít na tři hlavní priority definované v tomto dokumentu, a že není zároveň ústředním motivem všech SOZS jako hospodářská a sociální soudržnost;

2.2

znovu potvrzuje, že územní rozměr tvoří také základ regionální politiky a politiky soudržnosti;

2.3

je tudíž překvapen, že kapitola o územním rozměru se týká pouze menších měst a venkovských oblastí a je příliš pozadu vzhledem k ambicím vyhlášeným Evropskou komisí ve třetí zprávě o soudržnosti, třebaže územní dynamika umožňuje úřadům a obyvatelstvu měřit v praxi dopad politik Evropské unie; připomíná, že v rámci regionálních programů je nezbytné se také zabývat městským rozměrem;

2.4

žádá, aby byl brán v potaz koncept vyvážené konkurenceschopnosti, jak byl formulován Smlouvou o Evropské unii, a koncept polycentrického rozvoje prostoru Společenství, který by měl umožnit úpravu charakteru a intenzity politik vedených s ohledem na objektivní situaci konkurenceschopnosti území;

2.5

požaduje, aby územní rozměr zahrnoval zvláštní odstavec týkající se trvale znevýhodněných regionů (ostrovy, hornatými regiony a regiony s nízkou hustotou zalidnění), nejvzdálenějších regionů, zranitelných venkovských oblastí a městských oblastí, které mají potíže, posilováním vazeb mezi městem a venkovem; uznává strategický význam měst a městských oblastí pro dosažení lisabonských cílů s úmyslem vytvořit bezpečná, soudržná a udržitelná společenství i v těch nejzanedbanějších městských oblastech;

2.6

v této souvislosti očekává, že Evropská komise předloží sdělení k městskému rozměru strategických obecných zásad politiky soudržnosti;

2.7

důrazněji připomíná závazek místních a regionálních orgánů vůči cíli územní soudržnosti jako nezbytné a neoddělitelné součásti cíle hospodářské a sociální soudržnosti;

2.8

lituje malého prostoru, který byl v celém dokumentu věnován územní spolupráci; z tohoto důvodu je znepokojen snížením finančních prostředků věnovaných tomuto základnímu cíli regionální politiky a politiky soudržnosti, jak navrhují členské státy;

2.9

znovu potvrzuje svou podporu přeshraniční spolupráci jako základního nástroje evropské integrace; přeje si, aby oblasti jako je kultura, životní prostředí, výměna údajů mezi administrativami, civilní ochrana a zdraví měly v tomto opatření své místo;

2.10

doporučuje vybudovat skutečnou nadnárodní spolupráci, která by byla nad prostou spoluprací mezi členskými státy, aby bylo možné uskutečňovat činnosti. Tento typ spolupráce představuje skutečný nástroj územní soudržnosti;

2.11

požaduje, aby byl nadnárodní spolupráci dán skutečný strategický charakter strukturování a propojení území; připomíná, že práce ORATE naznačují řadu cest jak cílit nadnárodní spolupráci okolo některých prioritních témat; požaduje silnější zapojení místních a regionálních orgánů nikoli pouze do řízení programů, ale také do definování priorit podpory;

2.12

žádá členské státy, aby nesnižovaly rozpočet navržený Evropskou komisí určený pro nadnárodní spolupráci;

2.13

doporučuje věnovat větší pozornost meziregionálnímu aspektu a připomíná důležitou roli, kterou hraje dostatečný rozpočet pro dosažení stanovených cílů.

3.1

nejprve připomíná nutnost, aby Evropská unie disponovala rozpočtem ve výši svých ambicí a zejména cílů, které byly stanoveny Evropskou radou v Lisabonu;

3.2

je tudíž znepokojen rizikem silné disproporce mezi vyhlášenými strategickými ambicemi a nedostatečnými finančními prostředky, které mohou být ve světle posledních mezivládních jednání na tyto ambice vyčleněny;

3.3

proto lituje, že Evropská komise nenavrhuje soustředit větší podporu Společenství na oblasti a území, kde může mít skutečný vliv;

3.4

domnívá se tedy, že pokud jde o budoucí cíl regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, bylo by vhodné rozlišovat kritéria podpory EFRR a ESF, neboť je-li oprávněné, že se ESF týká celku evropských území ze zřejmých důvodů nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, je naopak nutné, aby podpora EFRR brala při svém rozdělování v úvahu některá územní kritéria;

3.5

naznačuje tedy, aby byly strukturální fondy přednostně určeny pro nejméně konkurenceschopné a nejvíce znevýhodněné regiony a základem pro jejich rozdělení byla kritéria Společenství s tím, že budou vyvážena na základě jednoznačných a objektivních územních kritérií;

3.6

dále lituje, že nebyla na zasedání Evropské rady ve dnech 16. a 17. června 2005 uzavřena dohoda o finančních výhledech. Připomíná rizika, že další prodlužování chybějící dohody v této oblasti by mohlo ztížit přípravy budoucího programovacího období 2007-2013.

1.

zdůrazňuje práci dokončenou Evropskou komisí pro předložení strategického dokumentu, ale zajímá se, jak tohoto dokumentu využijí členské státy;

2.

znovu potvrzuje svou podporu prioritě věnované regionům konvergence spojenou zejména s rozšířením o deset nových členských států;

3.

domnívá se, že regionální politika a politika soudržnosti by se nemohla omezit pouze na to, aby členské státy financovaly sektorové politiky považované za prioritní v Lisabonské strategii. Hlavní činností politiky soudržnosti je v podstatě vyrovnávání regionálních a místních rozdílů a nikoli podporování nejkonkurenceschopnějších regionů;

4.

je toho názoru, že úspěch Lisabonské strategie závisí nejprve a především na jejím provádění na místní a regionální úrovni;

5.

přeje si, aby regiony způsobilé pro budoucí cíl konkurenceschopnosti a zaměstnanosti mohly soustředit podporu Společenství na financování skutečných strategií regionálního rozvoje prováděných na regionální úrovni;

6.

je znepokojen, že není brán v úvahu skutečný územní rozměr, který je přitom důvodem existence skutečné politiky soudržnosti Společenství;

7.

přikládá proto největší význam pokračování cíle územní soudržnosti, obzvláště významného v souvislosti s rozšířenou Evropou;

8.

požaduje lepší vyváženost mezi požadavky na konkurenceschopnost Evropské unie a jejích členských států a potřebami územní soudržnosti v prostoru Společenství;

9.

domnívá se, že k této lepší vyváženosti dochází způsobilostí celku evropských regionů, ale také integrací skutečného územního rozměru do Národních strategických referenčních rámců (CRSN) vypracovaných členskými státy za účelem soustředění podpory Společenství na okrajové a/nebo méně konkurenceschopné regiony;

10.

doporučuje dávat větší význam územní spolupráci obecně a nadnárodní spolupráci zvlášť, a tím jí přisoudit větší strategický charakter v oblasti strukturování území prostoru Společenství a vyčlenit přiměřené rozpočtové prostředky;

11.

dále připomíná svou podporu návrhům Evropské komise k finančním výhledům na období 2007-2013; domnívá se, že cíle formulované v rámci Strategických obecných zásad Společenství nebudou moci být dosaženy bez realistického a ambiciózního rozpočtu Společenství umožňujícího pokračování skutečné regionální politiky a politiky soudržnosti pro celou Evropskou unii.