Věc C‑265/19

Recorded Artists Actors Performers Ltd

proti

Attorney General a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2020

„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Práva související s autorským právem – Směrnice 2006/115/ES – Článek 8 odst. 2 – Užívání zvukových záznamů v Unii – Právo výkonných umělců na spravedlivou odměnu rozdělenou mezi ně a výrobce zvukových záznamů – Použitelnost na státní příslušníky třetích států – Smlouva o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech – Články 4 a 15 – Výhrady oznámené třetími státy – Omezení práva na spravedlivou odměnu, která mohou na základě vzájemnosti vyplývat z těchto výhrad pro státní příslušníky třetích států v Unii – Článek 17 odst. 2 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie – Základní právo na ochranu duševního vlastnictví – Požadavek, podle něhož každé omezení musí být stanoveno zákonem, respektovat podstatu základního práva a být přiměřené – Rozdělení pravomocí Unie a členských států ke stanovení těchto omezení – Rozdělení pravomocí ve vztazích se třetími státy – Článek 3 odst. 2 SFEU – Výlučná pravomoc Unie“

1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2006/115 – Užívání zvukových záznamů v Unii – Právo výkonných umělců na jedinou spravedlivou odměnu rozdělenou mezi ně a výrobce zvukových záznamů – Použití pouze na státní příslušníky členských států Evropského hospodářského prostoru – Nepřípustnost

   [Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, čl. 15 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2]

   (viz body 54–61, 68, 75, výrok 1)

2. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2006/115 – Užívání zvukových záznamů v Unii – Právo výkonných umělců na jedinou spravedlivou odměnu rozdělenou mezi ně a výrobce zvukových záznamů – Použitelnost na státní příslušníky třetích států – Použitelnost na státní příslušníky smluvních stran Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech – Národní zacházení

   [Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, čl. 4 odst. 1 a čl. 15 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2]

   (viz body 62–67)

3. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2006/115 – Užívání zvukových záznamů v Unii – Právo výkonných umělců na jedinou spravedlivou odměnu rozdělenou mezi ně a výrobce zvukových záznamů – Výhrady oznámené třetími státy – Zásada vzájemnosti – Nebytnost zachovat rovné podmínky pro účast na obchodu s nahranou hudbou – Cíl obecného zájmu – Omezení práva na jedinou spravedlivou odměnu – Podmínky – Výlučná pravomoc Unie

   [Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, čl. 15 odst. 1 a 3; čl. 3 odst. 2 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 17 odst. 2 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2]

   (viz body 78–91, výrok 2)

4. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2006/115 – Užívání zvukových záznamů v Unii – Právo výkonných umělců na jedinou spravedlivou odměnu rozdělenou mezi ně a výrobce zvukových záznamů – Rozdělení odměny mezi výrobce a výkonného umělce – Odměna příslušející pouze výrobci s vyloučením odměny umělce – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115, čl. 8 odst. 2)

   (viz body 93–96, výrok 3)

Shrnutí

Recorded Artists Actors Performers Ltd (dále jen „RAAP“) je podnikem pro kolektivní správu práv výkonných umělců, zatímco Phonographic Performance (Ireland) Ltd (dále jen „PPI“) je podnikem pro kolektivní správu práv výrobců zvukových záznamů. Tyto podniky uzavřely smlouvu, která stanoví podmínky, za nichž musí být v Irsku splatné poplatky za šíření na veřejnosti, v barech a jiných veřejně přístupných místech nebo za vysílání nahrané hudby poté, co je uživatelé zaplatili PPI, sdíleny s výkonnými umělci, a za tímto účelem je společnost PPI částečně převádí společnosti RAAP. Strany se neshodují na dosahu této smlouvy, pokud jde o poplatky zaplacené společnosti PPI v souvislosti s hudbou vykonávanou umělcem, který není státním příslušníkem ani rezidentem některého členského státu Evropského hospodářského prostoru (EHP). V tomto ohledu má společnost RAAP za to, že všechny splatné poplatky musí být rozděleny bez ohledu na státní příslušnost a místo pobytu umělce. Jestliže by bylo přijato stanovisko společnosti RAAP, výkonní umělci ze třetích států by byli v Irsku odměňováni v každém případě, zatímco podle společnosti PPI, která se v tomto ohledu opírá o irské právo, tomu tak být nemůže, jelikož irští výkonní umělci ve třetích státech spravedlivou odměnu nedostávají.

