(1)

Ustanovení čl. 122 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) umožňuje Radě na návrh Komise a v duchu solidarity mezi členskými státy rozhodnout o přiměřených opatřeních pro řešení socioekonomické situace vzniklé v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19.

(2)

Podle čl. 122 odst. 2 Smlouvy o fungování EU může Rada poskytnout finanční pomoc Unie členskému státu, kterému z důvodu mimořádných událostí, jež nemůže ovlivnit, nastaly obtíže nebo který je z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi.

(3)

Koronavirus 2 (SARS-CoV-2) způsobující těžký akutní respirační syndrom, který je příčinou onemocnění nazvaného Světovou zdravotnickou organizací (dále jen „WHO“) COVID-19, je novým kmenem koronaviru, jenž v minulosti nebyl u lidí zjištěn. Dochází k rychlému celosvětovému rozšíření tohoto onemocnění, což WHO prohlásila za pandemii. Od začátku rozšíření onemocnění COVID-19 v Unii do 30. března 2020 bylo v členských státech zaznamenáno 334 396 případů onemocnění a 22 209 úmrtí.

(4)

Členské státy provádějí mimořádná opatření s cílem omezit rozšíření onemocnění COVID-19 a jeho dopad. Pravděpodobnost dalšího přenosu onemocnění COVID-19 v Unii je považována za vysokou. Vedle dopadů na veřejné zdraví s významným podílem úmrtí má rozšíření onemocnění COVID-19 rozsáhlý a ničivý dopad na ekonomické systémy členských států, narušuje chod společnosti a zvyšuje veřejné výdaje ve stále větším počtu členských států.

(5)

Tato mimořádná situace, kterou členské státy nemohou ovlivnit a která zapříčinila imobilizaci značné části jejich pracovní síly, vede k náhlému a prudkému nárůstu veřejných výdajů členských států na režimy zkrácené pracovní doby pro zaměstnance a podobná opatření, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, jakož i výdajů na některá opatření související se zdravím, a to zejména na pracovišti. V zájmu zachování jasného zaměření nástroje stanoveného v tomto nařízení, a tím i jeho efektivity, mohou opatření související se zdravím pro účely tohoto nástroje zahrnovat opatření, jež jsou zaměřena na snížení rizik v souvislosti s výkonem povolání a na zajištění ochrany pracovníků a osob samostatně výdělečně činných na pracovišti, a případně některá další opatření související se zdravím. Je nezbytné usnadnit úsilí členských států o řešení náhlého a prudkého nárůstu veřejných výdajů, a to do doby, než bude rozšíření onemocnění COVID-19 a jeho dopad na jejich pracovní sílu pod kontrolou.

(6)

Vytvoření evropského nástroje pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) (dále jen „nástroj“) v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 by mělo Unii umožnit reagovat na krizi na trhu práce koordinovaným, rychlým a účinným způsobem a v duchu solidarity mezi členskými státy, a tím zmírnit dopad na zaměstnanost jednotlivců a nejvíce postižená hospodářská odvětví, jakož i zmírnit přímé dopady této mimořádné situace na veřejné výdaje členských států.

(7)

V čl. 220 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (1) se stanoví, že finanční pomoc Unie poskytnutá členským státům může mít podobu půjčky. Takové půjčky by měly být poskytnuty těm členským státům, ve kterých vedlo rozšíření onemocnění COVID-19 od 1. února 2020 k náhlému a prudkému nárůstu skutečných a případně i plánovaných veřejných výdajů v důsledku vnitrostátních opatření. Uvedené datum zajišťuje rovné zacházení se všemi členskými státy a umožňuje pokrytí jejich skutečných a případně i plánovaných nárůstů výdajů souvisejících s dopady na trhy práce členských států bez ohledu na to, kdy k rozšíření onemocnění COVID-19 v každém jednotlivém členském státě došlo. Vnitrostátní opatření, jež jsou chápána jako v souladu s příslušnými zásadami základních práv, by měla přímo souviset s vytvářením nebo rozšiřováním či prodlužováním režimů zkrácené pracovní doby a podobnými opatřeními včetně opatření pro osoby samostatně výdělečně činné nebo s některými opatřeními souvisejícími se zdravím. Režimy zkrácené pracovní doby jsou veřejné programy, jež za určitých okolností umožňují podnikům v hospodářských obtížích dočasně snížit počet hodin odpracovaných jejich zaměstnanci, kteří pak za neodpracované hodiny dostávají veřejnou podporu příjmu.

Podobné režimy existují pro náhradu příjmů pro osoby samostatně výdělečně činné. Členský stát, který žádá o finanční pomoc, by měl předložit důkazy o náhlém a prudkém nárůstu skutečných a případně i plánovaných veřejných výdajů na režimy zkrácené pracovní doby nebo podobná opatření. Je-li finanční pomoc poskytována na opatření související se zdravím, měly by členské státy žádající o finanční pomoc poskytnout rovněž důkazy o skutečných či plánovaných výdajích týkajících se relevantních opatření souvisejících se zdravím.

(8)

Aby mohly být postiženým členským státům za výhodných podmínek poskytnuty dostatečné finanční prostředky, které jim umožní řešit dopad rozšíření onemocnění COVID-19 na jejich trh práce, měly by být výpůjční a úvěrové operace Unie v rámci nástroje dosahovat dostatečného objemu. Finanční pomoc poskytnutá Unií ve formě půjček by proto měla být financována prostřednictvím mezinárodních kapitálových trhů.

