1.1

moduly airbagů pro náhradní airbagové systémy určené k zabudování do motorových vozidel;

1.2

náhradní volanty pro vozidla kategorií M1 a N1 vybavené modulem airbagu schváleného typu a určené k montáži jako doplňkový zádržný systém k bezpečnostním pásům a jiným zádržným systémům v motorových vozidlech, tj. systém, který při prudkém nárazu samočinně rozvine pružný polštář tak, aby se omezila závažnost poranění cestujících ve vozidle;

1.3

náhradní airbagové systémy jiné, než které byly instalovány ve volantu, a vybavené moduly airbagů schváleného typu, jako doplňkový zádržný systém k bezpečnostním pásům a jiným zádržným systémům v motorových vozidlech kategorií M1 a N1, tj. systém, který při prudkém nárazu samočinně rozvine pružný polštář tak, aby se omezila závažnost poranění cestujících ve vozidle.

2.1

„Airbagovým systémem“ se rozumí skupina konstrukčních částí, která po zabudování do vozidla/vozidel plní všechny výrobcem stanovené funkce. Tento systém zahrnuje minimálně uvolňovací jednotku, která aktivuje jeden nebo více modulů airbagů, a elektrickou kabeláž, pokud existuje.

2.2

„Airbagem“ se rozumí pružný materiál tvořící uzavřený prostor, do něhož se dostává plyn z vyvíječe plynu a který zadržuje cestujícího.

2.3

„Modulem airbagu“ se rozumí nejmenší montážní podsestava skládající se ze zdroje energie pro rozvinutí a z airbagu, který se rozvinuje.

2.4

„Náhradním volantem“ (vybaveným modulem airbagu) se rozumí volant k následnému dovybavení, který se dodává k úpravě motorového vozidla a který se od původního volantu dodaného výrobcem vozidla může lišit funkčními rozměry, tvarem nebo materiálem.

2.5

„Náhradním airbagovým systémem“ se rozumí airbagový systém k dovybavení, který se dodává k úpravě motorového vozidla a který se od případného původního airbagového systému dodaného výrobcem pro toto vozidlo může lišit funkčními rozměry, podobou, materiálem nebo fungováním.

2.6

Kategorie modulů airbagů pro náhradní airbagové systémy:

2.6.1

kategorie A: zařízení určené k ochraně řidiče vozidla v případě čelní srážky;

2.6.2

kategorie B: zařízení určené k ochraně cestujícího/cestujících na předním sedadle vyjma řidiče v případě čelní srážky;

2.6.3

kategorie C: zařízení určené k ochraně cestujícího/cestujících na jiných než předních sedadlech v případě čelní srážky;

2.6.4

kategorie D: zařízení určené k ochraně cestujícího/cestujících na předním sedadle v případě boční srážky.

2.7

„Okamžikem uvolnění“ se rozumí okamžik, ke kterému jsou v případě nárazu vyvolávajícího rozvinutí airbagu konstrukční části, které toto rozvinutí zajišťují, nevratně uvedeny v činnost.

2.8

„Řídící jednotkou nebo uvolňovací jednotkou“ se rozumí montážní podsestava, která zahrnuje veškeré konstrukční části, které umožňují zjištění srážky a zajišťují uvolnění airbagu.

2.9

„Kabeláží“ se rozumí veškeré elektrické vodiče a připojení, která spojují různé části celého airbagového systému navzájem a popřípadě s vozidlem.

2.10

„Pohotovostní hmotností“ se rozumí hmotnost vozidla v provozním stavu, neobsazeného a nenaloženého, avšak s palivem, chladicí kapalinou, mazivem, nářadím a rezervním kolem (jestliže je výrobcem vozidla určeno jako standardní vybavení).

2.11

„Typ modulu airbagu pro náhradní airbagový systém“ zahrnuje moduly airbagů, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.12

„Typem náhradního volantu vybaveného modulem airbagu“ se rozumí volanty určené k dovybavení, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.13

„Typ náhradního airbagového systému jiného, než který byl instalován ve volantu“, zahrnuje náhradní airbagové systémy, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.14

„Typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích (mají-li účinek na výsledky nárazových zkoušek předepsaných v tomto předpise), jako jsou:

3.1.1

Žádost o schválení modulu airbagu předloží držitel ochranné známky, výrobce modulu airbagu, výrobce konstrukční části nebo jejich řádně pověření zástupci.

3.1.2

Pro každou kategorii modulu airbagu pro náhradní airbagový systém se k žádosti ve trojím vyhotovení přiloží tyto doklady a podrobné údaje:

3.1.2.1

technický popis včetně montážního návodu a s uvedením druhu/druhů vozidla, pro nějž/něž je modul airbagu určen,

3.1.2.2

dostatečně podrobné výkresy, aby bylo možno ověřit místa určená pro schvalovací značku podle požadavku bodu 4.1.4.

