12.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 37/1

(1)

Dne 14. května 2015 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu některých plochých válcovaných výrobků ze železa nebo nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, avšak s výjimkou nerezavějící oceli, všech šířek, válcovaných za studena (úběrem za studena), neplátovaných, nepokovených ani nepotažených a po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracovaných (dále jen „ploché za studena válcované výrobky z oceli“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“) a Ruské federace (dále též „Rusko“) (společně dále jen „dotčené země“) do Unie na základě článku 5 nařízení (ES) č. 1225/2009 (dále jen „základní nařízení“). V Úředním věstníku Evropské unie  (2) uveřejnila příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 1. dubna 2015 Sdružení evropských výrobců oceli (dále jen „Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu uvedeného výrobku a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Na základě podnětu žadatele podporovaného požadovanými důkazy zveřejnila Komise dne 12. prosince 2015 prováděcí nařízení (EU) 2015/2325 (3), kterým se zavádí celní evidence dovozu některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR a Ruska (dále též „nařízení o celní evidenci“), a to počínaje dnem 13. prosince 2015.

(4)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že žádost o celní evidenci dovozu byla neodůvodněná, jelikož nebyly splněny podmínky stanovené v čl. 14 odst. 5 základního nařízení. Tvrdily, že nejsou splněny podmínky pro vybírání cel se zpětnou působností, jelikož vycházela z libovolně vybraných období, opomíjela cyklickou povahu dovozu a, pokud jde o celní evidenci a o uplatnění opatření se zpětnou působností, byla v rozporu se zájmem Unie. V době přijetí rozhodnutí však měla Komise dostatečné důkazy prima facie odůvodňující potřebu celní evidence dovozu: dovoz z těchto zemí a jeho podíl na trhu se prudce zvýšil. Tvrzení žadatele v tomto ohledu bylo proto odmítnuto.

(5)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, čínské a ruské orgány, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky a sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(6)

Zúčastněné strany dostaly možnost písemně sdělit svá stanoviska a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(7)

Komise o zahájení šetření informovala také výrobce v Brazílii, Kanadě, Indii, Japonsku, Jižní Koreji, na Tchaj-wanu, v Turecku, na Ukrajině a v USA a vyzvala je k účasti. V oznámení o zahájení řízení Komise informovala zúčastněné strany, že prozatímně vybrala Kanadu jako třetí zemi s tržním hospodářstvím („srovnatelná země“) ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(8)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(9)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje se zajištěním zeměpisného rozložení. Tento předběžný vzorek tvořilo pět výrobců v Unii, kteří mají své sídlo v pěti různých členských státech a na které připadá více než 35 % výroby plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v Unii. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(10)

Eurofer předložil připomínky a z různých důvodů navrhl změnu navrhovaného vzorku. Komise však po analýze těchto připomínek dospěla k závěru, že změnou vzorku, kterou Eurofer navrhl, by se jeho celková reprezentativnost nezlepšila. Komise proto vzorek potvrdila a neobdržela v tomto ohledu žádné další připomínky.

(11)

Komise požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat.

(12)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo třináct dovozců. Čtyři z nich byli zařazeni do vzorku, avšak pouze jeden z nich poskytl odpovědi na dotazník pro dovozce. Aby mohla Komise založit svá zjištění na větším počtu dovozců, kteří nejsou ve spojení, obrátila se na zbývající dovozce, kteří nejsou ve spojení, již se přihlásili v rámci výběru vzorku, avšak žádný z nich nevyjádřil ochotu vyplnit dotazník pro dovozce.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vybrat vzorek pro ČLR a pro Rusko, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR a v Rusku, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Komise kromě toho požádala misi Čínské lidové republiky při Evropské unii a stálou misi Ruské federace při Evropské unii, aby označily a/nebo kontaktovaly vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(14)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do příslušného vzorku pro ČLR a pro Rusko souhlasilo deset skupin vyvážejících výrobců v ČLR a tři v Rusku. S ohledem na ČLR a v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek, sestávající ze dvou skupin společností na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byli všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány ČLR konzultováni ohledně výběru vzorku. Komise po posouzení připomínek, které obdržela od jednoho vyvážejícího výrobce, navrhovaný vzorek potvrdila.

(15)

Vzhledem k omezenému počtu vyvážejících výrobců v Rusku se Komise rozhodla nevybrat vzorek pro Rusko a prošetřit všechny tři skupiny dotčených společností. Dotyčné společnosti a orgány Ruska byly odpovídajícím způsobem informovány.

(16)

Šest skupin vyvážejících výrobců v ČLR uvedlo, že hodlá požádat o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Žádná z nich však dotazník nevyplnila, a žádné individuální zjišťování se tudíž nezvažovalo.

(17)

Komise odeslala dotazníky všem stranám, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, a všem dalším společnostem, které se přihlásily ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení. Odpovědi na dotazník byly obdrženy od pěti výrobců v Unii, tří uživatelů, skupiny středisek služeb pro ocelářský průmysl ve spojení, jednoho střediska služeb pro ocelářský průmysl, které není ve spojení s vyvážejícím výrobcem v dotčených zemích, tří vyvážejících výrobců v Rusku, dvou skupin vyvážejících výrobců v ČLR a jednoho výrobce ve srovnatelné zemi.

(18)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k prozatímnímu stanovení existence dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností/sdružení:

(19)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015 (dále jen „období šetření“ či „OŠ“).

(20)

Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(21)

Dotčeným výrobkem jsou ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, avšak s výjimkou nerezavějící oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené a po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracované, v současnosti kódů KN ex 7209 15 00, 7209 16 90, 7209 17 90, 7209 18 91, ex 7209 18 99, ex 7209 25 00, 7209 26 90, 7209 27 90, 7209 28 90, 7211 23 30, ex 7211 23 80, ex 7211 29 00, 7225 50 80, 7226 92 00, pocházející z ČLR a Ruska.

Z definice dotčeného výrobku jsou vyloučeny tyto typy výrobků:

(22)

Ploché za studena válcované výrobky z oceli se vyrábějí ze za tepla válcovaných svitků. Válcováním za studena se rozumí proces, při kterém plech nebo pás, které byly předtím válcovány za tepla a namořeny, procházejí mezi válci za studena, tj. za teploty nižší, než je teplota měknutí kovu. Ploché za studena válcované výrobky z oceli se vyrábějí podle určitých specifikací či vlastních specifikací konečných uživatelů. Mohou být dodávány v různých formách: ve svitcích (též neolejovaných), v tabulích (plech) nebo v úzkých pásech. Ploché za studena válcované výrobky z oceli jsou výrobním vstupem, který koneční uživatelé nakupují pro celou řadu uplatnění, zejména ve zpracovatelském průmyslu (všeobecné strojírenství, výroba obalů, automobilový průmysl atd.) a také ve stavebnictví.

(23)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

(24)

Komise proto prozatímně rozhodla, že tyto výrobky jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(25)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení Komise určí běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 uvedeného nařízení pro vyvážející výrobce v ČLR, kteří splňují kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a mohlo by jim být proto přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství.

(26)

Za účelem určení, zda jsou kritéria v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení splněna, si Komise vyžádala nezbytné informace tím, že požádala vyvážející výrobce o vyplnění formuláře žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství. Žádný z nich o zacházení jako v tržním hospodářství nepožádal.

(27)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, určena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Pro tento účel bylo nutné vybrat srovnatelnou zemi.

(28)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že jako vhodnou srovnatelnou zemi prozatímně vybrala Kanadu, a vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily. Jeden vyvážející výrobce a Čínské sdružení železa a oceli (China Iron and Steel Association – CISA) se vyslovili proti výběru Kanady a tvrdili, že vhodnou volbou by bylo Rusko.

(29)

Situace Ruska byla posouzena v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, které stanoví, že „kde je to vhodné, použije se třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření“. Komise však nepovažuje Rusko za vhodnou srovnatelnou zemi ze dvou důvodů:

(30)

Komise proto následně posuzovala, zda by mohla být vhodnou srovnatelnou zemí některá jiná země s tržním hospodářstvím, ve které se obdobný výrobek vyrábí. Kromě Indie, Jižní Koreje a Ukrajiny, které byly uvedeny v oznámení o zahájení řízení, kontaktovala Komise výrobce v Brazílii, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Turecku a USA. Komise na základě obdržených informací a vlastního výzkumu požádala 35 známých a potenciálních výrobců obdobného výrobku v těchto zemích o poskytnutí informací. Žádný z nich na dotazník pro výrobce ve srovnatelné zemi neodpověděl. Komise se kromě toho obrátila na tři výrobce v Kanadě. Na dotazník pro výrobce ve srovnatelné zemi odpověděl pouze jeden výrobce.

(31)

Na základě shromážděných a ověřených informací se jeví Kanada jako vhodná srovnatelná země z těchto důvodů:

(32)

Jeden vyvážející výrobce a Čínské sdružení železa a oceli (CISA) tvrdili, že Kanada není vhodnou volbou, z těchto důvodů:

(33)

K těmto tvrzení Komise podotýká toto:

(34)

Komise proto v této fázi dospěla k závěru, že Kanada je vhodnou srovnatelnou zemí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(35)

Informace obdržené od spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi byly použity jako základ pro určení běžné hodnoty pro vyvážející výrobce, jimž nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(36)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi reprezentativní. Objem domácího prodeje je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu představoval během období šetření alespoň 5 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku každé skupiny čínských vyvážejících výrobců zařazené do vzorku do Unie. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje spolupracujícího výrobce obdobného výrobku na domácím trhu ve srovnatelné zemi reprezentativní.

(37)

Komise následně u skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku určila typy výrobku prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(38)

Poté Komise u každého typu výrobku prodávaného výrobcem ve srovnatelné zemi na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise v případě obou čínských skupin vyvážejících výrobců stanovila, že u většiny typů výrobku byl domácí prodej reprezentativní.

(39)

Komise dále stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(40)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(41)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(42)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(43)

Analýza domácího prodeje, kterou vypracovala Komise, ukázala, že domácí prodej byl u většiny vyvážených typů výrobku z více než 80 % ziskový a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota pro tyto typy výrobku určena jako vážený průměr cen veškerého prodeje na domácím trhu uskutečněného v období šetření.

