22.10.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 280/26

(1)

Dopisem ze dne 2. února 2007 požádala Komise Rumunsko, aby poskytlo informace týkající se prominutí dluhů a úprav splátkového kalendáře u podniku Petrotub Roman S.A. (dále jen „Petrotub“) v souvislosti s jeho privatizací v roce 2003 (po zprivatizování se podnik přejmenoval na Mittal Steel Roman a poté na ArcelorMittal Tubular Products S.A. (2) (dále jen „AM Roman“)).

(2)

Dopisem ze dne 25. září 2007 oznámila Komise Rumunsku své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (3) ve věci možné podpory v rámci privatizace podniku Petrotub. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k tomuto opatření předložily své připomínky.

(3)

Rumunsko předložilo své připomínky dopisem ze dne 26. listopadu 2007, který byl zaevidován téhož dne. Podniky ArcelorMittal (mateřský podnik) a AM Roman (dotyčný dceřiný podnik) předložily své připomínky dopisy ze dne 28. ledna 2008, zaevidovanými dne 29. ledna 2008. Tyto připomínky byly dne 12. února 2008 sděleny Rumunsku. Rumunsko na ně odpovědělo dopisem ze dne 11. března 2008, který byl zaevidován téhož dne.

(4)

Dopisy ze dne 26. února 2009, 8. října 2009 a 29. ledna 2010 požádala Komise o dodatečné informace. Rumunsko odpovědělo dopisy ze dne 27. dubna 2009, 19. října 2009 a 3. února 2010, jež byly všechny zaevidovány ještě téhož dne.

(5)

Podnik AM Roman je výrobce bezešvých ocelových trubek se sídlem ve městě Roman v oblasti Rumunska, která je příjemcem pomoci podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU (5). Před zprivatizováním v roce 2003 byl podnik, který se tehdy jmenoval Petrotub, výrobcem bezešvých ocelových trubek válcovaných za tepla i za studena s průměrem mezi 6 a 620 mm a tloušťkou stěny mezi 0,5 a 70 mm. Tyto výrobky nachází různé využití v odvětvích energetiky (ropy, plynu, chemických látek, jaderné a konvenční energie) a ve strojírenství a stavebnictví. Po privatizaci podnik dál pokračoval v působení na stejném výrobkovém trhu. V současnosti má podnik ArcelorMittal Tubular Products Holding B.V. Rotterdam NLD (ze skupiny ArcerlorMittal group) v tomto podniku 69,76% podíl (6).

(6)

Dne 23. července 2003 zveřejnil rumunský Úřad pro privatizaci APAPS (dnes AVAS) (7) záměr prodat svůj 70% podíl v podniku Petrotub. Privatizace proběhla prostřednictvím veřejného nabídkového řízení. Dohoda o prodeji byla podepsána s podnikem LNM Holdings NV (dnes ArcelorMittal) dne 28. října 2003 za kupní cenu ve výši 6 milionů USD (5,1 milionu EUR (8)).

(7)

V souvislosti s privatizací souhlasil APAPS jménem rumunského státu s odepsáním dluhů v celkové výši 22,5 milionu EUR a u zbývající částky souhlasil se změnou splátkového kalendáře.

(8)

V roce 1998 uzavřel podnik Petrotub smlouvu na komerční úvěr ve výši [30–50] (9) milionů DEM [15–25 milionů EUR] s dobou trvání do roku 2011 od německé rozvojové banky Kreditanstalt für Wiederaufbau (dále jen „KfW“), jehož smyslem bylo zakoupení nové válcovny od podniku Mannesmann AG. Jednotlivé části finančního balíčku od KfW byly zajištěny státními zárukami poskytnutými Německem a Rakouskem, jakož i bankovní zárukou od rumunské banky Banca Comercială Română (dále jen „BCR“). Protizáruku u státní záruky Německa poskytl rumunský stát. Rumunská protizáruka se týkala 85 % z celkových 30–50 milionů DEM úvěru od KfW. Rumunsko si od podniku Petrotub vyúčtovalo jednorázový poplatek ve výši [3–7 %].

(9)

V rozhodnutí o zahájení řízení sdělila Komise Rumunsku, že základem pro zahájení formálního vyšetřovacího řízení je oddíl B přílohy VII protokolu smlouvy o přistoupení Rumunska (dále jen „příloha VII“), který pojednává o restrukturalizaci ocelářského průmyslu, a také že při neexistenci specifických ustanovení v příloze VII týkajících se právní situace rumunského výrobce trubek v době privatizace bude Komise existenci a slučitelnost státní podpory poskytnuté podniku AM Roman vyšetřovat na tomto právním základě.

