20.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 186/32

(1)

Dopisem ze dne 24. dubna 2008 oznámilo Nizozemsko svůj záměr osvobodit keramické výrobky od energetické daně ze zemního plynu. Dne 6. června 2008 si Komise vyžádala další informace; Nizozemsko odpovědělo dopisem ze dne 16. září 2008. Dne 16. října 2008 se uskutečnila schůzka zaměstnanců Komise a zástupců Nizozemska. Dne 17. listopadu 2008 položila Komise řadu dalších otázek; Nizozemsko odpovědělo dopisem ze dne 19. prosince 2008.

(2)

Dopisem ze dne 11. února 2009 Komise Nizozemsko informovala, že se s ohledem na tuto podporu rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) (2).

(3)

Dne 25. dubna 2009 bylo rozhodnutí Komise o zahájení řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise požádala zúčastněné strany, aby k tomuto opatření podaly připomínky.

(4)

Dne 26. května 2009 předložilo Nizozemsko své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení.

(5)

Komise obdržela připomínky rovněž od ostatních zúčastněných stran. Tyto připomínky předala Nizozemsku a umožnila mu na ně reagovat; Nizozemsko odpovědělo dopisem ze dne 7. července 2009.

(6)

Dne 7. října 2009 zaslala Komise Nizozemsku dopis s cílem objasnit procesní stav případu a ze zdvořilosti Nizozemsko požádala, aby do dne 13. října 2009 podalo případné připomínky, jež by měla Komise uvážit před přijetím konečného rozhodnutí.

(7)

Nizozemsko požádalo o prodloužení lhůty a dopisem ze dne 16. října 2009 byla lhůta prodloužena do dne 1. listopadu 2009. Nizozemsko odpovědělo dopisem ze dne 30. října 2009.

(8)

Nizozemsko zdaňuje spotřebu energetických produktů podle zákona o ekologických daních (4), přičemž se používá sestupná sazba daně podle úrovně spotřeby v daném podniku (5).

(9)

Na základě dotyčného opatření podpory by Nizozemsko osvobodilo od daní dodávky zemního plynu využívané u technických zařízení pro výrobu keramických výrobků. Navrhované osvobození od daně by se týkalo pouze zemního plynu používaného v nizozemském keramickém průmyslu a nevztahovalo by se na zemní plyn využívaný pro jiné mineralogické postupy, které jsou v Nizozemsku prováděny (6).

(10)

Navrhované osvobození od daně by bylo zavedeno novelou zákona o ekologických daních, který je platný v současné době.

(11)

Rozpočet na roky 2008–2013 činí podle oznámení 4 miliony EUR ročně.

(12)

Doba trvání opatření není omezená, jelikož se Nizozemsko domnívá, že toto opatření nepředstavuje státní podporu (viz oddíl IV níže).

(13)

Příjemci podpory by byly podniky v Nizozemsku, které působí v keramickém průmyslu (7).

(14)

Nizozemsko se domnívá, že osvobození od daně je nezbytné k obnovení rovných podmínek pro nizozemský keramický průmysl na vnitřním trhu. Nizozemsko odkazuje na jedinečné postavení nizozemského odvětví keramiky v porovnání s postavením jeho konkurentů v sousedních zemích. Vzhledem k zeměpisné poloze využívá nizozemský keramický průmysl mokrý jíl na rozdíl od suchého jílu, jenž se používá v sousedních zemích, a mokrý jíl vyžaduje k dosažení stejného konečného výsledku větší množství energie. Nizozemsko mimoto tvrdí, že konkurenční výrobci například v Belgii, Německu nebo Švédsku jsou osvobozeni od podobné energetické daně.

(15)

Nizozemsko potvrdilo, že opatření vstoupí v platnost teprve po schválení Komisí.

(16)

Komise měla pochybnosti, zda je navrhovaná podpora slučitelná s vnitřním trhem, jelikož zastávala předběžný názor, že osvobození nizozemského keramického průmyslu od daně není odůvodněno povahou a celkovou strukturou vnitrostátního daňového systému. Opatření je selektivní, jelikož z něj bude mít prospěch pouze keramický průmysl v Nizozemsku, a osvobození by bylo financováno ze státních prostředků. Opatření rovněž narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, jelikož by navrhované osvobození od daně mělo přímý dopad na výrobní náklady, a zlepšilo by proto soutěžní postavení příjemců podpory na relevantních trzích keramických výrobků, na nichž působí a které jsou otevřeny obchodu mezi členskými státy. Komise zastávala názor, že opatření by nizozemskému keramickému průmyslu poskytlo státní podporu, a dospěla k závěru, že takováto podpora by mohla být schválena pouze tehdy, jsou-li splněna kritéria stanovená v kapitole 4 („Podpora ve formě snížení ekologických daní nebo osvobození od ekologických daní“) v pokynech Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (8) (dále jen „pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí“ nebo „pokyny“). Jelikož Nizozemsko neposkytlo informace potřebné pro posouzení na tomto základě, nemohla Komise potvrdit, že je opatření slučitelné, a rozhodla se proto zahájit formální vyšetřovací řízení.

(17)

Nizozemsko uvedlo, že danou věc oznámilo především kvůli právní jistotě, a požádalo Komisi, aby rozhodla, že toto opatření nezahrnuje státní podporu.

(18)

Nizozemsko zastávalo názor, že selektivní povaha osvobození od daně je odůvodněna povahou a celkovou strukturou vnitrostátního daňového systému.

