Žaloba podaná dne 2. srpna 2013 — APRAM v. Evropská komise

(Věc T-403/13)

2013/C 367/52

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: APRAM — Administração dos Portos da Região Autónoma da Madeira, SA (Funchal, Portugalsko) (zástupce: M. Gorjão Henriques, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.

1)   První žalobní důvod vycházející z porušení norem týkajících se způsobilosti výdajů

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje právní normy provádějící Smlouvu, konkrétně normy týkající se způsobilosti výdajů k financování z evropských fondů, a sice článek 11 nařízení (ES) č. 1164/94 a článek 7 nařízení (ES) č. 16/2003. V tomto ohledu je mezi účastníky řízení sporné, zda výdaje zaplacené po a během začátku období způsobilosti představují výdaje, které mohou být financovány z evropských prostředků, ačkoliv byly předmětem dřívější faktury.

2)   Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti článku 7 nařízení (ES) č. 16/2003 z důvodu porušení podstatných formálních náležitostí a porušení normy vyšší právní síly

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní i proto, že je založeno na nařízení (ES) č. 16/2003, které je rovněž protiprávní, jelikož nebylo přijato kolegiem Komisařů, ani na základě zmocnění, na základě písemného postupu nebo jiného zjednodušeného postupu podle jednacího řádu Evropské komise (3), ani není v souladu s článkem 18 tohoto jednacího řádu, a vzhledem k tomu, že Komise vykládá článek 7 nařízení (ES) č. 16/2003 v rozporu s nařízením (ES) č. 1164/94.

3)   Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady subsidiarity

Zásada subsidiarity vyžaduje stanovení vnitrostátních norem použitelných na způsobilost výdajů, jelikož hospodářská, sociální a územní soudržnost je předmětem sdílené pravomoci Unie a členských států, a vztahuje se tedy na ni uvedená zásada. Podle žalobkyně nařízení (ES) č. 16/2003 nejenže nezmiňuje potřebu režimu, který zavádí, z hlediska zásady subsidiarity, ale nijak ji neodůvodňuje, čímž uvedenou zásadu porušuje.

4)   Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásad legitimního očekávání a právní jistoty a vázanosti správních orgánů vlastními akty

Žalobkyně tvrdí, že Evropská komise měla ustálenou správní praxe a vykládala dotčenou normu ve smyslu, který zastává APRAM.

Žalobkyně dodává, že uvedený výklad pocházel ze zdrojů oprávněných Evropskou komisí, byl sdělen Portugalské republice a ostatním členským státům a byl ustálený, takže portugalský stát mohl legitimně očekávat, že faktury obdržené před doručením úplné žádosti Evropské komisi a zaplacené po tomto doručení, jsou způsobilé. Poukazuje na to, že takový je i výklad příslušných vnitrostátních orgánů. Z tohoto důvodu APRAM nabyla legitimního očekávání, že uvedené výdaje jsou skutečně způsobilé.

Podle žalobkyně zavedení výkladu, který nyní hájí Komise, zjevně porušuje zásadu právní jistoty, když ukládá APRAM značnou finanční zátěž, jelikož tento výklad není jistý nebo předvídatelný.

5)   Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality

Žalobkyně uvádí, že ačkoliv je pravda, že Evropská komise může v souladu s článkem H přílohy II nařízení (ES) č. 1164/94 provést finanční opravy, které považuje za nezbytné, což může znamenat úplné nebo částečné zrušení pomoci přiznané na projekt, musí uvedený orgán rovněž dodržovat zásadu proporcionality a zohlednit okolnosti konkrétního případu — jako je typ nesrovnalosti a rozsah možného finančního dopadu případných nedostatků řídících a kontrolních systémů — aby nepřijal nepřiměřené opatření. Vzhledem k výše uvedenému je nepochopitelné, že lze uvažovat o úplném zrušení přiznané pomoci, jelikož opravy ve výši 100 % se uplatňují pouze tehdy, pokud nedostatky v řídících a kontrolních systémech nebo zjištěná nesrovnalost jsou tak závažné, že se jedná o naprosté nedodržení pravidel Společenství, což vede k tomu, že veškeré platby jsou neoprávněné. Pokud nejde o takový případ, správní orgány navrhují opravy ve výši pouze 5 % nebo 2 % nebo dokonce žádné snížení.

Podle žalobkyně jsou obtíže s výkladem dotčené normy rozhodující polehčující okolností, kterou musí Evropská komise vždy zohlednit. Dodává, že vzhledem k popsaným okolnostem existují méně restriktivní opatření k dosažení sledovaného cíle, jako je uplatnění nižšího procentního podílu nebo neuplatnění žádné opravy. Proto pokud by se Komise rozhodla uplatnit na přiznané prostředky opravu — s čímž žalobkyně nesouhlasí — neměla by tato oprava v žádném případě překročit 5 %, a měla by být ještě nižší, případně žádná.

6)   Šestý žalobní důvod vycházející z promlčení

Žalobkyně tvrdí, že v každém případě možnost požadovat vrácení výdajů předcházejících 3. červnu 2003 je již promlčena, jelikož poslední faktura je z 28. února 2003, což je tři měsíce a dva dny před relevantním datem. Dodává, že podle ustanovení nařízení (ES) č. 2988/95 (4) ze dne 18. prosince 1995 je promlčecí lhůta u řízení čtyři roky ode dne, kdy došlo k nesrovnalosti.

(1)  Nařízení Komise (ES) č. 16/2003 ze dne 6. ledna 2003, kterým se stanoví zvláštní prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1164/94, pokud jde o způsobilost výdajů souvisejících s opatřeními spolufinancovanými Fondem soudržnosti (Úř. věst. L 2, s. 7; Zvl. vyd. 14/01, s. 189).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994 o zřízení Fondu soudržnosti (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 9.

(3)  Úř. věst. L 308, 8.12.2000, s. 26.

(4)  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340