(44)

Pokud výrobce ve srovnatelné zemi neprodával určitý typ výrobku na domácím trhu v reprezentativním množství, stanovila Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(45)

U typu výrobku, který se na domácím trhu neprodával v reprezentativním množství, byla běžná hodnota stanovena připočtením průměrných prodejních, režijních a správních nákladů a zisku z běžných obchodních transakcí na domácím trhu pro tyto typy k průměrným nákladům spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi na výrobu obdobného výrobku během období šetření.

(46)

Jedna skupina vyvážejících výrobců zařazená do vzorku vyvážela do Unie jak přímo nezávislým odběratelům, tak prostřednictvím dovozců ve spojení.

(47)

Pokud skupiny vyvážejících výrobců dotčený výrobek vyvážejí přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(48)

Pokud skupina vyvážejících výrobců vyváží dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společností ve spojení, které působí jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk.

(49)

Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny skupin výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu.

(50)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady, nepřímé daně, provize, náklady na úvěry a bankovní poplatky.

(51)

U spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(52)

Na tomto základě prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

Tabulka 1

Dumpingová rozpětí, ČLR

(53)

Pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, Komise vážené průměrné dumpingové rozpětí vypočetla v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo tudíž stanoveno na základě rozpětí stanovených pro skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku.

(54)

Na tomto základě činí prozatímní dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, 56,9 %.

(55)

U všech ostatních vyvážejících výrobců v ČLR stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce je objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém objemu vývozu – jak je uveden ve statistikách Eurostatu o dovozu – z dotčené země do Unie.

(56)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval přibližně 87 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na základě toho Komise rozhodla, že stanoví zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni společnosti, která byla zařazena do vzorku, s nejvyšším dumpingovým rozpětím.

(57)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Tabulka 2

Dumpingová rozpětí, ČLR

(58)

Komise posuzovala tři ruské vyvážející výrobce, kteří představovali téměř veškerý vývoz z Ruska do Unie během období šetření. Jak je uvedeno níže, objevila se řada zásadních otázek, jež přiměly Komisi prozatímně rozhodnout o použití článku 18 základního nařízení u dvou z ních.

(59)

V případě jednoho vyvážejícího výrobce upravila Komise náklady na výrobu vykázané v odpovědi na dotazník, jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění.

(60)

V případě druhého vyvážejícího výrobce se při inspekci na místě ukázalo, že tato společnost nevykázala Komisi celkový objem své výroby a celkovou kapacitu výroby dotčeného výrobku. Komise na místě rovněž zjistila, že uvedená společnost neposkytla úplné informace o systému kódování výrobků, který používá pro výrobu a prodej dotčeného výrobku, a Komise tak nemohla propojit informace o prodeji podle typu výrobku s informacemi o výrobě podle typu výrobku. Komise dále zjistila, že během inspekce na místě daná společnost neměla pohotově dostupné informace podle typu výrobku o množství prodaném nebo využitém pro vlastní spotřebu v další výrobě. Tyto informace by Komisi umožnily ověřit na místě odpočet použití pro vlastní spotřebu od celkových vykázaných výrobních nákladů, který měl být podle společnosti proveden, aby se dospělo k nákladům na výrobu vykázaného množství prodaného dotčeného výrobku. Společnost poskytla informace potřebné k sesouhlasení výroby, prodeje a využití pro vlastní spotřebu, které byly vyžadovány při ověřování, až po inspekci na místě provedené Komisí. Komise tyto nové informace analyzovala na základě srovnání pohybu zásob mezi množstvím vyrobeného dotčeného výrobku, které bylo vykázáno po provedení inspekce na místě, a množstvím prodaným nebo přeskladněným pro zpracování do jiných výrobků. Z pohybu zásob vyplynulo, že společnost vykázala celkově vyšší množství prodané, než jaké výroba fyzicky umožňovala, při zohlednění změny stavu zásob, zmetků a odpadu vykázaných uvedenou společností.

(61)

Komise byla toho názoru, že z důvodů zmíněných v 60. bodě odůvodnění jí informace poskytnuté vyvážejícím výrobcem před inspekcí na místě a po jejím provedení neumožnily ověřit správnost a spolehlivost informací o objemu prodeje a nákladech dotčeného výrobku, které uvedený vyvážející výrobce poskytl. Komise dospěla k závěru, že vyvážející výrobce nespolupracoval, jelikož neposkytl informace, které požadovala, aby mohla posoudit a ověřit objem prodeje a náklady na výrobu dotčeného výrobku. To znemožnilo Komisi spolehlivě stanovit vývozní cenu a běžnou hodnotu. Vzhledem k tomu, že se nedostatečná spolehlivost dotýkala celého souboru dat poskytnutých v různých fázích vyvážejícím výrobcem, Komise se navíc nemohla spolehnout na specifické podsoubory dat poskytnuté ohledně jednotlivých složek dumpingového rozpětí. Komise proto musela určit dumpingové rozpětí uvedeného vyvážejícího výrobce na základě dostupných údajů a nepřihlížet k informacím poskytnutým vyvážejícím výrobcem, jelikož nemohla učinit přiměřeně správné závěry a jelikož nebylo možné informace ověřit.

(62)

Komise dne 30. října 2015 dotčenému vyvážejícímu výrobci sdělila, že je z důvodů uvedených v 60. a 61. bodě odůvodnění toho názoru, že společnost neposkytla nezbytné informace týkající se vývozních cen a nákladů na výrobu dotčeného výrobku ve lhůtě stanovené v základním nařízení, a že ke stanovení možného dumpingu v případě dotyčné společnosti hodlá použít dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(63)

Společnost se dne 13. listopadu 2015 vyjádřila k úmyslu Komise použít dostupné údaje a konstatovala, že při šetření spolupracovala podle svých nejlepších schopností. Společnost uvedla, že poskytla všechny informace, které by Komisi umožnily učinit přiměřeně správné závěry, a že po ní nelze požadovat vykazování informací, které by pro ni představovaly nepřiměřenou, nadměrnou zátěž. Společnost dále požádala o mimořádné provedení druhé inspekce na místě ještě před uložením jakéhokoli prozatímního cla.

(64)

Komise posoudila připomínky uvedené společnosti a dospěla k závěru, že tyto připomínky nepředkládají žádné nové, avšak ověřitelné prvky, které by změnily její úmysl použít v této fázi šetření dostupné údaje pro určení možného dumpingu u dotčené společnosti. Komise se rovněž domnívá, že požadování řádného sesouhlasení údajů o výrobě a prodeji, které jsou nezbytné pro ověření takových údajů v případě dotčeného výrobku, nepředstavuje pro uvedenou společnost žádnou nepřiměřenou zátěž. Komise je navíc toho názoru, že vzhledem k nedostatkům, které již byly zjištěny v informacích, které společnost sama vykázala, by druhá inspekce na místě neměla smysl. Komise proto v souladu s článkem 18 základního nařízení prozatímně stanovila dumpingové rozpětí této společnosti na základě dostupných údajů.

(65)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého z těchto dvou vyvážejících výrobců reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představoval alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje každého jednotlivého vyvážejícího výrobce obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(66)

Komise následně určila u vyvážejících výrobců s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(67)

Komise poté u každého typu výrobku prodávaného oběma vyvážejícími výrobci na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(68)

Komise dále stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(69)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(70)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(71)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(72)

Analýza domácího prodeje ukázala, že u některých typů výrobku byl domácí prodej ziskový a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr cen veškerého prodeje na domácím trhu uskutečněného v období šetření (v případě, že byly splněny podmínky uvedené výše v 69. bodě odůvodnění), nebo jako vážený průměr pouze ziskového prodeje (v případě, že tyto podmínky splněny nebyly). Pokud byl prodej některých typů obdobného výrobku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy v běžném obchodním styku nebyl zjištěn žádný prodej, vypočítala Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(73)

Běžná hodnota byla vypočítána přidáním následujících položek k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly dvěma vyvážejícím výrobcům během období šetření:

(74)

U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativních množstvích, byly doplněny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk z běžných obchodních transakcí na domácím trhu pro tyto typy. U typů výrobku, které se vůbec na domácím trhu neprodávají, byly doplněny průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk ze všech běžných obchodních transakcí na domácím trhu.

(75)

Všichni vyvážející výrobci ve svých účetních závěrkách přiznaly významné ztráty v důsledku kurzových rozdílů vyplývajících z přepočtu transakcí, které nebyly denominovány v ruských rublech. Komise je považovala za součást prodejních, režijních a správních nákladů a zahrnula je do výpočtu běžné hodnoty.

(76)

Komise s ohledem na závěry z inspekcí na místě upravila u jednoho vyvážejícího výrobce náklady na výrobu. Komise zjistila, že dotyčný vyvážející výrobce ve vykázaných nákladech nezohlednil řádně a správně skutečné náklady materiálů a související pořizovací náklady. Komise nemohla sesouhlasit množství, hodnoty a související náklady určitých nakoupených surovin s účetnictvím společnosti, jelikož společnost tyto náklady nevykázala v seznamech nákupu surovin, které předala Komisi v rámci odpovědi na dotazník a na písemné upozornění na nedostatky. Komise také zjistila, že dotyčná společnost nevykázala nákup surovin, ve znění odpovědi na písemné upozornění na nedostatky, ve formátu požadovaném v dotazníku, a Komise tudíž nemohla ověřit změny stavu zásob a spotřebu materiálu v období šetření. Komise má navíc důkazy, které shromáždila během inspekcí na místě, ze kterých vyplývá, že se výrobní náklady v účetnictví společnosti liší od výrobních nákladů v modulu automatického rozúčtování nákladů, který se používá k přiřazení nákladů na jednotlivé výrobky.