(19)

Účelem energetické daně je zdanění elektřiny a energetických produktů, které se používají jako palivo nebo pohonná hmota. Zahrnutí daňové výjimky pro proces, v němž se zemní plyn nepoužívá jako palivo nebo jako pohonná hmota, do systému energetických daní je proto v souladu s povahou a celkovou strukturou příslušného referenčního rámce, a to platného systému zdanění energie. Právní předpisy týkající se energetických daní osvobozují dodávky zemního plynu pro jiné účely než jako palivo od daní (9). Stejně tak byly od daně osvobozeny dodávky elektřiny pro procesy, v nichž má elektřina dvojí použití, jako v případě chemické redukce a v elektrolytických a metalurgických procesech (10). Rovněž v právních předpisech o zdanění uhlí existuje daňová výjimka v případě uhlí, které se používá pro jiné účely než jako palivo, a uhlí s dvojím použitím (11). Bylo vhodné přidat daňovou výjimku pro dodávky zemního plynu využívané v technických zařízeních pro výrobu keramických výrobků. Proces výroby keramiky je srovnatelný s procesem s dvojím použitím, jelikož zemní plyn se nevyužívá výhradně jako palivo nebo jako pohonná hmota. Nizozemsko uvedlo, že osvobození dodávek zemního plynu využívaných u technických zařízení pro výrobu keramických výrobků od daně bylo zahrnuto do pozměněné verze § 64 zákona o ekologických daních, což je ustanovení, které stanoví daňovou výjimku pro ostatní formy dvojího použití.

(20)

Nizozemsko poukázalo na čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice o zdanění energie, a na zápisy ze zasedání Rady týkající se zmíněné směrnice (12) a uvedlo, že je v souladu s povahou a celkovou strukturou nizozemského systému zdanění energie připojit ustanovení, které stanoví daňovou výjimku pro dodávky zemního plynu využívané pro dotyčný mineralogický postup, tj. výrobu keramiky.

(21)

Je vhodné osvobodit od daně pouze procesy výroby keramiky, a nikoli veškeré mineralogické postupy, jelikož na rozdíl od ostatních mineralogických postupů je tradiční proces výroby keramiky nevratný (jíl je přeměněn na keramiku).

(22)

Nizozemsko dále poukázalo na jedinečné postavení nizozemského keramického průmyslu v porovnání s postavením jeho konkurentů v sousedních zemích. Vzhledem k zeměpisné poloze využívá nizozemský keramický průmysl mokrý jíl (který pochází z Alp a je uložen v řekách v Nizozemsku) na rozdíl od suchého jílu, jenž se používá v sousedních zemích, a mokrý jíl vyžaduje k dosažení stejného konečného výsledku větší množství energie (13).

(23)

Konkurenční výrobci například v Belgii, Německu nebo Švédsku jsou osvobozeni od podobné energetické daně. A ceny za využívání zemního plynu v Nizozemsku jsou vysoké. I zde je nizozemský keramický průmysl v nevýhodě v porovnání s výrobou keramiky v sousedních zemích.

(24)

Podle názoru Nizozemska tyto faktory prokazují, že selektivita opatření je odůvodněna na základě povahy a celkové struktury nizozemského systému energetických daní. Nizozemsko se proto domnívá, že osvobození od daně nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(25)

Navrhované osvobození od daně by do jisté míry odstranilo nevýhodu, s níž se potýká nizozemský keramický průmysl, a tím by částečně obnovilo rovné podmínky pro toto výrobní odvětví na vnitřním trhu.

(26)

Alternativně Nizozemsko Komisi požádalo, aby podporu schválila na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Podpora je nezbytná kvůli nerovným podmínkám hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Je přiměřená, jelikož by se opatření vztahovalo pouze na zemní plyn využívaný v technických zařízeních, a nikoli na elektřinu používanou při výrobě keramických výrobků. Podpora by pouze vyrovnala část nevýhody, s níž se toto výrobní odvětví potýká, a je ji proto nutno považovat za přiměřenou. Podpora by mimoto nevedla k neslučitelnému narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

(27)

Nizozemsko mimoto uvedlo, že se směrnice o zdanění energie nevztahuje na mineralogické postupy, jelikož je v souladu s povahou a celkovou strukturou daňového systému vyloučit z oblasti působnosti směrnice mineralogické postupy. Členské státy se proto mohou rozhodnout, zda tyto formy využívání energie zdaní, či nikoliv. Navrhované opatření nepovede k narušení hospodářské soutěže, nýbrž k větší harmonizaci zdanění energetických produktů, a je v zájmu Společenství.

(28)

Připomínky k rozhodnutí Komise o zahájení řízení podalo obchodní sdružení VKO (Stichting Verenigde Keramische Organisaties). Sdružení VKO sdílelo názor Nizozemska, že osvobození od daně je odůvodněno povahou a celkovou strukturou vnitrostátního daňového systému, a že opatření proto nezahrnuje státní podporu. Připomínky sdružení VKO se podobaly připomínkám Nizozemska. Stejně jako Nizozemsko se sdružení VKO domnívalo, že osvobození od daně nelze považovat za ekologické opatření, jelikož nesleduje cíl v oblasti ochrany životního prostředí. Nebylo by proto správné opatření posoudit na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(29)

Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU říká, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(30)

Podle názoru Nizozemska opatření neposkytuje žádnou výhodu, nýbrž vyrovnává nevýhodu nizozemského keramického průmyslu.

(31)

Komise zastává názor, že osvobození od daně zvýhodňuje podniky, které působí v keramickém průmyslu v Nizozemsku a které budou mít z tohoto opatření prospěch, jelikož by daňová úleva snížila poplatky, jež jsou jinak zahrnuty v jejich provozních nákladech (14).

(32)

Nizozemsko má za to, že opatření nebude financováno ze státních prostředků, jelikož financování osvobození od daně je z hlediska rozpočtu neutrální (15). Nebudou tudíž použity žádné státní prostředky. Sdružení VKO předložilo podobné tvrzení.

