Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, Smlouva o ESUO
PŘEHLED DOKUMENTŮ:
Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)
CO BYLO CÍLEM TÉTO SMLOUVY?
- Zřizovala Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), které sdružovalo šest zemí (Belgii, Německo, Francii, Itálii, Lucembursko a Nizozemsko), a jejím úkolem bylo zajistit volný pohyb uhlí a oceli a uvolnit přístup k výrobním zdrojům.
- Důležitým znakem bylo zřízení společného Vysokého úřadu, který:
- dohlížel na trh,
- sledoval dodržování pravidel hospodářské soutěže, a
- zajišťoval transparentnost cen.
- Smlouva o ESUO představovala začátek orgánů EU tak, jak je známe dnes. ESUO vzniklo v roce 1951 v situaci po druhé světové válce a představovalo první krok směrem k evropské integraci.
KLÍČOVÉ BODY
Cíle
Cílem smlouvy bylo, jak uvádí článek 2, přispívat prostřednictvím společného trhu s uhlím a ocelí k hospodářské expanzi, zaměstnanosti a lepším životním podmínkám. Orgány tak musely zajistit řádné dodávky uhlí a oceli na společný trh tím, že zajistily rovný přístup k výrobním zdrojům, zavedení nejnižších cen a lepší pracovní podmínky. To všechno muselo být provázeno růstem mezinárodního obchodu a modernizací výroby.
Při tvorbě společného trhu zavedla smlouva volný pohyb výrobků bez cel nebo daní. Zakázala diskriminační opatření či postupy, dotace, státní podporu nebo zvláštní poplatky ukládané státy a restriktivní praktiky.
Struktura
Smlouva byla rozdělena na čtyři hlavy:
1.
Evropské společenství uhlí a oceli;
2.
3.
hospodářská a sociální pravidla; a
4.
Zahrnovala též:
- dva protokoly, jeden o Soudním dvoru a druhý o vztazích ESUO s Radou Evropy, a
- úmluvu o přechodných pravidlech, která se týkala provádění smluv, vztahů s třetími zeměmi a obecných záruk.
Orgány
Smlouva založila Vysoký úřad, Shromáždění, Radu ministrů a Soudní dvůr. ESUO mělo právní subjektivitu.
- Vysoký úřad, předchůdce dnešní Evropské komise, bylo nezávislé výkonné kolegium, jehož úkolem bylo plnit úkoly stanovené smlouvou a jednat v obecném zájmu ESUO. Měl devět členů (z nichž maximálně dva mohli být stejné státní příslušnosti) jmenovaných na šest let. Jednalo se o skutečně nadnárodní orgán s pravomocí rozhodovat. Dohlížel na:
- modernizaci a vylepšování výroby,
- dodávky výrobků za totožných podmínek,
- vývoj společné vývozní politiky, a
- zlepšování pracovních podmínek v odvětvích uhlí a oceli.
Vysoký úřad přijímal rozhodnutí, formuloval doporučení a předkládal stanoviska. Byl mu nápomocen Poradní výbor (předchůdce dnešního Evropského hospodářského a sociálního výboru) tvořený zástupci výrobců, zaměstnanců, spotřebitelů a prodejců.
- Shromáždění, předchůdce Evropského parlamentu, tvořilo 78 členů, kteří byli zástupci svých národních parlamentů. Německo, Francie a Itálie jich měli 18, po 10 zástupcích měla Belgie a Nizozemsko a 4 byli z Lucemburska. Podle smlouvy mělo toto Shromáždění pravomoc vykonávat dohled.
- Rada, předchůdce dnešní Rady Evropské unie, se skládala z šesti zástupců národních vlád. V předsednictví Rady se jednotlivé země ESUO střídaly po třech měsících. Její úlohou bylo harmonizovat činnosti Vysokého úřadu a obecnou hospodářskou politiku vlád. Její souhlas byl vyžadován pro důležitá rozhodnutí přijímaná Vysokým úřadem.
- Soudní dvůr, předchůdce Soudního dvora Evropské unie, tvořilo sedm soudců jmenovaných na šest let společnou dohodou vlád zemí ESUO. Zajišťoval správný výklad a provádění smlouvy.
Úkoly
- Za účelem plnění svých cílů ESUO:
- shromažďovalo informace od společností a sdružení z odvětví uhlí a oceli,
- konzultovalo různé strany (společnosti z odvětví uhlí a oceli, zaměstnance apod.), a
- mělo pravomoc provádět kontroly informací, které mu byly předávány.
- Když společnosti z odvětví uhlí a oceli tyto pravomoci nerespektovaly, mohl Vysoký úřad uložit pokuty (nanejvýše 1 % ročního obratu) a platby penále (5 % průměrného denního obratu za každý den prodlení).
- Na základě shromážděných informací vypracoval Vysoký úřad prognózy k provádění činnosti zúčastněných osob a určení, jak by ESUO jednal. Za účelem doplnění informací, které dostávalo od společností a sdružení, provádělo ESUO své vlastní studie o cenových trendech a chování trhu.
Finanční aspekty
- Rozpočet ESUO byl financován z poplatků za produkci uhlí a výrobu oceli a z uzavírání úvěrů. Poplatky měly krýt správní výdaje, nevratnou podporu na rekvalifikaci zaměstnanců a technický a ekonomický výzkum (který musel být podporován). Peněžní prostředky získané z půjček bylo možné používat pouze k poskytování úvěrů.
