Věc C-405/20

EB a další

v.

Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter, Eisenbahnen und Bergbau (BVAEB)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko)]

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 5. května 2022

„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Článek 157 SFEU – Protokol (č. 33) – Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání – Směrnice 2006/54/ES – Článek 5 písm. c) a článek 12 – Zákaz nepřímé diskriminace na základě pohlaví – Systém sociálního zabezpečení pracovníků použitelný po datu stanoveném v uvedených ustanoveních – Starobní důchody úředníků – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví roční valorizaci starobních důchodů – Degresivní valorizace v závislosti na výši starobního důchodu, přičemž nad určitou výši se valorizace neprovádí vůbec – Odůvodnění“

1. Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Stejná odměna – Odměňování – Pojem – Starobní důchod spolkových úředníků, který je jim vyplácen z důvodu jejich zaměstnání – Zahrnutí

   (Článek 157 SFEU)

   (viz bod 30)

2. Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Směrnice 2006/54 – Působnost – Systém starobních důchodů spolkových úředníků, které jsou jim vypláceny z důvodu jejich zaměstnání – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 2006/54, čl. 2 odst. 1 písm. f)]

   (viz bod 31)

3. Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Stejná odměna – Článek 157 SFEU – Zásada, která je součástí unijních základů

   (Článek 3 odst. 3 druhý pododstavec SEU; článek 157 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 23)

   (viz bod 39)

4. Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Rovné zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků – Časové omezení účinků stanovené protokolem č. 33 a článkem 12 směrnice 2006/54 – Nepoužitelnost na vnitrostátní právní úpravu stanovící roční valorizaci starobních důchodů, která je použitelná po datu uvedeném v těchto ustanoveních

   (Článek 157 SFEU; protokol č. 33 připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU; směrnice Rady 2006/54, článek 12)

   (viz body 33–37, 42, 43, výrok 1)

5. Sociální politika – Pracovníci a pracovnice – Rovné zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků – Vnitrostátní právní úprava stanovící roční degresivní valorizaci výše starobních důchodů státních úředníků v závislosti na této výši – Neprovádění valorizace nad určitou maximální výši důchodu – Příjemci mužského pohlaví, kteří jsou výrazně více nepříznivě dotčeni než příjemci ženského pohlaví – Nepřímá diskriminace – Přípustnost – Podmínky – Odůvodnění vycházející ze sledování legitimních cílů – Proporcionalita

   [Článek 157 SFEU; směrnice Rady 2006/54, článek 3 a čl. 5 písm. c)]

   (viz body 51, 57, 58, 61-63, 67-69, výrok 2)

Shrnutí

Třem bývalým rakouským spolkovým úředníkům mužského pohlaví, EB, DP a JS, byl v období od roku 2000 do roku 2013 umožněn odchod do důchodu. V roce 2017 činila hrubá měsíční výše starobního důchodu prvního z nich 6872,43 eura, v případě druhého 4676,48 eura a v případě třetího 5713,22 eura.

Každý z nich požádal Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter, Eisenbahnen und Bergbau (zdravotní pojišťovna úředníků a zaměstnanců orgánů veřejné správy, železnice a důlního sektoru, Rakousko, dále jen „BVAEB“) o valorizaci výše svého starobního důchodu od 1. ledna 2018.

BVAEB odmítla žádosti EB a DP z důvodu, že podle rakouského zákona o sociálním pojištění použitelného zejména na spolkové úředníky ( 1 ) nebyl za rok 2018 zvýšen žádný starobní důchod, pokud jeho celková výše přesáhla maximální výši 4980 eur měsíčně. Vzhledem k tomu, že důchod JS této maximální výše ještě nedosáhl, byla jeho částka zvýšena o 0,2989 % na základě téže právní úpravy, která stanoví degresivní úpravu výše starobních důchodů v závislosti na výši této částky.

Všichni tři navrhovatelé předložili věc rakouskému soudu, přičemž na základě statistické analýzy, podle které jsou muži více zastoupeni v kategorii osob pobírajících důchody přesahující tuto maximální výši, tvrdili, že uvedená právní úprava vůči nim zakládá nepřímou diskriminaci na základě pohlaví.

Po zamítnutí jejich žalob podali opravný prostředek „Revision“ k Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko). Tento soud se rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se zejména výkladu protokolu č. 33 ( 2 ) za účelem určení, zda se navrhovatelé mohou dovolávat zásady rovného zacházení pro muže a ženy a zda tato zásada ( 3 ) brání takové roční valorizaci starobních důchodů, jako je valorizace stanovená dotčenou rakouskou právní úpravou.

