ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

13. června 2012

Věc F‑41/11

Dana Mocová

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc – Článek 8 PŘOZ – Článek 4 rozhodnutí generálního ředitele OLAF ze dne 30. června 2005 o nové politice v oblasti přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců OLAF – Maximální délka pracovních smluv dočasného zaměstnance“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, jíž se D. Mocová domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 11. února 2011, kterým se zamítá její žádost o prodloužení pracovní smlouvy dočasného zaměstnance

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba proti implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí žádosti – Žalobní důvod vycházející z chybějícího odůvodnění – Zohlednění odůvodnění obsaženého v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti

(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 46)

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc správy – Soudní přezkum – Meze

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8 a čl. 47 odst. 1 písm. b)]

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Uzavření smlouvy za účelem dočasného obsazení trvalého pracovního místa – Podmínky

[Služební řád, čl. 1a odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. b), články 3 až 5 a čl. 8 druhý pododstavec]

1.      V případě, že rozhodnutí správy o zamítnutí stížnosti obsahuje odůvodnění, které zjevně chybělo v implicitním rozhodnutí o zamítnutí žádosti, proti němuž směřovala stížnost, musí být – s ohledem na evolutivní povahu postupu před zahájením soudního řízení – pro účely přezkumu legality původního aktu, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, zohledněno odůvodnění obsažené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, jelikož se na toto odůvodnění pohlíží tak, že uvedený akt doplňuje. Nicméně zkoumána je legalita původního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, a to s přihlédnutím k odůvodnění obsaženému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

(viz body 21 a 38)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, body 58 a 59 a citovaná judikatura

2.      Dočasný zaměstnanec, který uzavřel smlouvu na dobu určitou, v zásadě nemá nárok na obnovení své smlouvy, jež představuje pouhou možnost podmíněnou tím, že toto obnovení bude v souladu se zájmem služby. Na rozdíl od úředníků, kterým služební řád zaručuje stálost zaměstnání, se totiž na dočasné zaměstnance vztahuje jiný režim, jehož základem je pracovní smlouva uzavřená s dotčeným orgánem. Z článku 47 odst. 1 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že se doba pracovního poměru mezi orgánem a dočasným zaměstnancem přijatým na dobu určitou řídí právě podmínkami stanovenými ve smlouvě uzavřené stranami. Krom toho správa je v oblasti obnovování smluv nadána širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum se tak musí omezit na otázku, zda se s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě správa učinila své posouzení, držela správa v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem. V tomto kontextu určení, že se správa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí přijatého na základě tohoto posouzení, předpokládá, že důkazy, které musí předložit zaměstnanec, jsou dostatečné k tomu, aby se posouzení správy stalo nepřijatelným. Jinak řečeno není zjevně nesprávné posouzení prokázáno, jestliže lze navzdory skutečnostem uvedeným zaměstnancem zpochybněné posouzení přijmout jako odůvodněné a konzistentní.

.

(viz body 42 až 44)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, bod 59; 17. října 2002, Cocchi a Hainz, T‑330/00 a T‑114/01, bod 82; 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, bod 64; 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, bod 221

Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Bernard v. Europol, F‑54/08, bod 44; 23. listopadu 2010, Gheysens v. Rada, F‑8/10, bod 75

3.      Z článku 1a odst. 1 služebního řádu ve spojení s články 2 až 5 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že stálá pracovní místa u orgánů mají být v zásadě obsazována úředníky, a tudíž mohou být zaměstnanci podléhajícími pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců obsazována jen výjimečně. Článek 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců sice výslovně stanoví, že dočasnými zaměstnanci lze obsadit stálé pracovní místo, nicméně zároveň stanoví, že tomu tak může být jen dočasně. Krom toho článek 8 druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že smlouva dočasného zaměstnance, na kterého se vztahuje čl. 2 písm. b) nesmí být uzavřena na dobu delší čtyř let a nemůže být obnovena více než jednou na dobu nejvýše dvou let. Na konci uvedené doby přestává být zaměstnán jako dočasný zaměstnanec buď skončením pracovního poměru, anebo jmenováním úředníkem za podmínek stanovených služebním řádem. Cílem této výjimky ze zásady, podle které mají být stálá pracovní místa obsazována jmenovanými úředníky, nemůže být nic jiného, než vyhovět služebním potřebám v konkrétním případě.

(viz bod 48)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 79 a citovaná judikatura