42023X0406

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 42023X0406 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 42023X0406

Help

Předpis OSN č. 17 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska sedadel, jejich ukotvení a opěrek hlavy [2023/406]

PUB/2022/951

Úř. věst. L 62, 27.2.2023, pp. 1–65 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

Legal status of the document In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2023/406/oj

HTML

PDF

Official Journal

27.2.2023

Úřední věstník Evropské unie

L 62/1

Pouze původní texty Evropské hospodářské komise mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: https://unece.org/status-1958-agreement-and-annexed-regulations

Předpis OSN č. 17 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska sedadel, jejich ukotvení a opěrek hlavy [2023/406]

Zahrnující veškerá platná znění až po:

sérii změn 10 – datum vstupu v platnost: 9. června 2021

Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Autentická a právně závazná znění jsou tato:

ECE/TRANS/WP.29/2015/47

ECE/TRANS/WP.29/2017/121

ECE/TRANS/WP.29/2017/122

ECE/TRANS/WP.29/2018/142

ECE/TRANS/WP.29/2019/116

ECE/TRANS/WP.29/2019/35

ECE/TRANS/WP.29/2020/106

OBSAH

PŘEDPIS

Oblast působnosti

Definice

Žádost o schválení

Schválení

Požadavky

Zkoušení

Shodnost výroby

Sankce za neshodu při výrobě

Změna typu vozidla a rozšíření schválení z hlediska sedadel, jejich ukotvení a/nebo jejich opěrek hlavy

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Návod k použití

12.

Názvy a adresy technických zkušeben zodpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

13.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Sdělení

Uspořádání značky schválení

Postup stanovení bodu H a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

Dodatek 1 –

Popis třírozměrného zařízení ke stanovení bodu H

Dodatek 2 –

Třírozměrný vztažný systém

Dodatek 3 –

Referenční údaje o místech k sezení

Zkušební postup pro měření minimální šířky

Zkušební postup pro měření posunu a pevnosti

Zkušební postup k ověření absorpce energie opěradlem sedadla

Metoda zkoušení pevnosti ukotvení sedadel a jejich seřizovacího, blokovacího a posuvného systému

Zkušební postup pro měření otvorů a mezer

Zkušební postup pro zařízení určená k ochraně cestujících proti pohybu zavazadel

Dodatek –

Koridor zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase (simulace čelního nárazu)

Zkušební postup pro měření výšky

Zkušební postup pro měření vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy

Postup zkoušky absorpce energie opěrkou hlavy zpředu

Postup zkoušky udržení výškového nastavení

Postup zkoušky dynamických vlastností

Postup zkoušky opěrky hlavy v poloze, jež není určena k použití

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na:

a)	vozidla kategorií M1 a N (1), pokud jde o pevnost sedadel, jejich ukotvení a jejich opěrky hlavy;

b)	vozidla kategorií M2 a M3 1, pokud jde o sedadla, na která se nevztahuje předpis č. 80, pokud jde o pevnost sedadel, jejich ukotvení a jejich opěrky hlavy;

c)	vozidla kategorie M1, pokud jde o konstrukci zadních částí opěradel sedadel a konstrukci zařízení určených k ochraně cestujících před nebezpečím vznikajícím pohybem zavazadel při čelním nárazu.

Nevztahuje se na vozidla, pokud jde o bočně orientovaná nebo dozadu orientovaná sedadla nebo o opěrky hlavy upevněné na tato sedadla, s výjimkou vozidel kategorie M2 a M3 třídy A a I, s výhradou ustanovení bodu 5.1.1.

2. DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se

2.1

„schválením vozidla“ rozumí schválení typu vozidla, pokud jde o pevnost sedadel a jejich ukotvení, konstrukci zadní části opěradel sedadel a vlastnosti jejich opěrek hlavy;

2.2

„typem vozidla“ rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových základních hlediscích, jako jsou:

2.2.1

konstrukce, tvar, rozměry, materiály a hmotnost sedadel, ačkoli potah a barva sedadel se mohou lišit; rozdíly hmotnosti nepřevyšující 5 procent schváleného typu sedadla nejsou pokládány za významné;

2.2.2

typ a rozměry seřizovacího, posuvného a blokovacího systému opěradel a sedadel a jejich částí;

2.2.3

typ a rozměry ukotvení sedadel;

2.2.4

rozměry, konstrukce, materiály a čalounění opěrek hlavy, ačkoli potah a barva se mohou lišit;

2.2.5

typ a rozměry upevnění opěrek hlavy a vlastnosti části vozidla, ke které je opěrka hlavy upevněna, pokud se jedná o samostatnou opěrku hlavy;

2.3

„sedadlem“ rozumí konstrukce včetně čalounění, která může být pevnou součástí konstrukce vozidla a která je určena k sezení jedné osoby. V závislosti na orientaci jsou sedadla definována takto:

2.3.1

„dopředu orientovaným sedadlem“ rozumí sedadlo, které může být užíváno během jízdy a které směřuje k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá úhel +10° nebo –10° se svislou rovinou souměrnosti vozidla;

2.3.2

„dozadu orientovaným sedadlem“ rozumí sedadlo, které může být užíváno během jízdy a které směřuje k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá úhel +10° nebo –10° se svislou rovinou souměrnosti vozidla;

2.3.3

„bočně orientovaným sedadlem“ rozumí sedadlo, které může být užíváno během jízdy a které směřuje k boční části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá úhel 90° (±10°) se svislou rovinou souměrnosti vozidla;

2.4

„lavicovým sedadlem“ rozumí konstrukce včetně čalounění, určená k sezení více než jedné dospělé osoby;

2.5

„ukotvením“ rozumí systém, kterým je soustava sedadel připevněna ke karoserii vozidla, včetně příslušných částí karoserie vozidla;

2.6

„v poloze pro použití cestujícím“ rozumí, pokud jde o seřízení sedadla a opěrky hlavy, seřizovací polohy používané cestujícími, když je vozidlo v pohybu, a nikoli polohy určené výhradně k usnadnění nástupu a výstupu cestujících, přístupu do nákladového prostoru a/nebo skladování nákladu ve vozidle;

2.7

„seřizovacím systémem“ rozumí zařízení, kterým se sedadlo nebo jeho části mohou nastavit do polohy vyhovující tvaru těla cestujícího. Toto zařízení může zvláště umožňovat:

2.7.1

podélné seřízení;

2.7.2

výškové seřízení;

2.7.3

úhlové seřízení;

2.8

„posuvným systémem“ rozumí zařízení, pomocí kterého se může sedadlo nebo jedna z jeho částí posunout nebo natočit, bez pevné mezilehlé polohy, k usnadnění přístupu do prostoru za dotyčným sedadlem;

2.9

„blokovacím systémem“ rozumí zařízení, které zajišťuje sedadlo a jeho části v poloze pro užívání;

2.10

„sklopným sedadlem“ rozumí sedadlo určené k příležitostnému použití, které je běžně sklopeno a je cestujícím snadno ovladatelné;

2.11

„příčnou rovinou“ rozumí rovina kolmá k podélné střední rovině vozidla;

2.12

„podélnou rovinou“ rozumí jakákoli rovina rovnoběžná se svislou podélnou nulovou rovinou vozidla podle definice v dodatku 2 k příloze 3;

2.13

„opěrkou hlavy“ rozumí, na každém místě k sezení, zařízení, jež omezuje posun hlavy sedící osoby vůči trupu směrem dozadu a je umístěno ve výšce 700 mm nebo větší v kterémkoli bodě mezi dvěma svislými podélnými rovinami procházejícími 85 mm po obou stranách od linie trupu, při jakémkoliv seřízení vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy a výškovém seřízení, měřeno podle přílohy 10;

2.13.1

„opěrkou hlavy tvořící nedílnou část sedadla“ rozumí opěrka tvořená horní částí opěradla sedadla;

2.13.2

„oddělitelnou opěrkou hlavy“ rozumí opěrka hlavy tvořená konstrukční částí oddělitelnou od sedadla, která je navržena tak, aby byla zasunuta a pevně uchycena v konstrukci opěradla sedadla; Tuto definici splňuje oddělitelná opěrka hlavy, kterou lze od sedadla oddělit pouze pomocí nářadí a/nebo po částečném nebo úplném odstranění potahu sedadla;

2.13.3

„samostatnou opěrkou hlavy“ rozumí opěrka hlavy tvořená konstrukční částí oddělenou od sedadla, která je navržena pro zasunutí nebo pevné zachycení v konstrukci vozidla;

2.13.4

„seřiditelnou opěrkou hlavy“ rozumí opěrka hlavy, kterou lze pohybovat nezávisle na opěradle sedadla mezi nejméně dvěma polohami seřízení pro použití cestujícím;

2.14

„zadním sklem“ rozumí zasklení oken směřujících dozadu umístěné v zadní části střešního panelu;

2.15

„vzdáleností mezi hlavou a opěrkou hlavy“ rozumí vodorovná vzdálenost mezi přední stěnou opěrky hlavy a nejzadnějším bodem hlavy;

2.16

„vzdáleností mezi hlavou a opěrkou hlavy měřenou metodou bodu R“ rozumí vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy změřená v souladu s přílohou 11;

2.17

„referenční vzdáleností mezi hlavou figuríny BioRID a opěrkou hlavy“ rozumí vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy stanovená v souladu s přílohou 14;

2.18

„bodem H“ rozumí střed otáčení trupu a stehna u zařízení 3DH instalovaného na sedadle vozidla v souladu s přílohou 3. Jakmile je bod H určen postupem popsaným v příloze 3, je pokládán vůči konstrukci sedáku sedadla za pevný a má se za to, že se pohybuje s ní, když je sedadlo seřizováno ve směru X;

2.19

„bodem R“ rozumí konstrukční bod definovaný výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený s ohledem na třírozměrný vztažný systém definovaný v příloze 3. Bod R je definován v příloze 3 a

2.19.1

stanoví nejzadnější obvyklé konstrukční místo pro řízení nebo jízdu na každém místě k sezení ve vozidle;

2.19.2

má souřadnice určené vzhledem k nosné konstrukci vozidla;

2.19.3

představuje polohu středu otáčení trupu a stehna;

2.20

„vztažnou přímkou“ rozumí přímka na figuríně znázorněné na obrázku 1 v dodatku 1 k příloze 3 tohoto předpisu;

2.21

„konstrukčním úhlem trupu“ rozumí úhel změřený pomocí zařízení 3DH mezi svislicí vedoucí bodem R a linií trupu v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla stanovené výrobcem vozidla;

2.22

„skutečným vrcholem opěrky hlavy“ rozumí nejvyšší bod osy opěrky hlavy stanovený v souladu s přílohou 10 a označovaný jako průsečík;

2.23

„výškou opěrky hlavy“ rozumí vzdálenost od bodu R měřená rovnoběžně s linií trupu ke skutečnému vrcholu opěrky hlavy v rovině kolmé k linii trupu;

2.24

„třírozměrným zařízením ke stanovení bodu H“ (zařízením 3DH) rozumí zařízení používané k určení bodů H a skutečných úhlů trupu. Toto zařízení je definováno v příloze 3;

2.25

„linií trupu“ rozumí osa sondy zařízení 3DH se sondou v úplně zadní poloze;

2.26

„skutečným úhlem trupu“ rozumí úhel změřený zařízením 3DH mezi svislou přímkou vedenou bodem H a linií trupu s použitím zadního úhlového kvadrantu na zařízení 3DH;

2.27

„bodem R50 “ rozumí konstrukční bod definovaný výrobcem vozidla pro sedícího muže 50. percentilu pro uvažované místo k sezení;

2.28

„odrazem“ rozumí pohyb hlavy po dotyku s opěrkou hlavy (tj. kolikrát po čase T-HRC(end)).

2.29

„bočním vedením“ rozumí seřiditelné prvky sedadla na bocích sedáku a/nebo opěradla sedadla poskytující cestujícímu boční oporu;

2.30

„oddělovacím systémem“ rozumí části nebo zařízení, které, navíc k opěradlům sedadel, mají chránit cestující proti pohybu zavazadel; oddělovací systém může být konkrétně tvořen sítí nebo drátěným pletivem umístěným nad úrovní opěradel sedadel v jejich vzpřímené nebo rozložené poloze. Opěrky hlavy dodávané jako standardní vybavení vozidel vybavovaných takovými částmi nebo zařízením jsou pokládány za součást oddělovacího systému. Ovšem sedadlo vybavené opěrkou hlavy není samo o sobě pokládáno za oddělovací systém.

3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení typu vozidla předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2

Žádost musí být doplněna následujícími dokumenty ve trojím vyhotovení a s následujícími specifikacemi:

3.2.1

podrobný popis typu vozidla, pokud jde o konstrukci sedadel, jejich ukotvení a jejich seřizovací, posuvný a blokovací systém;

3.2.1.1

podrobný popis a/nebo výkresy oddělovacího systému, je-li to vhodné.

3.2.2

výkresy sedadel, jejich ukotvení na vozidle a jejich seřizovacího, posuvného a blokovacího systému, provedené ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné.

3.2.3

V případě sedadla s oddělitelnou opěrkou hlavy:

3.2.3.1

podrobný popis opěrky hlavy upřesňující zejména druh materiálu nebo materiálů pro čalounění;

3.2.3.2

podrobný popis umístění, typu nosiče a upevňovacích součástí pro montáž opěrky hlavy na sedadlo.

3.2.4

V případě samostatné opěrky hlavy:

3.2.4.1

podrobný popis opěrky hlavy upřesňující zejména druh materiálu nebo materiálů pro čalounění;

3.2.4.2

podrobný popis umístění a typu nosiče a upevňovacích elementů pro montáž opěrky hlavy na konstrukci vozidla.

3.3

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:

3.3.1

vozidlo představující typ vozidla, které má být schváleno, nebo části vozidla, které technická zkušebna pokládá za nezbytné pro schvalovací zkoušení;

3.3.2

další sada sedadel, kterými je vozidlo vybaveno, s jejich ukotvením.

3.3.3

U vozidel se sedadly, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy, navíc k požadavkům stanoveným výše v bodech 3.3.1 a 3.3.2:

3.3.3.1

V případě oddělitelných opěrek hlavy: další sada sedadel opatřených opěrkami hlavy, kterými je vozidlo vybavováno, včetně jejich ukotvení.

3.3.3.2

V případě samostatných opěrek hlavy: další sada sedadel, kterými je vozidlo vybavováno včetně jejich ukotvení, další sada příslušných opěrek hlavy a část konstrukce vozidla, ke které jsou opěrky hlavy upevněny, nebo kompletní konstrukce.

4. SCHVÁLENÍ

4.1

Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje odpovídající požadavky (sedadla, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy).

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice (nyní 09, což odpovídá sérii změn 09) informují o sérii změn, která zahrnuje poslední podstatné technické změny předpisu v době vydání schválení typu. Táž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo stejnému typu vozidla vybaveného jiným typem sedadel nebo opěrek hlavy nebo sedadly s jiným odlišným ukotvením na vozidle (platí to jak pro sedadla s opěrkami hlavy, tak i bez nich), tak i jinému typu vozidla.

4.3

Oznámení o schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí schválení typu vozidla podle tohoto předpisu se smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, oznámí na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.4

Každé vozidlo odpovídající typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení označí mezinárodní značkou schválení sestávající z:

4.4.1

z písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo státu, který schválení udělil (2);

4.4.2

čísla tohoto předpisu následovaného písmenem „R“, pomlčkou a číslem schválení vpravo od kružnice předepsané výše v bodě 4.4.1.

4.4.3

Pokud je ale vozidlo vybaveno jedním sedadlem nebo větším počtem sedadel, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy, schválených jako odpovídající požadavkům níže uvedených bodů 5.2 a 5.3, bude číslo tohoto předpisu doplněno písmeny „RA“. Ve formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu musí být uvedeno, které sedadlo (sedadla) vozidla je (jsou) nebo může (mohou) být vybaveno(a) opěrkami hlavy. Z označení musí rovněž vyplývat, že zbývající sedadla ve vozidle, která nejsou nebo nemohou být vybavena opěrkami hlavy, jsou schválena a odpovídají požadavkům níže uvedeného bodu 5.2 tohoto předpisu.

4.5

Pokud vozidlo odpovídá typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více jiných předpisů přiložených k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, pak symbol předepsaný v bodě 4.4.1 nemusí být opakován; v takovém případě budou číslo předpisu a čísla schválení a doplňkové symboly veškerých předpisů, podle kterých bylo schválení uděleno v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístěny ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1.

4.6

Značka schválení musí být jasně čitelná a neodstranitelná.

4.7

Značka schválení musí být umístěna poblíž typového štítku vozidla nebo přímo na něm. Tento štítek upevňuje výrobce.

4.8

Příklady uspořádání značky schválení jsou uvedeny v příloze 2 tohoto předpisu.

5. POŽADAVKY

5.1

Všeobecné požadavky

5.1.1

Montáž bočně orientovaných sedadel by měla být zakázána u vozidel kategorií M1, N1, M2 (třídy II, III a B) a M3 o maximální technicky přípustné hmotnosti nepřevyšující 10 tun (třídy II, III a B).

5.1.2

To se netýká sanitek nebo vozidel určených pro ozbrojené složky, civilní ochranu, hasičské útvary a síly odpovědné za udržování veřejného pořádku.

5.2

Obecné požadavky na všechna sedadla vozidel kategorie M1 (3)

5.2.1

Všechny systémy seřízení a posouvání musí být opatřeny samočinně fungujícím blokovacím systémem.

