(1)

Obchodování s lidmi je závažný trestný čin, který je často páchán v rámci organizované trestné činnosti, představuje hrubé porušení základních práv a je výslovně zakázáno Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Prevence obchodování s lidmi, boj proti němu a podpora obětí obchodování s lidmi bez ohledu na jejich zemi původu zůstává pro Unii a členské státy prioritou.

(2)

Obchodování s lidmi má různé základní příčiny. Mezi hlavní faktory přispívající k tomu, že jsou osoby, zejména ženy, děti a příslušníci marginalizovaných skupin, ohrožené obchodováním s lidmi patří chudoba, konflikty, nerovnost, genderově podmíněné násilí, absence reálných pracovních příležitostí nebo sociální podpory, humanitární krize, stav bez státní příslušnosti a diskriminace.

(3)

Hlavním právním nástrojem Unie, pokud jde o prevenci obchodování s lidmi, boj proti němu a ochranu obětí této trestné činnosti, je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU (3). Uvedená směrnice představuje komplexní rámec pro boj proti obchodování s lidmi stanovením minimálních pravidel, pokud jde o definici trestných činů a sankcí. Obsahuje rovněž společná ustanovení k posílení prevence obchodování s lidmi, pomoci poskytované obětem, jakož i jejich ochrany, se zohledněním genderu, zdravotního postižení a specifických potřeb dětí a využívá přístup zaměřený na oběti.

(4)

Obchodování s lidmi se může stát ještě závažnějším problémem, pokud se k němu přidá diskriminace na základě pohlaví v kombinaci s diskriminací na základě jiných důvodů zakázaných právními předpisy Unie. Členské státy by proto měly věnovat náležitou pozornost obětem, které se potýkají s kombinací více typů diskriminace a s tím související větší zranitelností, tím, že stanoví pro případy kombinace více typů diskriminace konkrétní opatření. Zvláštní pozornost by měla být věnována diskriminaci na základě rasy a etnického původu.

(5)

Ve svém sdělení ze dne 14. dubna 2021 o strategii EU pro boj proti obchodování s lidmi 2021–2025 Komise stanovila politickou reakci, kterou přijala multidisciplinární a komplexní přístup od prevence obchodování s lidmi přes ochranu obětí až po stíhání a odsouzení obchodníků s lidmi. Toto sdělení zahrnuje řadu opatření, která mají být provedena s výrazným zapojením organizací občanské společnosti. K řešení vyvíjejících se trendů v oblasti obchodování s lidmi, jakož i nedostatků zjištěných Komisí a k dalšímu zintenzivnění úsilí v boji proti této trestné činnosti je nicméně nezbytné změnit směrnici 2011/36/EU. Zjištěné nedostatky v oblasti trestněprávní reakce, které vyžadují úpravu právního rámce, se vztahují k trestným činům souvisejícím s obchodováním s lidmi spáchaným v zájmu právnických osob, k systému shromažďování údajů, spolupráci a koordinaci na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni, k vnitrostátním systémům zaměřeným na včasné odhalování a identifikování obětí obchodování s lidmi a specializované pomoci a podpoře těmto obětem.

(6)

