(1)

Německý výrobce lyží Marker Völkl International GmbH (dále jen „stěžovatel“) podal 10. července 2008 stížnost v souvislosti s domnělou státní podporou, kterou mělo Slovinsko poskytnout společnosti Elan d.o.o. (dále jen „Elan“, v době stížnosti nesl název Skimar d.o.o.). Komise zaslala Slovinsku několik žádostí o informace, na které Slovinsko odpovědělo dopisy ze 14. října 2008, 30. ledna 2010 a 22. února 2010. V listopadu 2009 zaslala Komise žádost o informace také stěžovateli, na kterou stěžovatel odpověděl 5. března 2010.

(2)

Dopisem ze dne 12. května 2010 informovala Komise Slovinsko o svém rozhodnutí zahájit v souvislosti se zmíněnou podporou řízení na základě čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(3)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k opatřením. Komise neobdržela žádné připomínky od zúčastněných třetích stran.

(4)

Po rozhodnutí o zahájení řízení předložilo Slovinsko další informace prostřednictvím dopisů z 9., 10. a 16. června 2010 (poslední z nich zahrnoval přílohy z 26. května, 28. května, 31. května, 2. června a 14. června 2010). 16. srpna 2011 poslala Komise slovinským úřadům žádost o informace, na kterou úřady odpověděly dopisem ze dne 10. října 2011. Další přílohy k dopisu byly předloženy 11. října 2011. Po schůzce útvarů Komise a zástupců společnosti předložilo Slovinsko dodatečné informace prostřednictvím dopisů ze 6. března, 30. března, 13. dubna, 16. dubna, 23. dubna, 10. května, 15. května a 30. května 2012.

(5)

Elan je společnost s ručením omezeným, působící v oblasti výroby lyžařské výstroje a mořských plavidel, jako jsou jachty. Společnost sídlí v obci Begunje na Gorenjskem ve Slovinsku, které je podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU (3) způsobilé pro regionální podporu. V současnosti má Elan přibližně 460 zaměstnanců a dvě hlavní divize: divizi zimních sportů a mořskou divizi. Má pouze jednu dceřinou společnost ve Slovinsku, Elan Inventa d.o.o. (sportovní výstroj), a několik obchodních podniků v jiných zemích.

(6)

Do června 2010, a tedy i v době, kdy byla vydána opatření, která jsou nyní předmětem posuzování, byla organizace společnosti Elan odlišná. Sestávala z mateřské společnosti Elan, která držela vlastnické podíly ve čtyřech dceřiných společnostech:

(7)

Společnost Elan je ve vlastnictví státu. V současnosti v něm drží 66,4 % podíl Posebna družba za podjetniško svetovanje, d.d. (dále jen „PDP“), finanční holdingová společnost ve vlastnictví třech fondů, které jsou ve vlastnictví státu. Další 25 % podíl ve společnosti Elan drží podnik Triglav Naložbe, finančna družba, d.d. (dále jen „Triglav Naložbe“), finanční společnost pojišťovny, která je ve většinovém vlastnictví státu. Zbývajících 8,6 % drží Prvi pokojninski sklad, penzijní fond ve vlastnictví státu (pro detailní popis podílníků společnosti Elan viz bod 2.2). Také v době přijetí opatření, která jsou nyní předmětem zkoumání, byla společnost Elan ve většinovém vlastnictví státu. Její vlastnická struktura však byla mírně odlišná (viz rovněž bod 2.2).

(8)

Co se týče finanční situace společnosti Elan, po obtížích v roce 2004 vykazovala v letech 2005 a 2006 zisk a její obrat rostl. V roce 2007 se situace společnosti začala zhoršovat, což mělo za následek pokles obratu a čisté ztráty v letech 2007–2008. Podrobnější odhad finanční situace společnosti Elan je uveden v (68)–(74). bodě odůvodnění.

(9)

Nyní se společnost Elan nachází v procesu privatizace. Hlavní podílník PDP zamýšlí prodat svůj podíl ve společnosti a v současnosti jedná s potenciálními zájemci.

(10)

Aby bylo možné určit, zda byla opatření ve prospěch společnosti Elan provedena za použití státních prostředků a zda jsou přičitatelná státu, je třeba znát vlastnickou strukturu společnosti Elan, totožnost jejích vlastníků a jejich řízení společnosti, proto bude následovat stručný popis všech vlastníků a po něm bude následovat přehled jejich podílů ve společnosti Elan, jak se průběžně měnily. Je třeba připomenout, že vlastnická struktura společnosti Elan se v době mezi první rekapitalizací v roce 2007 (první opatření) a druhou rekapitalizací v roce 2008 (druhé opatření) změnila a že od té doby došlo i k dalším změnám. Podrobnosti jsou uvedeny níže (viz (19)–(22) bod odůvodnění).

(11)

Kapitalska družba pokojninskega in invalidskega zavarovanja, d.d. (dále jen „KAD“) je akciová společnost, jejímž jediným akcionářem je Slovinsko. KAD spravuje jménem Slovinska státní penzijní fondy a majetek. Zodpovídá také za privatizaci státního majetku. Pro KAD platí slovinský zákon o obchodních společnostech (Zakon o gospodarskih družbah, ZGD-1). V souladu s ním má KAD valnou hromadu, dozorčí radu a představenstvo. Slovinská vláda jmenuje všech patnáct členů valné hromady (pět z nich zastupuje penzisty a zdravotně postižené pracovníky, pět zaměstnavatele a pojištěnce a pět slovinskou vládu) a všech devět členů dozorčí rady. Zástupci vlády jsou zváni na zasedání valné hromady.

(12)

Prvi pokojninski sklad, celým názvem Prvi pokojninski sklad Republike Slovenije (První penzijní fond Republiky Slovinsko), je ve 100 % vlastnictví státu. KAD spravuje tento penzijní fond a kontroluje podíl, který PPS drží ve společnosti Elan (dále jen „KAD-PPS“).

(13)

Družba za svetovanje in upravljanje, d.o.o. (dále jen „DSU“) je společnost s ručením omezením, která se zabývá správou a poradenstvím a je ve 100 % vlastnictví státu. Podnik DSU zodpovídá mimo jiné za privatizaci státního majetku. Má tříčlennou dozorčí radu. Dva členy jmenuje slovinská vláda, jednoho zaměstnanci podniku. Do okamžiku jmenování zástupce zaměstnanců jmenuje i třetího člena stát. Dozorčí rada jmenuje ředitele podniku, který řídí obchodní činnost DSU.

(14)

Zavarovalnica Triglav, d.d. (dále jen „Zavarovalnica Triglav“) je podnik, který nabízí všechny druhy neživotního i životního, zdravotního i úrazového pojištění. 67,7 % jeho akcií drží podniky, které jsou přímo nebo nepřímo ve většinovém vlastnictví státu. V době schválení opatření byly hlavními akcionáři podniku Zavarovalnica Triglav tyto podniky: Zavod za pokojninsko in invalidsko zavarovanje (dále jen „ZIPZ“), který je ve 100 % vlastnictví státu a drží 34,5 % podíl v podniku Zavarovalnica Triglav, Slovenska odškodninska družba, d.d. (dále jen „SOD“), který je ve 100 % vlastnictví státu a drží 28,1 % podíl v podniku Zavarovalnica Triglav, NLB d.d., který je v 50 % vlastnictví státu a drží 3,1 % podíl v podniku Zavarovalnica Triglav, a HIT d.d., který je ve 100 % vlastnictví státu a drží 1,1 % podíl v podniku Zavarovalnica Triglav. Jednotlivé podíly dalších akcionářů podniku Zavarovalnica Triglav nepřesahují 1,8 %.

(15)

Zavarovalnica Triglav má osmičlennou dozorčí radu a představenstvo. Pět členů dozorčí rady zastupuje zájmy akcionářů a je voleno valnou hromadou akcionářů podniku Zavarovalnica Triglav. Zbývající tři členové zastupují zájmy zaměstnanců.

(16)

Triglav Naložbe je finanční společnost. V době druhé rekapitalizace držel 80 % jejích akcií podnik Zavarovalnica Triglav. Ten je ve většinovém vlastnictví státu (viz (14) bod odůvodnění). Zbývající kapitál podniku Triglav Naložbe je velmi rozptýlený mezi jednotlivé investory, jejichž jednotlivé podíly nepřesahují 0,67 %. Triglav Naložbe má dozorčí radu a představenstvo. Dozorčí rada má tři členy, které jmenuje valná hromada podniku.

(17)

PDP je finanční holdingová společnost založená v červnu 2009. Je ve vlastnictví třech fondů, které jsou ve vlastnictví státu, KAD, DSU a SOD, a jménem slovinského státu působí jako restrukturalizační společnost. PDP může na základě dohody převzít řízení podniků ve vlastnictví státu, které mají obtíže, uplatňovat všechna hlasovací práva, jmenovat dozorčí radu a představenstvo a za stát provádí nápravná opatření (4). PDP má podíly v několika slovinských podnicích, které byly dříve ve vlastnictví parastátních fondů (5), a pro některé z nich hledá strategické investory.

(18)

KD Kapital, finančna družba, d.o.o. (dále jen „KD Kapital“) je podnik působící v oblasti kapitálových investic. Je součástí skupiny KD Group (6) a je v soukromém vlastnictví.

(19)

V roce 2007, kdy bylo schváleno první opatření, držely podíl ve společnosti Elan následující podniky: KAD (30,48 %), KAD-PPS (10,3 %), DSU (17,34 %), Triglav Naložbe (13,16 %), Zavarovalnica Triglav (11,89 %) a KD Kapital (16,83 %).

(20)

V dubnu 2008 prodal podnik KD Kapital svůj podíl podniku KAD. Po této transakci, v době druhé rekapitalizace, držely podíl ve společnosti Elan následující podniky: KAD (47,31 %), KAD-PPS (10,3 %), DSU (17,34 %), Triglav Naložbe (13,16 %) a Zavarovalnica Triglav (11,89 %).

(21)

V roce 2010 převedly podniky KAD a DSU svoje podíly ve společnosti Elan do finanční holdingové společnosti PDP. Dnes drží PDP ve společnosti Elan 66,4 % podíl. KAD-PPS drží 8,6 % podíl a Triglav Naložbe 25 % podíl.

(22)

Tabulka 1 nabízí přehled podílů jednotlivých podílníků v době prvního opatření, druhého opatření a v květnu 2012.

Tabulka 1

(23)

V roce 2006 počítala společnost Elan na základě strategického plánu rozvoje na období 2006–2010 (který připravila dozorčí rada společnosti Elan v prosinci 2005) s ambiciózním programem investic pro skupinu, spočívajícím v investicích do nemovitostí, zařízení a budování značky. Plánované investice na období 2006–2007 dosahovaly výše 20,2 milionu EUR. Společnost Elan navrhovala podílníkům financovat tyto investice prostřednictvím rekapitalizace ve výši 20,2 milionu EUR. Současně, tedy během roku 2006, začala společnost Elan nakupovat nové výrobní zařízení, s nímž se také počítalo ve strategickém plánu rozvoje.

(24)

Společnost Elan a její podílníci podepsali 29. ledna 2007 prohlášení o záměru, v němž souhlasili, že podílníci rekapitalizují společnost Elan 10,225 miliony EUR (přibližně polovinou z 20,2 milionu EUR, s nimiž se počítalo ve strategickém plánu rozvoje na období 2006–2010). Všichni podílníci se shodli, že přispějí na rekapitalizaci částkou úměrnou jejich podílu ve společnosti Elan. Rozhodnutí bylo přijato na základě valorizace podniku, který připravila nezávislá poradenská firma […] (*1), a několika dalších dokumentů, které vypracovala sama společnost Elan a její většinový podílník KAD. […] výpočet reálné hodnoty podniku na základě průměru výpočtu (pro každou divizi) (i) váženého průměru porovnatelných poměrů ceny a příjmů z prodeje z nedávno uskutečněných operací, (ii) poměrů ceny a zisku dotyčných podniků v roce 2005 a (iii) sedminásobku hodnoty zisku před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA), včetně 25 % odhadované možné úspory nákladů. Od tohoto průměru byly odečteny krátkodobé úročené dluhy a polovina investic, které nebylo možné financovat předpokládaným peněžitým tokem podniku. KAD vypracoval rychlé ocenění hodnoty společnosti Elan metodou diskontovaných peněžních toků na základě výhledu obchodní činnosti, který společnost Elan předložila své dozorčí radě.

