Věc T‑341/14

Sergiy Kljujev

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině — Zmrazení finančních prostředků — Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje — Zařazení žalobcova jména na seznam — Důkaz o tom, že zařazení jména na seznam je podložené“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 28. ledna 2016

1. Žaloba na neplatnost — Právní zájem na řízení — Zájem posuzovaný ke dni podání žaloby — Žaloba směřující proti aktu zavádějícímu omezující opatření vůči žalobci — Zrušení napadeného aktu v průběhu řízení — Nevydání rozhodnutí ve věci samé — Nepřípustnost — Trvání právního zájmu žalobce na uznání protiprávnosti napadeného aktu

   (Článek 263 SFEU; rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP, ve znění rozhodnutí 2015/364/SZBP a 2015/876/SZBP; nařízení Rady č. 208/2014, ve znění nařízení 2015/357 a 2015/869)

2. Evropská unie — Soudní přezkum legality aktů orgánů — Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině — Rozsah přezkumu — Důkaz o tom, že opatření je podložené — Povinnost příslušného unijního orgánu prokázat v případě zpochybnění legality, že důvody uplatňované vůči dotyčným osobám a subjektům jsou podložené

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47; rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP; nařízení Rady č. 208/2014)

3. Soudní řízení — Rozhodnutí nebo nařízení, jimiž byl napadený akt v průběhu řízení nahrazen — Nová skutečnost — Rozšíření původních návrhových žádání a žalobních důvodů — Podmínka — Upravené žalobní důvody a argumenty — Neexistence — Nepřípustnost

   (Jednací řád Tribunálu, čl. 86 odst. 3; rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP, ve znění rozhodnutí 2015/876/SZBP; nařízení Rady č. 208/2014, ve znění nařízení 2015/869)

1.  V řízení o žalobě na neplatnost musí právní zájem žalobce na řízení přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé; předpokladem toho je, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal.

   Pokud jde o návrh na zrušení aktů Rady, jimiž se zařazuje jméno žalobce na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině, skutečnost, že tyto akty již nejsou v okamžiku vydání soudního rozhodnutí v platnosti, protože byly v případě žalobce změněny, nemůže být stavěna na roveň případnému zrušení původních aktů Tribunálem, neboť uvedená změna není uznáním protiprávnosti daných aktů. Žalobci tedy nadále svědčí právní zájem na řízení vyplývající z toho, že uznání protiprávnosti napadených aktů může být základem pro následné uplatnění nároku na náhradu újmy vzniklé v důsledku těchto aktů za dobu jejich platnosti.

   (viz body 27, 31–33)

2.  Rada má sice širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o obecná kritéria, která je třeba vzít v úvahu pro účely přijetí omezujících opatření, avšak účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který je sám o sobě považován za dostatečnou oporu tohoto rozhodnutí, podloženy dostatečně přesným a konkrétním způsobem.

   V tomto ohledu platí, že pro zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž směřují omezující opatření, s odůvodněním, že byla určena jako osoba odpovědná za zneužití státních prostředků, musí mít Rada k dispozici dostatečně pevný skutkový základ, tj. údaje o skutcích či jednáních, které byly dané osobě konkrétně vytýkány.

   Mimoto v případě zpochybnění legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že důvody uplatňované vůči dotyčné osobě jsou podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit negativní důkaz o tom, že uvedené důvody podložené nejsou.

   (viz body 38, 49, 51)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 59–72)