Věc C‑598/21

SP
a
CI

v.

Všeobecná úverová banka a.s.

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Krajský súd v Prešove (Slovensko)]

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9. listopadu 2023

„Řízení o předběžné otázce – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Spotřebitelský úvěr – Směrnice 93/13/EHS – Článek 1 odst. 2 – Ujednání odrážející závazný právní předpis – Článek 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 – Ujednání o zesplatnění úvěru před původně sjednaným datem – Soudní přezkum – Přiměřenost ve vztahu k nesplnění smluvních povinností ze strany spotřebitele – Články 7 a 38 Listiny základních práv Evropské unie – Smlouva zajištěná zástavním právem k nemovitosti – Mimosoudní prodej obydlí spotřebitele“

1. Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Oblast působnosti – Vyloučení smluvních ujednání odrážejících závazné právní nebo správní předpisy – Ujednání o zesplatnění úvěru – Použití směrnice

   (Směrnice 93/13, čl. 1 odst. 2)

   (viz body 63–71)

2. Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 – Posouzení zneužívající povahy vnitrostátním soudem – Kritéria

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1)

   (viz body 74–79)

3. Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy ujednání – Rozsah – Vnitrostátní právní úprava týkající se mimosoudního výkonu zástavního práva k obydlí spotřebitele – Nezohlednění přiměřenosti možnosti prodávajícího nebo poskytovatele uplatnit nárok vyplývající z ujednání o zesplatnění úvěru při soudním přezkumu zneužívající povahy tohoto ujednání – Nepřípustnost

   (Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 38; směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)

   (viz body 80–90 a výrok)

Shrnutí

SP a CI, žalobci v původním řízení, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu 20 let zajištěnou zástavním právem k nemovitosti, a sice k rodinnému domu, ve kterém měli trvalý pobyt.

Méně než jeden rok po uzavření této smlouvy požadoval věřitel vzhledem k tomu, že se žalobci v původním řízení dostali do prodlení se splátkami, vrácení všech částek dlužných podle smlouvy o úvěru na základě ujednání o zesplatnění úvěru, jež bylo obsaženo v této smlouvě. Poté přistoupil k výkonu svého zástavního práva prodejem nemovitosti poskytnuté k zajištění úvěru v mimosoudní dražbě.

Okresní soud v Prešově (Okresný súd Prešov, Slovensko), k němuž žalobci podali návrh na zdržení se této dražby, zamítl jejich návrh prvním rozsudkem, který opětovně potvrdil po vrácení věci, přestože jej Krajský soud v Prešově (Krajský súd v Prešove, Slovensko) zrušil. Žalobci podali proti tomuto druhému rozsudku odvolání ke Krajskému soudu v Prešově, který je předkládajícím soudem. Podle posledně uvedeného soudu může být vnitrostátní právní úprava, která umožňuje výkon zástavního práva k nemovitosti prostřednictvím mimosoudní dražby nemovitosti představující obydlí spotřebitelů, v rozporu se směrnicí 93/13, jakož i se zásadou proporcionality.

Soudní dvůr se ve svém rozsudku zabýval výkladem směrnice 93/13 ( 1 ), a konkrétně rozsahem soudního přezkumu zneužívající povahy ujednání o zesplatnění úvěru obsaženého ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, pokud toto ujednání umožňuje mimosoudní dražbu rodinného obydlí spotřebitele.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr konstatoval, že ujednání o zesplatnění úvěru, které umožňuje věřiteli požadovat předčasné splacení celé zbývající dlužné částky v případě, že dlužník poruší své smluvní povinnosti, spadá do působnosti směrnice 93/13. V této souvislosti zdůraznil, že s výhradou ověření předkládajícím soudem nesmí být toto ujednání kvalifikováno jako „ujednání, které odráží závazné právní a správní předpisy“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13. Toto ujednání sice přebírá některá ustanovení vnitrostátního práva ( 2 ), avšak tato ustanovení nejsou závazná a nesplňují druhou podmínku požadovanou v čl. 1 odst. 2 pro uplatnění výjimky v něm stanovené.