(25)

Předtím, v květnu 2006, společnost Elan podílníky informovala, že navzdory směřování všech volných hotovostních prostředku do investic, s nimiž počítal strategický plán rozvoje na období 2006–2010, bude k uskutečnění potřebných investic třeba rekapitalizace (7). Poté, v listopadu 2006, připravila společnost Elan podrobnější analýzu účinků rekapitalizace (8), která ukázala, že po investicích by celkový čistý zisk zimní divize v období 2006–2010 činil 15,4 milionu EUR, zatímco bez rekapitalizace by divize měla celkovou čistou ztrátu ve výši 4,8 milionu EUR. Také celkový čistý zisk mořské divize v období 2006–2010 by byl v případě rekapitalizace vyšší (14,9 milionu EUR ve srovnání s 8 miliony EUR). Většinový podílník společnosti Elan KAD současně odhadl hodnotu skupiny na 22,8 milionu EUR. Dozorčí rady podílníků společnosti Elan, tedy podniků KAD, DSU, Zavarovalnica Triglav a Triglav Naložbe schválily rekapitalizaci už v prosinci 2006, respektive v lednu 2007.

(26)

Formálně byla rekapitalizace potvrzena na valné hromadě podílníků dne 25. října 2007. Podílníci své příspěvky zaplatili 15. listopadu 2007 úměrně svým vlastnickým podílům. Společnost Elan byla rekapitalizována 10,225 milionu EUR, a tím zajistila půjčku společníka ve výši 5,8 milionu EUR podniku Elan Winter sport a půjčku společníka ve výši 4,425 milionu EUR podniku Elan Marine. Tyto půjčky společníka byly později přeměněny ve vlastnický podíl v podnicích Elan Winter sport a Elan Marine. Jak je uvedeno výše, podniky Elan Winter sport a Elan Marine byly v červnu 2010 sloučeny se svou mateřskou společností Elan (viz (6) bod odůvodnění).

(27)

Jeden z důvodů časové prodlevy mezi prohlášením o záměru a formálním souhlasem podílníků byl ten, že KD Kapital, který byl v dotyčné době jediným soukromým podílníkem a měl kontrolní podíl, přijetí oficiálního rozhodnutí o rekapitalizaci bránil. Důvodem, proč KD Kapital rozhodnutí bránil, byl spor mezi podniky KAD a KD Kapital ohledně změn v dozorčí radě společnosti Elan. Jak osvětlilo Slovinsko, KD Kapital byl 50 % podílníkem jednoho z konkurentů, Seaway Group d.o.o., a současně chtěl mít svého zástupce v dozorčí radě společnosti Elan. KAD to vzhledem k účasti podniku KD Kapital v podniku Seaway pokládal za nepřijatelné. Jako řešení této záležitosti nabídl KAD na začátku října 2007 podniku KD Kapital prodejní opci pod podmínkou, že bude KD Kapital hlasovat ve prospěch návrhu podniku KAD v souvislosti se sporem ohledně členů dozorčí rady.

(28)

Po této nabídce KD Kapital nakonec s rekapitalizací souhlasil a podílníci, jak je uvedeno výše, přijali v říjnu 2007 formální rozhodnutí.

(29)

Navzdory rekapitalizaci v listopadu 2007 vedla špatná zimní sezóna 2007/2008 (na níž měla vliv předcházející „zelená“ zima 2006/2007) k dalším obtížím skupiny. Na začátku roku 2008 hrozila společnosti Elan platební neschopnost.

(30)

Poté, co SKB banka d.d. na začátku roku 2008 zamítla další financování společnosti Elan, uplatnil KD Kapital v březnu 2008 svou prodejní opci a transakce se uskutečnila v dubnu 2008. Podíl podniku KD Kapital odkoupil KAD, který tím zvýšil svůj podíl ve společnosti Elan. Od té doby je společnost Elan jako celek ve vlastnictví státu (viz (20) bod odůvodnění).

(31)

Aby se vyrovnali s finančními obtížemi, jmenovali podílníci společnosti Elan v dubnu 2008 nové představenstvo. To začalo znovu jednat s bankami s cílem dosáhnout dohody o přesunutí pohledávek bank vůči společnosti Elan, a zabránit tak jejímu úpadku. Banky byly ochotny na dohodu přistoupit pouze pod podmínkou, že podílníci Elanu společnost rekapitalizují.

(32)

Vzhledem k těmto okolnostem vyzvala společnost Elan v březnu 2008 podílníky k nové rekapitalizaci. Na základě dlouhodobého plánu pro společnost Elan na období 2008–2012, který vypracoval Elan v červnu 2008 (dále jen „dlouhodobý plán 2008–2012“), požádal Elan podílníky v červnu/červenci 2008 o 25 milionů EUR. Podílníci společnosti Elan usoudili, že dlouhodobý plán 2008–2012 rekapitalizaci ve výši 25 milionů EUR neodpovídá. Ve skutečnosti byli ochotni se podílet na rekapitalizaci pouze částkou ve výši 10 milionů EUR a rekapitalizaci navíc podmiňovali předchozí dohodou mezi společností Elan a věřitelskými bankami o přesunutí dluhů společnosti Elan. Kromě toho požadovali dodatečný dlouhodobý plán pro společnost Elan (9). V souladu s tímto požadavkem připravila společnost Elan ozdravný plán ze dne 8. srpna 2008 (dále jen „ozdravný plán“). Nebyla však schopná se s věřitelskými bankami dohodnout na přesunutí dluhu. Právě naopak, jedna z věřitelských bank společnosti Elan, SKB banka d.d., zahájila soudní řízení o vymáhání své pohledávky a v srpnu 2008 uložil soud v Lublani společnosti Elan povinnost uhradit nesplacené dluhy. Výkon rozhodnutí by znamenal úpadek společnosti.

(33)

Vzhledem k tomu svolala společnost Elan mimořádnou valnou hromadu podílníků, která se konala dne 28. srpna 2008. Na valné hromadě podílníci společnosti Elan na návrh podniku KAD rozhodli, že společnost Elan rekapitalizují 10 miliony EUR, přestože podmínka, aby se společnost Elan dohodla s věřitelskými bankami na přesunutí půjček, nebyla splněna.

(34)

Dozorčí rada podniku KAD schválila rekapitalizaci ještě před valnou hromadou v srpnu 2008, dozorčí rady ostatních podílníků rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Elan ve výši 10 milionů EUR schválily nejpozději na začátku září 2008.

(35)

Podílníci své příspěvky zaplatili 8. září 2008 úměrně svým vlastnickým podílům. Jak je popsáno v (6) bodě odůvodnění, zabývaly se v době schválení rekapitalizace zimními činnostmi a mořskými činnostmi společnosti Elan dvě dceřiné společnosti, Elan Winter sport a Elan Marine. Společnost Elan byla rekapitalizována 10 miliony EUR, z toho 5,924 milionu EUR bylo investováno do podniku Elan Winter sport a 4,076 milionu EUR do podniku Elan Marine.

(36)

V dlouhodobém plánu 2008–2012, který připravila společnost Elan v červnu 2008, byla nejprve popsána hospodářská a finanční situace skupiny Elan. Bylo navrženo několik restrukturalizačních opatření na úrovni podniku Elan Winter sport (úpravy investic do přidružených společností, úpravy zásob a odstupné) a na úrovni podniku Elan Marine (úpravy zásob, odstupné, odpisy forem). Kromě těchto restrukturalizačních opatření se pro Elan Winter počítalo s následujícími opatřeními:

(37)

Pro podnik Elan Marine se v dlouhodobém plánu 2008–2012 počítalo s následujícími opatřeními:

(38)

V dlouhodobém plánu 2008–2012 byly dále představeny předpovědi pro skupinu a její dceřiné společnosti, které vycházely z předpokladu, že budou výše popsaná restrukturalizační opatření a uvedené body uskutečněny. Podle těchto předpovědí by Elan Winter sport vykazoval zisk od roku 2010 dále a Elan Marine od roku 2011 dále. V závěru plánu je uvedeno, že pro plnění potřeb týkajících se likvidity potřebuje společnost Elan rekapitalizaci ve výši [23–26] milionů EUR. Pouze v případě zajištění této částky by mohla společnost Elan dosáhnout odpovídajících příjmů pro své podílníky.

(39)

V ozdravném plánu, který připravila společnost Elan v srpnu 2008, byla nejprve představena struktura podniků skupiny Elan a finanční a hospodářská situace podniků Elan Winter sport a Elan Marine, včetně podrobné analýzy závazků a nákladů, ale také příjmů. Následovala analýza obchodní činnosti podniků Elan Winter sport a Elan Marine od ledna do června 2008. Plán dále obsahoval část věnovanou ozdravení společnosti. Podle plánu opatření navržených v této části by ozdravení nebylo možné uskutečnit bez rekapitalizace společnosti Elan a přesunutí bankovních půjček. V ozdravném plánu nejsou nicméně uvedeny potřebné částky.

(40)

Pro Elan Winter sport se v ozdravném plánu počítalo s následujícími opatřeními:

(41)

Pro Elan Marine se počítalo s následujícími opatřeními:

(42)

V ozdravném plánu byl dále představen výhled obchodní činnosti pro roky 2008–2012, podle kterého měl Elan Winter sport vykazovat zisk od roku 2010 dále a Elan Marine od roku 2011 dále.

(43)

Jak je popsáno výše ve (2) a (3) bodě odůvodnění, Komise 12. května 2010 rozhodla, že zahájí formální vyšetřovací řízení („rozhodnutí o zahájení řízení“). V rozhodnutí o zahájení řízení zaujala předběžné stanovisko, že obě rekapitalizace zahrnují státní podporu ve prospěch podniků Elan Ski a Elan Marine. Vyjádřila pochybnosti, zda lze takovou státní podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem. Nejprve prošetřila, zda jsou příjemci podpory podniky v obtížích.

(44)

Bod 10 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci stanovuje okolnosti, za kterých lze podnik považovat za podnik v obtížích, jako je značné snížení kapitálu. V rozhodnutí o zahájení řízení bylo shledáno, že Elan Ski a Elan Marine kritéria bodu 10 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci nesplňují. Vykazuje-li podnik běžné znaky podniku v obtížích, lze ho považovat za podnik v obtížích podle bodu 11 pokynů. Vzhledem ke zvyšujícím se ztrátám, snižujícímu se obratu a finančním obtížím skupiny Elan se Komise domnívala, že lze podniky Elan Ski a Elan Marine považovat za podniky v obtížích přinejmenším v letech 2007 a 2008.

(45)

Komise nejprve posoudila, zda byla opatření provedena za použití státních prostředků a zda jsou přičitatelná státu. Vzhledem k tomu, že KAD je ve 100 % vlastnictví Slovinska, že Slovinsko jmenuje všechny členy valné hromady a dozorčí rady a že se zástupci slovinské vlády účastní všech zasedání valné hromady a dozorčí rady, Komise předběžně rozhodla, že opatření, která přijal KAD, byla provedena za použití státních prostředků a jsou přičitatelná státu. Co se týká opatření, která schválili ostatní podílníci společnosti Elan, tj. KAD-PPS, DSU, Triglav Naložbe a Zavarovalnica Triglav, Komise rozhodla, že je třeba ve formálním vyšetřovacím řízení prověřit, jestli byla rovněž provedena za použití státních prostředků a jsou přičitatelná státu.

(46)

Komise dále prošetřila, zda opatření příjemce zvýhodnila. Měla pochybnosti o tom, zda jsou opatření v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Na prvním opatření se jediný soukromý podílník společnosti Elan, KD Kapital, nechtěl podílet. Zdálo se, že opatření nevycházelo z obchodního plánu nebo dalších informací o možné budoucí návratnosti investic. Zdálo se, že příjemci se v době rekapitalizace nacházeli ve finančních obtížích. Na druhém opatření se nepodílel žádný soukromý podnik. Přestože rozhodnutí podílníků společnosti Elan o rekapitalizaci předcházelo vypracování dlouhodobého plánu a ozdravného plánu, existovaly ukazatele, že se podílníci domnívají, že plány jsou nedostačující. Když bylo schváleno druhé opatření, nacházely se podniky Elan Ski a Elan Marine stále ve finančních obtížích.

(47)

Na závěr Komise usoudila, že by opatření přijatá Slovinskem mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož členské státy mezi sebou obchodují v oblasti lyžařské výstroje a mořských plavidel.