Mezi trestné činy týkající se obchodování s lidmi, jak jsou definovány ve směrnici 2011/36/EU, již může spadat zneužívání náhradního mateřství, nuceného sňatku nebo nezákonného osvojení, pokud jsou splněna všechna kritéria zakládající dané trestné činy. Vzhledem k závažnosti těchto praktik a v zájmu řešení neustálého nárůstu počtu a závažnosti trestných činů týkajících se obchodování s lidmi, páchaných za účelem jiným, než je sexuální nebo pracovní vykořisťování, by však mělo být do uvedené směrnice mezi formy vykořisťování zahrnuto i zneužívání náhradního mateřství, nuceného sňatku nebo nezákonného osvojení, naplňují-li znaky skutkové podstaty obchodování s lidmi, včetně kritéria týkajícího se prostředků. Pokud jde konkrétněji o obchodování s lidmi za účelem zneužívání náhradního mateřství, tato směrnice zaměřuje postih na ty, kdo ženy nutí nebo podvodem přimějí k tomu, aby se staly náhradními matkami. Změnami směrnice 2011/36/EU provedenými touto směrnicí nejsou dotčeny definice manželství, osvojení, nuceného sňatku a nezákonného osvojení ani definice trestných činů s nimi souvisejících, s výjimkou obchodování s lidmi, jsou-li stanoveny ve vnitrostátním nebo mezinárodním právu. Těmito pravidly nejsou dotčena ani vnitrostátní pravidla týkající se náhradního mateřství, a to včetně trestního práva a rodinného práva.

(7)

Děti umístěné do institucionálních zařízení včetně zařízení uzavřeného typu jsou skupinou, která je vůči obchodování s lidmi obzvláště zranitelná. Obětí obchodování s lidmi se mohou stát během procesu umisťování do těchto zařízení, během svého pobytu v těchto zařízeních i poté.

(8)

Stále větší počet trestných činů týkajících se obchodování s lidmi je páchán nebo usnadňován prostřednictvím informačních nebo komunikačních technologií. Obchodníci s lidmi často využívají internet a sociální média mimo jiné k najímání, inzerování nebo vykořisťování obětí, k vykonávání kontroly nad nimi a k organizování jejich přepravy. Internet a sociální média se také používají k distribuci materiálů využívaných k vykořisťování. Informační technologie také brání odhalení trestné činnosti a identifikaci obětí a pachatelů.

(9)

Stávající právní rámec směrnice 2011/36/EU již v rámci definice obchodování s lidmi zahrnuje trestné činy spáchané za použití informačních a komunikačních technologií, například při najímání a vykořisťování obětí, organizování jejich přepravy a ubytování, nabízení obětí prostřednictvím inzerce na internetu a oslovování potenciálních klientů, kontrole obětí a komunikaci mezi pachateli, včetně všech souvisejících finančních transakcí. Aby bylo možné se na tento modus operandi obchodníků s lidmi zaměřit, musí donucovací orgány zlepšit své digitální schopnosti a odborné znalosti a reflektovat technologický vývoj. Členské státy se dále vybízejí, aby zvážily využití preventivních opatření, zejména těch, jejichž cílem je omezit poptávku, zaměřených na problematiku zneužívání online služeb za účelem obchodování s lidmi.

(10)

Výše sankcí za obchodování s lidmi by navíc měla odrážet vyšší míru zavrženíhodnosti vůči závažnějšímu jednání a jeho škodlivějšímu a dlouhodobějšímu dopadu na oběti. Patří sem i katalyzující účinek šíření obsahu souvisejícího s vykořisťováním, a to i včetně šíření v uzavřených skupinách přístupných omezenému počtu účastníků. Je proto nezbytné vymezit přitěžující okolnost týkající se šíření obrazového filmového nebo podobného materiálu sexuální povahy, který se týká oběti, prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.

(11)

Členské státy by měly zajistit, aby soudci a soudy měli při vyměřování trestů pro pachatele trestných činů možnost vzít v úvahu přitěžující okolnosti uvedené v této směrnici, třebaže nemají povinnost trest zpřísnit. Zůstává na uvážení soudce nebo soudu, zda s ohledem na všechny skutečnosti daného případu vzhledem ke konkrétním přitěžujícím okolnostem trest zpřísní. Členské státy by neměly být povinny stanovit přitěžující okolnosti v případě, že vnitrostátní právo stanoví šíření obrazového, filmového nebo podobného materiálů sexuální povahy zachycujícího oběť prostřednictvím informačních a komunikačních technologií jako samostatný trestný čin, což může vést k přísnějším sankcím uloženým podle vnitrostátního práva.