(33)

Komise se domnívá, že opatření představuje daňovou výhodu, která by byla financována nizozemským státem, jelikož se stát vzdává státních prostředků. Jinak řečeno, navrhované osvobození od daně povede ke ztrátě daňových příjmů nizozemského státu. I v případě, že by osvobození od daně bylo skutečně nepřímo vyrovnáno vyšší sazbou energetické daně ze zemního plynu v nejvyšším pásmu, tento závěr by se nezměnil. Komise podotýká, že Nizozemsko potvrdilo, že v porovnání se stávajícím daňovým systémem opatření vede k výhodě v odhadované výši 4 miliony EUR ročně, bez jakéhokoliv protiplnění ze strany příjemců (16). Navrhované opatření lze přičíst Nizozemsku, jelikož přímo vyplývá z novely platných vnitrostátních právních předpisů.

(34)

V čl. 2 odst. 4 směrnice o zdanění energie je uvedeno, že se směrnice nevztahuje na spotřebu energie v mineralogických postupech a určité jiné použití energetických produktů a elektřiny; je proto ponecháno na dotyčném členském státě, aby rozhodl, zda tyto procesy zdaní, či nikoliv, a pokud ano, zda je zdaní zcela, či pouze částečně. Bez ohledu na směrnici jsou však členské státy ve věcech státní podpory každopádně vázány acquis Společenství. To znamená, že selektivitu dotyčného opatření, a tudíž existenci státní podpory, je nutno posoudit s odkazem na vnitrostátní systém energetických daní.

(35)

K výkladu selektivity existuje nejnovější judikatura. V rozsudku ve věci Gibraltar byla uznána standardní analýza státní podpory ve věcech týkajících se daní (17). Soud uvedl, že je nutná analýza skládající se z těchto prvků: i) stanovení referenčního rámce, ii) určení odchylky od referenčního rámce a iii) určení, zda je tato odchylka odůvodněna povahou a strukturou systému (tj. zda je odchylka odvozena přímo ze základních nebo řídících zásad daňového systému v dotčeném členském státě).

(36)

Nizozemsko objasnilo, že cílem nizozemského systému energetických daní (který je referenčním rámcem) je zdanění elektřiny a energetických produktů, jež se používají jako palivo nebo jako pohonná hmota. Nizozemsko se proto domnívá, že je v souladu s povahou a celkovou strukturou nizozemského systému energetických daní, aby byly určité druhy použití osvobozeny od daně, jak již bylo objasněno v 19. bodě odůvodnění. Podle Nizozemska dodatečné osvobození, jež je nyní zavedeno pro proces výroby keramiky, zapadá do této celkové struktury.

(37)

Nizozemsko dále tvrdí, že odchýlení se od referenčního rámce, tj. jiný daňový režim, který zvýhodňuje keramický průmysl, je odůvodněno objektivním rozdílem mezi surovinou, která se používá při výrobě keramiky, a materiály, jež se používají v jiných mineralogických postupech. Na rozdíl od ostatních mineralogických postupů je tradiční proces výroby keramiky nevratný.

(38)

Není to poprvé, kdy Komise posuzovala osvobození od energetických daní v případě mineralogických postupů: učinila tak zejména ve svém rozhodnutí ze dne 7. února 2007 ve věci N 820/06 týkající se daňové výjimky pro určité energeticky náročné procesy v Německu. Komise v tomto případě rozhodla, že opatření nezahrnuje státní podporu. Vzala v úvahu zejména vnitřní logiku německého systému zdanění energie, která je v souladu s přístupem použitým ve směrnici o zdanění energie, a to že palivo by mělo být zdaněno pouze tehdy, pokud se používá k topení nebo jako pohonná hmota. Německo jednotně osvobodilo veškeré dvojí použití a veškeré možné mineralogické postupy, na něž se vztahuje směrnice, a v celém systému energetických daní tudíž sledovalo stejný přístup. Komise vyvodila závěr, že osvobození od daně je v souladu s povahou a celkovou strukturou vnitrostátního systému zdanění energie.

(39)

Oznámené osvobození od daně se vztahuje pouze na nizozemský keramický průmysl a na rozdíl od německého opatření nezahrnuje veškeré mineralogické postupy; Komise proto není přesvědčena, že navrhované osvobození od daně je přímo odvozeno ze základních nebo řídících zásad nizozemského systému zdanění energie. Nizozemsko a sdružení VKO tvrdí, že existuje objektivní rozdíl mezi surovinou, která se používá při výrobě keramiky, a materiály používanými v jiných mineralogických postupech (18), protože procesy výroby keramiky jsou nevratné; toto odůvodnění však ve skutečnosti z hlediska struktury příslušného vnitrostátního systému zdanění energie nevysvětluje, proč by pro výjimku neměly být způsobilé ostatní mineralogické postupy, které ve svých výrobních procesech rovněž využívají zemní plyn, například výroba skla. Jak je mimoto objasněno v 22. bodě odůvodnění směrnice o zdanění energie, energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo jako pohonná hmota. V tomto smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice vylučuje mineralogické postupy. Má se za to, že v těchto procesech se palivo nepoužívá jako pohonná hmota nebo k topení, nýbrž na podporu chemického procesu. Společným prvkem ve vyloučení veškerých mineralogických postupů ze směrnice o zdanění energie je proto to, že se palivo používá pro chemický proces, nikoli k topení nebo jako pohonná hmota. Osvobození dotyčných procesů (19) od daně v daném případě by bylo odůvodněné pouze tehdy, pokud by se vztahovalo na všechny mineralogické postupy, a zajistilo tudíž stejné zacházení pro všechny tyto postupy (20). Jak bylo uvedeno, to by bylo v souladu s odůvodněním Komise ve věci N 820/06. To, že různé mineralogické postupy mohou používat různé suroviny a že proces výroby keramiky může být nevratný, jsou aspekty, jež nejsou v této souvislosti podstatné.

