(1)

Směrnice (EU) 2019/904 stanoví cíle pro minimální obsah recyklovaného plastu v plastových nápojových lahvích na jedno použití uvedených v části F přílohy dané směrnice, včetně PET lahví. Členské státy mají povinnost předkládat údaje o obsahu recyklovaného plastu v PET lahvích za každý kalendářní rok.

(2)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2023/2683 (2) stanovilo metodiku výpočtu a ověřování cílů pro obsah recyklovaného plastu a formát pro předkládání údajů o obsahu recyklovaného plastu v nápojových lahvích. Uvedená metodika vychází z údajů získaných v souladu s nařízením Komise (EU) 2022/1616 (3).

(3)

Jedinými vhodnými recyklačními technologiemi uvedenými v nařízení (EU) 2022/1616 jsou pospotřební mechanická recyklace PET a recyklace z cyklů výrobků, které jsou součástí uzavřeného a řízeného řetězce. Aby mohly další recyklační metody, na které se uvedené nařízení nevztahuje, přispívat k dosahování cílů v oblasti recyklovaného obsahu stanovených ve směrnici (EU) 2019/904, je nutné stanovit dodatečná pravidla pro výpočet, ověřování a předkládání údajů o obsahu recyklovaného plastu získaného prostřednictvím těchto dalších recyklačních metod. Zejména je nutné zavést tzv. účtování hmotnostní bilance, což vyžaduje podstatné doplnění stávající metodiky. V zájmu jasnosti a právní jistoty a s ohledem na počet nových pravidel a změn stávajících pravidel, které jsou nezbytné, by prováděcí rozhodnutí (EU) 2023/2683 mělo být zrušeno.

(4)

S rostoucím celosvětovým úsilím o omezení znečištění plasty se očekává celosvětový rozvoj trhu s recyklovanými plasty, ať už z mechanické nebo chemické recyklace, a souvisejících dodavatelských řetězců. Je třeba stanovit jasná pravidla, která zajistí, že údaje o recyklovaném obsahu bude možné předkládat transparentním, ověřitelným a srovnatelným způsobem, a to u všech stávajících recyklačních metod a procesů. Pravidla Unie by měla poskytovat rámec pro budoucí mezinárodní přístup s cílem zajistit rovné podmínky v celosvětovém měřítku.

(5)

Chemickou recyklací lze zpracovávat plastový odpad, který je obtížné nebo nemožné recyklovat mechanicky, a lze tak získávat recyklované výstupy s vyšší kvalitou a technickou výkonností. Aby byl plně využit potenciál oběhového hospodářství, měla by chemická recyklace doplňovat mechanickou recyklaci, která je z environmentálního hlediska obecně preferována, pokud recyklované výstupy vykazují dostatečnou kvalitu a technickou výkonnost.

(6)

S cílem vytvořit jednoduchý a předvídatelný rámec, který umožní, aby všechny recyklační metody a procesy schopné přinést environmentální výhody pro oběhové hospodářství v oblasti plastů byly také ekonomicky životaschopné, by se pravidla Unie pro předkládání údajů o recyklovaném obsahu měla vztahovat na všechny recyklační metody a procesy. Uvedená pravidla by měla rovněž usnadnit přechod chemického průmyslu Unie k oběhovosti tím, že podpoří využívání alternativních surovin a sníží závislost na primárních fosilních zdrojích.

(7)

Recyklovaný plast v nápojových lahvích, který se získává mechanickou recyklací, jež je vhodnou recyklační technologií ve smyslu nařízení (EU) 2022/1616, nebo jinými recyklačními technologiemi, které jsou vhodnými recyklačními technologiemi nebo novými technologiemi ve smyslu uvedeného nařízení, u něhož je znám podíl materiálu pocházejícího ze spotřebitelského plastového odpadu ve výstupu a u něhož se jako vstup nepoužívá žádný jiný plastový odpad než spotřebitelský plastový odpad, by měl být v souladu s nařízením (EU) 2022/1616 zohledňován pro účely výpočtu, předkládání a ověřování údajů o obsahu recyklovaného plastu v nápojových lahvích.