3.1.2.3

Technické zkušebně odpovědné za zkoušky a ověření shodnosti s příslušnými body 5 a 6 tohoto předpisu se předá dostatečný počet modulů airbagů.

3.2.1

Žádost o schválení náhradního volantu vybaveného modulem airbagu podává držitel ochranné známky náhradního volantu nebo jeho výrobce nebo jejich řádně pověřený zástupce.

3.2.2

Pro každý druh náhradního volantu vybaveného modulem airbagu se k žádosti ve trojím vyhotovení přiloží níže uvedené dokumenty a podrobné údaje:

3.2.2.1

technický popis, včetně montážního návodu,

3.2.2.2

dostatečně podrobné výkresy,

3.2.2.3

výkresy znázorňující umístění modulu airbagu/modulů airbagů a jejich upevnění na volantu,

3.2.2.4

místo určené pro schvalovací značku podle požadavku bodu 4.2.4.

3.2.2.5

Technické zkušebně odpovědné za provedení schvalovacích zkoušek se předá dostatečný počet náhradních volantů vybavených moduly airbagů a vozidel reprezentujících typy, pro které má být náhradní volant schválen, k ověření shody s příslušnými body 5 a 6 tohoto předpisu.

3.3.1

Žádost o schválení náhradního airbagového systému jiného, než který byl instalován ve volantu, předloží držitel ochranné známky náhradního airbagového systému nebo jeho výrobce nebo jejich řádně pověření zástupci.

3.3.2

Pro každý typ náhradního airbagového systému se k žádosti ve trojím vyhotovení přiloží tyto doklady a podrobné údaje:

3.3.2.1

technický popis, včetně montážního návodu,

3.3.2.2

dostatečně podrobné výkresy,

3.3.2.3

výkresy znázorňující umístění airbagového systému/airbagových systémů a jeho/jejich upevnění ve vozidle,

3.3.2.4

místo určené pro schvalovací značku podle požadavku bodu 4.3.4.

3.3.2.5

Technické zkušebně odpovědné za provedení schvalovacích zkoušek se předá dostatečný počet náhradních airbagových systémů a vozidel reprezentujících typy, pro které má být náhradní volant schválen, k ověření shody s příslušnými body 5 a 6 tohoto předpisu.

4.1.1

Schválení typu modulu airbagu pro náhradní airbagový systém se udělí, jestliže vzorky modulu airbagu předané ke schválení splňují požadavky příslušných bodů 5 a 6.

4.1.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice tohoto čísla (v současnosti 00) udávají sérii změn zahrnující poslední zásadní technické změny předpisu v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu modulu airbagu pro náhradní airbagový systém.

4.1.3

Schválení, zamítnutí, rozšíření nebo odnětí schválení nebo definitivní ukončení výroby typu modulu airbagu pro náhradní airbagový systém podle tohoto předpisu musí být smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, oznámeno na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.1.4

Vzorky modulů airbagů pro náhradní airbagový systém musí být zřetelně a nesmazatelně označeny obchodní značkou nebo značkou výrobce a značkou schválení typu, která se skládá z:

4.1.4.1

písmena „E“ v kroužku, za nímž následuje rozlišující číslo země, která schválení udělila (1),

4.1.4.2

čísla schválení,

4.1.4.3

dodatečné značky udávající kategorii modulu airbagu (viz bod 2.6).

4.1.5

Značka schválení typu a dodatečná značka musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné.

4.1.6

V příloze 4 tohoto předpisu je uveden příklad výše zmíněné značky schválení a dodatečné značky.

4.2.1

Schválení typu náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu se udělí, jestliže typ náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu předaný ke schválení splňuje požadavky příslušných bodů 5 a 6.

4.2.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice tohoto čísla (v současnosti 00) udávají sérii změn zahrnující poslední zásadní technické změny předpisu v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu náhradního volantu.

4.2.3

Schválení, zamítnutí, rozšíření nebo odnětí schválení nebo definitivní ukončení výroby typu náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu podle tohoto předpisu musí být smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, oznámeno na formuláři podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu.

4.2.4

Vzorky náhradního volantu s modulem airbagu a nábojem (příslušenstvím k připevnění) musí být zřetelně a nesmazatelně označeny obchodní značkou nebo značkou výrobce a značkou schválení typu, která se skládá z:

4.2.4.1

písmena „E“ v kroužku, za nímž následuje rozlišující číslo země, která schválení udělila (2),

4.2.4.2

čísla schválení,

4.2.4.3

dodatečné značky udávající kategorii modulu airbagu (viz bod 2.6).

4.2.5

Značka schválení typu a dodatečná značka musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné.