(40)

Z historie projednávání zákona v Parlamentu mimoto vyšlo najevo, že cílem plánovaného opatření je zlepšit mezinárodní soutěžní postavení keramického průmyslu v Nizozemsku (21). Judikatura Soudního dvora objasňuje, že skutečnost, že opatření může zajistit větší soulad poplatků v určitém odvětví s poplatky konkurentů v jiných členských státech, nemění skutečnost, že se jedná o státní podporu (22).

(41)

Komise proto uvádí, že osvobození od daně je selektivní, jelikož zvýhodňuje určité odvětví výroby a fakticky určité podniky, a nemůže být odůvodněno na základě celkové struktury vnitrostátního systému zdanění energie.

(42)

Sdružení VKO zpochybnilo závěr Komise, že vzhledem ke skutečnosti, že by navrhované opatření pokrývalo značnou část provozních nákladů, a umožnilo by tak příjemcům účtovat u jejich keramických výrobků nižší cenu, by toto opatření narušilo či mohlo narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích keramických výrobků. Podle sdružení VKO jsou náklady na dodávky a využívání energie násobkem nákladů na energetickou daň.

(43)

Komise považuje toto tvrzení za nepodstatné. Podle judikatury Soudního dvora lepší soutěžní postavení určitého podniku vyplývající z opatření státní podpory obvykle znamená, že došlo k narušení hospodářské soutěže s ostatními konkurenčními podniky, kteří takovouto podporu neobdrželi (23). Na opatření se mimoto vztahuje čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož „může narušit hospodářskou soutěž“. Dotyčné osvobození od daně může narušit hospodářskou soutěž na trzích keramických výrobků, jelikož vede k snížení provozních nákladů příjemců podpory. Cílem navrhovaného opatření je ve skutečnosti zlepšení mezinárodního soutěžního postavení keramického průmyslu v Nizozemsku. Nizozemsko uvedlo, že by osvobození od daně přinejmenším do jisté míry obnovilo rovné podmínky pro toto výrobní odvětví na vnitřním trhu. Logicky je proto nutno vyvodit závěr, že i bez podrobných údajů dokládajících účinek opatření na hospodářskou soutěž v odvětví keramiky může opatření narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích keramických výrobků.

(44)

Nizozemsko objasnilo, že cihlářský průmysl v Nizozemsku, na nějž připadá 85–90 % spotřeby zemního plynu a energie v nizozemském keramickém průmyslu, zaměstnává přibližně 1 500 osob. V roce 2008 mělo toto pododvětví obrat ve výši přibližně 370 milionů EUR. Nizozemský cihlářský průmysl vyváží zhruba 20 % svého ročního objemu výroby, zatímco úroveň dovozu odpovídá 8 % roční nizozemské výroby. Vzhledem k hmotnosti cihel je relevantní trh vymezen jako trh ve vzdálenosti přibližně 250 km od cihelny, v níž jsou cihly vyráběny. Relevantními soutěžními trhy pro toto pododvětví jsou proto Spojené království, Německo a Belgie.

(45)

V dopise ze dne 26. května 2009 Nizozemsko Komisi požádalo, aby vyčíslila a odůvodnila svůj závěr, že navrhované opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích v keramickém odvětví s odkazem na údaje nizozemského ústředního statistického úřadu (Centraal Bureau voor de Statistiek), které Nizozemsko předložilo Komisi ve fázi předběžného vyšetřování, a zejména údaje o dovozu a vývozu cihel, jež jsou uvedeny v tabulkách č. 1 a 2.

Tabulka č. 1

Vývoz nizozemských cihel do Německa a Belgie

(46)

Údaje uvedené v tabulce č. 1 je podle Nizozemska nutno posoudit na základě níže uvedených skutečností. Na počátku tohoto století trhy pro stavbu domů a bytů v Německu a Nizozemsku značně stagnovaly (v roce 2000/2001 utrpěl německý cihlářský průmysl ztrátu ve výši téměř 20 % obratu a prodeje). Poté se situace na nizozemském a německém trhu bydlení zlepšila a vrcholu dosáhla v letech 2006 a 2007. Podle Nizozemska údaje německého svazu výrobců cihel (Ziegelverband) prokazují, že se německé výrobní odvětví začalo od roku 2004/2005 zotavovat. Nizozemsko však podotklo, že předložené údaje nizozemského ústředního statistického úřadu prokazují, že od té doby vývoz nizozemských cihel do Německa vázne. Stručně, na počátku století utrpělo německé i nizozemské výrobní odvětví velké ztráty na německém trhu, německý cihlářský průmysl však v důsledku zotavení trhu bydlení v Německu roste, zatímco nizozemští výrobci cihel nikoli. Podle Nizozemska toto potvrzují údaje o dovozu z Německa uvedené v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2

Dovoz z Německa do Nizozemska

(47)

Nizozemsko uvedlo, že údaje v tabulce č. 2 prokazují silný růst dovozu německých cihel do Nizozemska od roku 2006/2007. Údaje, které Nizozemsko předložilo pro první čtvrtletí roku 2008, prokazují, že tato tendence pokračuje. Podle Nizozemska využívá německý keramický průmysl osvobození od energetické daně od srpna 2006, přičemž toto osvobození vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2004.

Tabulka č. 3

Vývoz z Nizozemska do jiných členských států než Belgie a Německo (zejména Spojené království a Irsko)

(48)

Na základě těchto údajů Nizozemsko uvedlo, že důležitým faktorem, který pomáhá objasnit vyšší vývoz do těchto zemí, je velmi výhodný směnný kurz mezi britskou librou a eurem. Tento faktor, jak tvrdí nizozemské orgány, vyrovnává vysoké dopravní náklady.