(48)

Komise předběžně posoudila, zda jsou opatření podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci slučitelná s vnitřním trhem. Vzhledem k obtížím podniků a k tomu, že ve skupině nejsou jiné silné podniky, jsou podniky Elan Ski a Elan Marine pro podporu na záchranu a restrukturalizaci v zásadě způsobilé. Schválená opatření měla formu rekapitalizace, proto je nelze považovat za podporu na záchranu. Co se týče jejich slučitelnosti s vnitřním trhem jako podpory na restrukturalizaci, není jasné, zda jsou pro to splněny všechny příslušné podmínky. Především nebylo jasné, zda byla podpora omezena na nezbytné minimum, a nic nepoukazovalo na to, že příjemci přispěli vlastními prostředky a že byla přijata kompenzační opatření.

(49)

Stejně tak bylo předběžně prověřeno, zda lze opatření považovat za regionální podporu slučitelnou s vnitřním trhem. Přestože mají oba příjemci sídlo v oblasti, která je podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU způsobilá pro regionální podporu, nebylo jasné, zda mají na takovou podporu nárok, protože se v době jejího schválení nacházely v obtížích.

(50)

Slovinsko předložilo své připomínky prostřednictvím dopisů z 9., 10. a 16. června 2010. Doplňující informace byly poslány 10. října 2011 a prostřednictvím dopisů z 6. března, 30. března, 13. dubna, 16. dubna, 23. dubna, 10. května, 15. května a 30. května 2012 (viz (4) bod odůvodnění).

(51)

Souhrnně lze uvést, že Slovinsko nepovažuje opatření za státní podporu, jelikož nebyla provedena za použití státních prostředků a nejsou přičitatelná státu. I kdyby tyto podmínky splňovala, nezvýhodnila by příjemce, protože Slovinsko jednalo v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Slovinsko dále tvrdí, že opatření neovlivnila obchod, ani nenarušila hospodářskou soutěž, jelikož trh s výstrojí pro zimní sporty je podle názoru Slovinska silně konsolidovaný a vykazuje tendenci k další konsolidaci a společnost Elan byla pouze slabým konkurentem mnohem větších subjektů na dotyčném trhu.

(52)

Slovinsko neuvedlo žádné argumenty týkající se možné slučitelnosti prvního opatření s vnitřním trhem v případě, že by opatření zahrnovalo státní podporu. Slovinsko se domnívá, že druhé opatření lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem v souladu s pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(53)

Slovinsko tvrdí, že nemělo vliv na zvýšení základního kapitálu společnosti Elan.

(54)

Slovinsko připomíná, že aby bylo možné opatření považovat za státní podporu, musí být provedena nepřímo nebo přímo za použití státních prostředků a musí být přičitatelná státu. Souhlasí s tím, že uplatňuje-li členský stát na podnik rozhodující vliv, je splněna podmínka o „státních prostředcích“. Na základě skutečnosti, že členský stát může na podnik uplatňovat rozhodující vliv, však nelze automaticky předpokládat, že v konkrétním případě takový vliv skutečně uplatňoval. V této souvislosti se Slovinsko odvolává na rozsudek ve věci Stardust Marine (10), který uvádí řadu ukazatelů, na jejichž základě lze rozhodnout, zda stát v konkrétním případě takový vliv skutečně uplatňoval. Mezi tyto ukazatele patří účast na struktuře veřejné správy, povaha činnosti podniku a její vykonávání na trhu za podmínek obvyklé soutěže s ostatními soukromými hospodářskými subjekty, právní postavení podniku a míra státního dohledu nad řízením podniku. Slovinsko upozorňuje, že je třeba náležitě zohlednit, zda byl podnik založen podle soukromého práva.

(55)

V souvislosti s tím uvedlo Slovinsko pro každý subjekt zapojený do rekapitalizace následující argumenty:

(56)

KAD je právnická osoba soukromého práva, která působí na trhu za konkurenceschopných podmínek. Je sice pod státní kontrolou, pouze na základě toho však nelze rozhodnout, že jsou posuzované rekapitalizace přičitatelné státu. Účast státu na rekapitalizacích není prokázána z následujících důvodů: obchodní činnost podniku KAD upravuje slovinský zákon o obchodních společnostech (ZGD-1), nakládání s jeho prostředky žádný zákon neomezuje, KAD je financován výhradně z dividend, úroků a ostatních příjmů pocházejících z investic a obchodní činnosti, a rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Elan přijala dozorčí rada, která je ve svém rozhodování nezávislá. Je sice pravda, že stát pověřil podnik KAD úkoly společného zájmu, správou penzijních fondů a dokončením privatizace podniků, tento společný zájem však opatření přijatá podnikem KAD nemůže ovlivnit takovým způsobem, aby bylo nutné tato opatření považovat za opatření přičitatelná státu.

(57)

Podnik DSU je v přímém vlastnictví státu, ale stát ho nefinancuje a jeho účelem je maximalizovat hodnotu vlastních investic. Je sice pravda, že stát pověřil podnik DSU úkoly společného zájmu, správou penzijních fondů a dokončením privatizace podniků, tento společný zájem však opatření přijatá podnikem DSU nemůže ovlivnit takovým způsobem, aby bylo nutné tato opatření považovat za opatření přičitatelná státu.

(58)

Podnik Zavarovalnica Triglav je pouze v nepřímém vlastnictví státu a jeho činnosti jsou výhradně tržně orientované. Stát nemá přímý vliv na jeho obchodní činnost. Je pravda, že členy dozorčí rady podniku Zavarovalnica Triglav volí akcionáři, jsou však voleni jako fyzické osoby a nikdo z nich neměl pozici ve slovinské vládě nebo správě.

(59)

Triglav Naložbe je v nepřímém vlastnictví státu prostřednictvím podniku Zavarovalnica Triglav. Účel podniku je generování zisku. Stát nemá přímý vliv na obchodní činnost podniku Triglav Naložbe a jeho dozorčí rada je složena z nezávislých fyzických osob. Kromě toho podnik Triglav Naložbe financoval rekapitalizaci pomocí půjčky nabyté za tržních podmínek.

(60)

Slovinsko uvádí, že první opatření společnost Elan nezvýhodnilo z následujících důvodů: v prosinci 2005 přijala společnost Elan strategický plán rozvoje na období 2006–2010, včetně podrobných plánů rozvoje pro své tehdejší dceřinné společnosti. V plánu rozvoje 2006–2010 se počítalo s investicemi do zimní i mořské divize. K uskutečnění těchto investic navrhovala společnost Elan v květnu 2006 podílníkům rekapitalizaci společnosti v letech 2006–2009 ve výši 20,2 milionu EUR. Podílníci návrh pečlivě posoudili a společnost Elan jim předložila dokumenty, které jasně ukazovaly, že by taková rekapitalizace byla pro podílníky zisková. KAD, většinový podílník společnosti Elan, vypracoval v listopadu 2006 vlastní hodnocení navrhované rekapitalizace a shledal, že rekapitalizace by byla dobrá investice. Také podnik Triglav Naložbe prověřil předpovědi společnosti Elan a na základě toho s rekapitalizací souhlasil. Kromě toho podílníci společnosti Elan vyžadovali nezávislé ocenění skupiny, pro tento úkol byla vybrána firma […] (viz (24) bod odůvodnění). Ocenění ukázalo, že investice jsou nutné a že se mohou v každém případě vrátit prodejem podílů strategickým partnerům za reálnou hodnotu.

(61)

Na základě výše uvedených činitelů podepsali společnost Elan a její podílníci v lednu 2007 prohlášení o záměru, v němž souhlasili, že podílníci rekapitalizují podnik 10,225 milionu EUR. Také KD Kapital, jediný soukromý podílník Elanu, na prohlášení o záměru bez jakýchkoliv podmínek přistoupil. Podle názoru Slovinska podílníci rozhodnutí přijali, aby si zajistili odpovídající příjem z investovaného kapitálu, a jednali tedy v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(62)

Co se týče skutečnosti, že valná hromada podílníků formálně souhlasila s rekapitalizací až v říjnu 2007, Slovinsko osvětluje, že prodleva byla způsobena sporem mezi podnikem KD Kapital, soukromým menšinovým podílníkem Elanu, a podnikem KAD, většinovým podílníkem Elanu. KD Kapital byl 50 % podílník jednoho z konkurentů společnosti Elan, Seaway Group d.o.o. Současně požadoval, aby měl zástupce svých zájmů v dozorčí radě společnosti Elan, což ostatní podílníci vzhledem k jeho účasti v konkurenčním podniku nechtěli přijmout. Spor byl vyřešen, když KAD nabídl podniku KD Kapital prodejní opci. Po takovém vyřešení sporu všichni podílníci společnosti Elan, včetně podniku KD Kapital, formálně souhlasili s její rekapitalizací částkou ve výši 10,225 milionu EUR.

(63)

Slovinsko uvádí, že na začátku roku 2008 hrozila společnosti Elan platební neschopnost. Dozorčí rada a podílníci okamžitě zareagovali a jmenovali nové členy představenstva společnosti Elan, kteří začali jednat s jejími věřitelskými bankami o přesunutí dluhů. Banky však vyžadovaly, aby podílníci společnost dodatečně rekapitalizovali. Vzhledem k tomu připravila v květnu 2008 společnost Elan s pomocí externího poradce strategii přeměny, v červnu 2008 vypracovala dlouhodobý plán 2008–2012, v srpnu 2008 přijalo představenstvo společnosti Elan ozdravný plán. Podílníci 11. července 2008 s rekapitalizací souhlasili, i když pod podmínkou, že na základě uvedených dokumentů banky nejprve přistoupí na přesunutí dluhů. Kromě toho Slovinsko uvádí, že podílníci přitom zohlednili hodnotu společnosti, kterou určila nezávislá auditorská firma (11) při oceňování základního kapitálu společnosti Elan. Podle tohoto ocenění činila tržní hodnota společnosti Elan ke dni 31. prosince 200738 059 000 EUR. Kromě toho zohlednili podílníci ještě rychlé ocenění hodnoty společnosti Elan ze dne 1. června 2008. Nakonec podílníci 28. srpna 2008 rozhodli, že společnost rekapitalizují bez předchozí dohody s bankami o přesunutí dluhu. Slovinsko tvrdí, že jinak by podílníci mohli přijít o svou celkovou investici do společnosti Elan. Vzhledem k výše uvedenému se Slovinsko domnívá, že podílníci jednali v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(64)

Slovinsko uvádí, že opatření nemohla narušit hospodářskou soutěž a že neovlivnila obchod. Na jednu stranu byla společnost Elan v době schválení rekapitalizací slabým konkurentem daleko větším subjektům na trhu s lyžemi. Na druhou stranu i konkurenti společnosti Elan potřebovali opatření svých vlastních podílníků a akcionářů, aby pokryli ztráty v letech 2007–2008.

(65)

Slovinsko uvedlo argumenty týkající se slučitelnosti s vnitřním trhem pouze pro druhé opatření. Tvrdí, že opatření bylo slučitelné s vnitřním trhem v souladu s pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, jelikož společnost Elan připravila proveditelný plán restrukturalizace, včetně vylepšení ve skupině především z vnitřních opatření.

(66)

Slovinsko tvrdí, že společnost Elan po rekapitalizaci v roce 2008 náležitě vypracovala své plány a úspěšně přesunula své krátkodobé půjčky. V lednu 2009 byl přijat plán propouštění a v říjnu 2009 společnost Elan prodala dceřiné společnosti Elan Yachting d.o.o. a Elan Marine Charter d.o.o. V dubnu 2010 byl prodán Elan Brod d.o.o. se sídlem v obci Obrovac v Chorvatsku. Celkem činily výtěžky z těchto odprodejů [3,1–3,6] milionu EUR. V květnu 2010 mohla společnost Elan díky uzavření dohody s věřitelskými bankami o dlouhodobé půjčce ve výši [21,5–25,5] milionu EUR získat nové financování. Nová půjčka byla použita na splacení starých půjček. Nakonec byly podniky Elan Winter sport a Elan Marine1. června 2010 sloučeny s mateřskou společností Elan. Slovinsko kromě toho uvedlo, že likvidace jeho severoamerického společného podniku na distribuci lyží s podnikem Dal Bello Sports měla kompenzační účinek. […] Strany se 14. prosince 2009 dohodly na ukončení dohody o společném podniku. Dohoda o distribuci v Kanadě přestala platit 1. ledna 2010, dohoda o distribuci v USA 1. ledna 2011.

(67)

Komise prověří, zda příjemce přijal státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (viz bod 5.2 níže), a jestliže ano, zda by taková podpora mohla být slučitelná s vnitřním trhem (viz bod 5.3 níže). Za tím účelem je třeba určit, od kdy je třeba možného příjemce považovat za podnik v obtížích (viz bod 5.1 níže).