(77)

Komise dne 30. října 2015 dotčenému vyvážejícímu výrobci sdělila, že je z důvodů uvedených v 76. bodě odůvodnění toho názoru, že společnost neposkytla nezbytné informace týkající se výrobních nákladů dotčeného výrobku ve lhůtě stanovené v základním nařízení a že ke stanovení běžné hodnoty hodlá použít dostupné údaje v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(78)

Vyvážející výrobce se dne 13. listopadu 2015 vyjádřil k úmyslu Komise použít dostupné údaje a poskytl doplňující vysvětlení ohledně rozdílů mezi výdaji zaúčtovanými na účtech hlavní knihy a náklady uvedenými ve výkazu kalkulace nákladů. Společnost dále dne 13. listopadu 2015 uznala existenci nesrovnalostí, které Komise zjistila během inspekce na místě, jež se týkají nákladů na nákup surovin, avšak tvrdila, že může okamžitě určit příčinu těchto nesrovnalostí a že je považuje za administrativní chyby.

(79)

Komise posoudila připomínky a doplňující vysvětlení uvedené společnosti a dospěla k závěru, že správnost poskytnutých doplňujících informací již nelze ověřit a sesouhlasit s účetnictvím společnosti. Komise dále nepovažovala nesrovnalosti týkající se nákladů na nákup surovin, které zjistila na místě, za administrativní chyby a poukázala na skutečnost, že společnost nezpochybnila zjištění Komise, že v odpovědích na dotazník a na písemné upozornění na nedostatky chyběly informace o nákladech souvisejících s nákupem surovin, zásobách surovin a spotřebě surovin. Komise dospěla k závěru, že připomínky a doplňující vysvětlení uvedené společnosti nepředkládají žádné nové, avšak ověřitelné prvky, které by mohly změnit její úmysl použít v této fázi šetření dostupné údaje pro určení běžné hodnoty.

(80)

Komise během inspekce na místě také zjistila, že se podíly spotřeby materiálů, které obdržela od oddělení controllingu během inspekce, významně lišily od podílů spotřeby materiálu, které společnost vykázala dne 24. září 2015 ve své odpovědi na písemné upozornění Komise na nedostatky. Komise na místě požádala společnost o vysvětlení této anomálie. Společnost vyjasnila, že pro vykázání materiálových nákladů nepoužila podíly spotřeby od oddělení nákladového účetnictví a že podíly spotřeby vypočetla vydělením materiálových nákladů, které vykázala Komisi, náklady na prodané zboží. Komise z tohoto důvodu usoudila, že jí podíly spotřeby materiálu, které společnost vykázala, neumožňují přesně posoudit její materiálové náklady. Komise se proto, jak je uvedeno výše, rozhodla pozměnit náklady na výrobu vykázané společností tak, aby odpovídaly věcným důkazům o nákladech na suroviny, které shromáždila během inspekcí na místě.

(81)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo, nebo prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci v Unii, nebo prostřednictvím obchodníků/dovozců se sídlem ve Švýcarsku, které byly nebo nebyly ve spojení. Švýcarské společnosti ve spojení vlastněné ruskými vyvážejícími výrobci nakupovaly dotčený výrobek od vyvážejících výrobců a dále jej prodávaly do Unie a jiných zemí.

(82)

Jestliže vyvážející výrobce vyvezl dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(83)

Jestliže vyvážející výrobci vyvezli dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společnosti ve spojení, která působila jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení zjištěna početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní cena byla v souladu s uvedeným článkem zjištěna početně také tehdy, když dotčený výrobek nebyl znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen. V takových případech byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk.

(84)

Kontrola jednoho vyvážejícího výrobce ukázala, že na prodeji na vývoz do Unie se 20 % podílel obchodník se sídlem ve Švýcarsku, který nebyl ve spojení. Vyvážející výrobce tento prodej vykázal jako prodej nezávislé straně v Unie a tvrdil, že s tímto obchodníkem nemá žádné spojení. K prokázání místa určení zboží byla použita vývozní celní prohlášení. Přestože v kupních smlouvách mezi vyvážejícím výrobcem a obchodníkem byly dohodnutou měnou eura či americké dolary, vyvážející výrobce tento prodej vykázal jako realizovaný v ruských rublech s odpovídajícími fakturami v ruských rublech. Komise bude tuto záležitost dále šetřit, zejména bude zkoumat, zda šlo skutečně o prodej nezávislému kupujícímu pro spotřebu v Unii a zda byl vykázán v příslušné měně. Komise tento prodej prozatímně zahrnula do stanovení vývozní ceny.

(85)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu spolupracujících vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(86)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(87)

Pokud jde o vývozní ceny, byly provedeny úpravy s ohledem na náklady spojené s přepravou, pojištěním, manipulací, nakládkou a vedlejší náklady, dovozní poplatky, provize z prodeje, náklady na úvěry a bankovní poplatky. Co se týče cen na domácím trhu, byly provedeny úpravy o domácí přepravní náklady, náklady na balení, úvěry, manipulaci a provize.

(88)

Pokud jde o srovnání cen zahrnující měnový přepočet, Komise použila podle čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení směnný kurs platný v den objednávky nebo kupní smlouvy, jelikož jsou pro zjištění věcných prodejních podmínek vhodnější než datum faktury, neboť jednání o ceně, jehož výsledkem bylo stanovení ceny, se uskutečnilo v období okolo data objednávky či kupní smlouvy. Odpovídající faktura byla vystavena v době odeslání výrobku, což bylo obvykle o jeden až dva měsíce později.

(89)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(90)

Ke stanovení prozatímního dumpingového rozpětí vyvážejícího výrobce, jak se uvádí v 60. až 64. bodě odůvodnění, použila Komise jako dostupný údaj úroveň dumpingového rozpětí nejvyváženějšího typu výrobku, která se ukázala být těsně nad celkovým dumpingovým rozpětím jednoho z ostatních vyvážejících výrobců. Komise při výběru vhodného vyvážejícího výrobce vycházela ze spolehlivější srovnatelnosti objemů prodeje na domácím trhu a vývozu do Unie, zeměpisné blízkosti, struktury základních vstupních surovin a vykázaného využití kapacity. Na tomto základě prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

Tabulka 3

Dumpingová rozpětí, Rusko

(91)

U všech ostatních vyvážejících výrobců v Rusku stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(92)

Jak je uvedeno v 58. bodě odůvodnění, prošetřované společnosti představovaly téměř veškerý vývoz z Ruska do Unie. Na tomto základě Komise rozhodla, že stanoví dumpingové rozpětí pro všechny ostatní společnosti na úrovni společnosti s nejvyšším dumpingovým rozpětím.

(93)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Tabulka 4

Dumpingová rozpětí, Rusko

(94)

V rámci Unie poskytlo při ověřování postavení údaje o výrobě a prodeji 13 společností, které uvedly, že vyráběly obdobný výrobek během období šetření. Na základě dostupných informací obsažených v podnětu vyrábí v Unii obdobný výrobek 15 dalších výrobců v Unii.

(95)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 37 mil. tun. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě veškerých dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, například informací získaných od žadatele a všech známých výrobců v Unii.

(96)

Výrobci v Unii, na které připadá celková výroba v Unii, představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení a dále se na ně bude odkazovat jako na „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(97)

Spolupracující výrobci v Unii představují 89 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(98)

Podnikatelský model výrobců v Unii a jejich stupeň vertikální integrace se různí. „Převálcovací“ podniky, které si musí zajistit dodávání výchozího materiálu od jiných výrobců, představují menšinový podíl.

(99)

Jak je uvedeno v 21. bodě odůvodnění, ploché za studena válcované výrobky z oceli se zařazují do několika kódů KN včetně některých kódů ex. Aby se spotřeba v Unii nepodhodnotila a s ohledem na zjevně okrajový dopad těchto kódů na celkovou spotřebu, byly objemy dovozu kódů ex KN pro účely stanovení spotřeby v Unii plně zohledněny.

(100)

Jelikož je výrobní odvětví Unie z větší části vertikálně integrované a ploché za studena válcované výrobky z oceli jsou považovány za primární surovinu pro výrobu různých navazujících výrobků s přidanou hodnotou, byly spotřeba na závislém trhu a spotřeba na volném trhu analyzovány odděleně.

(101)

Rozlišení mezi závislým a volným trhem je pro analýzu újmy důležité, neboť výrobky určené k využití pro vlastní spotřebu přímo nesoutěží s dovozem, převodní ceny se stanovují v rámci skupin podle různých cenových politik, a nejsou proto spolehlivé. Naproti tomu výroba určená pro volný trh podstupuje přímou hospodářskou soutěž s dovozem dotčeného výrobku a ceny jsou cenami na volném trhu.

(102)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě plochých za studena válcovaných výrobků z oceli a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh. Komise zjistila, že přibližně 82 % celkové výroby výrobců v Unii je určena k využití pro vlastní spotřebu.

(103)

Komise stanovila vlastní spotřebu v Unii na základě využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje na trhu Unie všech známých výrobců v Unii. Na tomto základě se vlastní spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 5

Vlastní spotřeba v Unii (v tunách)

(104)

V průběhu posuzovaného období se vlastní spotřeba v Unii zvýšila přibližně o 4 %. Tento přírůstek byl vyvolán zejména růstem závislých trhů, například pro automobilový průmysl.

(105)

Komise stanovila spotřebu na volném trhu v Unii na základě a) prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie, b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu a rovněž při zohlednění údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci v dotčených zemích. Na tomto základě se spotřeba na volném trhu v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 6

Spotřeba na volném trhu (v tunách)

(106)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba na volném trhu v Unii snížila přibližně o 9 %. K poklesu došlo zejména v důsledku pomalého či nedostatečného hospodářského oživení v navazujících odvětvích.

(107)

Komise zjišťovala, zda by dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí neměl být posouzen souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(108)

Dumpingová rozpětí stanovená s ohledem na dovoz z ČLR a z Ruska jsou shrnuta výše v 57. a 93. bodě odůvodnění. Všechna tato rozpětí byla dostatečně nad prahovou hodnotou považovanou za zanedbatelnou podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(109)

Objem dovozu z každé dotčené země nebyl zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Podíl ČLR na trhu EU dosahoval v období šetření 10,3 % a podíl Ruska 9,8 %.