(49)

Komise uznává, že informace prokazují, že v průběhu let 1998–2007 klesl význam Německa a Belgie jako cílových míst vývozu nizozemských cihel, že se v letech 2000–2007 zvýšil dovoz německých cihel do Nizozemska a že v období 2001–2007 vzrostl vývoz do jiných zemí než Německo a Belgie (zejména Spojeného království a Irska). Co se týká údajů předložených pro ostatní země, zejména Spojené království a Irsko, nárůst vývozu je zapříčiněn především příznivým směnným kurzem.

(50)

Tyto údaje jsou informativní, pokud jde o obchodní toky v segmentu cihel mezi Nizozemskem a sousedními zeměmi Německem, Belgií a Spojeným královstvím, neumožňují však vyvodit závěr, že daňové opatření nemůže narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích keramického průmyslu. Aby opatření spadalo do oblasti působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU postačuje (jak bylo uvedeno), aby existovala možnost takového narušení.

(51)

Opatření pravděpodobně ovlivní obchod mezi členskými státy, jelikož keramické výrobky jsou nakupovány a prodávány na mezinárodní úrovni, jak lze zjistit ze statistických údajů poskytnutých Nizozemskem, které jsou uvedeny v tabulkách č. 1, 2 a 3.

(52)

Na základě výše uvedených skutečností zastává Komise názor, že oznámené opatření představuje státní podporu, na kterou se vztahuje čl. 107 odst. 1 SFEU.

(53)

Nizozemsko splnilo povinnost uloženou v čl. 108 odst. 3 SFEU tím, že opatření podpory oznámilo před jeho provedením.

(54)

Komise zastává názor, že navrhované osvobození od daně je nutno posoudit na základě pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Daným typem osvobození od ekologických daní, jenž je předmětem tohoto oznámení, se výslovně zabývá kapitola 4 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí, „Podpora ve formě snížení ekologických daní nebo osvobození od ekologických daní“. Za účelem posouzení dotyčného osvobození od daně je nutno považovat kapitolu 4 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí za vyčerpávající. Opatření proto nelze posoudit na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, jak tvrdí Nizozemsko.

(55)

Nizozemsko souhlasí s Komisí, že navrhované osvobození je nutno považovat za „osvobození od ekologických daní“ ve smyslu pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí (24). Nizozemsko to však nepovažuje za dostatečné, aby opatření spadalo do oblasti působnosti těchto pokynů. Podle názoru Nizozemska opatření nesplňuje požadavek v bodě 151 pokynů, v němž se hovoří o opatření, které „přispívá alespoň nepřímo ke zlepšení ochrany životního prostředí“, jelikož navrhované osvobození od daně tento cíl nesleduje.

(56)

Toto odůvodnění nelze přijmout. Jak název kapitoly 4 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí („Podpora ve formě snížení ekologických daní nebo osvobození od ekologických daní“), tak i první část bodu 151 (která je totožná) objasňují, že se na navrhovanou podporu vztahuje tato kapitola. Zmíněná kapitola obsahuje podrobná ustanovení, která objasňují, za jakých podmínek se osvobození od ekologických daní považuje za slučitelné s vnitřním trhem. Bod 151 pokynů stanoví obecnou podmínku slučitelnosti osvobození od ekologických daní podle kapitoly 4. Tento bod uvádí, že podporu lze prohlásit za slučitelnou pouze v případě, pokud „přispívá alespoň nepřímo ke zlepšení ochrany životního prostředí“.

(57)

K objasnění podstaty bodu 151 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí Komise podotýká, že navrhované osvobození od ekologických daní může zajistit možnost stanovení či zachování vyšších sazeb vnitrostátních ekologických daní pro ostatní podniky, takže může mít kladný dopad na životní prostředí, přinejmenším nepřímo (25). Komise nechápe žádné z tvrzení, která předložilo Nizozemsko nebo sdružení VKO s cílem prokázat, že navrhované osvobození od daně přispěje k dalšímu uplatňování dotyčné nizozemské ekologické daně. Nizozemsko uvedlo, že se sazba daně v nejvyšším pásmu současně se vstupem osvobození od daně v platnost zvýší, používá však toto tvrzení s cílem doložit, že navrhované osvobození nepovede ke ztrátě státních prostředků, a nezdá se, že by tvrdilo, že navrhované osvobození je nutné, aby bylo možno zajistit toto zvýšení. Nebylo tudíž prokázáno, že je splněn bod 151 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(58)

Komise si od Nizozemska vyžádala informace, aby mohla posoudit slučitelnost podpory na základě kritéria stanoveného v kapitole 4 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí, se zvláštním odkazem na nezbytnost a přiměřenost podpory a její účinky na odvětví keramiky, jak je požadováno v bodech 155–159 pokynů (26).

(59)

Pokud jde o nezbytnost podpory, Komise položila řadu konkrétních otázek, aby mohla posoudit, zda by případný značný nárůst výrobních nákladů nizozemského keramického průmyslu (kvůli ekologické dani) bylo možno přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému snížení prodeje. Vyžádala si rovněž informace zejména k těmto bodům: údaje o objemu prodeje keramického průmyslu na relevantních trzích za posledních 10 let; sazba energetické daně a celková částka uhrazené daně; celkové náklady na energii na podnik za posledních 10 let; odhady cenové pružnosti výrobků daného výrobního odvětví na relevantních trzích; odhady prodejních ztrát nebo snížených zisků či obojího; informace o vývoji obchodních toků v nizozemském keramickém průmyslu a o vývoji obchodních toků z Nizozemska na relevantní zeměpisné trhy a z relevantních zeměpisných trhů do Nizozemska; podíly příjemců na relevantních zeměpisných trzích a případné další faktory, které mohou hrát úlohu při posouzení prostoru pro přenesení nákladů. Komise položila Nizozemsku rovněž dotazy týkající se přiměřenosti podpory s odkazem na bod 159 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(60)

V reakci na dopis Komise ze dne 7. října 2009 poskytlo Nizozemsko informace pro hypotetického průměrného výrobce cihel v Nizozemsku (27). Nizozemsko uvedlo, že nebylo možné odpovědět na dotazy Komise pro všechna pododvětví nizozemského keramického průmyslu, jelikož v některých pododvětvích, jako jsou obklady, keramické trubky a sanitární keramika, existuje pouze jeden nizozemský dodavatel. Reprezentativní situaci bylo možno popsat pro výrobce cihel, jelikož v současnosti se jich v Nizozemsku nachází 13 s přibližně 40 výrobními závody. V ostatních případech, jako jsou například dekorativní kameninové výrobky, se Nizozemsko domnívalo, že v krátké časové lhůtě nelze získat dostatečné informace o příslušném pododvětví.

