Spojené věci C‑596/16 a C‑597/16

Enzo Di Puma

v.

Commissione Nazionale per le Società e la Borsa (Consob)

a

Commissione Nazionale per le Società e la Borsa (Consob)

v.

Antonio Zecca

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Corte suprema di cassazione)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2003/6/ES – Obchodování zasvěcených osob – Sankce – Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví správní i trestní sankci za tytéž skutky – Konečný trestní rozsudek představující pro správní řízení překážku věci rozsouzené – Konečný trestní rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o osvobození od stíhání obchodování zasvěcených osob – Účinnost sankcí – Listina základních práv Evropské unie – Článek 50 – Zásada ne bis in idem – Trestní povaha správní sankce – Existence téhož protiprávního jednání – Článek 52 odst. 1 – Omezení zásady ne bis in idem – Podmínky“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. března 2018

1. Sbližování právních předpisů–Obchodování zasvěcených osob–Zákaz–Sankce–Povinnost členských států zavést účinné, přiměřené a odrazující správní sankce–Rozsah–Možnost stanovit souběh správních a trestních sankcí–Omezení–Dodržování zásady ne bis in idem

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 50; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6, čl. 14 odst. 1)

2. Základní práva–Zásada ne bis in idem–Vnitrostátní právní úprava, která neumožňuje pokračování řízení o správní sankci trestní povahy proti osobě, v jejíž prospěch byl již vydán konečný osvobozující trestní rozsudek za tytéž skutky, z důvodu obchodování zasvěcených osob–Přípustnost

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 50 a čl. 52 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6, čl. 14 odst. 1)

3. Základní práva–Zásada ne bis in idem–Podmínky použití–Existence téhož protiprávního jednání–Souběh stíhání a sankcí trestní povahy–Kritéria pro posouzení

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 50)

4. Základní práva–Zásada ne bis in idem–Omezení–Vnitrostátní právní úprava, která stanoví souběh správní sankce trestní povahy a trestní sankce–Přípustnost–Podmínky–Omezení odpovídající cíli obecného zájmu–Cíl spočívající v ochraně integrity finančních trhů Unie a důvěry veřejnosti ve finanční nástroje–Zahrnutí

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 50 a čl. 52 odst. 1)

1.  V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/6 ve spojení s články 2 a 3 této směrnice ukládá členským státům stanovit účinné, přiměřené a odrazující správní sankce za porušení zákazu obchodování zasvěcených osob. I když Soudní dvůr rozhodl, že se čl. 14 odst. 1 této směrnice omezuje na to, že ukládá členským státům povinnost stanovit správní sankce s takovýmito charakteristikami, aniž od nich vyžaduje, aby stanovily pro pachatele obchodování zasvěcených osob i trestní sankce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. prosince 2009, Spector Photo Group a Van Raemdonck, C‑45/08, EU:C:2009:806, bod 42), nic to nemění na tom, že členské státy mají rovněž právo stanovit souběh trestních a správních sankcí, pokud respektují omezení vyplývající z unijního práva, a zejména omezení vyplývajících ze zásady ne bis in idem zaručené článkem 50 Listiny, jelikož tyto je třeba podle jejího čl. 51 odst. 1 dodržovat při uplatňování unijního práva.

   (viz bod 26)

2.  Článek 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) musí být ve světle článku 50 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které řízení o peněžité správní sankci trestní povahy nemůže pokračovat po vydání konečného osvobozujícího trestního rozsudku, kterým bylo konstatováno, že skutky, které mohly představovat porušení právní úpravy o obchodování zasvěcených osob, na jejichž základě bylo také zahájeno toto řízení, se neprokázaly.

   V tomto ohledu je třeba uvést, že se tento čl. 14 odst. 1, ani žádné jiné ustanovení směrnice 2003/6, nezabývá účinky konečného osvobozujícího trestního rozsudku na řízení o peněžité správní sankci. Kromě toho s přihlédnutím k významu, který má zásada překážky věci rozsouzené v právním řádu Unie i ve vnitrostátních právních řádech, Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo nevyžaduje, aby se nepoužila vnitrostátní procesní pravidla přiznávající soudnímu rozhodnutí povahu překážky věci rozsouzené (v tomto smyslu, pokud jde o zásadu efektivity, viz rozsudky ze dne 10. července 2014, Impresa Pizzarotti, C‑213/13, EU:C:2014:2067, body 58 a 59, jakož i ze dne 6. října 2015, Târşia, C‑69/14, EU:C:2015:662, body 28 a 29).

   Takovýmto závěrem není dotčena možnost stanovená v čl. 4 odst. 2 protokolu č. 7 k EÚLP obnovit v případě potřeby trestní řízení, jestliže nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit trestní rozhodnutí ve věci.

   Tento výklad je potvrzen článkem 50 Listiny.

   V tomto ohledu je třeba poznamenat, že cíl chránit integritu finančních trhů a důvěru veřejnosti ve finanční nástroje může odůvodnit takový souběh stíhání a sankcí trestní povahy, jako je souběh stanovený vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věcech v původním řízení, pokud tato stíhání a tyto sankce sledují za účelem dosažení takového cíle doplňující cíle zaměřené případně na jiné aspekty téhož předmětného protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek z dnešního dne, Garlsson Real Estate, C‑537/16, bod 46).

   Pokračování v takovém řízení o peněžité správní sankci trestní povahy, jako jsou řízení ve věcech v původním řízení, po definitivním ukončení trestního řízení však musí striktně dodržovat zásadu proporcionality (v tomto smyslu viz rozsudek z dnešního dne, Garlsson Real Estate, C‑537/16, bod 48). V takové situaci, jako je situace ve věcech v původním řízení, pokračování v řízení o peněžité správní sankci trestní povahy přitom zjevně překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle uvedeného v bodě 42 tohoto rozsudku, neboť existuje konečný osvobozující trestní rozsudek konstatující absenci prvků naplňujících znaky porušení, které má čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/6 sankcionovat. Je třeba dodat, že podle samotného znění uvedeného článku 50 se ochrana přiznávaná zásadou ne bis in idem neomezuje na situaci, v níž je dotyčná osoba trestně odsouzena, ale vztahuje se také na situaci, kdy je tato osoba s konečnou platností zproštěna obvinění.

   (viz body 30, 31, 35, 37, 39, 42–44, 46, výrok)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 38)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 42)