(9)

Rozšíření onemocnění COVID-19 má rozsáhlý a ničivý dopad na ekonomické systémy všech členských států. Vyžaduje proto poskytnutí kolektivních příspěvků ze strany členských států ve formě záruk na podporu půjček z rozpočtu Unie. Takové záruky jsou nezbytné k tomu, aby Unie mohla poskytnout půjčky v dostatečné výši členským státům s cílem podpořit politiky trhu práce, jež jsou vystaveny největšímu tlaku. Aby bylo zajištěno, že podmíněný závazek vzniklý z takových půjček je slučitelný s platným víceletým finančním rámcem a stropem vlastních zdrojů, měly by být záruky poskytnuté členskými státy neodvolatelné, bezpodmínečné a splatné na požádání, přičemž odolnost tohoto systému by měly posílit dodatečné pojistky. V souladu s doplňkovou úlohou takových záruk, a aniž by byla dotčena jejich neodvolatelnost, bezpodmínečnost a splatnost na požádání, se očekává, že Komise před tím, než vyzve k plnění ze záruk poskytnutých členskými státy, využije rozpětí dostupné v rámci stropu vlastních zdrojů pro prostředky na platby, a to v rozsahu, který bude Komise považovat za udržitelný, s přihlédnutím mimo jiné k celkovým podmíněným závazkům Unie, včetně v rámci systému podpory platební bilance stanoveného v nařízení Rady (ES) č. 332/2002 (2). Komise by měla v příslušné výzvě k plnění ze záruk informovat členské státy o tom, v jakém rozsahu bylo dostupné rozpětí využito. Potřeba záruk poskytnutých členskými státy může být přezkoumána v případě dosažení dohody o revidovaném stropu vlastních zdrojů.

(10)

Dodatečné pojistky pro posílení odolnosti systému by měly zahrnovat konzervativní finanční řízení, maximální roční expozici a dostatečnou diverzifikaci úvěrového portfolia.

(11)

Půjčky poskytnuté v rámci nástroje by měly představovat finanční pomoc ve smyslu článku 220 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046. V souladu s čl. 282 odst. 3 písm. g) uvedeného nařízení se článek 220 uvedeného nařízení použije na půjčky poskytnuté v rámci nástroje až ode dne použitelnosti víceletého finančního rámce na období po roce 2020. Je však vhodné, aby se požadavky stanovené v čl. 220 odst. 5 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 vztahovaly na výpůjční a úvěrové operace podle tohoto nástroje již od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(12)

Aby byl podmíněný závazek vyplývající z půjček poskytnutých v rámci nástroje slučitelný s platným víceletým finančním rámcem a stropy vlastních zdrojů, je třeba stanovit obezřetnostní pravidla, včetně pravidel týkajících se možnosti refinancování výpůjček sjednaných jménem Unie.

(13)

Rozhodnutí o poskytnutí finanční pomoci podle tohoto nařízení vyžadují vzhledem k jejich specifickým finančním důsledkům výkon prováděcích pravomocí, které by měly být svěřeny Radě. Rada by při rozhodování o výši půjčky na návrh Komise měla zvážit stávající a očekávané potřeby žádajícího členského státu, jakož i žádosti o finanční pomoc podle tohoto nařízení, které již předložily nebo plánují předložit jiné členské státy, a brát při tom ohled na zásady rovného zacházení, solidarity, proporcionality a transparentnosti a plně respektovat pravomoci členských států.

(14)

Podle čl. 143 odst. 1 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (3) (dále jen „dohoda o vystoupení”) je závazek Spojeného království za jeho podíl na podmíněných finančních závazcích Unie omezen na ty podmíněné finanční závazky, které plynou z finančních operací, jež Unie uskutečnila před dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost. Veškeré podmíněné finanční závazky Unie vyplývající z finanční pomoci podle tohoto nařízení by vznikly po dni vstupu dohody o vystoupení v platnost. Spojené království by se proto nemělo podílet na finanční pomoci podle tohoto nařízení.

(15)

Vzhledem k tomu, že tento nástroj je dočasné povahy s cílem řešit rozšíření onemocnění COVID-19, měla by Komise každých šest měsíců přezkoumat, zda mimořádné okolnosti způsobující vážná narušení ekonomiky v členských státech nadále přetrvávají, a podat o tom zprávu Radě. V souladu s právním základem pro přijetí tohoto nařízení by žádná finanční pomoc podle tohoto nařízení neměla být poskytnuta po skončení mimořádné situace způsobené onemocněním COVID-19. Za tímto účelem je vhodné dostupnost nástroje časově omezit. Rada by měla být oprávněna na návrh Komise prodloužit dostupnost nástroje, budou-li nadále přetrvávat mimořádné události, jež odůvodňují používání tohoto nařízení..

(16)

Evropská centrální banka zaujala stanovisko dne 8. května 2020.

(17)

Vzhledem k dopadu rozšíření onemocnění COVID-19 a potřebě naléhavé reakce na jeho následky by toto nařízení mělo vstoupit v platnost dnem jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,