(10)

Komise poznamenala, že pořizovací cena (5,1 milionu EUR) nepokryla ztrátu, která vznikla státu v důsledku prominutí dluhů ve výši 22,5 milionu EUR, s nímž v souvislosti s privatizací souhlasil rumunský Úřad pro privatizaci APAPS.

(11)

Před zahájením formálního vyšetřovacího řízení předložilo Rumunsko zprávu vypracovanou externím poradcem (10), aby dokázalo, že privatizace za daných podmínek byla pro stát tím nejvýhodnějším řešením.

(12)

Zpráva dokládala, že privatizace bude pro rumunský stát tím nejvýhodnějším řešením. V níže uvedené tabulce je obsaženo srovnání částek, které by každá ze státních věřitelských institucí získala buď při privatizaci, nebo při likvidaci (11).

(13)

Zpráva vycházela z předpokladu, že v případě likvidace by došlo k aktivaci záruky z roku 1998 a stát by (prostřednictvím ministerstva financí) ručil za zbývající částku z úvěru, který si v roce 1998 od KfW vzal podnik Petrotub, tj. za [15–25] milionů EUR. Jinými slovy by stát v případě likvidace nakonec obdržel pouze [2–9] milionů EUR, což je méně ve srovnání s celkovou částkou [4–9] milionů EUR v případě privatizace.

(14)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise měla pochybnosti o tom, zda výsledky v případě privatizace a likvidace měly být odhadnuty pro stát jako celek, což byl návrh odborné zprávy, nebo odděleně pro každého ze státních věřitelů, což by bylo v souladu s rozhodnutím Tribunálu ve věci HAMSA (12).

(15)

Komise mimo jiné zpochybnila, že by při odhadování výsledku likvidace bylo možné zohlednit ztrátu [15–25] milionů EUR jako výsledek aktivace záruky z roku 1998. V souladu s rozhodnutími ve věcech HYTASA (13) a Gröditzer (14) by se mělo rozlišovat mezi závazky, které stát na sebe musí vzít coby akcionář daného podniku, a závazky státu coby orgánu veřejné moci. Z toho plyne, že náklady přijaté orgánem veřejné moci nelze započítávat pro účely odhadování nákladů, které by byl schopen a ochoten na sebe vzít soukromý akcionář. Komise považuje skutečnost, že rumunské ministerstvo financí vydalo podniku Petrotub v roce 1998 státní záruku, za známku toho, že soukromý akcionář by takovou záruku nebyl schopen dát. Ve stejném smyslu je zapotřebí chápat skutečnost, že záruka z roku 1998 byla poskytnuta za podmínek, které by soukromý hospodářský subjekt nemohl přijmout.

(16)

Ve svých připomínkách ze dne 27. listopadu 2007 Rumunsko především namítalo, že privatizace podniku Petrotub v říjnu 2003 neznamenala pro tento podnik či kupujícího žádnou výhodu, a proto tato operace nepředstavovala státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(17)

Rumunsko nejprve zdůraznilo, že podnik Petrotub byl prodán v rámci otevřeného, transparentního a bezpodmínečného nabídkového řízení, což podle rumunských orgánů dokazuje, že podnik Petrotub byl prodán za tržní cenu a že kupujícímu tímto nákupem nevznikla žádná výhoda. Zadruhé se Rumunsko domnívá, že postupovalo tak, jak by postupoval každý soukromý prodejce: při výběru mezi privatizací a likvidací si stát zvolil scénář, který byl z čistě finančního hlediska ten nejvýhodnější, aniž by přihlížel k nekomerčním či politickým aspektům, jimiž se jinak vyznačuje postup orgánu veřejné moci.

(18)

Ve spojitosti s tímto druhým tvrzením Rumunsko ukázalo, že podle vnitrostátního práva měl Úřad pro privatizaci AVAS povinnost i pravomoc provést odhad a srovnání výsledků privatizace a likvidace s odkazem na státní rozpočet jako celek. Jinými slovy, úřad pro privatizaci zvolil možnost, která byla pro státní rozpočet jako celek nejvýhodnější, stejně, jak by to učinila velká holdingová společnost zahrnující několik věřitelů. Proto a navzdory názoru Komise by stát nemohl, ba ani nesměl odhadovat výsledky privatizace a likvidace samostatně pro každý z dotčených veřejných subjektů zvlášť.