(68)

Podle bodu 10 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci je podnik v obtížích, pokud v uplynulých dvanácti měsících přišel o více než polovinu svého kapitálu nebo pokud podle vnitrostátních právních předpisů splňuje podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení. Jak bylo shledáno také v rozhodnutí o zahájení řízení, ani dceřiné společnosti, ani skupina jako celek v roce 2007 kritéria z bodu 10 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci nesplňovaly.

(69)

Podle bodu 11 pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci lze podnik považovat za podnik v obtížích, především pokud vykazuje běžné znaky podniku v obtížích, jako jsou zvyšující se ztráty, snižující se obrat, rostoucí množství zásob, nadbytečná kapacita, snižující se peněžní tok, rostoucí dluh, rostoucí úrokové platby a klesající nebo nulová čistá hodnota aktiv.

(70)

V této souvislosti je třeba upozornit, že v období 2003–2006 se obrat skupiny zvýšil ze 109,2 milionu EUR na 122,4 milionu EUR. Kromě toho vykazovala skupina Elan v tomto období, kromě roku 2004, čistý zisk. Finanční situace Elanu se začala zhoršovat během roku 2007. Obrat skupiny se v roce 2007 snížil o 5 milionů EUR na 117,5 milionu EUR a v roce 2008 klesl na 100 milionů EUR. Současně začala skupina Elan v roce 2007 obchodovat se ztrátou, jelikož hospodářský výsledek klesl z 0,6 milionu EUR v roce 2006 na – 8,4 milionu EUR v roce 2007 a – 12,7 milionu EUR v roce 2008.

Tabulka 2

Klíčové finanční ukazatele pro skupinu Elan

(71)

To lze zčásti vysvětlit jako důsledek mírné zimy v sezóně 2006–2007 („zelená“ zima), která ovlivnila prodej v zimní divizi. Prodej v podniku Elan Ski fakticky klesl ze 48,1 milionu EUR v roce 2006 na 40,8 milionu EUR v roce 2007 a dále se snížil na 37,7 milionu EUR v roce 2008. Hospodářský výsledek podniku Elan Ski se současně zhoršil z – 0,5 milionu EUR v roce 2006 na – 6,7 milionu EUR v roce 2007 a – 13,0 milionů EUR v roce 2008.

Tabulka 3

Elan Ski

(72)

Příjmy z prodeje v mořské divizi Elanu se v roce 2007 značně zvýšily z 31,8 milionu EUR na 38,6 milionu EUR, podnik měl menší ztrátu ve výši – 0,3 milionu EUR. Situace se nicméně zhoršila v roce 2008, kdy prodej klesl o třetinu z 38,6 milionu EUR na 25,9 milionu EUR a Elan Marine utrpěl čistou ztrátu ve výši – 10,2 milionu EUR.

Tabulka 4

Elan Marine

(73)

Vzhledem k finančním údajům v tabulkách 2 až 4 je jasné, že na začátku roku 2007, kdy bylo schváleno první opatření, nebyla společnost Elan v obtížích (viz (79)–(86) bod odůvodnění).

(74)

Jak je vidno z výše uvedených finančních informací, finanční situace společnosti Elan se během roku 2007 začala zhoršovat a v roce 2008 se stala velmi vážnou. Na začátku roku 2008 hrozila podniku z důvodu snižujícího se obratu a rostoucích ztrát platební neschopnost (viz (29)–(34) a (63) bod odůvodnění). Na základě toho lze dojít k závěru, že je třeba Elan v době schválení druhého opatření považovat ve smyslu pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci za podnik v obtížích. Podílníci společnosti Elan na rekapitalizaci ve skutečnosti přistoupili proto, aby se společnost nedostala do likvidace. (viz (31)–(33) bod odůvodnění).

(75)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je uvedeno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(76)

Podmínky uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou kumulativní, proto aby mohlo být opatření považováno za státní podporu, musí být splněny všechny současně.

(77)

Slovinsko především tvrdí, že první opatření bylo schváleno v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a že proto nezvýhodňuje příjemce. Kromě toho tvrdí, že rekapitalizace v žádném případě není přičitatelná státu (viz (53)–(63) bod odůvodnění).

(78)

Nejprve je třeba určit přesné datum schválení prvního opatření ve prospěch společnosti Elan. V zásadě se státní opatření považuje za schválené v okamžiku, kdy se k němu členský stát zaváže, tj. když je členský stát právně zavázán k provedení opatření. Jak je popsáno výše (viz (24) bod odůvodnění), podílníci společnosti Elan a společnost Elan podepsali prohlášení o záměru 29. ledna 2007, přestože rekapitalizace byla formálně potvrzena až na valné hromadě podílníků společnosti Elan v říjnu 2007. Proto je třeba zjistit, zda lze prohlášení o záměru považovat pro podílníky za závazné a lze tedy na jeho základě rozhodnout, že první opatření bylo schváleno v den podpisu prohlášení o záměru.

(79)

Komise v této souvislosti došla k závěru, že podle odborného právního stanoviska, které předložilo Slovinsko (12), slovinské zákony povahu prohlášení o záměru výslovně neupravují. Takové prohlášení o záměru by mohlo být pouze nezávazným zápisem o probíhajících jednáních, předběžnou smlouvou nebo smlouvou. Právní povahu prohlášení o záměru je třeba určit pro každý případ zvlášť s ohledem na text prohlášení o záměru, okolnosti, za kterých bylo podepsáno, a všeobecná pravidla výkladu v souladu se slovinskými zákony.

(80)

Podle článku 15 slovinského Závazkového zákoníku (13) je smlouva uzavřena, když se strany dohodnou na jejích hlavních bodech. Především musí být specifikovány smluvní strany a každá smlouva musí obsahovat „kauzu“.

(81)

Komise v této souvislosti došla k závěru, že co se týče textu prohlášení o záměru, byly smluvní strany jasně specifikovány, v prohlášení o záměru byla uvedena celková částka rekapitalizace (10,225 milionu EUR), byla uvedena nejvyšší nominální hodnota nového kapitálu a minimální emisní cena za nový podíl, všichni podílníci, kteří podepsali prohlášení o záměru, tehdy souhlasili, že prostředky zajistí úměrně výši svých podílů, byl specifikován účel rekapitalizace (hlavně investice do podniků Elan Winter sport a Elan Marine) a byl určen kontrolní mechanismus monitorování použití kapitálu. Kromě toho je třeba zohlednit, že prohlášení o záměru neuzavřeli pouze podílníci společnosti Elan mezi sebou, nýbrž podílníci a společnost Elan. Podílníci měli rekapitalizovat Elan, podnik měl zapsat nové podíly a rekapitalizaci použít tak, jak je uvedeno v prohlášení o záměru. Vzhledem k tomu Komise soudí, že smluvní strany se dohodly na všech hlavních bodech, které jsou nutné k uzavření závazné smlouvy.

(82)

Také text prohlášení o záměru dokazuje, že smluvní strany uzavřely závaznou smlouvu: podílníci společnosti Elan„potvrdili záměr zvýšit základní kapitál“, podílníci „podpoří rekapitalizaci“, platby nových podílů budou „uskutečněny v hotovosti“.

(83)

Kromě toho společnost Elan hned při podepsání prohlášení o záměru uzavřela smlouvu o dodávce nové výrobní linky, což lze chápat také jako ukazatel, že společnost Elan rekapitalizaci ze strany podílníků očekávala.

(84)

Na závěr, odborné právní stanovisko, které předložilo Slovinsko, došlo k závěru, že prohlášení o záměru se po podpisu stalo závazným, tj. že se podílníci zavázali přijmout rozhodnutí o rekapitalizaci a po přijetí tohoto rozhodnutí investovat kapitál. Odborné stanovisko uvádí, že slovinské soudy zatím ve věci vynutitelnosti závazku hlasování pro rekapitalizaci nerozhodly, nicméně smluvní strana, která takovou dohodu poruší, je obvykle odpovědná za způsobenou škodu.

(85)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došla Komise k závěru, že datum podpisu prohlášení o záměru, 29. leden 2007, lze považovat za datum schválení prvního opatření.

(86)

Aby bylo opatření státní podporou, musí být specifické nebo selektivní, tedy zvýhodňovat určité podniky nebo výrobu určitého zboží.

(87)

Čl. 107 odst. 1 SFEU uvádí v definici příjemce podpory pojem podnik. Soudy Evropské unie potvrdily, že podnik ve smyslu tohoto ustanovení nemusí být nutně jedna právnická osoba, ale může zahrnovat skupinu podniků (14). Rozhodující kritérium při určování, zda se ve smyslu tohoto ustanovení jedná o podnik, je, zda je zúčastněna nějaká „hospodářská jednotka“. Hospodářskou jednotku může tvořit více právnických osob. Právnickou osobou, které byla v tomto případě určena rekapitalizace, byla společnost Elan. V době schválení opatření měla společnost Elan čtyři dceřiné společnosti, Elan Winter sport, Elan Marine, Elan Inventa d.o.o. a Marine Nova d.o.o. (viz (6) bod odůvodnění). Po rekapitalizaci poskytla společnost Elan podnikům Elan Winter sport a Elan Marine půjčku jako podílník. Půjčky společníka byly později přeměněny na vlastnický podíl v dceřiných společnostech, proto je třeba zjistit, zda měly prospěch z rekapitalizace pouze podniky Elan Winter sport a Elan Marine, nebo skupina jako celek.

(88)

Zaprvé, co se týče vlastnických vztahů, je třeba připomenout, že společnost Elan vlastnila v obou dceřiných společnostech Elan Winter sport a Elan Marine 100 % podíl. Společnost Elan tak kontrolovala veškerou obchodní činnost těchto dceřiných společností.

(89)

Zadruhé, Elan Winter sport a Elan Marine vykonávaly v době schválení opatření hlavní činnosti společnosti Elan, výrobu lyží a snowboardů a výrobu jachet. Zbývající dvě dceřiné společnosti buď nebyly aktivní na trhu (Marine Nova d.o.o.), nebo podpíraly hlavní činnosti Elanu (Elan Inventa d.o.o.). Fakticky byly podniky Elan Winter sport a Elan Marine v době restrukturalizace společnosti Elan sloučeny s mateřskou společností (Elan), což je další ukazatel, že lze za příjemce považovat celou skupinu.

(90)

Vzhledem k výše uvedeným argumentům bylo shledáno, že je třeba za příjemce rekapitalizace považovat celou skupinu Elan. V následující fázi je třeba posoudit, zda opatření příjemce zvýhodňuje.

(91)

Splňuje-li opatření zásady soukromého investora v tržním hospodářství, lze existenci zvýhodnění vyloučit. Podle ustálené judikatury by se tržní investor pokoušel co nejvíce zvýšit ziskovost svých prostředků v souladu s okolnostmi a svými zájmy, zvláště pak v případě investic do podniku, jehož už je podílníkem nebo akcionářem (15). V této souvislosti je třeba posoudit, zda podílníci příjemce jednali v souladu s touto zásadou a svá rozhodnutí o investici přijali předběžně, podle informací, na jejichž základě bylo možné dojít k závěru, že transakce bude rentabilní.

(92)

V této souvislosti se Komise seznámila s okolnostmi, které vedly k rekapitalizaci, a s informacemi, na jejichž základě podílníci učinili své rozhodnutí. Jak je popsáno výše, nebyla společnost Elan v době schválení opatření ve smyslu pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci podnik v obtížích (viz 68.–(73) bod odůvodnění). Rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Elan bylo přijato na základě ocenění podniku, které připravila nezávislá poradenská firma […], a několika dalších dokumentů, které vypracovala sama společnost Elan a její většinový podílník KAD. Podrobná analýza účinků rekapitalizace, kterou vypracovala společnost Elan, ukázala, že po investicích by celkový čistý zisk zimní divize v období 2006–2010 činil 15,4 milionu EUR, zatímco bez rekapitalizace by tato divize vykazovala celkovou čistou ztrátu ve výši 4,8 milionu EUR. Také celkový čistý zisk mořské divize v období 2006–2010 by byl v případě rekapitalizace vyšší (viz (23) a (24) bod odůvodnění).

(93)

Vzhledem k výše uvedenému jednali podílníci společnosti Elan při její rekapitalizaci v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a první opatření nezvýhodňuje příjemce. Státní podporu lze na základě toho vyloučit, proto se neposuzuje, zda je první opatření přičitatelné státu. Komise došla k závěru, že první opatření není státní podporou.

(94)

Stejně jako v případě prvního opatření, i v případě druhého opatření Slovinsko tvrdí, že bylo schváleno v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, a že tedy nezvýhodňuje příjemce. Kromě toho tvrdí, že rekapitalizace v žádném případě není přičitatelná státu (viz (53)–(63) bod odůvodnění). Na závěr soudí, že opatření nijak neovlivnilo obchod a že nedošlo k narušení hospodářské soutěže (viz (64) bod odůvodnění).

