Věc C‑498/16

Maximilian Schrems

proti

Facebook Ireland Limited

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Články 15 a 16 – Příslušnost soudů ve věcech spotřebitelských smluv – Pojem ‚spotřebitel‘ – Postoupení nároků mezi spotřebiteli za účelem jejich uplatnění vůči témuž hospodářskému subjektu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. ledna 2018

1. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv–Pojem „spotřebitel“–Restriktivní výklad–Kritéria

   (Nařízení Rady č. 44/2001, články 15 až 17)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv–Pojem „spotřebitel“–Uživatel soukromého účtu na Facebooku, který vydává knihy, přednáší, provozuje internetové stránky, vybírá dary a nechává si postoupit nároky řady spotřebitelů za účelem uplatnění těchto nároků u soudu–Zahrnutí

   (Nařízení Rady č. 44/2001, článek 15)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv–Pojem „spotřebitel“–Žalobce, který není sám smluvní stranou dotčené spotřebitelské smlouvy a který jedná jako postupník nároků jiných spotřebitelů–Vyloučení

   (Nařízení Rady č. 44/2001, články 15 až 17)

4. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv–Článek 16 odst. 1 nařízení–Oblast působnosti–Žaloba, kterou spotřebitel uplatňuje u soudu svého bydliště mimo vlastní nároky také nároky postoupené jinými spotřebiteli s bydlištěm v tomtéž členském státě, v jiných členských státech nebo ve třetích státech–Vyloučení

   (Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 16 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 28–32, 39, 40)

2.  Článek 15 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že uživatel soukromého účtu na Facebooku neztrácí postavení „spotřebitele“ ve smyslu tohoto článku, pokud vydává knihy, přednáší, provozuje internetové stránky, vybírá dary a nechává si postoupit nároky řady spotřebitelů za účelem uplatnění těchto nároků u soudu.

   (viz bod 41, výrok 1)

3.  Soudní dvůr dále uvedl, že jelikož zvláštní režim zavedený v článku 15 a následujících nařízení č. 44/2001 je založen na úsilí o ochranu spotřebitele jakožto smluvní strany považované za hospodářsky slabší a právně méně zkušenou, než je její smluvní partner, je spotřebitel chráněn, pouze pokud je sám v řízení žalobcem nebo žalovaným. Na žalobce, který není sám smluvní stranou dotčené spotřebitelské smlouvy, se tedy nemůže použít soudní příslušnost vztahující se na spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. ledna 1993, Shearson Lehman Hutton,C‑89/91, EU:C:1993:15, body 18, 23 a 24). Tyto úvahy musí platit rovněž s ohledem na spotřebitele, jemuž byly postoupeny nároky jiných spotřebitelů. Pravidla pro určení příslušnosti stanovená v oblasti spotřebitelských smluv v čl. 16 odst. 1 uvedeného nařízení se totiž v souladu se zněním tohoto ustanovení vztahují pouze na žalobu podanou spotřebitelem proti smluvnímu partnerovi, což nutně předpokládá uzavření smlouvy mezi spotřebitelem a dotčeným hospodářským subjektem (rozsudek ze dne 28. ledna 2015, Kolassa,C‑375/13, EU:C:2015:37, bod 32).

   (viz body 44, 45)

4.  Článek 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na žalobu, kterou spotřebitel uplatňuje u soudu svého bydliště nejen vlastní nároky, nýbrž i nároky postoupené jinými spotřebiteli s bydlištěm v tomtéž členském státě, v jiných členských státech nebo ve třetích státech.

   Jak totiž Soudní dvůr uvedl v jiné souvislosti, postoupení pohledávek nemůže mít jako takové vliv na určení příslušného soudu (rozsudky ze dne 18. července 2013, ÖFAB,C‑147/12, EU:C:2013:490, bod 58, a ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide,C‑352/13, EU:C:2015:335, bod 35). Z toho vyplývá, že příslušnost jiných soudů než těch, které jsou výslovně uvedeny v nařízení č. 44/2001, nemůže být založena na základě koncentrace několika nároků u jediného žalobce.

   (viz body 48, 49, výrok 2)