(8)

Při výpočtu, ověřování a předkládání údajů o obsahu recyklovaného plastu v nápojových lahvích, které se má provádět pro účely směrnice (EU) 2019/904, by se měl zohledňovat také recyklovaný plast ze spotřebitelského plastového odpadu, který je získáván jakoukoli jinou recyklační metodou, a to i chemickou recyklací, při níž se mění chemická struktura materiálu, nebo který se vyrábí ze směsi předspotřebního plastového odpadu a spotřebitelského plastového odpadu. Pokud plastový odpad prochází procesem recyklace, při němž se polymery rozkládají a výsledné látky, často kombinované s primárními surovinami, se používají k výrobě nových polymerů a případně dalších výrobků, je nutné uplatnit účtování hmotnostní bilance, protože podíly způsobilého materiálu ve výstupech zpravidla nejsou známy. Účtování hmotnostní bilance zajišťuje, že hmotnost materiálu pocházejícího ze spotřebitelského plastového odpadu na vstupu odpovídá hmotnosti materiálu pocházejícího ze spotřebitelského plastového odpadu, která se přiřazuje všem výstupům a ztrátám.

(9)

Při chemické recyklaci dochází k narušení chemické struktury vstupního spotřebitelského plastového odpadu a výsledný materiál zpravidla ještě není polymerem, dokud není opětovně polymerizován. Materiál pocházející ze spotřebitelského plastového odpadu by se proto měl označovat jako „způsobilý materiál“. V závislosti na fázi recyklačního procesu může mít „způsobilý materiál“ odpadní nebo neodpadní status.

(10)

Pokud se účtování hmotnostní bilance používá v určitém kroku dodavatelského řetězce, mělo by se použít i ve všech následujících krocích, protože jeho použití v dřívější fázi znamená, že podíl způsobilého materiálu není znám u všech jednotlivých vstupů, a proto nemůže být znám ani u výstupů.

(11)

Ve fázích dodavatelského řetězce, v nichž vstupní i výstupní materiály sestávají z polymerů, jako například po opětovné polymerizaci v případě chemické recyklace, by smísení materiálů se známými podíly vedlo k výstupům se známými podíly. Další přerozdělení přiřazených množství způsobilého materiálu proto v těchto fázích není nutné a nemělo by být povoleno.

(12)

Podle směrnice (EU) 2019/904 mají členské státy podávat Komisi zprávu obsahující informace o obsahu recyklovaného plastu v PET lahvích, aby doložily dosažení cíle pro uvedený obsah (dále jen „cíl“). Zatímco recyklovaný obsah se vztahuje k množství recyklovaného materiálu, cíl je vyjádřen v procentech, tj. jako podíl recyklovaného plastu v PET lahvích. Aby bylo možné prokázat, že cíl je splněn, měly by proto členské státy uvádět nejen celkovou hmotnost recyklovaného plastu v PET lahvích, ale také celkovou hmotnost všech plastových částí lahví, aby bylo možné vypočítat podíl obsahu recyklovaného plastu.

(13)

Jelikož cíle mají podporovat tržní přijetí recyklovaného plastu, a zajistit tak jeho využití v rámci oběhového hospodářství, je vhodné při výpočtu hmotnosti nápojových lahví zohlednit pouze plastové části. Vzhledem k tomu, že neplastové části běžné nápojové lahve tvoří odhadem nejvýše 5 % její hmotnosti, například ve formě papírové etikety, předpokládá se, že vyloučení neplastových částí PET lahví z výpočtu nebude mít významný vliv na posouzení toho, zda bylo cíle dosaženo.

(14)

Směrnice (EU) 2019/904 stanoví, že uzávěry a víčka jsou součástí PET lahví. Nicméně pro účely výpočtu a ověřování cíle pro obsah recyklovaného plastu by měly být za součásti PET lahví považovány rovněž etikety a návleky. Za prvé, PET lahev ve formátu, v jakém se běžně prodává spotřebitelům, se skládá z těla lahve, uzávěru, víčka a etikety nebo návleku. Etikety a návleky se používají ke sdělování informací spotřebitelům a také pro uvádění značky a pro reklamu. Zatímco návleky obvykle poskytují 360stupňové pokrytí lahve, jiné etikety obvykle pokrývají pouze menší část lahve. Za druhé, etikety a návleky se často na lahev připevňují ve stejné fázi výroby jako uzávěry a víčka. Hmotnost etiket a návleků by proto měla být zahrnuta do hmotnosti PET lahví a veškerý recyklovaný plast obsažený v etiketách a návlecích by měl být zahrnut do hmotnosti recyklovaného plastu v PET lahvích.