(61)

Komise podotýká, že v rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 11. února 2009 uvedla, že si již vyžádala tyto dodatečné informace (včetně informací o jednotlivých segmentech keramického průmyslu, jak je určilo Nizozemsko) v průběhu fáze předběžného vyšetřování, že však tyto informace neobdržela.

(62)

Komise se nedomnívá, že informace o jednom hypotetickém průměrném výrobci cihel postačují pro posouzení slučitelnosti navrhované daňové výjimky pro celý keramický průmysl v Nizozemsku, jelikož jednoho konkrétního průměrného výrobce nelze považovat za reprezentativního pro celé výrobní odvětví. Jak zdůraznilo samotné Nizozemsko ve vztahu k údajům o dovozu a vývozu, které předložilo Komisi, příslušné údaje se týkají pouze segmentu cihel a nelze je automaticky použít jako vzor, pokud jde o tendence v ostatních segmentech keramického průmyslu, jelikož každý z těchto segmentů má zvláštní kombinaci výrobků/trhů, v níž hrají úlohu jiné ekonomické faktory. Sdružení VKO dospělo ve svém prohlášení ze dne 24. května 2009 k podobnému závěru (28). Tvrzení, že nelze poskytnout informace ohledně pododvětví, v nichž působí pouze jeden příjemce, není přesvědčivé. Právě naopak, může být snazší získat informace o individuálním podniku (jak nedávno prokázal dánský případ (29).

(63)

Část požadovaných informací nebyla mimoto poskytnuta. Jak je uvedeno například v 59. bodě odůvodnění, Komise si vyžádala informace týkající se nezbytnosti a přiměřenosti podpory. Co se týká nezbytnosti podpory, Komise si vyžádala odhady cenové pružnosti výrobků daného výrobního odvětví na relevantních trzích, odhady prodejních ztrát nebo snížených zisků či obojího, podíly příjemců na relevantních zeměpisných trzích a vývoj podílu nizozemských výrobců na těchto trzích. V dopise ze dne 9. října 2009 poskytla Komise Nizozemsku dodatečnou příležitost doplnit chybějící informace, tyto však nebyly předloženy.

(64)

Na základě dostupných informací lze provést následující analýzu týkající se segmentu cihel.

(65)

Bod 155 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí uvádí, že při analýze systému daní, který obsahuje prvky státní podpory ve formě snížení těchto daní nebo osvobození od těchto daní, bude Komise zkoumat především nezbytnost a přiměřenost této podpory a její účinky na úroveň daného hospodářského odvětví.

(66)

V bodě 158 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí je uvedeno, že Komise bude podporu považovat za nezbytnou tehdy, budou-li splněny tyto tři kumulativní podmínky. Za prvé, výběr příjemce podpory musí být založen na objektivních a transparentních kritériích a podpora musí být v zásadě udělována stejným způsobem všem soutěžitelům ze stejného odvětví, pokud jsou v podobné konkrétní situaci (bod 158 písm. a) pokynů). Za druhé, daň bez snížení musí vést ke značnému nárůstu výrobních nákladů (bod 158 písm. b)). Za třetí, musí existovat jistota, že značný nárůst výrobních nákladů nelze přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému snížení prodeje (bod 158 písm. c)). V této souvislosti mohou členské státy poskytnout odhady mimo jiné cenové pružnosti výrobků v daném odvětví na relevantním zeměpisném trhu a odhady prodejních ztrát nebo snížených zisků společností v daném odvětví nebo kategorii.

(67)

Nizozemsko tvrdilo, že osvobození od daně je zaměřeno na proces výroby keramiky: pro výjimku jsou způsobilí všichni výrobci keramických výrobků a všichni soutěžitelé v odvětví keramiky (nebo na stejném relevantním trhu, jsou-li v podobné konkrétní situaci), pokud splňují tato kritéria:

(68)

Tato kritéria jsou stanovena v předloze právních předpisů (30). Zdá se proto, že kritéria určující výběr příjemců jsou objektivní a transparentní.

(69)

Požadavek, aby při neexistenci snížení daň vedla k značnému nárůstu výrobních nákladů, se bude považovat za splněný (jak je objasněno v poznámce pod čarou č. 55 pokynů), pokud je příjemce „energeticky náročným podnikem“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) směrnice o zdanění energie, tj. podnikem, u kterého buď nákupy energetických produktů a elektřiny činí alespoň 3,0 % hodnoty produkce (31), nebo vnitrostátní splatná daň z energie činí alespoň 0,5 % přidané hodnoty.