U loketních opěrek nebo jiných zařízení ke zvýšení pohodlí není blokovací systém nutný, pokud přítomnost uvedených zařízení nezpůsobuje další nebezpečí poranění cestujících v případě kolize.

Sklopná sedadla se musí v poloze pro používání cestujícími samočinně zablokovat.

5.2.2

Ovládač sloužící k odblokování zařízení podle bodu 2.7 tohoto předpisu musí být umístěn na vnější straně sedadla blízko u dveří. Musí být snadno přístupný, a to i pro cestujícího na sedadle, které se nachází bezprostředně za dotyčným sedadlem.

5.2.3

Zadní části sedadel nacházející se v oblasti 1 podle definice v níže uvedeném bodě 6.8.1.1 musí vyhovět při zkoušce pohlcování energie v souladu s požadavky přílohy 6 tohoto předpisu.

5.2.3.1

Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže při zkouškách postupem podle přílohy 6 tohoto předpisu nepřesáhne zpoždění makety hlavy 80 g spojitě po dobu delší než 3 ms. Mimo to se v průběhu zkoušky a po zkoušce nesmějí objevit žádné nebezpečné hrany.

5.2.3.2

Požadavky bodu 5.2.3 se nevztahují na nejzadnější sedadla nebo na sedadla, jejichž opěradla směřují k sobě, nebo na sedadla, která splňují ustanovení předpisu OSN č. 21 „Jednotná ustanovení o schvalování vozidel z hlediska jejich vnitřního vybavení“ (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.20/Rev.2, ve znění pozdějších předpisů).

5.2.4

Povrch zadních částí sedadel nesmí vykazovat žádné nebezpečné nerovnosti nebo ostré hrany, které mohou zvýšit nebezpečí poranění cestujících. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže povrch zadních částí sedadel zkoušených za podmínek uvedených níže v bodě 6.1 vykazuje poloměry zakřivení nejméně:

2,5 mm v oblasti 1,

5,0 mm v oblasti 2,

3,2 mm v oblasti 3.

Tyto oblasti jsou definovány níže v bodě 6.8.1.

5.2.4.1

Tento požadavek se nevztahuje na:

5.2.4.1.1

části v různých oblastech vykazující výčnělky menší než 3,2 mm nad okolním povrchem, které musí mít tupé hrany, za předpokladu, že výška výčnělku není větší než polovina jeho šířky;

5.2.4.1.2

nejzadnější sedadla a sedadla směřující opěradly k sobě nebo na sedadla, která splňují ustanovení předpisu OSN č. 21 „Jednotná ustanovení o schvalování vozidel z hlediska jejich vnitřního vybavení“ (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.20/Rev.2, ve znění pozdějších předpisů);

5.2.4.1.3

zadní části sedadel nacházející se pod vodorovnou rovinou, která prochází nejnižším bodem R v každé řadě sedadel. (Pokud mají řady sedadel počínaje odzadu rozdílnou výšku, musí se tato rovina otočit nahoru nebo dolů tak, aby vytvářela svislý schod procházející bodem R řady sedadel bezprostředně vepředu.);

5.2.4.1.4

takové části jako „ohebné drátěné pletivo“.

5.2.4.2

V oblasti 2 definované v bodě 6.8.1.2 mohou povrchy vykazovat poloměry menší než 5 mm, nikoli však menší než 2,5 mm, za předpokladu, že vyhoví při zkoušce pohlcování energie podle přílohy 6 tohoto předpisu. Kromě toho musí být tyto povrchy čalouněny, aby se zabránilo přímému dotyku hlavy s konstrukcí rámu sedadla.

5.2.4.3

Jestliže se ve výše uvedených oblastech nacházejí části pokryté materiálem tvrdosti menší než 50 Shore A, pak se uvedené požadavky vztahují jen na tuhé části s výjimkou požadavků, které se týkají zkoušky pohlcování energie podle přílohy 6.

5.2.5

V průběhu zkoušek nebo po zkouškách podle bodů 6.2 a 6.3 níže se nesmějí objevit na kostře sedadla, na ukotvení sedadla, na systémech seřízení a posouvání a jejich blokovacích zařízeních žádné vady. Trvalé deformace včetně trhlin jsou přípustné za předpokladu, že se nezvýší nebezpečí poranění v případě kolize a zůstane zachována schopnost zařízení unést předepsané zatížení.

5.2.6

V průběhu zkoušek popsaných níže v bodě 6.3 a v bodě 2.1 přílohy 9 tohoto předpisu nesmí dojít k uvolnění blokovacích systémů.

5.2.7

Systémy posouvání, které umožňují nebo usnadňují přístup cestujících, musí po zkouškách zůstat schopné funkce; musí být schopny být alespoň jednou odblokovány a musí dovolit posunutí sedadla nebo části sedadla, pro které jsou určeny.

Ostatní systémy posouvání, jakož i systémy seřízení a jejich blokovací systémy si nemusí zachovat schopnost funkce.

V případě sedadel s opěrkami hlavy se pevnost opěradla a jeho blokovacích zařízení považuje za vyhovující požadavkům bodu 6.2, jestliže se po zkoušce podle přílohy 5 neobjeví žádné poškození sedadla nebo opěradla sedadla; v ostatních případech je nutno prokázat, že sedadlo je schopno vyhovět požadavkům bodu 6.2.

V případě sedadel (lavic) s větším počtem míst k sezení, než je počet opěrek hlavy, a v případě, že se výrobce rozhodne při zkoušce podle bodu 3.1 přílohy 5 neaplikovat 53 daNm, musí se kromě zkoušky podle bodu 3.1 přílohy 5 vykonat zkouška pevnosti opěradla sedadla podle bodu 6.2.

5.3

Obecné specifikace pro sedadla vozidel kategorií N1, N2 a N3 a sedadla vozidel kategorií M2 a M3, na která se nevztahuje předpis OSN č. 80

S výjimkou ustanovení bodu 5.1 platí tyto požadavky rovněž pro bočně orientovaná sedadla všech kategorií vozidel.

5.3.1

Sedadla a lavicová sedadla musí být pevně přimontována k vozidlu.

5.3.2

Seřiditelná sedadla a lavicová sedadla se musí ve všech svých polohách samočinně zablokovat.

5.3.3

Seřiditelná opěradla sedadel musí být možno ve všech jejich polohách zablokovat.

5.3.4

Všechna sedadla, která mohou být sklopena dopředu, nebo která mají sklopné opěradlo, a sklopná sedadla se musí v poloze pro používání cestujícími samočinně zablokovat.

Tyto požadavky se nevztahují na sklopná sedadla namontovaná v prostoru pro invalidní vozíky nebo v prostoru pro stojící cestující vozidel kategorie M2 nebo M3 třídy I, II nebo A ani na sklopná sedadla namontovaná v přístupovém průchodu vozidel kategorie M2 nebo M3.

5.4

Montáž opěrek hlavy

5.4.1

Opěrka hlavy musí být namontována na každém vnějším předním sedadle každého vozidla kategorie M1. Sedadla vybavená opěrkami hlavy a určená k montáži na jiná místa k sezení a do jiných kategorií vozidel mohou být rovněž schválena podle tohoto předpisu.

5.4.2

Opěrka hlavy musí být namontována na každé vnější přední sedadlo každého vozidla kategorie M2 o maximální hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a každého vozidla kategorie N1; opěrky hlavy montované do takových vozidel musí odpovídat požadavkům předpisu OSN č. 25 ve znění série změn 04.

5.5

Zvláštní požadavky na sedadla, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy

5.5.1

Přítomnost opěrek hlavy nesmí být pro cestující ve vozidle zdrojem dalšího nebezpečí. Zejména nesmějí opěrky hlavy v jakékoli poloze užívání vykazovat nebezpečné nerovnosti povrchu nebo ostré hrany, které by mohly zvyšovat riziko nebo vážnost poranění cestujících.

5.5.1.1

Části přední a zadní strany opěrky hlavy nacházející se v oblasti 1 podle definice v níže uvedeném bodě 6.8.1.1.3 musí být čalouněny tak, aby zabránily přímému kontaktu hlavy s částmi konstrukce opěrky, a musí splňovat požadavky výše uvedeného bodu 5.2.4.

5.5.1.2

Části přední a zadní plochy opěrky hlavy nacházející se v oblasti 2 podle definice v níže uvedeném bodě 6.8.1.2 musí být čalouněny tak, aby zabránily přímému kontaktu hlavy s částmi konstrukce opěrky, a musí splňovat požadavky výše uvedeného bodu 5.2.4 použitelné na zadní části sedadel nacházející se v oblasti 2. Použije-li se pro přední strany opěrek hlavy bod 5.2.4.2, provede se zkouška pohlcení energie podle přílohy 12. V případě opěrek hlavy tvořících nedílnou součást opěradla sedadla se za přední stranu opěrky hlavy považuje oblast nad rovinou kolmou k vztažné čáře ve vzdálenosti 540 mm od bodu R a mezi dvěma svislými podélnými rovinami procházejícími ve vzdálenosti 85 mm na obou stranách vztažné přímky.

5.5.2

Části zadní strany opěrky hlavy nacházející se v oblasti 1 podle definice v bodě 6.8.1.1.3 musí vyhovět při zkoušce pohlcení energie.

5.5.2.1

Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže při zkouškách postupem podle přílohy 6 nepřesáhne zpoždění makety hlavy 80 g spojitě po dobu delší než 3 ms. Mimo to se v průběhu zkoušky a po zkoušce nesmějí objevit žádné nebezpečné hrany.

5.5.3

Požadavky výše uvedených bodů 5.5.1 a 5.5.2 se nevztahují na zadní části opěrek hlavy určených k instalaci na sedadla, za kterými nejsou další sedadla.

5.5.4

Opěrky hlavy musí být připevněny k sedadlu nebo ke karoserii vozidla takovým způsobem, aby z čalounění opěrky hlavy nebo z jejího upevnění k opěradlu sedadla nemohly vlivem tlaku způsobeného maketou hlavy v průběhu zkoušky vyčnívat žádné tuhé a nebezpečné části.

5.5.5

V případě sedadla vybaveného opěrkami hlavy mohou být požadavky uvedené v bodě 5.2.3 se souhlasem technické zkušebny považovány za splněné, jestliže sedadlo vybavené opěrkou hlavy vyhovuje bodu 5.5.2.

5.6

Požadavky na vlastnosti

5.6.1

Obecné požadavky

5.6.1.1

Opěrky hlavy předních krajních sedadel musí podle rozhodnutí výrobce vyhovovat buď bodu 5.6.1.1.1, nebo bodu 5.6.1.1.2.

5.6.1.1.1

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.1, 5.6.3 až 5.6.7, 5.7, 5.8 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.1.2

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.1, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.8, 5.9 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.2

Ve vozidlech s opěrkami hlavy na předních středových sedadlech musí opěrky hlavy podle rozhodnutí výrobce vyhovovat buď bodu 5.6.1.2.1, nebo bodu 5.6.1.2.2.

5.6.1.2.1

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.2, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.7, 5.8 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.2.2

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.2, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.8, 5.9 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.3

Ve vozidlech s opěrkami hlavy na zadních krajních sedadlech musí opěrky hlavy podle rozhodnutí výrobce vyhovovat buď bodu 5.6.1.3.1, nebo bodu 5.6.1.3.2.

5.6.1.3.1

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.4, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.7, 5.8 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.3.2

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.4, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.8, 5.9 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.4

Ve vozidlech s opěrkami hlavy na zadních středových sedadlech musí opěrky hlavy podle rozhodnutí výrobce vyhovovat buď bodu 5.6.1.4.1, nebo bodu 5.6.1.4.2.

5.6.1.4.1

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.6, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.7, 5.8 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.4.2

Opěrka hlavy musí vyhovovat bodům 5.6.2.6, 5.6.3 až 5.6.5, 5.6.7, 5.8, 5.9 a 5.10 tohoto předpisu.

5.6.1.5

Nelze-li usadit zkušební figurínu na určená místa k sezení podle bodu 5.9 tohoto předpisu, musí příslušná opěrka hlavy vyhovovat buď bodu 5.6.1.1.1, nebo bodu 5.6.1.2.1, nebo bodu 5.6.1.3.1, nebo bodu 5.6.1.4.1 tohoto předpisu.

5.6.2

Výška opěrky hlavy

Požadavky na výšku musí být prokázány v souladu s ustanoveními přílohy 10.

5.6.2.1

Přední krajní místa k sezení

Výška opěrky hlavy umístěné na předním krajním místě k sezení nesmí být menší než:

a)	830 mm v alespoň jedné poloze seřízení opěrky hlavy a

b)	720 mm v libovolné poloze seřízení opěrky hlavy.

Výjimkou jsou případy uvedené v bodě 5.6.2.3 tohoto předpisu.

5.6.2.2

Přední středová místa k sezení vybavená opěrkami hlavy

Výška opěrky hlavy na předním středovém místě k sezení nesmí být menší než 720 mm v libovolné seřizovací poloze, s výjimkou případů uvedených v bodě 5.6.2.3 tohoto předpisu.

5.6.2.3

Výjimka

Jestliže kvůli stropu vozidla, včetně obložení, nemůže opěrka hlavy na určeném místě k sezení vpředu dosáhnout výšky předepsané v bodě 5.6.2.1, nebo případně 5.6.2.2 tohoto předpisu, rozteč mezi opěrkou hlavy a stropem, včetně obložení, nesmí při měření podle bodu 2.3.3.1 přílohy 10 přesáhnout 50 mm, když je opěrka hlavy v nejvyšší poloze pro použití cestujícím. Výška opěrky hlavy na určeném místě k sezení vpředu však nesmí být v žádném případě menší než 700 mm, když je opěrka hlavy v nejnižší poloze pro použití cestujícím.

5.6.2.4

Zadní krajní místa k sezení vybavená opěrkami hlavy

Výška opěrky hlavy na zadním krajním místě k sezení nesmí být menší než 720 mm v jakékoli seřizovací poloze, s výjimkou případů uvedených v bodě 5.6.2.5 tohoto předpisu.

5.6.2.5

Výjimka

Jestliže kvůli stropu vozidla, včetně obložení, nebo zadního skla nemůže opěrka hlavy na zadním krajním místě k sezení dosáhnout výšky předepsané v bodě 5.6.2.4 tohoto předpisu, mezera mezi opěrkou hlavy a stropem, včetně obložení, nebo zadním sklem nesmí při měření podle bodu 2.3.3.1 přílohy 10 přesáhnout 50 mm, když je opěrka hlavy vysunuta do nejvyšší polohy pro použití cestujícím.

5.6.2.6

Zadní středová místa k sezení vybavená opěrkami hlavy

Při měření podle přílohy 10 nesmí být výška opěrky hlavy určené pro zadní středová sedadla nebo zadní středová místa k sezení menší než 700 mm.

5.6.3

Minimální šířka

Při měření podle přílohy 4 nesmí být příčná šířka opěrky hlavy menší než 85 mm na obou stranách linie trupu (vzdálenosti L a L’).

5.6.4

Otvory v opěrkách hlavy

Je-li při měření podle přílohy 8 v opěrce hlavy otvor větší než 60 mm, musí být maximální posuv makety hlavy dozadu menší než 102 mm, jestliže je opěrka hlavy zkoušena ve výšce tohoto otvoru podle přílohy 5.

U opěrek hlavy tvořících nedílnou část opěradla je uvažovaná oblast

nad rovinou kolmou ke vztažné přímce ve vzdálenosti 540 mm od bodu R a mezi dvěma svislými podélnými rovinami procházejícími ve vzdálenosti 85 mm na obě strany od vztažné přímky.

5.6.5

Prostor mezi opěrkou hlavy a vrcholem opěradla

Měří-li se podle přílohy 8 a opěrka hlavy není výškově nastavitelná, nesmí být mezera mezi spodním okrajem opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla větší než 60 mm.

V případě opěrek hlavy výškově seřiditelných do více než jedné polohy pro použití cestujícím, měřeno podle přílohy 8, nesmí být mezera mezi spodním okrajem opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla větší než 25 mm, když je opěrka hlavy nastavena do nejnižší polohy.

5.6.6

Požadavky na maximální vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy na předních krajních místech k sezení za statických podmínek

5.6.6.1

Ke splnění požadavků u výškově seřiditelných opěrek hlavy musí být skutečný vrchol opěrky hlavy ve všech polohách výškového seřízení mezi 720 mm a 830 mm včetně. Je-li skutečný vrchol opěrky hlavy v nejnižší poloze výškového seřízení výše než 830 mm, musí být požadavky tohoto předpisu splněny pouze v této poloze.

U opěrek hlavy, jež lze seřídit v podélné rovině vozidla, musí být požadavek na maximální vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy dodržen ve všech seřizovacích polohách.

5.6.6.2

Měří-li se podle přílohy 11, nesmí být vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy větší než 45 mm.

5.6.6.3

Není-li opěrka hlavy na předním krajním sedadle připevněna k opěradlu sedadla, nesmí být možné seřídit sedadlo nebo opěrku hlavy tak, aby vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy překročila 45 mm.

5.6.7

Výška přední styčné plochy opěrek hlavy měřená podle obrázku 10–6 přílohy 10 nesmí být menší než 100 mm, s výjimkou integrovaných opěrek hlavy.

5.7

Požadavky na statickou pevnost

Za statických podmínek musí každá opěrka hlavy splňovat následující požadavky.

5.7.1

Pohlcování energie

Když je přední plocha opěrky hlavy vystavena nárazové zkoušce podle přílohy 12, nesmí zpomalení makety hlavy překročit 785 m/s2 (80 g) nepřetržitě po dobu delší než 3 milisekundy. Kromě toho se během zkoušky ani po ní nesmí objevit žádná nebezpečná hrana.