(110)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a obdobným výrobkem byly také podobné. Dovážené výrobky soutěžily mezi sebou navzájem i s dotčeným výrobkem vyráběným v Unii, protože byly prodávány podobným kategoriím koncových odběratelů.

(111)

Všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla tudíž, a na rozdíl od tvrzení jedné zúčastněné strany, splněna a dovoz z dotčených zemí byl pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně.

(112)

Objem dovozu stanovila Komise na základě databáze Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na volném trhu v Unii uvedenou výše v tabulce 6.

(113)

Dovoz z dotčených zemí do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 7

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(114)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech se vývoz z dotčených zemí během posuzovaného období významně zvýšil. Souběžně s tím vzrostl celkový podíl na trhu v případě dumpingového dovozu do Unie během posuzovaného období přibližně o 5,8 procentního bodu.

(115)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 8

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

(116)

Průměrné ceny dumpingového dovozu klesly z 624 EUR za tunu v roce 2011 na 497 EUR za tunu během období šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné jednotkové ceny dumpingového dovozu přibližně 20 %.

(117)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

(118)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle typu u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou, a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření.

(119)

Na základě výše uvedeného bylo zjištěno, že se dumpingový dovoz z dotčených zemí podbízel cenám výrobního odvětví Unie o 8,1 % v případě ČLR a o 14,4 % v případě Ruska.

(120)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(121)

Makroekonomické ukazatele (výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, zásoby, růst, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita a velikost dumpingových rozpětí) byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Posouzení vycházelo z informací poskytnutých žadatelem, porovnaných s údaji poskytnutými výrobci v Unii a s dostupnými oficiálními statistikami (Eurostat).

(122)

Analýza mikroekonomických ukazatelů (prodejní ceny, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic, schopnost získat kapitál, mzdy a výrobní náklady) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Posouzení se zakládalo na jejich údajích, které byly řádně ověřeny.

(123)

U některých ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Unie analyzovala Komise samostatně údaje vztahující se k volnému a závislému trhu a provedla srovnávací analýzu. Těmito činiteli jsou: prodej a podíl na trhu, jednotkové ceny, jednotkové náklady a ziskovost. Ostatní hospodářské ukazatele však mohou být smysluplně zkoumány jedině vztažením k celé činnosti, včetně využití pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie, neboť závisí na celé činnosti, ať už je produkce určena pro závislý trh, nebo prodávána na volném trhu. Těmito činiteli jsou: výroba, kapacita, využití kapacity, peněžní tok, investice, návratnost investic, zaměstnanost, produktivita, zásoby a náklady práce. V případě těchto činitelů se vyžaduje analýza celého výrobního odvětví Unie, aby bylo možné vytvořit úplný obraz újmy výrobního odvětví Unie, protože příslušné údaje není možné rozčlenit na závislý prodej a volný prodej.

(124)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(125)

Během posuzovaného období vzrostl objem výroby výrobního odvětví Unie o 1 %. Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Na tomto základě se kapacita během posuzovaného období snížila o 3 % v důsledku úsilí výrobního odvětví Unie přispět ke snížení celosvětové nadměrné kapacity.

(126)

Přírůstek míry využití kapacity byl výsledkem mírného zvýšení objemu výroby zejména v důsledku zvýšení vlastní spotřeby a snížení kapacity.

(127)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na volném trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Objem prodeje a podíl na trhu (volný trh)

(128)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie klesl v posuzovaném období o 14 %, ze zhruba 5,9 mil. tun v roce 2011 na 5 mil. tun během období šetření.

(129)

V průběhu posuzovaného období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu snížil ze 74,8 % na 70,8 %. Pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie významně převýšil pokles spotřeby na volném trhu v Unii. Navíc v důsledku pokračujícího cenového tlaku ze strany vyvážejících výrobců bylo výrobní odvětví Unie nuceno snižovat své prodejní ceny, aby zabránilo dalšímu zmenšení svého podílu na trhu.

(130)

Pokud jde o závislý trh, objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu

(131)

Objem pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie (složený z využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje) na trhu Unie se v posuzovaném období zvýšil o 4 %, ze zhruba 29,1 mil. tun v roce 2011 na 30,2 mil. tun během období šetření.

(132)

V důsledku toho se podíl výrobního odvětví Unie na závislém trhu vyjádřený v procentech celkové spotřeby (závislý i volný trh) zvýšil v posuzovaném období ze 79 % na 81 %.

(133)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Zaměstnanost a produktivita

(134)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie během posuzovaného období výrazně klesla, aby se snížily výrobní náklady a zvýšila efektivita vzhledem k rostoucí konkurenci dumpingového dovozu na trhu. To mělo za následek snížení pracovní síly o 10 % během posuzovaného období. V důsledku toho a s ohledem na mírné zvyšování objemu výroby (+ 1 %) v průběhu posuzovaného období byl růst produktivity pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřené jako výstup na zaměstnance na rok, mnohem vyšší než pokles skutečné výroby. Z toho je patrné, že výrobní odvětví Unie bylo ochotné přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám, aby bylo i nadále konkurenceschopné.

(135)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 13

Zásoby

(136)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob snížila o 15 %. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nejsou u tohoto výrobního odvětví považovány za významný ukazatel újmy. Potvrzuje to i analýza vývoje konečného stavu zásob vyjádřeného jako procento výroby. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento ukazatel zůstal relativně stabilní na úrovni přibližně 3 % objemu výroby.

(137)

Všechna dumpingová rozpětí byla podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí nebyl dopad skutečných vysokých dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zanedbatelný.

(138)

Spotřeba v Unii klesla během posuzovaného období zhruba o 9 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie se snížil o 14 %. Výrobnímu odvětví Unie tak podíl na trhu klesl, na rozdíl od podílu, který měl na trhu dovoz z dotčených zemí a jenž se během posuzovaného období zvýšil.

(139)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 14

Prodejní ceny v Unii

(140)

Výše uvedená tabulka znázorňuje vývoj jednotkové prodejní ceny na volném trhu Unie ve srovnání s odpovídajícími náklady na výrobu. Během posuzovaného období se prodejní ceny snížily v průměru více (– 19 %) než příslušné náklady (– 16 %). Prodejní ceny navíc byly během posuzovaného období, s výjimkou roku 2011, v průměru nižší než jednotkové výrobní náklady.

(141)

Aby výrobci v Unii omezili ztrátu podílu na trhu, byli nuceni přizpůsobit se spirále poklesu cen a podstatně snížit své prodejní ceny. Na druhé straně lze pokles nákladů na výrobu vysvětlit poklesem cen surovin a zvýšením produktivity, kterého bylo dosaženo zejména snižováním pracovní síly, jak je vysvětleno výše v tabulce 12.

(142)

Ploché za studena válcované výrobky z oceli pro vlastní spotřebu byly u výrobců zařazených do vzorku převáděny nebo dodávány za převodní ceny k dalšímu navazujícímu zpracování za použití různých cenových politik (náklady, náklady a přirážky, tržní cena). Z vývoje cen, pokud jde o využití pro vlastní spotřebu, proto nelze vyvodit žádný významný závěr. Stejně tak nebyly analyzovány náklady na výrobu objemu pro vlastní spotřebu.

(143)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 15

Průměrné náklady práce na FTE

(144)

Během posuzovaného období se průměrná mzda na zaměstnance zvýšila o 11 %, což je o něco málo více, než činí celkový přírůstek cen v EU v důsledku inflace. Je však nutné to posuzovat v kontextu výrazného snížení zaměstnanosti, jak je vysvětleno ve 134. bodě odůvodnění.

(145)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 16

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(146)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(147)

Ziskovost se v průběhu posuzovaného období vyvíjela negativně, a to od stavu mírného zisku v roce 2011 k přetrvávající ztrátě od roku 2012 (– 5,7 %) až po období šetření (– 2,7 %). Zatímco vysoké ztráty v roce 2012 částečně souvisely s evropskou dluhovou krizí a následnou hospodářskou krizí, značné cenové a objemové tlaky vyvíjené na výrobní odvětví Unie rostoucím dovozem z dotčených zemí během období od roku 2013 až po období šetření neumožňovaly výrobnímu odvětví Unie těžit z pomalého oživení evropského hospodářství.

(148)

Jak je zmíněno výše, vzhledem k široké škále cenových politik (např. náklady, náklady a přirážky, tržní cena) výrobců v EU zařazených do vzorku ohledně objemů pro vlastní spotřebu nelze vyvozovat žádné významné závěry z vývoje cen, ani z vývoje ziskovosti, pokud jde o využití pro vlastní spotřebu.

(149)

Podle jedné zúčastněné strany existuje riziko, že integrované hutní podniky jako řada výrobců v EU mohou pro účely šetření zkreslovat údaje o ziskovosti jednotlivých výrobních jednotek. Komise však údaje předložené výrobci ověřovala a údaje, které se jí nakonec podařilo získat, považovala za dostačující.

(150)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Čistý peněžní tok měl rostoucí tendenci (+ 37 %), a to zejména z důvodu snížení zásob.

(151)

Jelikož návratnost investic byla i nadále celkově negativní (přibližně – 3 %), výrobní odvětví Unie snížilo úroveň svých investic v období mezi rokem 2011 a obdobím šetření o 14 %. Schopnost získat kapitál byla ovlivněna ztrátou vzniklou během posuzovaného období, jak vyplývá z poklesu investic.

(152)

Výrobní odvětví Unie jako celek mohlo mírně zvýšit objem své výroby a zlepšit míru využití kapacity z důvodu výrazného zvýšení vlastní spotřeby. Rovněž přijalo konkrétní kroky ke zlepšení efektivity snížením pracovní síly a výrobní kapacity a udržením pevné kontroly nad náklady na výrobu.

(153)

I přes tyto konkrétní kroky během posuzovaného období za účelem zlepšení celkové výkonnosti se postavení výrobního odvětví Unie na volném trhu v posuzovaném období výrazně zhoršilo, a to v důsledku akumulace ztrát počínaje rokem 2012. Objem prodeje na volném trhu Unie se snížil o 14 %, jednotkové prodejní ceny poklesly o 19 % a výrobní náklady se snížily pouze o 16 %. Výrobní odvětví Unie navíc přišlo v důsledku dovozu z dotčených zemí o část podílu na trhu a vzhledem k trvale negativní návratnosti investic muselo omezit své investice.