4.2.6

Značka schválení se umístí na náhradním volantu a na náboji (příslušenství k připevnění). Jestliže náhradní volant a náboj tvoří jeden kus, postačuje jedna značka schválení a jedna značka s obchodní značkou nebo značkou výrobce.

4.2.7

V příloze 5 tohoto předpisu je uveden příklad výše zmíněné značky schválení a dodatečné značky.

4.3.1

Schválení typu náhradního airbagového systému se udělí, jestliže náhradní airbagový systém jiný, než který byl instalován ve volantu, předaný ke schválení splňuje požadavky příslušných bodů 5 a 6.

4.3.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. První dvě číslice tohoto čísla (v současnosti 00) udávají sérii změn zahrnující poslední zásadní technické změny předpisu v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu náhradního airbagového systému.

4.3.3

Schválení, zamítnutí, rozšíření nebo odnětí schválení nebo definitivní ukončení výroby náhradního airbagového systému podle tohoto předpisu musí být smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, oznámeno na formuláři podle vzoru v příloze 3 tohoto předpisu.

4.3.4

Vzorky náhradního airbagového systému musí být zřetelně a nesmazatelně označeny obchodní značkou nebo značkou výrobce a značkou schválení typu, která se skládá z:

4.3.4.1

písmena „E“ v kroužku, za nímž následuje rozlišující číslo země, která schválení udělila (2),

4.3.4.2

čísla schválení,

4.3.4.3

dodatečné značky udávající kategorii modulu airbagu (viz bod 2.6).

4.3.5

Značka schválení typu a dodatečná značka musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné.

4.3.6

V příloze 6 tohoto předpisu je uveden příklad výše zmíněné značky schválení a dodatečné značky.

5.1

Obecné požadavky na schválení modulu airbagu pro náhradní airbagový systém, náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu nebo náhradního airbagového systému jiného, než který byl instalován ve volantu.

5.1.1

Před udělením schválení typu podle bodů 4.1, 4.2 nebo 4.3 příslušný orgán ověří existenci dostatečných opatření k zajištění:

5.1.1.1

provádění montáže, údržby, oprav a demontáže systému pouze vyškolenými technickými pracovníky podle příručky, kterou vypracuje žadatel o schválení typu,

5.1.1.2

nahrazení součásti nebo celého systému po zaručené době životnosti,

5.1.1.3

označení a pokynů k záchraně osob, označení a informací pro použití dětských zádržných systémů.

5.1.2

Fungování airbagového systému nesmí narušit rušivý vliv magnetických polí.

5.1.3

Celý systém obsahuje zařízení, které uživatele upozorní, pokud airbagový systém není v provozuschopném stavu.

5.1.4

Moduly airbagů pro náhradní airbagové systémy kategorie A musí být konstruovány tak, aby v případě, že jsou předány ke zkoušce v souladu s požadavky bodu 5.2.2.7 (statická zkouška rozvinutí), mohl být airbag po plném rozvinutí ručně odsunut stranou.

5.1.5

Musí se předložit osvědčení, v němž se uvádí, že povaha, koncentrace a teplota plynů a pevných částic uvolňovaných při rozvinutí airbagu nejsou takové, aby mohly zapříčinit vážné poranění cestujících ve vozidle. Orgány odpovědné za vydání schválení si vyhrazují právo ověřit správnost tohoto prohlášení.

5.2.1

Každý modul airbagu musí splňovat požadavky mezinárodní normy ISO 12097-2 ROAD VEHICLES-AIRBAG COMPONENT TESTING-PART 2: Testing of Airbag Modules verze: 1996-08-00, aby byla zaručena provozní bezpečnost modulů airbagů.

Moduly airbagů konstruované pro přední sedadla vybavená bočními airbagovými systémy musí pokud možno splňovat požadavky výše uvedené normy ISO (například zkoušky podle bodu 5.2.2).

Výrobce modulu potvrdí, že výše uvedené zkoušky byly provedeny s kladnými výsledky. V případě pochybností si schvalovací orgán odpovědný za vydávání schválení vyhrazuje právo ověřit správnost tohoto prohlášení.

5.2.2

Místo bodu 5.2.1 je přípustný zkrácený program zkoušek, který zahrnuje nejméně tyto jednotlivé zkoušky:

5.2.2.1

rázová zkouška,

5.2.2.2

mechanická nárazová zkouška,

5.2.2.3

souběžná vibrační a teplotní zkouška,

5.2.2.4

cyklická zkouška teplotou a vlhkostí,

5.2.2.5

simulační zkouška slunečního záření,

5.2.2.6

zkouška na teplotní šok,

5.2.2.7

statická zkouška rozvinutí.