(12)

Za účelem posílení reakce trestního soudnictví na trestné činy týkající se obchodování s lidmi spáchané ve prospěch právnických osob a odrazování od páchání těchto trestných činů by měl být vyjasněn režim sankcí vůči právnickým osobám a uveden do souladu s dalšími trestněprávními nástroji Unie. Podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (4), 2014/24/EU (5) a 2014/25/EU (6) je pravomocně odsuzující rozsudek za dětskou práci a jiné formy obchodování s lidmi důvodem pro vyloučení z účasti v zadávacím řízení nebo koncesním řízení. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout, že mezi trestněprávní nebo jiné sankce nebo opatření jiné povahy, která lze uložit právnickým osobám, zahrnou vyloučení těchto právnických osob z účasti v nabídkových nebo koncesních řízeních, aby se toto vyloučení vztahovalo i na zakázky a koncese, které nedosahují prahových hodnot stanovených v příslušných směrnicích.

(13)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2024/1260 (7) stanoví minimální pravidla pro zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v trestních věcech a vztahuje se na trestné činy, na něž se vztahuje směrnice 2011/36/EU. Ustanovení směrnice 2011/36/EU o zajišťování a konfiskaci jsou proto zastaralá a měla by být zrušena.

(14)

Směrnice 2011/36/EU stanoví možnost nezahájit trestní stíhání obětí obchodování s lidmi a neukládat jim sankce za jejich účast na trestné činnosti, kterou byly přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly oběťmi obchodování s lidmi. Je vhodné rozšířit oblast působnosti příslušného ustanovení na veškeré protiprávní jednání, které byly oběti přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byli oběťmi obchodování s lidmi, jako jsou přestupky související s prostitucí, žebráním, bezdůvodným se zdržováním na určitém místě nebo nehlášenou prací, nebo na jiné činy, které nejsou trestněprávní povahy, ale v souladu s vnitrostátním právem podléhají správním nebo peněžitým sankcím, s cílem dále povzbuzovat oběti obchodování s lidmi, aby trestnou činnost oznámily nebo aby požádaly o podporu a pomoc, a ujistit je, že mohou být zproštěny odpovědnosti.

(15)

S cílem posílit schopnost jednotlivých států odhalovat a identifikovat oběti co nejdříve a odkázat je na vhodné služby ochrany, pomoci a podpory je nezbytné zavést v členských státech prostřednictvím právních a správních předpisů jeden nebo více referenčních mechanismů. Zásadními opatřeními pro posílení přeshraniční spolupráce jsou zřízení formálních referenčních mechanismů a jmenování národního kontaktního místa pro přeshraniční zprostředkování služeb obětem. Referenční mechanismus by měl být transparentním, přístupným a harmonizovaným rámcem usnadňujícím včasné odhalování, identifikaci a podporu obětí obchodování s lidmi a pomoc těmto obětem, jakož i rámcem umožňujícím nasměrovat je k odpovědným vnitrostátním organizacím a subjektům. Tento rámec by měl určit zúčastněné příslušné orgány, organizace občanské společnosti a další zúčastněné strany a stanovit jejich příslušné povinnosti, včetně postupů a způsobů komunikace. Tyto referenční mechanismy mohou mít podobu souboru zavedených postupů, pokynů, ujednání o spolupráci nebo protokolů. Referenční mechanismus by se měl vztahovat na všechny oběti a na všechny formy trestné činnosti obchodování s lidmi s přihlédnutím k individuální zranitelnosti obětí. Členské státy se vybízejí, aby zavedly jediný referenční mechanismus, pokud to organizace veřejné správy umožňuje. Kontaktní místo by mělo sloužit jako kontaktní bod pro přeshraniční zprostředkování služeb obětem ve vztazích mezi orgány nebo institucemi odpovědnými za přeshraniční podporu obětí v různých členských státech, nikoli však jako kontaktní místo pro oběti samotné. Kontaktní místa mohou být vytvořena na základě stávajících mechanismů nebo správních struktur a nebudou muset nahrazovat vnitrostátní mechanismy pro podávání stížností nebo horké linky.