(95)

Aby bylo možné opatření považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být provedeno přímo nebo nepřímo za použití státních prostředků a musí být přičitatelné státu.

(96)

Podle ustálené judikatury jsou prostředky podniku považovány za státní prostředky, může-li stát prostřednictvím rozhodujícího vlivu na podnik směrovat použití jeho prostředků (16).

(97)

Kapacita státu kontrolovat právnické osoby, schvalující jistá opatření, automaticky neospravedlňuje předpoklad, že je činnost těchto právnických osob přičitatelná státu. Soud pojem přičitatelnosti podrobněji osvětlil ve věci Stardust Marine (17). K určení přičitatelnosti vedly Soud následující ukazatele: účast veřejného podniku na struktuře veřejné správy, povaha činnosti podniku a její vykonávání na trhu za podmínek obvyklé soutěže s ostatními soukromými hospodářskými subjekty, právní postavení podniku (v tom smyslu, zda se řídí veřejným, nebo obchodním právem), míra státního dohledu nad řízením podniku, ostatní ukazatele, které v konkrétním případě poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijímání opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijímání opatření, také s ohledem na jeho rozsah, obsah a podmínky, které obsahuje.

(98)

Jak je popsáno v (54) bodě odůvodnění, Slovinsko se odvolává na rozsudek ve věci Stardust Marine a uvádí, že jeho vlastnictví podniků KAD a DSU neznamená, že jejich činnosti jsou automaticky přičitatelné státu. Co se týče podniků Triglav Naložbe a Zavarovalnica Triglav, Slovinsko soudí, že nejsou pod kontrolou státu a že ani jejich činnosti nejsou v žádném případě přičitatelné státu. Co se týče přičitatelnosti, Slovinsko zdůrazňuje, že všichni podílníci společnosti Elan jsou právnické osoby soukromého práva, což podle něj samo o sobě zajišťuje dostatečnou míru nezávislosti těchto podniků na státu.

(99)

Komise nejprve uvádí, že skutečnost, že podnik ve vlastnictví státu je právnická osoba soukromého práva, samo o sobě nestačí k vyloučení přičitatelnosti jeho činností státu. Nelze rozlišovat mezi příklady, v nichž podporu poskytne přímo stát, a případy, v nichž podporu poskytnou veřejné nebo soukromé orgány, zřízené nebo jmenované státem za účelem řízení podpory. Jak je popsáno výše, Soud rozhodl, že existuje několik ukazatelů přičitatelnosti činností státu, a otázka, zda je podnik právnická osoba soukromého, nebo veřejného práva, je jen jedním z nich (viz (97) bod odůvodnění). Proto je třeba prověřit, zda existují jiné skutečnosti, které poukazují na to, že je druhé opatření přičitatelné státu.

(100)

V této souvislosti došla Komise k závěru, že existují četné ukazatele, že se stát aktivně podílel na rozhodování podílníků o nové rekapitalizaci příjemce. Slovinsko sice označilo mediální zprávy poukazující na roli státu při záchraně společnosti Elan za „fámy“, respektive „výsledek přílišného zjednodušování“, tyto zprávy však ukazují, jak v té době veřejnost vnímala přístup vlády k průmyslové politice. Jak je dodatečně osvětleno níže, tvrzení, že slovinská vláda tehdy prováděla aktivní průmyslovou politiku, podpírá také přehled řízení obchodních společností ve Slovinsku, vypracovaný OECD, který uvádí, že vláda přijala akční plán reformy řízení obchodních společností ve Slovinsku až necelý rok po přijetí druhého opatření, tedy uprostřed roku 2009 (18). V červnu 2008, kdy bylo vnějším pozorovatelům jasné, že společnost Elan se nachází ve svízelné situaci, informovala média o možné státní podpoře společnosti Elan. Německý sportovní časopis 6. června 2008 napsal, že se šíří zvěsti, podle nichž zamýšlí vláda rekapitalizovat společnost Elan částkou 5,7 milionu EUR kvůli uplynulé špatné zimní sezóně (19). Situaci společnosti Elan komentovala také slovinská média, která poukazovala na význam státní pomoci při záchraně pracovních míst. Například největší komerční (nezávislá) televizní stanice PopTv 26. června 2008 na své internetové stránce informovala, že představenstvo a dozorčí rada společnosti Elan očekávají řešení finančních obtíží podniku ze strany státu, a přitom zdůraznila, že v případě, že stát s rekapitalizací nepomůže, bude ohroženo 700 pracovních míst (20).

(101)

Jak je podrobněji vyloženo níže, je účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijetí opatření nejzjevnější v případě největších podílníků společnosti Elan, podniku KAD (v době rekapitalizace držel 57,61 % podíl ve společnosti Elan) a podniku DSU (který tehdy držel 17,34 % podíl ve společnosti Elan). Také nezávislá poradenská firma […] ve zprávě o valorizaci podniku ze dne 22. prosince 2006 upozornila na význam politických aspektů rozhodování v podnicích KAD a DSU (21). V rámci analýzy možné privatizace společnosti Elan (tehdy podniku Skimar d.o.o.) firma […] shledala, že dva z jejích vlastníků, KAD a DSU, jsou pod 100 % kontrolou vlády, a je proto pravděpodobné, že bude jejich rozhodnutí o prodeji motivováno jak ekonomicky, tak politicky.

(102)

Komise ověřuje na úrovni každého podílníka, zda je pod kontrolou státu a zda lze prostředky použité na rekapitalizaci považovat za státní prostředky. Kromě toho Komise zjišťuje, zda je rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Elan přičitatelné státu. V tomto kontextu si Komise pozorně všímá složení dozorčí rady všech podílníků a zjišťuje, zda musela dozorčí rada podpořit rekapitalizaci společnosti Elan v roce 2008. Komise poté prověří dodatečné prvky, které poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijetí opatření.

(103)

Komise došla k závěru, že Slovinsko vlastnilo 100 % akcií podniku KAD, který byl v době schválení opatření většinovým podílníkem společnosti Elan. Slovinská vláda jmenovala všechny členy valné hromady podniku KAD, i jeho dozorčí rady (viz (11) bod odůvodnění). Podle stanov podniku KAD musí dát jeho dozorčí rada souhlas k uzavření operací (transakcí), jejichž hodnota přesahuje 1 % základního kapitálu podniku KAD. Rekapitalizace, která se posuzuje, byla za takovou transakci považována a dozorčí rada podniku KAD o ní fakticky jednala a souhlasila s rekapitalizací společnosti Elan na svém 134. zasedání 10. července 2008 a 135. zasedání v srpnu 2008 (22).

(104)

Vzhledem k tomu, že KAD je ve vlastnictví Slovinska, lze předpokládat, že Slovinsko podnik kontroluje a že prostředky podniku KAD lze považovat za státní prostředky. Skutečnost, že prostředky na rekapitalizaci pocházejí z dividend, úroků a ostatních příjmů podniku KAD, na tomto zjištění, v rozporu se stanoviskem Slovinska, nic nemění. Použití dividend, úroků a ostatních příjmů, které by namísto toho mohly být jako většinovému akcionáři podniku vyplaceny státu, znamená snížení státních prostředků a lze ho považovat za použití státních prostředků (23).

(105)

Co se týče přičitatelnosti druhého opatření, Komise soudí, že KAD by společnost nerekapitalizoval, pokud by orgány veřejné správy neměly vliv na jeho rozhodnutí. Silný vliv státu nepramení pouze ze skutečnosti, že Slovinsko bylo tehdy jediným akcionářem podniku KAD, že všechny členy dozorčí rady jmenovalo Slovinsko a že dozorčí rada musela s transakcí souhlasit. Dodatečným ukazatelem zásadní účasti státu na rozhodování podniku KAD je skutečnost, že se představitelé slovinské vlády účastní všech zasedání valné hromady a dozorčí rady (viz (45) bod odůvodnění).

(106)

Vliv vlády na rozhodování podniku KAD (a druhého fondu pod kontrolou státu, svěřeneckého fondu SOD) za účelem uskutečňování cílů průmyslové politiky je zdůrazněn také v přehledu řízení obchodních společností ve Slovinsku, vypracovaném OECD: „V podobě těchto dvou fondů má vláda v rukou silný mechanismus vlivu na představenstva a na řízení privatizovaných obchodních společností, může tedy hrát aktivní roli při určování vlastnických změn. Zdá se, že částečným důvodem (alespoň zpočátku) byla snaha kontrolovat míru vlivu zahraničních obchodních společností na důležité domácí obchodní společnosti a průmysly. Rozsah přímého a nepřímého vlastnictví umožňoval předchozím vládám hrát významnou a někdy netransparentní roli v ovlivňování činnosti velkých sektorů slovinských komerčních podniků a na trhu pro kontrolování podniků.“ (24)

(107)

Dokument slovinské vlády „Strukturální úpravy v letech 2010 a 2011“ (25) ještě více osvětluje roli, kterou podnik KAD a svěřenecký fond ve vlastnictví státu SOD hrály v uspokojování potřeb slovinské průmyslové politiky, například prostřednictvím zajištění podpory společnosti Elan. V bodě 2.1.1. „Založení veřejné agentury pro řízení podniků ve vlastnictví státu (PDL) a přeměna podniků KAD a SOD“ je uvedeno: „Restrukturalizace znamená, že je třeba zbavit podniky KAD a SOD všech [špatných] strategických investic …, které se staly strategickými proto, že jim chce stát pomoci z obtíží (Mura, Elan).“ Tvrzení, že se investice podniku KAD do společnosti Elan stala strategickou, „protože stát chce [Elanu] pomoci z obtíží“, je v ostrém kontrastu s tvrzením Slovinska, že byl KAD při svém rozhodování nezávislý (viz (56) bod odůvodnění). Ve vládním dokumentu je dále vysvětleno, že převedení špatných strategických investic z parastátu přímo na stát je úkol související především se zaměstnanci a že byl podnik PDP, který byl určen k restrukturalizaci a který založily podniky KAD a SOD, převeden přímo do vlastnictví státu, protože tým už nemohl být nadále součástí podniků KAD a SOD. (26)

(108)

Komise vyzvala Slovinsko, aby v souvislosti s výše uvedenými dokumenty předložilo připomínky. Slovinsko uvedlo, že vláda žádné rozhodnutí o rekapitalizaci společnosti Elan nepřijala. Zdůraznilo, že přehled OECD, který uvádí, že podniky KAD a SOD zajistily vládě silný mechanismus vlivu na představenstva a na řízení privatizovaných obchodních společností, nezmiňuje podniky DSU, Zavarovalnica Triglav, ani Triglav Naložbe, a že ve slovinském vládním dokumentu nebyl zmíněn žádný přímý, ani nepřímý vliv státu v souvislosti s majetkem podniků Zavarovalnica Triglav nebo Triglav Naložbe. Slovinsko kromě toho připomíná část přehledu OECD, v níž je uvedeno, že „neexistence centrální koordinace ztížila účinné řízení vlastnických zájmů vlády“. Dále objasňuje, že KAD byl vždy v kompetenci Ministerstva financí, zatímco za výrobní sektor, do něhož spadá také Elan, bylo vždy zodpovědné Ministerstvo hospodářství. Co se týče toho, že slovinský vládní dokument zmiňuje špatné investice, které se staly strategickými, Slovinsko zdůrazňuje, že druhý podnik, který byl uveden jako příklad takových investic, Mura, byl v říjnu 2009 ponechán úpadkovému řízení.

(109)

Připomínky Slovinska nevyvrátily výše uvedené argumenty, které poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijetí opatření. Prohlášení, že vláda nebyla zapojena do rozhodnutí o rekapitalizaci, je pouhé tvrzení. Skutečnost, že přehled OECD výslovně nezmiňuje podniky DSU, Zavarovalnica Triglav nebo Triglav Naložbe a že zmiňuje neexistenci centrální koordinace, nemění celkový dojem, který vzbuzuje přehled OECD, že slovinská vláda aktivně zasahovala do hospodářství a usilovala o uskutečnění cílů průmyslové politiky. V souvislosti s podniky, které přehled OECD a slovinský vládní dokument výslovně neuvádějí, tedy podniky Zavarovalnica Triglav a Triglav Naložbe, jsou podrobnosti o státní kontrole uvedeny níže. Kromě toho je třeba zohlednit, že tyto podniky byly menšinovými podílníky, držícími pouze 25 % podíl ve společnosti Elan. Co se týče vládního dokumentu, není skutečnost, že se jiný podnik v obtížích, který byl považován za „strategickou investici“, dostal do likvidace, pro dotyčný případ významná.