5.7.2

Posun

Při zkoušce opěrky hlavy podle přílohy 5 se maketa hlavy nesmí, při působení síly vyvozující moment 373 Nm kolem bodu R, posunout o více než 102 mm kolmo za posunutou prodlouženou vztažnou přímku trupu „r1“.

5.7.3

Pevnost opěrky hlavy a jejího ukotvení

Při zkoušení opěrky hlavy a jejího ukotvení podle přílohy 5 musí zatížení působící na opěrku hlavy dosáhnout hodnoty 890 N a na této hodnotě zůstat po dobu nejméně 5 sekund, ledaže dojde k porušení sedadla nebo opěrky hlavy.

5.7.4

Udržení výškového nastavení u seřiditelné opěrky hlavy

Při zkoušce podle přílohy 13 nesmí mechanismus seřiditelné opěrky hlavy selhat natolik, aby se opěrka hlavy posunula dolů o více než 25 mm.

5.8

Polohy, jež nejsou určeny k použití

5.8.1

Opěrka hlavy řidiče nesmí mít polohu, jež není určena k použití

5.8.2

Opěrka hlavy předního krajního sedadla cestujícího může být nastavena do polohy, v níž její výška nesplňuje požadavky bodu 5.6.2.1 tohoto předpisu. V každé takové poloze však musí opěrka hlavy předního krajního sedadla spolucestujícího splňovat požadavky bodu 5.8.4.1 tohoto předpisu.

5.8.3

Všechny zadní opěrky hlavy a přední středové opěrky hlavy mohou být nastaveny do polohy, v níž jejich výška nesplňuje požadavky bodů 5.6.2.2, 5.6.2.4 nebo 5.6.2.6 tohoto předpisu. V každé takové poloze však musí opěrka hlavy splňovat rovněž jeden dodatečný požadavek ze souboru několika alternativních požadavků.

Tímto souborem alternativních požadavků mohou být, dle rozhodnutí výrobce, body 5.8.4.1, 5.8.4.2, 5.8.4.3, 5.8.4.4 nebo 5.8.4.5 tohoto předpisu.

5.8.4

Alternativní požadavky na opěrky hlavy s polohami, jež nejsou určeny k použití

Přípustné jsou všechny položky popsané v bodech 5.8.4.1 až 5.8.4.5.

5.8.4.1

Na všech místech k sezení vybavených opěrkami hlavy, s výjimkou místa řidiče, se opěrka hlavy musí z polohy, jež není určena k použití, vrátit do polohy, v níž její minimální výška není menší než výška předepsaná v bodě 5.6.2 tohoto předpisu, když je na sedadle umístěna zkušební figurína Hybrid III představující ženu 5. percentilu v souladu s přílohou 15. Výrobce se může rozhodnout, že místo zkušební figuríny Hybrid-III představující ženu 5. percentilu použije lidskou figurínu, jak je uvedeno v příloze 15.

5.8.4.2

Na předních středových a na zadních místech k sezení vybavených opěrkami hlavy musí být možné opěrku hlavy při zkoušce podle přílohy 15 ručně otočit dopředu nebo dozadu o nejméně 60° z jakékoli polohy seřízení pro použití cestujícím, v níž její minimální výška není menší než výška předepsaná v bodě 5.6.2 tohoto předpisu. Má se za to, že opěrka hlavy otočená nejméně o 60° dopředu nebo dozadu je nastavena do polohy, jež není určena k použití, i když by výška opěrky hlavy v takové poloze byla větší než výška předepsaná v bodě 5.6.2.

5.8.4.3

Při měření podle přílohy 15 nesmí být výška spodního okraje opěrky hlavy (HLE) větší než 460 mm, avšak nejméně 250 mm od bodu R, a tloušťka (S) nesmí být menší než 40 mm.

5.8.4.4

Při zkoušce podle přílohy 15 musí opěrka hlavy udržet skutečný úhel trupu na hodnotě nejméně o 10° menší, než když je opěrka hlavy v jakékoli seřizovací poloze, v níž její výška není menší než výška stanovená v bodě 5.6.2 tohoto předpisu.

5.8.4.5

Na polohu opěrky hlavy, jež není určena k použití, je třeba upozornit štítkem ve formě piktogramu, případně včetně písemného vysvětlení. Štítek musí znázorňovat, že opěrka hlavy je v poloze, jež není určena k použití, nebo uvádět informace umožňující cestujícímu určit, zda se jedná o takový případ. Štítek musí být natrvalo připevněn a umístěn tak, aby jej cestující při nastupování do vozidla na místo k sezení vybavené dotčenou opěrkou hlavy zřetelně viděl. Příklady piktogramů jsou znázorněny na obrázku 1.

Obrázek 1

Štítky upozorňující na polohu, v níž se opěrka hlavy nesmí používat

5.9

Požadavky na figurínu BioRID II

Až do provedení dalšího hodnocení je použití figuríny BioRID II OSN omezeno na sedadla s konstrukčním úhlem trupu 20° až 30°. Na žádost výrobce se však sedadla s konstrukčním úhlem trupu 15° až 20° mohou zkoušet při úhlu trupu 20° nebo v nejbližší vyšší aretované poloze.

5.9.1

Veškeré opěrky hlavy musí při zkoušce dopředného zrychlení na vozíku pro dynamické zkoušení s figurínou BioRID II OSN představující muže 50. percentilu, prováděné v souladu s přílohou 14, splňovat požadavky bodu 5.9.2.

5.9.2

Hodnotící kritéria

Každá opěrka hlavy musí udržet pohyb hlavy a krku v těchto mezích:

Tabulka 1

Kritéria poranění

Kritérium poranění krku

Max.

25 m2/s2

Horní část krku

360 N

MY(Flx/Ext)

30 Nm

Dolní část krku

monitorování

MY(Flx/Ext)

30 Nm

Poznámka:

Kritéria poranění se vypočítají s vyloučením zpětného pohybu hlavy. V případě kritéria poranění horní a dolní části krku se posuzují kladné i záporné hodnoty.

5.10

Pokud je opěrka hlavy nastavitelná, nesmí být možné vysunout ji nad maximální výšku pro používání, nebo ji vyjmout, ledaže uživatel provede záměrný úkon, který neslouží k seřízení výšky opěrky směrem nahoru.

5.11

Pokud po zkoušení podle bodu 5.7.3 nedojde k porušení sedadla nebo opěradla sedadla, má se za to, že pevnost opěradla sedadla a jeho blokovacího zařízení splňuje požadavky stanovené v bodě 6.2; v ostatních případech je nutno prokázat, že sedadlo je schopno bez porušení vyhovět požadavkům bodu 6.2.

5.12

Speciální požadavky na ochranu cestujících před pohybem zavazadel

5.12.1

Opěradla sedadla

Opěradla sedadla a/nebo opěrky hlavy umístěná tak, že tvoří přední hranici zavazadlového prostoru, musí být, pokud jsou veškerá sedadla umístěná a nastavená do normální polohy pro používání podle údajů výrobce, dostatečně pevná, aby chránila cestující před pohybem zavazadel během čelního nárazu. Tento požadavek se pokládá za splněný, pokud zůstane po provedení zkoušky popsané v příloze 9 opěradlo sedadla ve své pozici a blokovací mechanismus zůstane na svém místě. Je ale povolena deformace opěradla sedadla a jejího upevnění za předpokladu, že se přední obrysy těch částí zkoušeného opěradla sedadla a/nebo opěrky hlavy, které jsou tvrdší než 50 Shore A, nepřemístí dopředu od příčné svislé roviny, která prochází následovně:

a)	bodem 150 mm před bodem R příslušného sedadla, pokud jde o součásti opěrky hlavy;

b)	bodem 100 mm před bodem R příslušného sedadla, pokud jde o součásti opěradla sedadla; při vyloučení odskokové fáze zkušebních bloků.

U opěrky hlavy tvořící nedílnou část sedadla je hranice mezi opěrkou hlavy a opěradlem sedadla definována rovinou kolmou ke vztažné přímce 540 mm od bodu R.

Veškerá měření se provádějí v podélné střední rovině příslušného sedadla nebo v poloze sezení pro každé místo k sezení vytvářející přední hranici zavazadlového prostoru.

Během zkoušky popsané v příloze 9 musí zkušební bloky zůstat za opěradlem příslušného sedadla (sedadel). Je-li přitahovač bezpečnostního pásu poškozený, musí být zkontrolováno, že se přitahovač vlivem zkoušky zablokuje nebo že jej lze zablokovat manuálně zatažením za pás.

5.12.2

Oddělovací systémy

Na žádost výrobce vozidla mohou být zkoušky popsané v příloze 9 provedeny s nainstalovaným oddělovacím systémem, pokud je takový systém dodáván jako standardní výbava daného typu vozidla.

Oddělovací systémy, kovová síť umístěná nad opěradlo sedadel v jejich normální poloze pro používání musí být zkoušeny podle bodu 2.2 přílohy 9.

Tento požadavek se pokládá za splněný, pokud během zkoušky zůstane oddělovací systém na svém místě. Je ale povolena deformace oddělovacího systému za předpokladu, že se přední obrys oddělovacího systému (včetně částí zkoušeného opěradla sedadla a/nebo opěrky hlavy (opěrek)), které jsou tvrdší než 50 Shore A, nepřemístí dopředu od příčné svislé roviny, která prochází následovně:

a)	bodem 150 mm před bodem R příslušného sedadla u součástí opěrky hlavy;

b)	bodem 100 mm před bodem R příslušného sedadla u součástí opěradla sedadla a součástí oddělovacího systému jiného než opěrky hlavy.

U opěrky hlavy tvořící nedílnou část sedadla je hranice mezi opěrkou hlavy a opěradlem sedadla definována v bodě 5.12.1.

Veškerá měření se provádějí v podélné střední rovině příslušného sedadla nebo v poloze sezení pro každé místo k sezení vytvářející přední hranici zavazadlového prostoru.

Po zkoušce se nesmí vyskytnout žádné ostré nebo drsné hrany, které by mohly zvýšit nebezpečí nebo riziko vážného úrazu cestujících. Je-li přitahovač bezpečnostního pásu poškozený, musí být zkontrolováno, že je přitahovač již zablokován nebo že jej lze zablokovat manuálně zatažením za pás.

5.12.3

Požadavky bodů 5.12.1 a 5.12.2 se nevztahují na záchytné systémy zavazadel, které se v případě nárazu aktivují automaticky. Výrobce musí technické zkušebně přesvědčivě prokázat, že tyto systémy poskytují rovnocennou ochranu jako systémy popsané v bodech 5.12.1 a 5.12.2.

6. ZKOUŠENÍ

6.1

Obecné požadavky týkající se všech zkoušek

6.1.1

Opěradlo sedadla musí být, pokud je seřiditelné, zajištěno v poloze odpovídající sklonu vztažné přímky trupu figuríny co nejblíže úhlu 25° od svislice směrem dozadu popsané v příloze 3, pokud není výrobcem předepsáno jinak.

6.1.2

Pokud je některé sedadlo, jeho blokovací mechanismus a jeho instalace shodná nebo symetrická s jiným sedadlem ve vozidle, může technická zkušebna podrobit zkoušce pouze toto sedadlo.

6.1.3

V případě sedadel vybavených opěrkami hlavy musí být zkouška prováděna s opěrkami hlavy umístěnými do nejvíce nepříznivé polohy (všeobecné do nejvyšší polohy), kterou umožňuje nastavovací systém.

6.1.4

Sklopná sedadla musí být zkoušena v poloze pro používání cestujícími.

6.1.5

K prokázání souladu s body 5.6 až 5.8 tohoto předpisu musí být jakákoli nastavitelná podpěra ve své nejzadnější nebo otevřené konstrukční poloze.

6.2

Zkouška pevnosti opěradla a jeho seřizovacích systémů

6.2.1

Na horní část konstrukce opěradla sedadla se přes prvek simulující záda figuríny vyobrazené v dodatku 1 přílohy 3 tohoto předpisu působí podélně a směrem dozadu silou, která vyvozuje moment 53 daNm vůči bodu R.

V případě lavicového sedadla, kde je část nebo celek nosné konstrukce (včetně konstrukce opěrek hlavy) společná pro více než jedno místo k sezení, se zkoušky pevnosti a posunu provedou současně pro všechna místa k sezení.

6.3

Zkouška pevnosti ukotvení sedadla a systémů seřízení, blokování a posouvání sedadla

6.3.1

Na celou karoserii vozidla se působí podélným vodorovným zpožděním nebo, pokud žadatel takovou možnost zvolí, zrychlením nejméně 20 g po dobu 30 ms v simulaci čelního nárazu, v souladu s požadavky bodu 1 přílohy 7. Na žádost výrobce může být alternativně použit zkušební impuls popsaný v příloze 9 – dodatek.

6.3.2

Podle požadavků bodu 6.3.1 se působí podélným zpožděním nebo, pokud žadatel takovou možnost zvolí, zrychlením v simulaci čelního nárazu.

6.3.3

Požadavky výše uvedených bodů 6.3.1 a 6.3.2 musí být kontrolovány u každé polohy sedadla. V případě sedadel vybavených opěrkami hlavy musí být zkouška prováděna s opěrkami hlavy umístěnými do nejvíce nepříznivé polohy (všeobecné do nejvyšší polohy), kterou umožňuje nastavovací systém. Během zkoušky musí být sedadlo nastaveno do takové polohy, aby žádný vnější faktor nemohl zabránit uvolnění blokovacího systému.

Tyto podmínky budou pokládány za splněné, pokud bude sedadlo zkoušeno po nastavení do následujících poloh:

podélné nastavení je zajištěno v poloze posunuté o jeden stupeň nebo o 10 mm od krajní přední obvyklé polohy pro řízení nebo od polohy pro použití podle výrobce (u sedadel s nezávisle nastavitelnou výškou je sedák sedadla umístěn ve své nejvyšší poloze);

podélné nastavení je zajištěno v poloze posunuté o jeden stupeň nebo o 10 mm od krajní zadní obvyklé polohy pro řízení nebo od polohy pro použití podle výrobce (u sedadel s nezávisle nastavitelnou výškou je sedák sedadla umístěn ve své nejnižší poloze) a popřípadě v souladu s požadavky bodu 6.3.4.

6.3.4

V případech, kdy vzhledem k uspořádání blokovacích systémů by v jiné poloze, než jaké jsou uvedeny v bodě 6.3.3, bylo rozložení sil působících na blokovací systémy a ukotvení sedadla méně příznivé než v polohách podle bodu 6.3.3, provedou se zkoušky pro tuto nejnepříznivější polohu sezení.

6.3.5

Zkušební podmínky podle bodu 6.3.1 budou pokládány za splněné, pokud jsou na žádost výrobce nahrazeny nárazovou zkouškou celého pohybujícího se vozidla proti pevné překážce podle popisu v bodě 2 přílohy 7 tohoto předpisu. V tomto případě musí být sedadlo nastaveno do podmínek nejméně příznivého rozložení namáhání systému ukotvení podle podmínek výše uvedených bodů 6.1.1, 6.3.3 a 6.3.4.

6.4

Zkouška vlastností opěrky hlavy

6.4.1

Je-li opěrka hlavy seřiditelná, nastaví se do nejméně příznivé polohy (zpravidla nejvyšší polohy), jakou její systém seřízení umožňuje.

6.4.2

V případě lavicového sedadla, kde je část nebo celek nosné konstrukce (včetně konstrukce opěrek hlavy) společná pro více než jedno místo k sezení, se zkouška provede současně pro veškerá místa k sezení.

6.4.3

Zkouška posunu opěrky hlavy směrem dozadu

6.5

Určení výšky opěrky hlavy

6.5.1

Výška opěrek hlavy se stanoví v souladu s přílohou 10.

6.6

Stanovení šířky opěrky hlavy

6.6.1

Šířka opěrek hlavy se stanoví v souladu s přílohou 4.

6.6.2

Šířka opěrky hlavy, která se použije pro aplikaci požadavků bodu 5.6.3, je vzdálenost „L“ a „L’“ měřená v rovině S1 mezi svislými podélnými rovinami P a P’.

6.7

Určení vzdálenosti „a“ otvorů opěrky hlavy

6.7.1

Vzdálenost „a“ otvorů opěrek hlavy se stanoví v souladu s přílohou 8.

6.8

Zkoušky ke zjištění pohlcování energie opěradlem sedadla a opěrkou hlavy

6.8.1

Povrch zadní části sedadel, které mají být kontrolovány, se nachází v níže definovaných oblastech, na které lze aplikovat kouli o průměru 165 mm, když je sedadlo namontováno na vozidlo.

6.8.1.1

Oblast 1

6.8.1.1.1

V případě jednotlivých sedadel bez opěrek hlavy tato oblast zahrnuje zadní část opěradla mezi svislými podélnými rovinami, které procházejí ve vzdálenosti 100 mm na obě strany od podélné střední roviny každého vnějšího místa k sezení určeného výrobcem, a nad rovinou kolmou k vztažné čáře a procházející ve vzdálenosti 100 mm pod vrcholem opěradla sedadla.

6.8.1.1.2

V případě lavicových sedadel bez opěrek hlavy se tato oblast prostírá mezi svislými podélnými rovinami, které procházejí ve vzdálenosti 100 mm na obě strany od podélné střední roviny každého vnějšího místa k sezení určeného výrobcem a nad rovinou kolmou k vztažné čáře a procházející ve vzdálenosti 100 mm pod vrcholem opěradla sedadla.