(16)

V zájmu zlepšení pomoci a podpory obětem obchodování s lidmi by členské státy měly zajistit, aby oběti měly přístup k přístřeší a bezpečnému ubytování, které by vyhovovaly konkrétním potřebám obětí obchodování s lidmi. V zájmu posílení bezpečnosti předpokládaných nebo identifikovaných obětí se členské státy vybízejí, aby od pracovníků přicházejících v azylových zařízeních do styku s oběťmi obchodování s lidmi vyžadovaly, aby v rejstříku trestů neměli záznam o trestné činnosti týkající se obchodování s lidmi nebo o jiných trestných činech, které vyvolávají vážné pochybnosti ohledně toho, zda jsou tyto osoby schopné převzít úlohu odpovědnosti ve vztahu k obětem.

(17)

Zvýšenému riziku, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi, jsou vystaveny osoby se zdravotním postižením, zejména ženy a děti. Členské státy by měly při poskytování podpůrných opatření obětem obchodování, které mají zdravotní postižení, zohlednit jejich specifické potřeby.

(18)

Členské státy by rovněž měly zajistit, aby obětem byla poskytnuta pomoc bez ohledu na to, jakou mají tyto osoby státní příslušnost nebo zda se jedná o osoby bez státní příslušnosti, bez ohledu na jejich státní občanství, místo pobytu nebo pobytový status a na formu jejich vykořisťování. Tato pomoc by měla být zaměřena na jejich plné opětovné začlenění do společnosti, což může zahrnovat přístup ke vzdělávání a odborné přípravě a přístup na trh práce v souladu s vnitrostátními právními předpisy, jakož i návrat k nezávislému životu.

(19)

Členské státy by měly v průběhu azylového řízení zohledňovat zvláštní zranitelnost obětí obchodování s lidmi, které mohou potřebovat mezinárodní ochranu, v příslušných případech i prostřednictvím zvláštních procesních záruk v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (8) a zvláštních potřeby při přijetí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 (9).

(20)

Aby se zabránilo opětovnému obchodování s oběťmi v rámci Unie, je důležité, aby při přemísťování obětí podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (10) členské státy oběti nepřemístily do některého členského státu, pokud existují závažné důvody se domnívat, že by tyto oběti z důvodu přemístění do daného členského státu byly vystaveny skutečnému riziku porušování jejich základních práv, které zahrnuje nelidské či ponižující zacházení ve smyslu článku 4 Listiny.

(21)

Oběti obchodování s lidmi mají právo požádat o mezinárodní ochranu nebo o rovnocenný vnitrostátní status. V případě potřeby mohou rovněž obdržet povolení k pobytu podle směrnice Rady 2004/81/ES (11). Členské státy by proto měly zajistit, aby se tyto dva příslušné postupy doplňovaly a vzájemně se nevylučovaly.

(22)

Větší riziko, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi, hrozí osobám bez státní příslušnosti. Při uplatňování této směrnice je důležité věnovat této zranitelné skupině zvláštní pozornost.

(23)

Děti jsou považovány za jednu z nejzranitelnějších skupin, na něž se organizované zločinecké skupiny zapojené do obchodování s lidmi zaměřují. Tyto zločinecké skupiny často vykořisťují děti tím, že je najímají a později využívají k páchání trestné činnosti. Členské státy by měly podporovat nebo nabízet pravidelnou a specializovanou odbornou přípravu odborníkům, u nichž je pravděpodobné, že mohou přijít s těmito dětmi do styku, aby byli schopni je jako oběti odhalit a identifikovat.

(24)

Jakékoli opatření omezující svobodu dětí za účelem jejich ochrany před obchodováním s lidmi by mělo být uplatňováno pouze v nezbytně nutné míře a mělo by být přiměřené a odpovídající cíli ochrany příslušného dítěte.