5.3.1

Před udělením schválení typu podle bodu 4.2 příslušný orgán ověří existenci dostatečných opatření k provedení:

5.3.1.1

tepelné zkoušky náhradního volantu (všechny části vyjma modulu airbagu), jak je popsáno v bodu 6.2.1.1, aby byla zaručena soudržnost všech materiálů,

5.3.1.2

ohybové zkoušky, jak je popsáno v bodu 6.2.1.2, aby byla zaručena minimální deformace věnce volantu,

5.3.1.3

zkoušky točivého momentu, jak je popsáno v bodu 6.2.1.3, aby byla zaručena dostatečná tuhost věnce volantu při tečném zatížení náhradního volantu,

5.3.1.4

únavové zkoušky, jak je popsáno v bodu 6.2.1.4, aby byla zaručena dostatečná doba životnosti.

5.3.2

U náhradního volantu musí být zaručeno, že efektivní průměr není podstatně menší než efektivní průměr volantu instalovaného výrobcem vozidla. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud efektivní průměr náhradního volantu není menší než 0,9 násobek efektivního průměru volantu použitého výrobcem vozidla.

5.3.3

Rozměr a připevnění náhradního volantu na sloupek řízení musí být v mezích rozměrů a tolerancí udaných výrobcem vozidla. V opačném případě výrobce náhradního volantu prokáže technické zkušebně správnou funkci jiného zvoleného způsobu upevnění.

5.3.4

Náhradní volant musí řidiči umožnit přímý výhled na všechny důležité přístroje a ukazatele, např.

Zkoušky se provedou podle ustanovení v bodu 6.2.2.

5.3.5

Náhradní volanty vybavené moduly airbagů schváleného typu musí být takové, aby v případě, že jsou namontovány ve vozidle, toto vozidlo splňovalo požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01.

V případě pochybností při ověřování shodnosti náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu s požadavky tohoto předpisu je nutno přihlédnout k výsledkům zkoušek předloženým žadatelem o schválení typu a tyto se vezmou v úvahu při ověření platnosti schvalovací zkoušky provedené technickou zkušebnou.

5.4.1

Náhradní airbagové systémy musí být vybaveny schváleným modulem airbagu nebo je nutno technické zkušebně odpovědné za provedení této zkoušky uspokojivě prokázat, že použitý systém splňuje požadavky stanovené v bodech 5.1 a 5.2.

5.4.2

Náhradní airbagové systémy jiné, než které byly instalovány ve volantech, musí být takové, aby v případě, že jsou namontovány ve vozidle, toto vozidlo splňovalo v případě airbagového systému:

5.4.2.1

kategorie B požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01,

5.4.2.2

kategorie C požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01; k ověření fungování airbagového systému se mimoto použijí figuríny s instalovaným měřicím zařízením,

5.4.2.3

kategorie D požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 95 zahrnujícího sérii změn 01; v tomto případě se ke zkoušce použije figurína pro boční náraz.

6.2.1

Zkoušky pevnosti:

6.2.2.1

Musí být zaručen výhled řidiče na:

Výhled se posuzuje srovnáním fotografií přístrojové desky zkoušeného vozidla vybaveného náhradním volantem. Body „H“ se měří po vyrovnání vozidla na trojrozměrném měřícím zařízení.

Vztah mezi vozidlem a souřadnicovou soustavou se zjistí prostřednictvím vztažných bodů karosérie.

Nejsou-li známy souřadnice bodu „R“, určí se bod „H“ pomocí figuríny reprezentující statisticky průměrnou osobu (50tý percentil). Sedadlo řidiče se seřídí takto:

K simulaci binokulárního výhledu se používá kamera 35 mm nakloněná o 15o k vodorovné rovině a pořizují se fotografie z obou bodů očí.

Poloha bodů očí vzhledem k bodu „R“ nebo bodu „H“ v souřadnicové soustavě podle normy ISO 4130 (rozměry v mm):

Pro kameru jsou body očí stanoveny ve vzdálenosti 35 mm před rovinou snímání (obvykle rovina filmu) a na středové ose optické soustavy.

a)

rozměr „a“ s omezením na minimálně 30 mm se týká ovladače s nejkratší vzdáleností k náhradnímu volantu. Označuje nejkratší vzdálenost mezi ovladačem a zadní rovinou věnce volantu směrem k přístrojové desce;

b)

rozměr „b“ s omezením maximální hodnoty na 130 mm označuje vzdálenost od středu ovladače směrových světel k přední rovině věnce volantu směrem k řidiči.

6.2.3

Zkouška/zkoušky čelního nárazu s vozidlem/vozidly pro náhradní volant vybavený/volanty vybavené modulem airbagu schváleného typu.

Náhradní volanty vybavené airbagem schváleného typu musí být takové, aby v případě, že jsou namontovány ve vozidle, toto vozidlo splňovalo požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01.