(154)

Skutečnost, že někteří žadatelé počítají s investicemi v zemích mimo EU, podle ruských orgánů zpochybňuje tvrzení o újmě. Nic ve spise však nesvědčí o tom, že by se tyto investice týkaly plochých za studena válcovaných výrobků z oceli. Navíc se tyto investice týkají spíše společností, které, ačkoli patří do stejné skupiny jako výrobci v Unii, jsou aktivní v jiných částech světa.

(155)

Na základě výše uvedeného lze dospět k závěru, že výrobní odvětví Unie, analyzované v jeho dvou segmentech a jako celek, utrpělo podstatnou újmu podle hlavních ukazatelů újmy, jako je záporná ziskovost a ztráta objemu prodeje a podílu na trhu.

(156)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými činiteli. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu. Těmito činiteli jsou: hospodářská krize, nedostatečná konkurenceschopnost/efektivita výrobců v Unii, dovoz výrobci v Unii, dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii, určité kvóty, výkonnost výrobců, kteří nejsou žadateli, a některé problémy týkající se kapacity.

(157)

Prodejní ceny vyvážejících výrobců v průměru klesly během období šetření z 624 EUR za tunu v roce 2011 na 497 EUR za tunu (– 20 %). Stálým snižováním svých jednotkových prodejních cen během posuzovaného období dokázali výrobci z dotčených zemí významně zvýšit svůj podíl na trhu v období od roku 2011 (14,3 %) po období šetření (20,1 %).

(158)

Zatímco pokles poptávky vyvolaný finanční krizí negativně ovlivnil výkonnost výrobního odvětví Unie v roce 2012, následný, téměř nepřetržitý růst dovozu z dotčených zemí za podbízivé ceny měl jednoznačně negativní dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie. Zatímco výrobní odvětví Unie snižovalo své náklady tím, že omezovalo zaměstnanost a těžilo z poklesu cen surovin, dumpingový dovoz stále rostl a přinutil výrobní odvětví Unie ještě více snižovat prodejní ceny v Unii, aby tak omezilo ztrátu svého podílu na trhu. Navíc zatímco ziskovost výrobního odvětví Unie vykazovala mírné zlepšení v důsledku snížení ztráty v roce 2014, v období šetření objem dovozu dále narůstal a ceny ještě více klesaly, což přivodilo další pokles cen a ziskovosti výrobního odvětví Unie

(159)

Vzhledem k jasně zjištěnému časovému souběhu stále se zvyšující úrovně dumpingového dovozu za trvale se snižující ceny na jedné straně a na druhé straně ztráty objemu prodeje výrobního odvětví Unie a stlačení cen vedoucího ke ztrátovosti se vyvozuje, že dumpingový dovoz byl odpovědný za situaci působící újmu výrobnímu odvětví Unie.

(160)

Navíc postupující zpomalování čínské ekonomiky a podle spisu velmi značná nadměrná kapacita čínského ocelářského průmyslu přimělo čínské výrobce oceli přesměrovat přebytečnou výrobu na vývozní trhy, a trh Unie je atraktivní vývozní destinací. Řada jiných tradičně důležitých vývozních trhů zavedla nebo zvažuje zavedení opatření vůči čínským a také ruským výrobkům z oceli, včetně plochých za studena válcovaných výrobků z oceli, jelikož ceny jsou uměle stlačovány nekalým dovozem, což vede k nezdravé konkurenci. Trh Unie se v důsledku rostoucího ukládání opatření na ochranu obchodu po celém světě stal jednou z nejatraktivnějších destinací čínského a ruského dumpingového dovozu, a to na úkor výrobního odvětví Unie. Tento závěr potvrzují nejnovější dovozní statistiky Eurostatu, ze kterých vyplývá, že čínský a ruský dovoz od konce období šetření ještě více vzrostl. Objem dovozu byl v září 2015 o 48 % vyšší než v dubnu 2015, přičemž průměrné ceny tohoto dovozu nadále klesaly.

(161)

Světová hospodářská krize způsobila pokles poptávky v Unii a pokles prodejních cen.

(162)

Jedna strana uvedla řadu argumentů zdůrazňujících specifika roku 2012 (krize eurozóny) s dopadem na trh Unie s plochými za studena válcovanými výrobky z oceli a zpochybnila názor, že během uvedeného období měl čínský dovoz dopad na výrobní odvětví Unie. Ruští výrobci obdobně prohlašovali, že újmu, která vznikla výrobnímu odvětví Unie, způsobilo zhoršení situace na trhu v roce 2012.

(163)

Při šetření se taková tvrzení nepotvrdila. Na jedné straně, i kdyby byl trh s plochými za studena válcovanými výrobky z oceli ovlivněn krizemi, zejména v letech 2008–2009 a v roce 2012, trh se z jejich dopadu mírně oživoval s relativně stabilní, nicméně stagnující tržní poptávkou. Ruské orgány uznaly pomalé oživení stavebnictví, které je největším spotřebitelem výrobků z oceli. Na druhé straně, v letech 2012 až 2013 sice došlo k oživení trhu, výrobní odvětví Unie však z toho nemělo prospěch, jelikož mu v tom bránilo další zvýšení dovozu z ČLR a Ruska. Levný dovoz postupně rostl a získával další podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Specifická situace v roce 2012 by navíc neměla mít zásadní dopad na tendenci vývoje při analýze delšího období, v každém případě je však zřejmé, že se trvalý tlak dovozu začal plně projevovat v roce 2012.

(164)

Vyloučení roku 2012 z analýzy vlivu objemu požadované uvedenou stranou nebylo považováno za odůvodněné. Tendence vývoje by postrádaly jeden klíčový prvek, a byly by tudíž zkreslené.

(165)

Lze učinit předběžný závěr, že hospodářské krize nejsou hlavní příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie a nenarušují příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(166)

Některé zúčastněné strany uváděly, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní z důvodu komparativně vyšších nákladů a že údajná újma plyne z neefektivity žadatelů.

(167)

Ruské orgány odkazovaly na vysoké výrobní náklady evropských ocelářských společností, a to zejména v důsledku modernizace hutnictví. Především to připisovaly na vrub stanovení odvětvových limitů emisí skleníkových plynů a rostoucích poplatků za emise oxidu uhličitého a náklady evropských společností na splnění regulatorních požadavků v oblasti politiky ochrany životního prostředí a klimatu.

(168)

Eurofer v odpovědi na toto tvrzení však podle podnětu zdůraznil, že náklady žadatelů na prodané zboží v roce, ve kterém měly náklady na splnění regulatorních požadavků údajně vzniknout, klesly. Navíc je důležité zmínit, že řada právních předpisů v oblasti životního prostředí, které se provádějí v Unii, není obvykle z nedávné doby a šetření ukázalo, že podíl nákladů na zajištění souladu s požadavky v oblasti životního prostředí není velký, a neměly tudíž významný dopad na provoz oceláren v Unii během posuzovaného období.

(169)

Ruští výrobci zpochybnili přiměřenost investic žadatelů v období let 2011–2012 a zvýšení kapacity v roce 2011. Připisovali pokles ziskovosti vlastním podnikatelským rozhodnutím výrobního odvětví Unie a újmu neschopnosti žadatelů změnou obchodní strategie čelit světové konkurenci. Z šetření však vyplynulo, že podnikatelská rozhodnutí, která byla přijata během posuzovaného období, byla pečlivě zvažována. Investice, v předecházejcím i navazujícím segmentu, se realizovaly za účelem zvýšení efektivity, zlepšení kvality výrobku, vývoje technologicky vyspělých výrobků a uspokojování zvyšujících se požadavků odběratelů. Kapacita výrobního odvětví Unie se ve skutečnosti během posuzovaného období snížila o 3 % (viz tabulka 5). Kromě toho kapacita pro výrobu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli není vyhrazená jen pro samotný trh s plochými za studena válcovanými výrobky z oceli, ale výroba ploché za studena válcované oceli se používá také pro navazující činnosti, jak je uvedeno v oddíle 4.2. Dopad vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie je vysvětlen níže.

(170)

Podle názoru několika stran se ceny plochých za studena válcovaných výrobků z oceli od výrobců v Unii a z dotčených zemí vyvíjely podle jediného celosvětového cenového trendu a v podstatě odrážejí klesající ceny surovin. Jedna ze stran také tvrdila, že žadatelé nedokázali využít výhody poklesu nákladů na suroviny a snížit své průměrné náklady na prodané zboží.

(171)

I když obecný trend poklesu cen plochých za studena válcovaných výrobků z oceli mohl hrát určitou roli, klesající ceny na trhu Unie nelze připisovat výlučně takové obecné celosvětové situaci.

(172)

Za prvé, vývoj cen plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v mezinárodním kontextu vykazuje regionální rozdíly. Země s omezenými instalovanými kapacitami, jako je Brazílie nebo Argentina, mají relativně malý dopad na stanovení světových cen a vývoj cen je méně kolísavý. Naopak na zavedených trzích s ocelí soutěží domácí výrobci s mnoha zdroji dovozu, což vede k rostoucím cenovým tlakům a následně k erozi cen. Tuto situaci ještě zhoršují dumpingové ceny.

(173)

Za druhé, přestože ČLR a Rusko patří k zemím s největší spotřebou oceli na světě, obě země mají výraznou přebytečnou kapacitu. Výrobci z ČLR a Ruska jsou tudíž podněcováni k vývozu své přebytečné výroby za nízké ceny, čímž ovlivňují a deformují světové ceny.

(174)

Za třetí, jak uvedl Eurofer, ceny dovozu z dotčených zemí poklesly více, než činil pokles cen surovin/vstupního materiálu v témže období. Tato poznámka je podepřena srovnáním mezi výrobními náklady výrobního odvětví Unie, které se v průběhu posuzovaného období celkově snížily o 16 %, a průměrnými dovozními cenami, které se za stejné období snížily o 20 %. Jinak řečeno, ačkoli pokles výrobních nákladů nebyl způsoben pouze nižší cenou použitých surovin, ale také zvýšením efektivity dosažené výrobci v Unii (viz 134. bod odůvodnění), stále byl nižší než pokles cen dovozu z ČLR a Ruska.