(25)

Za účelem snazšího vyplácení odškodnění obětem mohou členské státy zřídit vnitrostátní fond pro oběti nebo podobné nástroje, které mohou zahrnovat právní předpisy zajišťující odškodnění obětí obchodování s lidmi.

(26)

V zájmu vytvoření ucelené politické reakce usilující o zamezení poptávky, která podporuje obchodování s lidmi a v zájmu dalšího posílení a harmonizace úsilí trestního soudnictví o snížení poptávky ve všech členských státech je důležité kriminalizovat využívání služeb v případech, kdy je za účelem poskytování daných služeb oběť zneužívána a osoba, která dané služby využívá, si je vědoma toho, že osoba poskytující danou službu je obětí některého z trestných činů obchodování s lidmi. Zařazení tohoto jednání mezi trestné činy je součástí komplexního přístupu usilujícího o snižování poptávky, jehož cílem je odstranit vysokou úroveň poptávky, která podněcuje všechny formy vykořisťování. Tato kriminalizace by se měla zaměřovat pouze na využívání služeb poskytovaných v rámci vykořisťování, na které se vztahuje trestný čin obchodování s lidmi. O trestný čin by se proto nemělo jednat v případě zákazníků, kteří nakupují výrobky vyrobené za pracovních podmínek zahrnujících vykořisťování, neboť nejsou uživateli služby. Tato směrnice stanoví v tomto ohledu minimální právní rámec a členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější trestně-právní ustanovení. Ve vnitrostátním právu mohou členské státy kriminalizovat nákup sexuálních služeb. Touto směrnicí není dotčen způsob, jakým členské státy přistupují k prostituci ve svém vnitrostátním právu.

(27)

Tato směrnice kriminalizuje využívání služby poskytované obětí obchodování s lidmi v případě, využívá-li uživatel tuto službu s vědomím, že osoba poskytující službu je obětí. Pojem „vědomí“ by se měl vykládat v souladu s vnitrostátním právem. Při posuzování toho, zda uživatel věděl, že daná osoba je obětí obchodování s lidmi, a aniž je dotčena nezávislost soudnictví, by měly být v jednotlivých případech zohledněny konkrétní okolnosti daného případu. Toto vědomí může být vyvozeno z objektivních skutkových okolností. Uvedené okolnosti se mohou týkat mimo jiné samotných obětí, podmínek, za nichž musely oběti služby poskytovat, a konkrétních skutečností, které by mohly být považovány za známky toho, že obchodník s lidmi má tyto oběti pod kontrolou. Pokud jde o okolnosti týkající se obětí samotných, lze vzít v úvahu nedostatečnou znalost jazyka dané země nebo regionálního jazyka, zjevné známky psychické nebo fyzické újmy či strachu nebo neznalost měst či míst, kde se tyto osoby nacházejí nebo nacházely. Pokud jde o okolnosti týkající se podmínek, za kterých jsou služby poskytovány, lze zohlednit životní úroveň a pracovní podmínky poskytovatele služby, jakož i stav prostor, v nichž byla daná služba poskytována. Známkami toho, že obchodník s lidmi má oběti pod kontrolou, mohou být skutečnosti, které svědčí o tom, že poskytovatelé služeb zjevně podléhají vnější kontrole, jejich svoboda pohybu je omezena nebo skutečnost, že poskytovatelé služeb u sebe nemají svůj vnitrostátní průkaz totožnosti nebo cestovní pas.

(28)

Opatření v oblasti prevence a snižování poptávky by měla být cílená a diferencovaná a jejich cílem by mělo být účinně se zaměřovat na specifika různých forem obchodování s lidmi. Je důležité, aby členské státy v zájmu dosažení cíle, jímž je odrazování a snižování poptávky, která obchodování s lidmi podněcuje, zvážily přijetí i dalších vhodných opatření zaměřených na potenciální a současné uživatele, jako je například nabídka realizace speciálně navržených osvětových kampaní.