6.8.1.1.3

V případě sedadel nebo lavicových sedadel s opěrkami hlavy se tato oblast prostírá mezi svislými podélnými rovinami, které procházejí ve vzdálenosti 70 mm na obě strany od podélné střední roviny sedadla nebo dotyčného místa k sezení, a nad rovinou kolmou k vztažné přímce a vzdálenou 635 mm od bodu R. Je-li opěrka hlavy seřiditelná, nastaví se při zkoušce do nejméně příznivé polohy (zpravidla nejvyšší), jakou její systém seřízení umožňuje.

6.8.1.2

Oblast 2

6.8.1.2.1

V případě sedadel nebo lavicových sedadel bez opěrek hlavy a sedadel nebo lavicových sedadel s oddělitelnými nebo samostatnými opěrkami hlavy se oblast 2 prostírá nad rovinou kolmou k vztažné čáře a procházející ve vzdálenosti 100 mm od vrcholu opěradla, mimo části náležející do oblasti 1.

6.8.1.2.2

V případě sedadel nebo lavicových sedadel s opěrkami hlavy tvořící nedílnou část sedadla se oblast 2 prostírá nad rovinou kolmou k vztažné přímce a procházející ve vzdálenosti 440 mm od bodu R sedadla nebo dotyčného místa k sezení, mimo části náležející do oblasti 1.

6.8.1.3

Oblast 3

6.8.1.3.1

Oblast 3 je definována jako část opěradla sedadla nebo lavicového sedadla umístěná nad vodorovnými rovinami definovanými podle výše uvedeného bodu 5.2.4.1.3 s výjimkou částí nacházejících se v oblastech 1 a 2.

6.9

Rovnocenné zkušební metody

Používá-li se zkušební metoda, jež se liší od metod uvedených v bodech 6.2, 6.3 nebo v přílohách 5, 6 nebo 12, musí být prokázána její rovnocennost.

7. SHODNOST VÝROBY

Shoda výrobních metod musí odpovídat postupům stanoveným v dohodě (dodatek 1, E/ECE/TRANS/505/Rev.3), kde jsou specifikovány následující požadavky:

7.1

Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyráběno tak, aby odpovídalo schválenému typu při splnění požadavků stanovených ve výše uvedeném bodě 5. Ovšem v případě opěrek hlavy podle definice v bodech 2.13.2 a 2.13.3 nemůže nic zabránit tomu, aby vozidlo bylo shodné s vozidlem schváleného typu, i kdyby bylo prodáváno se sedadly, které nejsou vybaveny opěrkami hlavy.

7.2

Schvalovací orgán, který vydal typové schválení, může kdykoliv přezkoumat metody pro kontrolu shodnosti používané v každé výrobní jednotce. Tento orgán může rovněž provádět nahodilé kontroly u sériově vyráběných vozidel se zaměřením na požadavky stanovené ve výše uvedeném bodě 5.

8. SANKCE ZA NESHODU PŘI VÝROBĚ

8.1

Schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou požadavky stanovené ve výše uvedeném bodě 7.1 plněny nebo pokud vozidlo neuspěje při kontrole podle bodu 7.

8.2

Pokud některá strana dohody uplatňující tento předpis odejme schválení, které předtím poskytla, musí o tom vyrozumět druhou smluvní stranu uplatňující tento předpis pomocí formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

9. ZMĚNA TYPU VOZIDLA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ Z HLEDISKA SEDADEL, JEJICH UKOTVENÍ A/NEBO JEJICH OPĚREK HLAVY

9.1

Každá změna typu vozidla, pokud jde o sedadla, jejich ukotvení a/nebo jejich opěrky hlavy, musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který schválil typ vozidla. Tento orgán poté může:

9.1.1

usoudit, že provedené změny zřejmě nemohou mít významnější negativní vliv a že tedy v každém případě vozidlo i nadále odpovídá požadavkům, nebo

9.1.2

usoudit, že změny jsou dostatečně nevýznamné vzhledem k výsledkům ve výše uvedených bodech 6.2, 6.3 a 6.4, aby byly ověřeny pomocí výpočtů založených na výsledcích schvalovacích zkoušek, nebo

9.1.3

požádat o další zprávu od technické zkušebny zodpovědné za provedení zkoušek.

9.2

Potvrzení nebo odmítnutí schválení se specifikací změn bude sděleno stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem podle bodu 4.3.

9.3

Schvalovací orgán vydávající rozšíření schválení přidělí takovému rozšíření pořadové číslo, aby o něm informoval další strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, pomocí formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

10.1

Pokud držitel schválení úplně zastaví výrobu zařízení schváleného podle tohoto předpisu, musí informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení informuje tento orgán o takové skutečnosti ostatní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to pomocí formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11. NÁVOD K POUŽITÍ

11.1

U sedadel vybavených nastavitelnými opěrkami hlavy musí výrobce poskytnout návod k obsluze, nastavení, blokování a pokud je to vhodné, i k demontáži opěrek hlavy.

12.

NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ZODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben zodpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a rovněž schvalovacích orgánů, které vydávají schválení a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí nebo odnětí schválení vydaného v jiných zemích.

13. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

13.1

Počínaje úředním datem vstupu série změn 06 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 06.

13.2

Počínaje 1. říjnem 1999 udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 06.

13.3

Počínaje 1. říjnem 2001 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznání schválení, které nebylo uděleno ve shodě se sérií změn 06 k tomuto předpisu.

13.4

Počínaje úředním datem vstupu série změn 07 v platnost neodmítne žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.5

Po 24 měsících po datu vstupu série změn 07 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, je-li typ schvalovaného vozidla shodný s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.6

Po 48 měsících po datu vstupu série změn 07 v platnost přestane platit existující schválení podle tohoto předpisu s výjimkou případu typu vozidla, které odpovídá požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 07.

13.7

Počínaje úředním datem vstupu série změn 08 v platnost neodmítne žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 08.

13.8

Po 24 měsících po datu vstupu série změn 08 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, je-li typ schvalovaného vozidla shodný s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 08.

13.9

Po 36 měsících po datu vstupu série změn 08 v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení, které nebylo poskytnuto ve shodě se sérií změn 08 k tomuto předpisu.

13.10

Aniž jsou dotčeny body 13.8 a 13.9, zůstávají schválení pro kategorie vozidel, kterých se netýká série změn 08, v platnosti a smluvní strany používající tento předpis je budou i nadále uznávat.

13.11

Nejsou-li mezi vnitrostátními požadavky smluvních stran v době přistoupení k tomuto předpisu žádná omezení zakazující bočně orientovaná sedadla, mohou smluvní strany nadále povolovat montáž bočně orientovaných sedadel za účelem vnitrostátního schválení, v tomto případě však tyto kategorie nemohou být schváleny podle tohoto předpisu.

13.12

Počínaje úředním datem vstupu série změn 09 v platnost neodmítne žádná smluvní strana, které uplatňují tento předpis, udělit schválení nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 09.

13.12.1

Od 1. září 2020 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznat schválení typu udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána dne 1. září 2020 nebo později.

13.12.2

Do 1. září 2022 uznají smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení typu udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána před 1. zářím 2020.

13.12.3

Od 1. září 2022 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznat schválení typu vydaná podle předchozí série změn tohoto předpisu.

13.12.4

Bez ohledu na ustanovení bodu 13.12.3 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále uznávat schválení typu udělená podle předchozí série změn tohoto předpisu pro vozidla, jež nejsou dotčena změnami zavedenými sérií změn 09.

13.12.5

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, neodmítnou udělit schválení typu, které bylo poskytnuto ve shodě s některou předchozí sérií změn nebo rozšíření tohoto předpisu.

13.13

Počínaje úředním datem vstupu série změn 10 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit nebo uznat schválení typu OSN podle tohoto předpisu ve znění série změn 10.

13.13.1

Od 1. září 2022 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznat schválení typu OSN udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána dne 1. září 2022 nebo později.

13.13.2

Do 1. září 2026 uznají smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení typu OSN udělená podle předchozí série změn, která byla poprvé vydána před 1. zářím 2022.

13.13.3

Od 1. září 2026 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznat schválení typu vydaná podle předchozí série změn tohoto předpisu.

13.13.4

Bez ohledu na ustanovení bodu 13.13.3 budou smluvní strany uplatňující předpis nadále uznávat schválení typu OSN udělená podle předchozí série změn tohoto předpisu pro vozidla, jež nejsou dotčena změnami zavedenými sérií změn 10.

13.13.5

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit schválení typu OSN podle jakékoli předchozí série změn tohoto předpisu nebo rozšíření schválení.

(1) Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, příloha 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(3) Požadavky tohoto oddílu musí splňovat rovněž vozidla kategorie M2, která jsou schválena podle tohoto předpisu místo podle předpisu OSN č. 80 (v souladu s bodem 1.2 uvedeného předpisu).

PŘÍLOHA 1

Sdělení

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

(1)

vydal:

název správního orgánu:

…

ve věci (2):

udělení schválení

rozšíření schválení

zamítnutí schválení

odnětí schválení

definitivního ukončení výroby

typu vozidla z hlediska pevnosti sedadel a jejich ukotvení u sedadel, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy, nebo sedadel, která takovým zařízením nemohou být vybavena, a charakteristiky opěrek hlavy podle předpisu OSN č. 17

Schválení č. …

Rozšíření č. …

Obchodní název nebo značka motorového vozidla …

Typ vozidla …

Jméno a adresa výrobce …

Jméno a adresa případného zástupce výrobce…

…

Popis sedadel …

Počet sedadel, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy, nastavitelnými nebo nenastavitelnými…

…

Popis seřizovacího, posuvného a blokovacího systému sedadla nebo jeho částí a popis systému ochrany cestujících proti pohybu zavazadel…

…

Popis ukotvení sedadla: …

Podélná poloha sedadla během zkoušky …

10.

Druh zařízení: zpomalení/zrychlení2

11.

Vozidlo předloženo ke schválení dne …

12.

Technická zkušebna zodpovědná za provádění schvalovacích zkoušek…

…

13.

Datum protokolu vydaného touto zkušebnou.. …

14.

Číslo protokolu vydaného touto zkušebnou…

15.

Poznámky (uveďte rovněž hodnoty monitorování):

16.

Schválení uděleno/rozšířeno/zamítnuto/odňato2

17.

Důvod(y) rozšíření (je-li relevantní) …

18.

Umístění značky schválení na vozidle…

19.

Místo …

20.

Datum…

21.

Podpis…

22.

Následující dokumenty opatřené výše uvedeným číslem schválení jsou přiloženy k tomuto sdělení:

výkresy, schémata a plány sedadel, jejich ukotvení na vozidle, systému seřizování a posouvání sedadel a jejich částí a jejich blokovacího zařízení;

fotografie sedadel, jejich ukotvení, systému seřizování a posouvání sedadel a jejich částí a jejich blokovacího zařízení a systému dodatečné ochrany cestujících proti pohybu zavazadel.

Poznámka:

U sedadel vybavených opěrkami hlavy podle definice v bodech 2.13.2 a 2.13.3 tohoto předpisu musí být opěrky hlavy zobrazeny na všech výkresech, schématech a fotografiích.

(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/zamítla nebo odňala (viz ustanovení předpisu týkající se schválení).

(2) Nehodící se škrtněte.

PRILOHA 2

Uspořádání značky schválení

Vzor A

(viz body 4.4, 4.4.1, 4.4.2 a 4.4.3 tohoto předpisu)

Vozidlo s minimálně jedním sedadlem, které je nebo může být vybaveno opěrkou hlavy

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení udává, pokud je upevněna na vozidle, že vozidlo tohoto příslušného typu bylo schváleno, pokud jde o pevnost sedadel, která jsou nebo mohou být vybavena opěrkami hlavy, a s ohledem na vlastnosti opěrek hlavy, v Nizozemsku (E 4) podle předpisu OSN č. 17, pod číslem schválení 102439. První dvě číslice čísla schválení udávají, že předpis již v době schválení zahrnoval sérii změn 10. Výše uvedená značka schválení rovněž udává, že tento typ vozidla byl schválen podle předpisu OSN č. 17 s ohledem na pevnost sedadel na vozidle, která nejsou nebo nemohou být vybavena opěrkami hlavy.

Vzor B

(viz body 4.4, 4.4.1 a 4.4.2 tohoto předpisu)

Vozidlo se sedadly nevybavenými nebo neschopnými vybavení opěrkami hlavy

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení udává, pokud je upevněna na vozidle, že vozidlo tohoto příslušného typu je opatřeno sedadly, která nejsou nebo nemohou být vybavena opěrkami hlavy, a že bylo s ohledem na pevnost sedadel a jejich ukotvení schváleno v Nizozemsku (E 4) podle předpisu OSN č. 17 pod číslem schválení 102439. První dvě číslice čísla schválení udávají, že předpis OSN již v době schválení zahrnoval sérii změn 10.

Vzor C

(viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Vozidlo s minimálně jedním sedadlem, které je nebo může být vybaveno opěrkou hlavy

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení udává, pokud je upevněna na vozidle, že vozidlo tohoto příslušného typu je opatřeno minimálně jedním sedadlem, které je nebo může být vybaveno opěrkou hlavy, a že bylo schváleno v Nizozemsku (E 4) podle předpisů OSN č. 17 a č. 33. (1)

Čísla schválení udávají, že k datu udělení schválení zahrnoval předpis OSN č. 17 sérii změn 10, ale předpis OSN č. 33 byl ještě v původním znění. Výše uvedená značka schválení rovněž udává, že tento typ vozidla byl schválen podle předpisu OSN č. 17 s ohledem na pevnost sedadel na vozidle, která nejsou nebo nemohou být vybavena opěrkami hlavy.

Vzor D

(viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Vozidlo se sedadly nevybavenými nebo neschopnými vybavení opěrkami hlavy

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení udává, pokud je upevněna na vozidle, že vozidlo tohoto příslušného typu má sedadla, jež nejsou nebo nemohou být vybavena opěrkami hlavy, a že bylo schváleno v Nizozemsku (E 4) podle předpisů OSN č. 17 a 331. Čísla schválení udávají, že k datu udělení schválení zahrnoval předpis OSN č. 17 sérii změn 10, ale předpis OSN č. 33 byl ještě v původním znění.

(1) Druhé číslo je uváděno pouze jako příklad.

PŘÍLOHA 3

Postup při určování bodu H a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech (1)

Dodatek 1 –

Popis trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu H1

Dodatek 2 –

Třírozměrný vztažný systém1

Dodatek 3 –

Referenční údaje o místech k sezení1

(1) Postup je popsán v příloze 1 a jejích dodatcích 1, 2 a 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

PŘÍLOHA 4

Zkušební postup pro měření minimální šířky

1. Účel

Účelem tohoto zkušebního postupu je prokázat splnění požadavků na minimální šířku popsaných v bodě 5.6.3 tohoto předpisu.

2. Postup měření šířky

2.1

Sedadlo se seřídí tak, aby se jeho bod H shodoval s bodem R; lze-li opěradlo sedadla seřídit, nastaví se na konstrukční úhel trupu; obě provedená seřízení musí být v souladu s požadavky bodu 2.1 přílohy 11.

2.2

Rovina S1 je rovina kolmá na vztažnou přímku a ležící 65 ±3 mm pod skutečným vrcholem opěrky hlavy.

2.3

Roviny P a P’ jsou svislé podélné roviny tečné ke každé straně měřené opěrky hlavy.

2.4

Změří se vzdálenosti L a L’, a to v rovině S1 mezi svislými podélnými rovinami procházejícími linií trupu a rovinami P a P’.

Obrázek 4-1

PŘÍLOHA 5

Zkušební postup pro měření posunu a pevnosti

1. Účel

Prokázání souladu s požadavky bodu 5.6.4 tohoto předpisu týkajícími se posunu podle ustanovení bodu 2 této přílohy.

Prokázání souladu s požadavky bodu 5.7.2 tohoto předpisu týkajícími se posunu podle ustanovení bodu 2 této přílohy.

Prokázání souladu s požadavky bodu 5.7.3 tohoto předpisu týkajícími se pevnosti podle ustanovení bodu 3 této přílohy.

2. Postup pro měření posunu

Vektory zatížení, které vytvářejí moment na opěrce hlavy, se zpočátku udržují ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou nulovou rovinou vozidla.

2.1

Nastavení sedadla

Je-li opěradlo sedadla seřiditelné, nastaví se do polohy stanovené výrobcem vozidla. Jestliže se k poloze určené výrobcem blíží více poloh sklonu, nastaví se opěradlo sedadla do polohy, která je hned za polohou určenou výrobcem. Je-li poloha opěrky hlavy nezávislá na sklonu opěradla sedadla, stanoví se shoda v poloze, kterou pro sklon opěradla určil výrobce. Opěrka hlavy se vysune do nejvyšší polohy svislého nastavení pro použití cestujícím. Opěrka hlavy se seřídí do nejzadnější polohy (vůči sedadlu) s maximální vzdáleností mezi hlavou a opěrkou hlavy.

2.2

Na sedadlo umístěte zkušební zařízení, které má při pohledu ze strany rozměry skořepiny zádové části a referenční přímky trupu (středové svislice) trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu H, jak je specifikováno v příloze 3, přičemž sonda prostoru pro hlavu je v nejzadnější poloze.