(70)

Nizozemsko uvedlo, že výrobci cihel patří ke skupině energeticky náročných uživatelů, jelikož jejich náklady na energii představují 20–30 % jejich celkových výrobních nákladů. Nizozemsko neupřesnilo, v jakém poměru jsou celkové výrobní náklady k hodnotě produkce; lze však předpokládat, že v případě běžných podmínek podnikání, tj. je-li zboží prodáváno za cenu vyšší než výrobní náklady, budou výrobní náklady nižší než hodnota produkce, jelikož hodnota produkce je spojena s obratem, a tudíž cenou prodávaného výrobku. Za předpokladu běžných podmínek podnikání bude proto podíl nákladů na energii na hodnotě produkce nižší než podíl nákladů na energii na výrobních nákladech předložených Nizozemskem. Lze rovněž předpokládat, že hodnota produkce nebude o mnoho vyšší než výrobní náklady, a podíl nákladů na energii bude sahat od 20–30 %, jsou-li jmenovatelem výrobní náklady, po méně než 3 %, je-li jmenovatelem hodnota produkce. Komise proto uznává, že podniky v nizozemském keramickém průmyslu jsou „energeticky náročnými podniky“ ve smyslu výše uvedené směrnice, takže je splněn požadavek týkající se značného nárůstu nákladů uvedený v bodě 158 písm. b). Komise tudíž své posouzení založila na právní domněnce uvedené v poznámce č. 55 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(71)

S ohledem na kritérium uvedené v bodě 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí byly položeny podrobné otázky za účelem posouzení, zda by mohl být značný nárůst výrobních nákladů přenesen na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému snížení prodeje. Nizozemsko bylo zejména požádáno, aby poskytlo údaje o prodeji keramického průmyslu na relevantních trzích za posledních 10 let; o sazbě energetické daně a o celkové výši uhrazené daně; o celkových nákladech na energii na podnik za posledních 10 let; odhady cenové pružnosti výrobků daného výrobního odvětví na relevantních trzích; odhady prodejních ztrát nebo snížených zisků či obojího; informace o vývoji obchodních toků v nizozemském keramickém průmyslu a o vývoji obchodních toků z Nizozemska na relevantní zeměpisné trhy a z relevantních zeměpisných trhů; údaje o podílech příjemců na relevantních zeměpisných trzích a jiných faktorech, které by mohly hrát úlohu při posouzení prostoru pro přenesení nákladů (viz 59. a 63. bod odůvodnění).

(72)

Nizozemsko potvrdilo, že příslušné náklady mohou být v zásadě přeneseny, uvedlo však, že je to stále obtížnější. V posledních letech výrobci, kteří nebyli s to přenést náklady, své výrobní závody uzavřeli nebo vyhlásili úpadek. Nizozemsko však neposkytlo žádné důkazy s cílem prokázat příčinnou souvislost mezi náklady daně a skutečností, že tyto podniky ukončily podnikání. Komise podotýká, že je na členském státu, aby poskytl potřebné informace k doložení svých tvrzení.

(73)

Nizozemsko rovněž uvedlo, že cenová pružnost poptávky po cihlách je nízká, nedoložilo však toto tvrzení žádným odkazem na konkrétní údaje.

(74)

Nizozemsko objasnilo, že se hospodářská soutěž v odvětví výroby cihel neustále zvyšuje kvůli dovozu podobných cihel vyrobených konkurenty v ostatních členských státech a že se podíl cihel vyrobených v Nizozemsku na trhu snižuje. V příloze dopisu ze dne 30. října 2009 poskytlo Nizozemsko dovozní a vývozní údaje prokazující, že se v posledních letech dovoz z Německa do Nizozemska zvýšil a že vývoz z Nizozemska do Německa a Belgie klesl (32). Hlavním důvodem je podle Nizozemska skutečnost, že zahraniční výrobci cihel využívají osvobození od energetických daní, zatímco nizozemští výrobci nikoli.

(75)

Státní podpora, včetně osvobození od ekologických daní, však nemůže být v zásadě odůvodněna výhradně existencí srovnatelných opatření v ostatních členských státech. Pokud by se přijalo toto odůvodnění, znamenalo by to, že se připouští, že existence státních opatření v jednom členském státě umožňuje ostatním členským státům přijmout vyrovnávací opatření s cílem zmírnit účinky působící újmu jejich vlastnímu výrobnímu odvětví. Z hlediska státní podpory nelze odvetná opatření tohoto druhu přijmout. Skutečným prostředkem k odstranění újmy způsobené státní podporou není soutěžení v poskytování dotací, nýbrž prosazování pravidel státní podpory, včetně pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Oznámené opatření proto nemůže být odůvodněno výhradně jako legitimní opravný prostředek s ohledem na podporu, která údajně existuje jinde; aby bylo možno opatření schválit, je nutno prokázat, že existuje značný nárůst nákladů, a že tyto náklady nelze přenést na spotřebitele.

(76)

Navzdory omezením v podobě dopravních nákladů, která zužují zeměpisný trh pro cihly na 250 km, z informací předložených Komisi lze vyvodit závěr, že cihlářský průmysl podléhá obchodu mezi členskými státy. Nizozemsko uvedlo, že se vyváží 20 % cihel, které jsou každoročně vyrobeny. Z předložených údajů mohla Komise vypočítat přibližnou hodnotu intenzity obchodu (33), která činí 75 %. Vzhledem k neexistenci konzistentních údajů však bylo nutno tento údaj o intenzitě obchodu vypočítat na základě údajů o obchodních tocích pro rok 2007 a údajů o obratu pro rok 2008. Z těchto skutečností může vyplývat, že se výrobní odvětví potýká s potížemi při přinášení daňové zátěže uložené Nizozemskem. Tvrzení, že je obtížné přenést nárůst nákladů, je však v rozporu s prohlášením Nizozemska, že dosud byla daň přenášena, a skutečností, že během období, pro něž byly poskytnuty údaje, vývoz nizozemského cihlářského průmyslu vzrostl z 189 milionů EUR v roce 2001 na 225 milionů EUR v roce 2007. Kvůli nedostatku dalších informací a údajů není možná průkaznější analýza.

(77)

Navzdory výslovné žádosti Komise, aby byly poskytnuty rovněž informace o podílech příjemců na relevantních zeměpisných trzích, nebyly předloženy žádné víceleté tržní údaje na podporu tvrzení Nizozemska, že podíl cihel vyrobených v Nizozemsku na trhu klesá.