V rozsudku Recorded Artists Actors Performers (C‑265/19), vyhlášeném dne 8. září 2020, velký senát Soudního dvora rozhodl, že v oblasti užívání zvukových záznamů v Unii směrnice 2006/115 ( 1 ) brání tomu, aby členský stát vyloučil z kategorie umělců, kteří mají právo na jedinou spravedlivou odměnu, umělce, kteří jsou státními příslušníky třetích států ve vztahu k EHP. Kromě toho Soudní dvůr upřesnil, že výhrady oznámené třetími státy na základě Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (dále jen „Smlouva WPPT“) ( 2 ) samy o sobě neomezují právo těchto umělců ze třetích států na jedinou spravedlivou odměnu v Unii. Ačkoli taková omezení mohou být zavedena unijním normotvůrcem za předpokladu, že jsou v souladu s právem na duševní vlastnictví chráněným v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), směrnice 2006/115 takové omezení neobsahuje, a brání tedy tomu, aby členský stát omezil uvedené právo vůči výkonným umělcům a výrobcům, kteří jsou státními příslušníky třetích států. Soudní dvůr mimoto zdůraznil, že uvedená směrnice rovněž brání tomu, aby odměnu pobíral pouze výrobce dotčeného zvukového záznamu, aniž by byla sdílena s výkonným umělcem, který k tomuto zvukovému záznamu poskytl přínos.

Soudní dvůr na prvním místě uvedl, že právo na jedinou spravedlivou odměnu v unijním právu zajišťuje uplatnění čl. 15 odst. 1 Smlouvy WPPT ( 3 ) a vnitrostátní zákonodárce jej nemůže vyhradit pouze státním příslušníkům členských států EHP.

V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, který v rámci práv souvisejících s autorským právem přiznává právo kompenzační povahy, stanoví povinnost zajistit spravedlivou odměnu, která bude rozdělena mezi výrobce zvukového záznamu a výkonného umělce. Tato povinnost se uplatní v případě, že k užití zvukového záznamu nebo jeho rozmnoženiny dojde v Unii. Směrnice přitom nestanoví žádnou podmínku, podle níž by výkonný umělec nebo výrobce zvukového záznamu musel mít státní příslušnost členského státu EHP, ani jinou podmínku vazby k tomuto území, jako je bydliště, místo pobytu nebo místo výkonu tvůrčí nebo umělecké práce.

Podle Soudního dvora naopak z kontextu a cílů směrnice 2006/115, jakož i z přednosti mezinárodních dohod uzavřených Unií vyplývá, že čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice musí být vykládán v co největším možném rozsahu v souladu se Smlouvou WPPT. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že tato mezinárodní dohoda, která je nedílnou součástí právního řádu Unie, v zásadě ukládá Unii a jejím členským státům povinnost přiznat právo na jedinou spravedlivou odměnu rovněž státním příslušníkům ostatních smluvních stran Smlouvy WPPT. Tato povinnost vyplývá z čl. 15 odst. 1 Smlouvy WPPT, jakož i z národního zacházení zaručeného v článku 4 Smlouvy WPPT a v článku 4 Římské úmluvy ( 4 ).

Na druhém místě Soudní dvůr upřesnil, že výhrady oznámené třetími státy na základě čl. 15 odst. 3 Smlouvy WPPT samy o sobě nevedou v Unii k omezením práva na jedinou spravedlivou odměnu vůči státním příslušníkům těchto třetích států. Soudní dvůr sice konstatoval, že s ohledem na zásadu vzájemnosti zakotvenou ve Vídeňské úmluvě ( 5 ) nejsou Unie a její členské státy povinny přiznat právo na jedinou spravedlivou odměnu bez omezení. Podle Soudního dvora může nezbytnost zachovat rovné podmínky pro účast na nahrávané hudbě odůvodnit omezení práva na jedinou spravedlivou odměnu.

Toto právo související s autorským právem je však součástí práva na duševní vlastnictví chráněného článkem 17 odst. 2 Listiny. V důsledku toho musí být každé omezení výkonu tohoto práva stanoveno zákonem jasným a přesným způsobem v souladu s článkem 52 Listiny. Podle Soudního dvora pouhá existence výhrady na základě Smlouvy WPPT tento požadavek nesplňuje. Rozhodnutí o takovém omezení tedy přísluší pouze unijnímu zákonodárci, který má v této oblasti výlučnou vnější pravomoc.

Na třetím místě Soudní dvůr rozhodl, že ze samotného znění čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 vyplývá, že jak výkonní umělci, tak výrobci zvukových záznamů mají právo na jedinou spravedlivou odměnu, přičemž tato odměna je mezi ně „rozdělena“. Toto ustanovení tudíž brání tomu, aby právo členského státu vyloučilo výkonného umělce z práva na jedinou spravedlivou odměnu.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. 2006, L 376, s. 28).

( 2 ) – V souladu s čl. 15 odst. 3 Smlouvy WPPT.

( 3 ) – Článek 15 odst. 1 Smlouvy WPPT stanoví, že výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů mají právo na jednu spravedlivou odměnu za vysílání nebo jakékoli sdělování veřejnosti zvukových záznamů vydaných k obchodním účelům.

( 4 ) – Mezinárodní Úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových snímků [záznamů] a rozhlasových organizací, uzavřená v Římě dne 26. října 1961.

( 5 ) – Vídeňská úmluva o smluvním právu ze dne 23. května 1969 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 1155, s. 331).