2.3

Určete posunutou linii trupu vytvořením momentu 373 ±7,5 Nm působícího směrem vzad kolem bodu R, a to působením síly skořepiny zádové části na opěradlo sedadla o rychlosti 2,5 Nm/s až 3,7 Nm/s. Počáteční umístění vektoru síly na skořepině zádové části vytvářejícího moment je ve výšce 290 ±13 mm. Působte vektorem síly kolmo k linii trupu a udržujte jej v rozmezí 2° od svislé roviny rovnoběžné se svislou podélnou nulovou rovinou vozidla. Na skořepinu zádové části působte tak, aby se otáčela kolem bodu R. Směr působení vektoru síly rotujte zároveň se skořepinou zádové části. V případě souběžné zkoušky lavicových sedadel se působí dozadu působícím momentem na všechna místa k sezení na lavici současně, a to bez ohledu na to, zda je toto místo vybaveno opěrkou hlavy či nikoliv.

2.4

Polohu skořepiny zádové části udržujte podle bodu 2.3 této přílohy. Pomocí kulové makety hlavy o průměru 165 ±2 mm se určí její počáteční vztažná poloha tak, že se na osu sedadla působí kolmo k posunuté čáře trupu počátečním zatížením směrem dozadu ve výšce 65 ±3 mm pod skutečným vrcholem opěrky hlavy, což vytvoří moment 373 ±7,5 Nm kolem bodu R. Tento moment se udržuje po dobu 5 sekund a poté se zaznamená posun makety hlavy vzad během zatížení.

2.5

Když je při určování posunu vzad u opěrek hlavy otvor větší než 60 mm podle bodu 5.6.4 tohoto předpisu, působí výše uvedené zatížení skrze těžiště nejmenších částí otvoru, podél příčných rovin rovnoběžných s linií trupu.

2.6

Jestliže uspořádání otvorů zabraňuje působení silou podle bodu 2.4 této přílohy ve vzdálenosti 65 ±3 mm od skutečného vrcholu opěrky hlavy, může se tato vzdálenost zmenšit tak, aby osa působení síly procházela střednicí části rámu, která je nejbližší k otvoru.

3. Pevnost

3.1

Zatížení uvedené v bodě 2.4 této přílohy se zvyšuje rychlostí mezi 5 N/s a 200 N/s na 890 N ±5 N a udržuje se po dobu 5 sekund, aniž by došlo k porušení sedadla nebo opěrky hlavy.

Obrázek 5-1

r	:	vztažná přímka
r1	:	posunutá vztažná přímka

PŘÍLOHA 6

Postup zkoušky k ověření pohlcování energie

1. Uspořádání, zkušební zařízení, registrační přístroje a postup

1.1

Uspořádání

Sedadlo namontované stejným způsobem jako ve vozidle se pomocí připevňovacích součástí dodaných výrobcem pevně zajistí na zkušebním zařízení tak, aby se při nárazu nepohnulo.

Je-li opěradlo sedadla seřiditelné, zablokuje se v poloze podle bodu 6.1.1 tohoto předpisu.

Pokud je sedadlo vybaveno opěrkou hlavy, musí být tato opěrka namontována na opěradlo sedadla stejným způsobem jako ve vozidle. Pokud je opěrka hlavy samostatná, musí být připevněna na tu část konstrukce vozidla, k níž je běžně připevněná.

Pokud je opěrka hlavy nastavitelná, musí být přestavena do nejméně příznivé polohy, kterou umožňuje její nastavovací systém.

1.2

Zkušební zařízení

1.2.1

Zkušební zařízení sestává z kyvadla, jehož čep je uložen na kuličkových ložiskách a jehož redukovaná hmotnost (*1)ve středu nárazu činí 6,8 kg. Spodní okraj kyvadla je tvořen tuhou maketou hlavy o průměru 165 mm, jejíž střed je shodný se středem nárazu kyvadla.

1.2.2

Tato zkušební hlavice je opatřena dvěma měřiči zrychlení a zařízením pro měření rychlosti, schopnými měřit hodnoty ve směru nárazu.

1.3

Registrační přístroje

Použité registrační přístroje musí umožňovat provádění měření s následující přesností:

1.3.1

Zrychlení:

přesnost = ± 5 % skutečné hodnoty;

frekvenční třída datového kanálu: třída 600 odpovídající normě ISO 6487 (1980);

příčná citlivost = < 5 % nejnižšího bodu na stupnici.

1.3.2

Rychlost:

přesnost: ±2,5 % skutečné hodnoty;

citlivost: 0,5 km/h.

1.3.3

Registrace času:

přístroje musí být schopné zaznamenat celý průběh zkoušky a odečítat hodnoty v mezích jedné tisíciny sekundy,

počátek nárazu v okamžiku prvního styku makety hlavy se zkoušenou opěrkou hlavy se zaznamená do záznamů použitých k analýze zkoušky.

1.4

Postup zkoušení

1.4.1

Zkoušení opěradla

Sedadlo musí být nainstalováno, jak je uvedeno v bodě 1.1 této přílohy, směr nárazu zezadu dopředu musí ležet v podélné rovině pod úhlem 45° od svislice.

Body nárazu musí být vybrány zkušební laboratoří v oblasti 1 podle definice v bodě 6.8.1.1 tohoto předpisu nebo v případě nezbytnosti v oblasti 2 podle definice v bodě 6.8.1.2 tohoto předpisu, a to na povrchy vykazující poloměr zakřivení menší než 5 mm.

1.4.2

Zkoušky opěrky hlavy zezadu

Opěrka hlavy musí být upevněna a nastavena způsobem jak je uvedeno v bodě 1.1 této přílohy. Nárazy musí být realizovány na body vybrané zkušební laboratoří v oblasti 1, jak je definováno v bodě 6.8.1.1 tohoto předpisu, a pokud je to možné, v oblasti 2, jak je definováno v bodě 6.8.1.2 tohoto předpisu, a to na povrchy vykazující poloměr zakřivení menší než 5 mm.

1.4.2.1

Pokud jde o přední stranu, směr nárazu zepředu dozadu musí být vodorovný v podélné rovině.

1.4.2.2

Přední a zadní oblasti jsou navzájem ohraničeny vodorovnou rovinou tečnou k vrcholu opěrky hlavy, jak je uvedeno v bodě 6.5 tohoto předpisu.

1.4.3

Maketa hlavy musí na zkoušený předmět narazit 24,1 km/h: této rychlosti se dosáhne buď energií samotného kyvadla, nebo pomocí doplňkového hnacího zařízení.

2. Výsledky

Za hodnotu zpomalení se považuje průměr z údajů obou měřičů zrychlení.

3. Rovnocenné postupy (viz bod 6.9 tohoto předpisu).

(*1) Vztah mezi redukovanou hmotností „mr“ kyvadla k celkové hmotnosti „m“ kyvadla ve vzdálenosti „a“ mezi středem nárazu a osou otáčení a vzdáleností „l“ mezi těžištěm a osou otáčení je určen vzorcem:

PŘÍLOHA 7

Metoda zkoušení pevnosti ukotvení sedadel a jejich seřizovacího, blokovacího a posuvného systému

1. Zkouška odolnosti vůči působení setrvačnosti

1.1

Zkoušená sedadla se namontují na karoserii vozidla, pro kterou jsou určena. Karoserie vozidla musí být pevně uchycena na zkušebním vozíku, jak je popsáno v následujících bodech.

1.2

Metoda použitá k uchycení karoserie vozidla na zkušebním vozíku nesmí způsobit zesílení ukotvení sedadel.

1.3

Sedadla a jejich části musí být seřízena a zablokována tak, jak je předepsáno v bodě 6.1.1 a musí se nacházet v jedné z poloh popsaných v bodě 6.3.3 nebo v bodě 6.3.4 tohoto předpisu.

1.4

Pokud se sedadla z jedné skupiny nevyznačují podstatnými rozdíly ve smyslu bodu 2.2. tohoto předpisu, pak zkouška předepsaná v bodě 6.3.1 a 6.3.2 tohoto předpisu může být provedena s jedním sedadlem přestaveným do krajní přední polohy a druhým sedadlem přestaveným do krajní zadní polohy.

1.5

Zpomalení nebo zrychlení vozíku se měří pomocí datového kanálu s frekvenční třídou (CFC) 60 odpovídající charakteristice mezinárodní normy ISO 6487 (2002).

2. Nárazová zkouška celého vozidla proti pevné překážce

2.1

Překážka musí být tvořena blokem zesíleného betonu o šířce minimálně 3 m, s výškou minimálně 1,5 m a tloušťkou minimálně 0,6 m. Přední strana musí být kolmá ke koncové části nájezdové dráhy a musí být pokryta překližkovými panely o tloušťce 19 1 mm. Za blokem vyztuženého betonu musí být napěchováno minimálně 90 tun zeminy. Překážka z vyztuženého betonu a zeminy může být nahrazena překážkami o stejné čelní ploše za předpokladu, že tyto poskytují rovnocenné výsledky.

2.2

V okamžiku nárazu musí jet vozidlo volně. Na překážku naráží kolmo k nárazové stěně; maximální povolená boční odchylka mezi svislou středovou čarou čela vozidla a svislou středovou čarou nárazové stěny je 30 cm; v okamžiku nárazu již nesmí být vozidlo vystaveno působení přídavného řídicího nebo hnacího zařízení. Rychlost nárazu se musí pohybovat mezi 48,3 km/h a 53,1 km/h.

2.3

Palivový systém musí být naplněn alespoň na 90 procent kapacity palivem nebo ekvivalentní kapalinou.

PŘÍLOHA 8

Zkušební postup pro měření otvorů a mezer

1. Účel

Účelem tohoto zkušebního postupu je vyhodnotit veškeré otvory v opěrkách hlavy, jakož i mezery mezi dolním okrajem opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla, v souladu s požadavky bodů 5.6.4 a 5.6.5 tohoto předpisu.

Veškeré otvory v opěrce hlavy se měří pomocí koule postupem podle bodu 2 této přílohy.

Mezery mezi dolním okrajem opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla se měří pomocí koule postupem popsaným v bodech 2.1 až 2.5 této přílohy nebo, podle rozhodnutí výrobce, lineárním postupem podle bodu 3 této přílohy.

2. Měření otvorů a mezer pomocí koule

2.1

2.2

Výška opěrky hlavy se nastaví do nejnižší polohy a nastavení vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy se seřídí do kterékoliv polohy pro použití cestujícím.

2.3

Měřicí oblast se nachází mezi dvěma svislými podélnými rovinami procházejícími 85 mm po obou stranách linie trupu a nad vrcholem opěradla sedadla ve výšce větší než 540 mm.

2.4

Při působení zatížení o síle nejvýše 5 N na měřicí plochu uvedenou v bodě 2.2 se kulová maketa hlavy o průměru 165 ±2 mm umístí ke každému otvoru tak, aby měla v měřicí oblasti alespoň dva styčné body.

2.5

Rozměr otvoru se určí změřením přímé přímky mezi vnitřními okraji dvou nejvzdálenějších styčných bodů, jak je znázorněno na obrázcích 8-1, 8-2 a 8-3.

2.6

Pokud je u otvorů v opěrce hlavy vzdálenost změřená podle bodu 2.5 této přílohy větší než 60 mm, provede se za účelem prokázání souladu s požadavky bodu 5.6.4 tohoto předpisu zkouška posuvu opěradla sedadla popsaná v příloze 5 tak, že se na každou mezeru působí pomocí koule o průměru 165 mm silou, jež prochází těžištěm nejmenších částí otvoru podél příčných rovin rovnoběžných s linií trupu a která vyvozuje moment 373 Nm kolem bodu R.

Obrázek 8–1

Měření svislého otvoru „a“

Poznámka:

Řez A-A musí být proveden v takovém bodu v oblasti otvorů, v němž se koule zanoří bez zatížení co nejhlouběji.

Obrázek 8–2

Měření vodorovného otvoru „a“

Poznámka:

Řez A-A musí být proveden v takovém bodu v oblasti otvorů, v němž se koule zanoří bez zatížení co nejhlouběji.

Obrázek 8–3

Část mezery nacházející se ve výšce větší než 540 mm

3. Lineární měření otvorů a mezer

3.1

Sedadlo se seřídí tak, aby se jeho bod H shodoval s bodem R; je-li opěradlo seřiditelné, nastaví se na konstrukční úhel trupu; obě provedená seřízení musí být v souladu s požadavky bodu 2.1 přílohy 10.

3.2

Výška opěrky hlavy se seřídí do nejnižší polohy a vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy do kterékoliv polohy pro běžné použití cestujícím.

3.3

Mezera mezi dolním okrajem opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla se měří v podélné svislé rovině procházející bodem R jako kolmá vzdálenost mezi dvěma rovnoběžnými rovinami, jak je popsáno níže (viz obrázek 8–4):

a)	obě roviny jsou kolmé na konstrukční čáru trupu;

b)	jedna z rovin je tečná k dolnímu okraji opěrky hlavy;

c)	druhá rovina je tečná k vrcholu opěradla sedadla.

Obrázek 8–4

Mezera mezi opěrkou hlavy a vrcholem opěradla sedadla

PŘÍLOHA 9

Zkušební postup pro zařízení určené k ochraně cestujících proti pohybu zavazadel

1. Zkušební bloky

Tuhé bloky se středem setrvačnosti v geometrickém středu.

Typ 1

Rozměry:

300 mm × 300 mm × 300 mm

veškeré hrany a rohy zaobleny 20 mm

Hmotnost:

18 kg

Moment setrvačnosti 0,3 ± 0,05 kgm2 (kolem všech tří hlavních os setrvačnosti zavazadlových bloků)

Typ 2

Rozměry:

500 mm × 350 mm × 125 mm

veškeré hrany a rohy zaobleny 20 mm

Hmotnost:

10 kg

2. Příprava zkoušky

2.1

Zkouška opěradel (viz obr. 1)

2.1.1

Všeobecné požadavky

2.1.1.1

Podle uvážení výrobce vozidla mohou být z testovaných sedadel a opěrek hlavy za účelem zkoušky odstraněny části s tvrdostí nižší než 50 Shore A.

2.1.1.2

Na podlahu zavazadlového prostoru budou umístěny dva zkušební bloky typu 1. Aby bylo možno určit polohu zkušebních bloků v podélném směru, budou nejdříve nastaveny tak, aby jejich přední strana dosedala na tu část vozidla, která vytváří přední okraj zavazadlového prostoru a aby jejich nejnižší strana ležela na podlaze zavazadlového prostoru. Poté budou přesunuty zpět a rovnoběžně k podélné střední rovině vozidla, až jejich geometrický střed vykoná horizontální vzdálenost 200 mm. Pokud rozměr zavazadlového prostoru neumožňuje takovou vzdálenost 200 mm a pokud jsou zadní sedadla vodorovně seřiditelná, pak tato sedadla budou posunuta dopředu až do krajní polohy seřizovacího rozsahu pro běžné použití nebo do polohy odpovídající vzdálenosti 200 mm podle toho, která vzdálenost je menší. V ostatních případech musí být zkušební bloky umístěny co nejdále za zadní sedadla. Vzdálenost mezi podélnou rovinou souměrnosti vozidla a stranou každého bloku směřující dovnitř musí být 25 mm, aby vznikla vzdálenost mezi oběma bloky 50 mm.

2.1.1.3

Během zkoušky musí být sedadla nastavena tak, aby se jejich blokovací systém nemohl uvolnit v důsledku působení externích faktorů. Pokud je to možné, sedadla mají být seřízena následujícím způsobem:

Podélné seřízení má být nastaveno na jeden zářez nebo 10 mm před krajní zadní polohou pro používání specifikovanou výrobcem (u sedadel s nezávislým svislým nastavováním musí být sedák umístěn do nejnižší možné polohy). Zkouška se provede s opěradly v normální poloze pro používání.

2.1.1.4

Pokud je opěradlo vybaveno opěrkou hlavy, musí být zkouška provedena s opěrkou hlavy vysunutou do nejvyšší polohy, pokud je nastavitelná.

2.1.1.5

Pokud je opěradlo (opěradla) zadního sedadla (sedadel) sklopné, musí být upevněno ve své normální vzpřímené poloze pomocí standardního blokovacího mechanismu.

2.1.1.6

Sedadla, za nimiž nelze umístit bloky typu 1, nepodléhají tomuto typu zkoušky.

2.1.1.7

Všechna místa k sezení zkoušené řady sedadel musí být vybavena všemi prvky jeho bezpečnostního pásu zajišťujícími zádržnou funkci, které jsou součástí sedadla.

Obrázek 9–1

Poloha zkušebních bloků před zkouškou opěradel zadních sedadel

2.1.2

Vozidla s více než dvěma řadami sedadel

2.1.2.1

Pokud je zadní řada sedadel vyjímatelná a/nebo může být uživatelem sklopena podle pokynů výrobce, aby se zvětšila plocha zavazadlového prostoru, pak se rovněž zkouší řada sedadel bezprostředně předcházející zadní řadě sedadel.

2.1.2.2

Ovšem v tomto případě může technická zkušebna po konzultaci s výrobcem rozhodnout, že se nebude zkoušet jedna z obou zadních řad sedadel, pokud jsou sedadla a jejich upevnění podobné konstrukce a jestliže je dodržen zkušební požadavek 200 mm.

2.1.3

Pokud existuje mezera umožňující posunutí jednoho bloku typu 1 kolem sedadel, pak testovací závaží (dva bloky typu 1) musí být nainstalováno za sedadla po dohodě mezi technickou zkušebnou a výrobcem.

2.1.4

Přesná konfigurace zkoušky musí být vyznačena ve zkušebním protokolu.

