(1)

Perfluoralkylované látky (PFAS) mají široké využití v průmyslových a spotřebních aplikacích včetně přípravků na ochranu textilií a koberců proti znečištění, oleofobních přípravků pro materiály z papíru a lepenky určené pro styk s potravinami, hasicích pěn, povrchově aktivních látek pro důlní a ropný průmysl, leštidel na podlahy a insekticidů. Jejich široké používání spolu s jejich přetrváváním v životním prostředí vede k rozsáhlé kontaminaci životního prostředí. Kontaminace potravin těmito látkami je především důsledkem bioakumulace ve vodních a suchozemských potravinových řetězcích a používání materiálů určených pro styk s potravinami obsahujících látky PFAS. Látky PFAS, které se nacházejí v potravinách a u člověka v nejvyšších koncentracích, jsou perfluoroktansulfonová kyselina (PFOS) a perfluoroktanová kyselina (PFOA) a jejich soli.

(2)

V roce 2020 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svém stanovisku týkajícím se rizika látek PFAS pro lidské zdraví (1) na žádost Komise aktualizoval své hodnocení rizika kyselin PFOS a PFOA a zahrnul do něj i perfluornonanovou kyselinu (PFNA) a perfluorhexansulfonovou kyselinu (PFHxS), přičemž zohlednil nejnovější vědecké informace a údaje o výskytu shromážděné podle doporučení Komise 2010/161/EU (2). Úřad dospěl k závěru, že u části evropské populace je překračován tolerovatelný týdenní příjem. Bylo shledáno, že významný podíl na expozici člověka látkám PFAS mají vejce, ryby a jiné mořské plody, maso a masné výrobky. Úřad dospěl k závěru, že potraviny živočišného původu významně přispívají k expozici člověka látkám PFAS. Úřad konstatoval, že látky PFAS se přenášejí z krmiv do potravin získaných ze zvířat, přičemž existují jasné rozdíly mezi živočišnými druhy a typem PFAS. K takovému přenosu látek PFAS může docházet i z půdy požité hospodářskými zvířaty při hledání potravy a z vody k napájení zvířat.

(3)

V zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví byly v nařízení Komise (EU) 2023/915 (3) stanoveny maximální limity perfluoralkylovaných látek v některých potravinách živočišného původu.

(4)

Výskyt látek PFAS v krmivech pro zvířata nebo v půdě, na níž zvířata hledají potravu, by mohl vést k nesouladu potravin živočišného původu s maximálními limity stanovenými pro tyto potraviny.

(5)

V současné době jsou k dispozici pouze omezené údaje o přítomnosti látek PFAS v krmivech, aby bylo možné určit míry přenosu z krmiv do potravin živočišného původu a projednat případnou potřebu stanovit maximální limity pro PFAS v krmivech. Měly by být proto shromažďovány údaje o výskytu látek PFAS v krmivech a rovněž v půdě pro případ, že by přítomnost látek PFAS v potravinách živočišného původu mohla souviset s jejich výskytem v půdě. Přítomnost látek PFAS ve vodě k napájení by rovněž mohla vést k jejich přítomnosti v potravinách živočišného původu, avšak z monitorování přítomnosti PFAS ve vodě k napájení je k dispozici dostatek údajů.

(6)

Ke stanovení koncentrací látek PFAS v množstvích, v nichž se vyskytují, by měly být použity dostatečně citlivé metody. Motivací k tomu by mělo být doporučení cílových mezí stanovitelnosti.

(7)

Aby se zajistilo, že vzorky budou pro vzorkovanou šarži reprezentativní, měly by se členské státy řídit postupy odběru vzorků stanovenými v nařízení Komise (ES) č. 152/2009 (4),