(15)

Pro účely výpočtu a ověřování obsahu recyklovaného plastu v PET lahvích by měl být pojem „recyklovaný plast“ definován tak, aby zahrnoval pouze materiál získaný ze spotřebitelského plastového odpadu. Toto rozlišení je důležité, neboť pro recyklaci předspotřebního plastového odpadu již existují dostatečné tržní pobídky. Plastový odpad pocházející z obalů výrobků, které byly uvedeny na trh, ale jejichž datum spotřeby uplynulo před prodejem spotřebitelům, by měl být považován za spotřebitelský plastový odpad. Plastové materiály a odpad vznikající během zpracovatelských postupů, včetně veškerého sekundárního zpracovávání, testování, skladování a přemísťování před uvedením výrobku na trh, by naopak za spotřebitelský odpad být považovány neměly.

(16)

Recyklovaný plast používaný k výpočtu a ověřování, zda bylo dosaženo cíle, by měl být získáván ze spotřebitelského plastového odpadu, který byl recyklován (a tříděn) způsobem šetrným k životnímu prostředí. Dodržování přísných environmentálních norem pro recyklaci je nezbytné pro zachování environmentální přidané hodnoty vyplývající z podpory recyklovaného obsahu a pro zamezení situacím, kdy nevhodné postupy sběru a nakládání s odpadem a emise znečišťujících látek oslabují přínosy, které má nahrazování primárních materiálů recyklovanými materiály pro udržitelnost.

(17)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 (4) rozlišuje mezi zeměmi, na které se vztahuje rozhodnutí Rady Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití (dále jen „rozhodnutí OECD“) (5), a zeměmi, na něž se uvedené rozhodnutí nevztahuje. Od 21. listopadu 2026 bude podle uvedeného nařízení do 21. května 2029 zakázán vývoz plastového odpadu do zemí, které nejsou členy OECD, přičemž země, které nejsou členy OECD, budou moci po tomto datu požádat o výjimky.

(18)

Vzhledem k různé úrovni norem a kapacit infrastruktury pro nakládání s plastovým odpadem v zemích, na něž se vztahuje rozhodnutí OECD, a s ohledem na nejistotu ohledně dopadu zákazu na obchodní toky plastového odpadu, by se recyklované plasty ze zemí, na něž se vztahuje rozhodnutí OECD, měly do závazného cíle pro recyklovaný obsah v PET lahvích začít započítávat až od 21. listopadu 2027. K uvedenému datu by Komise měla po posouzení argumentů dotčených třetích zemí předložit své posouzení a přijmout rozhodnutí podle čl. 45 odst. 5 a 6 nařízení (EU) 2024/1157. Tento časový rámec rovněž umožní členským státům upravit sběr údajů a podávání zpráv.

(19)

Spotřebitelský plastový odpad, který byl recyklován (a tříděn) v zemích, na něž se rozhodnutí OECD nevztahuje, by měl být do cíle započítáván pouze tehdy, pokud byly s EU uzavřeny dohody či ujednání, jež zajišťují nakládání s plastovým odpadem způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí. Tento požadavek doplňuje jiné příslušné právní požadavky EU, jako jsou požadavky stanovené nařízením (EU) 2022/1616, které jím nejsou dotčeny.

(20)

Bez ohledu na pravidla pro výpočet cílů týkajících se recyklovaného obsahu je dovoz recyklovaného plastu na výrobu plastových nápojových lahví možný v souladu s příslušnými předpisy Unie.

(21)

Nařízení (EU) 2022/1616 zavádí řetězec podávání zpráv v průběhu po sobě jdoucích výrobních kroků, který zahrnuje podávání zpráv o procentním podílu recyklovaného plastu v každé šarži materiálu, který obsahuje recyklovaný plast a je určen pro styk s potravinami. V zájmu minimalizace administrativní zátěže pro hospodářské subjekty by se tyto informace měly používat i pro výpočet recyklovaného obsahu v PET lahvích, ačkoli se definice „plastu“ a „recyklovaného plastu“ použitelné pro nařízení 2022/1616 mírně liší od definic, které jsou použitelné pro toto rozhodnutí. Informace poskytované podle nařízení (EU) 2022/1616 je třeba doplnit o informace o původu materiálu, aby se zohlednila zeměpisná oblast působnosti tohoto rozhodnutí. Hospodářské subjekty, které uvádějí PET lahve na trh, by měly vypočítávat hmotnost recyklovaného plastu v uvedených lahvích na základě procentního podílu recyklovaného plastu uvedeného v dodatku k prohlášením o souladu podle nařízení (EU) 2022/1616.

