(1)

Rozhodnutí č. 1313/2013/EU stanoví právní rámec pro rescEU. Jedná se o rezervní kapacity na úrovni Unie za účelem poskytování pomoci v kritických situacích, kdy celkové stávající kapacity na vnitrostátní úrovni a kapacity vyčleněné členskými státy pro Evropský soubor civilní ochrany nemohou zajistit účinnou odezvu na přírodní katastrofy či katastrofy způsobené člověkem.

(2)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/570 (2) stanoví složení rescEU z hlediska kapacit a požadavků na kvalitu. Rezerva rescEU dosud sestává z kapacit pro letecké hašení lesních požárů, kapacit pro leteckou zdravotní evakuaci, kapacit pro zdravotnický záchranný tým a kapacit pro vytváření zdravotnických zásob.

(3)

Ustanovení čl. 21 odst. 4 rozhodnutí č. 1313/2013/EU zmiňuje možnost zřídit kapacity rescEU pro účely řízení rizik s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem. Aby mohly být tyto kapacity zřízeny, je třeba v tomto rozhodnutí definovat kategorie rizik s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem, a zohlednit přitom možné scénáře takových rizik.

(4)

Kapacity rescEU zřízené pro účely odezvy na rizika s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem by měla plně financovat Unie, a to z důvodu jejich vysoce specializované povahy, vysokých nákladů a jejich nedostatku na úrovni Unie. V souladu s čl. 21 odst. 4 a čl. 23 odst. 4b rozhodnutí č. 1313/2013/EU, pokud jde o tyto kapacity, kryje finanční pomoc Unie všechny náklady nezbytné pro zajištění dostupnosti a možnosti nasazení a kryje též všechny operační náklady, jsou-li tyto kapacity nasazeny v rámci mechanismu Unie.

(5)

Než Komise prováděcím aktem definuje kapacitu jako rescEU, měla by posoudit, zda lze usuzovat, že daná kapacita slouží pro účely odezvy na rizika s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem.

(6)

Postup určování kapacit zřízených pro účely odezvy na rizika s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem by měl být založen na jejich strategické relevanci a probíhat transparentně a v úzké spolupráci s členskými státy.

(7)

Aby bylo možné řídit rizika s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem, jako je například rozsáhlý biologický útok nebo epidemie, která by vedla k výskytu mnoha pacientů s vysoce infekčním onemocněním, měly by být použity kapacity pro zdravotní evakuaci pro vysoce infekční pacienty („Medevac HID“), kapacity pro leteckou zdravotní evakuaci obětí katastrof a kapacity pro zdravotnický záchranný tým typu 3 („EMT-3“). Kapacity pro vytváření zdravotnických zásob by rovněž měly být využívány k reakci na vleklé vážné přeshraniční zdravotní hrozby, které svým rozsahem a složitostí mohou narušit poskytování sociálních, environmentálních a hospodářských služeb a služeb veřejného zdraví.

(8)

Vzhledem k mimořádné situaci v souvislosti s nákazou COVID-19, a jelikož je nezbytné rychle vytvořit společnou evropskou rezervu, která by mohla podpořit členské státy v reakci na tuto situaci, měla by se na kapacity pro vytváření zdravotnických zásob v rámci rescEU vztahovat zpětná účinnost, a to od data jejich určení jako kapacit rescEU na základě prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2020/414 (3).

(9)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/570 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeného v čl. 33 odst. 1 rozhodnutí č. 1313/2013/EU,

1)

článek 1 se mění takto:

2)

vkládají se nové články, které znějí:

(*1)  Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75)“ "