(110)

Vzhledem k výše uvedenému bylo rozhodnuto, že rekapitalizace společnosti Elan z roku 2008 ze strany podniku KAD byla provedena za použití státních prostředků a je přičitatelná Slovinsku.

(111)

Jak je popsáno ve (12) bodě odůvodnění, KAD spravuje podnik PPS a kontroluje jeho vlastnické podíly v ostatních podnicích. Proto je na účast podniku KAD-PPS na rekapitalizaci třeba nahlížet stejně jako na účast podniku KAD. Souhlas dozorčí rady podniku KAD s rekapitalizací ze 134. zasedání 10. července 2008 ve skutečnosti zahrnoval také souhlas s rekapitalizací jménem podniku PPS (27). To samé platí pro rozhodnutí přijatá na 135. zasedání dozorčí rady podniku KAD v srpnu 2008.

(112)

Proto bylo rozhodnuto, že rekapitalizace společnosti Elan z roku 2008 ze strany podniku KAD-PPS byla provedena za použití státních prostředků a je přičitatelná Slovinsku.

(113)

Komise vzala na vědomí, že podnik DSU byl v době opatření v přímém 100 % vlastnictví státu. Jeho dozorčí radu tvoří tři členové, z nichž dva jmenuje podílník, tj. Slovinsko (viz (13) bod odůvodnění). V době rekapitalizace také třetího člena jmenoval stát. Podle stanov podniku přijímá dozorčí rada rozhodnutí většinou hlasů a kontroluje řízení operací podniku DSU. Dozorčí rada podniku DSU ve skutečnosti prověřila a schválila rekapitalizaci společnosti Elan na mimořádném zasedání 11. července 2008 a částečně změnila své rozhodnutí na dvou mimořádných zasedáních 26. srpna 2008 a 8. září 2008 (28).

(114)

Vzhledem k tomu, že DSU je ve vlastnictví Slovinska, lze předpokládat, že Slovinsko podnik kontroluje a že prostředky podniku DSU lze považovat za stání prostředky. Skutečnost, že prostředky na rekapitalizaci pocházejí z dividend, úroků a ostatních příjmů podniku DSU, na tomto zjištění, v rozporu se stanoviskem Slovinska, nic nemění, jak je objasněno ve (104) bodě odůvodnění.

(115)

V souvislosti s přičitatelností druhého opatření je třeba zohlednit, že v době přijetí opatření jmenovalo všechny tři členy dozorčí rady Slovinsko, které bylo jediným podílníkem podniku DSU, a že dozorčí rada musela s transakcí souhlasit. Jak je uvedeno výše, byl vliv politických aspektů na rozhodování podniku DSU potvrzen také ve zprávě firmy […] o valorizaci podniku ze dne 22. prosince 2006 (29). Také skutečnost, že DSU v roce 2010 převedl svůj podíl ve společnosti Elan na holdingovou společnost PDP společně s podnikem KAD, je třeba nahlížet ve světle výše uvedených vysvětlení, jakým způsobem se slovinská vláda rozhodla nakládat s parastátními investicemi, které se staly strategickými proto, že jim chtěl stát pomoci z obtíží. Ve spojitosti s ostatními důležitými okolnostmi, které poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijímání opatřední, Komise soudí, že podnik DSU by podnik nerekapitalizoval, pokud by orgány veřejné správy neměly vliv na jeho rozhodování.

(116)

Proto bylo rozhodnuto, že rekapitalizace společnosti Elan z roku 2008 byla ze strany podniku DSU provedena za použití státních prostředků a je přičitatelná státu.

(117)

Zavarovalnica Triglav není v přímém vlastnictví státu. Navzdory tomu došla Komise k závěru, že Slovinsko nepřímo vlastní dvě třetiny podniku Zavarovalnica Triglav (viz (14) bod odůvodnění). Jejími většinovými podílníky jsou podniky ZPIZ, Institut pro penzijní a invalidní pojištění, a SOD, Slovenska odškodninska družba. Oba jsou ve 100 % vlastnictví státu. Jednotlivé podíly ostatních podílníků podniku Zavarovalnica Triglav nepřesahují 1,8 %.

(118)

Pět z osmi členů dozorčí rady podniku Zavarovalnica Triglav, včetně jejího předsedy a místopředsedy, zastupuje podílníky, kteří je také jmenují. Jak je popsáno ve (14) bodě odůvodnění, většinoví vlastníci podniku Zavarovalnica Triglav jsou ve 100 % vlastnictví státu. Proto je stát v zásadě tím, kdo jmenuje uvedených pět členů dozorčí rady, a členové dozorčí rady zastupují zájmy státu. Komise došla k závěru, že na valné hromadě společnosti Elan pořádané dne 28. srpna 2008 hlasovalo pro rekapitalizaci právě představenstvo podniku Zavarovalnica Triglav, ale pod podmínkou, že dozorčí rada bude s transakcí souhlasit. Dozorčí rada dala souhlas s rekapitalizací dne 4. září 2008 (30).

(119)

Vzhledem k tomu, že jsou dvě třetiny akcií podniku Zavarovalnica Triglav v nepřímém vlastnictví Slovinska, lze předpokládat, že Slovinsko podnik kontroluje a že prostředky podniku Zavarovalnica Triglav lze považovat za státní prostředky.

(120)

Je třeba zohlednit skutečnost, že stát jmenuje většinu členů dozorčí rady podniku Zavarovalnica Triglav, včetně jejího předsedy a místopředsedy, a že dozorčí rada musela dát s rekapitalizací souhlas.

(121)

V souvislosti s ostatními výše uvedenými důležitými okolnostmi, které jasně poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijetí opatření, lze opatření považovat za přičitatelné státu.

(122)

Podnik Triglav Naložbe není v přímém vlastnictví Slovinska. Komise navzdory tomu došla k závěru, že Slovinsko nepřímo vlastní většinu akcií podniku Triglav Naložbe. V době schválení opatření vlastnil podnik Zavarovalnica Triglav 80 % akcií podniku Triglav Naložbe. Zavarovalnica Triglav je nepřímo ve většinovém vlastnictví státu (viz (14) bod odůvodnění). To znamená, že Slovinsko nepřímo vlastní více než 51 % akcií podniku Triglav Naložbe. Jednotlivé podíly ostatních podílníků nepřesahují 0,67 % podniku.

(123)

Tříčlenná dozorčí rada zastupuje zájmy podílníků, kteří ji také volí. Vzhledem k tomu, že stát je nepřímo většinovým vlastníkem podniku Triglav Naložbe, je třeba zohlednit, že stát může rozhodovat, kdo je jmenován do dozorčí rady, aby v něm zastupoval zájmy Slovinska. Dozorčí rada podniku Triglav Naložbe musela dát souhlas k rekapitalizaci společnosti Elan, což učinila na svém 7. mimořádném zasedání 3. září 2008 (31).

(124)

Vzhledem k tomu, že byl podnik Triglav Naložbe v nepřímém většinovém vlastnictví Slovinska, lze předpokládat, že Slovinsko mělo nad podnikem kontrolu a že prostředky podniku Triglav Naložbe lze v zásadě považovat za státní prostředky. Skutečnost, že prostředky na rekapitalizaci pocházejí z půjčky, na tomto zjištění, v rozporu se stanoviskem Slovinska, nic nemění, jak je objasněno ve (104) bodě odůvodnění.

(125)

S ohledem na skutečnost, že stát jmenuje všechny členy dozorčí rady podniku Triglav Naložbe a že dozorčí rada musela dát k rekapitalizaci souhlas, a v souvislosti s ostatními výše uvedenými důležitými okolnostmi, které jasně poukazují na účast orgánů veřejné správy na přijetí opatření či nepravděpodobnost jejich neúčasti na přijetí opatření, lze opatření považovat za přičitatelné Slovinsku.

(126)

Složení dozorčích rad podílníků společnosti Elan a skutečnost, že dozorčí rady musely dát k rekapitalizaci v roce 2008 souhlas, poukazují na to, že je dotyčné opatření přičitatelné státu (32).

(127)

Kromě toho má Komise, jak je uvedeno výše, pádné ukazatele zásadní účasti státu na rozhodování podniků KAD, který byl v době rekapitalizace společnosti Elan daleko nejdůležitějším podílníkem s 57,61 % podílem kapitálu, a DSU. Tyto ukazatele vycházejí ze zprávy OECD, zprávy firmy […], dokumentů, které zveřejnila slovinská vláda, a informací médií.

(128)

Kromě toho souběžné jednání pěti podílníků Elanu, kteří byli všichni pod státní kontrolou, poukazuje na účast států na rozhodování podílníků, jelikož se jeví jako málo pravděpodobné, že by pět soukromých a nezávislých subjektů ve stejnou dobu a za stejných podmínek souhlasilo s rekapitalizací podniku v obtížích.

(129)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo rozhodnuto, že bylo druhé opatření provedeno za použití státních prostředků a je přičitatelné státu.

(130)

Aby bylo možné opatření považovat za státní podporu, musí být selektivní nebo specifické, a zvýhodňovat tak pouze určité podniky nebo výrobu určitého zboží.

(131)

Ze stejných důvodů jako v případě prvního opatření je za příjemce rekapitalizace z roku 2008 třeba považovat celou skupinu Elan (viz (80)–(83) bod odůvodnění). V následující fázi je třeba posoudit, jestli opatření zvýhodňuje příjemce.

(132)

Splňuje-li opatření požadavky zásady soukromého investora v tržním hospodářství, lze existenci zvýhodnění vyloučit. Jak je popsáno výše, soukromý investor na trhu by se pokusil zvýšit příjem z vlastních prostředků (viz (72) bod odůvodnění).

(133)

Komise v této souvislosti nejprve došla k závěru, že společnost Elan byla v době schválení druhého opatření ve smyslu pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci v obtížích (viz (74) bod odůvodnění). Kromě toho Slovinsko uvádí, že společnosti Elan na začátku roku 2008 hrozila platební neschopnost a měla nedostatek finančních prostředků ve výši [12,6–15] milionů EUR.

(134)

Slovinsko uvádí, že podílníci společnosti Elan přijali rozhodnutí o rekapitalizaci na základě několika dokumentů, které vypracovali společnost Elan a externí poradci, což dokazuje oprávněnost rozhodnutí.

(135)

Přestože platí, že společnost Elan pro skupinu vypracovala dlouhodobý plán 2008–2010, je třeba zohlednit, že plán počítal s rekapitalizací ve výši 25 milionů EUR jako základem pro dosažení odpovídajících výnosů v budoucnosti a že podle názoru podílníků tento dlouhodobý plán neodpovídal rekapitalizaci v takové výši. Ozdravný plán ze srpna 2008 se zakládal především na předpovědích a nezahrnoval informace o plánované rekapitalizaci. Dlouhodobý plán 2008–2012 i ozdravný plán vypracovala společnost Elan sama, bez účasti externího poradce. Další dokument, který Slovinsko v souvislosti s druhou rekapitalizací předložilo, bylo rychlé ocenění hodnoty Elanu, které v červenci 2008 připravil KAD. Tento dokument nicméně nepodpírá tvrzení Slovinska, že podílníci Elanu jednali jako obezřetní investoři, jelikož podle uvedeného odhadu činila v červenci 2008 hodnota základního kapitálu Elanu, s ohledem na případné závazky, –[29,5-34] milionů EUR. Kromě toho rychlé ocenění nevylučuje možnost, že jsou výhledy v dlouhodobém plánu 2008-2012 vzhledem k předchozím zkušenostem příliš optimistické a hodnota podniku mohla být ještě nižší.

(136)

Slovinsko předložilo i odhad hodnoty společnosti Elan metodou diskontovaných peněžních toků. Podle tohoto ocenění, které v červenci 2008 vypracovala firma […] d.o.o., měla být tržní hodnota Elanu ke dni 31. prosince 2007 ještě kladná a činit [35–40] milionů EUR. Nicméně, jak je popsáno výše (viz (70)–(74) bod odůvodnění), v roce 2008 se situace Elanu drasticky zhoršila. Vzhledem k takovému vývoji událostí je třeba brát v úvahu, že 28. srpna 2008, kdy podílníci Elanu rozhodli o rekapitalizaci, byl výše uvedený odhad hodnoty podniku neaktuální a není spolehlivým důkazem, že podílníci Elanu jednali jako obezřetní tržní investoři, zvláště pak s ohledem na okolnosti v době druhé rekapitalizace.