(22)

Pro účely čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2019/904 se podíl recyklovaného plastu v PET lahvi vypočítá v okamžiku, kdy je uvedena na trh členského státu („místo konečného výpočtu“). V současné době nelze obsah recyklovaného plastu v místě konečného výpočtu spolehlivě analyticky změřit. Proto je nutné určit obsah recyklovaného plastu již v dřívějších fázích dodavatelského řetězce pomocí dodatečných míst výpočtu, aby bylo možné provést přesný výpočet v místě konečného výpočtu. Místo výpočtu je vždy nutné, pokud se změní chemické nebo fyzikální složení materiálu, který byl alespoň částečně získán ze způsobilého materiálu, zejména pokud je tento materiál smísen s jiným materiálem, jako jsou primární polymery, primární aditiva nebo materiál pocházející z plastového odpadu, který není spotřebitelským plastovým odpadem. V různých místech výpočtu v rámci recyklační cesty mohou být v závislosti na fázi procesu a použité recyklační metodě použity různé metody výpočtu hmotnosti způsobilého materiálu nebo přiřazených množství ve výstupech.

(23)

Hospodářské subjekty v dodavatelském řetězci recyklovaných plastů, které používají metodu účtování hmotnostní bilance, by v žádném okamžiku neměly překročit svůj účet pro přiřazená množství způsobilého materiálu, tj. účet by neměl vykazovat záporný zůstatek. Záporný zůstatek přiřazených množství by znamenal, že hospodářské subjekty prodaly více způsobilého materiálu, než skutečně vyrobily nebo nakoupily.

(24)

Pro použití účtování hmotnostní bilance je třeba stanovit pravidla, která v případě procesů s více výstupy umožní přiřadit materiál způsobilý pro vstup ke konkrétním výstupům. Pravidla stanovená tímto rozhodnutím odrážejí přístup „fuel-use exluded“ (vyloučení použití jako paliva), což znamená, že hospodářské subjekty by měly při výpočtu recyklovaného obsahu v každém místě výpočtu odečíst způsobilý materiál, který se zpracovává na paliva nebo se považuje za ztrátu v procesu, aby byl zajištěn soulad s čl. 3 bodem 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (6). To platí i pro výstupy s dvojím užitím, tj. mezivýstupy, které lze dále zpracovávat jak na paliva, tak na produkty jiné než palivo, v kapalné nebo plynné formě. Relativní podíl způsobilého materiálu ve výstupech s dvojím užitím, které se stanou palivem, by se neměl považovat za recyklovaný obsah. Výstupy s dvojím užitím v pevné formě, např. uhel, by se měly z výpočtu recyklovaného obsahu zcela vyjmout, neboť se nepředpokládá, že by v dohledné budoucnosti byly v praxi ve významném rozsahu zpracovávány na vysoce kvalitní nepalivové produkty.

(25)

Aby se zvýšila transparentnost procesu, uplatňuje se chemická sledovatelnost, což znamená, že by se pravidlo přiřazování založené na „vyloučení použití jako paliva“ mělo doplnit o dodatečná ustanovení s cílem zajistit, aby přiřazené množství způsobilého materiálu nepřesahovalo množství způsobilého materiálu, které může být teoreticky přítomno v produktu.

(26)

Přiřazená množství způsobilého materiálu by neměla být převáděna mezi různými zařízeními jedné společnosti nebo mezi různými společnostmi, neboť by to zkomplikovalo výpočet a ověřování přiřazených množství. To by však nemělo bránit fyzickému přesunu materiálu s přiřazenými množstvími mezi různými zařízeními jedné společnosti nebo mezi různými společnostmi, aniž by došlo k přerozdělení přiřazených množství, pokud je k materiálu přiložena dokumentace nezbytná pro zajištění souladu s tímto rozhodnutím, zejména za účelem zajištění sledovatelnosti a poskytnutí základu pro výpočet v případě následného smíchání s jinými materiály.