(19)

Při odhadování výsledků likvidace byl stát navíc oprávněn zohlednit ztrátu spojenou s aktivací záruky z roku 1998, neboť by takovou záruku za daných podmínek podniku Petrotub poskytl i soukromý investor. V době udělení záruky se podnik nenacházel v obtížích a riziková přirážka, která byla podniku Petrotub za záruku vyúčtována, byla odpovídající odměnou akcionáři za záruku ve prospěch podniku, který se v té době nacházel v dobrém stavu.

(20)

Nadto je zapotřebí posuzovat záruku z roku 1998 z hlediska příslušných pravidel státní podpory platných v té době. Sdělení Komise o krátkodobém pojištění vývozních úvěrů platné v té době vylučovalo dlouhodobé záruky vývozních úvěrů z rozsahu kontrol podle čl. 107 odst. 1 SFEU (tehdy čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES) (15). Rumunsko také zdůraznilo, že v roce 1998, kdy došlo k poskytnutí záruky, byl podnik Petrotub výrobcem trubek a jako takového se jej netýkala definice ESUO ocele, ani ustanovení protokolu č. 2 o oceli ESUO v evropské dohodě o přidružení.

(21)

Podnik AM Roman a jeho mateřský podnik ArcelorMittal argumentaci Rumunska plně podpořily. Podniky rovněž zdůraznily, že podle tehdy platných rumunských právních předpisů a podle pravidel státní podpory evropské dohody o přidružení státní záruka poskytnutá v roce 1998 podniku Petrotub státní podporu nepředstavovala. Záruka z roku 1998 nadto představovala jasně vymahatelný komerční závazek učiněný státem coby většinovým akcionářem dotčeného podniku, a z toho důvodu ji lze započítat do odhadu nákladů na likvidaci. Podnik ArcelorMittal také zdůraznil, že za koupi podniku Petrotub zaplatil tržní cenu, a proto by jakákoliv případná výhoda z privatizace (k níž nedošlo) v každém případě připadla státu coby prodejci.

(22)

Toto řízení se zabývá skutečnostmi, k nimž došlo před přistoupením Rumunska k Evropské unii dne 1. ledna 2007. Podnik Petrotub byl zprivatizován v říjnu 2003. V roce 1998 mu nadto rumunský stát poskytl záruku týkající se úvěru ve výši [30–50] milionů DEM od KfW určeného na nákup nové válcovny. Záruka z roku 1998 je s privatizací z roku 2003 spojena, neboť Rumunsko tvrdí, že se v případě likvidace musí její náklady zahrnout do posouzení privatizace z roku 2003 podle kritérií jednání investora v tržním hospodářství.

(23)

Všeobecně se články 107 až 108 SFEU nevztahují na podpory poskytnuté před přistoupením, které se již po přistoupení neuplatní (16). Odchylně od tohoto obecného pravidla – a tedy výjimečně – je Komise na základě přílohy VII smlouvy o přistoupení Rumunska oprávněna k přezkoumání státní podpory poskytnuté Rumunskem před přistoupením k EU v souvislosti s restrukturalizací rumunského ocelářského průmyslu (17).

(24)

V příloze VII jsou obsažena ustanovení umožňující Rumunsku dokončit restrukturalizaci jeho ocelářského průmyslu zahájenou ještě před jeho přistoupením k EU. Tato restrukturalizace rumunského ocelářského odvětví byla prováděna na základě protokolu č. 2 o oceli ESUO přiloženému k evropské dohodě o přidružení (dále jen „protokol č. 2“) a rozšířenému Dodatkovým protokolem podepsaným dne 23. října 2002 (dále jen „Dodatkový protokol“).

(25)

Protokolem č. 2 byla Rumunsku přiznána pětiletá „doba odkladu“, od roku 1993 do roku 1998, aby vzhledem k přistoupení mohlo restrukturalizovat svůj ocelářský průmysl ESUO. Tato „doba odkladu“ byla prodloužena do konce roku 2004 Dodatkovým protokolem schváleným Komisí dne 29. července 2002 a podepsaným dne 23. října 2002. V rámci celé „doby odkladu“, tj. od roku 1993 do konce roku 2004, bylo Rumunsku umožněno poskytovat restrukturalizační podporu ocelářskému odvětví za podmínek stanovených v protokolu č. 2 (rozšířeným Dodatkovým protokolem) a na základě národního restrukturalizačního programu (dále jen NRP“) schváleného Společenstvím. Rumunský NRP byl Radou schválen dne 18. července 2005 (18).