(175)

Za spravedlivých tržních podmínek by mohlo výrobní odvětví Unie zachovat úroveň svých prodejních cen, aby tak těžilo z výhod poklesu nákladů a opět dosáhlo ziskovosti. Výrobci v Unii však museli dále stlačovat své prodejní ceny a ceny po období šetření klesaly nadále na historicky nejnižší úroveň.

(176)

Objem dovozu ze třetích zemí se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 17

Objem dovozu z ostatních zemí (v tunách) a podíl na trhu

(177)

Dovoz z dotčených zemí představuje převážnou většinu veškerého dovozu do Unie. Ostatní dovoz během posuzovaného období klesl o 24 %; tj. více než činil pokles spotřeby na volném trhu Unie. Podíl tohoto dovozu na trhu tudíž poklesl z 10,9 % v roce 2011 na 9,1 % v období šetření.

(178)

Řada zúčastněných stran namítala, že jsou účinky dovozu ze třetích zemích údajně podhodnoceny, zejména z hlediska jejich výkonnosti a míry růstu. Ruské orgány a ruští výrobci byli zejména toho názoru, že žadatel podhodnotil okolnost rostoucího dovozu z ostatních zemí, zejména z Indie a Ukrajiny. Jedna zúčastněná strana upozornila na to, že se dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z oceli z Íránu a Ukrajiny uskutečnil za ceny, které byly ještě nižší než ceny dovozu z ČLR a Ruska, a že dohromady se podílí na celkovém dovozu do Unie 12,3 %.

(179)

Za prvé, v současné době neexistují žádné důkazy o tom, že by byl dovoz z Indie, Íránu nebo Ukrajiny dodávaný na trh Unie dumpingový.

(180)

Kromě toho z údajů dostupných prostřednictvím Eurostatu a ze stanovené spotřeby na trhu Unie vyplývá, že je tržní podíl zmíněného dovozu nízký. Přestože tržní podíl dovozu z Indie, Íránu a Ukrajiny dohromady vzrostl ze 4,1 % v roce 2011 na 5,4 % v období šetření, jejich jednotlivé podíly na trhu se pohybovaly jen v rozmezí 1 % až 2,4 %. Není proto pravděpodobné, že by tyto zdroje dovozu měly takový dopad, jaký uvádějí zúčastněné strany, a příčinnou souvislost nepřerušují.

(181)

Komise bude nicméně pečlivě sledovat vývoj situace na trhu a může v případě potřeby přijmout opatření na řešení problému dumpingu z výše zmíněných zemí.

(182)

Objem vývozu výrobců v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 18

Vývozní výkonnost

(183)

Objem vývozu pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, byl v období let 2011 až 2014 stabilní, v období šetření se pak zvýšil o 4 %. Ceny v průběhu posuzovaného období výrazně poklesly, a to o 13 %; tj. poklesly méně než cena na trhu Unie (– 19 %).

(184)

Jedna strana uvedla, že rostoucí prodej na vývoz svědčí o konkurenceschopnosti plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z EU a dokazuje, že si vedou dobře.

(185)

Jakýkoli přírůstek prodeje na vývoz je však nutné považovat za opatření vlastní ochrany výrobců v Unii, kteří vyhledávají výnosné nikové trhy, aby udrželi dostatečnou míru využití kapacity a zachovali pracovní místa v Unii. Přírůstek také souvisí se skutečností, že někteří výrobci v Unii jsou globálními aktéry, kteří v případě investice do nových trhů musí jít za svými odběrateli, než místní dceřiné pobočky převezmou dodávky pro tyto odběratele.

(186)

V tomto ohledu se poznamenává, že vývoz pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, byl v období let 2011 až 2014 stabilní a zvyšovat se začal až v období šetření (+ 4 %). Tento rostoucí vývoz se týkal převážně specifických trhů, jako jsou Spojené státy, ČLR nebo Alžírsko, a sestával převážně z výrobků s vysokou přidanou hodnotou a specializovaných výrobků, u kterých má výrobní odvětví Unie komparativní výhodu z hlediska kvality spolehlivosti dodávek. Naopak, jak uvedl Eurofer, vývoz do zemí, které jsou více orientované na komodity, se snížil.

(187)

Jedna zúčastněná strana také na základě údajů uvedených v podnětu tvrdila, že se zvyšující se vyvážené množství prodávalo se ztrátou, a proto mělo negativní dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie jako celku. Toto tvrzení je neopodstatněné. Jak se uvádí výše, k růstu prodeje na vývoz pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, docházelo většinou v období šetření. Je rovněž třeba poznamenat, že prodej na vývoz nepředstavoval více než 12–14 % celkového prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a že vývozní ceny klesly méně než ceny v Unii a byly podstatně vyšší než ceny na konci posuzovaného období.

(188)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byly strukturální problémy (například nadměrná kapacita) ocelářského průmyslu Unie. Ve stejném duchu ruské orgány poznamenaly, že nadbytečná kapacita, která mimo jiné vede k poklesu cen, poškozuje světový ocelářský průmysl, jak je uvedeno také v publikaci OECD Excess Capacity in the Global Steel Industry and the Implications of New Investment Projects (Nadbytečná kapacita ve světovém ocelářském průmyslu a důsledky nových investičních projektů) (2014).

(189)

Výrobní odvětví Unie však přijalo kroky k řešení případného možného přebytku celkové kapacity a produkce oceli ve snaze přizpůsobit se nejnovějšímu vývoji na trhu. Podle údajů OECD (4) by měla kapacita výroby oceli celosvětově stoupnout s výjimkou Unie. Z výše uvedené tabulky 9 vyplývá, že se kapacita výrobního odvětví v průběhu posuzovaného období snížila o 3 %. Naopak výrobní kapacita většiny spolupracujících vyvážejících výrobců v dotčených zemích v průběhu stejného období stoupla.

(190)

Ruští výrobci argumentovali, že dovoz uskutečněný žadateli z ČLR a Ruska výrazně svědčí o újmě způsobené vlastní vinou a že není přípustné, aby žadatelé zneužívali problémů, které si sami přivodili.

(191)

V tomto ohledu žadatelé prohlašují, že jsou integrovanými ocelářskými skupinami s obchodními pobočkami, které vykonávají svou činnost nezávisle na výrobních závodech. Obchodní pobočky, které mohly nakupovat ploché za studena válcované výrobky z oceli libovolně z celé řady zdrojů, musely občas čelit obrovskému tlaku ze strany odběratelů, aby obstaraly co možná nejlevnější materiál, a údajně byly nuceny pokrýt velmi omezenou část svých potřeb dovozem mimo jiné z ČLR a Ruska, aby si tak zabezpečily a udržely své obchodní vztahy. Na tento problém týkající se některých výrobců v Unii se již upozorňovalo v žádosti.

(192)

Nelze však mít důvodně za to, že si výrobní odvětví Unie újmu, kterou utrpělo, způsobilo samo tímto dovozem. Takový dovoz uskutečnili jen někteří výrobci v Unii, představoval nízký objem (v rozmezí 0–5 % prodeje žadatelů realizovaného obchodními pobočkami výrobců v Unii) a byl proveden jako dočasné opatření v zájmu vlastní ochrany přijaté v rámci reakce na levný dumpingový dovoz z ČLR a Ruska.

(193)

Ruské orgány se odvolávaly na předchozí platné dohody mezi Unií a Ruskem v oblasti ocelářství a trvaly na tom, že „objem ruského dovozu stanovený ve zmíněné dohodě byl považovaný za objem nepůsobící újmu a (současný) objem je nadále v souladu s objemem v rámci uvedené dohody“. Obdobně ruští výrobci trvají na tom, že kvóty zahrnuté v následných dohodách byly považované za nepůsobící újmu a že ochranný mechanismus stanovený v těchto dohodách nebyl nikdy domáhán, natož uplatňován.

(194)

Tato tvrzení jsou však neodůvodněná. Na jedné straně z informací ve spisu vyplývá, že kvóty byly po hospodářské krizi příliš vysoké, jelikož nebyly přizpůsobeny. Dotyčné dohody, které se datují od října 1997, byly často dojednávány (např. v souvislosti s rozšířením Unie), ale kvóty nebyly nikdy podstatně upraveny směrem dolů, aby tak zohlednily nový vývoj na trhu. Příslušné kvóty navíc pokrývaly mnohem širší škálu výrobků, než jsou ploché za studena válcované výrobky z oceli včetně navazujících výrobků. Celkové kvóty nebyly nikdy určeny jen pro ploché za studena válcované výrobky z oceli.

(195)

Důvody, proč ruský dovoz dnes představuje větší problém pro trh Unie než v minulosti, jednoduše vyplývají ze skutečnosti, že podstatný nárůst dovozu z Ruska spolu s nízkými dumpingovými cenami narušují trh Unie v mnohem větší míře, než tomu kdy bylo v předchozích obdobích.

(196)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že výrobcům, kteří nejsou žadateli, nevzniká žádná újma a že ve skutečnosti možná oni působí újmu výrobnímu odvětví Unie. Konstatovaly, že je výrobní odvětví Unie rozdělené na úspěšné prozíravé výrobce (tj. výrobce, kteří nejsou žadateli) a ostatní (žadatele). Prohlašovaly, že nesnáze žadatelů nelze přičítat ruskému dovozu, jelikož výrobci, kteří nejsou žadateli, představující 24 % výroby plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v Unii v řadě ukazatelů újmy výrazně předstihují žadatele.

(197)

Tato tvrzení jsou neodůvodněná. Za prvé, hlavní zásadou jakéhokoli řízení na ochranu obchodu je, že účast v uvedeném řízení je dobrovolná. Za druhé, některé závěry o újmě se týkají výrobců v Unii zařazených do vzorku, kteří reprezentují celé výrobní odvětví Unie podle oddílu 1.5.1.