(27)

Aby byly zajištěny environmentální přínosy vyplývající ze splnění minimálních cílů pro obsah recyklovaného plastu a zabránilo se obcházení těchto cílů, jež by mohlo uvedené přínosy ohrozit, měly by členské státy zavést ustanovení pro ověřování údajů a informací, které shromažďují od hospodářských subjektů uvádějících PET lahve na trh. Hospodářské subjekty by měly pro každou šarži materiálu obsahující přiřazená množství způsobilého materiálu vypracovat a svým zákazníkům poskytnout prohlášení, které bude obsahovat příslušné informace o přiřazených množstvích. Hospodářské subjekty, které neprovádějí žádné změny materiálu, by měly předložit pouze prohlášení, které obdržely od svých dodavatelů. Kromě toho by hospodářské subjekty, které zpracovávají materiály nesestávající z polymerů, měly podléhat ověření třetí stranou jak ve fázi vstupu, tak ve fázi výstupu. Toto ověření by mělo zahrnovat všechny informace, které jsou relevantní pro přidělení způsobilého materiálu v rámci účtování hmotnostní bilance, jako jsou množství specifická pro daný proces a kategorizace vstupů a výstupů, křivky bodu varu a důkazy o tom, že způsobilý materiál zůstává na recyklační cestě. Osvědčení vydaná ověřovateli v posledním kroku procesu chemické recyklace by měla být předávána v rámci celého dodavatelského řetězce, obvykle až po plnírny, aby je členské státy mohly vyžadovat od hospodářských subjektů uvádějících nápojové lahve na trh.

(28)

Pokud ke zpracování materiálů s přiřazenými množstvími dochází ve třetí zemi a výsledný materiál je dovážen, měly by členské státy ověřit přesnost informací přiložených k materiálu, aby zajistily dodržení pravidel tohoto rozhodnutí.

(29)

Pravidla pro výpočet a ověřování cíle a formát pro předkládání údajů a informací o obsahu recyklovaného plastu jsou úzce propojeny, neboť se vztahují ke stejnému recyklovanému plastu ve stejných lahvích. V zájmu zajištění soudržnosti by pravidla pro výpočet a ověřování cíle a formát pro předkládání údajů a informací měly být stanoveny v jednom právním aktu.

(30)

Formát pro předkládání údajů a informací zohledňuje metody měření a formáty pro předkládání údajů u obalů a obalových odpadů stanovené v rozhodnutí Komise 2005/270/ES (7), které jsou rovněž založeny na hmotnosti a materiálu.

(31)

Sledování obsahu recyklovaného plastu v PET lahvích představuje přeshraniční digitální veřejnou službu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/903 (8). Tímto rozhodnutím se zavádějí nové závazné požadavky týkající se zmíněné digitální veřejné služby, a jako takové proto podléhá povinnosti posouzení interoperability stanovené v článku 3 uvedeného nařízení (EU) 2024/903. Posouzení interoperability proto bylo provedeno a výsledná zpráva bude zveřejněna na portálu Interoperabilní Evropa.

(32)

Plastový odpad by měl být zpracováván recyklační metodou, která v co největší míře snižuje negativní dopad na životní prostředí, přičemž se zohledňuje požadovaná kvalita recyklovaného materiálu a ekonomická životaschopnost různých technologií. S ohledem na tuto skutečnost jsou metody mechanické recyklace z hlediska životního prostředí obecně vhodnější než metody chemické recyklace, a odpad, který lze recyklovat mechanicky, by v zásadě neměl vstoupit do chemické recyklace, pokud lze mechanickou recyklací získat recyklované materiály s podobnou kvalitou nebo užitnými vlastnostmi. Komise sleduje vývoj dostupných recyklačních technologií a zohledňuje přitom jejich hospodářskou a environmentální výkonnost. S cílem zohlednit příslušný technologický vývoj v odvětví recyklace, mimo jiné včetně zavádění metod chemické recyklace v plném komerčním rozsahu, by Komise proto měla přezkoumat metodiku, včetně pravidel pro přidělování přiřazovaných množství, stanovenou v tomto rozhodnutí a měla by případně zvážit její sladění s ustanoveními čl. 7 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 (9).