Zadruhé Soudní dvůr poté, co připomněl obecná pravidla upravující soudní přezkum zneužívající povahy smluvních ujednání spadajících do působnosti směrnice 93/13, připomněl kritéria, na jejichž základě bude moci vnitrostátní soud zjistit případnou zneužívající povahu ujednání smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru, které určuje podmínky, za nichž je věřitel oprávněn požadovat její předčasné splacení, jako je ujednání o zesplatnění úvěru.

Při tomto posouzení je tak zaprvé důležitá otázka, zda právo prodávajícího či poskytovatele prohlásit celý úvěr za splatný závisí na tom, že spotřebitel nesplní závazek, který má zásadní význam v rámci daného smluvního vztahu, a zadruhé, zda je toto právo stanoveno pro případy, kdy je takové nesplnění závazku dostatečně závažné vzhledem k délce trvání a k výši úvěru. Zatřetí je rovněž důležité zjistit, zda se právo prodávajícího nebo poskytovatele odchyluje od právní úpravy, která se použije v dané oblasti v případě chybějících zvláštních smluvních ustanovení, a začtvrté, zda vnitrostátní právo stanoví odpovídající a účinné prostředky, které spotřebiteli umožní, aby odvrátil účinky splatnosti úvěru, pokud je vůči němu takové ujednání uplatněno.

Vnitrostátní soud proto musí při posuzování zneužívající povahy ujednání o zesplatnění úvěru zejména přezkoumat přiměřenost možnosti ponechané věřiteli požadovat na základě tohoto ujednání zaplacení celé dlužné částky dle smlouvy. Tento soud tedy musí zohlednit zejména rozsah, v němž spotřebitel nesplnil smluvní povinnosti, jako je výše nezaplacených splátek ve vztahu k celkové výši úvěru a délce trvání smlouvy.

Výše uvedená kritéria však nejsou kumulativní, alternativní, ani taxativní. Při soudním přezkumu přiměřenosti ujednání o zesplatnění úvěru tak lze připojit další kritéria, jako jsou případná smluvní nerovnováha vytvořená ujednáním o zesplatnění úvěru a okolnost, že jeho uplatnění může případně vést k tomu, že věřitel bude vymáhat částky dlužné na základě smlouvy prodejem rodinného obydlí mimo jakékoli soudní řízení. Dále musí vnitrostátní soud při posuzování prostředků, které spotřebiteli umožní odvrátit účinky úplné splatnosti úvěru, zejména s ohledem na základní právo na obydlí ( 3 ), zohlednit důsledky, které s sebou přináší vystěhování spotřebitele a jeho rodiny z obydlí představujícího jejich hlavní bydliště. Na základě těchto kritérií a s přihlédnutím ke všem okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena, by tedy vnitrostátní soud mohl dospět k závěru o zneužívající povaze ujednání o zesplatnění úvěru, pokud konstatuje, že prodávající nebo poskytovatel může na základě tohoto ujednání uplatnit své právo požadovat předčasné splacení zbývající dlužné částky úvěru bez ohledu na závažnost nesplnění povinnosti ze strany spotřebitele ve vztahu k poskytnuté částce a délce trvání úvěru.

Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 93/13 vykládaná ve světle Listiny ( 4 ) brání vnitrostátní právní úpravě, podle které soudní přezkum zneužívající povahy ujednání o zesplatnění úvěru obsaženého ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nezohledňuje přiměřenost možnosti ponechané prodávajícímu nebo poskytovateli uplatnit právo, které pro něj vyplývá z tohoto ujednání, s ohledem na určená kritéria. Mezi posledně uvedená kritéria patří kritéria spojená zejména se závažností nesplnění smluvních povinností ze strany spotřebitele, jako je výše nezaplacených splátek ve vztahu k celkové výši úvěru a délce trvání smlouvy, jakož i s možností, že uplatnění tohoto ujednání povede k tomu, že prodávající nebo poskytovatel může přistoupit k vymáhání částek dlužných na základě uvedeného ujednání prodejem rodinného obydlí spotřebitele mimo jakékoli soudní řízení.

( 1 ) – Viz zejména čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288).

( 2 ) – V projednávané věci § 53 odst. 9 a § 565 slovenského občanského zákoníku.

( 3 ) – Viz článek 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

( 4 ) – Články 7 a 38 Listiny.