(137)

Jak je popsáno ve (32) bodě odůvodnění, podmínili podílníci rekapitalizaci předchozí dohodou s bankami o přesunutí existujících půjček společnosti Elan. Přestože této dohody se před rekapitalizací nepodařilo dosáhnout, podílníci Elanu ji stejně uskutečnili, aby se společnost nedostala do likvidace.

(138)

Kdyby banky na přesunutí půjček před rekapitalizací přistoupily, znamenalo by to, že jsou přesvědčeny o tom, že společnost Elan bude znovu rentabilní. Tak tomu však nebylo. Právě naopak, jedna z bank dokonce požadovala, aby soud uložil Elanu povinnost uhradit nesplacené dluhy. Stanovisko bank lze považovat za známku toho, že trh nevěřil, že Elan bude znovu rentabilní.

(139)

Kromě toho je třeba zohlednit, že podílníci společnost Elan neúspěšně rekapitalizovali 10,225 milionu EUR už v roce 2007. Je třeba vysvětlit, že přestože byla rekapitalizace z roku 2007 založena na takzvaném strategickém plánu rozvoje, na jehož základě Elan původně požádal o investice ve výši 20,2 milionu EUR, nelze rekapitalizaci z roku 2008 podle původního strategického plánu rozvoje považovat za druhou splátku investice. Rekapitalizace z roku 2008 byla třeba, aby se předešlo platební neschopnosti pokrytím nedostatku finančních prostředků a utrpěných ztrát Elanu, kapitál neměl sloužit účelům uvedeným ve strategickém plánu rozvoje (viz (23) bod odůvodnění).

(140)

Komise dále došla k závěru, že v době schválení opatření byli všichni podílníci ve vlastnictví státu, což znamená, že na rekapitalizaci se nepodílel žádný soukromý podílník.

(141)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došla Komise k závěru, že druhé opatření nebylo schváleno v souladu se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství a zvýhodnilo podnik Elan.

(142)

Komise došla k závěru, že příjemce působí na trzích, které jsou otevřeny hospodářské soutěži. Jakákoliv státní podpora může takový podnik zvýhodnit před konkurenty, kteří podporu nedostávají. V rozporu se stanoviskem Slovinska není v tomto kontextu důležité, zda měli konkurenti Elanu vyšší podíly na trhu než Elan a zda i oni přijali prostředky svých podílníků nebo akcionářů.

(143)

Jestliže podpora, kterou poskytne členský stát, upevní postavení podniku vůči ostatním konkurenčním podnikům na trhu v rámci Evropské unie, je třeba kvůli podpoře (33) označit hospodářskou soutěž za narušenou. Členské státy mezi sebou obchodují v oblasti lyžařské výstroje a námořních plavidel, tedy zboží, které vyrábí a s nimiž obchoduje příjemce.

(144)

S ohledem na výše uvedené došla Komise k závěru, že druhé opatření by mohlo narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod.

(145)

Na základě výše uvedených argumentů došla Komise k závěru, že druhé opatření zahrnuje ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU státní podporu ve prospěch podniku Elan. Slovinsko nerespektovalo povinnost zmrazit opatření, uvedenou v čl. 180 odst. 3 SFEU.

(146)

V čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU jsou uvedeny výjimky z všeobecného pravidla, podle kterého je státní podpora neslučitelná s vnitřním trhem, jak je uvedeno v článku 107 odst. 1 SFEU.

(147)

V této souvislosti je třeba připomenout, že důkazní břemeno slučitelnosti podpory s vnitřním trhem na základě odstoupení od ustanovení čl. 107 odstavce 1 SFEU primárně nese dotyčný členský stát, který musí dokázat, že podmínky pro odstoupení jsou splněny (34).

(148)

Komise posuzuje slučitelnost druhého opatření s vnitřním trhem na základě těchto výjimek. Vzhledem k tomu, že bylo dotyčné opatření schváleno podniku v obtížích (viz bod 5.1 výše), posoudí Komise nejprve slučitelnost opatření podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci. Poté zváží, zda lze opatření považovat za slučitelné v ostatních ohledech.

(149)

Podle bodu 33 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci jsou pro schválení podpory na záchranu či restrukturalizaci způsobilé pouze podniky v obtížích. Elan je způsobilý pro podporu, jelikož ho bylo v době druhé rekapitalizace možné považovat za podnik v obtížích (viz (74) bod odůvodnění).

(150)

Podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci musí podpora na záchranu splňovat několik podmínek, které v případě dotyčného opatření splněny nebyly:

(151)

Proto dotyčnou rekapitalizaci nelze považovat za podporu na záchranu.

(152)

Opatření nesplňuje ani všechny podmínky pro podporu na restrukturalizaci, uvedené v pokynech pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, jelikož nebyla přijata kompenzační opatření, která by kompenzovala nepříznivý dopad podpory na tržní podmínky.

(153)

Podle bodů 38–42 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci musí restrukturalizaci provázet kompenzační opatření, úměrné narušujícím dopadům podpory a především velikosti a relativnímu významu příjemce na jeho trhu. V bodě 40 pokynů je uvedeno, že kompenzační opatření je třeba provádět především na tom trhu nebo trzích, kde bude mít podnik po restrukturalizaci významné tržní postavení. Slovinsko tvrdí, že některé odprodeje, které Elan uskutečnil v letech 2009 a 2010, měly kompenzační účinek.

(154)

V souvislosti se zimní divizí Elanu popisuje Slovinsko Elan jako „jednu z posledních zbývajících autonomních značek zimní sportovní výstroje“ a tvrdí, že je „pouze slabým konkurentem mnohem větším subjektům na trhu“ (35). Tato definice však neodpovídá popisu podniku, který uvádí stávající největší podílník Elanu. PDP upozorňuje na to, že Elan v roce 2010 prodal 448 000 párů lyží a 217 000 snowboardů, že Elan vyrobí 13 % všech lyží na světě a že se jako světová značka umístil na sedmém místě, jelikož tržní podíl jeho značky zahrnoval přibližně 8 % světového trhu.

(155)

Slovinsko neposkytlo žádné konkrétní vymezení výrobního či zeměpisného trhu, resp. trhů, na nichž zimní divize Elanu působí. Jak je podrobněji popsáno níže, je s ohledem na informace, které předložilo Slovinsko, a s ohledem na problémy související s definicí trhu, vycházející z praxe spojování podniků (36), třeba dojít k závěru, že ve skutečnosti měl Elan přinejmenším na některých z dotyčných relevantních trhů významné tržní podíly.

(156)

S cílem posoudit relativní význam podniku na trzích, na nichž působí, prověřila Komise dostupné důkazy, včetně strategických dokumentů, které vypracoval samotný Elan. Elan kromě příslušenství vyrábí především alpské lyže a snowboardy. Na jedné straně je pod vlastní značkou prodává maloobchodníkům (dále jen „maloobchodní trh“), na straně druhé působí jako tak zvaný výrobce originální výstroje a lyže a snowboardy dodává ostatním (konkurenčním) výrobcům (dále jen „trh výrobců originální výstroje, original equipment manufacturers – OEM“). Je třeba připomenout, že ve věci č. COMP/M.3765 – AMER SALOMON přihlížela Komise v prosinci 2005 pro účely dotyčného rozhodnutí kromě jiného k odděleným výrobním trhům s odlišnými druhy zimní sportovní výstroje, včetně oddělených relevantních výrobních trhů s alpskými lyžemi, snowboardy, a k trhu OEM pro alpské lyže. Maloobchodní trh se zimní sportovní výstrojí považovala za národní, v případě trhů OEM přihlížela k tomu, že mají rozsah v celém EHP (37). Podnik ve svém Plánu rozvoje Elan Ski OEM 2006–2010 uvádí, že měl v roce 2005 21 % celosvětový tržní podíl výroby lyží v rámci OEM, a osvětluje: „[…]“ V Plánu rozvoje Elan Sportartikel 2006–2010 je napsáno, že Elan sám sebe považuje s 268 000 vyrobenými snowboardy v roce 2005 (16 % celosvětový tržní podíl) za předního světového výrobce snowboardů. Převážná většina výroby byla součástí OEM, pod značkou Elan pak bylo v roce 2005 prodáno 30 000 snowboardů. V souvislosti s lyžemi značky Elan je v Plánu rozvoje tržní a na značku cílené strategie pronikání značky Elan 2006-2010 uveden 7,5 % celosvětový tržní podíl, který Elan staví na sedmé místo žebříčku velikosti tržního podílu. V dokumentu je nicméně uvedeno přesvědčení podniku, že by se mu ve středním horizontu mohlo podařit probojovat mezi prvních pět značek […].

(157)

Vzhledem k tomu, že zimní divize Elanu zajišťuje daleko největší část příjmů a že Elan měl, jak je popsáno výše, silné postavení přinejmenším v některých sektorech zimních sportů, měla by být kompenzační opatření zaměřena především na tuto oblast. Prověření prvků, které Slovinsko uvedlo jako kompenzační opatření v zimní divizi, ukázalo, že jediným odprodejem byl prodej [17,5–20] % podílu ve společné distribuční společnosti, kterou měl Elan s partnerem Dal Bello Sports (dále jen „Dal Bello“) v USA. Odprodej byl výsledkem ukončení společné marketingové a distribuční společnosti s podnikem Dal Bello v Severní Americe. Společnost Elan tvrdí, že ukončení spolupráce mělo za následek snížení jejího prodeje v Kanadě a USA, což považuje za „kompenzační účinek“.

(158)

Předně je třeba připomenout, že ani dlouhodobý plán 2008–2012, ani ozdravný plán prodej podílu v podniku Dal Bello neuvádějí, proto prodej nelze považovat za „součást restrukturalizace“, jak je uvedeno v bodě 40 pokynů pro podporu na záchranu a rekapitalizaci. Podrobnější prozkoumání operace ukázalo, že spolupráce v oblasti prodeje a distribuce byla přerušena na podnět podniku Dal Bello. Slovinsko připustilo, že „obtíže společnostiElan v roce 2008 a hledání spolehlivějšího dlouhodobého partnera ze strany podniku Dal Bello vedly k debatě o ukončení jinak úspěšné spolupráce. Výsledkem této debaty byla dohoda o ukončení společného podniku ze dne 14. prosince 2009 …“ Vzhledem k výše uvedenému nelze odprodej ze strany Elanu považovat za kompenzační opatření.

(159)

Kromě toho snížení prodeje, které má za následek snížení tržního podílu příjemce, lze za jiných okolností považovat za kompenzační opatření, Komise však došla k závěru, že v dotyčném případě se prodej vztahoval na maloobchodní trh, který dříve Komise považovala za národní (38), a že se prodej lyží Elanu v každém případě snížil pouze na severoamerickém trhu, nikoliv na evropském trhu či trzích, takže nemůže kompenzovat narušení způsobené v EHP. Kromě toho působil společný podnik v oblasti marketingu a distribuce lyží, nikoliv v oblasti jejich výroby. Klíčová činnost Elanu je přitom výroba lyží a snowboardů. Za odpovídající kompenzační opatření lze považovat pouze odprodeje na hlavním trhu příjemce.

(160)

Kromě toho Slovinsko uvedlo, že za kompenzační opatření lze považovat také snížení počtu zaměstnanců ve výrobě lyží a snížení investic do marketingu.

(161)

Tato opatření je však třeba chápat jako jednoduchou racionalizaci za účelem snížení výdajů a zvýšení účinnosti, aby bylo opět dosaženo finanční rentability, na což poukazují také dlouhodobý plán a ozdravný plán společnosti Elan. Opatření nebyla přijata se záměrem zmenšit přítomnost Elanu na trhu nebo kompenzovat možná narušení hospodářské soutěže, způsobená podporou přijatou Elanem.

(162)

Slovinsko uvedlo, že v mořském sektoru měly kompenzační účinek následující odprodeje: v roce 2009 prodal Elan dva podniky, které se zabývaly pronajímáním jachet, tj. Elan Yachting d.o.o. a Elan Marine Charter d.o.o. V roce 2010 byl prodán podnik v Chorvatsku, Elan Brod d.o.o., který se zabýval především výrobou motorových plavidel. Slovinsko uvádí, že podniky strukturně neobchodovaly se ztrátou, že činnosti pronajímání, které provozovaly podniky Elan Yachting d.o.o. a Elan Marine Charter d.o.o., podporovaly pronikání jachet Elanu na hlavní trhy Elanu a že odchod z tržního segmentu motorových plavidel podstatně zmenšil přítomnost Elanu na trhu s rekreačními a sportovními plavidly.