(33)

Aby se zajistilo účinné dosažení cílů Unie v oblasti konkurenceschopného oběhového hospodářství a jejích politik pro nakládání s odpady a aby byly podpořeny investice do odstranění fosilních paliv z chemického průmyslu ve smyslu Akčního plánu pro evropský chemický průmysl, by metodika výpočtu, ověřování a předkládání údajů o obsahu recyklovaného plastu vypracovaná podle právních předpisů Unie, jako je čl. 7 odst. 8 nařízení (EU) 2025/40, měla zohlednit konkrétní právní základ a cíle a měla by brát v potaz vlastnosti příslušných materiálů a recyklačních technologií. Metodika pro určení recyklovaného obsahu PET lahví stanovená tímto rozhodnutím by se proto měla vztahovat pouze na uvedenou kategorii výrobků. Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 39 směrnice 2008/98/ES,

1)

„recyklovaným plastem“ se rozumí plast, který byl před recyklací spotřebitelským plastovým odpadem a který byl získán recyklací (a tříděním) v Unii podle definice v čl. 3 bodě 17 směrnice 2008/98/ES. Od 21. listopadu 2027 zahrnuje také spotřebitelský plastový odpad, který byl recyklován (a tříděn) ve:

2)

„spotřebitelským plastovým odpadem“ se rozumí odpad, který vznikl z plastových výrobků, jež byly:

3)

„nápojovou lahví“ se rozumí plastová nápojová lahev na jedno použití o objemu do tří litrů, včetně uzávěru, víčka, případně etikety a návleku, avšak s výjimkou těchto lahví:

4)

„PET lahví“ se rozumí nápojová lahev, která se vyrábí z polyethylentereftalátu jakožto hlavní složky;

5)

„hospodářským subjektem“ se rozumí kterýkoli z následujících hospodářských subjektů, který je součástí dodavatelského řetězce vedoucího k uvedení nápojových lahví na trh nebo který uvádí nápojové lahve na trh:

6)

„recyklační technologií“ se rozumí recyklační technologie podle definice v čl. 2 odst. 3 bodě 1 nařízení (EU) 2022/1616;

7)

„způsobilým materiálem“ se rozumí spotřebitelský plastový odpad a materiál pocházející ze spotřebitelského plastového odpadu;

8)

„dodavatelským řetězcem“ se rozumí řada procesů nebo činností spojených s výrobou a distribucí nápojových lahví;

9)

„místem výpočtu“ se rozumí místo v dodavatelském řetězci, v němž se určuje obsah způsobilého materiálu pro daný materiál;

10)

„šarží“ se rozumí šarže podle definice v čl. 2 odst. 3 bodě 20 nařízení (EU) 2022/1616;

11)

„účtováním hmotnostní bilance“ se rozumí soubor pravidel pro výpočet, který se používá k určení přiřazeného množství napříč dodavatelským řetězcem a ve výstupech, pokud se způsobilý materiál používá společně s jiným materiálem jako vstup do procesu;

12)

„přiřazeným množstvím“ se rozumí hmotnost způsobilého materiálu, který vstupuje do procesu a který je přiřazen výstupům procesu za dané období;

13)

„kategorií výstupu“ se rozumí seskupení výstupů do jedné z těchto kategorií:

14)

„zařízením“ se rozumí jeden nebo více výrobních závodů na stejném místě, pod řídící kontrolou téhož hospodářského subjektu, kde jsou řízeny činnosti, produkty a služby, včetně veškeré související infrastruktury, vybavení a materiálů;

15)

„ověřováním“ se rozumí proces, kterým ověřovatel potvrzuje, že hospodářský subjekt splňuje požadavky týkající se výpočtu údajů o recyklovaném obsahu nápojových lahví;

16)

„ověřovatelem“ se rozumí subjekt posuzování shody podle definice v čl. 2 bodě 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 765/2008 (12), který je akreditován v souladu s uvedeným nařízením;

17)

„recyklační cestou“ se rozumí proces, včetně jeho jednotlivých kroků, který zachovává potenciál způsobilého materiálu pro zpracování na nepalivo;

18)

„mechanickou recyklací“ se rozumí recyklační technologie, při níž je sebraný plastový odpad využit prostřednictvím mechanických a fyzikálních procesů, včetně třídění, mletí, praní, oddělování materiálů, sušení, extruze a rekrystalizace, k výrobě plastu, aniž by se změnila chemická struktura vstupního plastového odpadu;

19)

„maximálním přípustným bodem varu“ se v případech, kdy se způsobilý materiál nebo jeho části zavádí do jediné parní krakovací jednotky, rozumí maximální přípustný bod varu této parní krakovací jednotky, nebo pokud je zpracování způsobilého materiálu nebo jeho částí prováděno v různých parních krakovacích jednotkách, vážený průměr maximálních přípustných bodů varu všech jednotlivých parních krakovacích jednotek.