V případě pochybností při ověření shodnosti náhradního volantu vybaveného modulem airbagu schváleného typu s požadavky tohoto předpisu se přihlédne k údajům nebo výsledkům zkoušek poskytnutým žadatelem o schválení typu a tyto se mohou vzít v úvahu při ověření platnosti schvalovací zkoušky provedené technickou zkušebnou.

6.3.2

Náhradní airbagové systémy jiné, než které byly instalovány ve volantech, musí být takové, aby v případě, že jsou namontovány ve vozidle, toto vozidlo splňovalo:

6.3.2.1

v případě airbagového systému kategorie B požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01,

6.3.2.2

v případě airbagového systému kategorie C požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 94 zahrnujícího sérii změn 01; k ověření fungování airbagového systému se mimoto použijí figuríny s instalovaným měřicím zařízením,

6.3.2.3

v případě airbagového systému kategorie D požadavky bodů 5.2.1.1, 5.2.1.2, 5.2.1.3, 5.2.1.4 a 5.2.1.5 předpisu č. 95 zahrnujícího sérii změn 01; v tomto případě se ke zkoušce použije figurína pro boční náraz.

7.1

Výrobce náhradního airbagového systému uvede v návodu k použití případná doporučení nebo bezpečnostní opatření, která je nutno přijmout při používání, údržbě nebo destrukci systému nebo některé z jeho konstrukčních částí.

7.1.1

Zejména:

7.1.1.1

pokud je systém vybaven kontrolním zařízením, které má informovat uživatele o provozním stavu, musí být jednoznačně uvedeno, jak se mají vykládat veškerá hlášení systému. Musí být uveden údaj o opatřeních, která je nutno přijmout v případě hlášení upozorňujícího na nesprávnou funkci, spolu s popisem rizik spojených s používáním vozidla v tomto stavu,

7.1.1.2

musí být uvedeno, zda údržbu nebo opravy musí provádět výhradně zvlášť vyškolený personál a zda existují nějaká rizika v souvislosti s demontáží systému,

7.1.1.3

je nutno vysvětlit postup, který je třeba dodržet v případě rozvinutí airbagu. Zejména se uvedou podrobné údaje o případných bezpečnostních opatřeních, která je nutno přijmout s ohledem na produkty vznikající při rozvinutí airbagu v podobě plynů, kapalin nebo pevných částic. Stejně tak pokud existuje nebezpečí plynoucí z konstrukčních částí systému v důsledku rozvinutí, např. nebezpečná drsnost nebo ostré hrany, teplota, koroze atd., je nutno popsat toto nebezpečí a rovněž způsoby, jak mu předcházet,

7.1.1.4

jestliže likvidace náhradních airbagových systémů může vést k situacím, které jsou nebezpečné přímo pro člověka nebo pro životní prostředí, uvede se vhodný postup, jak tomu zabránit. Ten může spočívat v záměrném uvolnění airbagu, jestliže jeho rozvinutí nevede k nebezpečné situaci, v povinnosti vrátit systém nebo jeho součást konstruktérovi nebo výrobci či v jiném vhodném opatření.

7.2

Náhradní airbagový systém musí mít označení a informace pro použití dětských zádržných systémů podle předpisu č. 94.

Airbagové systémy s moduly airbagů kategorií A, B, C nebo D musí mít nápis „AIRBAG“ umístěný uvnitř obvodu náhradního volantu nebo na krytu modulu airbagu; tento nápis musí být připojen trvanlivým způsobem a musí být snadno viditelný.

V případě čelního ochranného airbagového systému určeného pro použití na kterémkoliv místě k sezení pro cestující se mimoto k viditelné ploše krytu modulu airbagu připevní trvanlivě tento štítek (níže uvedené informace se uvedou jako minimum).

Tento štítek se poskytne v jazyce/jazycích země, v níž se zařízení prodává.

Minimální velikost štítku: 60 × 120 mm.

8.1

Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním zařízení. V každém výrobním zařízení se tato ověření provádějí obvykle jednou za dva roky. V případě negativních výsledků během některého z těchto ověřování se četnost může zvýšit.

10.1

Každá úprava typu výše uvedeného systému se oznámí správnímu orgánu, který typ schválil. Tento orgán pak může:

10.1.1

buď dospět k závěru, že provedené úpravy pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý účinek a že modul nebo systém či náhradní volant v každém případě ještě splňuje požadavky;

10.1.2

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za zkoušky o nový protokol o zkoušce.

10.2

Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením změn se oznámí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, postupem uvedeným v bodech 4.1 až 4.3.

10.3

Příslušný orgán, který uděluje rozšíření schválení, přiřadí každému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom smluvní strany dohody z roku 1958, které používají tento předpis, na formuláři sdělení podle vzorů uvedených v přílohách 1, 2 a 3 tohoto předpisu.

