Věc T‑583/15

Monster Energy Company

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

„Ochranná známka Evropské unie — Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie znázorňující symbol míru — Žádost o navrácení do původního stavu — Nedodržení lhůty k podání žaloby u Tribunálu“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 8. června 2016

1. Ochranná známka Evropské unie – Procesní ustanovení – Odůvodnění rozhodnutí

   (Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 207/2009, čl. 75 první věta)

2. Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Pravomoc unijního soudu – Přezkum z úřední povinnosti

   (Články 256 a 263 SFEU)

3. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pozdní žaloba směřující proti rozhodnutí odvolacího senátu – Připuštění navrácení do původního stavu – Neexistence

   (Článek 263 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 33)

2.  Ustanovení článků 256 a 263 SFEU stanoví, že Tribunál přezkoumává legalitu aktů institucí nebo jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám, s výhradou podmínek přípustnosti, s ohledem zejména na skutečnost, že žaloby musí být podány ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, dne jeho oznámení navrhovateli nebo dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Přípustnost je přitom jedním z prvků pro posouzení žaloby, který náleží do pravomoci soudu, a to tím spíše, že jej musí přezkoumat z úřední povinnosti.

   (viz bod 42)

3.  Za okolností, kdy soud může žalobu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO podanou u Tribunálu posoudit jako opožděnou, se tedy nepoužije článek 81 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie týkající se navrácení do původního stavu, ale použijí se ustanovení použitelná na soudy, to znamená kromě článku 263 SFEU čl. 45 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie, podle něhož „[z]ánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.“

   Soudní řízení se ostatně nerozděluje od počátku na dvě části, jak to stanoví článek 81 nařízení č. 207/2009, které by představovalo jednak podání žaloby a jednak podání žádosti o navrácení do původního stavu, o němž by soud rozhodl odděleně za účelem posouzení přípustnosti žaloby s ohledem na dodržení lhůty k podání uvedené žaloby. Přípustnost žaloby je totiž v zásadě přezkoumána v samotném rámci řízení zahájeného v návaznosti na podání žaloby a pouze v případě, kdy je u soudu podána námitka nepřípustnosti, v rámci níž se požaduje, aby v tomto ohledu rozhodl, aniž by zahájil diskuzi ve věci samé, nebo kdy soud vznese v tomto ohledu z úřední povinnosti otázku nepřípustnosti z důvodu nedostatku nepominutelných podmínek řízení, může rozhodnout samostatným rozhodnutím o přípustnosti a následně rozhodnout o věci samé, pakliže stanovil, že žaloba je přípustná.

   (viz body 45, 46)