(198)

Za třetí, je sice pravda, že výrobci, kteří nejsou žadateli, zřejmě zvýšili úroveň své výroby, je však třeba to posuzovat s ohledem na skutečnost, že některé z těchto výrobních závodů jsou rovněž výrobci aktivní v navazujícím sektoru, jako je plochá za studena válcovaná ocel žárově zinkovaná ponorem. Vyšší objem výroby nemusí nezbytně znamenat vyšší ziskovost a lepší postavení na trhu Unie. Naopak to může naznačovat, že tyto výrobní závody daly přednost zaměření své činnosti na nikovější výrobky s vysokou přidanou hodnotou, než aby soutěžily na trhu s plochými za studena válcovanými výrobky z oceli s čínským a ruským dumpingovým dovozem.

(199)

Za čtvrté, na žádající výrobce připadá 89 % celkové výroby unijních hutních podniků, vyjma převálcovacích, v Unii během období šetření. Žádající hutní společnosti jsou proto významnými představiteli výrobního odvětví Unie jako celku a skutečnost, prokázaná či nikoliv, že někteří výrobci v Unii dosahují lepších výsledků na trhu Unie, může vyplývat z řady faktorů a nezpochybňuje skutečnost, že výrobní odvětví Unie obecně doplácí na dumpingový dovoz. Za páté, pokud jde o prodej, pak výrobci, kteří nejsou žadateli, sice zřejmě dosahovali mírně lepších, i když stagnujících výsledků než žádající výrobci, tento trend se však počínaje rokem 2014 zvrátil.

(200)

Navíc informace ve spisu naznačují, že převálcovací podniky jsou vystaveni stejnému tlaku na snižování cen na trhu Unie a jejich situace je srovnatelná s integrovanými hutními podniky v Unii.

(201)

Dospělo se k závěru, že výrobci, kteří nejsou žadateli, zřejmě nepředčili žádající výrobce a že jejich situace, zejména s ohledem na jejich podíl na výrobě v Unii, není taková, že by narušila příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie jako celku.

(202)

Byla prozatímně stanovena příčinná souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(203)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působícího újmu. Předběžně nebylo zjištěno, že by další určené činitele, jako je hospodářská krize, tvrzení, že výrobní odvětví Unie není dostatečně konkurenceschopné a/nebo efektivní, dovoz ze třetích zemí, postavení výrobců, kteří nejsou žadateli, vývozní výkonnost výrobců v Unii nebo nadměrná kapacita výrobního odvětví Unie, narušily příčinnou souvislost, ani při zohlednění jejich případného společného účinku. Krize a pokles spotřeby i racionalizace výrobního odvětví Unie mohly do jisté míry k újmě přispět, avšak pokud by nedocházelo k neustálému snižování cen dumpingového dovozu, nebyl by stav výrobního odvětví Unie jistě v tak významné míře ovlivněn. Zejména by ceny prodeje neklesly na tak nízkou úroveň a bylo by dosaženo lepší ziskovosti.

(204)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je dumpingový dovoz z dotčených zemí a že ostatní činitelé, zohledněné jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují.

(205)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění, že újmu způsobuje dumping, může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(206)

Výrobní odvětví Unie je rozmístěno v 17 členských státech (Spojené království, Francie, Německo, Slovenská republika, Itálie, Slovinsko, Lucembursko, Řecko, Belgie, Polsko, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Maďarsko a Španělsko) a zaměstnává přímo v souvislosti s plochými za studena válcovanými výrobky z oceli přibližně 20 000 zaměstnanců.

(207)

Při šetření spolupracovalo 13 výrobců. Žádný ze známých výrobců nebyl proti zahájení šetření. Jak bylo prokázáno výše při analýze ukazatelů újmy, ke zhoršení situace a negativnímu vlivu dumpingového dovozu došlo v celém výrobním odvětví Unie.

(208)

Očekává se, že uložení prozatímních antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie, ukončí stlačování cen a umožní výrobnímu odvětví Unie, aby se zotavilo. To by vedlo ke zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň považovanou za nezbytnou pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví. Výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem z dotčených zemí. Je třeba připomenout, že většina ukazatelů újmy vykazovala během posuzovaného období záporný trend. Zejména ukazatele újmy související s finančními výsledky výrobců v Unii zařazených do vzorku, jako je například ziskovost a návratnost investic, byly závažně ovlivněny. Proto je důležité, aby se ceny vrátily na úroveň, kdy nedochází k dumpingu, nebo alespoň na úroveň, kdy nedochází k újmě, aby tak mohli všichni jednotliví výrobci působit na trhu Unie za spravedlivých obchodních podmínek. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné. Špatná výkonnost v segmentu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli by měla dopad na předcházející a navazující segmenty řady výrobců v Unii, jelikož je využití kapacity v těchto segmentech úzce spojeno s výrobou výrobku, který je předmětem šetření.

(209)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie. Uložení antidumpingových opatření by umožnilo, aby výrobní odvětví Unie překonalo účinky zjištěného dumpingu působícího újmu.

(210)

Jak je uvedeno v 12. bodě odůvodnění, dotazník vyplnila pouze jedna ze čtyř společností zařazených do vzorku. Z šetření dále vyplynulo, že ze třinácti společností, jež se přihlásily v rámci výběru vzorku, žádná nesplnila kritéria čistého vývozce, který není ve spojení. Většina stran, která byla původně kontaktována, byly ve skutečnosti střediska (skupiny středisek) služeb pro ocelářský průmysl, mající obvykle spojení buď s výrobním odvětvím Unie nebo se stranami v dotčených zemích. Komise se snažila v pozdější fázi získat ke spolupráci další dovozce, kteří nejsou ve spojení, avšak žádný dovozce, který není ve spojení a který se přihlásil v rámci výběru vzorku, nakonec nebyl ochoten odpovědět Komisi na dotazník.

(211)

Z šetření vyplynulo, že nárůst cen, pokud by k němu došlo, dosažený na základě opatření by neměl žádný přímý dopad na dovozce, kteří nejsou ve spojení. V zásadě neexistují žádné důkazy, že by dovozci či střediska služeb pro ocelářský průmysl nemohli přenést zvýšení cen na odběratele. Navíc také mohou dovážet z jiných zemí, které nejsou předmětem tohoto šetření.

(212)

Jedno italské sdružení zastupující 32 italských středisek služeb uvedlo, že dovoz je důležitý pro společnosti, které působí v distribučním sektoru, jelikož diverzifikace zdrojů dodávek zajistí svým odběratelům zabezpečení a spolehlivost zásob. To je údajně problém, neboť italští výrobci ploché za studena válcované oceli investovali do pozinkovacích linek (tj. snížili prodej plochých za studena válcovaných výrobků z oceli na volný trh v Unii) a měli určité problémy s výrobou a zasíláním plochých za studena válcovaných výrobků z oceli, což vyvolalo nejistotu na italském domácím trhu.

(213)

V tomto ohledu se uvádí, že cla by měla přispět k trvalému zabezpečení dodávek distributorů pro odběratele. Bez cel by možná někteří výrobci ploché za studena válcované oceli v Unii museli ukončit/omezit svou výrobu ploché za studena válcované oceli a řada uživatelů v Unii by pak měla k dispozici omezené zdroje dodávek. Kromě toho úroveň opatření zajistí rovné podmínky, přičemž stále umožní dovoz z dotčených zemí (za spravedlivé ceny) a jiných zdrojů.

(214)

Skupina spolupracujících středisek služeb pro ocelářský průmysl se vyjádřila, že by byla příznivě nakloněna opatřením v krátkodobém horizontu, která by pomohla ocelárnám v Unii.

(215)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření nebude mít na zájem dovozců v Unii významný nepříznivý dopad.

(216)

Hlavními koncovými uživateli plochých za studena válcovaných výrobků jsou automobilový průmysl, odvětví výroby domácích spotřebičů (bílé zboží), stavebnictví a odvětví výroby řady průmyslového zboží. Velcí uživatelé (například z odvětví automobilové výroby nebo výroby domácích spotřebičů) při šetření nespolupracovali

(217)

Při šetření spolupracovali pouze tři uživatelé v Lotyšsku, kteří dováželi z Ruska. Cla na ruské ploché za studena válcované výrobky z oceli mohou mít dopad na alespoň jednoho z nich. Avšak vzhledem k jejich velikosti a specifickým činnostem nemohou být tito uživatele považováni za reprezentativní, pokud jde o dopad cel na uživatele plochých za studena válcovaných výrobků v Unii jako celku.

(218)

Podle vyjádření jednoho italského sdružení zastupujícího 32 italských středisek služeb by opatření odstartovala další přemísťování významných uživatelů v průmyslových skupinách z Itálie, přičemž odkazovalo na společnosti Electrolux a Whirlpool. Proces přemísťování, který již údajně začal před jistým časem, poškozuje celkově hospodářství v Itálii a má negativní sociální důsledky vyplývající ze ztráty pracovních míst.

(219)

I když nelze zpochybnit, že by zachování cel teoreticky mohlo mít negativní vliv na uživatele z důvodu vyšších nákupních cen, nic ve spise nedokládá, že by byly náklady italských uživatelů na ploché za studena válcované výrobky z oceli tak významné (ve srovnání s celkovými náklady), že by ovlivnily ziskovost a odstartovaly přemísťování větších průmyslových skupin. Výši navrhovaných cel také nelze považovat za prohibitivní. Kromě toho neexistuje žádný doklad toho, že by měli či budou mít uživatelé na neitalských trzích stejné problémy, jaké údajně mají na trhu italském – podle výše uvedeného italského sdružení jsou specifika italského trhu mnohonásobná.

(220)

Několik stran uvedlo, že opatření budou navazujícím odvětvím bránit v přístupu k výrobkům za přiměřené ceny. Dva lotyšští uživatelé, jeden malý portugalský dovozce a jeden malý polský dovozce navíc uvedli, že určité typy výrobku prodávají pouze někteří ruští výrobci, se kterými byli v minulosti ve spojení, a že zájmy menších podniků v Unii byly obecně opomíjeny (ve srovnání se zájmy výrobců oceli v Unii).