2.1

„Vztažnými údaji“ se rozumí jedna nebo několik z těchto vlastností místa k sezení:

2.1.1

bod „H“ a bod „R“ a jejich vzájemný vztah;

2.1.2

skutečný úhel trupu a konstrukční úhel trupu a jejich vzájemný vztah.

2.2

„Trojrozměrným zařízením ke stanovení bodu ‚H‘“ (zařízením 3-D H) se rozumí zařízení používané ke stanovení bodů „H“ a skutečných úhlů trupu. Popis zařízení je uveden v dodatku 1 k této příloze.

2.3

„Bodem ‚H‘“ se rozumí střed otáčení trupu a stehna zařízení 3-D H umístěného na sedadle vozidla podle bodu 4. Bod „H“ se nachází ve středu osy zkušebního zařízení, tj. mezi zaměřovači bodu „H“ na obou stranách zařízení 3-D H. Bod „H“ teoreticky odpovídá bodu „R“ (dovolené odchylky – viz bod 3.2.2). Jakmile je bod „H“ stanoven postupem podle bodu 4, považuje se za pevný bod ve vztahu k čalounění sedáku a při seřizování sedadla se jím pohybuje.

2.4

„Bodem ‚R‘“ nebo „vztažným bodem místa k sezení“ se rozumí konstrukční bod určený výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený ve vztahu k trojrozměrnému vztažnému systému.

2.5

„Čárou trupu“ se rozumí osa tyče trupu zařízení 3-D H plně sklopeného vzad.

2.6

„Skutečným úhlem trupu“ se rozumí úhel, který svírá svislice procházející bodem „H“ s čárou trupu, změřený pomocí úhloměrné stupnice sklonu zad na zařízení 3-D H. Skutečný úhel trupu teoreticky odpovídá konstrukčnímu úhlu trupu (dovolené odchylky – viz bod 3.2.2).

2.7

„Konstrukčním úhlem trupu“ se rozumí úhel, který svírá svislice procházející bodem „R“ s čárou trupu v poloze odpovídající konstrukční poloze opěradla sedadla určené výrobcem vozidla.

2.8

„Střední rovinou sedící osoby“ (C/LO) se rozumí střední rovina zařízení 3-D H umístěného v každém konstrukčním místě k sezení; je představována souřadnicí bodu „H“ na ose „Y“. U samostatných sedadel je střední rovina sedadla shodná se střední rovinou sedící osoby. U ostatních sedadel je střední rovina sedící osoby stanovená výrobcem.

2.9

„Trojrozměrným vztažným systémem“ se rozumí systém popsaný v dodatku 2 k této příloze.

2.10

„Výchozími vztažnými značkami“ se rozumějí fyzické body (otvory, plošky, značky nebo vruby) na karoserii vozidla určené výrobcem.

2.11

„Měřicí polohou vozidla“ se rozumí poloha vozidla určená souřadnicemi výchozích vztažných značek v trojrozměrném vztažném systému.

3.1.1

souřadnice bodu „R“ vzhledem k trojrozměrnému vztažnému systému;

3.1.2

konstrukční úhel trupu;

3.1.3

veškeré údaje potřebné k seřízení sedadla (je-li seřiditelné) do měřicí polohy podle bodu 4.3.

3.2.1

Souřadnice bodu „H“ a hodnota skutečného úhlu trupu, získané postupem podle bodu 4, se jednotlivě porovnají se souřadnicemi bodu „R“ a hodnotou konstrukčního úhlu trupu udanými výrobcem vozidla.

3.2.2

Vzájemná poloha bodu „R“ a bodu „H“ a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem trupu se považují pro dotyčné místo k sezení za uspokojivé, jestliže bod „H“ určený svými souřadnicemi se nachází uvnitř čtverce s vodorovnými a svislými stranami délky 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodu „R“, a jestliže se skutečný úhel trupu liší od konstrukčního úhlu trupu nejvýše o 5o.

3.2.3

Jsou-li tyto podmínky splněny, použije se bod „R“ a konstrukční úhel trupu k prokázání souladu s tímto předpisem.

3.2.4

Jestliže bod „H“ nebo skutečný úhel trupu nesplňují požadavky bodu 3.2.2, stanoví se bod „H“ a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem tedy třikrát). Vyhoví-li výsledky dvou z těchto tří stanovení požadavkům, pokládají se požadavky bodu 3.2.3 za splněné.

3.2.5

Jestliže výsledky nejméně dvou ze tří měření podle bodu 3.2.4 nesplňují požadavky bodu 3.2.2 nebo nelze provést ověření, protože výrobce vozidla neposkytl údaje týkající se polohy bodu „R“ nebo konstrukčního úhlu trupu, použije se těžiště tří změřených bodů nebo aritmetický průměr tří změřených úhlů; tyto výsledky se považují za použitelné ve všech případech, kdy je v tomto předpisu uveden bod „R“ nebo konstrukční úhel trupu.