2.2

Zkouška oddělovacích systémů

Pro zkoušku oddělovacích systémů nad opěradly sedadel musí být vozidlo vybaveno pevnou zvýšenou zkušební podlážkou s povrchem, na kterém je závaží, které umísťuje těžiště zkušebního bloku středově mezi horní hranu okraje opěradla (opěrky hlav se neberou v úvahu) a spodní hranu obložení střechy. Jeden zkušební blok typu 2 se umístí na zvýšenou zkušební podlážku svým větším povrchem 500 × 350 mm středově vůči podélné ose vozidla a povrch 500 × 125 mm bude směřovat dopředu. Zachycovací systémy, za kterými nelze zkušební blok typu 2 umístit, této zkoušce nepodléhají. Zkušební blok se umístí tak, aby se přímo dotýkal oddělovacího systému. Navíc se umístí dva zkušební bloky typu 1 způsobem podle bodu 2.1, aby se provedla simultánní zkouška opěradel (viz obr. 2).

Obrázek 9–2

Zkoušení oddělovacího systému nad okrajem opěradel

2.2.1

Pokud je opěradlo vybaveno opěrkou hlavy, musí být zkouška provedena s opěrkou hlavy vysunutou do nejvyšší polohy, pokud je nastavitelná.

3. Dynamické zkoušení opěradel sedadel a oddělovacího systému používaného jako zachycovací systém zavazadel

3.1

Karoserie osobního automobilu musí být pevně ukotvena na zkušební sáně tak, aby přitom nedošlo k zesílení opěradel a oddělovacího systému. Po namontování zkušebních bloků způsobem popsaným v bodě 2.1 nebo 2.2 se karoserie osobního automobilu zpomalí nebo, pokud žadatel zvolí tuto možnost, zrychlí tak, aby křivka zůstala v ploše vymezené v grafu v dodatku k příloze 9 a celková změna rychlosti ΔV byla 50 +0/–2 km/h. Se souhlasem výrobce může být použito popsaného zkušebního pulzního koridoru jako alternativy ke splnění zkoušky pevnosti sedadel podle bodu 6.3.1 tohoto předpisu.

Dodatek

Pásmo zpomalení nebo zrychlení saní v závislosti na čase

Obrázek 9–3

(Simulace čelního nárazu)

PŘÍLOHA 10

Zkušební postup pro měření výšky

1. Účel

Účelem tohoto zkušebního postupu je prokázat splnění požadavků na výšku popsaných v bodě 5.6.2 tohoto předpisu.

2. Postup měření výšky

Splnění požadavků bodu 5.6.2 tohoto předpisu se prokáže postupem měření výšky definovaným v bodech 2.2 a 2.3 této přílohy.

2.1

Vztah mezi bodem H a bodem R

Sedadlo se seřídí tak, aby se jeho bod H shodoval s bodem R; lze-li opěradlo sedadla seřídit, nastaví se do úhlu, který odpovídá konstrukčnímu úhlu trupu; vztah mezi bodem H a bodem R musí být v souladu s požadavky bodu 2.1.1 přílohy 11.

Pokud v jiném okamžiku při zkoušce opěrky hlavy byly bod H a skutečný úhel trupu v souladu s bodem 2.1.1 přílohy 11, není třeba vztah znovu ověřovat pro účely měření výšky podle této přílohy.

Alternativa:

Pokud v jiném okamžiku při zkoušce opěrky hlavy nebyl bod H a/nebo skutečný úhel trupu v souladu s bodem 2.1.1 přílohy 11, avšak následně byl použit bod 2.1.3 nebo 2.1.4 uvedené přílohy, není třeba vztah znovu ověřovat pro účely měření výšky.

2.2

Zařízení pro měření výšky

Měření výšky se provádí za pomoci přístroje, který usnadňuje měření souřadnic.

2.3

Měření výšky

Všechna měření se provádějí v podélné střední rovině určeného místa k sezení.

2.3.1

Určení styčného bodu (viz obrázek 10–1)

Opěrka hlavy se dle pokynů výrobce seřídí do polohy vhodné pro muže střední postavy (1). Pokud žádné pokyny nejsou, nastaví se opěrka hlavy co nejblíže střední poloze. Jsou-li od střední polohy stejně vzdálené dvě seřizovací polohy, nastaví se opěrka hlavy výše a/nebo více vzad od střední polohy.

Nejsou-li opěrky hlavy výškově seřiditelné, použije se jediná možná poloha.

Lze-li opěrku hlavy použít pouze v jedné poloze, považuje se za výškově neseřiditelnou opěrku hlavy.

Styčný bod je definován jako průsečík vodorovné přímky ve výšce souřadnice Z zátylku muže střední postavy (jak je uvedeno v tabulce 10–1) s čelní plochou opěrky hlavy, jak je znázorněno na obrázku 10–1.

Jakmile je styčný bod určen, je považován za virtuální vztažný bod sedadla (souřadnice X a Z).

Jestliže styčný bod nelze určit, protože se vodorovná přímka procházející zátylkem muže střední postavy nachází nad opěrkou hlavy, je třeba pro účely určení styčného bodu vysunout opěrku hlavy do následující aretované polohy.

Jestliže tímto krokem nevznikne průsečík, určí se styčný bod ve výšce vodorovného vrcholu [opěrky] hlavy.

Vodorovný vrchol opěrky hlavy je definován jako nejvyšší bod opěrky hlavy, který se určí spouštěním vodorovné přímky ve střední podélné rovině určeného místa k sezení, dokud se nedotkne opěrky hlavy (viz obrázek 10–4).

Pokud ve stejné výšce leží více bodů, za kontaktní bod se určí bod vodorovného vrcholu opěrky hlavy, který se v podélném směru nachází nejvíce vpředu.

Poznámka: Tento bod 2.3.1 popisuje pouze styčný bod.

Nelze-li styčný bod určit, protože se vodorovná přímka procházející zátylkem muže střední postavy nachází na úrovni otvoru v opěrce hlavy, stanoví se styčný bod pomocí koule o průměru 165 mm, jejíž střed se nachází ve stejné výšce jako vodorovná přímka procházející zátylkem muže střední postavy.

Při prvním dotyku koule s opěrkou hlavy se za styčný bod označí nejzadnější bod koule v místě otvoru (viz obrázek 10–5).

2.3.2

Stanovení průsečíku

Opěrka hlavy se vysune do nejvyšší polohy. Je-li opěrka hlavy sklopná nebo seřiditelná v podélném směru, zachová se nastavení sklonu a podélného seřízení, jež bylo použito ke stanovení styčného bodu.

Průsečík se stanoví jako průsečík čelní plochy opěrky hlavy se svislicí vedenou ve „vzdálenosti x“ (uvedené v tabulce 10–1) za styčným bodem (viz obrázek 10–2).

Pokud by se měl průsečík nacházet za vodorovným vrcholem opěrky hlavy, jako průsečík se určí vodorovný vrchol opěrky hlavy (viz obrázek 10–4).

Poznámka: pro účely podobného řešení zvažte veškeré odkazy na „vodorovný vrchol“.

Jestliže se styčný bod určí jako bod na vodorovném vrcholu opěrky hlavy v bodě 2.3.1 a na povrchu opěrky hlavy se nenachází žádný stávající průsečík, určí se průsečík rovněž jako bod na vodorovném vrcholu opěrky hlavy podle bodu 2.3.1 této přílohy.

Stanovený průsečík se zachová pro všechny seřizovací polohy.

Nejsou-li opěrky hlavy výškově seřiditelné, určí se průsečík v pevné poloze.

Tabulka 10–1

Tabulka poloh hlavy

Umístění zátylku dvou určených mužských postav v automobilistické polozevzhledem k bodu R ve vícero konstrukčních úhlech trupua „vzdálenosti x“ mezi nimi

Konstrukční úhel trupu	Souřadnice X zátylku vypočtená pro muže střední postavy	Souřadnice Z zátylku vypočtená pro muže střední postavy	Souřadnice X zátylku vypočtená pro muže vysoké postavy (2)	„Vzdálenost x“: vzdálenost mezi souřadnicemi X zátylku obou mužských postav
	504,5 * sin (konstrukční úhel trupu – 2,6) + 71	504,5 * cos (konstrukční úhel trupu – 2,6) + 203	593 * sin (konstrukční úhel trupu – 2,6) + 76	88,5 * sin (konstrukční úhel trupu – 2,6) + 5
5	92	707	101	9
6	101	707	111	10
7	110	706	121	12
8	118	705	132	13
9	127	704	142	15
10	136	703	152	16
11	145	702	163	18
12	153	701	173	19
13	162	699	183	21
14	171	698	193	22
15	179	696	203	24
16	188	694	213	26
17	196	692	223	27
18	205	689	233	29
19	213	687	243	30
20	222	684	253	31
21	230	682	263	33
22	239	679	273	34
23	247	676	283	36
24	255	673	292	37
25	263	669	302	39
26	271	666	312	40
27	279	662	321	42
28	287	659	330	43
29	295	655	340	44
30	303	651	349	46

2.3.3

Určení nejvyšší výšky opěrky hlavy

Výškou opěrky hlavy je vzdálenost od bodu R, měřená rovnoběžně se vztažnou přímkou trupu a ohraničená přímkou kolmou ke vztažné přímce trupu protínající průsečík (viz obrázek 10–3).

Po určení souřadnic průsečíku lze nejvyšší výšku opěrky hlavy vypočítat z její podélné (ΔX) a svislé (ΔZ) vzdálenosti od bodu R (viz obrázek 10–3) takto: Výška opěrky hlavy =

ΔX • SIN (konstrukční úhel trupu) + ΔZ • COS (konstrukční úhel trupu)

2.3.3.1

Určení nejvyšší výšky opěrky hlavy v případě výjimky podle bodů 5.6.2.3 a 5.6.2.5

Opěrka hlavy se vysune do nejvyšší polohy určené pro použití cestujícím a změří se vzdálenost mezi nejvyšším bodem osy opěrky hlavy a vnitřním povrchem stropu nebo zadního skla tak, že se touto mezerou prostrčí koule o průměru 50 ± 0,5 mm.

2.3.4

Určení nejnižší výšky opěrky hlavy

Opěrka hlavy se seřídí do nejnižší polohy pro běžné použití jiné než poloha, jež není určena k použití dle popisu v bodě 5.8 tohoto předpisu.

V této nejnižší poloze pro použití je výškou opěrky hlavy vzdálenost od bodu R, měřená rovnoběžně se vztažnou přímkou trupu a ohraničená přímkou kolmou ke vztažné přímce trupu protínající průsečík (průsečík byl stanoven pro nejvyšší výšku opěrky hlavy v bodě 2.3.3).

Obrázek 10–1

Goniometrie při zkušebním postupu za pomoci přístroje, který usnadňuje měření souřadnic

Třírozměrné zařízení ke stanovení bodu H je zobrazeno pouze pro názornost, při tomto zkušebním postupu není zapotřebí.

Obrázek 10–2

Obrázek 10–3

Obrázek 10–4

Obrázek 10–5

Obrázek 10–6

(1) Zátylek hlavy muže střední postavy představuje zařízení na měření opěrky hlavy připevněné k třírozměrnému zařízení ke stanovení bodu H, jakož i sestava „trup – krk“, přičemž sonda prostoru pro hlavu je seřízena na 71 mm směrem dozadu (viz obrázek 10–1).

(2) Muže vysoké postavy představuje virtuálně zvětšená sestava „trup – krk“; pokud verze sestavy „trup – krk“ představující muže střední postavy měří 504,5 mm a 203 mm se sondou prostoru pro hlavu vysunutou 71 mm směrem dozadu, bude mít prodloužená verze představující muže vysoké postavy rozměry 593 mm, resp. 219 mm, přičemž sonda prostoru pro hlavu bude seřízena na 76 mm směrem dozadu.

PŘÍLOHA 11

Zkušební postup pro měření vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy

1. Účel

Prokázání souladu s bodem 5.6.6 měřením vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy pomocí bodu R jako vztažného bodu.

2. Postup měření vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy pomocí bodu R jako vztažného bodu

Soulad s bodem 5.6.6 se prokáže měřením vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy metodou bodu R pomocí přístroje, který usnadňuje měření souřadnic; rozměry jsou uvedeny na obrázku 10–2 v příloze 10.

2.1

Sedadlo se seřídí tak, aby se jeho bod H shodoval s bodem R, v souladu s následujícími požadavky.

2.1.1

Vztah mezi bodem H a bodem R

Je-li sedadlo nastaveno podle specifikací výrobce postupem podle přílohy 3, musí bod H, určený svými souřadnicemi, ležet uvnitř čtverce se svislými a vodorovnými stranami o délce 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodě R, a skutečný úhel trupu je v rozmezí 5° od konstrukčního úhlu trupu.

2.1.2

Jsou-li tyto podmínky splněny, bod R a konstrukční úhel trupu se použijí k prokázání souladu s ustanoveními bodu 5.6.6 tohoto předpisu.

2.1.3

Pokud bod H nebo skutečný úhel trupu nesplňuje požadavky bodu 2.1.1, určuje se bod H a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem třikrát). Pokud výsledky dvou z těchto tří operací nesplňují požadavky, použijí se podmínky bodu 2.1.2.

2.1.4

Pokud výsledky alespoň dvou ze tří operací popsaných v bodě 2.1.3 nesplňují požadavky bodu 2.1.1, použije se centroid ze všech tří naměřených bodů nebo průměr tří naměřených úhlů a bude pokládán za použitelný pro všechny případy, kdy se jedná o použití bodu R nebo konstrukčního úhlu trupu podle této přílohy.

2.2

Opěradlo se nastaví do konstrukčního úhlu.

2.3

Přední opěrka hlavy se seřídí tak, aby se její průsečík nacházel ve výšce 720 mm až 830 mm podle bodu 5.6.2.1 tohoto předpisu, měřeno podle přílohy 10. Je-li nejnižší seřizovací poloha ve výšce větší než 830 mm, nastaví se opěrka hlavy do této nejnižší polohy.

2.4

Je-li opěrka hlavy seřiditelná v podélném směru, nastaví se do nejzadnější polohy, aby vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy dosáhla maximální hodnoty.

2.5

Na opěrce hlavy se určí bod D, který je průsečíkem přímky vedené z bodu C vodorovně ve směru X a čelní plochy opěrky hlavy, viz obrázek 10–1 v příloze 10.

2.6

Změří se souřadnice X bodu D. Vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy určená pomocí bodu R je rozdíl mezi souřadnicí X bodu D a souřadnicí X zátylku muže střední postavy, jak je uvedeno v tabulce 10–1 přílohy 10.

PŘÍLOHA 12

Postup zkoušky absorpce energie opěrkou hlavy zpředu

1. Účel

Vyhodnocení schopnosti opěrky hlavy absorbovat energii založené na prokázání souladu s bodem 5.7.1 tohoto předpisu podle této přílohy.

2. Nastavení sedadla

Sedadlo se namontuje do vozidla nebo se pevně zajistí na zkušebním stavu stejně jako ve vozidle pomocí upevňovacích součástí dodaných výrobcem, aby se při nárazu nepohnulo. Opěradlo se nastaví podle bodu 6.1.1 tohoto předpisu. Opěrka hlavy se na opěradlo sedadla namontuje stejně jako ve vozidle. Pokud je opěrka hlavy samostatná, musí být připevněna na tu část konstrukce vozidla, k níž je běžně připevněná.

2.1

Přední oblasti jsou navzájem ohraničeny vodorovnou rovinou tečnou k vrcholu opěrky hlavy, jak je uvedeno v bodě 6.5 tohoto předpisu.

3. Postup pro zkoušku absorpce energie

Seřiditelné opěrky hlavy se měří v libovolné poloze seřízení výšky a vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy.

3.1

Zkušební zařízení

3.1.1

Použije se nárazové těleso s polokulovou maketou hlavy o průměru 165 ±2 mm. Celková hmotnost makety hlavy a příslušné základny je taková, že při rychlosti 24,1 km/h se v okamžiku nárazu dosáhne energie 152 J.

3.1.2

Nárazové těleso se osadí snímačem zrychlení, jehož výstup se zaznamenává v datovém kanálu, který splňuje požadavky na filtr třídy kanálu 600 Hz, jak je stanoveno v normě ISO 6487 (2002). Osa snímače zrychlení se shoduje s geometrickým středem makety hlavy a se směrem nárazu. Nárazové těleso lze případně opatřit dvěma měřiči zrychlení, které snímají ve směru nárazu a jsou umístěny symetricky vzhledem ke geometrickému středu kulové makety hlavy. V tomto případě je zpomalení průměrem simultánního odečtu obou měřičů zrychlení.

3.2

Přesnost zkušebního zařízení

Používané záznamové přístroje musí umožňovat měření s následujícími stupni přesnosti:

3.2.1

Zrychlení:

přesnost = ± 5 % skutečné hodnoty,

příčná citlivost = < 5 % nejnižšího bodu na stupnici.

3.2.2

Rychlost:

přesnost: ± 2,5 % skutečné hodnoty,

citlivost: 0,5 km/h.

3.2.3

Záznam času

Přístroje musí být schopné zaznamenat celý průběh zkoušky a odečítat hodnoty v mezích jedné tisíciny sekundy,

počátek nárazu v okamžiku prvního styku makety hlavy se zkoušenou opěrkou hlavy se zaznamená do záznamů použitých k analýze zkoušky.

3.3

Postup zkoušení

3.3.1

Nárazové těleso se katapultuje proti opěrce hlavy. V okamžiku nárazu je podélná osa nárazového tělesa vodorovná a rovnoběžná s podélnou osou vozidla v rozmezí ±2° a rychlost nárazového tělesa musí být 24,1 km/h.