(26)

Příloha VII je „ochranným mechanismem“ umožňujícím Komisi, aby po 1. lednu 2007 (den přistoupení) sledovala podpory, jež Rumunsko ocelářskému odvětví před přistoupením k EU poskytlo na základě protokolu č. 2 (rozšířeného Dodatkovým protokolem) a NRP. Příloha VII navíc dává Komisi pravomoc požadovat zpět podporu, která byla poskytnuta v rozporu s protokolem č. 2 evropské dohody o přidružení a NRP. Příloha VII je tak lex specialis, který výjimečně a odchylně od obecného režimu umožňuje se zpětnou působností kontrolu a přezkoumání státní podpory poskytnuté rumunskému ocelářskému průmyslu před přistoupením Rumunska k EU. V nedávném rozsudku o státní podpoře udělené před přistoupením k EU polským ocelářským podnikům (19) potvrdil Tribunál povahu lex specialis protokolu č. 8 smlouvy o přistoupení Polska k EU, který obsahuje obdobná ustanovení, jako jsou ustanovení v příloze VII.

(27)

V rámci tohoto řízení musí Komise posoudit, zda se oblast působnosti pravomoci týkající se kontroly se zpětnou působností, kterou zmiňuje 23. až 26. bod odůvodnění, vztahuje také na opatření, která Rumunsko poskytlo výrobcům trubek před přistoupením k EU. Za tím účelem musí být vyjasněny právní základy, které se v této věci uplatňují, tedy příloha VII ve spojení s protokolem č. 2 a Dodatkovým protokolem, aby bylo možné určit, zda se jejich ustanovení vztahují na opatření poskytnutá rumunským výrobcům trubek před přistoupením Rumunska k EU.

(28)

Obecnou právní zásadou při výkladu právní předpisů lex specialis, které představují výjimku od obecných právních předpisů, je, že se vykládají striktně. Ze striktního výkladu výše uvedených právních základů (viz níže 29.–43. bod odůvodnění) vyplývá, že pravomoc Komise týkající se výjimečné kontroly se zpětnou působností je omezena na (možná) opatření poskytnutá výrobcům ESUO před přistoupením, to znamená, že se pravomoc nevztahuje na (možná) opatření poskytnutá výrobcům trubek.

(29)

V bodech 12 a 17 přílohy VII jsou stanoveny pravomoci Komise týkající se sledování a kontroly se zpětnou působností v souvislosti s podporou poskytnutou rumunskému ocelářského průmyslu před přistoupením k EU. Bod 12 opravňuje Komisi a Radu až do roku 2009 dohlížet na provádění rumunského NRP v období před přistoupením a po něm. V bodě 17 se Komise opravňuje nařídit navrácení státní podpory poskytnuté v rozporu s body 1 až 3 přílohy VII (jak je uvedeno níže v 30.–32. bodě odůvodnění).

(30)

V bodě 1 přílohy VII se stanoví, že státní podpora poskytnutá Rumunskem na restrukturalizaci „vymezených částí rumunského ocelářského průmyslu“ v letech 1993 až 2004 se považuje za slučitelnou s vnitřním trhem, pokud: „[…] období stanovené v čl. 9 odst. 4 protokolu č. 2 o výrobcích ESUO k evropské dohodě o přidružení […] bylo prodlouženo do dne 31. prosince 2005“; byly splněny podmínky stanovené v NRP; po 1. lednu 2005 nebyly příjemcům NRP poskytnuty žádné další státní podpory a „[…] rumunskému ocelářskému odvětví nebyla po 31. prosinci 2004 vyplacena žádná státní podpora na restrukturalizaci“. Rovněž se zde stanoví, že: „Pro účely těchto ustanovení a dodatku A se státní podporou pro restrukturalizaci rozumí jakékoliv opatření týkající se ocelářských společností, které představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a které nelze považovat za slučitelné se společným trhem v souladu s obvyklými pravidly používanými ve Společenství“.

(31)

V bodě 2 přílohy VII se stanoví, že pouze podniky uvedené na seznamu příjemců NRP (také na seznamu v dodatku A přílohy VII) jsou způsobilé obdržet státní podporu v období 1993 až 2004.

(32)

V bodě 6 přílohy VII se stanoví, že podniky, které nejsou na seznamu příjemců NRP, „nejsou příjemci podpory na restrukturalizaci, ani žádné jiné podpory“, a nepožaduje se od nich, aby snížily svou kapacitu.