4.1

Vozidlo se podle uvážení výrobce předehřeje na teplotu 20 ± 10 oC, aby bylo zajištěno, že materiál sedadla dosáhl pokojové teploty. Jestliže zkoušené sedadlo dosud nebylo použito k sezení, posadí se na sedadlo osoba hmotnosti 70 kg až 80 kg nebo zkušební zařízení dvakrát po dobu jedné minuty, aby se prohnul sedák a opěradlo. Požaduje-li to výrobce, zůstanou úplné sestavy sedadel před instalací zařízení 3-D H nezatíženy po dobu nejméně 30 minut.

4.2

Vozidlo se umístí do měřicí polohy podle bodu 2.11.

4.3

Je-li sedadlo seřiditelné, nastaví se nejprve do krajní zadní obvyklé polohy pro řízení nebo pro jízdu podle údajů výrobce, přičemž se bere v úvahu pouze podélné seřízení sedadla, nikoli posuv sedadla používaný pro jiné účely, než je obvyklá poloha pro řízení nebo jízdu. Existují-li jiné způsoby seřízení (seřízení výšky, úhlu sklonu, opěradla apod.), nastaví se sedadlo do polohy určené výrobcem vozidla. U odpružených sedadel se pevně nastaví svislá poloha, aby odpovídala obvyklé poloze pro řízení určené výrobcem.

4.4

Oblast místa k sezení, která přijde do styku se zařízením 3-D H, se pokryje bavlněnou tkaninou dostatečné velikosti a vhodné struktury (prostou bavlněnou tkaninou s 18,9 vláken na cm2 a měrnou hmotností 0,228 kg/m2 nebo úpletovou či netkanou textilií obdobných vlastností). Pokud se zkouška provádí na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na níž je sedadlo umístěno, tytéž základní vlastnosti (4) jako podlaha vozidla, ve kterém má být sedadlo použito.

4.5

Sestava sedací a trupové části zařízení 3-D H se umístí tak, aby se střední rovina sedící osoby C/LO shodovala se střední rovinou zařízení 3-D H. Na žádost výrobce může být zařízení 3-D H posunuto směrem dovnitř vozidla oproti C/LO, pokud by natolik vyčnívalo, že by okraj sedadla neumožňoval jeho vyrovnání.

4.6

Ke skořepině sedací části se připevní sestavy dolních končetin (chodidla a bérce) buď jednotlivě, nebo s použitím tyče T a sestavy dolních končetin. Přímka procházející zaměřovači bodu „H“ musí být rovnoběžná se základnou a kolmá ke střední podélné rovině sedadla.

4.7

Poloha chodidel a bérců zařízení 3-D H se nastaví tímto způsobem:

4.7.1.1

Obě sestavy chodidel a bérců se posunou dopředu tak, aby chodidla zaujala přirozenou polohu na podlaze, v případě nutnosti mezi ovládacími pedály. Pokud je to možné, umístí se levé chodidlo přibližně stejně daleko nalevo od střední roviny zařízení 3-D H jako pravé chodidlo napravo. Libela ověřující příčnou orientaci zařízení 3-D H se v případě potřeby uvede do vodorovné polohy přestavěním skořepiny sedací části nebo posunutím sestav chodidel a bérců směrem dozadu. Přímka, která prochází zaměřovači bodu „H“, musí zůstat kolmá ke střední podélné rovině sedadla.

4.7.1.2

Jestliže levý bérec nelze udržet v poloze rovnoběžné s pravým bércem a levé chodidlo nelze opřít o podlahu karoserie, posune se levé chodidlo tak, aby bylo opřeno. Je nutno zachovat souosost zaměřovačů bodu „H“.

4.8

Nasadí se závaží bérců a stehen a zařízení 3-D H se vyrovná.

4.9

Skořepina zádové části se sklopí dopředu k přednímu dorazu a zařízení 3-D H se pomocí tyče T odtáhne od opěradla sedadla. Zařízení 3-D H se znovu usadí do polohy na sedadle některým z těchto způsobů:

4.9.1

Má-li zařízení 3-D H tendenci klouzat dozadu, použije se tento postup. Zařízení 3-D H se nechá klouzat dozadu do okamžiku, kdy již není zapotřebí vyvíjet vodorovnou zadržující sílu, tj. dokud se skořepina sedací části nedotkne opěradla sedadla. V případě potřeby se upraví poloha bérce.

4.9.2

Pokud zařízení 3-D H nemá tendenci sklouznout dozadu, použije se tento postup. Zařízení 3-D H se působením vodorovné síly na tyč T posune směrem dozadu, dokud se skořepina sedací části nedotkne opěradla sedadla (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze).