(163)

Komise připomíná, že kompenzační opatření by se podle bodu 40 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci musela provádět především na tom trhu nebo trzích, kde bude mít podnik po restrukturalizaci významné tržní postavení. Odpis dluhů a ukončení ztrátových činností, které by bylo v každém případě třeba provést k obnovení životaschopnosti podniku, se nepovažují za snížení kapacity za účelem posouzení kompenzačních opatření.

(164)

Je třeba zohlednit, že mořská divize není hlavní činností Elanu. Podstatně větší část provozu podniku tvoří jeho zimní divize. Podle finanční předpovědi na rok 2011 činily celkové příjmy mořské divize v roce 2011 pouze [20–24] milionů EUR ve srovnání s [58–68] miliony EUR ve sportovní divizi. Kromě toho také zimní divize dostala větší podíl (5,924 milionu EUR) rekapitalizace Elanu v celkové výši 10 milionů EUR. Vzhledem k bodu 40 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci je nepravděpodobné, že by bylo odprodeje v mořské divizi možné považovat za odpovídající kompenzační opatření, jelikož, jak je také detailněji popsáno níže, mořská divize nepůsobí na trhu, na němž má podnik po restrukturalizaci nevýznamnější tržní postavení.

(165)

Aby prověřila všechny argumenty, které Slovinsko předložilo, Komise přesto prozkoumala, nakolik je pádné tvrzení Slovinska, že byla v mořské divizi přijata odpovídající kompenzační opatření. Před restrukturalizací činila maximální výrobní kapacita Elanu [280–330] plachetnic a [45–55] motorových plavidel. Slovinsko nepředložilo v případě mořské divize žádné konkrétní vymezení výrobního nebo zeměpisného trhu či trhů, na jejichž základě by bylo možné stanovit její relativní význam. Ve svých předložených dokumentech píše o zmenšení přítomnosti Elanu na „trhu s rekreačními a sportovními plavidly“ a současně se odvolává na jeho odchod z „tržního segmentu motorových plavidel“.

(166)

Analýza dostupných dokumentů, týkajících se konkurenčního postavení mořské divize Elanu, včetně strategických dokumentů, které vypracovala sama společnost Elan, doplňuje přehled relativního významu podniku na mořském trhu. V Plánu rozvoje Elan Marine Division 2006–2010 bylo uvedeno, že hodnota celosvětového trhu se všemi novými plavidly činila kolem 25 miliard EUR a že přibližně 80 % této hodnoty činila motorová plavidla a 20 % plachetnice, s tím, že stejný poměr platí i v Evropě. Elan trh popsal jako „silně rozdrobený“ a tržní podíl svého programu plachetnic v EU ocenil na přibližně [0–5] % a podíl svého programu motorových plavidel na méně než 1 %. Plán rozvoje nicméně připomenul existenci různých tržních segmentů, na nichž platí různé podmínky hospodářské soutěže, mimo jiné také vstupní bariéry. Dlouhodobý plán Elanu 2008–2012 z června 2008 rozdělil trh s plavidly podle délky plavidel a uvedl, že největší konkurence je v segmentu malých plavidel (30 stop), zatímco Elan vyráběl a prodával plavidla střední velikosti (o délce 30–50 stop) a zamýšlel […] vyvinout nové modely […]. Nejjasněji je tržní podíl Elanu v segmentu, v němž je podle vlastního odhadu konkurenceschopný, uveden v prezentaci stávajícího největšího podílníka Elanu, podniku PDP: „V roce 2010 prodal Elan v segmentu plachetnic o délce 32–60 stop (který představuje 20 % plavebního trhu) 122 plavidel a dosáhl tak 5,2 % tržního podílu.“ Působí věrohodně, že se jako východiska při rozdělování trhu používají kritéria, jako jsou druh pohonu (plachta, motor) a velikost. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný protichůdný názor, může Komise za účelem tohoto rozhodnutí přijmout odhad podniku PDP, podle nějž měl Elan na rozdrobeném trhu s plachetnicemi tržní podíl přesahující 5 %.

(167)

Na základě výše uvedeného by také v případě, že bychom za účelem Komisního posouzení slučitelnosti zohlednili odprodeje Elanu v mořské divizi, musela být kompenzační opatření v rámci mořského sektoru provedena v oblasti výroby plachetnic, která patřila k hlavním činnostem mořské divize Elanu a kde tento podnik měl, jak je uvedeno výše, nezanedbatelný podíl na trhu, který byl podle firmy Elan„silně rozdrobený“. Odprodej pronájmu plavidel, který převážně nepřímo podpíral prodej jachet, a odprodej výroby motorových plavidel, tedy sektoru, který Elan zcela opustil prodejem podniku Elan Brod d.o.o., tak nejsou v souladu s bodem 40 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci. Elan začal vyrábět motorová plavidla teprve v roce 2002 a hodlal v tomto sektoru využít pověsti, již si vydobyl v sektoru plachetnic. Prodej dosáhl svého vrcholu v letech 2006 a 2007 s 50 motorovými plavidly, poté klesl na [25–29] plavidel v roce 2008 a na pouhých [7–9] plavidel v roce 2009.

(168)

I v předložených dokumentech Slovinska je zdůrazněna skutečnost, že činnosti odprodeje podle podílníků Elanu a bank nebyly klíčové (39). Je třeba také zdůraznit, že účelem prodeje dceřiných společností Elanu nebylo kompenzovat případné narušení hospodářské soutěže. Všechny tři dceřiné společnosti v době prodeje i několik let předtím obchodovaly se ztrátou. Slovinsko informovalo Komisi, že byl celkový (společný) čistý výsledek podniků Elan Yachting d.o.o. a Elan Marine Charter d.o.o. – 157 000 EUR v roce 2007, – 100 000 EUR v roce 2008 a – 57 000 EUR v roce 2009. Kromě toho Elan Brod d.o.o. v celém období obchodoval se ztrátou, a to – 58 000 EUR v roce 2006, – 436 000 EUR v roce 2007, – 1 milion EUR v roce 2008 a – 1,5 milionu EUR v roce 2009. Vzhledem k těmto částkám lze prohlášení Slovinska, že dotyčné podniky strukturně neobchodovaly se ztrátou, považovat za samoúčelné. Jak je uvedeno výše, v souladu s pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci odpis dluhů a ukončení ztrátových činností, které by bylo třeba provést k obnovení životaschopnosti podniku, se nepovažují za snížení kapacity za účelem posouzení kompenzačních opatření. Velké ztráty, které zaznamenaly všechny tři prodané dceřiné společnosti v mořské divizi, a následné výrazné zhoršení obchodní činnosti ve společnosti Elan Brod d.o.o. ukazují, že odprodeje byly v každém případě nutné k znovuobnovení životaschopnosti podniku a také z tohoto důvodu je není možné považovat za kompenzační opatření.

(169)

Komise proto došla k závěru, že odprodeje a snížení počtu zaměstnanců a výdajů na marketing ze strany společnosti Elan nelze považovat za kompenzační opatření. Vzhledem k tomu, že nebylo přijato žádné vhodné kompenzační opatření, Komise i s ohledem na bod 56 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, kde je stanoveno, že v oblastech, které přijímají podporu, mohou platit méně přísné podmínky ke schválení podpory, co se týče provádění kompenzačních opatření, rozhodla, že požadavky pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci nebyly vzhledem k nutnosti provedení vhodných kompenzačních opatření splněny. Požadavky slučitelnosti podpory na restrukturalizaci jsou na základě pokynů kumulativní, proto je pro vyloučení užití pokynů dostatečné nesplnění pouze jednoho z požadavků. Komise proto neposuzuje případné plnění dalších požadavků. Vzhledem k výše uvedenému bylo rozhodnuto, že druhé opatření nelze považovat za slučitelné v souladu s pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci.

(170)

Výjimky z čl. 107 odst. 2 SFEU se v této záležitosti neuplatňují, neboť dotyčné opatření není sociální povahy, nebylo poskytnuto individuálním spotřebitelům, nebylo určeno k náhradě škody způsobené přírodními pohromami nebo mimořádnými událostmi a nebylo poskytnuto hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa.

(171)

Další výjimky jsou stanoveny v čl. 107 odst. 3 SFEU.

(172)

V čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU je stanoveno, že „podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností,“ jsou slučitelné s vnitřním trhem. Společnost Elan je v oblasti, která je způsobilá pro podporu v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU (40). Slučitelnost státní podpory v oblastech, kterým je podpora poskytována, je definována v pokynech k regionální podpoře (41). V souladu s pokyny k regionální podpoře může být státní podpora udělena pouze těm podnikům, které nejsou v obtížích. Společnost Elan v době schválení opatření v obtížích byla (viz (74) bod odůvodnění). Druhé opatření proto není možné považovat za slučitelnou regionální podporu.

(173)

Komise na základě výše uvedených údajů došla k závěru, že podpora není způsobilá pro udělení výjimky, stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU.

(174)

V čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU je stanoveno, že „podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“ mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem.

(175)

Komise došla k závěru, že dotyčná podpora k uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu určena nebyla. Komise dále nenašla jediný důkaz, že by byla určena k napravení vážné poruchy ve slovinském hospodářství.

(176)

Komise na základě výše uvedených informací došla k závěru, že podpora není způsobilá pro udělení výjimky z čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

(177)

V čl. 107 odst. 3 písm. d) SFEU je stanoveno, že podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví jsou považovány za slučitelné se SFEU v případě, že neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Evropské unii v míře odporující společnému zájmu. Je jasné, že se tento článek v této záležitosti neužívá.

(178)

V čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU je stanoveno, že státní podpora, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, může být schválena. Komise vypracovala četné pokyny a zprávy, které osvětlují, jak bude nakládat s výjimkou, kterou tento článek obsahuje. Vzhledem k tomu, že dotyčné opatření bylo provedeno ve prospěch podniku v obtížích, Komise posoudila pouze jeho slučitelnost na základě pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci. Na dotyčné opatření se nevztahují žádné další pokyny ani zprávy.

(179)

Posuzovaná podpora je tedy neslučitelná státní podpora.

(180)

Podle SFEU a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, zda musí dotyčný členský stát pozastavit nebo změnit podporu (42), o níž Komise rozhodla, že je neslučitelná s vnitřním trhem. Dále Soudní dvůr důsledně zastává stanovisko, že je povinností státu pozastavit poskytování podpory, o níž se Komise domnívá, že je neslučitelná s vnitřním trhem, a znovuobnovit předchozí podmínky (43). Na základě toho Soud rozhodl, že tohoto cíle bude dosaženo ve chvíli, kdy příjemce vrátí částku, jež mu byla poskytnuta v rámci nezákonné podpory, čímž ztratí výhodu, kterou využíval vzhledem k ostatním konkurentům na trhu, a dojde ke znovuobnovení podmínek před vyplacením podpory (44).

(181)

V souladu se soudní praxí je v článku 14 procesního nařízení stanoveno, že „pokud je v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát musí přijmout veškerá nezbytná opatření k navrácení podpory příjemcem.“

(182)

Jelikož je nutné dotyčné opatření považovat za nezákonnou a neslučitelnou podporu, je třeba vymáhat navrácení podpory, aby bylo znovu dosaženo takových podmínek na trhu, jaké existovaly před poskytnutím pomoci. Proto platí pro období od chvíle, kdy příjemce získal výhodu, tedy od té doby, kdy byla podpora dána příjemci k dispozici, až do navrácení podpory, a za toto období budou započteny i úroky.

(183)

Je nutné požadovat navrácení částky rekapitalizace z roku 2008 v plné výši, neboť rozhodnutí všech pěti subjektů, které při ní spolupracovaly, jsou přičitatelná státu. Celková částka rekapitalizace činila 10 milionů EUR, z toho 5,924 milionůu EUR pro Elan Winter sport a 4,076 milionu EUR pro Elan Marine. Tyto podniky byly v červnu 2010 sloučeny s mateřskou firmou Elan. Úroky je nutné stanovit ode dne, kdy byl kapitál příjemci fakticky dán k dispozici, to je od 8. září 2008.

(184)

Rekapitalizace ve prospěch společnosti Elan, o níž bylo rozhodnuto v lednu 2007 (první opatření), nezahrnuje státní podporu, neboť rozhodnutí podílníků bylo v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(185)

Rekapitalizace ve prospěch společnosti Elan, o níž bylo rozhodnuto v srpnu 2008 (druhé opatření), zahrnuje státní podporu. Tato státní podpora není slučitelná s vnitřním trhem a nesplňuje požadavky z pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci. Stejně tak nelze použít žádné ustanovení čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU. Z tohoto důvodu je společnost Elan povinna částku rekapitalizace ve výši 10 milionů EUR vrátit, a to včetně úroků.