(29)

Za účelem zajištění účinného provádění vnitrostátních předpisů týkajících se nezahájení trestního stíhání nebo neukládání sankcí by měly členské státy v rámci odborné přípravy zvyšovat informovanost státních zástupců a donucovacích orgánů, u nichž je pravděpodobné, že přijdou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi.

(30)

V zájmu posílení vnitrostátních politických reakcí je nezbytné ustanovit národní koordinátory pro boj proti obchodování s lidmi nebo rovnocenné mechanismy, přičemž členské státy by měly mít možnost zřídit nezávislé subjekty. Rozhodování o tom, které subjekty mají být určeny nebo zřízeny jako národní koordinátoři pro boj proti obchodování s lidmi nebo jako rovnocenné mechanismy nebo nezávislé subjekty, bez ohledu na jejich název, spadá v souladu se zásadou procesní autonomie členských států do pravomoci členských států, za předpokladu, že tyto subjekty mají nezbytné pravomoci k plnění úkolů stanovených touto směrnicí.

(31)

Zásadní význam pro zajištění úplného pochopení rozsahu obchodování s lidmi v rámci Unie má shromažďování přesných, ucelených a anonymizovaných údajů a včasné zveřejňování shromážděných údajů a statistik. Zavedení požadavku, aby členské státy každoročně shromažďovaly statistické údaje o obchodování s lidmi a podávaly o nich harmonizovaným způsobem zprávy Komisi, je významný krok k lepšímu obecnému pochopení tohoto jevu a k zajištění přijetí politik a strategií založených na údajích.

(32)

Za účelem podpory svých vnitrostátních politik by členské státy měly rovněž vypracovat národní akční plány boje proti obchodování s lidmi.

(33)

Pokud jde o děti, členské státy se vybízejí, aby v rámci vnitrostátních systémů ochrany dětí zajistily vypracování konkrétních plánů prevence obchodování s lidmi, které se budou vztahovat rovněž na děti umístěné do institucionálních zařízení včetně zařízení uzavřeného typu.

(34)

Jelikož cílů této směrnice, tedy prevence obchodování s lidmi a boje proti němu a ochrany obětí této trestné činnosti, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinku, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(35)

Tato směrnice respektuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině, zejména dodržování a ochranu lidské důstojnosti, zákaz otroctví, nucené práce a obchodování s lidmi, právo na fyzickou a duševní nedotknutelnost lidské osobnosti, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, právo na svobodu a bezpečnost, ochranu osobních údajů, svobodu projevu a informací, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, rovnost žen a mužů, práva dítěte, práva osob se zdravotním postižením a zákaz dětské práce, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a sankcí. Cílem této směrnice je zejména zajistit plné dodržování těchto práv a zásad, které mají být odpovídajícím způsobem prováděny.

(36)

V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Irsko dopisem ze dne 20. dubna 2023 své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(37)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(38)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(39)

Směrnice 2011/36/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

Článek 4 se mění takto:

3)

Článek 5 se mění takto:

4)

Článek 6 se nahrazuje tímto:

5)

Článek 7 se zrušuje.

6)

Článek 8 se nahrazuje tímto:

7)

Článek 9 se mění takto:

8)

Článek 10 se mění takto:

9)

Článek 11 se mění takto:

10)

Vkládá se nový článek, který zní:

11)

V článku 12 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

12)

V článku 13 se doplňuje nový odstavec, který zní:

13)

V článku 14 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

14)

Články 17 a 18 se nahrazují tímto:

15)

Vkládají se nové články, které znějí:

16)

Článek 19 nařízení se nahrazuje tímto:

17)

Vkládají se nové články, které znějí:

18)

Článek 20 nařízení se nahrazuje tímto:

19)

V článku 23 se doplňuje nový odstavec, který zní: