(1)

Podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii je Evropská unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Články 1, 4 a 6 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví, že lidská důstojnost je nedotknutelná a musí být respektována a chráněna, nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu a každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Články 7 a 24 Listiny zakotvují právo na rodinný život a práva dítěte. Článek 21 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být diskriminován. Články 47 a 48 Listiny uznávají právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jakož i presumpci neviny a právo na obhajobu. Článek 52 Listiny stanoví, že jakékoli omezení výkonu základních práv a svobod uznaných Listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod, jakož i zásady nezbytnosti a proporcionality.

(2)

Členské státy jsou již právně vázány stávajícími nástroji Rady Evropy v oblasti lidských práv a zákazem mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, zejména Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), protokoly k této úmluvě, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Evropskou úmluvou o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1987. Všechny členské státy jsou dále smluvními stranami Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

(3)

V úvahu je třeba vzít také řadu právně nezávazných nástrojů, které se konkrétněji zabývají právy osob zbavených svobody, k nimž patří zejména: na úrovni Organizace spojených národů Standardní minimální pravidla Organizace spojených národů pro zacházení s vězni (pravidla Nelsona Mandely), Standardní minimální pravidla OSN pro opatření nezahrnující odnětí svobody (tokijská pravidla); na úrovni Rady Evropy doporučení Rec(2006)2-Rev o evropských vězeňských pravidlech, doporučení Rec(2006)13 o vazbě, podmínkách jejího výkonu a zárukách proti jejímu zneužití, doporučení CM/Rec(2017)3 o evropských pravidlech týkajících se trestů a opatření realizovaných ve společenství, doporučení CM/Rec(2014)4 o elektronickém monitorování, doporučení CM/Rec(2010)1 o probačních pravidlech Rady Evropy a bílá kniha o přeplněnosti věznic.

(4)

Kromě toho existují další nástroje, které cílí na konkrétní skupiny osob zbavených osobní svobody, zejména: na úrovni OSN pravidla Organizace spojených národů pro ochranu mladistvých zbavených osobní svobody a pravidla Organizace spojených národů pro zacházení s vězněnými ženami a opatření nezahrnující odnětí svobody pro pachatelky (bangkocká pravidla) a Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte; na úrovni Rady Evropy doporučení CM/Rec(2008)11 o evropských pravidlech pro mladistvé pachatele vystavené sankcím nebo opatřením; doporučení CM/Rec(2018)5 o dětech s uvězněnými rodiči a doporučení CM/Rec (2012)12 o zahraničních vězních; na mezinárodní nevládní úrovni také zásady pro uplatňování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv v souvislosti s otázkou sexuální orientace a pohlavní identity (zásady z Yogyakarty), které vypracovaly Mezinárodní výbor právníků (International Commission of Jurists) a Mezinárodní služba pro lidská práva (International Service for Human Rights).

(5)

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve věci Aranyosi/Căldăraru a v navazujících rozsudcích (1) uznal význam vězeňských podmínek v kontextu vzájemného uznávání a fungování rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (2) o evropském zatýkacím rozkazu. Evropský soud pro lidská práva rovněž vydal rozsudek týkající se dopadu špatných vězeňských podmínek na fungování evropského zatýkacího rozkazu (3).

(6)

V závěrech Rady z prosince 2018 o podpoře vzájemného uznávání posilováním vzájemné důvěry byly členské státy vyzvány, aby využívaly alternativní opatření k vazbě s cílem snížit počet osob ve vězeňských zařízeních, a tím pokročit v dosahování cíle sociální rehabilitace a rovněž řešit skutečnost, že vzájemná důvěra je často narušena špatnými podmínkami ve věznicích, a problém přeplněných vězeňských zařízení (4).

(7)

V závěrech Rady z prosince 2019 o alternativních opatřeních ke zbavení svobody se členské státy zavázaly přijmout několik opatření v oblasti zbavování svobody na vnitrostátní úrovni, například přijmout alternativní opatření ke zbavení svobody (5).

(8)

V závěrech Rady z června 2019 o předcházení radikalizaci ve věznicích a boji proti ní a o zacházení s pachateli teroristických a násilných extremistických trestných činů po propuštění se členské státy zavázaly, že v této oblasti urychleně přijmou účinná opatření (6).

(9)

Evropský parlament již několik let naléhá na Komisi, aby přijala opatření k řešení otázky materiálních podmínek ve věznicích a zajistila, že vazba zůstane výjimečným opatřením, které bude využíváno v souladu s presumpcí neviny. Tento požadavek byl zopakován ve zprávě Evropského parlamentu o evropském zatýkacím rozkazu (7).

(10)

Agentura pro základní práva na žádost Komise a za její finanční podpory vytvořila databázi týkající se podmínek ve věznicích, jejíž provoz byl zahájen v prosinci 2019 a která je veřejně přístupná (8). V databázi agentury týkající se podmínek ve věznicích jsou shromažďovány informace o podmínkách ve vězeňských zařízeních ve všech členských státech. Na základě vnitrostátních, unijních a mezinárodních norem, judikatury a monitorovacích zpráv databáze informuje o vybraných základních aspektech podmínek ve věznicích, včetně prostoru v celách, hygienických podmínek, přístupu ke zdravotní péči a ochrany před násilím.

(11)

Dostupné statistické údaje o evropském zatýkacím rozkazu prokazují, že od roku 2016 členské státy odmítly nebo odložily výkon z důvodů souvisejících s reálným rizikem porušení základních práv v téměř 300 případech, a to i na základě nevhodných materiálních podmínek ve věznicích (9).

(12)

Vnitrostátní soudní orgány si vyžádaly konkrétnější pokyny, jak v takových případech postupovat. Problémy, které odborníci z praxe identifikovali, se týkají nedostatečné harmonizace, rozptýlenosti a nejasnosti norem pro podmínky ve věznicích v celé Unii a představují problém pro justiční spolupráci v trestních věcech (10).

(13)

Polovina členských států, které Komisi poskytly statistické údaje o počtu vězněných osob, uvedla, že se potýkají s problémem přeplněnosti svých vězeňských zařízení, kde míra obsazenosti převyšuje 100 %. Nadměrné nebo zbytečné využívání a trvání vazby rovněž přispívají k přeplněnosti vězeňských zařízení, což vážně narušuje zlepšování podmínek ve vězeňských zařízeních.

(14)

Mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o důležité aspekty vazby, například využití vazby jako krajního opatření a přezkum rozhodnutí o vzetí do vazby (11). Maximální doba trvání vazby se v jednotlivých členských státech rovněž liší, a to od méně než jednoho roku až po více než pět let (12). V roce 2020 se průměrná délka vazby v jednotlivých členských státech pohybovala od dvou do třinácti měsíců (13). Počet osob ve vazbě v poměru k celkovému počtu vězňů se v jednotlivých členských státech rovněž značně liší a pohybuje se od méně než 10 % do více než 40 % (14). Takto velké rozdíly se zdají být ve společném unijním prostoru svobody, bezpečnosti a práva neopodstatněné.

(15)

Nedávné zprávy výboru Rady Evropy pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání upozorňují na přetrvávání určitých závažných problémů v některých členských státech, jako je špatné zacházení, nevhodnost vězeňských zařízení a nedostatek smysluplných činností a náležitého poskytování zdravotní péče.

(16)

Kromě toho Evropský soud pro lidská práva stále shledává, že členské státy v souvislosti s uvězněním porušují článek 3 nebo 5 EÚLP.

(17)

Vzhledem k velkému počtu doporučení vypracovaných mezinárodními organizacemi v oblasti uvěznění nemusí být tato doporučení vždy snadno dostupná jednotlivým soudcům a státním zástupcům v členských státech, kteří musí před přijetím rozhodnutí posoudit podmínky ve věznicích, ať už v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem, nebo na vnitrostátní úrovni.

(18)

V Unii, a zejména v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, je třeba zavést zvláštní minimální normy Unie, které budou stejným způsobem použitelné na všechny vězeňské systémy ve všech členských státech, aby se posílila vzájemná důvěra mezi členskými státy a usnadnilo vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí.

(19)

S cílem posílit vzájemnou důvěru členských států v jejich systémy trestního soudnictví a zlepšit tak vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech již byla přijata opatření týkající se procesních práv v trestním řízení, a to především těchto šest opatření: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (15), 2012/13/EU (16), 2013/48/EU (17), (EU) 2016/343 (18), (EU) 2016/800 (19) a (EU) 2016/1919 (20), jakož i doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení (21). Cílem těchto opatření je zajistit dodržování procesních práv podezřelých a obviněných osob v trestním řízení, a to i v případě uvalení vazby. Za tímto účelem obsahují uvedené směrnice zvláštní procesní záruky pro podezřelé a obviněné osoby, které jsou zbaveny osobní svobody. Směrnice (EU) 2016/800 obsahuje zvláštní ustanovení týkající se podmínek vazby pro děti; jejich cílem je zajistit kvalitu života dětí v případě, že jim bude uloženo takové donucovací opatření. Je nezbytné doplnit normy v oblasti procesních práv stanovené v uvedených směrnicích a v doporučení z roku 2013 a v případě směrnice (EU) 2016/800 i příslušné normy týkající se materiálních podmínek pro děti, které jsou ve vazbě, ve věznicích.

(20)

Cílem Komise je upevnit a rozvíjet minimální normy stanovené v rámci Rady Evropy i v judikatuře Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Za tímto účelem je nezbytné poskytnout přehled vybraných minimálních norem týkajících se procesních práv podezřelých a obviněných osob, na které je uvalena vazba, a materiálních podmínek ve věznicích v hlavních prioritních oblastech justiční spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy.

(21)

Pokud jde o procesní práva podezřelých a obviněných osob, na které je uvalena vazba, měly by pokyny v tomto doporučení zahrnovat klíčové normy týkající se použití vazby jako krajního opatření a alternativních opatření k vazbě, důvodů vazby, požadavků na rozhodování soudních orgánů, pravidelného přezkumu vazby, výslechu podezřelých nebo obviněných osob při rozhodování o vazbě, účinných opravných prostředků a práva na odvolání, délky vazby a uznání doby strávené ve vazbě ve smyslu odpočtu od pravomocně uloženého trestu.

(22)

Pokud jde o materiální podmínky ve věznicích, měly by být poskytnuty pokyny týkající se hlavních norem v oblasti ubytování, umísťování vězněných osob, hygieny a sanitárních zařízení, výživy, vězeňských režimů s ohledem na fyzické cvičení a činnosti mimo celu, práce a vzdělávání, zdravotní péče, prevence násilí a špatného zacházení, kontaktu s vnějším světem, přístupu k právní pomoci, postupů podávání žádostí a stížností a kontrol a monitorování. Dále by měly být poskytnuty pokyny týkající se ochrany práv osob, pro které zbavení svobody představuje situaci spojenou se zvláštní zranitelností, jako jsou ženy, děti, osoby se zdravotním postižením nebo závažným zdravotním stavem, LGBTIQ osoby a cizí státní příslušníci, a také prevence radikalizace ve věznicích.

(23)

Vazba by měla být vždy použita jako krajní opatření na základě posouzení každého jednotlivého případu. Vždy, kdy je to možné, by měla být k dispozici a měla by být uplatňována co nejširší škála méně omezujících opatření, která jsou alternativou k vazbě (alternativní opatření). Členské státy by rovněž měly zajistit, aby rozhodnutí o vazbě nebyla diskriminační a nebyla automaticky uvalována na podezřelé a obviněné osoby na základě určitých charakteristik, jako je například cizí státní příslušnost.

(24)

Odpovídající materiální podmínky ve věznicích jsou zásadní pro zajištění práv a důstojnosti osob zbavených osobní svobody a pro předcházení porušování zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu (špatného zacházení).

(25)

V zájmu zajištění vhodných norem pro podmínky ve věznicích by členské státy měly každé vězněné osobě poskytnout minimální individuální životní prostor v souladu s doporučeními Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT) a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

(26)

Jsou-li osoby zbaveny osobní svobody, stávají se obzvláště zranitelnými vůči násilí a špatnému zacházení a také vůči sociální izolaci. V zájmu zaručení jejich bezpečnosti a podpory jejich opětovného začlenění do společnosti by se při umísťování a oddělování vězněných osob měly zohlednit rozdíly ve vězeňských režimech, jakož i potřeba chránit vězněné osoby ve zvlášť zranitelných situacích před zneužíváním.

(27)

Vězeňské režimy by neměly nepřiměřeně omezovat svobodu pohybu vězněných osob uvnitř vězeňského zařízení a jejich přístup k fyzickému cvičení, venkovním prostorám, smysluplným aktivitám a sociálním interakcím, aby jim umožnily udržet si fyzické a duševní zdraví a podpořily jejich opětovné začlenění do společnosti.

(28)

Oběti trestných činů spáchaných ve vězeňských zařízeních mají často omezený přístup ke spravedlnosti, a to bez ohledu na povinnosti států zajistit účinné prostředky nápravy v případech, kdy byla porušena práva těchto osob. V souladu s cíli Strategie EU v oblasti práv obětí (2020–2025) se doporučuje, aby členské státy zajistily účinné prostředky nápravy v případě porušení práv vězněných osob, jakož i ochranná a podpůrná opatření. Právní pomoc a mechanismy pro podávání žádostí a stížností by měly být snadno dostupné, důvěrné a účinné.

(29)

Členské státy by měly zohlednit zvláštní potřeby jednotlivých skupin vězněných osob, včetně žen, dětí, starších osob, osob se zdravotním postižením nebo závažným zdravotním stavem, LGBTIQ osob, osob s menšinovým rasovým nebo etnickým původem a cizích státních příslušníků, a to při všech rozhodnutích týkajících se jejich věznění. Zejména v případě věznění dětí musí být vždy zohledněn především nejlepší zájem dítěte.

(30)

Pokud jde o pachatele teroristických a násilných extremistických trestných činů, měly by členské státy přijmout účinná opatření k prevenci radikalizace ve věznicích a k provádění strategií návratu do běžného života a opětovného začlenění do společnosti vzhledem k nebezpečí, které představují pachatelé teroristických a násilných extremistických trestných činů nebo pachatelé radikalizovaní během výkonu trestu odnětí svobody, a vzhledem k tomu, že řada těchto pachatelů bude v krátké době propuštěna.

(31)

V tomto doporučení je uveden pouze přehled vybraných norem, který je třeba posuzovat ve světle podrobnějších pokynů uvedených v normách Rady Evropy a judikatury Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva, aniž jsou uvedené pokyny a judikatura jakkoli dotčeny. Doporučením není dotčeno stávající právo Unie ani jeho budoucí vývoj. Rovněž není dotčen závazný výklad práva Unie, který může podat Soudní dvůr Evropské unie.

(32)

Toto doporučení by mělo rovněž usnadnit výkon evropských zatýkacích rozkazů podle rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu, jakož i uznávání rozsudků a výkon trestů podle rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV (22) o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody.

(33)

Toto doporučení respektuje a prosazuje základní práva uznaná Listinou základních práv Evropské unie. Cílem tohoto doporučení je zejména podpora úcty k lidské důstojnosti, práva na svobodu, práva na rodinný život, práv dítěte, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jakož i presumpce neviny a práva na obhajobu.

(34)

Odkazy na vhodná opatření k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti pro osoby se zdravotním postižením uvedené v tomto doporučení je třeba chápat ve světle práv a povinností vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jejímiž smluvními stranami jsou Evropská unie a všechny její členské státy. Kromě toho by mělo být zajištěno, že pokud jsou osoby se zdravotním postižením zbaveny osobní svobody v trestním řízení, mají na rovnoprávném základě s ostatními nárok na záruky v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a musí s nimi být zacházeno v souladu s cíli a zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, včetně zajištění přiměřených úprav pro zvláštní potřeby a zajištění přístupnosti,

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

(7)

(8)

(9)

(10)

(11)

(12)

(13)

(14)

(15)

(16)

(17)

(18)

(19)

(20)

(21)

(22)

(23)

(24)

(25)

(26)

(27)

(28)

(29)

(30)

(31)

(32)

(33)

(34)

(35)

(36)

(37)

(38)

(39)

(40)

(41)

(42)

(43)

(44)

(45)

(46)

(47)

(48)

(49)

(50)

(51)

(52)

(53)

(54)

(55)

(56)

(57)

(58)

(59)

(60)

(61)

(62)

(63)

(64)

(65)

(66)

(67)

(68)

(69)

(70)

(71)

(72)

(73)

(74)

(75)

(76)

(77)

(78)

(79)

(80)

(81)

(82)

(83)

(84)

(85)

(86)

(87)