3.3.2

K nárazu na čelní plochu sedadla nebo opěrky hlavy dojde v libovolném bodě o výšce větší než 635 mm od bodu R a v boční vzdálenosti do 70 mm od svislé osy opěrky hlavy a změří se zrychlení.

PŘÍLOHA 13

Postup zkoušky udržení výškového nastavení

1. Účel

Prokázání souladu s požadavky bodu 5.7.4 tohoto předpisu týkajícími se udržení výškového nastavení podle této přílohy.

2. Postup zkoušky udržení výškového nastavení

2.1

Nastavení sedadla

Seřiditelná opěrka hlavy se nastaví tak, aby se její skutečný vrchol nacházel v kterékoli z níže uvedených poloh seřízení výšky a vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy:

2.1.1

Přední krajní místa k sezení:

2.1.1.1

nejvyšší poloha a

2.1.1.2

nejméně 830 mm, avšak co nejblíže k této hodnotě;

2.1.2

Zadní krajní a přední středová místa k sezení:

2.1.2.1

nejvyšší poloha a

2.1.2.2

nejméně 720 mm, avšak co nejblíže k této hodnotě;

2.1.3

Zadní středová místa k sezení:

2.1.3.1

nejvyšší poloha a

2.1.3.2

nejméně 700 mm, avšak co nejblíže k této hodnotě.

2.2

Zkušební zařízení ve tvaru válce o průměru 165 2 mm z půdorysu (kolmo k ose otáčení) a o délce 152 2 mm z profilu (středem osy otáčení) se nasměruje tak, aby osa otáčení byla vodorovná a ležela v podélné svislé rovině procházející svislou podélnou nulovou rovinou opěrky hlavy. Střed základny válce se dotýká opěrky hlavy.

2.3

Výchozí vztažná poloha se stanoví pomocí svislého zatížení 50 ±1 N působícího směrem dolů rychlostí 250 ± 50 N/min. Po pěti sekundách při tomto zatížení se určí vztažná poloha válce. Označí se výchozí vztažná poloha pro opěrku hlavy.

2.4

Změří se svislá vzdálenost mezi nejnižším bodem spodní strany opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla (viz bod 2.9 této přílohy).

2.5

Zatížení se zvýší rychlostí 250 50 N/min na přinejmenším 500 N a udržuje se po dobu alespoň pěti sekund.

2.6

Zatížení se snižuje rychlostí 250 ± 50 N/m až na nulovou hodnotu. Tento stav se udržuje po dobu nejvýše dvou minut. Potom se zatížení zvyšuje rychlostí 250 ± 50 N/min na 50 ± 1 N a po pěti sekundách při tomto zatížení se určí poloha zařízení ve tvaru válce vzhledem k jeho výchozí vztažné poloze.

2.7

Měření svislé vzdálenosti změřené mezi nejnižším bodem spodní strany opěrky hlavy a vrcholem opěradla sedadla se zopakuje (viz bod 2.9 této přílohy).

2.8

Měření uvedená v bodech 2.4 a 2.7 této přílohy se porovnají. Rozdíl mezi těmito dvěma měřeními nesmí být větší než hodnota uvedená v bodě 5.7.4 tohoto předpisu.

2.9

Jestliže kvůli konstrukci opěrky hlavy nelze změřit výšku vzhledem k vrcholu opěradla sedadla, provede se svislé měření vyznačením vodorovné přímky procházející přední částí opěradla nejméně 25 mm pod nejnižším bodem opěrky hlavy a změří se vzdálenost od této přímky ke spodní straně opěrky hlavy.

2.10

Pokud výrobce prokáže, že rozteč mezi vztažnými polohami válce změřenými podle bodů 2.3 a 2.6 této přílohy je menší než hodnota předepsaná v bodě 5.7.4 tohoto předpisu, pak výsledek zkoušky bude rovněž v souladu s bodem 5.7.4 tohoto předpisu. V tomto případně není třeba zaznamenávat měření podle bodů 2.4 a 2.7.

PŘÍLOHA 14

Postup zkoušky dynamických vlastností

1. Účel

Prokázání souladu s požadavky bodu 5.9 podle této přílohy pomocí zkušební figuríny BioRID II OSN představující muže 50. percentilu.

2. Zkušební zařízení

2.1

Akcelerační zkušební vozík

2.2

Zkušební figurína představující muže 50. percentilu

2.2.1

Figurína BioRID II OSN

2.2.1.1

Figurína musí odpovídat ustanovením dodatku 1 k vzájemnému usnesení M.R.1 (ECE/TRANS/WP.29/1101/Add.1)

2.2.2

Zařízení k měření a záznamu zrychlení vozíku

3. Postupy pro konfiguraci zkoušky

3.1

Umístění sedadla a figuríny na vozík

3.1.1

Použije se akcelerační vozík s figurínou posazenou čelem ve směru pohybu. Zrychlení vozíku se měří vhodným akcelerometrem připevněným k plošině vozíku.

Teplota ve zkušební laboratoři musí být 22,5 ° ±3 °C s relativní vlhkostí mezi 10 a 70 %. Zkušební figurína a zkoušené sedadlo se odstaví při této teplotě alespoň tři hodiny před zkouškou.

Při všech zkouškách se aktivní prvky systému zkonstruované tak, aby fungovaly při nárazu zezadu, nastaví do provozního stavu (např. aktivní opěrka hlavy, předpínač bezpečnostních pásů). Čas na aktivaci každého z prvků aktivní opěrky hlavy stanoví výrobce vozidla.

3.1.2

Akcelerační vozík

3.1.2.1

Na vozík se připevní části nosné konstrukce vozidla, jež jsou považovány za zásadní pro napodobení tuhosti vozidla vzhledem k sedadlu, jako ukotvení sedadla, kotevní úchyty bezpečnostních pásů a opěrky hlavy.

Vozík musí být konstruován tak, aby se po zkoušce neobjevily žádné trvalé deformace. Lze-li nastavit výšku horního ukotvení, seřídí se do polohy, jež je nejblíže střední poloze, kterou umožňuje konstrukce.

3.1.2.2

Na vozík musí být možné vhodným způsobem umístit také vybavení, které je podle specifikací výrobce nezbytné ke správnému fungování vyspělých systémů opěrek hlavy (aktivních opěrek hlavy).

3.1.2.3

Vozík se opatří opěrkou chodidel, která se skládá z vodorovné části a nakloněné části směřující dopředu pod úhlem 45° vzhledem k vodorovné části.

3.1.2.4

Na začátku zkoušky (T = 0) může být vozík v mírném pohybu, ale hlava figuríny, obratel T1 a vozík by v čase T = 0 měly mít stejnou rychlost ±0,1 m/s. V rámci počáteční zkušební sestavy v čase T = 0 by zadní část hlavy figuríny a obratel T1 měly být ve stejné poloze (±5 mm) vůči opěrce hlavy.

3.1.3

Umístění sedadla na vozík

3.1.3.1

Sedadlo a všechny jeho seřizovací mechanismy a součásti, jimiž se sedadlo obvykle upevňuje k podlaze vozidla, se namontují na plošinu vozíku tak, aby ve vodorovném směru bylo sedadlo nasměrováno stejně jako ve vozidle. Rozteč mezi přední částí sedadla a zadní částí zarážky pro opření chodidel nesmí být větší než 100 mm. Plošina se osadí akcelerometrem namontovaným tak, aby jeho citlivá osa byla rovnoběžná se směrem pohybu zkušební plošiny.

3.1.4

Seřízení sedadla

3.1.4.1

Sedadlo se nastaví podle specifikací uvedených výrobcem, pokud jde o konstrukční polohu opěradla sedadla (viz bod 2.21 tohoto předpisu) a polohu samotného sedadla. V této poloze se bod H musí shodovat s bodem R50.

Jestliže výrobce žádné specifikace neuvádí, použijí se postupy podle bodů 3.1.4.2 až 3.1.4.5.

3.1.4.2

Není-li stanoveno žádné nastavení, sedadlo se vodorovně i svisle seřídí do své střední polohy.

Není-li mezi těmito dvěma polohami žádná prostřední seřizovací poloha, nastaví se sedadlo doprostřed mezi nejpřednější a nejzadnější polohu. Použije se seřizovací poloha co nejblíže za středovým bodem.

3.1.4.3

Není-li stanoveno žádné seřízení sedáku a sedák lze seřídit nezávisle na opěradle sedadla, nastaví se sklon sedáku do střední polohy. Ostatní seřízení sedáku musí být v plně zatažené poloze, s výjimkou bočního vedení, které se co nejvíce otevře.

3.1.4.4

Nastavitelné bederní opěry se seřídí tak, aby byly úplně zatažené nebo co nejméně nahuštěné. Loketní opěrky musí být složeny.

3.1.4.5

Veškerá jiná zařízení pro seřízení sedadla musí být úplně zatažena nebo co nejméně napumpována.

3.1.4.6

Není-li stanoven konstrukční úhel trupu a opěradlo sedadla lze seřídit, nastaví se tak, aby byl úhel trupu co nejblíže k úhlu 25° ±1° od svislice, měřeno pomocí třírozměrného zařízení ke stanovení bodu H, jak je uvedeno v příloze 3. Existuje-li více než jedna poloha sklonu, která se blíží k úhlu trupu 25°, nastaví se opěradlo sedadla do první polohy za touto hodnotou.

3.1.5

Seřízení opěrky hlavy

3.1.5.1

Pokud se opěrka hlavy seřizuje automaticky, použijí se seřízení uvedená v bodech 3.1.4.1 až 3.1.4.6.

3.1.5.2

Opěrka hlavy se dle pokynů výrobce seřídí do polohy vhodné pro muže 50. percentilu. Není-li tato poloha specifikována, seřídí se opěrka hlavy do prostřední polohy mezi nejnižší a nejvyšší polohou a dále se postupuje podle bodu 3.1.5.2.2 této přílohy.

3.1.5.2.1

Není-li seřízení opěrky hlavy automatické, seřídí se podle pokynů výrobce.

3.1.5.2.2

Jestliže mezi nejnižší a nejvyšší polohou není žádná aretovaná poloha, seřídí se poloha opěrky hlavy podle ustanovení následujících bodů.

Existuje-li aretovaná poloha, v níž se opěrka hlavy nachází maximálně 10 mm svisle nahoru od geometrického středu, provede se zkouška v této poloze. Neexistuje-li aretovaná poloha, v níž se opěrka hlavy nachází maximálně 10 mm svisle nahoru od geometrického středu, provede se zkouška v sousední aretované poloze směrem dolů. Tato poloha se určí od vrcholu opěrky hlavy.

Obrázek 14–1

Příklady A

(Aretované polohy v geometrickém středu)

Příklady B

(Aretované polohy do 10 mm nad geometrickým středem)

Příklady C

(Aretované polohy výše než 10 mm nad geometrickým středem)

1:	Opěrka hlavy v nejnižší poloze.
2:	Opěrka hlavy v nejvyšší poloze.
3:	Zkušební poloha.
	Vodorovný střed mezi nejnižší a nejvyšší polohou opěrky hlavy.

Má-li opěrka hlavy aretovanou polohu podélného seřízení, použije se střední poloha. Existuje-li aretovaná poloha, v níž se opěrka hlavy nachází maximálně 10 mm vodorovně dopředu od geometrického středu, provede se zkouška v této poloze. Neexistuje-li aretovaná poloha, v níž se opěrka hlavy nachází maximálně 10 mm vodorovně dopředu od geometrického středu, provede se zkouška v sousední aretované poloze směrem dozadu, jak je znázorněno na obrázku 14–1.

Nemá-li opěrka hlavy aretované polohy podélného seřízení, sklopí se úplně dozadu.

3.1.6

Referenční měření figuríny BioRID II OSN

3.1.6.1

Pomocí zařízení 3DH se ověří, zda se bod H shoduje s bodem R50, v souladu s následujícími požadavky.

K ověření vztahu bodu H k bodu R50 podle specifikace výrobce se použije postup stanovený v příloze 3.

Vzájemná poloha bodu R a bodu H se pokládá za vyhovující pro příslušné místo k sezení, pokud skutečný bod H leží uvnitř čtverce o straně 50 mm s vodorovnými a svislými stranami F, jehož úhlopříčky se protínají v bodě R, a skutečný úhel trupu je v rozmezí 5° od konstrukčního úhlu trupu.

3.1.6.2

Vztažná poloha zátylku

Vztažnou polohou zátylku pro figurínu BioRID II OSN je hodnota zátylku stanovená pro 50. percentil populace v tabulce 10–1 přílohy 10 tohoto předpisu, s přihlédnutím ke stanovenému úhlu trupu minus 15 mm (zvýšení vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy, jak je znázorněno na obrázku 14–2).

Není-li stanoven konstrukční úhel trupu, nastaví se úhel podle bodu 3.1.4.6. Při práci s tabulkou 10–1 v příloze 10 se použije naměřený bod H i úhel.

3.1.7

Instalace figuríny

3.1.7.1

Oděv figuríny tvoří dva páry krátkých kalhot a dvě košile z nylonové látky. Struktura látky na lícní a rubové straně je odlišná (lesklá a matná). Figurína musí být oblečena do obou oděvních souprav tak, aby lesklé strany materiálů přiléhaly k sobě. Je obuta do pánské vycházkové obuvi s tkaničkami, velikost US 11 (evropská velikost 45), extra široké, splňující armádní specifikace MIL-S-13192P. Každá z bot váží 0,57 ± 0,1 kg a na délku měří 320–325 mm.

3.1.7.2

Sedadlo musí být před namontováním figuríny v nezatíženém stavu po dobu nejméně 15 minut.

3.1.7.3

K umístění figuríny na sedadle se použijí vhodné zdvihací nástroje a upevňovací body doporučené výrobcem figuríny. Figurína se nejprve usadí tak, aby se její bod H nacházel za cílovým bodem H a pánev se posune dopředu jen o tolik, aby se dosáhlo polohy uvedené v bodě 3.1.7.6. Pokud se figurína posune před stanovený cílový bod H, je třeba ji vyjmout ze sedadla a zopakovat celý postup instalace. Není přípustné tlačit pánev dozadu, aby se její bod H dostal do souladu se stanovenou polohou bodu H.

3.1.7.4

Střední sagitální rovina zkušební figuríny se nastaví tak, aby byla svislá a rovnoběžná s osou sedadla. Přístrojová plošina umístěná v hlavě musí být vodorovně, v příčném směru, s tolerancí ±0,5°.

3.1.7.5

Úhel pánve se nastaví na skutečný úhel trupu zaznamenaný při provedení postupu podle bodu 2.1 v příloze 11, plus 1,5 ±2,5°.

3.1.7.6

Figurína BioRID se namontuje tak, aby se její bod H nacházel 20 ±10 mm před bodem R50, jak je znázorněno na obrázku 14–2, a zároveň aby úhel pánve zůstal v rozsahu stanoveném v bodě 3.1.7.5.

Obrázek 14–2

3.1.7.7

Nastavení polohy zátylku

3.1.7.7.1

Zátylek figuríny BioRID (nejzazší poloha hlavy, když je hlava v rovině ±1°) musí být umístěn ve vztažné poloze popsané v bodě 3.1.6.2 této přílohy s dovolenou odchylkou ±5 mm.

3.1.7.7.2

Pokud se poloha zátylku zkušební figuríny odchyluje o více než ±5 mm od vztažné polohy zátylku figuríny BioRID získané postupem podle bodu 3.1.6.2 této přílohy, postupuje se podle bodů 3.1.7.7.2.1 a 3.1.7.7.2.2.

3.1.7.7.2.1

Hlava se nakloní v podélném směru nejvýše o +3,5 °/–0,5° od roviny, aby byl splněn požadavek na vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy.

3.1.7.7.2.2

Po seřízení podle bodu 3.1.7.7.2.1 a není-li stále možné nastavit vzdálenost mezi hlavou a opěrkou hlavy figuríny tak, aby se nelišila o více než 15 ± 2 mm od vztažné polohy zátylku uvedené v bodě 3.1.6.2, upraví se úhel pánve figuríny a poloha bodu H v rámci příslušných dovolených odchylek, přičemž se upřednostní nastavení dovolené odchylky úhlu pánve, aby se podařilo dosáhnout správné vzdálenosti mezi hlavou a opěrkou hlavy. Není dovoleno dosáhnout požadované polohy tlačením figuríny směrem dozadu.

3.1.7.8

Stehna figuríny řidiče spočívají na sedáku v míře, jakou umožňuje poloha chodidel. Vzdálenost mezi dolními končetinami se nastaví tak, aby mezi osou kolen a kotníků byla rozteč 200 mm (±10 mm) a aby byla kolena v jedné rovině.

3.1.7.8.1

Chodidla figuríny a/nebo vodorovná poloha seřiditelné opěrky chodidel se nastaví tak, aby podpatek boty figuríny spočíval na podlaze. Špička bot musí spočívat na nakloněné části opěrky chodidel mezi 230 mm a 270 mm od průsečíku mezi vodorovnou a nakloněnou částí opěrky chodidel, měřeno podél povrchu opěrky chodidel. Poloha, v níž spočívá pata, se určí podle místa na položení paty zjištěného měřením vozidla nebo uvedeného výrobcem vozidla ve specifikacích.

3.1.7.8.2

Horní končetiny zkušební figuríny se nastaví tak, aby byly co nejblíže trupu a aby se zadní část horních končetin dotýkala opěradla sedadla, lokty byly ohnuté tak, aby se malíčky obou rukou figuríny dotýkaly sedáku vozidla a dlaně rukou směřovaly ke stehnům figuríny.