4.10

Na sestavu skořepin sedací a zádové části zařízení 3-D H se v místě styku měřicího v průsečíku kyčelní úhloměrné stupnice a pouzdra T působí silou 100 ± 10 N. Směr působení síly se udržuje podél přímky procházející uvedeným průsečíkem k bodu těsně nad pouzdrem stehenní tyče (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze). Potom se skořepina zádové části opatrně vrátí na opěradlo sedadla. Během této poslední části postupu je třeba dbát, aby zařízení 3-D H nesklouzlo směrem dopředu.

4.11

Nasadí se pravé a levé závaží sedací části a potom střídavě osm závaží trupu. Je třeba zachovat vodorovné nastavení zařízení 3-D H.

4.12

Skořepina zádové části se sklopí dopředu, aby se uvolnil tlak na opěradlo sedadla. Zařízením 3-D H se třikrát kývne ze strany na stranu v rozsahu 10o (5o na každou stranu od svislé střední roviny) a zpět, aby se uvolnilo případné nahromaděné tření mezi zařízením a sedadlem.

Během kývání může mít tyč T zařízení 3-D H tendenci odchýlit se od předepsaného vodorovného a svislého nastavení. Proto je nutno tyč T během kývavých pohybů přiměřenou boční silou přidržet. Během přidržování tyče T a kývání zařízením 3-D H je nutno dbát, aby se na zařízení neúmyslně nepůsobilo vnějšími silami ve svislém směru nebo ve směru dopředu a dozadu.

Chodidla zařízení 3-D H nesmějí být při tomto úkonu přidržována. Pokud se poloha chodidel změní, zatím se v nové poloze ponechají.

Skořepina zádové části se opatrně vrátí na opěradlo sedadla a ověří se, zda jsou obě libely v nulové poloze. Pokud se během kývavých pohybů zařízení 3-D H chodidla posunula, uvedou se znovu do původní polohy takto:

Postupně se obě chodidla zdvihnou nad podlahu jen do takové výšky, při níž se pohyb chodidel zastaví. Při zdvihání jsou chodidla volně otočná a nesmí na ně působit zatížení zepředu nebo ze strany. Po navrácení chodidel do spodní polohy se paty musí dotýkat příslušné části konstrukce.

Příčná libela musí být v nulové poloze; v případě potřeby se na horní část skořepiny zádové části ze strany zatlačí, aby se vyrovnala skořepina sedací části zařízení na sedadle.

4.13

Při přidržování tyče T, aby zařízení 3-D H nesklouzlo dopředu po sedáku sedadla, se postupuje tímto způsobem:

4.14

Provedou se tato měření:

4.14.1

Změří se souřadnice bodu „H“ vzhledem k trojrozměrnému vztažnému systému.

4.14.2

Na úhloměrné stupnici úhlu zad zařízení 3-D H při tyči trupu v krajní zadní poloze se zjistí skutečný úhel trupu.

4.15

Je-li třeba zařízení 3-D H znovu usadit, ponechá se sestava sedadla před novým usazením po dobu nejméně 30 minut bez zatížení. Zařízení 3-D H nemá být na sestavě sedadla ponecháno v zatíženém stavu déle, než vyžaduje provedení zkoušky.

4.16

Je-li možné považovat sedadla v téže řadě za podobná (u lavicového sedadla, shodných sedadel apod.), stanoví se pro každou řadu sedadel pouze jeden bod „H“ a jeden skutečný úhel trupu, přičemž zařízení 3-D H podle dodatku 1 k této příloze se usadí na místo považované pro dotyčnou řadu za reprezentativní. Tímto místem je:

4.16.1

u přední řady sedadlo řidiče;

4.16.2

u zadní řady nebo zadních řad některé z krajních sedadel.

1.

Trojrozměrný vztažný systém je definován třemi pravoúhlými rovinami určenými výrobcem vozidla (viz obrázek) (6).

2.

Měřicí polohy vozidla se dosáhne jeho postavením na nosnou plochu tak, aby souřadnice výchozí vztažných značek odpovídaly hodnotám určeným výrobcem.

3.

Souřadnice bodu „R“ a bodu „H“ se stanovují ve vztahu k výchozí vztažným značkám určeným výrobcem vozidla.

L = vlevo

C = střední

R = vpravo.

2.1

Souřadnice výchozích značek:

X …………………………

Y …………………………

Z …………………………

3.1

Místo k sezení: …………………………

3.1.1

Souřadnice bodu „R“:

X …………………………

Y …………………………

Z …………………………

3.1.2

Konstrukční úhel trupu: …………………………

3.1.3

Seřízení sedadla (7)

vodorovné: …………………………

svislé: …………………………

úhlové: …………………………

úhel trupu: …………………………