V této souvislosti Soudní dvůr rozhodl, že časové omezení účinků uvedené zásady se na takovou právní úpravu neuplatní a že tatáž zásada nebrání této právní úpravě za předpokladu, že tato úprava sleduje soudržným a systematickým způsobem cíle spočívající v zajištění udržitelného financování starobních důchodů a snížení rozdílů mezi úrovní důchodů financovaných státem, aniž překračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr má zaprvé za to, že omezení časových účinků zásady rovného zacházení pro muže a ženy stanovené v protokolu č. 33 a článku 12 směrnice o „rovném zacházení pro muže a ženy“ se neuplatní na roční valorizaci starobních důchodů, jelikož stejně jako v projednávané věci takový mechanismus nemá za následek zpochybnění nabytých nároků nebo plateb, k nimž došlo před referenčním datem stanoveným v uvedených ustanoveních.

V tomto ohledu se Soudní dvůr opírá zejména o znění těchto ustanovení, o skutečnost, že toto omezení představuje odchylku od obecného pravidla stanoveného Smlouvou o FEU a že je třeba jej vykládat restriktivně, o zjevnou souvislost znění uvedeného protokolu s rozsudkem Barber ( 4 ), jakož i o naléhavé důvody právní jistoty zohledněné v tomto rozsudku, které brání tomu, aby právní situace, které v minulosti vyčerpaly své účinky, byly zpochybněny, kdyby v takovém případě hrozilo, že by byla se zpětnou účinností narušena finanční rovnováha mnohých důchodových systémů. Takové omezení nelze v projednávané věci uplatnit vůči navrhovatelům, kterým byl umožněn odchod do důchodu po 1. lednu 1994, rozhodném datu použitelném pro Rakouskou republiku na základě čl. 12 odst. 3 směrnice o „rovném zacházení pro muže a ženy“.

Zadruhé Soudní dvůr rozhodl, že článek 157 SFEU a čl. 5 písm. c) směrnice o „rovném zacházení pro muže a ženy“ takové vnitrostátní právní úpravě nebrání.

Pokud by totiž ze statistických údajů, které má předkládající soud k dispozici, vyplynula nepřímá diskriminace na základě pohlaví za předpokladu, že tato právní úprava nepříznivě ovlivňuje výrazně vyšší podíl příjemců mužského pohlaví než příjemců ženského pohlaví, tato diskriminace může být odůvodněna objektivními cíli sociální politiky, které spočívají v zajištění udržitelného financování starobních důchodů a ve snížení rozdílu mezi úrovní důchodů financovaných státem.

Soudní dvůr mimoto uvádí, že dotčená právní úprava je uplatňována soudržným a systematickým způsobem vzhledem k tomu, že roční valorizace důchodů se použije na všechny příjemce státních důchodů, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

S ohledem na široký prostor pro uvážení, který mají členské státy při volbě opatření k dosažení cílů jejich sociální politiky, nemůže být soudržnost provádění valorizačního opatření zpochybněna ani skutečností, že již byly zavedeny jiné specifické nástroje sociální politiky směřující k dosažení cíle podpory nízkých příjmů, ani skutečností, že důchody ze soukromých systémů sociálního zabezpečení a platy úředníků v činné službě nebyly předmětem téhož valorizačního opatření.

Konečně se ani nejeví, že by uvedená právní úprava překračovala meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů s ohledem na skutečnost, že tato úprava zohledňuje schopnost dotčených osob přispívat, jelikož omezení zvýšení důchodů jsou odstupňována v závislosti na výši poskytovaných dávek a zvýšení je vyloučeno pouze ve vztahu k nejvyšším důchodům.

( 1 ) – Ustanovení § 711 odst. 1 bod 4 a poslední věta Allgemeines Sozialversicherungsgesetz (obecný zákon o sociálním pojištění) ve spojení s § 41 odst. 4 Pensionsgesetz 1965 (zákon o důchodech z roku 1965), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení.

( 2 ) – Podle protokolu č. 33 k článku 157 SFEU, připojeného ke Smlouvě o FEU (dále jen „protokol č. 33“), se pro účely použití článku 157 SFEU plnění vyplývající ze systému sociálního zabezpečení pracovníků nepovažují za peněžní odměnu, pokud se týkají období zaměstnání před 17. květnem 1990. Článek 12 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2006, L 204, s. 23) (dále jen směrnice o „rovném zacházení pro muže a ženy“) stanoví, že na všechny dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků odvozené od doby zaměstnání po tomto datu se vztahují opatření provádějící ustanovení hlavy II kapitoly 2 této směrnice týkající se rovného zacházení v uvedených systémech.

( 3 ) – Jak je zakotvena v článku 157 SFEU a článku 5 směrnice o „rovném zacházení pro muže a ženy“, které zakazují jakoukoli přímou, nebo nepřímou diskriminaci v systémech sociálního zabezpečení pracovníků na základě pohlaví, pokud jde o výpočet dávek.

( 4 ) – Rozsudek ze dne 17. května 1990, Barber (C-262/88, EU:C:1990:209), podle něhož se lze dovolávat přímého účinku článku 119 Smlouvy o EHS (později po změně 141 ES, následně 157 SFEU), aby bylo možné požadovat rovné zacházení v oblasti zaměstnaneckých důchodů, pouze pokud jde o dávky náležející za doby zaměstnání po 17. květnu 1990, což je den vyhlášení tohoto rozsudku.