(1)

Nařízení (EU) 2024/1735 stanoví opatření pro zvýšení výrobní kapacity Unie v oblasti technologií pro nulové čisté emise a jejich klíčových součástí, včetně stimulace poptávky po environmentálně udržitelných a odolných technologiích pro nulové čisté emise prostřednictvím zadávacích řízení.

(2)

Nařízení (EU) 2024/1735 vyžaduje, aby Komise stanovila minimální povinné požadavky na environmentální udržitelnost u zadávacích řízení spadajících do oblasti působnosti směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (2), 2014/24/EU (3) nebo 2014/25/EU (4), pokud mají zakázky jako součást svého předmětu technologie pro nulové čisté emise uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) až k) nařízení (EU) 2024/1735, a v případě zakázek na stavební práce a koncesí na stavební práce zahrnujících uvedené technologie pro čisté nulové emise.

(3)

Nařízení (EU) 2024/1735 vyžaduje, aby Komise tyto minimální povinné požadavky stanovila prostřednictvím prováděcího aktu, který má být přijat do 30. března 2025. Vzhledem k rozsahu působnosti ustanovení nařízení (EU) 2024/1735 jak z hlediska zahrnutých technologií pro nulové čisté emise, tak z hlediska možných minimálních požadavků na environmentální udržitelnost, které je třeba vzít v úvahu, bylo nutné rozsáhlé mapování a analýza, a uvedená lhůta proto nemohla být splněna.

(4)

Toto nařízení by mělo zahrnovat minimální požadavky na environmentální udržitelnost týkající se určitých technologií pro nulové čisté emise, konkrétně technologií pro výrobu větrné energie na pevnině a na moři, přičemž je třeba mít na paměti, že na zadávání veřejných zakázek na technologie pro nulové čisté emise by se měla vztahovat pravidla stanovená v souladu s článkem 25 nařízení (EU) 2024/1735 s výjimkou případů, kdy je toto zadávání použito k realizaci projektů udělených v rámci dražeb energie z obnovitelných zdrojů, na něž se vztahuje článek 26 nařízení (EU) 2024/1735.

(5)

V zájmu jednoduchého a snadného provádění by tyto minimální požadavky měly vycházet z metodik a metod měření Unie nebo uznávaných Unií, které jsou použitelné na technologie pro nulové čisté emise a zahrnují příslušné environmentální rozměry. V současné době tyto metodiky a metody měření pro značný počet technologií pro nulové čisté emise neexistují. Několik metodik, které by mohly být v této souvislosti použity v pozdější fázi, je připravováno. Tím se omezuje rozsah technologií pro nulové čisté emise, pro které by minimální požadavky na environmentální udržitelnost mělo stanovit toto nařízení.

(6)

Vzhledem k tomu, že požadavky na environmentální udržitelnost při zadávání veřejných zakázek na tepelná čerpadla již jsou stanoveny v čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 (5), nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 811/2013 (6) a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (7), nemělo by se toto nařízení navíc vztahovat na tepelná čerpadla.

(7)

Podobně budou kritéria pro zadání související s environmentální udržitelností pro zadávací řízení na baterie nebo výrobky obsahující baterie stanovena v souladu s čl. 85 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 (8). Toto nařízení by se tedy nemělo vztahovat na baterie.

(8)

V případě fotovoltaických výrobků jsou připravována potenciální prováděcí opatření podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/EU (9) a nařízení (EU) 2017/1369, která by zahrnovala povinná pravidla pro zadávání veřejných zakázek podobná pravidlům pro tepelná čerpadla.

(9)

I když k zavádění větrných technologií prostřednictvím zadávání veřejných zakázek formálně dochází jen v malé míře, budou zadavatelé na některých trzích prostřednictvím veřejných zakázek pořizovat větrné turbíny. Je tomu tak v případě, že se na ně vztahuje směrnice 2014/25/EU a že trh není přímo vystaven hospodářské soutěži, takže se nepoužije výjimka podle článku 34 směrnice 2014/25/EU.

(10)

Ačkoli 80 až 95 % celkové hmotnosti větrné turbíny lze recyklovat, neboť sestává převážně z oceli a železa, některé součásti představují problém. Týká se to lopatek, které představují přibližně 15 % hmotnosti větrné turbíny. Obvykle obsahují složité kompozitní materiály – kombinaci vyztužených vláken a polymerové matrice. Lopatky jsou tedy součástí větrné turbíny, která je z hlediska zvyšování recyklovatelnosti nejproblematičtější (10). Odhaduje se, že kompozitní odpad z vyřazených lopatek větrných turbín dosáhne do roku 2040 přibližně 400 000 tun (11).

(11)

Společnosti a výzkumné instituce zároveň vyvíjejí recyklační techniky a zkoumají složení materiálů a procesy vyřazování turbín z provozu s cílem zvýšit recyklovatelnost lopatek větrných turbín, tj. recyklační potenciál v okamžiku výroby. Aby se podpořila plná oběhovost větrných turbín, je vhodné zahrnout minimální požadavek na recyklovatelnost lopatek. Tento minimální požadavek bude stimulovat poptávku po recyklovatelných lopatkách a podnítí výzkum a vývoj v dané oblasti. S ohledem na současnou fázi technologického vývoje se jeví jako vhodné stanovit minimum ve výši 70 %, které je ambiciózní a zároveň i realistické.

(12)

Evropská norma EN 45555:2019 stanoví metody recyklovatelnosti výrobků spojených se spotřebou energie, a proto by měla být použita k posouzení recyklovatelnosti lopatek větrných turbín.

(13)

Vzhledem k tomu, že norma EN 45555:2019 vyžaduje nejmodernější technologie, příslušnými úpravami týkajícími se požadované úrovně technologické připravenosti se podpoří vývoj nových a inovativních technologií recyklace lopatek. Definice úrovní technologické připravenosti je uvedena v rozhodnutí Komise C(2014) 4995 (12). Podle této definice lze pro podporu inovativních technologií recyklace lopatek za vhodnou úroveň technologické připravenosti považovat úroveň šest (6), která znamená, že technologie byla předvedena v odpovídajícím prostředí.

(14)

Ačkoli norma EN 45555:2019 vyžaduje, aby technologie recyklace lopatek byly v současné době ekonomicky životaschopné, pro zeměpisné oblasti, kde odvětví recyklace lopatek nově vzniká, může být zapotřebí flexibilita. Veřejní zadavatelé proto mohou tento požadavek upravit, například akceptováním technologií, u nichž se předpokládá, že se stanou ekonomicky životaschopnými v příslušné zeměpisné oblasti po celou dobu provozní životnosti větrných turbín.

(15)

Různé způsoby recyklace lopatek, jako je chemická separace, tepelná separace nebo mechanické drcení, se mohou značně lišit, pokud jde o stupeň zachování materiálu. Pro účely výpočtu míry recyklovatelnosti proto mohou veřejní zadavatelé a zadavatelé požadovat posouzení kvality uchování materiálu v procesu recyklace.

(16)

Vzhledem k tomu, že uplatňování tohoto nařízení bude vyžadovat, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé provedli ve svých postupech značné změny, mělo by být používání tohoto nařízení odloženo, aby měli veřejní zadavatelé a zadavatelé čas uvedené změny provést. Minimální požadavky na environmentální udržitelnost stanovené v tomto nařízení se použijí na zadávací řízení spadající do oblasti působnosti čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1735 zahájená dne 30. června 2026 nebo později.

(17)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Poradního výboru pro veřejné zakázky,