(33)

V bodu 1 prvním pododstavci přílohy VII se výslovně odkazuje na čl. 9 odst. 4 protokolu č. 2 rozšířeného Dodatkovým protokolem podepsaným 23. října 2002. Protokol č. 2 se vztahoval výhradně na ocel ESUO a dokonce uváděl ocelové výrobky ESUO na seznamu v jedné příloze. Tato příloha obsahovala tentýž seznam výrobků ESUO jako příloha I Smlouvy o ESUO, v níž byly z definice „oceli ESUO“ výslovně vyňaty ocelové trubky („trubky (bezešvé či svařované) […] lesklé tyče a odlitky ze železa (trubky, potrubí, armatury a další odlitky ze železa)“).

(34)

Platnost Smlouvy o ESUO skončila dne 23. července 2002. Od tohoto data spadají státní podpory ocelářskému průmyslu do působnosti obecných právních rámců ES. Při té příležitosti bylo rozhodnuto rozšířit definici evropského ocelářského odvětví tak, aby zahrnovala výrobce trubek. To bylo zakotveno v článku 27 a v příloze B víceodvětvového rámce pro regionální podporu velkým investičním projektům (20), které definovaly ocelářské odvětví EU tak, aby zahrnovalo bezešvé trubky a velké svařované trubky (s průměrem větším než 406,4 mm). Tato rozšířená definice ocelářského odvětví byla nato převzata do přílohy I Pokynů k vnitrostátní regionální podpoře na období 2007–2013 (21) a do čl. 2 bodu 29 obecného nařízení o blokových výjimkách (22).

(35)

Nicméně ani protokol č. 2, ani Dodatkový protokol nebyly výslovně změněny tak, aby obsahovaly tuto rozšířenou definici ocelářského odvětví EU zahrnujícího výrobce trubek. Platnost protokolu č. 2 skončila dne 31. prosince 1997. Dodatkovým protokolem byla platnost protokolu č. 2 prodloužena od 1. ledna 1998 na dalších osm let, příp. do dne přistoupení Rumunska k EU (podle toho, k čemu dojde dříve). Dodatkový protokol hovoří obecně o „ocelových výrobcích“, jeho oblast působnosti je však výslovně svázána s čl. 9 odst. 4 protokolu č. 2, který se týkal pouze výrobků ESUO. Zejména podle článku 2 Dodatkového protokolu bylo prodloužení platnosti protokolu č. 2 podmíněno tím, že Rumunsko Komisi předloží NRP a plány na restrukturalizaci podniků, které jsou příjemci NRP, přičemž jak NRP, tak tyto plány musely splnit „požadavky čl. 9 odst. 4 protokolu č. 2 evropské dohody o přidružení a musely být posouzeny a schváleny příslušným vnitrostátním orgánem odpovědným za státní podpory (Radou pro hospodářskou soutěž)“.

(36)

Závěrem by proto mělo být, že bod 17 přílohy VII ve výkladu podle bodů 1–2 a 6 přílohy VII, spolu s protokolem č. 2 a Dodatkovým protokolem, Komisi neopravňuje ke kontrole podpor, které Rumunsko před přistoupením k EU –zejména v letech 1993 až 2004 – poskytlo výrobcům trubek.

(37)

Kromě toho, že Komise právně vyložila oblast působnosti příslušných právních základů (tj. přílohy VII, protokolu č. 2 a Dodatkového protokolu – viz výše uvedený 29. až 36. bod odůvodnění), přezkoumala také otázku, zda prováděcí pravidla pro uplatňování ustanovení o státní podpoře obsažená v evropské dohodě o přidružení a protokolu č. 2, tak jak je přijaly Společenství a Rumunsko v roce 2001 (dále jen „prováděcí pravidla“ (23)), jsou relevantní pro určení oblasti působnosti kompetence týkající se kontroly se zpětnou působností, pokud jde o (možná) opatření, která byla poskytnuta rumunským výrobcům trubek před přistoupením k EU.

(38)

Obecnou zásadou je, že prováděcí předpisy obsahují jednací řád, který se nesmí zaměňovat s hmotnými pravidly v oblasti státních podpor obsaženými v evropské dohodě o přidružení a protokolu č. 2 k evropské dohodě o přidružení. Je však třeba poznamenat, že prováděcí pravidla také obsahují podrobná ustanovení o kritériích posouzení slučitelnosti podpory s evropskou dohodou o přidružení a s protokolem č. 2 k evropské dohodě o přidružení.