(221)

Tato tvrzení se zamítají. Pokud jde o druhý bod, zájmy menších podniků v Unii byly posuzovány na základě dostupných informací. I když nelze zpochybnit, že by zachování cel teoreticky mohlo mít negativní vliv na uživatele z důvodu vyšších nákupních cen, nic ve spise nedokládá, že by byly náklady na ploché za studena válcované výrobky z oceli pro ně tak významné (ve srovnání s celkovými náklady). Kromě toho vyšší náklady by mohly být promítnuty dále. Výši navrhovaných cel také nelze považovat za nepřiměřeně vysokou.

(222)

Ploché za studena válcované výrobky z oceli jsou komoditou vyráběnou nejen v několika zemích Unie, ale také v celé řadě zemí, které již vyvážejí do Unie za přiměřené ceny. Obava z omezení možnosti získat výrobky za přiměřené ceny a z nedostupnosti výrobků z oceli velmi specifické kvality se proto zdá být neopodstatněná.

(223)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření by nemělo mít na uživatele žádný neúměrně nepříznivý dopad.

(224)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že opatření zpomalí oživení v celé řadě klíčových odvětví, negativně ovlivní inovace, hospodářský růst a zaměstnanost, povede k poklesu poptávky a blahobytu spotřebitelů.

(225)

Toto tvrzení, které nebylo důkladněji zdůvodněno, se zamítá. Ocelářský průmysl má v Unii strategické postavení z hlediska hospodářského růstu, inovací a zaměstnanosti. Opatření napomáhající výrobnímu odvětví Unie by proto měla podpořit inovace, růst a zaměstnanost v Unii jako celku.

(226)

Vzhledem k významu žadatelů v poměru k celkové výrobě ploché za studena válcované oceli v Unii a podstatnému tržnímu podílu výrobního odvětví Unie vyjádřily některé zúčastněné strany obavu, že dojde k omezení hospodářské soutěže na trhu Unie, že vzniknou dominantní firmy a že hrozí riziko vytváření oligopolů výrobců v Unii.

(227)

Žádná ze stran pro toto tvrzení neposkytla důkazy. Tvrzení se proto zamítá. Hospodářská soutěž bude bezesporu na trhu Unie pokračovat díky přítomnosti celé řady účastníků z EU a ostatních zemí na trhu a cenám, které jsou významným faktorem konkurenceschopnosti. Úroveň navrhovaných opatření není taková, že by znamenala zrušení dovozu z dotčených zemí. Dovoz, včetně dovozu ze zemí, které jsou nyní spojovány s dumpingovými praktikami, bude moci volně soutěžit na trhu Unie za spravedlivé ceny.

(228)

Jedna zúčastněná strana byla toho názoru, že opatření pravděpodobně budou mít nepříznivý dopad na strany zastupující mnohem větší a širší zájmy, než jsou zájmy žadatelů. Na navazující odvětví údajně připadá mnohem více pracovních míst, než vyplývá z „vágních číselných údajů, které žadatelé podle všeho uvedli nahodile“. Avšak vzhledem k tomu, že nebyla předložena žádná kvantifikace takového dopadu, ani žádné údaje o zaměstnanosti, nebylo možné tato tvrzení překontrolovat. Totéž platí pro tvrzení o dopadu na spotřebitele, které velmi otevřeně vznesli spolupracující ruští výrobci. Komise proto provedla analýzu zájmu Unie na základě skutečností obsažených ve spise, které bylo možné přiměřeně přezkoumat a kvantifikovat.

(229)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje předběžný závěr, že uložení opatření by přispělo k oživení výrobního odvětví Unie a umožnilo by, aby specifické investice a výzkum a vývoj lépe vybavily výrobce plochých za studena válcovaných výrobků z oceli v Unii do budoucna a podpořily jejich konkurenceschopnost.

(230)

Ve výrobním odvětví Unie již v (nedávné) minulosti došlo k významné restrukturalizaci. Bez cel by možná někteří výrobci ploché za studena válcované oceli v Unii museli ukončit/omezit svou výrobu plochých za studena válcovaných výrobků z oceli a propustit stovky zaměstnanců a řada uživatelů v Unii by pak měla k dispozici omezené zdroje dodávek.

(231)

Dopad opatření na několik dalších stran v Unii, které se přihlásily, nelze považovat za podstatný. Nic ve spise nenasvědčuje tomu, že by potenciální dopad na jiné subjekty (které se nepřihlásily) mohl převážit nad pozitivními účinky opatření na výrobní odvětví Unie. Opatření se považují za přínosná pro dodavatelská odvětví, jako jsou dodavatelé surovin a výrobci strojních zařízení, která nedodávají (nebo dodávají v omezeném rozsahu) výrobcům v dotčených zemích. Uložení opatření na navrhované úrovni má pouze omezený dopad na ceny dodavatelského řetězce a výkonnost uživatelů. Úroveň opatření zajistí rovné podmínky, nicméně stále umožní dovoz z dotčených zemí za spravedlivé ceny. Očekává se, že koneční uživatelé a spotřebitelé budou mít prospěch ze spravedlivého konkurenčního trhu, včetně místního zdroje dodávek, který bude schopen kompletně uspokojovat jejich potřeby a požadavky na základě výrobků, jež budou kvalitnější díky výzkumu a vývoji a technologickým vylepšením. Cena bude i nadále významným určujícím činitelem, ale na spravedlivém základě.

(232)

Po důkladné úvaze dospěla Komise v této fázi šetření k závěru, že neexistují přesvědčivé důvody domnívat se, že uložení prozatímních opatření na dovoz plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z dotčených zemí není v zájmu Unie.

(233)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(234)

Tvrzení čínských stran, že se žadatelé zaměřili na ČLR v dané chvíli z toho důvodu, že pokud by se od konce roku 2016 k ČLR přistupovalo jako k zemi s tržním hospodářstvím, byla by dumpingová rozpětí od uvedeného data v zásadě nižší, nemohou zjištění zpochybnit. Toto tvrzení se zamítá. Bez ohledu na tyto faktory šetření potvrdilo, že dumpingový dovoz dotčeného výrobku z Číny v současné době způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu.

(235)

Za účelem stanovení úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(236)

Újma by byla odstraněna v případě, že by výrobní odvětví Unie dokázalo pokrýt své výrobní náklady a dosáhnout takového zisku před zdaněním, jakého lze v tomto výrobním odvětví přiměřeně dosáhnout z prodeje obdobného výrobku na trhu Unie za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu. Ziskovost výrobního odvětví Unie byla během celého posuzovaného období s výjimkou roku 2011 záporná. Navíc byl po celé posuzované období na trhu Unie významně zastoupen levný dovoz z dotčených zemí.

(237)

Žadatel v podnětu požádal Komisi, aby použila jako přiměřené ziskové rozpětí nepůsobící újmu 10–15 % (rozpětí se uvádí z důvodu důvěrné povahy údajů) obratu, o kterém tvrdila, že to byl průměrný zisk z prodeje před zdaněním, jehož dosáhli v roce 2010 dva žádající výrobci v Unii. Toto tvrzení však nebylo dostatečně odůvodněno.

(238)

V předchozích šetřeních, která se týkala podobných výrobků – některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli (5), některých svařovaných trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli (6) nebo EPOS (7), se mělo za to, že ziskové rozpětí ve výši 5 % by se mohlo považovat za přiměřenou úroveň, jejíž dosažení by výrobní odvětví Unie mohlo očekávat, pokud by nedocházelo k dumpingu působícímu újmu. Ploché za studena válcované výrobky z oceli se v mnoha ohledech podobají výše uvedeným výrobkům – hlavní položky jejich nákladů tvoří železná ruda, koksovatelné uhlí a určité slitiny a procházejí podobnými procesy (pec, válcování). Ziskové rozpětí ve výši 5 % považovali za přiměřené i ruští výrobci. Z tohoto důvodu se předběžně má za to, že rozpětí ziskovosti ve výši 5 % je vhodné rovněž pro odvětví výroby ploché za studena válcované oceli.

(239)

Na základě toho pak Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu, a to tak, že k výrobním nákladům, které výrobci v Unii zařazení do vzorku vykazovali během období šetření, přidala výše uvedené 5 % ziskové rozpětí.

(240)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v dotčených zemích, která byla řádně upravena o dovozní náklady a cla a jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie známými výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(241)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí uložena podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise srovnala rozpětí újmy a rozpětí dumpingu. Výše cel by měla být stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot rozpětí dumpingu a rozpětí újmy.

(242)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(243)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou při tomto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních antidumpingových celních sazeb.

(244)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Taková žádost musí být zaslána Komisi (8). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně informací o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou, o domácím prodeji a prodeji na vývoz např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby.

(245)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutné přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují antidumpingové celní sazby pro individuální společnosti, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro„všechny ostatní společnosti“.

(246)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, sazba antidumpingového cla pro všechny ostatní společnosti by se neměla vztahovat pouze na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, ale i na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(247)

Jak je uvedeno výše ve 3. bodě odůvodnění, Komise zavedla prováděcím nařízením (EU) 2015/2325 celní evidenci dovozu dotčeného výrobku pocházejícího nebo odesílaného z ČLR nebo Ruska. Tato evidence byla zavedena s ohledem na možné uplatnění antidumpingových opatření se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení. Celní evidence dovozu by měla být ukončena. V této fázi řízení nelze přijmout rozhodnutí o možném zpětném uplatnění antidumpingových opatření.

(248)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(249)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,

—

ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené, po válcování za studena již dále neopracované, též ve svitcích, všech tlouštěk, elektroplechy,

—

ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, všech šířek, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené, ve svitcích, o tloušťce menší než 0,35 mm, žíhané (známé jako „černé plechy“),

—

ploché válcované výrobky z ostatní legované oceli, všech šířek, z křemíkové elektrotechnické oceli, a

—

ploché válcované výrobky z legované oceli, po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracované, z rychlořezné oceli.

a)

požádat o poskytnutí informací o podstatných skutečnostech a důvodech, na jejichž základě bylo toto nařízení přijato;

b)

předložit Komisi své písemné připomínky; a

c)

požádat o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.