- V oblasti investic mohlo ESUO navíc k poskytování úvěrů garantovat úvěry, které společnosti získávaly od třetích stran. ESUO mělo též pravomoc poskytovat pokyny k investicím, které nefinancovalo.
Výroba
ESUO hrálo hlavně nepřímou, vedlejší roli prostřednictvím spolupráce s vládami a intervencí v souvislosti s cenami a obchodní politikou. Avšak v případě jakéhokoli poklesu poptávky nebo nedostatku mohlo přijmout přímé opatření uložením kvót s cílem organizovaně omezit výrobu nebo u nedostatků navržením výrobních programů, které stanovily spotřební priority, určovaly, jak by měly být zdroje přiděleny, a stanovily vývozní úrovně.
Stanovení cen a hospodářská soutěž
- Smlouva zakázala postupy, které měly negativní dopad na ceny, představovaly nekalé konkurenční praktiky a diskriminační postupy zahrnující uplatňování odlišných podmínek na srovnatelné transakce. Tato pravidla se vztahovala i na dopravu.
- Za určitých okolností, např. při zjevné krizi, mohl Vysoký úřad též stanovit maximální nebo minimální ceny, a to buď v rámci ESUO, nebo ve vztahu k vývoznímu trhu.
- Aby bylo zajištěno, že bude respektována volná hospodářská soutěž, musely země ESUO informovat Vysoký úřad o jakémkoli opatření, které by ji mohlo ohrozit. Dále smlouva pojednávala konkrétně o třech případech, které by mohly narušit hospodářskou soutěž:
- dohody,
- koncentrace a
- zneužití dominantního postavení.
Dohody nebo sdružení podniků mohl Vysoký úřad zrušit, pokud přímo nebo nepřímo bránily normální hospodářské soutěži, omezovaly ji nebo narušovaly.
Aspekty zaměstnanců
- Ačkoli mzdy zaměstnanců zůstaly v jurisdikci zemí ESUO, mohl Vysoký úřad za určitých podmínek zasáhnout v případě abnormálně nízkých mezd a snížení mezd.
- Vysoký úřad mohl poskytnout finanční podporu programům k vyvážení možných negativních dopadů technologického pokroku v odvětví na pracovní síly (kompenzace, dávky a odborná rekvalifikace).
- Pokud jde o pohyb kvalifikovaných zaměstnanců, musely země ESUO zrušit omezení zaměstnanosti na základě státní příslušnosti. U ostatních kategorií zaměstnanců a v případě nedostatku tohoto typu pracovní síly byly země vyzvány k provedení nezbytných úprav pravidel přistěhovalectví, aby bylo možné zaměstnávat pracovníky z jiných zemí.
Obchodní politika
- Smlouva se též zabývala obchodní politikou ESUO vůči třetím zemím. Ačkoli pravomoci vnitrostátních vlád zůstávaly v platnosti, mělo ESUO řadu pravomocí, jako je stanovení maximálních a minimálních sazeb cla a dohled nad udělováním dovozních a vývozních licencí. ESUO mělo též právo na informace o obchodních smlouvách týkajících se uhlí a oceli.
- Vysoký úřad mohl též zasáhnout v případě dumpingu, tj. používání prostředků hospodářské soutěže, které jsou v rozporu se smlouvou, ze strany podniků z odvětví uhlí a oceli mimo jurisdikci ESUO, a v případě výrazného nárůstu dovozů, které by mohly vážně ohrozit výrobu v ESUO.
ODKDY TATO SMLOUVA PLATILA?
Smlouva se uplatňovala od roku 1952, byla platná 50 let a vypršela v roce 2002. Společný trh vytvořený smlouvou se otevřel dne 10. února 1953 pro uhlí, železnou rudu a kovový šrot a dne 1. května 1953 pro ocel.
KONTEXT
- Před koncem své platnosti byla smlouva při různých příležitostech změněna následujícími smlouvami:
- Smlouva o jednotných orgánech (Brusel v roce 1965), která sloučila výkonné orgány ESUO, Evropského hospodářského společenství (EHS) a Euratomu,
- Smlouvy, jimiž se mění některá finanční ustanovení (1970 a 1975),
- Smlouva o Grónsku (1984),
- Smlouva o Evropské unii (SEU, Maastrichtská smlouva, 1992),
- Jednotný evropský akt (1986),
- Amsterodamská smlouva (1997),
- Niceská smlouva (2001), a
- smlouvy o přistoupení 1972 (Dánsko, Irsko a Spojené království (1)), 1979 (Řecko), 1985 (Španělsko a Portugalsko) a 1994 (Rakousko, Finsko a Švédsko).
- Po skončení platnosti Smlouvy o ESUO byla pravidla pro odvětví uhlí a oceli začleněna do smluv o založení Evropského společenství, do Římské smlouvy.
- K Niceské smlouvě je připojen protokol o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti smlouvy o ESUO a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel. Tento protokol stanovuje převod všech aktiv a pasiv ESUO na Evropské společenství a používání čisté hodnoty těchto aktiv a pasív pro výzkum v odvětvích souvisejících s odvětvím uhlí a oceli.
- Některá rozhodnutí z února 2003 obsahují nezbytná opatření k provádění článků protokolu, finančních pokynů a článků souvisejících s Výzkumným fondem pro uhlí a ocel.
HLAVNÍ DOKUMENT
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
Poslední aktualizace 11.12.2017