(39)

Ustanovení čl. 2 odst. 1 první věty prováděcích pravidel stanoví: „Posouzení slučitelnosti poskytnutí jednotlivé podpory a programů podpory s evropskou dohodou o přidružení podle článku 1 probíhá na základě kritérií, která vyplývají z uplatnění pravidel článku 87 Smlouvy o založení Evropského společenství včetně současných a budoucích sekundárních právních předpisů, rámců, pokynů a dalších příslušných administrativních aktů platných ve Společenství, jakož i judikatury Soudu prvního stupně a Soudního dvora Evropských společenství a všech rozhodnutí přijatých Radou přidružení podle čl. 4 odst. 3“. Citovaný právní předpis stanoví obecnou zásadu, že hmotná kritéria pro obecné posouzení slučitelnosti státní podpory s evropskou dohodou o přidružení jsou „evoluční“ povahy v tom smyslu, že zohledňují jakékoliv aktuální změny právních předpisů EU a judikatury.

(40)

Ustanovení čl. 2 odst. 1 druhé věty odkazuje výslovně na kritéria slučitelnosti podle protokolu č. 2: „Pokud jsou poskytnutá podpora či programy podpory určeny pro výrobky, na které se vztahuje protokol č. 2 evropské dohody o přidružení, uplatňuje se první věta tohoto odstavce, za předpokladu, že posouzení nebylo učiněno na základě kritérií vyplývajících z uplatňování pravidel podle článku 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, nýbrž na základě kritérií vyplývajících z uplatňování pravidel pro státní podpory podle Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli“. Je třeba poznamenat, že ze znění této věty zřetelně vyplývá, že na rozdíl od případu obecné podpory, na který se vztahuje čl. 2 odst. 1 první věta (viz níže uvedený 41. bod odůvodnění), se pro účely podpory, na kterou se vztahuje protokol č. 2, vyvíjí kritéria slučitelnosti podpory na základě Smlouvy o ESUO. Pokud jde o vývoj těchto kritérií po uplynutí platnosti Smlouvy o ESUO v roce 2002, nejsou uvedeny žádné zvláštní informace.

(41)

Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 prováděcích pravidel stanoví mechanismus, jak má Rumunsko zohlednit změny kritérií slučitelnosti. Konkrétně má být Rumunsko informováno o všech změnách kritérií slučitelnosti Společenství, které nebyly zveřejněny, a „pokud Rumunsko během tří měsíců po obdržení oficiální informace nevznese připomínky týkající se změn, stanou se tato kritéria kritérii slučitelnosti v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Pokud Rumunsko takové připomínky vznese, pak se s ohledem na sbližování právních předpisů, jak ho stanoví evropská dohoda o přidružení, konají konzultace v souladu s články 7 a 8 těchto předpisů“.

(42)

I když Rumunsko během lhůty tří měsíců nevzneslo připomínky ke změně definice Společenství týkající se ocelářského průmyslu, která v roce 2002 zahrnula také výrobce trubek, takové změny právních předpisů Společenství nebylo možné uplatnit na opatření, na která se nevztahuje oblast působnosti evropské dohody o přidružení, tj. opatření, na která se nevztahuje Smlouva o ESUO. Mimoto je příloha VII lex specialis, a Komise se proto při určování jeho oblasti působnosti nemůže dovolávat rozšíření definice ocelářského odvětví EU poté, co uplynula doba platnosti Smlouvy o ESUO. Komise tedy musela dojít k závěru, že na jedné straně je nezbytné přesně rozlišovat mezi „evoluční“ povahou platného právního předpisu týkajícího se státní podpory poskytnuté před přistoupením ve prospěch ocelářského průmyslu v Rumunsku a nutně striktním výkladem oblasti působnosti pravomoci Komise týkající se kontroly se zpětnou působností na straně druhé, jak vyplývá z přílohy VII, protokolu č. 2 a Dodatkového protokolu.

(43)

Na základě výše uvedených skutečností (viz výše především 36. a 42. bod odůvodnění) došla Komise k závěru, že na základě přílohy VII není oprávněna přezkoumat opatření, která byla ve prospěch rumunských výrobců trubek učiněna před přistoupením Rumunska k EU, především v letech 1993 až 2004. Toto řízení se s ohledem na skutečnost, že Komise není oprávněna posoudit předmětná opatření, zastavuje,