(78)

Za účelem posouzení možnosti přenesení nákladů byly požadovány rovněž níže uvedené informace, nebyly však poskytnuty: informace o prodeji keramických výrobků, a to podle objemu a hodnoty za rok, pro průměrný podnik na každém relevantním trhu za posledních 10 let (ve skutečnosti bylo uvedeno, že segment cihel v Nizozemsku má roční obrat ve výši 370 milionů EUR, nebyly však uvedeny žádné informace o objemu; na základě historických údajů bylo rovněž odhadnuto, že segment dekorativních kameninových výrobků má roční obrat ve výši 7–10 milionů EUR); údaje o celkové částce energetické daně hrazené ročně podnikem na relevantním trhu za posledních 10 let (Nizozemsko poskytlo údaje pouze pro průměrnou cihelnu pro rok 2009); náklady na energii u podniku na relevantním trhu za posledních 10 let (Nizozemsko poskytlo pouze údaje pro průměrnou cihelnu pro rok 2009); odhady cenové pružnosti výrobků na relevantních trzích výrobků a zeměpisných trzích; odhady klesajícího obratu nebo zisku, či obou těchto parametrů, u podniků na těchto trzích a vývoj podílů nizozemských výrobců na relevantních zeměpisných trzích. Komise požádala rovněž o údaje o měnících se obchodních tocích v nizozemském keramickém průmyslu, tj. o dovozu do Nizozemska z relevantních zeměpisných trhů a vývozu z Nizozemska na tyto trhy, nebyly však poskytnuty žádné víceleté údaje s ohledem na celkový objem dovozu a vývozu keramického průmyslu (ani o změnách celkového obratu výrobního odvětví v průběhu let). Nelze tudíž vyvodit smysluplný závěr, co se týká úrovně intenzity obchodu v keramickém průmyslu, a pro cihlářský průmysl existuje pouze přibližná hodnota uvedená v 76. bodě odůvodnění.

(79)

U ostatních segmentů určených Nizozemskem, zejména střešních tašek, kanalizačních trubek, sanitární keramiky, keramických obkladů a dlaždic, ohnivzdorných materiálů a porcelánu a dekorativních kameninových výrobků, Nizozemsko odkazuje na informace uvedené pro průměrný podnik v odvětví cihel. O jednotlivých segmentech byly poskytnuty pouze velmi omezené informace. V dopise ze dne 16. září 2008 Nizozemsko uvedlo velikost relevantního zeměpisného trhu pro každý segment a podíl vnitrostátního objemu výroby, který byl vyvezen nebo dovezen, v procentním vyjádření s upřesněním různých cílových míst vývozu (34). Podrobné informace pro jednotlivé segmenty, které požadovala Komise, jak je uvedeno v 78. bodě odůvodnění, však poskytnuty nebyly.

(80)

Na základě dostupných údajů není Komise s to dospět k zjištění, že nárůst výrobních nákladů nizozemských výrobců keramiky nelze přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému snížení prodeje. Je proto třeba vyvodit závěr, že Nizozemsko neprokázalo, že je splněno kritérium stanovené v bodě 158 písm. c) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(81)

Komise se proto domnívá, že poskytnuté informace neprokazují, že je navrhovaná podpora pro nizozemský keramický průmysl nezbytná. Jen z tohoto důvodu je nutno vyvodit závěr, že opatření podpory není slučitelné s vnitřním trhem.

(82)

Pokud jde o otázku přiměřenosti, bod 159 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí stanoví, že každý příjemce musí splnit jedno z těchto kritérií:

(83)

Nizozemsko potvrdilo, že kritérium uvedené v písmenu a) není splněno. Kritériem uvedeným v písmenu c) se Nizozemsko nezabývalo. Pokud jde o kritérium stanovené v písmenu b), tj. požadavek, aby příjemce zaplatil alespoň 20 % vnitrostátní daně, pokud není oprávněna nižší úroveň, Nizozemsko uvedlo, že všichni příjemci dohromady nehradí alespoň 20 % vnitrostátní (energetické) daně (výnosy plynoucí např. z daně z elektřiny, kterou společnosti nadále platí). Podle Nizozemska velikost tohoto odvětví znamená, že skutečně zaplacený podíl je mnohem nižší. Nizozemsko v této souvislosti zopakovalo, že osvobození keramických výrobků od energetické daně ze zemního plynu odstraňuje narušení hospodářské soutěže, jelikož vytváří rovné podmínky pro všechny keramické závody na vnitřním trhu.

(84)

Písmeno b) odkazuje na vnitrostátní daň z energie, a nikoli na 20 % podíl celkové výše daní hrazených plátci daně s ohledem na různé energetické produkty. Oznámené opatření se týká úplného osvobození od vnitrostátní daně ze zemního plynu, což znamená, že není splněna prahová hodnota procentního podílu podle bodu 159 písm. b) pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Nizozemsko mimoto neprokázalo, že se jedná pouze o „omezené narušení hospodářské soutěže“, které může odůvodňovat nižší sazbu: a to jednoduše z toho důvodu, že nebyly poskytnuty požadované údaje o soutěžním postavení daného výrobního odvětví na trhu. Z poskytnutých informací nelze proto vyvodit závěr, že je toto kritérium splněno.

(85)

Komise se proto domnívá, že poskytnuté informace neprokazují, že je navrhovaná podpora pro nizozemský keramický průmysl přiměřená.

(86)

Komise uvádí, že navrhované osvobození od daně, které představuje provozní podporu, není způsobilé pro žádnou z výjimek z obecného zákazu státních podpor podle SFEU, není proto slučitelné s vnitřním trhem. Opatření podpory proto nelze provést,