3.1.8

Nastavení bezpečnostních pásů

3.1.8.1

Kolem zkušební figuríny usazené v souladu s požadavky bodu 3.1.7 se protáhne pás a zapne se. Břišní část pásu se napne. Z navíječe se povytáhne ramenní popruh a nechá se navinout. Tento postup se čtyřikrát zopakuje. Na břišní pás se aplikuje tahové zatížení 9 až 18 N. Průběh břišní části pásu vyplývá z montáže a nesmí se do něj zasahovat.

4. Zkušební postup

4.1

Sedadlo akceleračního vozíku (BioRID II OSN).

Pulzní křivky jsou znázorněny na obrázku 14–3. Zrychlení vozíku musí být v mezích křivek popsaných na obrázku 14–3 a v tabulce 14–1 během celého intervalu od 0 s do 0,15 s. Pulzní zrychlení vozíku musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 14–2.

Tabulka 14–1

Tolerance křivky zrychlení v čase

		Definice	Tolerance	Jednotka
Změna rychlosti	ΔV	17,6	±0,9	km/h
Trvání	ΔT	90,0	±5,0	ms
Průměrné zrychlení	Průměrné zrychlení	54,3	±5,0	m/s2
Zrychlení v čase T = 0	AT0	0,0	±3,0	m/s2

Tabulka 14–2

Umístění vztažných bodů pulzních křivek na obrázku 14–3

Vstup

Čas (ms)	Horní vzestupná křivka (m/s2)	Čas (ms)	Dolní vzestupná křivka (m/s2)
4,2	10,8	8,4	10,8
5,3	14,2	9,5	14,2
6,3	18,0	10,5	18,0
7,4	22,3	11,6	22,3
8,4	27,0	12,6	27,0
9,5	32,2	13,7	32,2
10,5	37,8	14,7	37,8
11,6	43,7	15,8	43,7
12,6	49,8	16,8	49,8
13,7	56,0	17,9	56,0
14,7	62,2	18,9	62,2
15,8	68,4	20,0	68,4
16,8	74,3	21,0	74,3
17,9	80,0	22,1	80,0
18,9	85,2	23,1	85,2

Maximum

Čas (ms)	Vodorovné maximum (m/s2)	Čas (ms)	Svislé maximum (m/s2)
17,9	113,3	28,4	82,4
38,9	113,3	28,4	92,7

Výstup

Čas	Horní úroveň 1 g (m/s2)	Čas	Dolní úroveň 1 g (m/s2)
105,0	10,3	105,0	–10,3
147,0	10,3	147,0	–10,3

Obrázek 14–3

Křivka zrychlení v čase a její přípustné odchylky pro zkušební sestavu podle bodu 3.1. (Cílové zrychlení s časem vyjádřeným v milisekundách musí splňovat hodnotu uvedenou v tabulce 14–2.)

4.1.1

Zpracování údajů a definice

4.1.1.1

Filtrování signálu filtrem CFC 60

Aby se zajistilo, že výsledky nebudou ovlivněny nízkoprahovým hlukem, filtruje se signál zrychlení filtrem CFC60. Filtr CFC60 se použije v souladu s normou SAE J211, která se vztahuje na signály zrychlení vozíku.

4.1.1.2

Definice T0

Čas T0(Tzero) je definován jako čas 5,8 ms předtím, než zrychlení vozíku při filtraci pomocí CFC60 dosáhne úrovně 1,0 g.

4.1.1.3

Definice T(end)

Čas, při němž zrychlení vozíku filtrované filtrem CFC60 poprvé dosáhne hodnoty < 0 g, se označuje jako T(end).

4.1.1.4

Definice časového rozpětí

Časové rozpětí pulzní křivky vozíku je definováno jako dT = T(end) – T0.

4.1.1.5

Čas dotyku hlavy s opěrkou hlavy (rozdíl mezi T-HRCstart a T-HRCend)

Začátek času dotyku opěrky hlavy, T-HRCstart, je definován jako čas (vypočítaný od času T=0) prvního dotyku mezi zátylkem figuríny a opěrkou hlavy, pokud nepřetržitý kontakt trvá déle než 40 ms. T-HRCstart se vyjádří v ms a zaokrouhlí na jedno desetinné místo. Zaokrouhlení času dotyku na dvě desetinná místa (do 1 ms) je přípustné, lze-li prokázat, že je způsobeno špatnými elektrickými kontakty; situaci je však třeba ověřit na filmovém záznamu, aby bylo jisté, že přerušení kontaktu nejsou způsobena biomechanickými jevy, jako je roztažení figuríny, prohnutí opěrky hlavy nebo opěradla sedadla nebo „odskok“ hlavy během nestrukturálního dotyku s opěrkou hlavy. Pro účely následujících kritérií je třeba stanovit okamžik konce dotyku hlavy s opěrkou hlavy, tj. okamžik T-HRCend. Ten je definován jako okamžik, kdy se poprvé přeruší dotyk hlavy s opěrkou hlavy, pokud přerušení dotyku trvá déle než 40 ms.

4.2

Měření, která je třeba zaznamenat

Údaje z elektrického měření následujících parametrů z akcelerometrů a siloměrů namontovaných na příslušných částech figuríny a na zkušebním vozíku se zaznamenávají od času 20 ms před nárazem do 300 ms po nárazu nebo déle.

a)	podélné zrychlení ve výšce hlavy figuríny;

b)	podélná síla působící na horní část krku figuríny;

c)	svislá síla působící na horní část krku figuríny;

d)	boční osový točivý moment působící na horní část krku figuríny;

e)	podélná síla působící na dolní část krku figuríny;

f)	svislá síla působící na dolní část krku figuríny;

g)	boční osový točivý moment působící na dolní část krku figuríny;

h)	podélné zrychlení na pravé straně obratle T1 figuríny;

i)	svislé zrychlení na pravé straně obratle T1 figuríny;

j)	podélné zrychlení na levé straně obratle T1 figuríny;

k)	svislé zrychlení na levé straně obratle T1 figuríny;

l)	signál dotyku zátylku figuríny s opěrkou hlavy.

4.3

Kritéria poranění

Kritéria poranění figuríny se vypočítají pomocí následující metody z tvaru vlny určené v bodě 4.3.

4.3.1

Kritérium poranění krku

Kritérium poranění krku se určí na základě rychlosti hlavy vůči obratli T1 a vodorovnému zrychlení. Každé zrychlení se vypočte v metrech za sekundu na druhou (m/s2) a podélné zrychlení hlavy se filtruje přes filtr CFC60. Zrychlení obratle T1 se měří na obou stranách, ale při výpočtu kritéria poranění krku se použije průměr zrychlení na levé a pravé straně, jež byly filtrovány přes filtr CFC60.

Toto průměrné zrychlení se určí takto:

T1left(t)	=	zrychlení změřené akcelerometrem na levé straně obratle T1
T1right(t)	=	zrychlení změřené akcelerometrem na pravé straně obratle T1

„Relativní podélné zrychlení“ mezi hlavou a obratlem T1 (

) se získá tak, že se podélné zrychlení hlavy (

) odečte od průměrného podélného zrychlení obratle T1 na levé a pravé straně (

Toto zrychlení se vypočítá takto:

„Relativní podélná rychlost“ mezi hlavou a obratlem T1 (

) se vypočítá tak, že se vypočítá integrál funkce relativního zrychlení v závislosti na čase, a to takto:

Kanál kritéria poranění krku se poté vypočítá jako součet relativního zrychlení vynásobeného hodnotou 0,2 a druhé mocniny relativní rychlosti. Výpočet se provede z této rovnice:

Při určování maximální celkové hodnoty kritéria poranění krku (NICmax) se bere v úvahu pouze část údajů od času T = 0 (počátek zkoušky) do času T-HRC(end) (konec dotyku hlavy s opěrkou hlavy), a to takto:

4.3.2

Smyková síla působící na horní část krku (Upper Neck Fx) a smyková síla působící na dolní část krku (Lower Neck Fx)

Jedná se o smykové síly změřené siloměry na horní a dolní části krku figuríny před zpětným pohybem hlavy.

Je-li přístrojové vybavení konfigurováno v souladu s normou SAE J211, relativní pohyb hlavy směrem dozadu se považuje za kladný a relativní pohyb hlavy směrem dopředu se považuje za záporný.

Údaje se filtrují filtrem CFC 1000 a maximální absolutní hodnota síly se určí se zohledněním části údajů od času T = 0 do času T-HRC(end), a to takto:

4.3.3

Boční osový točivý moment působící na horní část krku (Upper Neck My)

Jedná se o boční osový točivý moment měřený siloměrem na horní části krku figuríny před zpětným pohybem hlavy.

Je-li přístrojové vybavení konfigurováno v souladu s normou SAE J211, kladný boční osový točivý moment znamená ohnutí krku (hlava rotuje dopředu) a záporný boční osový točivý moment znamená natažení (hlava rotuje dozadu). Údaje se filtrují filtrem CFC 600. Z důvodu konstrukce figuríny se provede korekce s cílem převést skutečný moment změřený siloměrem na horní části krku na moment okolo týlních hrbolů, jak je uvedeno níže:

D = 0,01778

Maximální absolutní hodnota momentu okolo týlních hrbolů se určí při zohlednění údajů od času T = 0 do času T-HRC(end).

4.3.4

Boční osový točivý moment působící na dolní část krku (Lower Neck My)

Jedná se o boční osový točivý moment měřený siloměrem na dolní části krku figuríny před zpětným pohybem hlavy.

Je-li přístrojové vybavení konfigurováno v souladu s normou SAE J211, kladný boční osový točivý moment znamená ohnutí krku (hlava rotuje dopředu) a záporný boční osový točivý moment znamená natažení (hlava rotuje dozadu). Údaje se filtrují filtrem CFC 600 a maximální absolutní hodnota momentu se určí se zohledněním části údajů od času T = 0 do času T-HRC(end), a to takto:

PŘÍLOHA 15

Postup zkoušky opěrky hlavy v poloze, jež není určena k použití

1. Účel

Postupy pro účely sklopení nebo zatažení opěrek hlavy na všech určených místech k sezení vybavených opěrkami hlavy, s výjimkou určeného místa k sezení řidiče.

2. Postupy pro zkoušení opěrek hlavy s funkcí automatického návratu a prokázání souladu s bodem 5.8.4.1.

Postup se provede se zapnutým zapalováním a s použitím zkušební figuríny Hybrid III představující ženu 5. percentilu v souladu s bodem 2.1 této přílohy anebo s lidskou figurínou v souladu s bodem 2.2 této přílohy. Soulad se určí při teplotě 23 ±5 °C.

2.1

Použití figuríny Hybrid III v 5. percentilu

2.1.1

Zkušební figurína se umístí na sedadlo tak, aby její střední sagitální rovina byla srovnána s osou místa k sezení při odchylce maximálně 15 mm a aby byla rovnoběžná se svislou rovinou rovnoběžnou s podélnou osou vozidla.

2.1.2

Stehna figuríny se přitlačí dolů a horní část trupu se zatlačí dozadu s cílem co nejvíce zvětšit pánevní úhel figuríny.

2.1.3

Nohy se nastaví do polohy, v níž budou se stehny svírat úhel co nejblíže k 90°. Na kolena figuríny se zatlačí směrem dozadu s cílem zatlačit pánev do sedadla tak, aby mezi pánví a opěradlem sedadla nebyla mezera, nebo dokud nedojde k dotyku mezi zadním okrajem lýtek figuríny a přední částí sedáku tak, že se začne měnit úhel mezi stehny a nohama figuríny.

2.1.4

Zaznamená se poloha opěrky hlavy. Figurína se vyjme ze sedadla. Jestliže se opěrka hlavy po vyjmutí figuríny vrátí do zasunuté polohy, ručně se nastaví do zaznamenané polohy. Zkušebními postupy podle přílohy 10 se určí, zda jsou splněny požadavky na výšku uvedené v bodě 5.6.2.

2.2

Lidská figurína

Lze použít figurínu o hmotnosti 47 až 51 kg a výškou 140 až 150 cm. Lidské figuríně se obleče bavlněné tričko, dlouhé bavlněné kalhoty o obují tenisky. Oděv se započítá do stanovené hmotnosti a výšky.

2.2.1

Figurína se posadí do středu sedadla, její pánev se dotýká opěradla sedadla a zády se opírá o opěradlo sedadla.

2.2.2

Ověří se, zda je střední sagitální rovina figuríny svislá a v rozmezí ±15 mm srovnána s osou místa k sezení.

2.2.3

Ověří se, zda příčná vzdálenost mezi středy přední části kolen je v rozmezí 160 až 170 mm a zda jsou kolena umístěna symetricky vůči ose sedadla.

2.2.4

V případě potřeby se figuríně natáhnou nohy, dokud se nedotknou podlahy. Stehna spočívají na sedáku.

2.2.5

Pokud se figurína dotýká stropu, posune se sedadlo dozadu, dokud se nedosáhne maximální rozteče 5 mm nebo dokud se sedadlo nedostane do nejbližší aretované polohy, v níž už k dotyku nedochází.

2.2.6

Umístění chodidel cestujícího

2.2.6.1

Chodidla se opřou celou plochou o opěrku chodidel nebo

2.2.6.2

nelze-li chodidla opřít celou plochou o opěrku chodidel, umístí se kolmo k bérci a pata se položí co nejvíce dopředu a spočívá na podlaze nebo

2.2.6.3

pokud se paty nedotýkají podlahy, nastaví se nohy kolmo k podlaze a chodidla rovnoběžně s podlahou.

2.2.7

Poloha paží a rukou cestujícího

2.2.7.1

Nadloktí figuríny přiléhají k trupu, přičemž jejich osy se co možná nejvíce blíží k svislé podélné rovině.

2.2.7.2

Dlaně figuríny se dotýkají vnější strany stehen.

2.2.7.3

Malíčky se dotýkají sedáku.

2.3

Nastartuje se motor vozidla nebo se zapalování uvede do polohy „zapnuto“, podle toho, čím se aktivuje systém pohlcování energie uvolněné při nárazu, a zavřou se všechny dveře vozidla. Zaznamená se poloha opěrky hlavy. Figurína se vyjme ze sedadla. Jestliže se opěrka hlavy po vyjmutí figuríny vrátí do zasunuté polohy, ručně se nastaví do zaznamenané polohy. Zkušebními postupy podle přílohy 10 se určí, zda jsou splněny požadavky na výšku uvedené v bodě 5.6.2.

2.4

Spínač zapalování se přepne zpět do polohy „vypnuto“.

3. Vyhodnocení rotace o 60°

Postupy platné pro zadní a přední středová místa k sezení za účelem prokázání souladu s bodem 5.8.4.2.

3.1

Opěrka hlavy se nastaví do libovolné polohy splňující požadavky bodu 5.6.2.2 nebo 5.6.2.4 nebo 5.6.2.6 tohoto předpisu.

3.1.1

Na opěrce hlavy se vyznačí čára, jejíž jeden konec se nachází v bodě otáčení. Změří se úhel nebo rozsah úhlů vztažné přímky opěrky hlavy promítnuté na svislou podélnou rovinu vozidla.

3.1.2

Opěrka hlavy se sklopí nebo zasune do polohy, v níž je její minimální výška menší než výška stanovená v bodě 5.6.2.2 nebo 5.6.2.4 nebo 5.6.2.6.

3.1.3

Určí se minimální odchylka úhlu vztažné přímky opěrky hlavy promítnuté na svislou podélnou rovinu vozidla vůči úhlu nebo rozsahu úhlů změřených podle bodu 3.1.1 této přílohy.

4. Ukazatel nepohodlí

Postupy platné pro zadní a přední středová místa k sezení za účelem prokázání souladu s bodem 5.8.4.3 tohoto předpisu.

4.1

Rozměry HLE a S jsou definovány na obrázku 15–1, na němž je zobrazena svislá podélná rovina procházející bodem R (tj. středem určeného místa k sezení), který protíná sedák, opěradlo sedadla a opěrku hlavy.

4.2

Opěrka hlavy se nastaví do polohy, jež není určení k použití.

4.2.1

HLE je vzdálenost mezi bodem R a spodním okrajem opěrky hlavy měřená podél linie trupu.

4.2.2

S je maximální tloušťka spodního okraje opěrky hlavy (určená ve vzdálenosti maximálně 25 mm od spodního okraje opěrky hlavy) změřená kolmo k čáře trupu mezi TH a TS od přímky P.

4.2.3

P je přímka rovnoběžná s linií trupu, která protíná opěrku hlavy v bodě TS.

4.2.4

TH je přímka kolmá k čáře trupu a tečná ke spodnímu okraji opěrky hlavy.

4.2.5

TS je přímka rovnoběžná s přímkou TH a vzdálená od ní 25 mm.

5. Změna skutečného úhlu trupu o 10°

Postupy platné pro zadní a přední středová místa k sezení za účelem prokázání souladu s bodem 5.8.4.4.

5.1

Opěrka hlavy se nastaví do libovolné polohy splňující požadavky bodu 5.6.1 tohoto předpisu.

5.2

Skutečný úhel trupu se změří třírozměrným zařízením ke stanovení bodu H definovaným v příloze 3.

5.3

Opěrka hlavy se sklopí nebo zasune do libovolné polohy, v níž je její minimální výška menší než výška stanovená v bodě 5.6.2 tohoto předpisu a

5.4

znovu se změří skutečný úhel trupu.

Obrázek 15–1

Top

Choose the experimental features you want to try